28.1.2012

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 24/70

---

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k návrhu směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2003/96/ES, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny

KOM(2011) 169 v konečném znění – 2011/0092 (CNS)

a ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru Inteligentnější zdanění energie v EU: návrh revize směrnice o zdanění energie

KOM(2011) 168 v konečném znění

2012/C 24/13

Zpravodaj: pan PIGAL

Dne 29. dubna 2011 se Rada, v souladu s článkem 113 Smlouvy o fungování Evropské unie, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

návrhu směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2003/96/ES, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny

KOM(2011) 169 v konečném znění – 2011/0092 (CNS)

a

sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru Inteligentnější zdanění energie v EU: návrh revize směrnice o zdanění energie

KOM(2011) 168 v konečném znění.

Specializovaná sekce Hospodářská a měnová unie, hospodářská a sociální soudržnost, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 4. října 2011.

Na 475. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 26. a 27. října 2011 (jednání dne 27. října), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 158 hlasy pro, 4 hlasy byly proti a 13 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   Závěry

1.1.1   Vzhledem k tomu, že mnohé členské státy nyní definují své politické strategie pro překonání hospodářské a finanční krize, nabízí revize směrnice o zdanění energie možnosti, jak sladit environmentální i ekonomické cíle. Umožňuje těm členským státům, jež si to přejí, převést část zdanění práce či kapitálu na určitou formu zdanění, která podporuje ekologicky uvědomělé chování příznivé pro energetickou účinnost, v souladu se strategií Evropa 2020.

1.1.2   Evropa se nemůže spokojit s cíli, jež si stanovila v oblasti energetické politiky. Nyní musí nalézt prostředky pro jejich dosažení. Chce-li uspět, bude muset vyslat výrazný „signál o ceně“. Jedná se o účinný, ne-li jediný, prostředek, který je schopný prosadit změnu myšlení a chování.

1.1.3   Přepracování směrnice o zdanění energie je nepochybně pokrokem v porovnání s původní verzí. Zavedení dvou faktorů pro měření/zdanění energie je přesnější a vhodnější. Faktor „daň CO2“ doplňuje systém pro obchodování s emisemi (EU ETS).

1.1.4   Na základě těchto dvou faktorů zdanění musí být většina forem energie využívána/zdaněna stejným způsobem v závislosti na jejich emisích CO2 a energetickém obsahu. Je však nutno poznamenat, že elektřina nespadá do stejné skupiny jako ostatní druhy energie.

1.1.5   Signál o ceně vyslaný prostřednictvím vysokého zdanění pohonné hmoty bude v danou chvíli bolestivý, avšak připraví evropské spotřebitele energie na nevyhnutelné nedostatky a omezení, přičemž budou upřednostněny investice a úsilí vyvinuté v oblasti úspory energie, přitažlivost a rozvoj obnovitelných energií, odolnost vůči ropným krizím atd.

Naopak „signál o ceně“ není slyšitelný v souvislosti se zdaněním paliv a přepracování směrnice o zdanění energie jej zřejmě výrazně nezmění. Spotřebitelé tak nemohou mít prospěch z investic a úsilí vyvinutého v oblasti úspory energie u pohonných hmot a dopadají na ně nepředvídatelné výkyvy trhu.

1.1.6   Větší zájem spotřebitelů o úspory pohonných hmot by byl také prospěšný pro podniky tohoto odvětví, jelikož by došlo k rychlejší obnově zařízení a objevily by se nové tržní příležitosti.

1.1.7   Průmyslová odvětví, jež jsou energeticky velice náročná a až do současné doby nespadala do působnosti směrnice o zdanění energie, do ní byla oprávněně začleněna.

Další odvětví jsou však z této směrnice zcela nebo částečně vyjmuta, např.:

—	zemědělství, výstavba, veřejné práce;

—	veřejná doprava, doprava ozbrojených sil, odvoz odpadů, veřejná správa;

—	vozidla záchranné služby (avšak ne taxislužby), letecká doprava, námořní doprava EU;

—	elektřina spotřebovaná v domácnostech atd.

Je obtížné najít spojitost mezi všemi těmito výjimkami, jež mohou navíc vyslat negativní signál pro ty, jichž se tyto výjimky netýkají.

1.1.8   Na rozdíl od toho, co je uvedeno ve sdělení Evropské komise, nová směrnice o zdanění energie nevymezuje žádný rámec, nezaujímá stanovisko, dokonce ani neobsahuje doporučení ohledně využití části nebo všech příjmů z nového systému zdanění členskými státy s cílem posunout nabídku směrem k novým technologiím nebo čistší energii.

1.1.9   EHSV však musí konstatovat, že směrnice o zdanění energie přispívá k rozvoji jednotného trhu s cílem umožnit dosažení harmonizace zdanění energie.

1.2   Doporučení

1.2.1   Výbor podporuje úsilí Evropské komise, jehož cílem je dosáhnout cílů strategie Evropa 2020. Přepracování směrnice o zdanění energie se zcela jasně ubírá stejným směrem a usiluje zejména o:

—	podporu udržitelného rozvoje a ochranu životního prostředí;

—	ochranu vnitřního trhu a podporu růstu;

—	snížení pracovních nákladů a rozpočtových deficitů.

1.2.2   EHSV však lituje, že přepracování směrnice o zdanění energie není ambicióznější a souvislejší. Komise totiž ještě předtím, než byl text předložen (a projednán) v Radě, dala podnět k tomu, aby byly do textu zahrnuty výjimky či odchylky, jejichž cílem je vyhnout se konfliktu s některými členskými státy nebo naopak vyhovět požadavkům jiných členských států.

Během nadcházejícího procesu vyjednávání v Radě hrozí Evropské komisi to, že nebude mít dostatečný manévrovací prostor, aniž by došlo k definitivnímu a nebezpečnému zkreslení této verze přepracované směrnice, jež nám byla předložena.

1.2.3   Lze očekávat výhrady či dokonce nesouhlas členských států. Výbor se však domnívá, že Evropa, konkrétně Evropská komise, by měla být schopná prosadit, aby členské státy provedly příslušná opatření; o to více, že v některých státech jsou na vnitrostátní úrovni zablokovaná rozhodnutí, která jsou nezbytná k dosažení schválených cílů na úrovni evropské.

1.2.4   Evropská komise se musí rovněž připravit na snahy některých lobbistů, kteří by rádi zabránili veškerým změnám, jež s sebou nesou „případné dodatečné náklady“ či „nebezpečnou ztrátu konkurenceschopnosti“, a musí těmto snahám odolat. Třebaže Komise musí samozřejmě podporovat členské státy, aby přihlédly k některým minoritním a delikátním případům, musí také zachovat evropské cíle v oblasti energetiky a vyzdvihnout strategické výhody inovace v nových zdrojích energie, vytváření pracovních míst a s tím související růst, zlepšení kvality života atd.

1.2.5   Výbor navrhuje, aby Evropská komise nalezla řešení umožňující doprovázet nezbytné změny a aby je v rámci možností zahrnula do navrhovaného textu, a vzala tak vítr z plachet pravděpodobným výhradám členských států. Tento přístup se nám zdá být vhodnější než ústupky učiněné členským státům před začátkem vyjednávání, neboť by rovněž umožnil spotřebitelům lépe se připravit na žádané změny.

2.   Úvod

2.1   Shrnutí

2.1.1   Projednávaný text není novou směrnicí, ale přepracováním směrnice o zdanění energie. Toto nové znění by mělo vstoupit v platnost 1. ledna 2013. Toto datum se shoduje s třetí fází systému EU pro obchodování s emisemi.

2.1.2   Pro každou pohonnou hmotu nebo palivo zavádí revidovaná směrnice dva faktory zdanění, přičemž oba mají vlastní cíl:

—	zdanění související s emisemi CO2 , jehož cílem je snížení znečištění způsobeného emisemi skleníkových plynů;

—	zdanění související s energetickým obsahem, jehož cílem je snížení spotřeby energie nezávisle na použitém energetickém produktu.

2.1.3   Pro pohonné hmoty:

—	2013, daň z CO2 bude 20 euro za tunu CO2;

—	2018, daň z energie bude 9,6 euro za GJ;

2.1.4   Pro paliva:

—	2013, daň z CO2 bude 20 euro za tunu CO2;

—	2013, daň z energie bude 0,15 euro za GJ;

2.1.5   Připomínáme, že stávající směrnice o zdanění energie, jakož i návrh na její přepracování, zavádějí minimální sazby daně. Státy tedy mohou stanovit vyšší sazby daně, což většina z nich dělá.

2.2   Souvislosti

2.2.1   Tento návrh na přepracování doprovází soubor již vypracovaných a přijatých směrnic, zejména:

—	2003/96/ES: směrnici o zdanění energie, která musí být revidována;

—	2003/87/ES: směrnici, která definuje emise skleníkových plynů a vytváří systém EU pro obchodování s emisemi CO2;

—	2009/29/ES: směrnici, která přezkoumá emisní kvóty od roku 2013;

—	2006/32/ES: směrnici o energetické účinnosti; definice NCV (1) se nachází v příloze II;

—	2009/28/ES: směrnici o kritériích udržitelnosti, zejména pro pohonné hmoty nebo paliva vyrobená z biomasy.

2.2.2   Toto stanovisko se kromě projednání návrhu na přepracování zakládá i na doplňujících informacích předložených ve sdělení (2) a zprávě (3), jež připravila Evropská komise.

2.2.3   Je důležité poznamenat, že úsilí Evropské komise o zavedení této evropské politiky je součástí mezinárodního kontextu, který má velký vliv na některé části, například pokud jde o aspekty týkající se:

—   předpisů– Chicagská úmluva přísně a závazně omezuje zdanění v oblasti letectví;

—   trhu– výzkum umožnil těžbu břidličné ropy. Tento objev zpřístupnil těžbu na nových místech, což vedlo ke zvýšení nabídky energie z fosilních zdrojů. Otřáslo to též trhem s plynem a cena plynu na celosvětové úrovni klesla, čímž se staly jiné energie, především z obnovitelných zdrojů, méně atraktivní;

—   strategie– události v severní Africe a na Středním východě velkou měrou ovlivnily nejen ceny pohonných hmot, ale též postoj členských států vůči dotčeným zdrojům energie;

—   životního prostředí– musí být zohledněny dohody z Kjóta a jednání v Cancúnu a případně rovněž odpovídajícím způsobem upraveny strategie a evropské politiky;

—   veřejného mínění– neštěstí ve Fukušimě ukázalo, do jaké míry může takto důležitá a nečekaná událost ovlivnit veřejné mínění. Strategie a rozhodnutí na úrovni členských států a Unie nemohou tuto skutečnost ignorovat. Je samozřejmostí, že musí dojít k urychlenému přizpůsobení politik jednotlivých orgánů.

2.2.4   Nyní vyvstává otázka, jakým způsobem zasadit problematiku zdanění energie do mezinárodního kontextu?

—	Jak stanovit referenční cenu CO2 v Evropě, vzhledem k tomu, že neexistuje globální mezinárodní dohoda?

—	Bylo by rovněž vhodné zmínit se o mezinárodní a všeobecné dani.

2.3   Časový vývoj

2.3.1   Předcházející směrnice (2003/96/ES) vychází z návrhu Evropské komise z roku 1996. Tento návrh byl po dlouhém vyjednávání v Radě EU z velké části pozměněn, aby zohlednil specifika jednotlivých členských států. Pozměňovací návrhy se vyslovily pro postupné provádění, doprovázené přechodným obdobím, odchylkami a dalšími výjimkami. Návrh směrnice z roku 1996 byl nakonec přijat v roce 2003.

2.3.2   Její provádění v členských státech, vývoj na trhu s energií a zvýšení povědomí o dopadu spotřeby energie na životní prostředí a klima zviditelnily slabé stránky a možná zlepšení (viz dále).

2.3.3   Přezkum této směrnice započal v roce 2005. První pokus týkající se používání plynového oleje k obchodním účelům byl předložen v roce 2007, avšak byl v Radě zamítnut. O nový návrh na přezkum požádala Evropská rada ve svých závěrech z března 2008 a Komise jej ve své roční analýze růstu za rok 2011 označila jako prioritu.

Kolegium komisařů přijalo dne 12. dubna 2011 návrh na přepracování ustanovení směrnice o zdanění energie.

3.   Obecné připomínky

3.1   Přepracování směrnice o zdanění energie v prvé řadě odpovídá novým prioritám Evropské unie tak, jak jsou stanoveny ve strategii Evropa 2020. Patří sem:

—	boj proti změně klimatu;

—	upřednostnění udržitelného růstu;

—	ekologičtější a konkurenceschopnější ekonomika;

—	účast na daňové harmonizaci;

—	snížení daňové zátěže pracovních sil;

—	pomoc domácnostem s nízkým příjmem;

—	fiskální konsolidace v členských státech.

3.2   Odpovídá též „pravidlu 3 x 20“ obsaženému ve strategii Klima a energetika v EU v období 2013–2020:

—	snížit emise skleníkových plynů o 20 %;

—	vyrábět 20 % energie z obnovitelných zdrojů do roku 2020;

—	zlepšit energetickou účinnost o 20 %.

3.3   Jejím cílem je též napravit nedostatky či vyplnit mezery předcházející směrnice o zdanění energie:

—	stávající minimální sazby se obecně vztahují na objem spotřebovaných energetických produktů a neodráží energetický obsah nebo znečištění;

—	to vede ke stimulům, které jsou v rozporu s cíli EU, například k podpoře používání uhlí a znevýhodnění obnovitelné energie;

—	současná směrnice o zdanění energie neposkytuje žádnou motivaci pro propagaci alternativních forem energie, a ethanol je tak nejvíce zdaněným produktem;

—	koordinace mezi směrnicí o zdanění energie a systémem EU pro obchodování s emisemi CO2 je nedostatečná a vede k dvojímu zdanění nebo nezdanění podle jednotlivých odvětví.

3.4   Toto přepracování zohledňuje vnější omezení:

—	restrukturalizaci a modernizaci daňových systémů;

—	hospodářskou krizi, jež omezila manévrovací prostor členských států a zvýšila rozpočtový tlak;

—	první hmatatelné a měřitelné účinky změny klimatu;

—	mezinárodní napětí způsobující nepokoj a obavy na mezinárodním trhu s energií.

3.5   Podléhá rovněž určitému vnitřnímu omezení:

—	vyhnout se tomu, aby při zdanění energie docházelo k diskriminaci nebo k narušení hospodářské soutěže mezi podniky členských států;

—	a naopak omezit narušení související s neexistující daňovou harmonizací v oblasti energie v Evropě.

4.   Specifické připomínky

4.1   Hlavní body

4.1.1   Je třeba připomenout, že hlavním bodem návrhu je definice dvou faktorů zdanění (článek 1). Návrh navíc potvrzuje (článek 4), že vypočítané sazby jsou na minimální úrovni a členské státy je mohou překročit. Tato minimální úroveň se bude každé 3 roky přehodnocovat.

4.1.2   Dalším významným bodem návrhu je zavedení nové povinnosti pro členské státy (čl. 4 odst. 3), které budou muset stanovit pro všechny produkty používané za stejným účelem (pohonná hmota nebo palivo) stejnou úroveň zdanění vypočítanou na základě jejich emisí CO2 a jejich energetického obsahu.

4.1.3   V původní směrnici byla minimální úroveň zdanění stanovena pro jednotlivé produkty zvlášť (a pro daný typ využití), aniž by byly vzájemně provázány.

4.1.4   Vzhledem k této změně budou muset členské státy znovu vypočítat svoji úroveň zdanění (vnitrostátní), aby ověřily, že zachovávají stejný poměr, jaký je stanovený pro minimální úroveň zdanění v EU (viz tabulka A, B, C v příloze I revidované směrnice o zdanění energie).

4.1.5   Tato povinnost se týká pohonných hmot a paliv. Začne platit v roce 2013 pro paliva a v roce 2023 pro pohonné hmoty. Tento odklad má zohlednit výrazné rozdíly mezi členskými státy.

4.1.6   Minimální úroveň zdanění platná pro elektřinu je však uvedena v samostatné tabulce (tabulka D), neboť omezení související s proporcionalitou a sladěním úrovně zdanění se elektřiny netýkají.

4.1.7   Elektřina zůstává předmětem daně pro konečného uživatele (při odběru) vzhledem k faktoru energetické daně, aby se předešlo dvojímu zdanění – při výrobě a při spotřebě.

4.1.8   Při spotřebě elektřiny nedochází k emisím CO2, a daň CO2 se tedy může týkat pouze výrobců elektřiny. Směrnice o zdanění energie osvobodí od daně velká zařízení, neboť jsou zahrnuta do systému EU pro obchodování s emisemi.

V této souvislosti není daň CO2 uplatněna na elektřinu jaderného původu (nedochází k emisím), ale na spotřebu energie.

4.1.9   Revidovaná směrnice navrhuje (čl. 14 odst. 1 písm. d), aby energetické produkty používané pro činnosti, na něž se vztahuje systém EU pro obchodování s emisemi, byly osvobozeny od daně CO2, s cílem začlenit směrnici 2003/87/ES o obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a vyhnout se jakémukoli překrývání. Činnosti, jež byly až dosud vyloučeny ze systému EU pro obchodování s emisemi, nyní spadají do oblasti působnosti směrnice o zdanění energie.

4.2   Specifická odvětví

4.2.1   Návrh rovněž zohledňuje skutečnost, že některá odvětví mohou být vystavena riziku úniku uhlíku (článek 14 b), a navrhuje, aby byla až do roku 2020 uplatňována daňová úleva pro každé dotčené zařízení. Tato daňová úleva bude vypočtena na základě průměrné roční spotřeby energetických produktů během referenčního období.

4.2.2   Činnosti, jež byly dosud vyjmuty ze zdanění (článek 2), nyní spadají do oblasti působnosti této směrnice, ať už jde o CO2 nebo energetický obsah.

4.2.3   Pokud jde o rozlišené sazby daně (článek 5), jediná změna se týká vyčlenění taxislužeb z tohoto ustanovení.

4.2.4   Na úrovni EU jsou letecká přeprava (kromě soukromé) a námořní přeprava (kromě soukromé rekreační plavby) vyňaty ze směrnice o zdanění energie.

4.2.5   Pohonné hmoty mohou být ve specifických odvětvích zdaněny jako paliva (článek 8), konkrétně jde o:

—	zemědělství, zahradnictví, chov ryb a lesnictví;

—	stacionární motory;

—	stavby, stavebně inženýrské práce a veřejné práce;

—	vozidla, jež nejsou schválena k používání na veřejných silnicích.

4.2.6   V případě zemědělství a emisí CO2 má Evropská komise v plánu (článek 14 b) analyzovat, zda se jedná o odvětví, jehož se týká únik uhlíku. Pokud ano, umožnila by členským státům, aby poskytovaly daňovou úlevu zemědělským podnikům.

Co se týče energetického obsahu, Evropská komise bude navíc uplatňovat úplné osvobození od daně (čl. 15 odst. 3), pokud odvětví zemědělství náhradou učiní jisté kroky v oblasti energetické účinnosti. Posouzení této skutečnosti bude ponecháno na uvážení jednotlivých členských států.

4.2.7   Biopaliva (článek 16) již nejsou zdaněna jako fosilní paliva. Je uplatňována obecná energetická daň (na jejich energetický obsah).

4.2.8   Rozdíl se však týká daně CO2. Všechna biopaliva nejsou z obnovitelných zdrojů. Některá vypouštějí více CO2, nežli sama spotřebují. Na biopaliva z obnovitelných zdrojů se tato daň vztahovat nebude, neboť emise CO2 jsou vzhledem k jejich podstatě nulové. Biopaliv z neobnovitelných zdrojů, jakož i tradičních energetických produktů, se daň CO2 týkat bude.

4.2.9   Až do roku 2023 budou moci členské státy dále uplatňovat specifické sazby daně nižší než minimální úroveň stanovená ve směrnici o zdanění energie.

4.2.10   Pokud jde o paliva a elektřinu používanou domácnostmi (a charitativními organizacemi), členské státy si zachovávají možnost úplného nebo částečného osvobození od daně (čl. 15 odst. 1 písm. h).

5.   Stanovisko evropského hospodářského a sociálního výboru

5.1   Základní prvky směrnice o zdanění energie

5.1.1   Zohlednění dvou faktorů pro výpočet zdanění energie je nepopiratelně pokrokem v porovnání s předcházející směrnicí. V prvé řadě odpovídá dvěma cílům strategie Evropa 2020, tedy snížení emisí CO2 a spotřeby energie.

Navíc přesněji (nežli pomocí jediného kritéria) měří negativní dopady spotřeby energie – znečištění a nadměrné využívání světových zásob.

5.1.2   Návrh revidované směrnice o zdanění energie ukládá daň CO2 na úrovni jednotlivých členských států. Je třeba připomenout, že na evropské úrovni již existuje jiný nástroj – nákup povolenek v rámci systému EU pro obchodování s emisemi.

Zařízení, na něž se vztahuje systém EU pro obchodování s emisemi, navíc nebude moci podléhat zdanění podle směrnice o zdanění energie. Bude osvobozeno od daně. Směrnice o zdanění energie tak zabrání dvojímu zdanění CO2 pomocí dvou nástrojů. Naproti tomu směrnice o zdanění energie přispěje k vytvoření nástroje zdanění vztahujícího se i na malá zařízení, která byla až dosud vyjmuta ze systém EU pro obchodování s emisemi kvůli své velikosti.

EHSV podporuje návrh na začlenění systému EU pro obchodování s emisemi do směrnice o zdanění energie, neboť tak napravuje systém EU pro obchodování s emisemi, jenž se nevztahoval na 50 % emisí CO2 z pohonných hmot a paliv.

5.1.3   Některé druhy energie znečišťují více než jiné. Některé koncentrovanější formy energie umožňují vyšší spotřebu energie než jiné. Přiměřená rovnováha mezi jednotlivými zdroji energie, která se navrhuje v přezkumu směrnice, je tedy v zásadě logická a spravedlivá.

Vede však ke značnému zvýšení zdanění u některých druhů energie, jež v současnosti v některých členských státech podléhají nižšímu zdanění. Nejvýraznějším příkladem je motorová nafta, jejíž minimální daňová sazba by měla překračovat sazbu u benzínu, vzhledem k vyšším emisím CO2 a především vyššímu energetickému obsahu. V mnoha členských státech je však současná situace přesně opačná. Vzhledem k tomu, že motorová nafta je méně zdaněná a je levnější než benzín, vozový park je z velké části tvořen dieselovými motory.

5.1.4   Výbor sdílí analýzu Komise, pokud jde o to, že motorová nafta je jednoznačně levnější než benzín, což má za příčinu, že trh rafinace je v současnosti narušen příliš velkou poptávkou po naftě a malou poptávkou po benzínu. Větší zdanění motorové nafty by přispělo k znovunastolení rovnováhy.

5.1.5   EHSV však také upozorňuje Evropskou komisi na skutečnost, že změna poměru cen mezi benzínem a motorovou naftou by mohla závažným způsobem narušit organizaci trhu s automobilovým průmyslem, jakož i zvýšit zátěž domácností související s automobilovou dopravou. Také zde by mělo docházet k postupnému přechodu.

5.1.6   Pokud jde o paliva, vysoké zdanění paradoxně ochránilo spotřebitele před ropnými krizemi. Vysoká cena totiž vybízí k preventivnímu omezení spotřeby a vysoké daně o to více snižují podíl pohonných hmot, jež rychle reagují na změny (krize) na trhu.

5.1.7   Během několika desetiletí byli výrobci schopni investovat do výzkumu a vývoje a u vyráběných motorů úspěšně snížili spotřebu. I přes opakované ropné krize nebylo odvětví dopravy nikdy ochromeno.

5.1.8   Na základě této analýzy EHSV konstatuje, že daň CO2 je totožná pro pohonné hmoty i paliva. Bude představovat 20 euro za tunu CO2, tedy konkrétně 0,0533 euro za litr jakékoli nafty (topné či nikoli).

Podivuje se tedy, že obecná energetická daň je:

—	pro pohonné hmoty 9,6 euro za GJ, tedy 0,316 euro za litr nafty,

—	a je velice nízká pro paliva – 0,15 euro za GJ, tedy 0,0054 euro za litr topného oleje.

5.1.9   Z tohoto důvodu si EHSV přeje, aby energetická daň uplatněná na paliva byla pro spotřebitele znatelná, což není možné, pokud bude stanovena na 0,0054 euro za litr!

EHSV doporučuje, aby byla postupně, ale výrazně zvýšena, s cílem:

—	zohlednit neodvratné potřeby spotřebitelů vytápět,

—	snížit spotřebu paliv;

—	odůvodnit investice hospodářských subjektů do inovací v energetice týkajících se bydlení a průmyslových potřeb (jak již učinili výrobci automobilů).

5.2   Výjimky a odchylky směrnice o zdanění energie

5.2.1   V pěti členských státech je povoleno nižší zdanění pro používání nafty k obchodním účelům (kamiony, autobusy, taxislužby atd.) v porovnání se zdaněním pro neobchodní účely. Přezkum směrnice o zdanění energie se touto otázkou znovu zabývá a nutí členské státy, aby v této oblasti nastolily rovnováhu.

Vzhledem k tomu, že znečištění způsobené naftou je vždy stejné, nezávisle na jejím použití (pro obchodní nebo neobchodní účely), ukončení tohoto daňového zvýhodnění se ubírá správným směrem a je především v souladu se zásadami uvedenými ve strategii Evropa 2020. Exponenciální nárůst silniční dopravy, jež je z velké části závislá na naftě, navíc prokazuje, že je nezbytné učinit vše pro pozastavení tohoto trendu, či dokonce snížení provozu nákladních vozidel.

Avšak kumulativní účinky těchto dvou opatření, jejichž cílem je zvýšit zdanění nafty (uvést jej na stejnou úroveň jako u benzínu (viz výše) a ukončit daňové zvýhodnění v případě využití pro obchodní účely), povedou v některých členských státech k výraznému zvýšení cen nafty. V tomto případě by mohli zástupci některých profesí, jež mají dobrou organizaci a je možno je snadno mobilizovat, vyvinout tlak na své vnitrostátní vlády nebo dát podnět k rozsáhlým sociálním protestům.

EHSV tedy upozorňuje Evropskou komisi na nebezpečí spjaté s příliš velkými nebo rychlými změnami a na očekávané výhrady ze strany členských států. Navrhuje proto, aby se uvažovalo o doprovodných opatřeních s cílem vyhovět požadavkům obsaženým ve strategii Evropa 2020 na jedné straně a povzbudit členské státy k podpoře přezkumu směrnice o zdanění energie na straně druhé.

5.2.2   Členské státy musí dohlížet na to, aby uplatňovaly daně na všechny druhy energie stejným způsobem a úměrně k jejich emisím CO2 a energetickému obsahu (viz výše). Elektřina je však z této povinnosti týkající se sjednocení vyloučena.

EHSV si klade otázky ohledně této výjimky a přeje si, aby Evropská komise upravila svůj návrh tak, aby elektřina byla posuzována stejně jako jiné formy energie.

5.2.3   Činnosti, jež byly v předcházející směrnici vyjmuty ze zdanění týkajícího se energie, by nyní měly být sladěny s těmi ostatními, a tudíž i zdaněny stejným způsobem za CO2 a spotřebu energie.

Připomeňme, že činnosti, jež byly vyjmuty ze zdanění, jsou: procesy metalurgického průmyslu a chemické redukce, elektrolytické procesy, podniky s vysokou spotřebou elektrické energie (kde představují náklady na elektřinu více než 50 % výrobních nákladů) a činnosti související s výrobou nekovových minerálních výrobků (cementu, skla, vápna atd.).

Prostřednictvím této změny mohou autoři přezkumu této směrnice prokázat jasnou logiku – na jedné straně jsou všechny činnosti způsobující znečištění nebo využívající energii bez rozdílu zdaněny a na straně druhé jsou všechny činnosti podporovány k tomu, aby se snažily snížit svůj energetický dopad.

EHSV tedy plně podporuje tuto znovu získanou rovnost a soudržnost. Je však znepokojen sociálním a ekonomickým dopadem na příslušné činnosti. V této souvislosti navrhuje, aby se i v tomto případě uvažovalo o doprovodných opatřeních s cílem:

—	poskytnout pomoc těmto odvětvím při investování nebo restrukturalizaci;

—	zajistit jejich trvalý charakter a umístění na území EU.

Výbor si mimo jiné klade otázky ohledně skutečného dopadu této změny, jejímž smyslem je zahrnout tyto činnosti do oblasti působnosti směrnice o zdanění energie a zároveň z ní vyjmout činnosti spadající do systému EU pro obchodování s emisemi.

EHSV se rovněž zajímá o riziko úniku uhlíku, který by se mohl týkat činností, jež byly dosud vyjmuty ze zdanění. Systém EU pro obchodování s emisemi zahrnuje ochranný mechanismus. Směrnice o zdanění energie by se jím mohla inspirovat.

5.2.4   Členským státům se ponechává právo stanovit rozlišené sazby daně na takřka všechny výše zmíněné činnosti. Zachování výhod pro místní veřejnou dopravu zcela zřejmě nepovede k tomu, aby v této oblasti docházelo k investicím za účelem snížení znečištění nebo spotřeby pohonných hmot. Toto zachování výhod lze naopak odůvodnit tím, že podporuje hromadnou, a nikoli osobní dopravu.

EHSV si však klade otázku, co opodstatňuje rozhodnutí zachovat výjimky pro odvoz odpadů, vozidla záchranné služby, veřejnou správu, zdravotně postižené osoby, ozbrojené síly atd.

Z tohoto důvodu doporučuje změnit návrh tak, aby vynikající důvody ospravedlňující, proč se na taxislužby nevztahují výhody rozlišené sazby daně, byly uplatněny i pro ostatní dopravní prostředky.

5.2.5   EHSV vychází ze stejné analýzy jako v případě rozlišené sazby daně a snaží se nalézt důvody, proč byla odvětví letecké a námořní přepravy EU vyjmuta ze směrnice o zdanění energie.

5.2.6   I kdyby v budoucnu mohla odvětví letecké a námořní přepravy spadat do působnosti systému EU pro obchodování s emisemi, výhradně pro emise CO2, EHSV je znepokojen tím, že tato dvě energeticky velice náročná odvětví nepodléhají zdanění spotřeby energie.

Faktem je, že mezinárodní úmluvy neumožňují zdanění těchto dvou druhů dopravy pod hlavičkou „energetický obsah“. Výbor proto navrhuje, aby byla vedena jednání na světové úrovni s cílem sladit tyto úmluvy s evropskými předpisy.

5.2.7   EHSV si klade otázky ohledně pravomoci členských států osvobodit domácnosti od daní, především od daní za paliva a elektřinu.

Tato možnost zpochybňuje logiku celé směrnice o zdanění energie. Princip směrnice o zdanění energie se totiž zakládá na předpokladu, že signál o ceně podnítí dotčené subjekty ke snížení jejich emisí CO2 a spotřeby energie. Proč by se tento vzkaz neměl dostat k domácnostem, jež jsou velkými spotřebiteli energie?

EHSV tudíž doporučuje vypustit tuto možnost osvobození domácností od daní za paliva z textu návrhu, avšak při respektování konkrétních omezení, jimž podléhají místní/vnitrostátní spotřebitelé.

5.2.8   Přezkum směrnice o zdanění energie se v zájmu soudržnosti snaží zajistit, aby činnosti, jež zatím nespadaly do oblasti její působnosti, byly do směrnice znovu začleněny, a aby používání nafty k obchodním účelům nebylo dále zvýhodňováno vůči používání pro neobchodní účely.

Jak je v tomto případě možné vysvětlit, že jiná odvětví činnosti (například zemědělství, stavebnictví, veřejné práce atd.) jsou i nadále zvýhodňována tím, že se v nich uplatňuje zdanění pohonných hmot za stejné sazby jako u paliv, které je podstatně nižší? Tato odvětví navíc musí jít příkladem. Vzhledem ke své činnosti a zviditelnění mají klíčový význam pro zlepšení územního plánování a bydlení.

5.2.9   EHSV se pozastavuje nad důvody, které by mohly opodstatnit tuto výjimku a které nemohou být hospodářské, ani sociální či environmentální povahy. Obává se, že tento přístup může způsobit zpomalení nebo zablokování zavedení nové směrnice o zdanění energie pod záminkou, že je svévolná a diskriminující.

5.2.10   Co se týče konkrétně odvětví zemědělství, EHSV si přeje upozornit Evropskou komisi na skutečnost, že revidovaná směrnice o zdanění energie je dosti nejasná a že členské státy by před schválením tohoto návrhu mohly vyžadovat určitá objasnění a jistoty.

Je třeba objasnit:

—	důvody opodstatňující zvláštní a velice výhodné zacházení s odvětvím zemědělství, jež by bylo v rozporu se zásadami a signály o ceně vyplývajícími ze směrnice o zdanění energie a s úsilím požadovaným po ostatních odvětvích, která sama čelí problémům;

—	postup a hodnotící kritéria týkající se na jedné straně rizika úniku uhlíku a na straně druhé kompenzace navrhované za energetickou účinnost.

5.3   Různé aspekty směrnice o zdanění energie

5.3.1   Nová směrnice o zdanění energie nemůže být jednoduchým a jednolitým řešením. Energetická politika Evropské unie má v porovnání s ostatními politikami více faktorů a je složitá. Vyžaduje buď kombinaci několika řešení, nebo jedno komplexní řešení.

EHSV si všímá úsilí, které autoři přezkumu této směrnice vyvinuli ke zjednodušení jejích zásad, cílů a jejího provádění.

5.3.2   Jak bylo uvedeno výše, přepracování této směrnice je zároveň součástí komplexního a bohatého regulačního rámce. Obsahuje mimo jiné mnoho odkazů na různé texty a směrnice. Tato vzájemná provázanost mezi texty zamezuje nadbytečnému opakování prvků v několika směrnicích.

Avšak odvětví energetiky a životního prostředí se vyvíjí velice rychle. Názorným příkladem je možnost aktualizovat kódy nomenklatury (čl. 2 odst. 5). Každá změna referenčního textu může kromě toho mít za následek nečekané nebo nežádoucí změny v jiných textech.

EHSV navrhuje nejprve zahrnout referenční texty do přílohy a pokud to bude vhodné, tak i ujasnit, zda mohou být některé prvky uvedené v příloze stanoveny napevno, aby se zajistila soudržnost budoucí směrnice o zdanění energie.

5.3.3   V článku 4 se do výpočtu minimální úrovně zahrnuje „celková výše všech nepřímých daní“, tedy včetně opatření stanovených výhradně na vnitrostátní úrovni, jako je uhlíková daň v některých členských státech. Rozsah zdanění a osvobození od daně z emisí CO2 platné v jednotlivých členských státech se však mohou lišit od sazeb pro tuto daň stanovených ve směrnici o zdanění energie.

Podle EHSV by Evropská komise mohla vyjasnit, že členské státy budou muset začlenit oba druhy zdanění CO2 v momentě, kdy začnou provádět směrnici.

5.3.4   Přezkum se zaměřuje na zdanění energie a Evropská komise mimochodem uznává, že směrnice o zdanění energie se netýká využití daňových příjmů získaných díky této směrnici členskými státy.

Podle strategie Evropa 2020 je prioritou udržitelný růst pro konkurenceschopnější a ekologičtější ekonomiku účinněji využívající zdroje.

EHSV se pozastavuje nad tím, proč nejsou do budoucí směrnice začleněna přesná opatření s cílem zajistit společný a jednotný postup členských států směrem k udržitelnějšímu, ekologičtějšímu a konkurenceschopnějšímu hospodářství. Jedná se například o opatření:

—	sociální, podporující zaměstnanost a snižující pracovní náklady;

—	podporující technologický rozvoj v odvětví nových druhů energie;

—	fiskální konsolidace v členských státech.

5.3.5   Emise CO2 jsou vyjádřeny v tunách a energetický obsah v gigajoulech (GJ). Minimální daňová sazba každého energetického produktu je vypočítána v závislosti na jeho emisích CO2 a jeho energetickém obsahu. Tyto minimální sazby tedy musí být převedeny na obvyklé jednotky fakturace a zdanění, tedy litry pro pohonné hmoty a některá paliva a kilowatthodiny (KWh) pro elektřinu atd. Tento převod vyžaduje výpočet, jenž provádí příslušné útvary Evropské komise. Pravidla a předpoklady používané pro tyto výpočty však nejsou vysvětleny a neumožňují zástupcům některých členských států dospět ke stejným výsledkům.

EHSV připomíná, že harmonizace výpočtů pro převod je nezbytná a navrhuje, aby text jasně formuloval způsoby převodu použitých jednotek a vycházel pokud možno z jednotek odpovídajících postupům zdanění v členských státech.

---

(1)  NCV – výhřevnost energetických produktů a elektřiny.

(2)  KOM(2011) 168 v konečném znění.

(3)  Memo 11/238.

---