Kasační opravný prostředek podaný dne 20. listopadu 2014 Evropskou komisí proti rozsudku Tribunálu (třetího senátu) vydanému dne 9. září 2014 ve věci T-461/12, Hansestadt Lübeck v. Evropská komise

(Věc C-524/14 P)

(2015/C 026/21)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Evropská komise (zástupci: T. Maxian Rusche, R. Sauer, zmocněnci)

Další účastník řízení: Hansestadt Lübeck, dříve Flughafen Lübeck GmbH

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Navrhovatelka navrhuje, aby Soudní dvůr:

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

První důvod kasačního opravného prostředku: neexistence osobní dotčenosti.

Podle názoru Tribunálu je Hansestadt Lübeck (hanzovní město Lübeck), ve svém postavení právního nástupce veřejného podniku, který až do 1. ledna 2013 provozoval letiště Lübeck, napadeným rozhodnutím osobně dotčeno, protože tento veřejný podnik na základě poskytnutí státních podpor vykonával pravomoci, které byly přeneseny pouze na něj. Tento závěr vychází z následujícího skutkového stavu: veřejný podnik navrhuje (letištní) ceník regulačnímu orgánu (spolkové) země, který je oprávněn ceník schválit nebo zamítnout (body 29 až 34 sporného rozsudku).

Podle názoru Komise Tribunál sice správně zjistil skutkový stav, přesto ale veřejný podnik, který až do 1. ledna 2013 provozoval letiště Lübeck, právně nesprávně považoval za schvalovací orgán, který vykonával vlastní, pouze jemu přenesené pravomoci. Podle judikatury Soudního dvora je při přezkumu osobní dotčenosti veřejného nebo soukromého subjektu, který provádí režim podpor (jako veřejný podnik, který až do 1. ledna 2013 provozoval letiště Lübeck), rozhodující, zda jeho obchodní vedení a politiku může stanovit on sám, nebo stát (1). Skutkový stav zjištěný Tribunálem ukazuje, že stát tyto pravomoci má, a to ze dvou důvodů. Ceník potřebuje předchozí schválení regulačním orgánem (spolkové) země. Sám regulační orgán je vázán předpisy spolkového práva o letištních poplatcích. Pouhá skutečnost, že provozovatel letiště musí ceník navrhnout, proto neznamená, že on sám může stanovit své obchodní vedení a cíle sledované ceníkem.

Konstatováním, že pravomoc provést přípravný krok k poskytnutí podpor (v projednávaném případě navržení ceníku regulačnímu orgánu) představuje výkon určité vlastní pravomoci poskytovat podpory, se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, protože pojem „osobně dotčen“ vyložil příliš široce.

Druhý důvod kasačního opravného prostředku: neexistence právního zájmu na podání žaloby.

Tribunál zastává názor, že Hansestadt Lübeck má ve svém postavení právního nástupce veřejného podniku, který až do 1. ledna 2013 provozoval letiště Lübeck, ještě i po prodeji letiště Lübeck soukromému investorovi právní zájem na podání žaloby. Tribunál nepovažoval za nezbytné určit, zda povinnost přerušit režim podpor skončila dne 1. ledna 2013, protože ceník na základě okolnosti, že již nebyly použity žádné státní prostředky, již nepředstavoval státní podporu. I pokud by tomu tak bylo, žalobce v prvním stupni by si podle názoru Tribunálu zachoval právní zájem na podání žaloby, protože formální vyšetřovací řízení ještě nebylo ukončeno a napadené rozhodnutí proto ještě vyvolává právní účinky.

První argument Tribunálu je chybný, protože i v případě neexistence konečného rozhodnutí o ukončení formálního vyšetřovacího řízení může napadené rozhodnutí ztratit svůj jediný právní účinek, totiž povinnost přerušit opatření podpory po dobu vyšetřování, pokud toto opatření podpory skončí z důvodů, které nemají žádnou souvislost s formálním vyšetřovacím řízením (v projednávaném případě privatizace letiště).

Druhý argument Tribunálu je v rozporu s judikaturou, která vyžaduje vzniklý a trvající zájem. V projednávaném případě se riziko přerušení opatření před 1. lednem 2013 nenaplnilo, protože letiště bylo privatizováno. Hansestadt Lübeck svůj zájem na tom, aby byla žaloba po privatizaci letiště zachována, neprokázalo.

Z těchto důvodů se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když konstatoval, že žalobce v prvním stupni má trvající zájem.

Třetí důvod kasačního opravného prostředku: nesprávný výklad pojmu selektivita ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

Aby bylo možné určit, zda je ceník veřejného podniku selektivní, musí být podle názoru Tribunálu přezkoumáno, zda platí nediskriminačně pro všechny uživatele a potenciální uživatele zboží nebo služeb poskytovaných tímto veřejným podnikem (bod 53 rozsudku).

Tento názor je v příkrém rozporu s judikaturou Soudního dvora, podle níž opatření nepředstavuje všeobecné opatření daňové nebo hospodářské politiky a je tedy selektivní, pokud platí jen pro určité hospodářské odvětví nebo pro určité podniky tohoto hospodářského odvětví (2). Soudní dvůr proto rozhodl, že zvýhodněné tarify pro zboží a služby stanovené veřejným podnikem jsou selektivní, i pokud jich mohou využít všichni uživatelé a potenciální uživatelé (3). Ve svém stanovisku ve věci Deutsche Lufthansa použil generální advokát Mengozzi tuto judikaturu na situaci, která přesně odpovídala projednávanému případu, totiž na letištní ceník se slevami pro určité velké uživatele, a potvrdil selektivitu opatření (4).

Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku: nedostatečné a rozporuplné odůvodnění.

Odůvodnění Tribunálu je chybné. Zaprvé chybí podstatná část přezkumu selektivity, a to stanovení cíle, který ceník sleduje. Neboť v souvislosti s tímto systémem musí být zjištěno, který podnik se nachází ve srovnatelné právní a skutečné situaci. Zadruhé je odůvodnění Tribunálu rozporuplné, protože nejprve používá judikaturu týkající se selektivity daňových opatření (bod 51 a 53 sporného rozsudku) a poté konstatuje, že není relevantní (bod 57 sporného rozsudku).

Pátý důvod kasačního opravného prostředku: chybné použití přísného měřítka soudního přezkumu na rozhodnutí o zahájení řízení.

Tribunál sice uvádí správné právní kritérium, ve svém odůvodnění ale zcela pomíjí, že se v projednávaném případě jedná o rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení, které podléhá jen zjednodušenému soudnímu přezkumu, zejména pokud jde o odůvodnění (5). Ve sporném rozsudku chybí jakékoli vysvětlení k tomu, proč ceník nebyl natolik zjevně selektivní, že Komise nemohla zahájit formální vyšetřovací řízení.

(1)  Rozsudek DEFI v. Komise, 282/85, Recueil 1986, s. 2649, bod 18.

(2)  Rozsudky Itálie v. Komise, C-66/02, Sb. rozh. 2005, s. I-10901, bod 99, a Unicredito, C-148/04, Sb. rozh. 2005, s. I-11137, bod 45.

(3)  Viz zejména rozsudek GEMO, C-126/01, Recueil 2003, s. I-13769, bod 35 až 39.

(4)  Stanovisko ve věci Deutsche Lufthansa, C-284/12, Sb. rozh. 2013, s. I-00000,bod 47 až 55.

(5)  Viz naposled usnesení Stahlwerk Bous v. Komise, T-172/14 R, Sb. rozh. s. II-0000, body 39 až 78 a uvedená judikatura.