9.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 204/25

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) potvrzuje, že integrovaný přístup k transevropským sítím (TEN) je jednou z metod vedoucích ke splnění cílů udržitelného rozvoje Evropské unie.

1.2

Výbor je přesvědčen, že uplatnění integrovaného přístupu k transevropským sítím umožní urychlit realizaci infrastruktur plánovaných v této oblasti a snížit náklady na jejich výstavbu v porovnání s náklady, které by bylo nutné vynaložit, pokud by se zvolil přístup nezohledňující možnou vzájemnou součinnost mezi jednotlivými sítěmi.

1.2.1

Vzhledem k již řečenému se Výbor obrací na Evropskou komisi, aby předložila návrhy na rozšíření rozsahu finanční podpory pro integrované přístupy v podobě„fondu pro integrované přístupy“ k transevropským sítím (v širokém slova smyslu, tj. společně s odbočkami sítě) dříve než bude proveden další přezkum v polovině období.

1.3

Z analýzy podmínek, za nichž je možné účinně dosáhnout integrovaného přístupu k transevropským sítím v jejich celkovém rozměru, se Výbor domnívá, že účinné součinnosti je možné dosáhnout, pokud dojde ke konvergenci odvětví (1). Podle názoru Výboru je další důležitou podmínkou dosažení větší účinnosti integrovaného přístupu co nejrychlejší dosažení základní struktury daného druhu sítě.

1.4

EHSV v přímé souvislosti s obsahem sdělení Komise navrhuje, aby sdělení bylo rozšířeno o analýzu toho, do jaké míry může pozdější přistoupení 12 nových členských států do EU ovlivnit možnost a rozsah použití integrovaného přístupu v těchto zemích.

1.5

Výbor potvrzuje, že integrovaný přístup k transevropským sítím je obzvláště důležitý pro tyto otázky:

1.6

Výbor zastává názor, že v celoevropských i ve vnitrostátních iniciativách jsou vědecké studie mimořádně důležité pro to, aby integrovaný přístup k transevropským sítím zajistil nejlepší možnou účinnost. K tomuto bodu by chtěl poznamenat, že v současnosti je pro výzkum charakteristická tematická a odvětvová roztříštěnost. Proto vyzývá Komisi a Radu, aby naplánovaly a zahájily programy v celé oblasti evropského vědeckého a aplikovaného výzkumu, zaměřené na všechny druhy součinnosti mezi jednotlivými sítěmi, které jsou součástí celkové struktury transevropských sítí.

1.7

Vzhledem k tomu, že některé země EU vlastní páteřní sítě z optických vláken k pokrytí technologických nároků jiných vnitrostátních infrastruktur (například elektroenergetických nebo železničních sítí), je Výbor přesvědčen, že v rámci aplikace integrovaného přístupu je třeba tyto optické sítě více využívat ke komerčním účelům (telekomunikační služby, přenos dat atd.).

1.7.1

Současně se Výbor domnívá, že v souvislosti s intenzivním rozvojem místních (obecních) infrastruktur v mnohých státech EU je třeba, s ohledem na integrovaný přístup, využít výstavbu těchto nových infrastruktur k většímu rozvoji přístupových sítí z optických vláken a k vybudování obecní inteligentní infrastruktury (2). Součástí obecní inteligentní infrastruktury musí být integrovaná mapa GIS (3). Tak je uplatněn integrovaný přístup k obecní inteligentní infrastruktuře prostřednictvím informačního systému (inteligentní systém pro řízení infrastruktury).

1.8

Výbor navrhuje, aby v projektech zaměřených na integrovaný přístup k transevropským sítím Komise zohlednila integrované technologie pro obnovitelný plyn a ekologickou energii. Díky těmto technickým postupům přibližujícím výrobu elektrické energie ke konečnému uživateli je možné snížit emise oxidu uhličitého.

1.8.1

V rámci tohoto postupu je třeba usilovat o vzájemnou součinnost, koordinaci a hospodárnost, kterých může být dosaženo v procesu rozvoje biotechnologií a energetických plynárenských technologií.

1.9

Při zkoumání otázky možné vzájemné součinnosti transevropských energetických sítí z hlediska pobaltských zemí, které jsou novými členy EU, Výbor zastává názor, že v rámci integrovaného přístupu je třeba provést některou z iniciativ, které je možné rychle realizovat, a začít pracovat na integraci systémů pobaltských zemí se systémy ostatních zemí EU vytvořením energetického mostu. Při provádění tohoto projektu však není možné akceptovat, aby v oblasti přenosových sítí v dlouhodobém horizontu (2020) vznikaly uvízlé náklady (4).

2.1

Rozvoj, propojení, lepší integrita a koordinace evropských energetických, dopravních a telekomunikačních infrastruktur jsou ambiciózními cíli Smlouvy (5) a hlavních směrů pro růst a zaměstnanost (6) vycházejících z Lisabonské strategie.

2.2

V článcích 154, 155 a 156 Smlouvy a v hlavních směrech pro růst a zaměstnanost byly stanoveny cíle pro rozvoj evropských energetických, dopravních a telekomunikačních infrastruktur, jejich propojení a lepší integraci a koordinaci.

2.3

Na základě ustanovení obsažených ve Smlouvě a ve výše zmíněných hlavních směrech se zrodila myšlenka vytvořit dopravní, energetické a telekomunikační transevropské sítě, které by byly „kardiovaskulárním systémem“ ekonomiky Společenství.

2.4

Ve snaze o co nejlepší výsledky fungování transevropských sítí, zejména z hlediska zvýšení konkurenceschopnosti Evropské unie, Evropská komise v červenci 2005 zřídila řídící skupinu pro tuto problematiku, jejímž úkolem bylo definovat společný přístup s cílem zlepšit koordinaci práce Společenství při budování transevropských dopravních, energetických a telekomunikačních sítí.

2.4.1

Řídící skupina se podrobněji zabývala těmito otázkami:

2.5

Cílem tohoto stanoviska EHSV, které bylo vypracováno na základě činnosti řídící skupiny, je reagovat na sdělení Komise s názvem Transevropské sítě: Směrem k integrovanému přístupu (KOM(2007) 135 v konečném znění).

3.1.1

Od posledního rozšíření Evropské unie v roce 2007 zahrnují TEN-T 30 prioritních projektů, které mají být dokončeny do roku 2020. Komise kromě toho nedávno zdůraznila nutnost rozšířit transevropské dopravní sítě směrem k sousedním státům (7).

3.1.2

Realizace těchto velkých projektů se oproti původnímu harmonogramu potýká se zpožděním. Přesto, že některé projekty byly dokončeny nebo budou brzy dokončeny (8), tempo realizace dopravních os považovaných za prioritní je stále příliš pomalé. EHSV podrobně popisuje příčiny tohoto stavu ve stanovisku z vlastní iniciativy (9).

3.1.3

Z těchto třiceti prioritních projektů se osmnáct týká železnic a dva vnitrozemské a námořní plavby. Upřednostňovány jsou tedy ty druhy dopravy, které jsou nejšetrnější k životnímu prostředí. Dvě mapky, které jsou součástí dokumentu připraveného společností ECORYS pro Komisi (10), zaznamenávají stav realizace těchto třiceti prioritních projektů k dnešnímu dni a stav, jakého musí dosáhnout na konci víceletého finančního rámce v roce 2013. Z analýzy těchto mapek vyplývá, do jaké míry je síť nedokončená.

3.1.4

Sdělení Komise, o kterém pojednává toto stanovisko, rekapituluje prostředky, které byly vynaloženy na realizaci sítí TEN-T ve finančním programovém období 2000–2006, a uvádí finanční mechanismy v rámci víceletého finančního rámce 2007–2013. V tomto finančním období byla v rozpočtu Společenství vyhrazena částka ve výši 8,013 miliardy eur na rozvoj transevropských dopravních sítí.

3.1.5

Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR) a Fond soudržnosti budou nadále největšími zdroji pomoci EU pro spolufinancování projektů transevropské dopravní sítě v průběhu finančního programového období 2007–2013. Obecně se příspěvek Společenství na budování transevropské dopravní sítě bude zaměřovat na přeshraniční úseky a na kritická místa.

3.1.6

Evropská investiční banka (EIB) bude nadále financovat dopravní infrastrukturu prostřednictvím půjček a pomocí specifického záručního nástroje, který dotuje 500 miliony eur z vlastních zdrojů EIB a dalšími 500 miliony eur z rozpočtu na transevropskou dopravní síť (což činí 6,25 % z celkové částky).

3.2.1

V Prioritním plánu propojení z ledna 2007 Komise zhodnotila stav projektů označených jako projekty evropského významu. V oblasti elektrické energie probíhá pouze 12 ze 32 projektů v souladu s plánem a jen pět jich bylo prakticky dokončeno (11).

3.2.2

U sítí pro přepravu plynu se situace zdá být lepší: z deseti projektů by mělo být sedm předáno do užívání v období 2010–2013. Na druhé straně se však zpozdí realizace 29 terminálů LNG (12) a zásobníků plynu: od devíti projektů se upustilo a práce na pěti dalších byla zastavena.

3.2.2.1

Za hlavní příčinu těchto zpoždění a nedostatků Komise označila složitost plánování a postupů k získání povolení. K dalším příčinám patří negativní veřejné mínění, nedostatečné finanční zdroje a struktura vertikálně integrovaných společností v energetickém odvětví.

3.2.3

Pokud EU bude chtít splnit do roku 2013 stanovené priority, bude muset investovat nejméně 30 miliard eur do infrastruktury (6 miliard eur do sítí pro přenos elektřiny, 19 miliard eur do plynovodů a 5 miliard eur do terminálů LNG). Investice jsou nutné nejen v oblasti přeshraničních spojení, ale také v odvětví výroby energie.

3.2.4

Rozpočet Společenství nabízí finanční podporu investicím do transevropských energetických sítí, ta však může být poskytnuta pouze ve specifických a patřičně odůvodněných případech. Jedná se o rozpočtovou položku výlučně vyhrazenou pro financování transevropských sítí nebo o prostředky pocházející ze strukturálních fondů a z Fondu soudržnosti, které představují více než třetinu výdajů Společenství a jsou přiděleny na financování regionálního rozvoje, zejména v oblasti energetických sítí.

3.2.5

Využití dalších finančních nástrojů (fondy, půjčky) umožňuje financovat fázi spojenou s realizací investic. EIB je hlavním zdrojem financování transevropských sítí. Od roku 1993 do konce roku 2005 dosáhly různé smlouvy o úvěru určené k financování všech transevropských sítí úhrnem částky 69,3 miliard eur, z čehož bylo 9,1 miliardy určeno pro energetické sítě.

3.3.1

Ze všech sítí, které tvoří TEN, jsou právě telekomunikační sítě v nejpokročilejším stadiu realizace. Postupné zavádění hospodářské soutěže do oblasti telekomunikačních služeb od roku 1988 mělo na tuto oblast značné dopady. Větší hospodářská soutěž podnítila investice a inovace, umožnila vznik nových služeb a způsobila značný pokles spotřebitelských cen.

3.3.2

Investice dnes směřují do modernizace stávajících sítí s cílem umožnit přechod k sítím příští generace, do rozvoje třetí generace mobilních telefonů a dalších bezdrátových infrastruktur a do zavádění širokopásmového připojení do venkovských oblastí EU.

3.3.2.1

Investice mohou směřovat do sítí z optických vláken, kde stavební práce a vnitřní rozvody kabelů činí 70 % nákladů na výstavbu. Budování železničních tratí, silnic a energetických tras by mělo usnadnit zavádění těchto sítí v oblastech s nedostatečným pokrytím.

3.3.3

Jedním z hlavních problémů evropských telekomunikačních sítí je odstranění rozdílů v přístupu k širokopásmovému připojení. V této souvislosti se projevují rozdíly mezi městskými a venkovskými oblastmi a za této situace byla členským státům uložena povinnost přijmout konkrétní opatření a definovat cíle směřující k odstranění těchto rozdílů do roku 2010.

3.3.4

Pro rozvoj systematického plánování a pro dokončení pokrytí širokopásmovým připojením je nutná lepší koordinace a integrace různých zdrojů financování (strukturálních fondů, Evropského fondu pro rozvoj venkova, fondů pro TEN a státních prostředků).

3.4.1

Prvním příkladem součinnosti v oblasti TEN je kombinování železničních a silničních sítí (13). O výhodách, které tato kombinace přináší, je pojednáno ve sdělení Komise Prodloužení hlavních transevropských dopravních os do sousedních zemí; Hlavní směry pro dopravu v Evropě a v sousedních regionech (14). Mezi nejvýznamnější výhody patří lepší využití prostoru, společná realizace stavebních prací, menší dopad na estetické hodnoty a parcelování krajiny a snížení dopadů společné infrastruktury (protihlukové bariéry, viadukty a podchody pro zvěř a drobné živočichy). Mimo to tato kombinovaná infrastruktura nabízí možnosti reálně snížit náklady a škodlivý vliv na životní prostředí.

3.4.2

Byly vypracovány studie (15) o možnostech rozvoje dalších kombinací sítí, jako např. vedení kabelů vysokého napětí v železničním tunelu či vedení telekomunikačních kabelů, zejména kabelů z optických vláken, podél železniční trati. Otázka byla zhodnocena z hlediska technické proveditelnosti, finančního dopadu na náklady projektů a složitosti postupů. Tyto studie umožnily dospět k následujícím závěrům:

3.4.2.1

Až na kombinaci plynovodů s ostatními infrastrukturami, jejíž technická proveditelnost se zdá obtížnou s ohledem na nezbytné bezpečnostní pásmo kolem sítě, existují skutečné výhody, pokud jde o vzájemné kombinování ostatních transevropských sítí.

3.4.2.2

Vzájemná součinnost mezi telekomunikačními a dopravními sítěmi se zdá nejslibnější. Každou dopravní síť lze optimalizovat tím, že bude mít svou vlastní komunikační síť, kterou bude možné využít k její správě. Většina železničních a dálničních sítí již takové komunikační sítě má. V některých případech je navíc nevyužité kapacity těchto sítí využíváno i k jiným účelům, např. k přenosu dat.

3.4.2.3

Systematická snaha o vzájemnou součinnost mezi systémem řízení infrastruktury a telekomunikační sítí je však stále ještě spíše výjimkou než pravidlem.

3.4.2.4

Zajímavá řešení, jejichž proveditelnost zbývá ověřit, se nabízejí v případě propojení elektrických sítí s dopravními a telekomunikačními infrastrukturami, jako např. vedení kabelů vysokého napětí podél kanálů a řek, propojení omezeného napětí (dvakrát 25 kV) prostřednictvím železničních tratí pro vysokorychlostní vlaky nebo systematičtější propojení podzemního vedení vysokého napětí (300 až 700 kV) s dopravními trasami. Tyto návrhy neřeší nutné propojení vnitrostátních sítí vysokého napětí, ale navrhují propracovanější strukturu vnitrostátních elektrických sítí z dlouhodobějšího hlediska souběžně s realizací velkých projektů infrastruktury.

3.5.1

Lisabonská strategie pro růst a zaměstnanost vyzývá k vytvoření transevropských sítí v rámci přístupu umožňujícího udržitelný rozvoj.

3.5.2

Mezi prioritními projekty transevropské dopravní sítě z velké části převažují iniciativy upřednostňující ty druhy dopravy, které jsou šetrnější k životnímu prostředí a spotřebují méně energie, jako např. železnice nebo vodní cesty. Dokončení transevropské dopravní sítě bude mít pozitivní dopad na životní prostředí. Při současném tempu růstu budou emise CO2 z dopravy v roce 2020 o 38 % vyšší než dnes. Komise je přesvědčena, že dokončení třiceti prioritních os projektů zpomalí toto zvyšování přibližně o 4 %, což sníží emise CO2 o 6,3 milionu tun ročně.

3.5.3

Propojení vnitrostátních energetických sítí s obnovitelnými zdroji energie umožní optimálně využít kapacity v jednotlivých členských státech a tím snížit škodlivý dopad na životní prostředí.

3.5.4

Právní předpisy Společenství v oblasti ochrany životního prostředí stanoví jasný rámec pro realizaci velkých projektů. Hlavní směry Společenství pro rozvoj transevropské dopravní sítě na tento rámec přímo odkazují (16). Každý nový program transevropských sítí musí být podroben strategickému posuzování vlivu na životní prostředí (17) a každý nový projekt musí být individuálně posouzen (18). Zároveň by tato posouzení vlivu mohla sloužit jako rámec pro vypracování studie o možnostech vzájemné součinnosti.

3.5.5

Každý individuální projekt musí dodržovat právní předpisy Společenství pokud jde o hluk, vodu a ochranu fauny a flóry (19).

3.5.6

Pokud žádná z alternativ projektu, který byl prohlášen za veřejně prospěšný, není optimálním řešením a v souladu s právními předpisy Společenství, mohou být přijata vyrovnávací opatření na realizaci tohoto projektu, která by zároveň kompenzovala možný negativní dopad.

3.6.1

Otázka kombinování zdrojů k realizaci transevropských sítí je jablkem sváru, jež způsobuje vážné problémy či dokonce konflikty. Komisi vždy znepokojovala otázka kumulace finančních prostředků Společenství poskytnutých na stejný projekt z různých zdrojů. Účetní dvůr se tímto problémem zabýval ve svých zprávách o provádění transevropské sítě Komisí.

3.6.2

Ve sdělení, o kterém pojednává toto stanovisko EHSV, došla řídící skupina k názoru, že je nutné vyloučit všechny možnosti kumulace dotací z více fondů Společenství. Ve snaze zaručit transparentnost rozpočtu a řádné finanční řízení se ve finančním nařízení a v základních právních aktech tohoto sektoru, které jsou přijaté nebo se nacházejí ve schvalovacím procesu, vylučuje kumulování různých finančních nástrojů Společenství pro jeden projekt.

3.6.3

Sdělení přináší další podstatnou informaci, která má zásadní význam pro investice spojené s transevropskými sítěmi: na výdaje v rámci projektu, který je součástí operačního programu, na nějž se přijímá finanční podpora ze strukturálních fondů nebo z Fondu soudržnosti, není možné získat prostředky z jiných nástrojů Společenství.

3.6.3.1

Z toho vyplývá, že pokud se na výdaje, např. na zařízení evropského systému železniční signalizace (ERTMS) nebo na elektrifikaci železniční tratě, nečerpá finanční pomoc ze strukturálních fondů nebo z Fondu soudržnosti, mohly by se k tomuto účelu získat finanční prostředky vyhrazené pro transevropské dopravní sítě. Výstavba železniční tratě by mohla být financována z EFRR nebo z Fondu soudržnosti. Projekty by také bylo možné rozdělit podle zeměpisných oblastí, které by mohly být spolufinancované z finančních prostředků EFRR, z Fondu soudržnosti nebo z finančních prostředků vyhrazených pro TEN.

4.1.1

Rozvoj technologií na výrobu plynu (kombinovaných technologií (20), kogenerace (21)) má za následek zvýšená rizika pro investice v oblasti elektroenergetických sítí, neboť přenos elektřiny je nahrazován přepravou zemního plynu a rozvojem místní plynové kogenerace, kogenerace v malém měřítku, mikrokogenerace.

4.1.2

Rozkvět nových technologií pro přepravu plynu má za následek zvýšená rizika pro investice v oblasti distribučních sítí pro plyn, neboť přeprava zemního plynu sítí je nahrazena přepravou po moři a silniční přepravou, které využívají technologií CNG (22) a LNG.

4.1.3

Konvergence odvětví elektrické energie a plynu (podniků v těchto odvětvích), tedy sblížení, pokud jde o režimy vlastnictví, řízení a organizace, je nutným předpokladem pro integrovaný technologický postup v oblasti využití zemního plynu, výroby elektrické energie a tepla. Z tohoto důvodu je naprosto nezbytné překonat roztříštěný odvětvový přístup a upustit od vzájemné izolace, ve které se nacházejí průmyslová odvětví elektřiny a plynu. Zvláštní význam má urychlení konvergence mezi odvětvími elektroenergetiky a plynu v nových členských státech EU ze střední a východní Evropy za současného zvážení nevyhnutelných sociálních důsledků jak v „nových“, tak ve „starých“ členských státech, jichž se to týká.

4.2.1

V některých zemích EU, včetně několika nových členských států (např. Polska), byly vybudovány rozsáhlé sítě z optických vláken pro technologické využití, v tomto případě pro elektroenergetiku (23) a pro železnici (24). Využívání těchto sítí ke komerčním účelům zdařile pokračuje (25), ale jejich velký integrační potenciál zůstává nadále opomíjen. Podobný nevyužitý potenciál lze nalézt také např. v plynárenském průmyslu. Hlavní potenciál však spočívá v integraci technologických sítí z optických vláken různých infrastruktur (elektroenergetika, železnice) do telekomunikační sítě s cílem vytvořit účinnou přístupovou síť.

4.2.2

Mezi členskými státy EU, zejména mezi nově přistoupivšími, je mnoho takových, které se nacházejí ve fázi intenzivního rozvoje obecních infrastruktur, např. distribuce vody a kanalizace, které jsou spolufinancovány EU, zejména prostřednictvím Evropského fondu pro regionální rozvoj a Fondu soudržnosti. Tato situace nabízí jedinečnou příležitost integrovat do těchto infrastruktur přístupové sítě z optických vláken. Pro venkovské oblasti a malá města Evropy je to možnost, jak učinit výrazný krok vpřed. K účinné podpoře konkrétní realizace této integrace by bylo možné zavést opatření, která by usnadnila mechanismus přidělování dotací z fondů Společenství na rozvoj obecních infrastruktur, např. prostřednictvím podpory výstavby integrovaných infrastruktur.

4.2.3

Přístupová síť z optických vláken může posloužit jako základ pro vytvoření obecní inteligentní infrastruktury zahrnující (technické) řízení různých (inteligentních) složek infrastruktury (distribuce vody, kanalizace, dopravy, teplárenské sítě, veřejné bezpečnosti) a také řízení této infrastruktury (pokud jde o technický dohled a na trhu služeb). Součástí těchto obecních inteligentních infrastruktur musí být integrovaná mapa GIS (mapa spravovaná obcí či okresem a přístupná podnikům zapojeným do infrastruktur fungujících v dané oblasti). Tyto mapy mají v současnosti největší potenciál pro integraci síťových struktur obecní infrastruktury.

4.3.1

Technologie obnovitelného zemního plynu (kogenerační technologie (26) v malém měřítku založené na zplyňování biomasy produkované velkými zemědělskými podniky) umožňují omezit expanzi elektroenergetických sítí a ztráty, ke kterým v nich dochází, spolu s lepším využitím zdrojů primární energie a zároveň se snížením emisí oxidu uhličitého.

4.3.2

Velmi důležitou kategorii integrovaných technologií představují ekologické energetické technologie (ekologicko-kogenerační) zaměřené na výrobu energie (elektrické energie a tepla) a rovněž na využití odpadů (komunálních či pocházejících ze zemědělské produkce nebo z procesů zemědělsko-potravinářského průmyslu).

4.4.1

Cílem využití integrovaného financování infrastruktur formou partnerství veřejného a soukromého sektoru je dosáhnout zvýšené účinnosti ve využívání finančních zdrojů Společenství určených k rozvoji infrastruktur, především v nových členských státech.

4.4.2

Zkušenosti v oblasti partnerství veřejného a soukromého sektoru z členských států bývalé EU-15 se týkají financování velkých investic do infrastruktur. V nových členských státech (země střední a východní Evropy) je třeba využít partnerství veřejného a soukromého sektoru k financování investic do infrastruktur nevelkého rozsahu v obcích. Proto neustále nabývá na významu uplatnění zkušeností s partnerstvím veřejného a soukromého sektoru ze států EU-15 v nových členských státech. Je však třeba mít na paměti, že přímý přenos zkušeností není možný, neboť nelze přímo srovnávat financování jednorázových velkých projektů infrastruktury s velkým počtem projektů skromných rozměrů.

4.4.3

Vzhledem k dostupnosti finančních zdrojů Společenství se stává, že místní orgány některých členských států (včetně zemí střední a východní Evropy) často připustí přeinvestování do odvětvových infrastruktur, zejména do distribuce vody a do kanalizace, a přitom nevyužívají potenciál integrace odvětvových infrastruktur ve stádiu investic. Jde o velmi nebezpečný jev, protože se tak ztrácí příležitost snížit investiční náklady do infrastruktury (méně efektivní využití finančních prostředků Společenství) a zvyšuje finanční zatížení obcí, neboť vzhledem k růstu fixních nákladů na provoz infrastruktury budou tyto sítě vzniklé pomocí nadměrných investic vyžadovat neodůvodněně vysoké provozní náklady, které ponesou místní obyvatelé. Účast soukromého kapitálu ve financování infrastruktury je účinným prostředkem k využití potenciálu integrace a k omezení rizika nadměrných investic.