31.1.2006

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 24/95

---

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu „Chudoba žen v Evropě“

(2006/C 24/18)

Dne 28. dubna 2005 se Evropský parlament, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodl konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci Chudoba žen v Evropě

Specializovaná sekce „Zaměstnanost, sociální věci, občanství“, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 5. září 2005. Zpravodajkou byla paní King.

Na 420. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 28. a 29. září 2005 (jednání ze dne 29. září 2005), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 79 hlasy pro, žádnými hlasy proti a 2 členové se zdrželi hlasování.

1.   Situace

1.1   Mezinárodní den za odstranění chudoby

Generální shromáždění OSN vyhlásilo 17. října za Mezinárodní den za odstranění chudoby s cílem zvýšit informovanost o potřebě odstranit chudobu a nouzi ve všech zemích.

1.2   Ženy a chudoba v EU

Výbor regionů, EHSV a Evropský parlament připravují k tomuto datu stanoviska k tématu Ženy a chudoba v EU, aby tak přispěly k širší diskusi o povaze chudoby v dnešní EU. Práce na těchto dokumentech jsou do značné míry koordinovány, každý z nich je však psán z jiného hlediska.

1.3   Definice hranice chudoby

Hranice chudoby je definována jako podíl osob s příjmem nižším než 60 % národního mediánového příjmu. Příjem je definován jako celkový čistý příjem na domácnost dělený počtem členů a připadající na každého člena.

1.4   Rámec pro boj s chudobou a sociálním vyloučením v EU

V roce 2000 se členské státy dohodly na evropské strategii pro boj se sociálním vyloučením a chudobou (2000) prostřednictvím otevřené metody koordinace. Tato strategie zahrnuje dohodnuté cíle a povinnost každého členského státu předložit národní akční plán na dva roky v souladu s těmito cíli. Ukazatele zahrnují čtyři dimenze sociálního začleňování – finanční chudobu, zaměstnanost, zdraví a vzdělání. Rovné postavení žen a muži není zahrnuto mezi hlavní cíle této strategie EU.

V roce 1999 Rada přijala společnou strategii modernizace sociální ochrany. Sociální ochrana je jedním z významných prostředků boje s chudobou a sociálním vyloučením v členských státech EU. Strategie se zaměřuje na tři témata – politiky sociálního začleňování, reformu důchodového systému a reformu systémů zdravotní péče. Rovné postavení žen a mužů není zahrnuto.

Vzhledem k výsledkům nedávných referend o ústavě EU oznámilo britské předsednictví plánované sdělení týkající se systémů sociální ochrany v říjnu 2005.

1.5   Právní rámec

Většina politik zaměřených na chudobu a sociální vyloučení zůstává v kompetenci každého členského státu. Na základě ustanovení článků 136 a 137 Smlouvy o založení ES má však EU aktivní úlohu v podpoře a doplňování činnosti členských států v boji proti sociálnímu vyloučení.

Článek 13 Smlouvy dává EU pravomoc přijímat opatření, a to včetně legislativních, k boji proti diskriminaci na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo světového názoru, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace.

1.6   Míra chudoby v EU

Počet obyvatel postižených relativní příjmovou chudobou v roce 2001 je velmi vysoký – dosahuje výše 55 milionů lidí, neboli 15 % obyvatel EU žijících na hranici chudoby (1). Více než polovina z nich trvale žila s nízkým relativním příjmem. Tento podíl se napříč členskými státy velmi liší, od 9 % podílu obyvatel na hranici chudoby ve Švédsku po 21 % v Irsku. Obecně jsou tím ve výrazně větší míře postiženy ženy.

1.7   Míra sociálního vyloučení

Čím déle člověk musí žít s nízkým příjmem, tím vyšší je riziko deprivace a vyloučení ze sociální, kulturní a hospodářské činnosti. Nejméně polovina lidí na hranici chudoby v roce 2001 ve všech členských státech žila s nízkým příjmem delší dobu, což znamená, že tito lidé měli vyrovnaný příjem pod hranicí 60 % národního mediánového příjmu v daném roce a nejméně dvou ze tří předcházejících let (tj. 1998-2000). V průměru bylo v roce 2001 trvale chudých 9 % obyvatel EU. I zde jsou tím ve výrazně větší míře postiženy ženy.

1.8   Demografický a společenský kontext v EU

Demografický kontext v EU se dramaticky mění, neboť sto let trvající růst počtu obyvatel Evropy v produktivním věku se brzy změní v pokles. Lidé ve věku 65 let a starší představují 16 % celkové populace, zatímco obyvatelé mladší 15 let představují 17 % a průměrná délka života se prodlužuje. V následujících 15 letech vzroste počet lidí starších 80 let téměř o 50 % (2).

Zároveň dochází ke změně vývoje struktur domácností. Je uzavíráno méně manželství a ke sňatkům dochází později, více manželství se rozpadá a klesá také počet párů s dětmi. Tento vývoj má za následek trend směřující k menším domácnostem, a to napříč všemi věkovými skupinami. Nositel Nobelovy ceny ekonom Gary Becker a jeho kolega soudce Richard Posner tvrdí, že tyto změny lze vysvětlit především ekonomicky (3). Říkají, že růst finanční nezávislosti žen díky pracovním nabídkám mimo domov znamená, že dochází k posunu od „patriarchálního manželství“ – kde muž vydělává a žena je na něm závislá – k „partnerskému manželství“. Narůstají také náklady příležitosti mateřství: čím vyšší je příjem ženy a její postavení v zaměstnání, tím více žena obětuje, pokud jde o potenciální profesní postup a příjem, dočasným či trvalým odchodem z trhu práce, rozhodne-li se mít děti.

Další významnou změnou je mimořádný nárůst počtu dětí žijících s jedním dospělým. V roce 2000 žilo s jedním dospělým 10 % dětí ve věku 0-14 let, oproti 6 % v roce 1990. Příčinou je nárůst počtu rozpadů manželství a partnerských vztahů a počtu neplánovaných těhotenství.

2.   Obecné připomínky

2.1

EHSV vítá příležitost předložit své stanovisko k tomuto tématu, dal by však před formulací „Ženy a chudoba“ přednost zaměření na „Postavení žen a mužů a chudobu“, jež by zaměřilo pozornost na vztah a odlišnosti mezi muži a ženami v souvislosti s příčinami chudoby. Výbor naléhavě doporučuje Komisi, aby přepracovala definici chudoby, neboť současná definice zdůrazňuje pouze zjevné případy chudoby a podceňuje míru chudoby žen a její dopad. Definice předpokládá, že prostředky v domácnosti jsou sdíleny rovnoměrně v rámci rodiny, lze však namítnout, že chudoba postihuje jednotlivce, a má-li být správně pochopeno genderové hledisko, měla by být chudoba analyzována na této úrovni.

2.2

EHSV vítá oznámení britského předsednictví o obnovení diskuse týkající se systémů sociální ochrany a důrazně doporučuje provedení dopadové analýzy z genderového hlediska s cílem zajistit, aby tyto systémy zohledňovaly potřeby mužů a žen. Implicitně se předpokládá, že ženy se mohou opřít o příjem muže. Tento předpoklad, jenž dávno neodpovídá skutečnosti v dnešní společnosti, je zásadní příčinou vyššího rizika chudoby u žen.

3.   Konkrétní připomínky

3.1   Výskyt rizika chudoby

Ženy jsou obecně vystaveny vyššímu riziku života v chudé domácnosti: v roce 2001 mělo 16 % žen (ve věku 16 let a starších) příjem pod hranicí chudoby, proti 14 % mužů ve stejné věkové skupině (4). Tento model platí pro všechny členské státy. Riziko chudoby je nejvyšší u domácností s jedním rodičem (35 % průměru EU), z nichž 85 % vedou ženy. Riziku chudoby jsou zvláště vystaveny ženy jako hlavy domácností, jimž je 18 let a méně.

Lidé ve věku 65 let a starší jsou rovněž vystaveni relativně vysokému riziku chudoby. Dvě třetiny lidí starších 65 let jsou ženy. Mnohem vyšší míra rizika chudoby platí pro osamělé důchodkyně, obzvláště pak pro ty, jimž je přes 80 let nebo nepobírají zaměstnanecký důchod. Hlavním důvodem je skutečnost, že čím více důchodce stárne, tím více rostou jeho či její výdaje, což je způsobeno vyššími náklady na zdravotní péči vzhledem ke zdravotnímu postižení a potřebě mobility.

Výzkum ukázal, že ženy vystavené různým diskriminacím – například starší ženy, ženy náležející k etnickým menšinám nebo migrujícím skupinám, zdravotně postižené ženy, lesbické ženy – jsou vystaveny ještě vyššímu riziku sociálního vyloučení a chudoby.

3.2   Faktor pracovního trhu v chudobě a sociálním vyloučení žen

Zaměstnanost je považována za klíčový faktor sociálního začleňování a zároveň za jediné a nejúčinnější východisko z chudoby, a to nejen proto, že je zdrojem příjmu, ale také může podpořit sociální začleňování a osobní rozvoj. Tato skutečnost je zohledněna v cílech Lisabonské strategie, která stanoví, že do roku 2010 bude evropská ekonomika „nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou na světě schopnou udržitelného hospodářského růstu s větším počtem pracovních míst, s lepšími pracovními místy a větší sociální soudržností“; pro tento cíl bude účast žen na trhu práce nutná a zásadní, neboť do roku 2010 je stanoven i konkrétní cíl dosažení míry zaměstnanosti žen ve výši 60 %. Třebaže se úroveň účasti žen na trhu práce přibližuje účasti mužů, ženy na trhu placené práce nejsou rizika chudoby zcela zbaveny. To je způsobeno tím, že účast žen na trhu práce provázejí významné obtíže, jako jsou vysoká míra nezaměstnanosti žen v 25 zemích EU (5) nebo obtížné sladění domácích a pracovních povinností, segregační a sektorizační tendence v zaměstnanosti žen, velké rozšíření nejistých zaměstnání s nižším sociálním zabezpečením a rozdíl v platech mužů a žen, jenž panuje ve všech evropských zemích.

3.2.1   Rozdíl v platech

Po třiceti letech od směrnice o rovnosti platů z roku 1975 ženy v Evropě stále vydělávají v průměru 85 % hodinového platu mužů (6). V mnoha zemích je tento diferenciál daleko vyšší a dosahuje téměř 33 %. EHSV souhlasí s rozhořčením Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví EP nad skutečností, že tento rozdíl stále existuje, a souhlasí s jeho návrhem, aby Rada a Komise přijaly náležitá opatření k „ukončení této nespravedlnosti“.

3.2.1.1   Náklady příležitosti mateřství

Četné studie vidí příčinu ve skutečnosti, že ženy rodí děti a tráví péčí o dítě nepoměrně více času než muži. Většina žen alespoň na část života vystoupí z trhu práce. Obvyklým mužským vzorcem naopak byla trvalá přítomnost na trhu práce na plný úvazek, a to od skončení denního studia až do důchodu. Vystoupení z trhu práce může mít nežádoucí dopad na výdělek. Přerušení z důvodu péče o dítě může znamenat kratší dobu setrvání v zaměstnání, méně nashromážděných zkušeností a horší přístup ke vzdělávání. Platy jsou totiž často zvyšovány těm, kdo po mnoho let zůstanou trvale zaměstnáni. Čím delší je pak pauza, tím více samozřejmě narůstá příjmové znevýhodnění.

3.2.2   Úroveň vzdělání matek

Zaměstnanecký profil s dlouhou pauzou z důvodu péče o malé děti je pravděpodobnější u matek s nižším vzděláním. Zatímco vysokoškolsky vzdělané matky zkrátily dobu vystoupení z trhu práce, chování matek bez vzdělání se nezměnilo. Pro matky bez vzdělání platí vyšší pravděpodobnost vystoupení z trhu práce do doby, než dítě začne chodit do školy, kdežto matky s vysokoškolským vzděláním spíše odejdou pouze na mateřskou dovolenou a svěří dítě za úplatu do péče někomu jinému.

Nejvíce finančně penalizovány jsou ženy s nižším vzděláním, u nichž je vyšší pravděpodobnost delší pauzy (a jež mají také nejnižší příjmový potenciál před mateřstvím).

3.2.3   Osamělé rodičovství

Jak již bylo zmíněno v odstavci 1.8, počet osamělých rodičů stoupá a data ukazují, že osamělí rodiče čelí zvýšenému riziku chudoby. Jelikož 85 % osamělých rodičů tvoří ženy, je toto riziko chudoby závislé na pohlaví. Velkou část rizika lze zdůvodnit nízkou účastí na pracovní síle – pouze 50 procent pracuje, proti 68 procentům vdaných žen (7). Navzdory rostoucí míře zaměstnanosti matek nedoznala míra zaměstnanosti osamělých matek téměř změn.

Studie naznačují, že nedostatek finančně dostupné péče o děti není jedinou překážkou, na niž osamělí rodiče narážejí. Mezi ostatní patří:

—

Osamělí rodiče bez zaměstnání obecně postrádají tržně zajímavé kvalifikace (8). Čím méně jsou kvalifikováni, tím menší jsou jejich šance na setrvání na trhu práce. Ty velmi úzce souvisejí s možnostmi dalšího vzdělávání během rodičovské karenční doby, které jsou k dispozici a které si tito rodiče mohou dovolit.

—	Osamělí rodiče mají tendenci soustřeďovat se v zeměpisných oblastech, kde bývá nedostatečná poptávka po pracovní síle.

—	U osamělých rodičů bez zaměstnání je vyšší pravděpodobnost špatného zdravotního stavu a faktoru dítěte nebo jiného člena domácnosti, jehož onemocnění nebo zdravotní postižení omezuje příležitost pracovat (každý desátý ze všech osamělých rodičů bez zaměstnání).

—	U osamělých rodičů ve velmi obtížné životní situaci je vyšší pravděpodobnost nízkého sebevědomí, což se může zpětně stát bariérou zaměstnání.

Hodně osamělých rodičů se také o své děti většinou musí starat samo a hledá pracovní místa s takovou pracovní dobou, která jim umožní trávit co nejvíce času s dětmi a sladit to se zaměstnáním. Proto je hodně z nich nuceno se uchýlit k nejistým, méně zabezpečeným a špatně placeným pracovním místům.

3.2.3.1   Těhotenství nezletilých

Riziku chudoby jsou zvláště vystaveny ženy jako hlavy domácností s jedním rodičem, jimž je 18 let a méně. 6 % mladých žen v EU se stalo matkami před dosažením 18 let věku, tato míra se však různí od 3 % v Itálii, Nizozemsku, Španělsku a Švédsku až po 12 % v Maďarsku a ve Slovenské republice a 13 % ve Spojeném království (9).

U nezletilých rodičů je větší pravděpodobnost než u jejich vrstevníků, že budou žít v chudobě a nezaměstnanosti a vzhledem k nedostatku vzdělání a dalším výše uvedeným důvodům budou obtížně hledat východisko. Například 45 % žen v původní evropské patnáctce, jež byly nezletilými matkami, žije v domácnostech s nejnižšími příjmy v pásmu dolních 20 %, zatímco z žen, jež měly první dítě mezi dvacátým a třicátým rokem, do této skupiny náleží pouze 21 %. Devadesát procent nezletilých rodičů pobírá sociální podporu a u nezletilých matek je vyšší pravděpodobnost než u jiných osamělých matek, že budou záviset pouze na sociálních dávkách a že je budou pobírat po delší dobu.

Členské státy si stanovily prioritu snížit výskyt nezletilých rodičů, neboť se tím zároveň nabízí příležitost snížit pravděpodobnost chudoby a jejího přenášení z generace na generaci. Způsoby snížení počtu porodů u nezletilých jsou předmětem rozsáhlých diskusí, z nichž vyplývá široká škála řešení od posílení sexuální výchovy až po její omezení, od výchovy k abstinenci až po volnou distribuci antikoncepce ve školách, od distribuce pilulek „po“ až po změny sociálních dávek s cílem podpořit společné bydlení a sňatky nezletilých rodičů.

Čtyři členské země EU s nejnižší mírou porodů u nezletilých by bylo možno použít jako měřítko pro ostatní členské státy potýkající se s tímto problémem.

3.2.4   Chudoba pracujících

Nárůst účasti žen na trhu práce je výsledkem nárůstu nestandardních typů práce, jako jsou zkrácené úvazky, pružná pracovní doba, práce na směny a práce na dobu určitou. Zaměstnání na částečný pracovní úvazek dosahuje u žen 27 % proti pouhým 4 % u mužů (10). Rozdíl v platech mužů a žen je u částečného úvazku větší než u úvazku plného: průměrná hodinová mzda žen zaměstnaných na částečný úvazek se blíží 60 % hodinové mzdy mužů zaměstnaných na plný úvazek, hodinová mzda žen zaměstnaných na plný úvazek pak v tomto srovnání dosahuje 82 %.

Ženy s nízkým vzděláním, ilegální pracující, menšiny a migrující skupiny se slabým právním statusem nebo zcela bez něj čelí zvláště vysokému riziku chudoby, neboť jejich pracovní místa jsou zpravidla málo placená, mají nízkou prestiž a neposkytují žádnou jistotu zaměstnání. Výzkum ukázal, že v extrémních případech jsou tyto ženy vystaveny riziku obchodování s lidmi, prostituce a násilí.

3.2.5   Neplacená práce

Ženy stále nedostávají mzdu za práci v domácnosti. Dokonce i u obrovského počtu žen s placeným zaměstnáním jsou nákupy, péče o starší a péče o děti stále vnímány jako jejich úkol, neboť muži vykonávají méně než 40 % všech domácích prací a pouze 25-35 % prací v rámci péče o dítě (11). Tato neplacená práce je systematicky opomíjena v celostátních statistikách, a tím je pro tvůrce politik neviditelnou.

Je třeba zdůraznit, že sladit rodinné a pracovní úkoly je pro muže a ženy opravdu náročné. Ženy s dětmi mladšími 12 let vykazují míru zaměstnanosti o více než 15 procentních bodů nižší než ženy bezdětné – 60 % proti 75 %. U mužů s dětmi mladšími 12 let je míra zaměstnanosti 91 %, tedy o pět procentních bodů výše než u mužů bezdětných.

3.2.6   Dlouhodobá nezaměstnanost

Tento problém je úzce spjat se sociálním napětím, neboť není-li lidem, kteří jsou delší dobu bez práce, poskytnuta náležitá a včasná pomoc, ztrácejí zpravidla dovednosti a sebeúctu, jež jsou nezbytné pro opětovné získání pevného místa na pracovním trhu. Pro EU jako celek platí, že míra dlouhodobé nezaměstnanosti je vyšší u žen (4,5 %) než u mužů (3,6 %) (12). Navzdory této skutečnosti programy zaměřené na nové umístění dlouhodobě nezaměstnaných do placeného zaměstnání mají tendenci podporovat spíše muže, neboť ženám se nabízí omezenější škála vzdělávání a genderovými stereotypy zatížená, tudíž i méně placená zaměstnání.

3.2.7   Důchody

3.2.7.1

Znevýhodnění žen na trhu práce a následný rozdíl v platech přecházejí i do důchodu. Je to způsobeno tím, že důchodový systém v mnoha členských státech byl navržen z mužského hlediska a diskriminuje ženy, z nichž mnohé přerušují kariéru, vykonávají nestandardní zaměstnání nebo tráví určitá období neplacenou prací. Následkem toho mnohé z nich čelí znevýhodnění při vytváření práv a úspor nezbytných pro zajištění jistoty v pozdějším věku. Dvě třetiny důchodců tvoří ženy, jejichž průměrný příjem dosahuje 53 % příjmu mužů, což může mít dopad na jejich zdraví, bydlení a kvalitu života. 75 % důchodců pobírajících dávky na základě výše příjmu tvoří ženy. Výsledkem je skutečnost, že starší ženy včetně vdov a rozvedených představují nejchudší důchodce, a s dlouhodobými společenskými důsledky stárnutí obyvatelstva EU bude tento trend narůstat, nebude-li mu věnována pozornost. EHSV v jednom ze svých dřívějších stanovisek (13) doporučil přizpůsobit důchodové systémy tak, aby zajistily rovnost příležitostí žen a mužů s dlouhodobým cílem individualizace důchodů. EHSV dále doporučil sdílení zkušeností členských států, aby některé ženy, zvláště ty, jež přerušily kariéru, nezůstaly bez náležitého důchodu. Toto dřívější stanovisko rovněž připomnělo, že některé členské státy podporují své seniory dalšími způsoby nad rámec důchodů. Mezi tyto způsoby podpory patří například daňové zvýhodnění, bezplatná elektřina, bezplatné užívání hromadné dopravy nebo zlevněné jízdné a daňová úleva na nájemné. Toto doporučení je vítáno, neboť s vyšší pravděpodobností budou ženy starší (vzhledem k vyšší délce života) a budou žít samy (přežívají své partnery), než muži, což znamená, že budou s větší pravděpodobností čelit problémům, s nimiž se setkávají starší důchodci. Obecně lze říci, že příjmy starších důchodců z mezd a investic jsou nižší, a tito lidé zároveň mohou být nuceni vydávat větší částky vzhledem k zdravotním postižením, potřebám mobility a snižování hodnoty majetku.

3.2.7.2

Ženy, včetně menšin, legálně přihlášených a nepřihlášených imigrantek, které nemají standardní typ zaměstnání, jsou dále znevýhodněny z toho důvodu, že je u nich nižší pravděpodobnost účasti na zaměstnaneckém důchodovém systému. Protože muži v produktivním věku vydělávají více než ženy, konečný důchod bude vyšší u mužů než u žen. Důchodová aktiva byla navíc dříve spojena s hlavní výdělečně činnou osobou, která aktiva nashromáždila, jíž je obvykle muž. Rostoucí míra rozvodovosti otevřela diskusi nad touto problematikou, neboť žena je v případě rozpadu vztahu obvykle znevýhodněna. Některé členské státy však přijaly právní předpisy, na jejichž základě mohou dnes soudy rozdělit aktiva v okamžiku rozvodu dle vlastního uvážení.

3.3   Faktor vzdělání v chudobě a sociálním vyloučení žen

3.3.1

Výběr zaměstnání a vstup do zaměstnání jsou podmíněny kvalifikací. Data ukazují, že to se zvláště týká právě žen. Ženy s vyšší kvalifikací (definovanou jako úroveň vzdělání ISCED 5 a 6) mají častěji zaměstnání než ty, jež jsou méně kvalifikované (s úrovní vzdělání ISCED nižší než 2) (14). V 25 zemích EU má práci 49 % žen ve věku 20-49 let s nižší kvalifikací, proti 84 % žen s vyšší kvalifikací. Je třeba zdůraznit, že tento rozdíl 30 procentních bodů v případě žen dosahuje pouze 10 bodů (83 % proti 93 %) v případě mužů. Ženy s vyšší kvalifikací s dětmi obecně zůstávají zaměstnány. V zemích evropské pětadvacítky je srovnání mezi těmito dvěma skupinami žen následující: bezdětné (88 % proti 57 %), 1 nebo 2 děti (80 % proti 43 %), 3 nebo více dětí (63 % proti 22 %).

3.3.2

Učební osnovy podporují výběr předmětů, jež jsou zatíženy silnými stereotypy, takže dívky si vybírají předměty a kariéry s nižšími mzdami, neboť učitelé a poradci pro výběr zaměstnání nejsou školeni k tomu, aby zohlednili či docenili význam genderové problematiky. Nejvážnějšímu riziku v této segregaci jsou vystaveny dívky pocházející z domácností, jež jsou již ohroženy chudobou – výzkum ukazuje (15), že příslušnice této skupiny jsou nepoměrně zastoupeny v zaměstnání s nízkou mzdou kvůli nízké úrovni vzdělání, jíž dosáhly. Manuální práce na částečný pracovní úvazek je nejvíce znevýhodněnou kategorií zaměstnání žen, a to více než jiné práce na částečný úvazek a manuální práce na plný úvazek, neboť tyto ženy mívají velmi nízkou úroveň vzdělání. Tyto ženy mají omezený výběr zaměstnání z důvodu vzájemného působení chudoby a genderu po celou dobu jejich vzdělávání, což má dopad nejen na jejich pracovní život a důchod, ale může to také vést k cyklické mezigenerační chudobě.

3.3.3

EHSV vítá zaměření na pracovní místa, zejména pak na zaměstnanost žen, v rámci cílů Lisabonské strategie, připomíná však, že pro ženy na hranici chudoby se nejedná o dostatečné řešení. Členské státy mají příležitost pracovat s občanskou společností a nevládními organizacemi, zvláště těmi, jež působí v oblasti rovného postavení žen a mužů a odstranění chudoby, s cílem zastavit celoživotní a mezigenerační chudobu narušením stereotypů ve vzdělávacích institucích s ohledem na dívčí a chlapecké výběry zaměstnání, a dále rozvojem účinných vzdělávacích kurzů pro dospělé, jež budou přístupné, budou rozvíjet žádané dovednosti a splní potřeby těchto žen.

3.4   Faktor trestné činnosti v chudobě a sociálním vyloučení žen

3.4.1

Ženy jsou menšinou mezi obviněnými či odsouzenými za trestnou činnost – představují zhruba pětinu známých pachatelů a pouhých 6 % vězňů. Během poslední dekády však došlo k prudkému nárůstu počtu žen ve věznicích, ačkoli nebyl zaznamenán odpovídající růst trestné činnosti žen (16). Většina žen je vězněna za nenásilné trestné činy a odnětí svobody bývá kratší než jeden rok. Téměř čtvrtina vězněných žen je ve vyšetřovací vazbě, nebyly tedy odsouzeny za žádný trestný čin.

3.4.2

Tentýž výzkum ukazuje, že vysoký podíl žen poslaných do vězení nemá finanční jistotu v době před uvězněním, tyto ženy nikdy nepracovaly nebo měly pouze špatně placená zaměstnání bez jistoty, nemají jistotu bydlení, jsou velmi málo vzdělané a byly v minulosti obětmi fyzického a/nebo sexuálního násilí buď ze strany členů rodiny nebo cizích mužských útočníků. Uvěznění žen proto dále vylučuje ty, jež již sociálně vyloučeny jsou.

3.4.3

Prudký nárůst počtu žen ve vězení by bylo možno vysvětlit studiemi rozsudků v některých členských státech zastoupených v tomto výzkumu, jež naznačují, že ženy jsou často posílány do vězení, protože jsou již sociálně vyloučeny (např. bezdomovectví, nezaměstnanost, užívání drog), a že soudci se domnívají, že jejich sociální vyloučení znamená vyšší riziko spáchání trestného činu v budoucnosti, přičemž odnětí svobody může a dokáže prostřednictvím rehabilitačních režimů a programů snížit pravděpodobnost návratu již vyloučených žen k trestné činnosti (nebo drogám) po propuštění z věznice.

3.4.4

Tento výzkum odhalil nemožnost rehabilitace a nové integrace vězenkyň vzhledem k nepříznivé výchozí situaci těchto žen v oblasti zaměstnání a vzdělání a k vysokému podílu (50 % v Anglii a Walesu) (17) duševně nemocných v kombinaci s relativně krátkými tresty většiny vězenkyň. Je otázkou, jsou-li věznice rehabilitačními institucemi, avšak i kdyby tomu tak bylo, jak ukazují závěry výzkumu, lze jen těžko očekávat od věznic samotných zajištění účinného vzdělávání, udržitelné drogové rehabilitace, emocionální podpory a žádaných dovedností po propuštění pro všechny vězenkyně.

3.4.5

Primárním účelem věznic je trest. Výzkum ukázal, že vězení vylučuje ženy, jež nebyly vyloučeny před uvězněním, a sociálně vyloučené vylučuje ještě více. Věznění je u žen ještě nákladnější než u mužů, stejně jako škody způsobené na dětech, jejichž matky jsou poslány do vězení. Například ve Spojeném království uvedlo 25 % vězenkyň, že o jejich děti se stará otec, manžel nebo partner. U vězňů mužského pohlaví tento podíl vzrostl na 92 %. Tento výsledek výrazně převažuje původně zamýšlená pozitiva ve smyslu spravedlnosti, odstrašování nebo snížení rizik.

3.4.6

Cizinky a příslušnice menšinových skupin jsou diskriminovány dvojnásob a výsledkem je jejich neúměrně vysoký podíl na trestné činnosti.

3.4.7

EHSV souhlasí s doporučeními zprávy, že by měla být přijata opatření k radikálnímu snížení počtu žen, jež jsou posílány do vězení, zvláště pak vzhledem ke skutečnosti, že mnohé z nich se nacházejí ve vyšetřovací vazbě a nebyly odsouzeny za žádný trestný čin, a dále pokud k trestné činnosti došlo, nejedná se zpravidla o násilný trestný čin. Některé členské státy zavedly méně poškozující alternativy věznění – se správnou péčí a podporou mohou ženy s mnoha problémy, páchající trestnou činnost, dosáhnout rehabilitace a integrace do komunity.

3.5   Boj proti obchodování se ženami a dětmi

Obchodování se ženami a dětmi je důsledkem strukturované nerovnosti mezi muži a ženami a forma násilí. Tento obchod těží z chudoby a jeho oběti trpí četnými formami chudoby, což mezi jiným ústí v nucenou práci, sexuální otroctví, tělesné a duševní zdravotní problémy a sociální vyloučení. Strategie prevence zemí původu musejí brát na zřetel snižování chudoby a strategie sociálního rozvoje se zvláštním ohledem na ekonomické příležitosti pro ženy a musejí být v těchto aspektech zohledňovány. Dlouhodobé strategie prevence musejí řešit základní příčiny obchodu s lidmi, které zahrnují chudobu, diskriminaci, rasismus, patriarchální struktury, násilí vůči ženám, fundamentalismus, nerovnost mezi muži a ženami, nedostatek sociálních záchytných sítí, praní špinavých peněz, korupci, politickou nestabilitu, konflikty a nekontrolované zóny, bariéry a neshody mezi zeměmi. Všechny vlády musejí zavést opatření, která uznávají nerovné rozdělení moci mezi ženami a muži, a musejí zavést pozitivní opatření, která podpoří posílení role žen ve všech oblastech života.

4.   Doporučení

4.1

EHSV vítá Společnou zprávu Komise a Rady o sociálním začleňování ze dne 5. března 2004. Vyjadřuje potěšení nad šesti klíčovými politickými prioritami, jež tyto instituce naléhavě předkládají členským státům jako hodné zvláštní pozornosti v jejich národních akčních plánech (viz Příloha). EHSV se nicméně domnívá, že došlo k zásadnímu opomenutí u těchto politik, a sice v případě identifikace a sledování genderových ukazatelů. EHSV naléhavě doporučuje, aby tyto ukazatele byly rovněž zahrnuty, neboť v otázce chudoby panují významné rozdíly mezi muži a ženami – bez zohlednění genderové povahy chudoby či sledování dopadů politik na ženy i muže je možné, že řada politik zaměřených na zmírnění chudoby bude mít pouze částečnou úspěšnost. Zohledňování genderové povahy chudoby bude v souladu se závazkem odstranění chudoby učiněným v roce 1995 na Světovém summitu o sociálním rozvoji v Kodani, kde bylo ujednáno, že zvláště upřednostňovány budou potřeby a práva žen a dětí, neboť právě oni nesou největší tíhu chudoby.

4.2

Mnohé členské státy významně posílily své institucionální uspořádání tak, aby se otázka chudoby a sociálního začleňování zařadila do hlavního proudu tvorby jejich národních politik. Je však třeba pokračovat zapojením sociálních partnerů včetně nevládních organizací na místní, celostátní a regionální úrovni do rozvoje a provádění politik, a to zejména v oblasti vzdělávání, zaměstnanosti a důchodového systému.

4.3

EHSV naléhavě doporučuje, aby cíle Lisabonské strategie usilující o zvýšení zaměstnanosti žen provázely také strategie zajišťující, aby ženy na hranici chudoby mohly získávat žádané dovednosti, jež jimž přinesou finanční nezávislost. Kromě toho se k zaručení existenčního zajištění žen ve všech životních fázích požaduje posílení iniciativ a opatření zaměřených na podporu kvality zaměstnání, jakož i zrušení rozdílu v příjmech. V této souvislosti vyjádřil EHSV nedávno ve stanovisku k integrovaným hlavním směrům pro růst a zaměstnanost své podivení nad tím, že současný balíček směrnic pro politiku zaměstnanosti neobsahuje žádné explicitní směrnice pro zaměstnávání žen.

4.4	EHSV se domnívá, že členské státy mohou velmi získat vzájemným sdílením zkušeností v oblastech, jež mají dopad na ženy a chudobu, jako jsou důchodový systém, systémy sociální ochrany, těhotenství nezletilých, odstraňování násilí na ženách, včetně obchodování s nimi, a věznění žen.

4.5

Mnohé členské státy jsou signatáři Pekingské akční platformy (září 1995), jež vyzvala vlády ke zjištění hodnoty neplacené práce pro ekonomiku. Členské státy bohužel ani po 10 letech nevyvinuly systémy měření a sledování pro tento účel. Měly by být v tomto úkolu podpořeny, výsledky by pak státy měly zanést do svých národních statistik.

4.6

V roce 2007 by měl být otevřen Evropsky institut pro rovné postavení žen a mužů. Jelikož je gender nedostatečně zohledněn v politikách zaměřených na chudobu v EU, je souvislost mezi genderem a chudobou relativně zanedbávána také ve výzkumu a statistikách. Změnu lze provést jen tehdy, pokud by k tomu tento institut obdržel odpovídající prostředky z rozpočtu. EHSV již ve svém stanovisku ke genderovému institutu vyjádřil obavy, že příslušný návrh nařízení toto zřejmě nezaručuje v celém rozsahu.

4.7	EHSV proto navrhuje několik prioritních oblastí. Nový institut by měl provést hloubkovou analýzu stávajících dat z genderového hlediska.

4.8	Další oblastí genderu a chudoby, jež si zasluhuje zvláštní pozornost, je otázka dopadu chudoby na fyzické a duševní zdraví žen.

4.9	Za třetí patrně nebylo provedeno mnoho výzkumů zaměřených na to, co si ženy myslí o vlastní chudobě, jak se cítí, a zdali chudobu prožívají jinak než muži.

---

(1)  Ukazatele hranice chudoby jsou odvozeny z Průzkumu domácností v Evropských společenstvích (European Community Household Survey).

(2)  Společná zpráva Komise a Rady o sociálním začlenění – 5. března 2004.

(3)  „The Sexual Revolution“, autoři Gary Becker a Richard Posner, 10. dubna 2005. Ke stažení na adrese http://www.becker-posner-blog.com/archives/2005/04/index.html.

(4)  Eurostat 2001; vyjma jednočlenných domácností je rozdíly v chudobě žen a mužů nutno interpretovat opatrně, neboť jsou založeny na předpokladu rovného sdílení příjmu v domácnosti.

(5)  Eurostat 2004.

(6)  Eurostat 2003.

(7)  Eurostat 2003.

(8)  Finch a kol.(1999): New Deal for Lone Parents: Learning From the Prototype Areas. DSS Research Report č. 92. Leeds: CDS; Lewis a kol. (2000): Lone Parents and Personal Advisers: Roles and Relationships. DSS Research Report č. 122. Leeds: CDS; Dawson a kol. (2000): New Deal for Lone Parents: Report on Qualitative Interviews with Individuals. Research and Development Report ESR55. Sheffield: Employment Service; Holtermann a kol. (1999): Lone Parents and the Labour Market. Results from the 1997 Labour Force Survey and Review of Research. Employment Service Report 23. London: The Stationary Office.

(9)  Innocenti Report Card, č. 3, červenec 2001: A League Table of Teenage Births in Rich Nations (UNICEF).

(10)  Eurostat European Labour Force Survey 2003.

(11)  How Europeans spend their time, Eurostat 1998-2002.

(12)  Eurostat European Labour Force Survey 2003.

(13)  Stanovisko EHSV ze dne 29. listopadu 2001 k tématu Hospodářský růst, daňový systém a udržitelnost nároku na důchod v EU. Úř. věst. C 48, 21.02.2002. Zpravodaj: pan Byrne, spoluzpravodaj: pan Van Dijk.

(14)  EC Statistics in focus – Population and social conditions, 4/2005.

(15)  Warren, T.: Divergent Female Part-time Employment in Britain and Denmark and the Implications for Gender Equality. Sociological Review 2001, 49(4), s. 548-567.

(16)  Srovnávací zpráva na základě národních zpráv a jejich závěrů z práce v terénu, připravená týmem Středoevropské univerzity. Data pocházejí ze šesti zemí EU: Španělska, Německa, Anglie a Walesu, Itálie, Francie a Maďarska.

(17)  UK Women National Commission, březen 2005.

---