24.10.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 392/7

1)

Vyplývá z článku 5 směrnice Rady 93/104/ES (1) ze dne 23. listopadu 1993 a článku 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES (2) ze dne 4. listopadu 2003, jakož i z článku 31 Listiny základních práv Evropské unie, že v případě zaměstnanců, kteří pracují ve směnném provozu a své doby odpočinku čerpají střídavě, přičemž jsou zaměstnáni v zařízení, která jsou otevřena pro veřejnost každodenně, avšak nejsou v nepřetržitém provozu po dobu 24 hodin denně, musí být povinný den odpočinku, na který má zaměstnanec nárok, poskytnut vždy v rámci období sedmi dnů, tj. nejpozději sedmého dne následujícího po období šesti po sobě jdoucích odpracovaných dnů?

2)

Je s výše uvedenými směrnicemi a ustanoveními slučitelný takový výklad, podle něhož si může zaměstnavatel v souvislosti s výše uvedenými zaměstnanci každý týden vybrat, ve kterých dnech poskytne zaměstnanci odpočinek, na který má nárok, což znamená, že lze přimět zaměstnance k tomu, aby pracoval až deset po sobě jdoucích pracovních dnů, aniž by mu byly zaplaceny přesčasy?

3)

Je s výše uvedenými směrnicemi a ustanoveními slučitelný takový výklad, podle něhož může být nepřetržitý odpočinek v délce 24 hodin poskytnut kdykoli během kalendářních dnů určitého období sedmi kalendářních dnů a následující nepřetržitý odpočinek v délce 24 hodin (k němuž se přičte denní odpočinek v délce 11 hodin) může být poskytnut v kterémkoli kalendářním dni spadajícím do období sedmi kalendářních dnů, které následuje po výše uvedeném období?