Článek 1

Článek 2

Kontrolní úřad použije Pokyny v příslušných případech mimo jiné s těmito úpravami:

a)	je-li uveden odkaz na „členský stát (členské státy)“, považuje jej Kontrolní úřad za odkaz na „stát (státy) ESVO“ (3) nebo v příslušných případech „stát (státy) EHP“;

b)	je-li uveden odkaz na „Evropskou komisi“, považuje jej Kontrolní úřad za odkaz na „Kontrolní úřad ESVO“;

c)	je-li uveden odkaz na „Smlouvu“ nebo „Smlouvu o fungování EU“, považuje jej Kontrolní úřad za odkaz na „Dohodu o EHP“;

d)	je-li uveden odkaz na článek 49 Smlouvy o fungování EU nebo na oddíly uvedeného článku, považuje jej Kontrolní úřad za odkaz na článek 31 Dohody o EHP a odpovídající oddíly uvedeného článku;

e)	je-li uveden odkaz na článek 63 Smlouvy o fungování EU nebo na oddíly uvedeného článku, považuje jej Kontrolní úřad za odkaz na článek 40 Dohody o EHP a odpovídající oddíly uvedeného článku;

f)	je-li uveden odkaz na článek 107 Smlouvy o fungování EU nebo na oddíly uvedeného článku, považuje jej Kontrolní úřad za odkaz na článek 61 Dohody o EHP a odpovídající oddíly uvedeného článku;

g)	je-li uveden odkaz na článek 108 Smlouvy o fungování EU nebo na oddíly uvedeného článku, považuje jej Kontrolní úřad za odkaz na článek 1 části I protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru a odpovídající oddíly uvedeného článku;

h)	je-li uveden odkaz na nařízení Rady (EU) 2015/1589 (4), považuje jej Kontrolní úřad za odkaz na část II protokolu 3 Dohody o Kontrolním úřadu a Soudním dvoru;

i)	je-li uveden odkaz na nařízení Komise (ES) č. 794/2004 (5), považuje jej Kontrolní úřad za odkaz na rozhodnutí Kontrolního úřadu ESVO č. 195/04/KOL;

j)	je-li uveden odkaz na znění „(ne)slučitelný s vnitřním trhem“, vykládá jej Kontrolní úřad jako „(ne)slučitelný s fungováním Dohody o EHP“;

k)	je-li uveden odkaz na znění „v rámci Unie (nebo mimo ni)“, vykládá jej Kontrolní úřad jako „v rámci EHP (nebo mimo něj)“;

l)	je-li uveden odkaz na znění „obchod uvnitř Unie“, vykládá jej Kontrolní úřad jako „obchod uvnitř EHP“;

m)	pokud Pokyny stanoví, že se budou vztahovat na „všechna odvětví hospodářské činnosti“, Kontrolní úřad je použije na „všechna odvětví hospodářské činnosti nebo části odvětví hospodářské činnosti spadající do oblasti působnosti Dohody o EHP“;

n)	je-li uveden odkaz na sdělení, oznámení nebo pokyny Komise, považuje jej Kontrolní úřad za odkaz na odpovídající pokyny Kontrolního úřadu.

Článek 3

Kontrolní úřad používá seznam zemí s obchodovatelnými riziky uvedený v příloze Pokynů s doplněním Lichtenštejnska.

Sdělení Komise o uplatňování článku 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na krátkodobé pojištění vývozních úvěrů

1.   Úvod

1.

Vývozní subvence mohou nepříznivě ovlivnit hospodářskou soutěž na trhu mezi potenciálními konkurenčními dodavateli zboží a služeb. Proto Komise jako strážce hospodářské soutěže podle Smlouvy vždy přísně odsuzovala podpory vývozu pro obchod uvnitř Unie i pro vývozy mimo Unii. Cílem tohoto sdělení je vyjasnit posouzení Komise týkající se podpory členských států na pojištění vývozních úvěrů podle pravidel Unie pro státní podporu.

2.

Komise využila své pravomoci vydávat pokyny ke státní podpoře v oblasti krátkodobého pojištění vývozních úvěrů. Cílem bylo vyřešit stávající nebo potenciální narušování hospodářské soutěže na vnitřním trhu nejen mezi vývozci v různých členských státech (obchodujících v rámci Unie a mimo ni), ale také mezi pojistiteli vývozních úvěrů působícími v Unii. V roce 1997 Komise ve svém sdělení členským státům na základě čl. 93 odst. 1 Smlouvy o ES, kterým se použijí články 92 a 93 Smlouvy na krátkodobé pojištění vývozních úvěrů (1) („sdělení z roku 1997“), stanovila zásady týkající se státních zásahů. Zásady uvedené ve sdělení z roku 1997 se měly uplatňovat od 1. ledna 1998 po dobu pěti let. Sdělení z roku 1997 bylo poté upraveno a doba uplatňování byla v letech 2001 (2), 2004 (3), 2005 (4) a 2010 (5) prodloužena. Jeho zásady se uplatňovaly do 31. prosince 2012.

3.

Ze zkušeností získaných z uplatňování zásad uvedených ve sdělení z roku 1997, zejména během finanční krize v letech 2009 až 2011, vyplynulo, že by se politika Komise v této oblasti měla přezkoumat. Komise proto přijala nové sdělení členským státům o uplatňování článků 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie na krátkodobé pojištění vývozních úvěrů (6) (dále jen „sdělení z roku 2012“). Zásady uvedené ve sdělení z roku 2012 se měly v zásadě uplatňovat od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2018 (7). Příloha sdělení z roku 2012 byla následně několikrát upravena (8) a doba uplatňování sdělení z roku 2012 byla prodloužena v roce 2018 (9) a v roce 2020 (10). Nyní se uplatňuje do 31. prosince 2021.

4.

V roce 2019 zahájila Komise hodnocení sdělení z roku 2012 jako součást kontroly účelnosti balíčku opatření pro modernizaci státní podpory, pokynů pro oblast železniční dopravy a krátkodobého pojištění vývozních úvěrů (11). Z výsledků hodnocení vyplynulo, že stávající pravidla fungují v zásadě dobře, avšak vyžadují určitá malá zlepšení s cílem zohlednit vývoj na trhu. Toto sdělení proto obsahuje pouze několik technických úprav a zároveň zachovává zásady uvedené ve sdělení z roku 2012.

5.

Pravidla stanovená v tomto sdělení pomohou zajistit, aby státní podpora nenarušovala hospodářskou soutěž mezi soukromými a veřejnými – nebo veřejně podporovanými – pojistiteli vývozních úvěrů. Pravidla rovněž pomohou vytvořit rovné podmínky mezi vývozci.

6.

Toto sdělení poskytne členským státům podrobnější vysvětlení k zásadám, na nichž Komise hodlá založit svůj výklad článků 107 a 108 Smlouvy a jejich použití ve vztahu ke krátkodobému pojištění vývozních úvěrů. Politika Komise v této oblasti by se na jeho základě měla stát co možná transparentní a měla by zajistit předvídatelnost a rovné zacházení. Za tímto účelem je ve sdělení stanovena řada podmínek, které musí být splněny, pokud státní pojistitelé chtějí vstoupit na trh s krátkodobým pojištěním vývozních úvěrů na obchodovatelná rizika.

7.

Do působnosti tohoto sdělení nespadají rizika, která v zásadě nejsou obchodovatelná.

8.

Oddíl 2 se zabývá oblastí působnosti tohoto sdělení a stanoví definice, které jsou v něm použity. Oddíl 3 se věnuje uplatňování čl. 107 odst. 1 Smlouvy a obecnému zákazu státní podpory u pojištění vývozních úvěrů na obchodovatelná rizika. Oddíl 4 stanoví některé výjimky z rozsahu obchodovatelných rizik a upřesňuje podmínky, za nichž může být státní podpora u pojištění dočasně neobchodovatelných rizik slučitelná s vnitřním trhem.

2.   Oblast působnosti sdělení a definice

2.1.   Oblast působnosti

9.

Komise bude uplatňovat zásady stanovené v tomto sdělení pouze v případě pojištění vývozních úvěrů s dobou trvání rizika kratší než dva roky. Všechny ostatní nástroje pro financování vývozu jsou z oblasti působnosti tohoto sdělení vyloučeny.

2.2.   Definice

10.

Pro účely tohoto sdělení: 1. „pojištěním vývozních úvěrů“ se rozumí pojistný produkt, v jehož rámci pojistitel poskytuje při vývozní transakci pojištění proti komerčnímu nebo politickému riziku, příp. proti oběma rizikům, v souvislosti s platebními závazky; 2. „soukromým pojistitelem úvěrů“ se rozumí společnost nebo organizace jiná než státní pojistitel, která poskytuje pojištění vývozních úvěrů; 3. „státním pojistitelem“ se rozumí společnost nebo organizace, která poskytuje pojištění vývozních úvěrů s podporou určitého členského státu, nebo jeho jménem, nebo členský stát, který poskytuje pojištění vývozních úvěrů; 4. „obchodovatelnými riziky“ se rozumí komerční nebo politická rizika (příp. obě) veřejných a neveřejných odběratelů, kteří sídlí v zemích uvedených v příloze tohoto sdělení, pokud je maximální doba trvání rizika kratší než dva roky; všechna ostatní rizika se pro účely tohoto sdělení považují za neobchodovatelná; 5. „obchodní rizika“ zahrnují zejména tato rizika: a) svévolné vypovězení smlouvy odběratelem, totiž jakékoliv svévolné rozhodnutí neveřejného odběratele přerušit nebo ukončit platnost smlouvy bez oprávněného důvodu; b) svévolné odmítnutí neveřejného odběratele přijmout zboží, které je předmětem smlouvy, bez oprávněného důvodu; c) platební neschopnost neveřejného odběratele a jeho ručitele; d) přetrvávající neplacení, totiž neplacení závazků vyplývajících ze smlouvy ze strany neveřejného odběratele a jeho ručitele; 6. „politická rizika“ zahrnují zejména tato rizika: a) riziko, že veřejný odběratel nebo země zabrání dokončení transakce nebo nezaplatí včas; b) riziko, které překračuje působnost jednotlivého odběratele nebo nespadá pod jeho odpovědnost; c) riziko, že země nepřevede peníze, které odběratelé s bydlištěm v této zemi zaplatili, do země pojištěného; d) riziko, že mimo zemi pojistitele dojde k události způsobené vyšší mocí (např. k událostem podobným válkám), nakolik její dopady nejsou kryty jiným pojištěním; 7. „dobou trvání rizika“ se rozumí období výroby plus úvěrové období; 8. „obdobím výroby“ se rozumí období mezi datem objednávky a datem dodání zboží nebo služeb; 9. „úvěrovým obdobím“ se rozumí lhůta v rámci transakce vývozního úvěru, kterou má odběratel na zaplacení dodaného zboží a služeb; 10. „pojištěním jediného rizika“ se rozumí pojištění všech prodejů jednomu odběrateli nebo pojištění jedné smlouvy s jedním odběratelem; 11. „zajištěním“ se rozumí pojištění, které si pojistitel kupuje od jiného pojistitele, aby snížením vlastního rizika řídil rizika; 12. „soupojištěním“ se rozumí procentní podíl každé pojistné události, který není odškodněn pojistitelem, ale který musí zaplatit jiný pojistitel; 13. „kvótovým zajištěním“ se rozumí zajištění, v rámci kterého pojistitel převede určitý procentní podíl každého rizika, které nese v rámci určené kategorie pojištění, na zajistitele, který to přijme; 14. „doplňkovým pojištěním“ se rozumí dodatečné pojištění nad úvěrový limit stanovený jiným pojistitelem; 15. „pojištěním celého obratu“ se rozumí pojištění úvěrů jiné než pojištění jediného rizika; totiž pojištění úvěrů, které pokrývá všechny prodeje pojištěného na úvěr, nebo jejich většinu, jakož i pohledávky z prodejů více odběratelům.

3.   Použitelnost čl. 107 odst. 1 Smlouvy

3.1.   Obecné zásady

11.

Ustanovení čl. 107 odst. 1 Smlouvy uvádí, že „podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem“.

12.

Pokud státní pojistitelé poskytují pojištění vývozních úvěrů, zahrnuje toto pojištění státní prostředky. Účast státu může pojistitelům nebo vývozcům poskytovat selektivní výhodu a mohla by tedy narušovat hospodářskou soutěž nebo hrozit jejím narušením a ovlivnit obchod mezi členskými státy. Zásady uvedené v oddílech 3.2, 3.3 a 4 jsou navrženy tak, aby sloužily jako vodítko pro posuzování takových opatření podle pravidel pro státní podpory.

3.2.   Podpora pojistitelům

13.

Pokud požívají státní pojistitelé v porovnání se soukromými pojistiteli úvěrů určité výhody, může se jednat o státní podporu. Tyto výhody mohou mít různé formy a mohou mimo jiné zahrnovat: a) státní záruky za půjčky nebo ztráty; b) osvobození od povinnosti vytvářet přiměřené rezervy a od ostatních požadavků vycházejících z vyloučení úkonů pojištění vývozních úvěrů poskytovaných na účet státu nebo s jeho zárukou z působnosti směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES (12); c) úlevu nebo osvobození od daní, které je třeba obvykle odvádět (např. daně z příjmů právnických osob a daně vybírané z pojistek); d) udělení podpory nebo poskytnutí kapitálu státem nebo jiné formy financování, které nejsou v souladu se zásadou investora v tržním hospodářství; e) poskytnutí nepeněžitých služeb ze strany státu, např. zpřístupnění a využívání státní infrastruktury, státních zařízení nebo privilegovaných informací za podmínek, které neodpovídají jejich tržní hodnotě; f) přímé zajištění poskytované státem nebo záruka na přímé zajištění státem za výhodnějších podmínek, než jsou podmínky dostupné na soukromém trhu se zajištěním, což vede buď k podhodnocení ceny zajištění, anebo k umělému vytvoření kapacity, kterou by soukromý trh nebyl schopen poskytnout.

3.3.   Zákaz státní podpory na vývozní úvěry

14.

Výhody uvedené v bodě 13, které požívají státní pojistitelé, pokud jde o obchodovatelná rizika, ovlivňují obchod uvnitř Unie v oblasti služeb pojištění úvěrů. Vedou k rozdílům v pojistném krytí, které je v různých členských státech nabízeno ve vztahu k obchodovatelným rizikům. To narušuje hospodářskou soutěž mezi pojistiteli v různých členských státech a má druhotné účinky na obchod uvnitř Unie bez ohledu na to, zda jde o vývoz uvnitř Unie nebo o vývoz mimo Unii (13). Z těchto důvodů by státní pojistitelé, pokud v porovnání se soukromými pojistiteli úvěrů požívají takové výhody, neměli mít možnost pojišťovat obchodovatelná rizika. Je proto nezbytné vymezit podmínky, za jakých mohou státní pojistitelé působit, aby se zajistilo, že neobdrží státní podporu.

15.

Výhody pro státní pojistitele se také někdy – přinejmenším částečně – přenášejí na vývozce. Tyto výhody mohou narušit hospodářskou soutěž a obchod a mohou představovat státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy. Pokud jsou však splněny podmínky pro poskytování pojištění vývozních úvěrů na obchodovatelná rizika, které jsou stanoveny v oddíle 4.3 tohoto sdělení, bude mít Komise za to, že na vývozce nebyla přenesena žádná neoprávněná výhoda.

4.   Podmínky pro poskytování pojištění vývozních úvěrů na dočasně neobchodovatelná rizika

4.1.   Obecné zásady

16.

Jak je uvedeno v bodě 14, pokud státní pojistitelé požívají ve srovnání se soukromými pojistiteli úvěrů jakékoli výhody (jak je popsáno v bodě 13), nesmějí pojišťovat obchodovatelná rizika. Pokud by státní pojistitelé nebo jejich dceřiné společnosti chtěli pojistit obchodovatelná rizika, musí být zajištěno, že přitom nebudou požívat přímo ani nepřímo státní podpory. Za tímto účelem musí disponovat určitou výší vlastních finančních prostředků (míra solventnosti včetně garančního fondu) a technických rezerv (zejména vyrovnávací rezerva) a musí obdržet nezbytné povolení podle směrnice 2009/138/ES. Musí rovněž vést oddělený účet pro administrativu a samostatné účetnictví pro pojištění obchodovatelných a neobchodovatelných rizik pojišťovaných s podporou státu nebo jeho jménem, aby prokázali, že při pojišťování obchodovatelných rizik nezískávají státní podporu. Účetnictví týkající se pojišťovacích činností vykonávaných na vlastní účet pojistitele by mělo být vedeno v souladu se směrnicí Rady 91/674/EHS (14).

17.

Každý členský stát poskytující pojistitelům vývozních úvěrů služby zajištění prostřednictvím účasti nebo podílení se na zajistných smlouvách v rámci soukromého sektoru, které kryjí obchodovatelná i neobchodovatelná rizika, musí být schopen prokázat, že tento systém zajištění neobsahuje žádnou státní podporu ve smyslu bodu 13 písm. f).

18.

Státní pojistitelé mohou poskytovat pojištění vývozních úvěrů na dočasně neobchodovatelná rizika, pokud splní podmínky stanovené v oddíle 4 tohoto sdělení.

4.2.   Výjimky z rozsahu obchodovatelných rizik: dočasně neobchodovatelná rizika

19.

Bez ohledu na definici obchodovatelných rizik se určitá obchodní nebo politická rizika (případně obě) spojená s odběrateli usazenými v zemích uvedených v příloze považují za dočasně neobchodovatelná v těchto případech: a) pokud Komise rozhodne o dočasném vynětí jedné nebo více zemí ze seznamu zemí s obchodovatelnými riziky uvedeného v příloze, jak je popsáno v oddíle 5.2, protože kapacita soukromého pojišťovacího trhu není v dané zemi nebo dotčených zemích dostatečná pro krytí všech hospodářsky odůvodněných rizik; b) pokud Komise po obdržení oznámení od členského státu, jak je uvedeno v oddíle 5.3 tohoto sdělení, rozhodne, že rizika, kterým jsou vystaveny malé a střední podniky definované v doporučení Komise 2003/361/ES (15), jejichž celkový roční obrat vývozu nepřesahuje 2,5 milionu EUR, jsou v členském státě, který podal oznámení, pro vývozce dočasně neobchodovatelná; c) pokud Komise po obdržení oznámení od členského státu, jak je uvedeno v oddíle 5.3 tohoto sdělení, rozhodne, že pojištění jediného rizika s dobou trvání rizika nejméně 181 dní, avšak kratší než dva roky, je pro vývozce v členském státě, který podal oznámení, dočasně neobchodovatelné; d) pokud Komise po obdržení oznámení od členského státu, jak je uvedeno v oddíle 5.4 tohoto sdělení, rozhodne, že kvůli nedostatku pojištění vývozních úvěrů jsou určitá rizika pro vývozce v členském státě, který podal oznámení, dočasně neobchodovatelná.

20.

S cílem minimalizovat narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu mohou rizika, která se považují za dočasně neobchodovatelná rizika v souladu s bodem 19, pojištěna státními pojistiteli za předpokladu, že splňují podmínky uvedené v oddíle 4.3.

4.3.   Podmínky pro poskytování pojištění na dočasně neobchodovatelná rizika

4.3.1.   Kvalita pojistného krytí

21.

Kvalita pojistného krytí, které nabízejí státní pojistitelé, musí být v souladu s tržními zvyklostmi. Kryta tak mohou být pouze hospodářsky odůvodněná rizika, totiž rizika, která lze přijmout v souladu se zásadami řádného pojištění. Maximální procentní podíl krytí obchodních a politických rizik nesmí překročit 95 % a čekací lhůta na uplatnění nároku musí trvat nejméně 90 dní.

4.3.2.   Zásady pojištění

22.

Při posuzování rizik se vždy musí uplatňovat zásady řádného pojištění. Z tohoto důvodu nesmí být riziko spojené s finančně nespolehlivými transakcemi způsobilé pro pojištění v rámci veřejně podporovaných režimů. Vzhledem k těmto zásadám musí být kritéria přijatelnosti rizika výslovně vyjádřena. Pokud již existují obchodní vztahy, musí mít vývozci pozitivní obchodní nebo platební zkušenosti, případně obojí. Odběratelé musí prokázat bezškodní průběh, pravděpodobnost platební neschopnosti odběratelů, jakož i jejich interní nebo externí finanční rating musí být přijatelné.

4.3.3.   Přiměřené stanovení cen

23.

Přebírání rizika ve smlouvách o pojištění vývozních úvěrů musí být zaplaceno přiměřeným pojistným. S cílem minimalizovat vytlačování soukromých pojistitelů musí být průměrné pojistné v rámci veřejně podporovaných režimů vyšší, než je průměrné pojistné účtované soukromými pojistiteli úvěrů pro podobná rizika. Tento požadavek zajistí postupné upouštění od státních zásahů, neboť vyšším pojistným se zajistí, že se vývozci vrátí k soukromým pojistitelům úvěrů, jakmile jim to tržní podmínky dovolí a riziko se opět stane obchodovatelným.

24.

Ceny se považují za přiměřené, pokud se účtuje minimální roční rizikové pojistné (16) („pojistné safe-harbour“) v příslušné kategorii rizika (17), jak je uvedeno v následující tabulce. Pojistné safe-harbour se uplatňuje, pokud členské státy neposkytnou důkazy o tom, že jsou tyto sazby pro dané riziko nepřiměřené. Pokud jde o pojištění celého obratu, musí daná kategorie rizika odpovídat průměrnému riziku spojenému s odběrateli, které je kryto daným pojištěním. Kategorie rizika Minimální roční rizikové pojistné  (18) (% pojištěného objemu) Vynikající (19) 0,2 –0,4 Dobré (20) 0,41 –0,9 Uspokojivé (21) 0,91 –2,3 Slabé (22) 2,31 –4,5

25.

Pro soupojištění, kvótové zajištění a doplňkové pojištění se ceny považují za přiměřené, pokud je účtované pojistné nejméně o 30 % vyšší než pojistné v rámci (původního) pojištění poskytovaného soukromým pojistitelem úvěrů.

26.

Bez ohledu na dobu trvání smlouvy musí být k rizikovému pojistnému připočten správní poplatek, aby bylo možné považovat stanovení cen za přiměřené.

4.3.4.   Transparentnost a podávání zpráv

27.

Členské státy musí na internetových stránkách státních pojistitelů zveřejnit režimy zavedené pro rizika, která jsou považována za dočasně neobchodovatelná v souladu s bodem 19, jakož i všechny platné podmínky.

28.

Musí Komisi předložit výroční zprávy o rizicích, která jsou považována za dočasně neobchodovatelná v souladu s bodem 19 a která jsou kryta státními pojistiteli. Musí tak učinit nejpozději do 31. července roku, který následuje po zásahu státu.

29.

Zpráva musí pro každý režim obsahovat tyto informace: a) celkovou výši poskytnutých úvěrových limitů; b) pojištěný obrat; c) účtované pojistné; d) registrované a zaplacené nároky; e) zpět získané částky; f) náklady na správu daného režimu.

30.

Informace musí být poskytnuty v tabulkovém formátu, který umožňuje vyhledávat, získávat a stahovat údaje a snadno je uveřejňovat na internetu, například ve formátu CSV nebo XML. Členské státy musí tyto zprávy zveřejnit na internetových stránkách státních pojistitelů.

5.   Procedurální pravidla

5.1.   Obecné zásady

31.

Rizika uvedená v bodě 19 písm. a) mohou být pojištěna státními pojistiteli, pokud jsou splněny podmínky stanovené v oddíle 4.3. Tyto případy není nutné oznamovat Komisi.

32.

Rizika uvedená v bodě 19 písm. b), c) a d) mohou být pojištěna státními pojistiteli, pokud jsou splněny podmínky stanovené v oddíle 4.3, a po oznámení Komisi a získání jejího souhlasu.

33.

Nesplnění některé z podmínek stanovených v oddíle 4.3 neznamená, že jsou pojištění vývozních úvěrů nebo režim pojištění automaticky zakázané. Pokud se některý členský stát hodlá odchýlit od kterékoli z podmínek uvedených v oddíle 4.3 nebo pokud existují pochybnosti o tom, zda plánovaný režim pojištění vývozních úvěrů splňuje podmínky stanovené v tomto sdělení, zejména v oddíle 4, musí členský stát daný režim oznámit Komisi.

34.

Analýza podle pravidel pro státní podpory se nedotýká otázky slučitelnosti daného opatření s dalšími ustanoveními Smlouvy.

5.2.   Úprava seznamu zemí s obchodovatelnými riziky

35.

Při určování, zda nedostatečné soukromé kapacity opravňují k dočasnému vynětí země ze seznamu zemí s obchodovatelnými riziky, jak je stanoveno v bodě 19 písm. a), Komise zohlední následující ukazatele seřazené podle důležitosti: a) snížení kapacity soukromého pojištění úvěrů: zejména rozhodnutí velkého pojistitele nepojišťovat rizika spojená s odběrateli v dotčené zemi, významný pokles celkových pojistných částek nebo významný pokles míry přijetí v dotčené zemi během šesti měsíců; b) zhoršení ratingů státního sektoru: především náhlé změny úvěrových ratingů během šesti měsíců, např. vícenásobné snížení ratingu nezávislými ratingovými agenturami nebo vysoký nárůst v rozpětí swapů úvěrového selhání; c) zhoršení výkonnosti v podnikovém sektoru: zejména prudký nárůst případů platební neschopnosti v dotčené zemi během šesti měsíců.

36.

Pokud kapacita trhu již nestačí na to, aby pokryla všechna hospodářsky odůvodněná rizika, může Komise na písemnou žádost nejméně tří členských států nebo z vlastního podnětu změnit seznam zemí s obchodovatelnými riziky uvedený v příloze.

37.

Pokud Komise hodlá změnit seznam zemí s obchodovatelnými riziky, bude konzultovat členské státy, soukromé pojistitele úvěrů a zúčastněné strany a požádá je o informace. Konzultace a druh požadovaných informací budou oznámeny na internetových stránkách Komise. Konzultace zpravidla nebude trvat déle než 20 pracovních dní. Pokud se Komise na základě obdržených informací rozhodne, že změní seznam zemí s obchodovatelnými riziky, oznámí rozhodnutí na svých internetových stránkách.

38.

Dočasné vynětí určité země ze seznamu zemí s obchodovatelnými riziky bude platné v zásadě nejméně 12 měsíců. Platnost pojistek týkajících se dočasně vyňaté země, které byly sjednány během tohoto období, skončí nejpozději 180 dní po dni, kdy přestalo platit dočasné vynětí ze seznamu. Po tomto datu nesmí být sjednány žádné nové pojistky. Tři měsíce před skončením platnosti dočasného vynětí Komise zváží, zda prodlouží vynětí dotčené země ze seznamu. Pokud Komise při zohlednění ukazatelů uvedených v bodě 35 dojde k závěru, že kapacita trhu je stále nedostatečná na to, aby pokryla všechna hospodářsky odůvodněná rizika, může v souladu s bodem 37 prodloužit platnost dočasného vynětí země ze seznamu.

5.3.   Povinnost oznámit dočasně neobchodovatelná rizika uvedená v bodě 19 písm. b) a c)

39.

Údaje, které má Komise v současné době k dispozici, naznačují, že na trhu existuje mezera, pokud jde o rizika uvedená v bodě 19 písm. b) a c), a že tato rizika jsou tudíž neobchodovatelná. Je však třeba mít na zřeteli, že nedostatečné krytí neexistuje v každém členském státě a že se situace může postupem času změnit, neboť soukromý sektor může o tento segment trhu projevit zájem. Státní zásah by měl být přípustný pouze v případě rizik, která by na trhu jinak nebyla kryta.

40.

Z těchto důvodů, pokud chce určitý členský stát pokrýt rizika uvedená v bodě 19 písm. b) nebo c) tohoto sdělení, musí to podle čl. 108 odst. 3 Smlouvy oznámit Komisi a v tomto oznámení musí prokázat, že kontaktoval hlavní pojistitele a zprostředkovatele úvěrů v tomto členském státě (23) a dal jim příležitost předložit důkazy o tom, že pojištění proti příslušným rizikům v tomto členském státě existuje. Pokud dotyční pojistitelé a zprostředkovatelé úvěrů neinformují členský stát či Komisi o podmínkách krytí a pojistných objemech ve vztahu k typu rizik, které chce členský stát pokrýt, a to do 30 dnů po obdržení žádosti členského státu o tyto informace, nebo pokud poskytnuté informace neprokáží, že pojištění proti dotčeným rizikům v tomto členském státě existuje, bude Komise tato rizika považovat za dočasně neobchodovatelná.

5.4.   Oznamovací povinnost v ostatních případech

41.

Pokud jde o rizika uvedená v bodě 19 písm. d) musí příslušný členský stát ve svém oznámení, které předloží Komisi podle čl. 108 odst. 3 Smlouvy, prokázat, že pojistné krytí je pro vývozce v tomto konkrétním členském státě nedostupné z důvodu šoku na straně nabídky na trhu se soukromým pojištěním způsobeného především odchodem velkého pojistitele úvěrů z tohoto členského státu, sníženou kapacitou nebo omezenou škálou produktů v porovnání s jinými členskými státy.

6.   Den a doba použitelnosti

42.

Komise bude uplatňovat zásady stanovené v tomto sdělení od 1. ledna 2022, s výjimkou seznamu zemí v příloze, který se použije ode dne 1. dubna 2022. Do 31. března 2022 Komise posoudí všechna komerční a politická rizika v souvislosti s vývozem do všech zemí dočasně neobchodovatelných v souladu s dočasnou výjimkou stanovenou v bodě 33 dočasného rámce pro opatření státní podpory na podporu hospodářství při stávajícím šíření onemocnění COVID-19 (24) a v bodě 62 sdělení Komise C(2021) 8442 o šesté změně dočasného rámce. Komise se může kdykoli rozhodnout, že toto sdělení upraví, je-li to nezbytné z důvodů souvisejících s politikou hospodářské soutěže nebo s ohledem na jiné politiky a mezinárodní závazky Unie.

---

(1)  Úř. věst. C 281, 17.9.1997, s. 4.

(2)  Úř. věst. C 217, 2.8.2001, s. 2.

(3)  Úř. věst. C 307, 11.12.2004, s. 12.

(4)  Úř. věst. C 325, 22.12.2005, s. 22.

(5)  Úř. věst. C 329, 7.12.2010, s. 6.

(6)  Úř. věst. C 392, 19.12.2012, s. 1.

(7)  Bod 18 písm. a) a oddíl 5.2 sdělení z roku 2012 se měl uplatňovat ode dne přijetí sdělení z roku 2012.

(8)  Úř. věst. C 398, 22.12.2012, s. 6. Úř. věst. C 372, 19.12.2013, s. 1; Úř. věst. C 28, 28.1.2015, s. 1; Úř. věst. C 215, 1.7.2015, s. 1; Úř. věst. C 244, 5.7.2016, s. 1; Úř. věst. C 206, 30.6.2017, s. 1; Úř. věst. C 225, 28.6.2018, s. 1; Úř. věst. C 457, 19.12.2018, s. 9; Úř. věst. C 401, 27.11.2019, s. 3; Úř. věst. C 101I, 28.3.2020, s. 1; Úř. věst. C 340I, 13.10.2020, s. 1; Úř. věst. C 34, 1.2.2021, s. 6.

(9)  Úř. věst. C 457, 19.12.2018, s. 9.

(10)  Úř. věst. C 224, 8.7.2020, s. 2.

(11)  Pracovní dokument útvarů Komise – Fitness check of the 2012 State aid modernisation package, railways guidelines and short-term export credit insurance (Kontrola účelnosti balíčku opatření pro modernizaci státní podpory z roku 2012, pokynů pro oblast železniční dopravy a krátkodobého pojištění vývozních úvěrů), 30.10.2020, SWD(2020) 257 final.

(12)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II) (Úř. věst. L 335, 17.12.2009, s. 1).

(13)  V rozsudku ve věci C-142/87 Belgické království v. Komise Evropských společenství Soudní dvůr konstatoval, že nejen podpora vývozů uskutečňovaných uvnitř Unie, ale rovněž podpora vývozů do třetích zemí může ovlivnit hospodářskou soutěž a obchod uvnitř Unie. Oba druhy těchto úkonů jsou pojišťovány pojistiteli vývozních úvěrů, takže v obou případech může mít podpora dopady na hospodářskou soutěž a obchod uvnitř Unie.

(14)  Směrnice Rady 91/674/EHS ze dne 19. prosince 1991 o ročních účetních závěrkách a konsolidovaných účetních závěrkách pojišťoven (Úř. věst. L 374, 31.12.1991, s. 7).

(15)  Doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků a malých a středních podniků (Úř. věst. L 124, 20.5.2003, s. 36).

(16)  Pro příslušnou kategorii rizika bylo rozmezí pojistného safe-harbour stanoveno na základě ročního rozpětí swapů úvěrového selhání (Credit Default Swap), které vychází z ratingu složeného z ratingů všech tří hlavních ratingových agentur (Standard & Poor, Moody’s a Fitch) za roky 2007–2011, přičemž se vychází z předpokladu, že průměrná míra návratnosti je u krátkodobého pojištění vývozních úvěrů 40 %. Vnitrostátní ratingové systémy nebo ratingové systémy používané bankami jsou rovněž přijatelné.

(17)  Pro společnosti bez veřejného ratingu by se mohl použít rating založený na ověřitelných údajích. Není nutné používat ratingy od specializovaných ratingových agentur. Vnitrostátní ratingové systémy nebo ratingové systémy používané bankami jsou rovněž přijatelné. Daná rozmezí se následně upravila tak, aby se na sebe navazovala, s cílem zohlednit skutečnost, že rizikové pojistné se v průběhu času mění.

(18)  Safe-harbour pojistné na 30denní pojistnou smlouvu lze vypočítat vydělením ročního rizikového pojistného číslem 12.

(19)  Riziková kategorie „vynikající“ zahrnuje rizika rovnající se ratingům AAA, AA+, AA, AA-, A+, A, A- agentury Standard & Poor’s.

(20)  Riziková kategorie „dobré“ zahrnuje rizika rovnající se ratingům BBB+, BBB nebo BBB- agentury Standard & Poor’s.

(21)  Riziková kategorie „uspokojivé“ zahrnuje rizika rovnající se ratingům BB+, BB nebo BB- agentury Standard & Poor’s.

(22)  Riziková kategorie „slabé“ zahrnuje rizika rovnající se ratingům B+, B nebo B- agentury Standard & Poor’s.

(23)  Kontaktovaní pojistitelé a zprostředkovatelé úvěrů by měli být reprezentativní, pokud jde o nabízené produkty (např. specializovaní poskytovatelé pojištění jediného rizika) i velikost trhu, který pokrývají (např. by na trhu měli mít společně nejméně 50 % podíl).

(24)  Sdělení Komise „Dočasný rámec pro opatření státní podpory na podporu hospodářství při stávajícím šíření onemocnění COVID-19“, C(2020) 1863, 19.3.2020 (Úř. věst. C 91 I, 20.3.2020, s. 1), ve znění sdělení Komise C(2020) 2215 (Úř. věst. C 112 I, 4.4.2020, s. 1), C(2020) 3156 (Úř. věst. C 164, 13.5.2020, s. 3), C(2020) 4509 (Úř. věst. C 218, 2.7.2020, s. 3), C(2020) 7127 (Úř. věst. C 340 I, 13.10.2020, s. 1), C(2021) 564 (Úř. věst. C 34, 1.2.2021, s. 6) a C(2021) 8442 (Úř. věst. C 473, 24.11.2021, s. 1). Další informace o dočasné výjimce jsou uvedeny v bodech 24 až 27 a 62 sdělení Komise C(2021) 8442 o šesté změně dočasného rámce.

PŘÍLOHA

Seznam zemí s obchodovatelnými riziky

Belgie	Kypr	Slovensko
Bulharsko	Lotyšsko	Finsko
Česko	Litva	Švédsko
Dánsko	Lucembursko	Austrálie
Německo	Maďarsko	Kanada
Estonsko	Malta	Island
Irsko	Nizozemsko	Japonsko
Řecko	Rakousko	Nový Zéland
Španělsko	Polsko	Norsko
Francie	Portugalsko	Švýcarsko
Chorvatsko	Rumunsko	Spojené království
Itálie	Slovinsko	Spojené státy americké