1)

Neměl by být pojem „průměrný spotřebitel“ uvedený ve směrnici 2005/29/ES (1), chápaný jako spotřebitel, který má dostatek informací a je v rozumné míře pozorný a opatrný – vzhledem k jeho pružnosti a neurčitosti – formulován s ohledem na nejlepší vědecké poznatky a zkušenosti, a v důsledku toho odkazovat nejen na klasický pojem homo oeconomicus, ale také na poznatky nejnovějších teorií omezené racionality, které ukázaly, že lidé často jednají tak, že omezí množství informací, které potřebují, a činí „nerozumná“ rozhodnutí ve srovnání s rozhodnutími, která by učinila hypoteticky pozorná a obezřetná osoba, tedy poznatky, které vyvolávají větší potřebu ochrany spotřebitele v případě – v moderní dynamice trhu stále častěji se opakujícího – nebezpečí kognitivního podmiňování?

2)

Může být obchodní praktika považována za agresivní sama o sobě, pokud se v důsledku rámování informací (framing) může zdát, že volba je povinná a bez alternativy, a to s ohledem na čl. 6 odst. 1 směrnice […], který považuje za klamavou obchodní praktiku, která jakýmkoli způsobem klame nebo může klamat průměrného spotřebitele „včetně celkového předvedení“?

3)

Odůvodňuje směrnice o nekalých obchodních praktikách pravomoc vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž a trh (jakmile je zjištěno nebezpečí psychologického podmiňování spojeného: 1) se stavem nouze, v němž se zájemci o financování obvykle nacházejí, 2) se složitostí smluv předkládaných spotřebiteli k podpisu, 3) se souběžností vázané nabídky, 4) s krátkostí doby vyhrazené k podpisu nabídky) stanovit výjimku ze zásady možnosti vázání mezi prodejem pojistných produktů a prodejem nesouvisejících finančních produktů tím, že se stanoví časový odstup 7 dnů mezi podpisy obou smluv?

4)

Brání v souvislosti s touto pravomocí potlačovat agresivní obchodní praktiky směrnice (EU) 2016/97 (2), a zejména její čl. 24 odst. 3, tomu, aby Úřad pro hospodářskou soutěž a trh rozhodnutí přijal rozhodnutí na základě čl. 2 písm. d) a j) a článků 4, 8 a 9 směrnice 2005/29/ES a vnitrostátních prováděcích právních předpisů poté, co byl zamítnut návrh na závazky v důsledku odmítnutí společnosti poskytující investiční služby, v případě vázaného prodeje finančního produktu a pojistného produktu, který s prvním produktem nesouvisí – a při existenci nebezpečí podmiňování spotřebitele spojeného s okolnostmi konkrétního případu, které lze rovněž odvodit ze složitosti dokumentace, kterou je třeba posoudit – poskytnout spotřebiteli spatium deliberandi [lhůtu na rozmyšlenou] v délce 7 dnů od formulování vázaného návrhu do podpisu pojistné smlouvy?

5)

Může skutečnost, že pouhé vázání dvou finančních a pojistných produktů je považováno za agresivní praktiku, představovat nepřípustný regulační akt a nepovede k tomu, že by obchodníkovi (a nikoli AGCM, jak by tomu mělo být) bylo uloženo břemeno (které je obtížné splnit) prokázat, že se nejedná o agresivní praktiku v rozporu se směrnicí 2005/29/ES (zejména proto, že uvedená směrnice neumožňuje členským státům přijmout přísnější opatření, než jsou ta, která jsou v ní definována, ani s cílem zajistit vyšší úroveň ochrany spotřebitele), nebo naopak takové přenesení důkazního břemene neexistuje, pokud na základě objektivních prvků existuje reálné nebezpečí podmínění spotřebitele, který potřebuje získat financování, komplexní vázanou nabídkou?