Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62021TN0033

    Věc T-33/21: Žaloba podaná dne 22. ledna 2021 – Rumunsko v. Komise

    Úř. věst. C 163, 3.5.2021, p. 37–38 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

    3.5.2021   

    CS

    Úřední věstník Evropské unie

    C 163/37


    Žaloba podaná dne 22. ledna 2021 – Rumunsko v. Komise

    (Věc T-33/21)

    (2021/C 163/50)

    Jednací jazyk: rumunština

    Účastníci řízení

    Žalobce: Rumunsko (zástupkyně: E. Gane a L. Bațagoi, zmocněnkyně)

    Žalovaná: Evropská komise

    Návrhová žádání

    Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

    částečně zrušil prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2020/1734 ze dne 18. listopadu 2020, kterým se z financování Evropskou unií vylučují některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) a v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) (1), pokud jde o výdaje v celkové výši 18 717 475,08 eur vynaložené platební agenturou akreditovanou v Rumunsku a vykázané v rámci EZFRV, které představují paušální opravu (25 %) uplatněnou na výdaje vynaložené v hospodářských letech 2017, 2018, 2019 v rámci opatření 215, dílčího opatření 1a Národního programu rozvoje venkova (NPRV) 2007-2013;

    uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

    Žalobní důvody a hlavní argumenty

    Na podporu žaloby předkládá žalobce dva žalobní důvody.

    1.

    První žalobní důvod vycházející z toho, že Komise protiprávně vykonala pravomoc vyloučit některé částky z financování Unií na základě článku 52 nařízení č. 1306/2013, v rozporu s články 76 až 78 nařízení č. 1605/2002, čl. 40 odst. 3 nařízení č. 1698/2005, čl. 12 odst. 6 a 7 nařízení č. 907/2014, jakož i zásadami právní jistoty, legitimního očekávání a řádné správy.

    Poté, co Komise schválila metodu výpočtu plateb týkajících se dílčího opatření 1a a její výsledek přijetím prováděcího rozhodnutí C(2012)3529 final, kterým se schvaluje revize programu rozvoje venkova pro Rumunsko na programové období 2007-2013, měla nést odpovědnost v případě, že v návaznosti na pozdější audit byly tyto platby považovány za platby v rozporu s čl. 40 odst. 3 nařízení č. 1698/2005.

    Mimoto Komise v návaznosti na provedený audit neprávem konstatovala, že metoda výpočtu týkající se plateb souvisejících s dílčím opatřením 1a vede k nadměrné platbě ve prospěch příjemců, čímž tak porušila čl. 40 odst. 3 nařízení č. 1698/2005.

    Komise nesprávně aplikovala jak čl. 12 odst. 6 a 7 nařízení č. 907/2014, tak své Pokyny pro výpočet finančních oprav, když stanovila důvod pro uplatnění oprav a povahu příslušných oprav.

    Napadené rozhodnutí je v rozporu se zásadou ochrany legitimního očekávání, jelikož Komise přijetím prováděcího rozhodnutí C(2012)3529 final vyvolala legitimní očekávání jak u rumunských orgánů, tak u příjemců ohledně správnosti metody výpočtu plateb týkajících se dílčího opatření 1a a jejího výsledku.

    Komise svým jednáním spočívajícím v protichůdných postojích a v opožděné odpovědi sdělené rumunským orgánům ohledně situace, kterou sama zapříčinila, porušila zásady právní jistoty a řádné správy.

    2.

    Druhý žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění stanovené v čl. 296 druhém pododstavci Smlouvy o fungování Evropské unie.

    Komise neuvedla dostatečné a adekvátní odůvodnění, pokud jde o dílčí opatření 1a, toho, že údajně nesprávná metoda výpočtu představuje situaci, na kterou se vztahují případy upravené v čl. 12 odst. 6 a 7 nařízení č. 907/2014, a sice nesrovnalost ve smyslu Pokynů Komise pro výpočet finančních oprav, a ani neodůvodnila změny svého postoje ohledně právní kvalifikace údajně nesprávné metody výpočtu.


    (1)  Úř. věst. 2020, L 390, s. 10.


    Top