—

zrušit částečně nařízení (EU) 2020/1055 v rozsahu, v němž se týká:

podpůrně, pouze v případě, že Soudní dvůr rozhodne, že tato ustanovení jsou neoddělitelně spjatá s jinými ustanoveními nařízení (EU) 2020/1055 nebo se týkají podstaty tohoto aktu, zrušil uvedený legislativní akt Unie v plném rozsahu;

—

uložit Evropskému parlamentu, Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod, vycházející z porušení zásady proporcionality, stanovené v čl. 5 odst. 4 SEU

Rumunsko se domnívá, že opatření stanovené v čl. 1 bodu 3 ohledně návratu vozidel do provozovny státu usazení každých osm týdnů není nezbytné pro konsolidaci skutečné a účinné přítomnosti společnosti v dotčeném členském státě a je zjevně nepřiměřené k dosažení uvedeného cíle.

Toto představuje nepřiměřenou hospodářskou zátěž, která je pro dopravce nadměrná, způsobuje zbytečné provozní náklady, vede ke zvýšení jízd prázdných vozidel, jakož i emisí CO2.

Dále má Rumunsko za to, že opatření stanovené v čl. 2 bodě 4 písm. a) b) a c), které ukládá dodatečná omezení kabotáži, je zjevně nepřiměřené k dosažení uvedených cílů a není nezbytné pro vyřešení identifikovaných cílů, které se netýkají nedodržení pravidel kabotáže.

Představuje zhoršení oproti aktuální úrovni liberalizace trhu a může vytvářet nerovnováhu v organizaci logistických řetězců přepravních společností, zvýšit doby nečinnosti a počet jízd prázdných vozidel. Nově zavedená ustanovení ztěžují použití právních úprav kabotáže a komplikují kontrolní mechanismy, když přidávají zbytečné administrativní úkoly k tíži dopravců.

Tato dvě opatření jsou nepřiměřená ve vztahu k negativnímu dopadu na přepravní podniky v členských státech, zejména ty, které se nachází na zeměpisném okraji Unie.

2.

Druhý žalobní důvod, vycházející z neodůvodněného omezení svobody usazování, stanovené článkem 49 SFEU

Rumunsko usuzuje, že opatření zavedené čl. 1 bodem 3 sebou pro přepravní společnosti usazené v členském státě nacházejícím se na zeměpisném okraji Unie nese významné provozní náklady. Výnosnost a implicitně atraktivita založení takové společnosti v těchto státech se významně sníží. Dále operátoři, kteří jsou v nich již usazeni, přemístí své činnosti do států na západě Evropy, aby snížily negativní účinky, které vyplývají z povinnosti návratu vozidla do provozovny v členském státě usazení každým osm týdnů.

V důsledku toho toto opatření představuje omezení svobody usazování ve smyslu článku 49 SFEU. Toto omezení není odůvodněné.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení zásady zákazu diskriminace z důvodu státní příslušnosti, stanovené v článku 18 SFEU

Rumunsko se domnívá, že opatření týkající se návratu vozidla do provozovny v členském státě usazení každých osm týdnů a dodatečná omezení týkající se kabotáže jsou v rozporu s cíli sbližování Unie a mají ochranářskou povahu, která vytváří významnou překážku vstupu dopravců-nerezidentů na přepravní trh.

I když tato opatření vypadají jako nediskriminační, mají fakticky rozdílný dopad na úrovni těchto členských států v rozsahu, v němž ovlivňují významně a nepřiměřeně hospodářskou činnost dopravců usazených v členských státech, které se nacházejí na zeměpisném okraji Unie.

Dále opatření stanovená nařízením (EU) 2020/1055, nařízením (EU) 2020/1054 (1) a směrnicí (EU) 2020/1057 (2) (které se týkají dodatečných omezení uložených kabotážní přepravě, návratu vozidel do provozovny v členském státě usazení každých osm týdnů, návratu řidičů každé čtyři týdny, zákazu čerpat běžné týdenní doby odpočinku v kabině vozidla a vysílání řidičů v odvětví silniční dopravy) byly přijaty jako pilíře integrovaného legislativního balíčku. V tomto kontextu může skutečný dopad na přepravní trh ukázat pouze analýza kumulativních účinků těchto opatření.