1)

Brání ustanovení článku 2 a článku 273 směrnice Rady 2006/112 ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (1), článku 50 Listiny základních práv Evropské unie a článku 325 SFEU, za takových okolností, jako jsou okolnosti věci v původním řízení, takové vnitrostátní právní úpravě, jako je vnitrostátní právní úprava dotčená v původním řízení, která umožňuje přijetí/provádění sankčních opatření vůči právnické osobě-daňovému poplatníkovi, a to jak ve správním, tak v trestním řízení, tedy v řízeních, která jsou vůči daňovému poplatníkovi vedena souběžně pro tytéž skutky daňového úniku, v situaci, kdy lze sankci ve správním řízení v souladu s kritérii určenými Soudním dvorem v jeho judikatuře kvalifikovat jako mající taktéž trestní povahu, a do jaké míry má kumulace těchto situací ve vztahu k dotčenému daňovému poplatníkovi nadměrnou povahu?

2)

Je s ohledem na odpověď na první předběžnou otázku třeba vykládat unijní právo v tom smyslu, že unijní právo brání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je vnitrostátní právní úprava dotčená v původním řízení, na jejímž základě může členský stát prostřednictvím svých daňových orgánů v rámci správního řízení, pokud je o totožné skutky daňového úniku, nezohlednit částku již uhrazenou z titulu škody způsobené trestným činem, která zároveň představuje částku pokrývající daňovou škodu, takže činí tuto částku po určité období nedostupnou, přičemž následně k tíži daňového poplatníka ukládá v rámci správního řízení i vedlejší daňové povinnosti, které jsou příslušenstvím již zaplaceného dluhu?