–

za SIA „Rodl & Partner“ J.-C. Pastillem, Rechtsanwalt, a L. Rasnačsem, advokāts,

–

za lotyšskou vládu I. Hūna, K. Pommere a V. Soņeca, jako zmocněnkyněmi,

–

za Evropský parlament J. Etienne, O. Hrstkovou Šolcovou, M. Menegattim a L. Ruppeka-Rupeika, jako zmocněnci,

–

za Radu Evropské unie D. Ancāne, M. Chavrierem, I. Gurovem a K. Pleśniakem, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi L. Havasem, A. Saukou a T. Scharfem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 13 odst. 1 písm. c) a d), čl. 14 odst. 5, článku 18, čl. 60 odst. 1 a 2 a přílohy III bodu 3 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. května 2015 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES a směrnice Komise 2006/70/ES (Úř. věst. 2015, L 141, s. 73), jakož i platnosti čl. 14 odst. 5 a čl. 18 odst. 1 a 3 této směrnice.

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností SIA „Rodl & Partner“ a Valsts ieņēmumu dienests (státní daňová správa, Lotyšsko) (dále jen „VID“) ve věci finanční sankce uložené společnosti Rodl & Partner za porušení vnitrostátních ustanovení o předcházení praní peněz a financování terorismu.

3

Body 1, 22, 30, 43 a 66 odůvodnění směrnice 2015/849 uvádějí:

[…]

[…]

[…]

[…]

4

Článek 1 odst. 1 a 2 této směrnice stanoví:

„1.   Cílem této směrnice je předcházet využívání finančního systému Unie k praní peněz a financování terorismu.

2.   Členské státy zajistí, aby praní peněz a financování terorismu bylo zakázáno.“

5

Článek 5 uvedené směrnice stanoví:

„V mezích stanovených právem Unie mohou členské státy v oblasti, na kterou se vztahuje tato směrnice, přijmout nebo ponechat v platnosti přísnější opatření za účelem předcházení praní peněz a financování terorismu.“

6

Článek 7 odst. 1 směrnice 2015/849 zní takto:

„Každý členský stát přijme vhodná opatření k identifikaci, posouzení, pochopení a zmírnění rizik praní peněz a financování terorismu, kterým čelí, i jakýchkoli souvisejících otázek v oblasti ochrany údajů. Toto posouzení rizik průběžně aktualizuje.“

7

Článek 8 odst. 1 a 2 této směrnice zní následovně:

„1.   Členské státy zajistí, aby povinné osoby podnikly vhodné kroky k identifikaci a posouzení rizik praní peněz a financování terorismu s přihlédnutím k rizikovým faktorům, jako jsou faktory týkající se jejich klientů, zemí nebo zeměpisných oblastí, produktů, služeb, transakcí nebo distribučních kanálů. Tyto kroky musí odpovídat povaze a velikosti povinných osob.

2.   Posouzení rizik uvedená v odstavci 1 musí být doložena, aktualizována a k dispozici relevantním příslušným orgánům a dotčeným orgánům stavovské samosprávy. Příslušné orgány mohou rozhodnout, že se individuální doložená posouzení rizik nevyžadují, jestliže jsou zvláštní rizika v daném odvětví zřetelná a známá.“

8

Článek 11 uvedené směrnice stanoví:

„Členské státy zajistí, aby povinné osoby uplatnily opatření hloubkové kontroly klienta za těchto okolností:

[…]

[…]“

9

Článek 13 odst. 1 a 4 směrnice 2015/849 stanoví:

„1.   Opatření hloubkové kontroly klienta zahrnují:

[…]

[…]

4.   Členské státy zajistí, aby povinné osoby byly schopny příslušným orgánům nebo orgánům stavovské samosprávy prokázat, že opatření odpovídají identifikovaným rizikům praní peněz a financování terorismu.“

10

Článek 14 odst. 5 této směrnice stanoví:

„Členské státy vyžadují, aby povinné osoby uplatňovaly opatření hloubkové kontroly klienta nejen na všechny nové klienty, ale také ve vhodných okamžicích na stávající klienty při zohlednění míry rizika, včetně okamžiků, kdy se mění relevantní okolnosti klienta.“

11

Článek 18 odst. 1 až 3 uvedené směrnice zní takto:

„1.   V případech uvedených v článcích 19 až 24, při jednání s osobami usazenými v třetích zemích, které Komise označila za vysoce rizikové třetí země, a v jiných případech spojených s vyšším rizikem, které určí členské státy nebo povinné osoby, členské státy vyžadují, aby povinné osoby uplatňovaly opatření zesílené hloubkové kontroly klienta s cílem náležitě řídit a zmírnit uvedená rizika.

[…]

2.   Členské státy vyžadují, aby povinné osoby, pokud je to rozumně možné, zkoumaly pozadí a účel všech složitých a neobvykle velkých transakcí a všech neobvyklých způsobů obchodování, které nemají žádný zjevný ekonomický nebo zákonný účel. Povinné osoby musí zvláště zvýšit míru a povahu sledování obchodního vztahu s cílem určit, zda jsou tyto transakce nebo činnosti podezřelé.

3.   Při posuzování rizik praní peněz a financování terorismu zohlední členské státy a povinné osoby alespoň faktory pro situace s možným vyšším rizikem uvedené v příloze III.“

12

Článek 40 odst. 1 první pododstavec směrnice 2015/849 stanoví:

„Členské státy vyžadují, aby povinné osoby uchovávaly následující dokumenty a informace v souladu s vnitrostátním právem za tím účelem, aby finanční zpravodajské jednotky nebo jiné příslušné orgány mohly předcházet možnému praní peněz nebo financování terorismu, odhalovat je a vyšetřovat:

13

Článek 60 odst. 1 a 2 této směrnice stanoví:

„1.   Členské státy zajistí, aby příslušné orgány zveřejnily na svých oficiálních internetových stránkách rozhodnutí o uložení správní sankce nebo opatření za porušení vnitrostátního předpisu přijatého k provedení této směrnice, proti němuž již nelze podat opravný prostředek, bezprostředně poté, co byla o tomto rozhodnutí vyrozuměna osoba, jíž byly sankce nebo opatření uloženy. Zveřejní se přinejmenším informace o typu a povaze porušení předpisů a o totožnosti odpovědné osoby. Členské státy nejsou povinny tento pododstavec uplatňovat na rozhodnutí ukládající opatření vyšetřovací povahy.

[…]

2.   Pokud členské státy povolí zveřejnění rozhodnutí, proti nimž lze podat opravný prostředek, zveřejní příslušné orgány bezprostředně na svých oficiálních internetových stránkách rovněž tuto informaci a veškeré následné informace o výsledku tohoto opravného prostředku. Zveřejněno navíc musí být jakékoli rozhodnutí, kterým se ruší dříve přijaté rozhodnutí o uložení správní sankce nebo opatření.“

14

Příloha III uvedené směrnice obsahuje „demonstrativní výčet faktorů a typů důkazů možného vyššího rizika podle čl. 18 odst. 3“, přičemž tento seznam zahrnuje tři kategorie, a sice „rizikové faktory klienta“ (bod 1), „faktory týkající se produktů, služeb, transakcí nebo distribučních kanálů“ (bod 2) a „faktory zeměpisného rizika“ (bod 3). Mezi posledně uvedenými rizikovými faktory jsou v bodě 3 písm. b) téže přílohy uvedeny „země, které byly ve věrohodných zdrojích označeny jako země s významnou úrovní korupce nebo jiné trestné činnosti“.

15

Noziedzīgi iegūtu līdzekļu legalizācijas un terorisma un proliferācijas finansēšanas novēršanas likums (zákon o předcházení praní peněz a financování terorismu a šíření jaderných zbraní) ze dne 17. července 2008 (Latvijas Vēstnesis, 2008, č. 116) byl pozměněn zejména za účelem provedení směrnice 2015/849 do lotyšského právního řádu.

16

Tento zákon, ve znění použitelném na skutkový stav v původním řízení (dále jen „zákon o předcházení“), v čl. 6 odst. 1 a 1.2 stanoví:

„(1)   Povinná osoba podle druhu své činnosti provádí a dokládá posouzení rizik praní peněz a financování terorismu za účelem zjištění, posouzení, pochopení a řízení těchto rizik spojených s její činností a jejími klienty a na základě tohoto posouzení zavede vnitřní kontrolní systém určený k předcházení praní peněz a financování terorismu, včetně vypracování a doložení příslušných politik a postupů, které schvaluje její správní rada, je-li jmenována, nebo případně jiný řídící orgán povinné osoby.

[…]

(12)   Při posuzování rizik praní peněz a financování terorismu a při vypracovávání vnitřního kontrolního systému zohlední povinná osoba přinejmenším následující okolnosti, které mají dopad na rizika:

17

Článek 8 odst. 2 uvedeného zákona stanoví:

„Povinná osoba pravidelně, nejméně však jednou za 18 měsíců, vyhodnocuje účinnost fungování vnitřního kontrolního systému, zejména přezkoumáním a aktualizací posouzení rizika praní peněz a financování terorismu souvisejícího s klientem, s jeho zemí bydliště (usazení), ekonomickou nebo osobní činností klienta, využívanými službami a produkty a jejich dodavatelským řetězcem, jakož i s prováděnými transakcemi, a v případě potřeby zavede opatření ke zlepšení účinnosti vnitřního kontrolního systému, včetně opatření zaměřených na přezkum a zdokonalení politik a postupů pro předcházení praní peněz a financování terorismu.“

18

Společnost Rodl & Partner je obchodní společností se sídlem v Lotyšsku, jejíž činnost spočívá v poskytování účetních služeb, vedení účetnictví a auditorských služeb, jakož i služeb daňového poradenství. Jedná se o „povinnou osobu“ ve smyslu zákona o předcházení.

19

V období od 3. dubna do 6. června 2019 provedla VID u společnosti Rodl & Partner kontrolu v rámci předcházení praní peněz, která vedla k vypracování úvodní zprávy ze dne 3. dubna 2019 a poté konečné zprávy dne 6. června 2019. Zpráva ze dne 3. dubna 2019 ukázala, že vnitřní kontrolní systém zavedený společností Rodl & Partner za účelem dodržení požadavků stanovených zákonem o předcházení vykazuje určité nesrovnalosti a že společnost Rodl & Partner jakožto povinná osoba v rozporu s požadavky stanovenými v čl. 6 odst. 1 tohoto zákona neprovedla a nedoložila posouzení rizik praní peněz a financování terorismu u dvou svých klientů, a sice u nadace IT izglītības fonds a společnosti RBA Consulting SIA. VID totiž konstatovala, že tito dva klienti představují vysoké riziko praní peněz a financování terorismu, a tedy společnost Rodl & Partner měla vůči nim přijmout opatření zesílené hloubkové kontroly.

20

Pokud jde o nadaci IT izglītības fonds, VID uvedla, že zaprvé tato nadace je nevládní organizací, která je jako taková obzvláště zranitelná a může být protiprávně využívána k financování terorismu, jak vyplývá ze zprávy zveřejněné Noziedzīgi iegūtu līdzekļu legalizācijas novēršanas dienests (útvar pro předcházení praní peněz), zadruhé placený ředitel této nadace, který dne 7. března 2017 podepsal identifikační dokument této nadace, je státním příslušníkem Ruské federace, tj. třetí země s vysokým rizikem korupce, a zatřetí uvedená nadace označila celou lotyšskou společnost jako skutečného vlastníka, což je v rozporu s platnou vnitrostátní právní úpravou.

21

Pokud jde o RBA Consulting, VID konstatovala, že tato společnost uskutečnila finanční transakce se společností, kterou většinově vlastní společnost usazená v Ruské federaci. Mimoto třebaže VID požádala společnost Rodl & Partner, aby jí předložila kopii smlouvy, která je základem těchto transakcí, povinná osoba této žádosti nevyhověla a pouze vysvětlila, že se seznámila s originálem uvedené smlouvy v prostorách společnosti RBA Consulting.

22

Rozhodnutím ze dne 11. července 2019 uložil ředitel VID společnosti Rodl & Partner pokutu ve výši 3000 eur za porušení zákona o předcházení ve vztazích s nadací IT izglītības fonds a společností RBA Consulting. Naproti tomu vzhledem k tomu, že závěrečná zpráva o kontrole ze dne 6. června 2019 konstatovala, že nesrovnalosti ve vnitřním kontrolním systému byly napraveny, nebylo v tomto ohledu konstatováno žádné protiprávní jednání. Dne 11. srpna 2019 zveřejnila VID na svých internetových stránkách informace o protiprávním jednání společnosti Rodl & Partner konstatovaném v tomto rozhodnutí.

23

V návaznosti na podání správního opravného prostředku proti uvedenému rozhodnutí bylo toto rozhodnutí potvrzeno rozhodnutím generálního ředitele VID ze dne 13. listopadu 2019.

24

Dne 13. prosince 2019 podala společnost Rodl & Partner k administratīvā rajona tiesa (okresní správní soud, Lotyšsko), jenž je předkládajícím soudem, žalobu znějící na zrušení rozhodnutí ze dne 13. listopadu 2019 a na uložení VID povinnosti odstranit informace zveřejněné na jejích internetových stránkách o uložené sankci.

25

Předkládající soud zaprvé uvádí, že zákon o předcházení ani směrnice 2015/849 nestanoví, že nevládní organizace představuje z důvodu své právní formy případ s vyšším rizikem ve vztahu k praní peněz a financování terorismu, který musí být již z tohoto důvodu podroben zesílené hloubkové kontrole ze strany povinných osob. Stejně tak žádné z kritérií, která mohou charakterizovat vyšší zeměpisné riziko, jež jsou uvedena v pokynech pro přístup založený na posouzení rizika pro účetní povolání [Guidance for a Risk-based Approach for the Accounting Profession] zveřejněných FATF, se netýká státní příslušnosti zaměstnance klienta. Podle tohoto soudu tedy v případě, že VID jakožto vnitrostátní kontrolní orgán konstatuje, že povinná osoba musí uplatňovat zesílenou hloubkovou kontrolu vždy, když je klient nevládní organizací nebo když jeden z jejích zaměstnanců, aniž je skutečným vlastníkem uvedeného klienta ve smyslu této směrnice, je státním příslušníkem třetí země s vysokým rizikem korupce, vyvstává otázka, zda takový požadavek, který není stanoven zákonem, není nadměrný a nepřiměřený, a tudíž v rozporu se zásadou proporcionality podle článku 5 SEU.

26

V tomto kontextu předkládající soud uvádí, že Ruská federace není zemí s vysokým rizikem, neboť není uvedena na seznamu vysoce rizikových zemí zveřejněném FATF ani na seznamu třetích zemí, jejichž mechanismy boje proti praní peněz a financování terorismu jsou nedostatečné, který přijala Evropská komise. Tento soud však poukazuje na to, že Ruskou federaci lze na základě přílohy III bodu 3 písm. b) směrnice 2015/849 považovat za zemi nebo území s vysokým rizikem korupce, což ostatně tvrdí nevládní organizace Transparency International.

27

Zadruhé má předkládající soud za to, že v souladu s článkem 5 směrnice 2015/849, jak je vykládán Soudním dvorem v rozsudku ze dne 10. března 2016, Safe Interenvíos (C‑235/14, EU:C:2016:154), může členský stát přijmout přísnější ustanovení, jejichž cílem je předcházet praní peněz a financování terorismu v případě, že takové riziko podle názoru tohoto členského státu existuje. Tento soud si nicméně klade otázku, zda VID tím, že v projednávané věci konstatovala, že okolnost, že společnost RBA Consulting je obchodním partnerem dceřiné společnosti, jejímž většinovým vlastníkem je společnost se sídlem v Ruské federaci, představuje vysoce rizikový faktor, neuplatňovala zákon o předcházení nepřiměřeně, jelikož tento zákon ani směrnice 2015/849 takový rizikový faktor nestanoví.

28

Tento soud si rovněž klade otázku, zda VID nepřekročila své pravomoci tím, že od společnosti Rodl & Partner požadovala, aby jí poskytla kopii smlouvy uzavřené mezi společností RBA Consulting a touto dceřinou společností, jelikož zákon o předcházení ani směrnice 2015/849 nevyžadují, aby povinná osoba získala kopie takových obchodních dokladů.

29

Zatřetí předkládající soud uvádí, že VID konstatovala, že společnost Rodl & Partner porušila čl. 8 odst. 2 zákona o předcházení, podle kterého povinná osoba pravidelně alespoň jednou za 18 měsíců provádí posouzení rizika praní peněz a financování terorismu spojeného s klientem. Když VID posuzovala situaci společnosti Rodl & Partner, neuplynulo přitom ještě 18 měsíců od doby, kdy se společnost RBA Consulting stala jejím klientem. Vyvstává tedy otázka, zda ustanovení směrnice 2015/849, a zejména její čl. 14 odst. 5, ukládají povinné osobě uplatňovat opatření hloubkové kontroly na stávající klienty i tehdy, když nelze zjistit žádnou změnu relevantních okolností klientů, a případně zda jsou tato opatření důvodná a přiměřená, nebo zda se tato opatření vztahují pouze na klienty představující vysoké riziko praní peněz nebo financování terorismu.

30

Začtvrté a konečně předkládající soud uvádí, že informace o protiprávním jednání společnosti Rodl & Partner, které VID zveřejnila na svých internetových stránkách, obsahovaly nepřesnosti. Předkládající soud se tak zamýšlí nad otázkou výkladu čl. 60 odst. 1 a 2 směrnice 2015/849.

31

Za těchto podmínek se administratīvā rajona tiesa (okresní správní soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

32

Podstatou první a třetí otázky předkládajícího soudu, kterými je třeba se zabývat společně, je, zda čl. 18 odst. 1 a 3 směrnice 2015/849, ve spojení s přílohou III bodem 3 písm. b) této směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že ukládá povinné osobě, aby automaticky přiřadila klientovi vysokou míru rizika, a v důsledku toho přijala vůči tomuto klientovi opatření zesílené hloubkové kontroly, pokud je tento klient nevládní organizací, pokud je jeden ze zaměstnanců uvedeného klienta státním příslušníkem třetí země s vysokým rizikem korupce nebo pokud má obchodní partner téhož klienta, nikoli však sám klient, vazbu na takovou třetí zemi.

33

Úvodem je třeba poznamenat, že hlavním cílem směrnice 2015/849 je, jak vyplývá z jejího názvu a z jejího článku 1 odst. 1 a 2, předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu [pokud jde o směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu (Úř. věst. 2005, L 309, s. 15), obdobně viz rozsudek ze dne 2. září 2021, LG a MH (Samopraní), C‑790/19, EU:C:2021:661, bod 68, jakož i citovaná judikatura; v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. října 2021, ECOTEX BULGARIA, C‑544/19, EU:C:2021:803, bod 44].

34

Cílem ustanovení směrnice 2015/849, která mají preventivní povahu, je podle přístupu založeného na riziku zavést soubor preventivních a odrazujících opatření umožňujících účinně bojovat proti praní peněz a financování terorismu [obdobně viz rozsudek ze dne 2. září 2021, LG a MH (Samopraní), C‑790/19, EU:C:2021:661, bod 69, jakož i citovaná judikatura], aby se zabránilo tomu, že by protiprávní peněžní toky mohly poškodit integritu, stabilitu a pověst finančního sektoru Unie, ohrozit její vnitřní trh a mezinárodní rozvoj, jak vyplývá z bodu 1 odůvodnění této směrnice.

35

Jak uvedl generální advokát v bodě 33 svého stanoviska a jak vyplývá z článků 6 až 8 směrnice 2015/849, přístup založený na riziku předpokládá posouzení tohoto rizika, které je v rámci systému zavedeného touto směrnicí prováděno na třech úrovních, a to nejprve na úrovni Unie Komisí, dále na úrovni jednotlivých členských států a konečně na úrovni povinných osob. Jak vyplývá z bodu 30 odůvodnění této směrnice, toto posouzení rizik je podmínkou zejména pro přijetí vhodných opatření hloubkové kontroly klienta těmito osobami. Podle judikatury Soudního dvora totiž platí, že bez takového posouzení není možné, aby dotyčný členský stát ani případně uvedené osoby v konkrétním případě rozhodly, jaká opatření je třeba uplatnit (obdobně viz rozsudek ze dne 10. března 2016, Safe Interenvíos, C‑235/14, EU:C:2016:154, bod 107).

36

V tomto ohledu směrnice 2015/849 v oddílech 1 až 3 kapitoly II, nadepsané „Hloubková kontrola klienta“, stanoví tři druhy hloubkové kontroly, a sice standardní, zjednodušená a zesílená opatření. Jak vyplývá z judikatury Soudního dvora, cílem těchto opatření je zabránit těmto činnostem nebo je alespoň co nejvíce omezit tím, že pro tyto účely kladou ve všech fázích těchto činností překážky do cesty osobám, které perou peníze a financují terorismus [obdobně viz rozsudek ze dne 2. září 2021, LG a MH (Samopraní), C‑790/19, EU:C:2021:661, bod 69, jakož i citovaná judikatura].

37

Pokud jde o opatření zesílené hloubkové kontroly, která jsou jako jediná dotčena v rámci první a třetí položené otázky, je třeba uvést, že čl. 18 odst. 1 směrnice 2015/849 zmiňuje určité situace, které vykazují vyšší riziko praní peněz a financování terorismu, ve kterých členské státy vyžadují, aby povinné osoby uplatňovaly taková opatření hloubkové kontroly klienta s cílem odpovídajícím způsobem řídit a zmírnit toto riziko. Taková opatření zesílené hloubkové kontroly tedy musí tyto osoby uplatňovat zaprvé v případech uvedených v článcích 19 až 24 této směrnice, zadruhé při jednání s fyzickými nebo právnickými osobami usazenými ve třetích zemích, které Komise označila za vysoce rizikové třetí země, a zatřetí v jiných případech spojených s vyšším rizikem, které určí členské státy nebo povinné osoby.

38

Z toho vyplývá, že kromě specifických situací uvedených v článcích 19 až 24 směrnice 2015/849 a situací zahrnujících jednání s fyzickými nebo právnickými osobami usazenými ve třetích zemích, které Komise označila za vysoce rizikové třetí země, ve smyslu článku 18 této směrnice, předpokládá uplatňování opatření zesílené hloubkové kontroly v souladu s přístupem založeným na riziku předchozí zjištění vyšších rizik praní a financování terorismu členským státem nebo povinnou osobou. Kromě těchto specifických situací není tedy přiřazení vyšší míry rizika klientovi, a v důsledku toho přijetí opatření zesílené hloubkové kontroly klienta vůči tomuto klientovi automatické.

39

V projednávaném případě ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, vyplývá, že na obchodní vztahy navázané společností Rodl & Partner s nadací IT izglītības fonds a společností RBA Consulting se nevztahují články 19 až 24 směrnice 2015/849. Mimoto Ruská federace nepatří mezi vysoce rizikové třetí země uvedené v nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/1675 ze dne 14. července 2016, kterým se směrnice (EU) 2015/849 Evropského parlamentu a Rady doplňuje o identifikaci vysoce rizikových třetích zemí se strategickými nedostatky (Úř. věst. 2016, L 254, s. 1).

40

Z výše uvedených úvah vyplývá, že čl. 18 odst. 1 a 3 směrnice 2015/849 ve spojení s přílohou III bodem 3 písm. b) této směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že neukládá povinné osobě, aby automaticky přiřadila klientovi vysokou míru rizika, a v důsledku toho přijala vůči tomuto klientovi opatření zesílené hloubkové kontroly pouze z toho důvodu, že tento klient je nevládní organizací, že jeden ze zaměstnanců uvedeného klienta je státním příslušníkem třetí země s vysokým rizikem korupce nebo že obchodní partner téhož klienta, nikoli však sám klient, má vazbu na takovou třetí zemi.

41

Po tomto upřesnění předkládající soud uvádí, že v souladu s článkem 5 směrnice 2015/849 může členský stát přijmout přísnější ustanovení, jejichž cílem je předcházet praní peněz a financování terorismu v případě, že rizikové faktory uvedené v předchozím bodě tohoto rozsudku podle názoru tohoto členského státu existují. Tento soud si nicméně klade otázku, zda tato možnost může odůvodnit rozhodnutí, které VID přijala v projednávaném případě vůči společnosti Rodl & Partner.

42

Za těchto okolností je třeba určit, zda ustanovení směrnice 2015/849 brání tomu, aby právo členského státu ukládalo povinné osobě, aby při posuzování potřeby přijmout opatření zesílené hloubkové kontroly klienta takové rizikové faktory zohlednila.

43

V tomto ohledu je třeba konstatovat, že takové obchodní vztahy, jako jsou vztahy navázané společností Rodl & Partner s nadací IT izglītības fonds a společností RBA Consulting, mohou spadat pod „jiné případy spojené s vyšším rizikem, které určí členské státy nebo povinné osoby“ uvedené v čl. 18 odst. 1 směrnice 2015/849.

44

Za účelem určení těchto „jiných případů spojených s vyšším rizikem“ ze znění odstavce 1 ve spojení s odstavcem 3 tohoto článku 18 vyplývá, že členské státy a povinné osoby musí v rámci posouzení rizik, které jim přísluší provést, zohlednit přinejmenším faktory a typy důkazů možného vyššího rizika uvedené v příloze III této směrnice V demonstrativním výčtu faktorů a typů důkazů takového možného vyššího rizika obsaženém v této příloze jsou přitom uvedeny zejména rizikové faktory klienta, faktory týkající se transakcí nebo faktory zeměpisného rizika.

45

Jak ze znění čl. 18 odst. 1 a 3 směrnice 2015/849, tak z demonstrativního charakteru výčtu obsaženého v její příloze III vyplývá, že členské státy mají při provádění této směrnice k dispozici široký prostor pro uvážení, pokud jde o vhodný způsob, jakým zavést povinnost stanovit opatření zesílené hloubkové kontroly a určit jak situace, v nichž existuje takové vysoké riziko, tak opatření hloubkové kontroly (obdobně viz rozsudek ze dne 10. března 2016, Safe Interenvíos, C‑235/14, EU:C:2016:154, bod 73).

46

V tomto kontextu je třeba zaprvé připomenout, že směrnice 2015/849 stanoví pouze minimální harmonizaci, neboť její článek 5 opravňuje členské státy k přijetí nebo ponechání v platnosti přísnějších ustanovení, pokud tato ustanovení mají za cíl posílení boje proti praní peněz a financování terorismu v mezích unijního práva.

47

V tomto ohledu již Soudní dvůr upřesnil, že výraz „přísnější ustanovení“ uvedený v tomto článku 5 se může týkat nejen situací, pro něž směrnice 2015/849 stanoví určitý typ hloubkové kontroly klienta, ale rovněž jiných situací, o nichž mají členské státy za to, že představují vyšší riziko (obdobně viz rozsudek ze dne 10. března 2016, Safe Interenvíos, C‑235/14, EU:C:2016:154, bod 77). Vzhledem k tomu, že uvedený článek 5 je obsažen v oddíle 1, nadepsaném „Předmět, oblast působnosti a definice“, kapitoly I směrnice 2015/849, nadepsané „Obecná ustanovení“, vztahuje se na všechna ustanovení, která spadají do oblasti upravené touto směrnicí, včetně ustanovení obsažených v oddíle 3, nadepsaném „Zesílená hloubková kontrola klienta“, kapitoly II uvedené směrnice.

48

Ze znění článku 5 ve spojení s čl. 18 odst. 1 a 3 směrnice 2015/849 vyplývá, že členské státy mohou zejména identifikovat jiné situace vykazující vysoké riziko v rámci prostoru pro uvážení, který jim ponechává tento článek 18 (obdobně viz rozsudek ze dne 10. března 2016, Safe Interenvíos, C‑235/14, EU:C:2016:154, bod 106).

49

Zadruhé v rozsahu, v němž článek 5 směrnice 2015/849 upřesňuje, že členské státy jsou povinny jednat „v mezích stanovených právem Unie“, musí členské státy v rámci prostoru pro uvážení, který jim přiznává článek 18 této směrnice, dodržovat zejména obecné zásady unijního práva, jako jsou zásady legality, právní jistoty, proporcionality a zákazu diskriminace (obdobně viz rozsudek ze dne 10. března 2016, Safe Interenvíos, C‑235/14, EU:C:2016:154, bod 96).

50

Kromě toho je třeba v tomto kontextu poukázat na to, že z bodu 66 odůvodnění směrnice 2015/849 vyplývá, že v souladu s článkem 21 Listiny základních práv, který zakazuje jakoukoli diskriminaci založenou na jakýchkoli důvodech, mají členské státy zajistit, aby tato směrnice byla provedena bez diskriminace, pokud jde o posouzení rizik v rámci hloubkové kontroly klienta.

51

V této souvislosti zaprvé, jak v podstatě uvedl generální advokát v bodech 55 a 56 svého stanoviska, vzhledem k dynamické povaze hospodářských vztahů i trestné činnosti nebrání unijní právo, zejména zásady legality a právní jistoty, tomu, aby vnitrostátní právní předpisy nevymezily vyčerpávajícím způsobem všechny možné faktory vyššího rizika praní peněz a financování terorismu, pokud jsou tyto faktory následně upřesněny v aktech, které nemusí mít nutně právní sílu zákona, ale musí být vhodným způsobem zveřejněny.

52

Zadruhé faktory vyššího rizika praní peněz a financování terorismu nesmějí překračovat meze toho, co je nezbytné k dosažení cíle boje proti praní peněz a financování terorismu, a dále nesmějí vést k diskriminaci.

53

Zatřetí z čl. 7 odst. 1 směrnice 2015/849 vyplývá, že členské státy jsou z důvodu situací, které jsou jim vlastní, vystaveny různým rizikům praní peněz a financování terorismu. Je tedy na každém členském státě, aby určil úroveň ochrany, kterou považuje za vhodnou ve vztahu ke zjištěné míře rizika praní peněz nebo financování terorismu (obdobně viz rozsudek ze dne 10. března 2016, Safe Interenvíos, C‑235/14, EU:C:2016:154, bod 105).

54

Pokud jde v projednávané věci o potenciální rizikový faktor související s právní formou klienta, z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že čl. 6 odst. 1.2 zákona o předcházení stanoví, že mezi okolnosti, které musí povinná osoba zohlednit při posuzování rizik praní peněz a financování terorismu u klienta, patří „riziko spojené s právní formou“ klienta. Mimoto lotyšská vláda ve svém písemném vyjádření uvedla, že zpráva zveřejněná v roce 2019 útvarem pro předcházení praní peněz ukázala, že nevládní organizace jsou obzvláště zranitelné vůči praní peněz a financováním terorismu, neboť 94 % těchto nevládních organizací zapsaných v lotyšském obchodním rejstříku neuvedlo oblast své činnosti nebo uvedlo, že spadají do kategorie zvané „sdružení nebo nadace jinde nezařazené“, z čehož lze dovodit, že právní forma nevládní organizace musí být v rámci posouzení rizik považována za potenciálně vysoce rizikový faktor.

55

Pokud jde o potenciální rizikový faktor související s existencí vazby mezi klientem povinné osoby a Ruskou federací, jak zdůraznila lotyšská vláda ve svém písemném vyjádření a na jednání, z národní zprávy zveřejněné na internetových stránkách VID, jakož i ze zveřejněných pokynů vyplývá, že z důvodu jeho zeměpisné blízkosti s touto třetí zemí a významných hospodářských vztahů s uvedenou zemí je Lotyšsko v praxi vystaveno riziku, že jeho hospodářství bude využíváno k praní peněz z této třetí země, což Transparency International považuje za vysoké riziko korupce.

56

V tomto kontextu je třeba připomenout, že v souladu s přílohou III bodem 3 písm. b) směrnice 2015/849 je mezi faktory možného vyššího zeměpisného rizika uvedena skutečnost, že dotčená země byla ve věrohodných zdrojích označena jako země s významnou úrovní korupce nebo jiné trestné činnosti.

57

S výhradou ověření, které přísluší předkládajícímu soudu, který je jediný příslušný k výkladu a uplatňování vnitrostátního práva, se tudíž jeví, že právní forma nevládní organizace a existence vazby mezi klientem povinné osoby a Ruskou federací jsou v lotyšském právu považovány za faktory vyššího potenciálního rizika, které je tato osoba povinna zohlednit při analýze rizika, kterou musí provést ve vztahu ke klientům. Tento soud bude muset případně ověřit, zda společnost Rodl & Partner tyto faktory zohlednila v rámci posouzení rizik dotyčných klientů.

58

Mimoto je třeba nejprve poznamenat, že bod 3 písm. b) přílohy III směrnice 2015/849 nerozlišuje podle toho, zda se faktor zeměpisného rizika, který uvádí, týká klienta, nebo jeho obchodních partnerů. Dále z čl. 8 odst. 1 ve spojení s čl. 18 odst. 2, jakož i přílohou III této směrnice vyplývá, že povinné osoby musí v rámci posouzení rizik, které jsou povinny provádět, zohlednit zejména rizikové faktory související s transakcemi svých klientů. Konečně tato ustanovení uvádějí, že všechny složité a neobvykle velké transakce a všechny neobvyklé způsoby obchodování, které nemají žádný zjevný ekonomický nebo zákonný účel, mohou být považovány za transakce, které s sebou nesou potenciálně vysoké riziko.

59

Okolnost, že klient povinné osoby uskutečňuje transakce zahrnující vazby na třetí zemi s vysokým rizikem korupce, lze tedy v souladu se směrnicí 2015/849 považovat za faktor, který ukazuje na potenciálně vyšší zeměpisné riziko. Bude na předkládajícím soudu, aby ověřil, zda lotyšský právní řád takový rizikový faktor stanoví, a pokud ano, zda měla společnost Rodl & Partner tuto okolnost zohlednit v rámci posouzení rizik souvisejících se společností RBA Consulting.

60

Proto s ohledem na prostor pro uvážení, který směrnice 2015/849 přiznává členským státům, mohou právní forma nevládní organizace, existence vazby mezi klientem povinné osoby a Ruskou federací nebo obchodní transakce, které tento klient uskutečňuje s obchodním partnerem spojeným s touto třetí zemí, případně představovat při dodržení mezí unijního práva připomenutých v bodě 49 tohoto rozsudku, a zejména zásad proporcionality a zákazu diskriminace, faktory možného vyššího rizika.

61

Jak však uvedl generální advokát v bodě 86 svého stanoviska, pouhá skutečnost, že zaměstnanec klienta, který není jeho skutečným vlastníkem a nemá v rámci uvedeného klienta postavení, jež by mu umožňovalo vykonávat činnosti potenciálně související s praním peněz, je státním příslušníkem třetí země s vysokým rizikem korupce, podle všeho není situací, která by představovala potenciálně vyšší riziko praní peněz nebo financování terorismu.

62

Stejně tak zásada proporcionality vyžaduje, aby pouze obchodní transakce určitého rozsahu nebo složitosti nebo které mají neobvyklou povahu, jež klient povinné osoby uzavřel s obchodním partnerem se sídlem ve třetí zemi s vysokým rizikem korupce, mohly být považovány za faktory možného vyššího zeměpisného rizika, které musí povinné osoby zohlednit v rámci posouzení rizik, jež mají ve vztahu ke klientům provádět.

63

Za těchto podmínek čl. 18 odst. 1 a 3 směrnice 2015/849, ve spojení s článkem 5 a přílohou III této směrnice nebrání tomu, aby členský stát určil jiné faktory možného vyššího rizika, které musí povinné osoby zohlednit v rámci posouzení rizik, jež mají ve vztahu ke klientům provádět, přičemž tyto faktory rizika mohou souviset s právní formou klienta, jako je forma nevládní organizace, při zachování zásady plného dodržování základních práv uvedené v bodě 43 odůvodnění směrnice 2015/849, nebo s vazbou klienta nebo obchodního partnera na třetí zemi s vysokým rizikem korupce, pokud jsou tyto faktory stanoveny v právním řádu tohoto členského státu, byly náležitě zveřejněny a jsou v souladu s unijním právem, a zejména se zásadami proporcionality a zákazu diskriminace.

64

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na první a třetí otázku odpovědět tak, že čl. 18 odst. 1 a 3 směrnice 2015/849 ve spojení s článkem 5 a přílohou III bodem 3 písm. b) této směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že neukládá povinné osobě, aby automaticky přiřadila klientovi vysokou míru rizika, a v důsledku toho přijala vůči tomuto klientovi opatření zesílené hloubkové kontroly pouze z toho důvodu, že tento klient je nevládní organizací, že jeden ze zaměstnanců uvedeného klienta je státním příslušníkem třetí země s vysokým rizikem korupce nebo že obchodní partner téhož klienta, nikoli však sám klient, má vazbu na takovou třetí zemi. Členský stát však může ve vnitrostátním právu určit, že takové okolnosti jsou faktory možného vyššího rizika praní peněz a financování terorismu, které musí povinné osoby zohlednit v rámci posouzení rizik, jež mají ve vztahu ke klientům provádět, pokud jsou tyto faktory v souladu s unijním právem, a zejména se zásadami proporcionality a zákazu diskriminace.

65

Druhá otázka byla položena pro případ kladné odpovědi na první otázku. S ohledem na zápornou odpověď na tuto otázku není tudíž důvodné na tuto druhou otázku odpovídat.

66

Podstatou čtvrté otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 13 odst. 1 písm. c) a d) směrnice 2015/849 musí být vykládán v tom smyslu, že ukládá povinné osobě, aby při přijímání opatření hloubkové kontroly klienta získala od dotyčného klienta kopii smlouvy uzavřené mezi tímto klientem a třetí osobou.

67

Podle ustálené judikatury může Soudní dvůr za účelem poskytnutí užitečné odpovědi soudu, který mu položil předběžnou otázku, zohlednit normy unijního práva, na které vnitrostátní soud ve své otázce neodkázal (rozsudek ze dne 24. února 2022, Glavna direkcia Požarna bezopasnost i zaštita na naselenieto, C‑262/20, EU:C:2022:117, bod 33 a citovaná judikatura).

68

Článek 11 směrnice 2015/849, který je obsažen v oddílu 1 kapitoly II této směrnice, nadepsaném „Obecná ustanovení“, uvádí situace, kdy povinné osoby musí uplatnit opatření standardní hloubkové kontroly klienta, neboť se má za to, že tyto situace představují riziko praní peněz nebo financování terorismu (obdobně viz rozsudek ze dne 10. března 2016, Safe Interenvíos, C‑235/14, EU:C:2016:154, bod 60). Povinné osoby tedy musí tato opatření uplatnit, pokud v rámci posouzení rizik spojených s klientem zjistily běžnou míru rizika.

69

Pokud jde o samotná opatření hloubkové kontroly, která musí provádět povinné osoby, čl. 13 odst. 1 uvedené směrnice uvádí jejich demonstrativní výčet, mezi něž zahrnuje posouzení, a případně získání informací o účelu a zamýšlené povaze obchodního vztahu [písm. c)] nebo průběžné sledování obchodního vztahu včetně kontroly transakcí prováděných v jeho průběhu, aby bylo zajištěno, že prováděné transakce jsou v souladu s tím, co povinná osoba ví o klientovi a o jeho obchodním a rizikovém profilu včetně, je-li to třeba, zdrojů finančních prostředků, a zajištění průběžné aktualizace příslušných dokumentů, údajů nebo informací [bod d)].

70

Mimoto v souladu se směrnicí 2015/849 jsou tyto osoby povinny dodržovat určité požadavky na prokázání a doložení ve vztahu k příslušným vnitrostátním orgánům, pokud jde jak o posouzení rizik, které provádějí ve vztahu ke svým klientům, tak o přiměřenost opatření hloubkové kontroly uplatňovaných vůči těmto klientům ve vztahu k míře zjištěného rizika.

71

Především čl. 8 odst. 2 směrnice 2015/849 totiž upřesňuje, že posouzení rizik, která provádějí povinné osoby, musí být doložena, aktualizována a k dispozici relevantním příslušným orgánům a dotčeným orgánům stavovské samosprávy. V tomto ohledu bod 22 odůvodnění této směrnice uvádí, že přístup založený na posouzení rizik není pro členské státy a povinné osoby nepřiměřeně liberální možností, ale zahrnuje užití rozhodování, které vychází z důkazů, s cílem účinněji zaměřit rizika praní peněz a financování terorismu, jimž Unie čelí, a ty, kdo v ní působí.

72

Dále čl. 13 odst. 4 směrnice 2015/849 stanoví, že povinné osoby musí být schopny příslušným orgánům a orgánům stavovské samosprávy prokázat, že jimi uplatňovaná opatření hloubkové kontroly odpovídají identifikovaným rizikům praní peněz a financování terorismu.

73

Konečně čl. 40 odst. 1 první pododstavec písm. a) této směrnice, který je obsažen v kapitole V této směrnice, nadepsané „Ochrana údajů, vedení záznamů a statistické údaje“, ukládá povinným osobám povinnost uchovávat kopii dokumentů a informací, které jsou zapotřebí ke splnění požadavků na hloubkovou kontrolu klienta podle kapitoly II uvedené směrnice po dobu pěti let od zániku jejich obchodního vztahu s klientem.

74

Z ustanovení citovaných v bodech 71 a 72 tohoto rozsudku vyplývá, že pokud v rámci posouzení rizik povinná osoba zjistí možné vyšší riziko z důvodu složité a neobvykle velké transakce nebo transakce, která nemá žádný zjevný ekonomický nebo zákonný účel, kterou její klient uzavřel s obchodním partnerem spojeným se třetí zemí s vysokým rizikem korupce, této osobě přísluší, aby při kontrole provedené příslušným vnitrostátním orgánem předložil tomuto orgánu patřičné doklady prokazující, že tuto transakci analyzovala a řádně ji zohlednila při vyvozování svých závěrů ohledně míry rizika, které tento klient představuje.

75

Jak však poznamenal generální advokát v bodě 107 svého stanoviska, ustanovení citovaná v bodech 71 až 73 tohoto rozsudku přesně nestanoví, jakými způsoby mohou povinné osoby tyto požadavky na prokázání a doložení vůči příslušným vnitrostátním orgánům splnit. Tyto způsoby tedy spadají pod vnitrostátní právo, s výhradou dodržení unijního práva, a zejména zásady proporcionality, obchodního tajemství a ochrany osobních údajů.

76

Jak uvedla Komise ve svém písemném vyjádření, důkazní a dokumentační povinnost uložená povinným osobám nutně neznamená fyzické předložení kopie smlouvy, pokud existují jiné vhodné důkazní prostředky, jako je předložení zpráv o posouzení smlouvy, které obsahují informace nezbytné pro posouzení rizika spojeného s dotyčnou transakcí a dotyčným obchodním vztahem.

77

V projednávaném případě, jak bylo uvedeno v bodě 21 tohoto rozsudku, společnost Rodl & Partner neposkytla VID kopii smlouvy uzavřené mezi společností RBA Consulting a třetí společností většinově vlastněnou společností usazenou v Ruské federaci, jelikož povinná osoba pouze vysvětlila, že se mohla seznámit s originálem této smlouvy v prostorách společnosti RBA Consulting. Mimoto ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, nevyplývá, že by společnost Rodl & Partner prokázala nebo dokonce tvrdila, že poskytla VID patřičné důkazy o posouzení rizik spojených s tímto obchodním vztahem a transakcemi uzavřenými v rámci tohoto vztahu, nebo o opatření hloubkové kontroly přijatých v tomto ohledu.

78

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na čtvrtou otázku odpovědět tak, že čl. 13 odst. 1 písm. c) a d) směrnice 2015/849 ve spojení s čl. 8 odst. 2, čl. 13 odst. 4 a čl. 40 odst. 1 prvním pododstavcem písm. a) této směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že neukládá povinné osobě, aby při přijímání opatření hloubkové kontroly klienta získala od dotyčného klienta kopii smlouvy uzavřené mezi tímto klientem a třetí stranou, pokud tato osoba může příslušnému vnitrostátnímu orgánu předložit jinou příslušnou dokumentaci prokazující, že danou transakci a obchodní vztah uzavřené mezi tímto klientem a touto třetí stranou analyzovala, a dále že tuto analýzu řádně zohlednila při přijímání nezbytných opatření hloubkové kontroly s ohledem na zjištěná rizika praní peněz a financování terorismu.

79

Podstatou páté otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 14 odst. 5 směrnice 2015/849 musí být vykládán v tom smyslu, že povinná osoba musí uplatňovat opatření hloubkové kontroly na stávající klienty i v případě, že nebyla zjištěna žádná změna situace tohoto klienta a lhůta stanovená vnitrostátním právem pro nové posouzení rizika ještě neuplynula. Mimoto se tento soud táže, zda se tato povinnost vztahuje pouze na klienty s vysokým rizikem praní peněz a financování terorismu.

80

Pro případ kladné odpovědi na tyto otázky si předkládající soud klade otázku, zda je takový výklad v souladu se zásadou proporcionality.

81

Podle ustálené judikatury je třeba pro výklad ustanovení unijního práva vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí [rozsudek ze dne 2. září 2021, LG a MH (Samopraní), C‑790/19, EU:C:2021:661, bod 47, jakož i citovaná judikatura].

82

Pokud jde o znění čl. 14 odst. 5 směrnice 2015/849, toto ustanovení vyžaduje, aby povinné osoby uplatňovaly opatření hloubkové kontroly klienta nejen na všechny nové klienty, ale také ve vhodných okamžicích na stávající klienty při zohlednění míry rizika, včetně okamžiků, kdy se mění relevantní okolnosti klienta.

83

Ze samotného znění tohoto ustanovení tedy vyplývá, že povinné osoby musí na základě přístupu založeného na posouzení rizika uplatňovat opatření hloubkové kontroly nejen na nové klienty, ale také, je-li vhodný okamžik, na stávající klienty. Uvedené ustanovení upřesňuje, že jedním z těchto možných vhodných okamžiků je okamžik, kdy se mění relevantní okolnosti dotyčného klienta. Toto ustanovení mimoto neomezuje tuto povinnost, jíž mají povinné osoby, pouze na klienty, kterým byla přiřazena vysoká míra rizika.

84

V této souvislosti je třeba připomenout, že podle čl. 8 odst. 2 směrnice 2015/849 musí povinné subjekty zejména aktualizovat posouzení rizik praní peněz a financování terorismu, kterému jsou vystaveny.

85

Z výše uvedeného vyplývá, že čl. 14 odst. 5 směrnice 2015/849 ve spojení s čl. 8 odst. 2 této směrnice ukládá povinné osobě přijmout na základě aktualizovaného posouzení rizik opatření hloubkové kontroly, případně zesílené povahy, vůči stávajícímu klientovi, pokud se to jeví jako vhodné, zejména v případě změny relevantních okolností tohoto klienta.

86

Takový výklad je potvrzen obecnou systematikou, do níž čl. 14 odst. 5 směrnice 2015/849 zapadá.

87

V tomto ohledu se toto ustanovení nachází v oddíle 1, nadepsaném „Obecná ustanovení“, kapitoly II této směrnice, která se týká povinností hloubkové kontroly klienta. Z toho vyplývá, že povinnost příslušející povinným osobám v souladu s uvedeným ustanovením se vztahuje na všechny klienty bez ohledu na míru rizika, která jim byla přiřazena.

88

Navíc ze znění čl. 13 odst. 1 písm. d) směrnice 2015/849 vyplývá, že povinné osoby jsou povinny vykonávat průběžnou kontrolu nad svými klienty, jakož i nad transakcemi, které tito klienti uzavřeli. Z toho vyplývá, jak uvedl generální advokát v bodě 119 svého stanoviska, že pokud se povinná osoba dozví o relevantních okolnostech týkajících se některého ze svých stávajících klientů, jako jsou obchodní transakce, které mohou ovlivnit posouzení rizika provedené ve vztahu k tomuto klientovi, je povinna tyto okolnosti zvážit, a pokud se to jeví jako vhodné, přezkoumat analýzu rizika, a případně úroveň opatření hloubkové kontroly uplatňovaných na uvedeného klienta.

89

Konečně výklad čl. 14 odst. 5 směrnice 2015/849, jak je podán v bodě 85 tohoto rozsudku, zajišťuje dosažení hlavního cíle této směrnice, kterým je, jak bylo připomenuto v bodě 33 tohoto rozsudku, předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu.

90

V projednávaném případě je na předkládajícím soudu, aby ověřil, zda transakce uzavřené mezi společností RBA Consulting a společností většinově vlastněnou společností se sídlem v Ruské federaci, o nichž není sporné, že o nich společnost Rodl & Partner věděla, představují v souladu s čl. 14 odst. 5 směrnice 2015/849 relevantní okolnosti, v důsledku kterých je vhodné na základě přístupu založeného na posouzení rizika přijmout opatření hloubkové kontroly, případně zesílené povahy, vůči společnosti RBA Consulting, a to bez ohledu na skutečnost, že lhůta stanovená vnitrostátním právem pro nové posouzení rizika spojeného s tímto klientem ještě neuplynula.

91

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na pátou otázku odpovědět tak, že čl. 14 odst. 5 směrnice 2015/849 ve spojení s čl. 8 odst. 2 této směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že povinné osoby musí přijmout na základě aktualizovaného posouzení rizik opatření hloubkové kontroly, případně zesílené povahy, vůči stávajícímu klientovi, pokud se to jeví jako vhodné, zejména v případě změny relevantních okolností tohoto klienta, a to bez ohledu na skutečnost, že maximální lhůta stanovená vnitrostátním právem pro nové posouzení rizika spojeného s uvedeným klientem ještě neuplynula. Tato povinnost se nevztahuje pouze na klienty s vysokým rizikem praní peněz a financování terorismu.

92

S ohledem na výše uvedené není třeba se zabývat podpůrnou otázkou položenou předkládajícím soudem v rámci této páté otázky, která je uvedena v bodě 80 tohoto rozsudku.

93

Podstatou šesté otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 60 odst. 1 a 2 směrnice 2015/849 vykládán v tom smyslu, že při zveřejnění rozhodnutí o uložení sankce přijatého z důvodu porušení vnitrostátních právních předpisů provádějících tuto směrnici je příslušný vnitrostátní orgán povinen zajistit soulad zveřejněných informací s informacemi obsaženými v tomto rozhodnutí.

94

Lotyšská vláda má za to, že tato otázka je nepřípustná.

95

Zaprvé je totiž uvedená otázka hypotetická, jelikož čl. 60 odst. 1 směrnice 2015/849, jehož výklad je požadován předkládajícím soudem, se týká situace, kdy je zveřejněno rozhodnutí, proti němuž již nelze podat opravný prostředek, a nikoli situace, kdy je jako v projednávané věci zveřejněno rozhodnutí, proti němuž lze podat opravný prostředek, na niž se vztahuje čl. 60 odst. 2 této směrnice.

96

Zadruhé předkládající soud nekonstatoval žádnou nepřesnost v informacích zveřejněných na internetových stránkách VID, takže šestá předběžná otázka nemá žádný vztah ke skutkovým okolnostem nebo předmětu původního řízení, a neodpovídá tedy objektivní potřebě pro řešení sporu v původním řízení.

97

V tomto ohledu z předkládacího usnesení vyplývá, že Lotyšská republika provedla do vnitrostátního práva čl. 60 odst. 2 směrnice 2015/849, a tedy umožňuje zveřejnění rozhodnutí, proti nimž lze podat opravný prostředek. Toto ustanovení přitom tím, že stanoví, že příslušné orgány bezprostředně zveřejní na svých oficiálních internetových stránkách „rovněž“ informaci, že proti dotčenému rozhodnutí lze podat opravný prostředek, upřesňuje, že tyto orgány musí zveřejnit tuto informaci vedle informací uvedených v odstavci 1 tohoto článku 60, přičemž posledně uvedený odstavec stanoví, že „[z]veřejní se přinejmenším informace o typu a povaze porušení předpisů a o totožnosti odpovědné osoby“. Z toho vyplývá, že samotná skutečnost, že je Soudní dvůr tázán jak na výklad odstavce 1, tak odstavce 2 uvedeného článku 60, které spolu vzhledem ke znění posledně uvedeného odstavce souvisejí, nečiní šestou otázku hypotetickou.

98

Kromě toho má předkládající soud za to, že v době přijetí předkládacího usnesení obsahovalo zveřejnění rozhodnutí o uložení sankce přijatého vůči společnosti Rodl & Partner na internetové stránce VID stále nepřesnosti.

99

Z výše uvedených skutečností vyplývá, že šestá otázka je přípustná.

100

Pokud jde o zveřejňování rozhodnutí, proti nimž lze podat opravný prostředek, co se týče jejich obsahu, je třeba podotknout, že podle čl. 60 odst. 1 ve spojení s čl. 60 odst. 2 směrnice 2015/849, které byly v podstatě připomenuty v bodě 97 tohoto rozsudku, se na internetové stránce příslušného vnitrostátního orgánu zveřejňují pouze informace obsažené v těchto rozhodnutích. Informace, které nejsou v souladu s informacemi obsaženými v uvedených rozhodnutích, jsou proto ze zveřejnění vyloučeny.

101

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na šestou otázku odpovědět tak, že čl. 60 odst. 1 a 2 směrnice 2015/849 musí být vykládán v tom smyslu, že při zveřejnění rozhodnutí o uložení sankce přijatého z důvodu porušení vnitrostátních právních předpisů provádějících tuto směrnici je příslušný vnitrostátní orgán povinen zajistit přesný soulad zveřejněných informací s informacemi obsaženými v tomto rozhodnutí.

102

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto: