—

zrušil prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2018/873 ze dne 13. června 2018, kterým se z financování Evropskou unií vylučují některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) a v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV), v rozsahu, v němž vylučuje výdaje v celkové výši 151 116,65 EUR vynaložené Českou republikou, a

—

uložil Evropské komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z porušení čl. 52 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013 ze dne 17. prosince 2013 o financování, řízení a sledování společné zemědělské politiky (dále jen „nařízení č. 1306/2013“). Komise se totiž nesprávně domnívá, že doba mezi návštěvami kontrolních orgánů u téhož zemědělského podniku nesmí přesáhnout dobu stanovenou v článku 25 prováděcího nařízení Komise (EU) č. 809/2014 ze dne 17. července 2014, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 1306/2013, pokud jde o integrovaný administrativní a kontrolní systém, opatření pro rozvoj venkova a podmíněnost (dále jen „nařízení č. 809/2014“).

2.

Druhý žalobní důvod vychází z porušení zásady legitimního očekávání. I pokud by totiž v této věci došlo k porušení nařízení č. 809/2014 (quod non), Česká republika oprávněně nabyla legitimní očekávání o souladu svého systému kontrol s unijním právem na základě závěrů Komise z předešlého auditu, kde Komise souhlasila, že kontroly na místě v České republice byly prováděny v souladu s unijním právem.

3.

Třetí žalobní důvod pak vychází z porušení čl. 52 odst. 1 a 2 nařízení č. 1306/2013. I kdyby totiž v této věci došlo ze strany České republiky k porušení nařízení č. 809/2014 (quod non), Komise do výpočtu finanční korekce zahrnula rovněž prostředky vyplacené zemědělským podnikům, u nichž při kontrolách na místě prokazatelně nedošlo k porušení nařízení č. 809/2014. Komise tedy uložila finanční korekci i vůči výdajům, které nelze považovat za neoprávněně vynaložené a u nichž nebylo dáno žádné riziko pro unijní fondy.