—

zrušil rozhodnutí Rady (SZBP) 2018/141 ze dne 29. ledna 2018, kterým se mění rozhodnutí 2011/72/SZBP o omezujících opatřeních vůči některým osobám a subjektům vzhledem k situaci v Tunisku (Úř. věst. 2018, L 25, s. 38), a rozhodnutí Rady (SZBP) 2019/135 ze dne 28. ledna 2019, kterým se mění rozhodnutí 2011/72/SZBP o omezujících opatřeních vůči některým osobám a subjektům vzhledem k situaci v Tunisku (Úř. věst. 2019, L 25, s. 23), v rozsahu, v němž se tato rozhodnutí týkají žalobce,

—

uložil Radě náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení článků 31, 46 a 55 Úmluvy Organizace spojených národů proti korupci. Žalobce v tomto ohledu tvrdí, že podle těchto ustanovení musí být opatření, kterým se zmrazují finanční prostředky nebo kterým dochází ke konfiskaci, založeno buď na rozhodnutí dožadujícího smluvního státu, nebo na vylíčení relevantních skutkových okolností týmž dožadujícím státem s popisem požadovaných opatření. Podle žalobce však byla omezující opatření nařízena a jejich platnost byla prodloužena, aniž bylo podáno byť i stručné vylíčení vytýkaných skutků. Tunisko navíc ponechání napadených omezujících opatření v platnosti nepožaduje.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení Rady, jelikož měla za to, že není povinna zohlednit skutečnosti a argumenty předložené žalobcem, ani provést dodatečné ověření u tuniských orgánů, zatímco tyto skutečnosti a argumenty mohly vyvolat legitimní otázky o spolehlivosti poskytnutých informací.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející ze zneužití pravomoci Rady, jež spočívá v tom, že se stala komplicem tuniských orgánů, jejichž jediným cílem je ospravedlnit nespravedlivé a nezákonné odnětí žalobcova majetku, který neměl možnost se hájit a dané opatření napadnout.