—

První část vycházející z tvrzení, podle kterého jsou činnosti přístavu Brest službami obecného zájmu. Žalobkyně se v tomto kontextu domnívá, že osvobození od daně z příjmů právnických osob nemůže být žalovanou namítáno, ledaže prokáže, že toto osvobození představuje státní podporu uplatněnou na činnost podléhající pravidlům hospodářské soutěže.

—

Druhou část, vznesenou podpůrně, jež vychází z toho, že pokud přístavní činnosti nejsou službami obecného zájmu, jsou přinejmenším službami obecného hospodářského zájmu, které mohou být v souladu s unijním právem podporovány, a to i prostřednictvím daňových opatření. Žalobkyně se domnívá, že v takovém případě nelze mít za to, že se v projednávané věci uplatní pravidla hospodářské soutěže.

—

První část, v rámci které se žalobkyně domnívá, že výjimku z použití čl. 106 odst. 2 SFEU je třeba vykládat ve spojení s článkem 93 SFEU, který stanoví, že se Smlouvami jsou slučitelné podpory, které odpovídají potřebě koordinovat dopravu nebo které představují náhradu za určitá plnění související s pojmem veřejné služby.

—

Druhá část vycházející ze zjevně nesprávného posouzení a nedostatečného odůvodnění, pokud jde o uplatnění článku 107 SFEU. Na jedné straně je napadené rozhodnutí nedostatečně odůvodněno, neboť neobsahuje žádnou skutečnost, která by stanovila nebo prokázala, jak dotčený režim podpor ovlivňuje nebo může ovlivnit obchod mezi členskými státy, pokud jde o francouzské přístavy, a konkrétně přístav Brest. Na druhé straně je rozhodnutí stiženo zjevně nesprávným posouzením v tom, že kvalifikuje opatření přijaté ve prospěch přístavu Brest jako státní podporu, ačkoli není splněna podmínka, aby došlo k ovlivnění obchodu.