17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/3

1)

Musí být ustanovení čl. 1 odst. 3 směrnice 2003/88/ES (1) ve spojení s ustanovením článku 2 směrnice 89/391/EHS (2) vykládána v tom smyslu, že vylučují z působnosti této směrnice takovou činnost, jako je činnost pěstounů, kterou vykonávají odvolatelé?

2)

V případě záporné odpovědi na první otázku, musí být článek 17 směrnice 2003/88/ES vykládán v tom smyslu, že taková činnost, jako je činnost pěstounů, vykonávaná odvolateli, může být předmětem odchylky od ustanovení článku 5 směrnice na základě odstavce 1, odst. 3 písm. b) a c) nebo odst. 4 písm. b) [článku 17]?

3)

V případě kladné odpovědi na předchozí otázku, musí být čl. 17 odst. 1 nebo popřípadě čl. 17 odst. 3 nebo 4 směrnice 2003/88/ES vykládán v tom smyslu, že taková odchylka musí být výslovná, nebo může být i implicitní v důsledku přijetí zvláštního právního předpisu, který stanoví jiná pravidla organizace pracovní doby pro určitou profesní činnost; v případě, že tato odchylka nemusí být výslovná, jaké jsou minimální podmínky, aby bylo možné mít za to, že vnitrostátní právní předpisy zavádí odchylku a může být taková odchylka vyjádřena způsobem vyplývajícím z ustanovení zákona č. 272/2004?

4)

V případě záporné odpovědi na otázky 1, 2 nebo 3, musí být čl. 2 bod 1 směrnice 2003/88/ES vykládán v tom smyslu, že doba, kterou pěstoun tráví s dítěte svěřeným do péče ve svém domě nebo jiném místě, které zvolí, představuje pracovní dobu, přestože nevykonává žádnou z činností stanovenou v individuální pracovní smlouvě?

5)

V případě záporné odpovědi na otázky 1, 2 nebo 3, musí být článek 5 směrnice 2003/88/ES vykládán v tom smyslu, že brání takovým vnitrostátním právním předpisům, jako jsou ustanovení článku 122 zákona č. 272/2004; a v případě odpovědi ve smyslu použitelnosti čl. 17 odst. 3 písm. b) a c), nebo odst. 4 písm. b) směrnice, musí být tento článek vykládán v tom smyslu, že brání takovým vnitrostátním předpisům?

6)

V případě záporné odpovědi na otázku 1, a případně kladné odpovědi na otázku 4, lze čl. 7 odst. 2 směrnice 2003/88/ES vykládat v tom smyslu, že nicméně nebrání poskytnutí vyrovnání rovnajícího se náhradě, na kterou by měl pracovník nárok během dovolené za kalendářní rok, vzhledem k tomu, že povaha činnosti vykonávané pěstouny jim brání, aby čerpali tuto dovolenou, nebo třebaže je dovolená formálně poskytnuta, pracovník ve skutečnosti pokračuje ve vykonávání stejné činnosti, pokud v dotčené době není povoleno odloučení od dítěte v péči? V případě kladné odpovědi, je pro vznik nároku na náhradu nezbytné, aby pracovník požádal o souhlas s odloučením od dítěte a zaměstnavatel tento souhlas neudělil?

7)

V případě záporné odpovědi na otázku 1, kladné odpovědi na otázku 4 a záporné odpovědi na otázku 6, brání čl. 7 odst. 1 směrnice takovému ustanovení, jako je ustanovení čl. 122 odst. 3 písm. d) zákona č. 272/2004 v situaci, kdy tento zákon ponechává na zaměstnavateli možnost rozhodnout dle svého uvážení, zda povolí odloučení od dítěte během dovolené a v případě kladné odpovědi, představuje nemožnost čerpat fakticky dovolenou, v důsledku použití tohoto ustanovení zákona, porušení unijního práva, které splňuje podmínky pro vznik nároku pracovníka na náhradu škody? V případě kladné odpovědi, musí být tato náhrada zaplacena státem za porušení článku 7 směrnice nebo veřejným orgánem, v postavení zaměstnavatele, který nezajistil odloučení od dítěte v péči v době dovolené? V takové situaci, je pro vznik nároku na náhradu nezbytné, aby pracovník požádal o souhlas s odloučením od dítěte a zaměstnavatel tento souhlas neudělil?