EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62016TN0907

Věc T-907/16: Žaloba podaná dne 22. prosince 2016 – Schwenk Zement v. Komise

Úř. věst. C 63, 27.2.2017, p. 33–34 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

27.2.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 63/33


Žaloba podaná dne 22. prosince 2016 – Schwenk Zement v. Komise

(Věc T-907/16)

(2017/C 063/45)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Schwenk Zement KG (Ulm, Německo) (zástupce: U. Soltész, M. Raible a G. Wecker, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

zrušil pro neplatnost napadené rozhodnutí;

uložil Komisi náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyní.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žaloba na neplatnost směřuje proti rozhodnutí Komise C (2016) 6591 final ze dne 10. října 2016 (Případ M.7878 – HeidelbergCement/Schwenk/Cemex Hungary/Cemex Croatia [Úř. věst. 2016, C 374, s. 1]).

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně dva žalobní důvody.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení článku 1 nařízení (ES) č. 139/2004 (1) případně ve spojení s bodem 147 konsolidovaného sdělení Komise k otázkám příslušnosti podle nařízení Rady (ES) č. 139/2004 (dále jen „konsolidované sdělení k otázkám příslušnosti“)

Žalobkyně v rámci prvního žalobního důvodu tvrdí, že Komise není příslušná pro posouzení sporného spojení. Pokud by správně totiž žalobkyně nebyla považována za dotčený podnik, nebyly by splněny prahové hodnoty obratu uvedené v článku 1 nařízení (ES) č. 139/2004.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z nedostatečného odůvodnění

Žalobkyně v tomto žalobním důvodu tvrdí, že Komise sice poukazuje na existenci výjimky ve smyslu bodu 147 konsolidovaného sdělení k otázkám příslušnosti, neprokázala však, že by pro tuto výjimku skutečně existovaly předpoklady.


(1)  Nařízení Rady (ES) č. 139/2004 ze dne 20. ledna 2004 o kontrole spojování podniků (Úř. věst. 2004, L 24, s. 1).


Top