EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62014TN0820

Věc T-820/14: Žaloba podaná dne 20. prosince 2014 – Delta Group agroalimentare v. Komise

Úř. věst. C 65, 23.2.2015, p. 43–44 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

23.2.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 65/43


Žaloba podaná dne 20. prosince 2014 – Delta Group agroalimentare v. Komise

(Věc T-820/14)

(2015/C 065/59)

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Delta Group agroalimentare Srl (Porto Viro, Itálie) (zástupce: V. Migliorini, advokát)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

určil nicotnost a v každém případě zrušil: i) dopis Ref. SM/FUN S/2622874 ze dne 28. července 2014 (zaslaný Jerzym Plewou, generálním ředitelem pro zemědělství a rozvoj venkova, Felice Assenzovi, generálnímu řediteli pro mezinárodní záležitosti a Evropskou unii při Italském ministerstvu zemědělství a lesnictví), se kterým se žalobkyně seznámila v rámci přístupu k aktům dne 19. listopadu 2014, v rozsahu, v němž tento dopis zamítá návrh Itálie týkající se podpůrných opatření 6 až 9 požadovaných podle článku 220 nařízení (EU) č. 1308/2013, zejména opatření týkajících se jatek k utracení zvířat při provádění zdravotních opatření určených k prevenci rozšíření ptačí chřipky a opatření ohledně s tím spojených hospodářských škod; ii) Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 1071/2014 ze dne 10. října 2014 o výjimečných podpůrných opatřeních pro odvětví vajec a drůbežího masa v Itálii, zveřejněné v Úředním věstníku Evropské unie dne 11. října 2014, v rozsahu v němž vyjímá z podpůrných opatření přijatých podle článku 220 nařízení (EU) č. 1308/2013 jatka k utracení zvířat při provádění zdravotních opatření určených k prevenci rozšíření ptačí chřipky a s tím spojených hospodářských škod;

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně tři žalobní důvody.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení čl. 40 odst. 2 SFEU a zejména z porušení zásady zákazu diskriminace, spolu se zjevně nesprávným posouzením a zneužitím pravomoci

V této souvislosti se uvádí, že opatření v oblasti biologické bezpečnosti, která způsobila škody na nosnicích z Imola, Lugo, Mordano a Occhiobello, spadající pod podpůrná opatření podle nařízení č. 1071/2014, poškodila rovněž žalobkyni, protože ta měla přijmout tato zvířata na jatka a prodat je dále dalším zákazníkům, přičemž vyloučení podniků, které měly obdržet dotčená zvířata k prodeji, z podpůrných opatření a zahrnutí pouze podniků, které zvířata chovaly, je protiprávní diskriminací v rozporu s čl. 40 odst. 2 SFEU mezi hospodářskými subjekty v daném odvětví. Krom toho čl. 40 odst. 2 SFEU stanoví výslovně „subvencování výroby i odbytu různých produktů“.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení článku 220 nařízení (EU) č. 1308/2013.

V této souvislosti se uvádí, že čl. 220 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) č. 1308/2013 stanoví podpůrná opatření v zájmu trhu, aby se zohlednila omezení obchodu, která mohou vyplynout z použití opatření, jejichž cílem je zabránit šíření nákaz zvířat. Škoda týkající se omezení obchodu tedy představuje právě škodu, která má být nahrazena v rámci opatření podle článku 220 nařízení (EU) č. 1308/2013 a nelze být považována za nepřímou škodu ve vztahu ke škodě, která se týká fáze předcházející obchodu (škoda při chovu)

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení podstatných formálních náležitostí a zejména článku 5 nařízení (EU) č. 182/2011

V této souvislosti se uvádí, že rozhodnutí Komise obsažené v napadeném dopise, které zamítá návrh Itálie na zahrnutí hospodářských podniků a hospodářských škod do podpůrných opatření, aniž by bylo přijato předchozí stanovisko Řídícího výboru pro společnou organizaci zemědělských trhů, porušuje podstatné formální náležitosti, které stanoví článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011, který je použitelný na základě odkazu v článku 229 nařízení (EU) č. 1308/2013, na který zase odkazuje článek 220 tohoto nařízení.


Top