—

Žalobkyně tvrdí, že žalovaná porušila čl. 108 odst. 3 SFEU, když nesplnila svou povinnost provést důkladný a nezaujatý přezkum, a v důsledku toho zjevně nesprávně potvrdila plnou použitelnost oznámení o podrobném zkoumání velkých investičních projektů.

—

Žalobkyně kromě toho uvádí, že pokud by žalovaná správně posoudila postavení žalobkyně na trhu, nemusel by být proveden podrobný přezkum. Žalovaná se dopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že bez předchozího určení postavení žalobkyně na trhu provedla podrobný přezkum a tím, že vůči ní bylo na základě tohoto přezkumu uplatněno nerovné zacházení.

—

Žalobkyně dále tvrdí, že žalovaná porušila čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU tím, že zjevně nesprávným způsobem omezila motivační účinek a přiměřenost podpory na rozdíl v částce nákladů v Mnichově a Lipsku, které ex ante ohodnotila na 17 milionů eur.

—

Žalobkyně v této souvislosti uvádí, že automatická povaha podrobného přezkumu provedeného žalovanou, která je dána tímto rozdílem v částce nákladů, představuje zjevně nesprávné posouzení, které v konečném důsledku zabránilo správnému provedení její diskreční pravomoci, především v případě přezkumu přiměřenosti a účinků podpory.

—

Žalobkyně podpůrně tvrdí, že žalovaná porušila čl. 108 odst. 3 SFEU, jakož i nařízení č. 800/2008 tím, že zjevně nesprávné zakázala Spolkové republice Německo, aby žalobkyni poskytla podporu vycházející ze schváleného režimu podpor upraveného v Investitionszulagengesetz (zákon o investičních podporách) ve výši nižší než 22,5 milionu eur, která představuje hranici zakládající oznamovací povinnost.

—

Žalobkyně se domnívá, že omezením výše podpory pod hranici zakládající oznamovací povinnost se žalovaná dopustila zjevně nesprávného posouzení, jímž překročila své pravomoci a dopustila se nezákonné diskriminace vůči žalobkyni ve srovnání s ostatními příjemci podpory, kteří získali podporu ve výši 22,5 milionu eur, která byla vyňata z oznamovací povinnosti.