24.11.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 421/20

1)

Je v případě, že se má v důsledku ustanovení čl. 1 odst. 2 písm. a) směrnice 98/59 (1) o hromadném propouštění za to, že dočasní zaměstnanci, jejichž pracovní poměr zaniká řádným splněním podmínky uplynutí doby, nespadají do působnosti ani pod ochranu této směrnice (předběžná otázka C-392/13, ve které probíhá řízení), v souladu s účelem směrnice, aby naopak byli zohledněni pro účely stanovení počtu zaměstnanců „obvykle“ zaměstnaných v podniku [závodě] (respektive v podniku ve Španělsku) pro stanovení početního limitu pro hromadné propouštění (10 % nebo 30 zaměstnanců) upravené v čl. [1] odst. 1 písm. a) bodě i) směrnice?

2)

Povinnost „považovat“„další formy skončení pracovního poměru“ za „propouštění“, stanovená v čl. 1 odst. 1 písm. b) druhém pododstavci směrnice 98/59, je podmíněna tím, že je „propuštěných zaměstnanců nejméně pět“. Je třeba ji pro účely takového považování vykládat v tom smyslu, že se uvedená podmínka vztahuje na „zaměstnance [dříve] propuštěné“ ze strany zaměstnavatele podle čl. 1 odst. 1 písm. a) směrnice, a nikoli na minimální počet „skončení, která je třeba považovat za propuštění“?

3)

Zahrnuje pojem „další formy skončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, z jednoho nebo několika důvodů, které se netýkají osoby zaměstnance“, vymezený v čl. 1 odst. 1 posledním pododstavci směrnice 98/59, ukončení pracovního poměru dohodou zaměstnavatele se zaměstnancem, ke kterému sice došlo na podnět zaměstnance, avšak v reakci na předchozí změnu pracovních podmínek ze strany zaměstnavatele z důvodu krizové situace podniku, a u kterého se vyplácí odstupné ve stejné výši jako v případě neodůvodněného propuštění?