10.6.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 175/23

1)

Postačí dobré jméno existující v členském státě pro získání dobrého jména ochranné známky Společenství ve smyslu čl. 4 odst. 3 směrnice 2008/95/ES (1), kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (dále jen „směrnice“), také v případě, kdy proti zápisu národní ochranné známky byly podány námitky na základě toho, že toto dobré jméno bylo získáno v jiném státě, než je dotčený členský stát?

2)

Lze v rámci použitých zeměpisných kritérií pro posouzení dobrého jména ochranné známky Společenství uplatnit zásady formulované Soudním dvorem Evropské unie v souvislosti se skutečným užíváním ochranné známky Společenství?

3)

Jestliže majitel starší ochranné známky Společenství získá dobré jméno ochranné známky v jiných zemích, než je členský stát, v němž byla podána národní přihláška, a které pokrývají podstatnou část území Evropské unie, lze bez ohledu na výše uvedené požadovat, aby předložil i dostačující důkaz ve vztahu k dotčenému členskému státu?

4)

V případě záporné odpovědi na předchozí otázku a s ohledem na zvláštnosti vnitřního trhu, může se stát, že by ochranná známka užívaná intenzivně v podstatné části území Evropské unie byla neznámá relevantnímu vnitrostátnímu spotřebiteli, takže by nebyl splněn další požadavek nutný pro existenci důvodu, který by v souladu s čl. 4 odst. 3 směrnice bránil zápisu ochranné známky, neboť by tato nemohla způsobit újmu dobrému jménu nebo rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky Společenství ani z nich neoprávněně těžit? Jestliže by tomu bylo tak, jaké skutečnosti musí prokázat majitel ochranné známky Společenství, aby byl splněn zmíněný požadavek?