18.5.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 141/13

1)

Kdy je třeba mít za to, že pracovní poměr je výkonem ‚státní‘ služby ve smyslu ustanovení 5 směrnice 1999/70/ES (1), a zejména ve smyslu výrazu ‚specifická odvětví nebo kategorie zaměstnanců‘, což tedy může odůvodňovat odlišné důsledky oproti důsledkům plynoucím z pracovních poměrů v soukromém sektoru?

2)

Zahrnuje pojem pracovní podmínky podle ustanovení 4 směrnice 1999/70/ES, při zohlednění vysvětlení obsaženého v čl. 3 odst. 1 písm. c) směrnice 2000/78/ES (2) a v čl. 14 odst. 1 písm. c) směrnice 2006/54/ES (3), důsledky nezákonného ukončení pracovního poměru? Je v případě kladné odpovědi na předchozí otázku možné rozdíl mezi důsledky, které vnitrostátní právní předpisy běžně pojí s nezákonným ukončením pracovního poměru, podle toho, zda se jedná o pracovní poměr na dobu neurčitou nebo na dobu určitou, odůvodnit podle ustanovení 4?

3)

Je v souladu se zásadou loajální spolupráce zakázáno, aby stát v řízení o předběžné otázce popsal Soudnímu dvoru Evropské unie vnitrostátní právní rámec způsobem, který vědomě neodpovídá skutečnosti, a je soud v případě neexistence jiného výkladu vnitrostátního práva, který by též splňoval povinnosti vyplývající z členství v Evropské unii, povinen vykládat vnitrostátní právní předpisy, pokud je to možné, v souladu s výkladem, který podal daný stát?