EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62013CA0305

Věc C-305/13: Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 23. října 2014 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Cour de cassation – Francie) – Haeger & Schmidt GmbH v. Mutuelles du Mans assurances Iard SA (MMA Iard), Jacques Lorio, Dominique Miquel, jakožto likvidátor společnosti Safram intercontinental SARL, Ace Insurance SA NV, Va Tech JST SA, Axa Corporate Solutions SA „Řízení o předběžné otázce — Římská úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy — Článek 4 odst. 1, 2, 4 a 5 — Rozhodné právo při neexistenci volby práva stranami — Zasílatelská smlouva — Smlouva o přepravě zboží“

Úř. věst. C 439, 8.12.2014, p. 8–8 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

8.12.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 439/8


Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 23. října 2014 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Cour de cassation – Francie) – Haeger & Schmidt GmbH v. Mutuelles du Mans assurances Iard SA (MMA Iard), Jacques Lorio, Dominique Miquel, jakožto likvidátor společnosti Safram intercontinental SARL, Ace Insurance SA NV, Va Tech JST SA, Axa Corporate Solutions SA

(Věc C-305/13) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Římská úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy - Článek 4 odst. 1, 2, 4 a 5 - Rozhodné právo při neexistenci volby práva stranami - Zasílatelská smlouva - Smlouva o přepravě zboží“)

(2014/C 439/10)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Cour de cassation

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Haeger & Schmidt GmbH

Žalovaní: Mutuelles du Mans assurances Iard SA (MMA Iard), Jacques Lorio, Dominique Miquel, jakožto likvidátor společnosti Safram intercontinental SARL, Ace Insurance SA NV, Va Tech JST SA, Axa Corporate Solutions SA

Výrok

1)

Článek 4 odst. 4 poslední věta Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, otevřené k podpisu v Římě dne 19. června 1980, musí být vykládán v tom smyslu, že toto ustanovení se vztahuje na zasílatelskou smlouvu pouze tehdy, pokud je hlavním předmětem smlouvy přeprava dotyčného zboží jako taková, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

2)

Článek 4 odst. 4 uvedené Úmluvy musí být vykládán v tom smyslu, že nelze-li právo rozhodné pro smlouvu o přepravě zboží určit na základě druhé věty tohoto ustanovení, musí být určeno podle obecného pravidla stanoveného v odstavci 1 tohoto článku, to znamená, že právem, kterým se řídí tato smlouva, je právo země, s níž tato smlouva nejúžeji souvisí.

3)

Článek 4 odst. 2 téže Úmluvy musí být vykládán v tom smyslu, že je-li tvrzeno, že smlouva úžeji souvisí s jinou zemí, než je země, jejíž právo je určeno na základě domněnky uvedené v daném odstavci, musí vnitrostátní soud porovnat vazby mezi touto smlouvou a na jedné straně zemí, jejíž právo je určeno na základě domněnky, a na druhé straně jinou dotčenou zemí. Při tomto porovnání musí vnitrostátní soud zohlednit veškeré okolnosti, včetně existence jiných smluv souvisejících s dotčenou smlouvou.


(1)  Úř. věst. C 207, 20.7.2013.


Top