2.4.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 103/17

—

zrušil usnesení ze dne 17. listopadu 2010, vydané čtvrtým senátem Tribunálu, jímž byla žaloba F. M. Victorii Sáncheze odmítnuta, a rozhodl, že tato žaloba je přípustná a že není zjevně neopodstatněná, a také zrušil uložení náhrady nákladů řízení vůči F. M. Victoriovi Sánchezovi;

—

v souladu s výše uvedeným rozhodl o žalobě […] ve věci samé, případně po uznání přípustnosti a opodstatněnosti, vrátil věc Tribunálu k rozhodnutí, a žalovaným orgánům uložil náhradu nákladů řízení.

1)

Porušení článku 44 jednacího řádu Tribunálu, neboť návrh na zahájení řízení obsahuje předmět sporu a stručný popis žalobních důvodů, a rovněž návrhová žádání sledovaná podáním žaloby, a uvedené návrhové žádání zcela zřetelně odráží i žalobní petit, jímž je „určit, že neposkytnutí odpovědi na žádost podanou dopisem ze dne 6. října 2009 ze strany Evropského parlamentu a Komise je porušením práva Společenství, a uložit těmto orgánům odstranění tohoto porušení“.

2)

Porušení čl. 20 odst. 2 písm. d) Smlouvy o fungování Evropské unie (bývalý článek 17 ES), článku 24 SFEU (bývalý článek 21 ES), článku 227 SFEU (bývalý článek 194 ES) ve spojení s článkem 58 Statutu Soudního dvora. K porušení všem uvedených ustanovení mělo dojít v souvislosti s žádostí, kterou F. M. Victoria Sánchez zaslal Evropskému parlamentu v roce 2008 a v níž sněmovnu upozorňoval na nebezpečí, jemuž jsou vystaveni španělští občané, kteří se odváží poukázat na politickou korupci a daňové podvody v tomto členském státě. K žádosti adresované Parlamentu byla přiložena smlouva podepsaná příslušnými osobnostmi jeho země (včetně jednoho advokáta, podle nějž je nazvaná významná advokátní kancelář působící ve Španělsku a v Portugalsku), ve které je popsáno, jak všichni rozkrádají státní pokladnu a podvádějí občany prostřednictvím fiktivních a netransparentních státních společností. Žádost byla odložena a žádný ze španělských europoslanců neodpověděl na následné žádosti žalobce o pomoc podané prostřednictvím deseti zpráv elektronické pošty, v nichž žádal o spolupráci jejich představitelů při ochraně své osoby před výhrůžkami, jimž čelil.

3)

Porušení základních práv stanovených v článku 6 SEU a v článcích 20 a 21 Listiny základních práv Evropské unie ze strany žalovaných orgánů. Žalobce se domnívá, že nečinnost Evropské komise stran dopisu zaslaného dne 6. října 2009 představuje závažné porušení článku 6 SEU, neboť uvedený orgán musí prosazovat demokratický prostor pro vzájemné soužití všech Evropanů, respektovat rovný přístup občanů k orgánům Unie a zaručovat účinnou soudní ochranu, jelikož daňové podvody nejsou skutkovou okolností, kterou se může zabývat Evropský soud pro lidská práva, neboť ten považuje daňového poplatníka za nepřímého poškozeného. Žalobce upozorňuje rovněž na právní nejistotu v právu Společenství, kterou představuje řada španělských soudních rozhodnutí, která nijak nezohledňují upozornění právních zástupců žalobce, že je třeba dodržovat evropskou právní úpravu, konkrétně rozsudky Soudního dvora ve věcech C-570/07 a C-571/07 (1), týkající se svobody usazování lékáren ve Španělsku.

4)

Porušení článků 265 SFEU a 266 SFEU vzhledem k tomu, že žaloba zahajující řízení před Tribunálem se domáhá určení, že neposkytnutí odpovědi ze strany Parlamentu a Komise na žádost podanou dopisem ze dne 6. října 2009 je porušením práva Společenství, a uložení povinnosti těmto orgánům, aby odstranily uvedený protiprávní stav, k čemuž má docházet ex lege uplatněním ustanovení článku 266 SFEU, podle kterého je orgán, jehož akt byl prohlášen za neplatný nebo jehož nečinnost byla prohlášena za odporující Smlouvám, povinen přijmout opatření vyplývající z rozsudku Soudního dvora Evropské unie, v tomto případě napravit svou nečinnost vyhotovením odpovědi na žádost vyjádřenou v dopise ze dne 6. října 2009.