1

Svým kasačním opravným prostředkem se Melli Bank plc (dále jen „Melli Bank“) domáhá zrušení rozsudku Soudu prvního stupně Evropských společenství (nyní Tribunál) ze dne 9. července 2009, Melli Bank v. Rada (T-246/08 a T-332/08, Sb. rozh. s. II-2629, dále jen „napadený rozsudek“), kterým Tribunál zamítl její žaloby, jejichž předmětem bylo ve věcech T-246/08 a T-332/08 zrušení bodu 4 tabulky B přílohy rozhodnutí Rady 2008/475/ES ze dne 23. června 2008, kterým se provádí čl. 7 odst. 2 nařízení (ES) č. 423/2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 163, s. 29, dále jen „sporné rozhodnutí“) v rozsahu, ve kterém se jí týká, a ve věci T-332/08 případné určení toho, že čl. 7 odst. 2 písm. d) nařízení Rady (ES) č. 423/2007 ze dne 19. dubna 2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 103, s. 1) není použitelný.

2

Jak uvedl Tribunál v bodě 1 napadeného rozsudku, navrhovatelka, Melli Bank plc, je zapsanou akciovou společností se sídlem ve Spojeném království, která byla schválena a podléhá regulaci Financial Services Authority (orgán pro finanční služby ve Spojeném království). Bankovní činnosti ve Spojeném království zahájila dne 1. ledna 2002 po přeměně z pobočky Bank Melli Iran v tomto členském státě. Posledně uvedená společnost, která zcela vlastní navrhovatelku, je íránskou bankou ovládanou íránským státem.

3

Za účelem vytvoření tlaku na Íránskou islámskou republiku, aby ukončila jaderné činnosti představující riziko šíření jaderných zbraní a vývoj nosičů jaderných zbraní (dále jen „šíření jaderných zbraní“), přijala Rada bezpečnosti Organizace spojených národů (dále jen „Rada bezpečnosti“) dne 23. prosince 2006 rezoluci 1737 (2006).

4

V odstavci 12 této rezoluce Rada bezpečnosti:

„[rozhodla], že všechny státy musejí zmrazit finanční prostředky, další finanční aktiva a hospodářské zdroje, které se k datu přijetí této rezoluce nebo kdykoli později nacházejí na jejich území a jsou vlastněny nebo ovládány osobami či subjekty uvedenými v příloze, jakož i finanční prostředky, další finanční aktiva a hospodářské zdroje jiných osob nebo subjektů, které se podle Rady [bezpečnosti] nebo Výboru podílejí na jaderných činnostech Íránu, které představují riziko šíření jaderných zbraní, a na vývoji nosičů jaderných zbraní, nebo jsou s těmito činnostmi přímo spojeny nebo je podporují, nebo osob či subjektů, které jednají jejich jménem nebo na jejich příkaz, nebo subjektů, které jsou těmito osobami vlastněny nebo ovládány, a to i nedovolenými prostředky [...]“

5

Příloha rezoluce 1737 (2006) obsahuje seznam osob a subjektů, které byly zapojeny do šíření jaderných zbraní v Iránu a jejichž finanční prostředky a hospodářské zdroje (dále jen „finanční prostředky“) musejí být zmrazeny.

6

Tento seznam byl aktualizován několika rezolucemi, a zejména rezolucí Rady bezpečnosti 1747 (2007) ze dne 24. března 2007, kterou byly zmrazeny finanční prostředky íránské banky Bank Sepah a její dceřiné společnosti ve Spojeném království Bank Sepah International plc. Opatření, kterými se zmrazují finanční prostředky a jež přijala Rada bezpečnosti, se na navrhovatelku nevztahovala.

7

Ve vztahu k Evropské unii byla rezoluce 1737 (2006) provedena společným postojem Rady 2007/140/SZBP ze dne 27. února 2007 o omezujících opatřeních vůči Íránu (Úř. věst. L 61, s. 49).

8

Článek 5 odst. 1 společného postoje 2007/140 zní takto:

„Veškeré finanční prostředky [...] přímo nebo nepřímo náležející, vlastněné, držené či ovládané

9

Navrhovatelka není v přílohách společného postoje 2007/140 uvedena.

10

V rozsahu, ve kterém byly dotčeny pravomoci Evropského společenství, byla rezoluce 1737 (2006) provedena nařízením (ES) č. 423/2007 přijatým na základě článků 60 ES a 301 ES, ve kterém se odkazuje na společný postoj 2007/140 a které je svým obsahem v podstatě podobné uvedenému společnému postoji, neboť příloha tohoto nařízení obsahuje stejné názvy subjektů a stejná jména fyzických osob.

11

Článek 5 tohoto nařízení zakazuje určité transakce prováděné s osobami nebo subjekty nacházejícími se v Íránu nebo určené k použití v této zemi.

12

Článek 7 uvedeného nařízení zní následovně:

„1.   Zmrazují se veškeré finanční prostředky [...], které náležejí fyzickým či právnickým osobám, subjektům či orgánům uvedeným v příloze IV nebo které tyto osoby, subjekty nebo orgány vlastní, drží, nebo ovládají. Příloha IV zahrnuje osoby, subjekty a orgány určené Radou bezpečnosti [...] nebo Výborem pro sankce v souladu s odstavcem 12 rezoluce Rady bezpečnosti [...] 1737 (2006).

2.   Zmrazují se veškeré finanční prostředky [...], které náležejí fyzickým či právnickým osobám, subjektům či orgánům uvedeným v příloze V nebo které tyto osoby, subjekty nebo orgány vlastní, drží, nebo ovládají. Příloha V zahrnuje fyzické a právnické osoby, subjekty a orgány, které nejsou uvedeny v příloze IV a které byly v souladu s čl. 5 odst. 1 písm. b) společného postoje 2007/140[...] označeny jako

3.   Fyzickým či právnickým osobám, subjektům ani orgánům uvedeným v příloze IV a v příloze V nesmějí být v jejich prospěch přímo ani nepřímo zpřístupněny žádné finanční prostředky ani hospodářské zdroje.

4.   Vědomá a záměrná účast na činnostech, jejichž cílem nebo následkem je přímé nebo nepřímé obejití opatření uvedených v odstavcích 1, 2 a 3, se zakazuje.“

13

Navrhovatelka není v příloze V nařízení č. 423/2007 uvedena.

14

Článek 13 tohoto nařízení ukládá dotčeným osobám a subjektům povinnost poskytnout příslušným orgánům různé informace a spolupracovat s nimi.

15

Článek 15 odst. 2 a 3 uvedeného nařízení zní následovně:

„2.   Rada kvalifikovanou většinou stanoví, přezkoumává a mění seznam osob, subjektů [a] orgánů uvedených v čl. 7 odst. 2 [...] v plném souladu s rozhodnutími Rady v souvislosti s přílohou II společného postoje 2007/140[...]. Seznam uvedený v příloze V se přezkoumává pravidelně a alespoň jednou za dvanáct měsíců.

3.   Rada uvede individuální a konkrétní důvody pro rozhodnutí přijatá podle odstavce 2 a uvědomí o nich dotčené osoby a subjekty.“

16

Článek 16 téhož nařízení stanoví, že členské státy stanoví sankce za porušení tohoto nařízení.

17

V bodě 10 rezoluce 1803 (2008) ze dne 3. března 2008 vyzvala Rada bezpečnosti „všechny státy, aby zachovávaly obezřetnost vůči činnostem finančních institucí na svém území ve vztahu ke všem bankám se sídlem v Íránu, zejména Bank Melli a Bank Saderat, a jejich pobočkám a dceřiným společnostem v zahraničí s cílem zabránit tomu, aby tyto činnosti přispívaly k činnostem představujícím riziko šíření jaderných zbraní nebo k vývoji nosičů jaderných zbraní“.

18

Společným postojem Rady 2008/479/SZBP ze dne 23. června 2008, kterým se mění společný postoj 2007/140 (Úř. věst. L 163, s. 43), byla nahrazena příloha II posledně uvedeného společného postoje. Tato příloha obsahuje tabulku A, nadepsanou „Fyzické osoby“, a tabulku B, nadepsanou „Subjekty“.

19

Na základě společného postoje 2008/479 byly Bank Melli Iran a Melli Bank začleněny mezi subjekty, jejichž finanční prostředky se zmrazují. Tabulka B bod 5 přílohy tohoto společného postoje totiž v prvním sloupci nadepsaném „Název“ obsahuje následující údaje:

„Banka Melli, Melli Bank Iran a všechny pobočky a dceřiné společnosti včetně

20

Ve druhém sloupci, nadepsaném „Identifikační údaje“, je k názvu každé z dotčených bank uvedena adresa.

21

Ve třetím sloupci, nadepsaném „Odůvodnění“, je obsažen následující text:

„Poskytuje či se pokouší poskytovat finanční podporu společnostem, které se podílejí na íránském jaderném a raketovém programu nebo které je zásobují (AIO, SHIG, SBIG, AEOI, Novin Energy Company, Mesbah Energy Company, Kalaye Electric Company a DIO). Banka Melli napomáhá citlivým činnostem Íránu. Napomohla řadě nákupů citlivých materiálů pro íránský jaderný a raketový program. Poskytla řadu finančních služeb ve prospěch subjektů napojených na íránský jaderný a raketový průmysl, včetně vystavení akreditivů a vedení účtů. Řada z výše uvedených společností byla označena podle rezolucí Rady bezpečnosti OSN 1737 a 1747.“

22

Ve čtvrtém sloupci, nadepsaném „Datum zařazení na seznam“, je uvedeno datum „23. 6. 2008“.

23

Dne 23. června 2008 přijala Rada také sporné rozhodnutí. Příloha tohoto rozhodnutí nahrazuje přílohu V nařízení č. 423/2007. Tato příloha obsahuje tabulku A, nadepsanou „Fyzické osoby“, a tabulku B, nadepsanou „Subjekty“, přičemž obě tabulky obsahují stejné sloupce jako příloha společného postoje 2008/479. Navrhovatelka je uvedena v bodě 4 uvedené tabulky B. Údaje o navrhovatelce jsou stejné jako v příloze uvedeného společného postoje, s výjimkou data zařazení na seznam, kterým je 24. červen 2008. Uvedené rozhodnutí bylo dne 24. června 2008 vyhlášeno v Úředním věstníku Evropské unie.

24

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 25. června 2008 podala navrhovatelka žalobu ve věci T-246/08, ve které navrhovala, aby byl zrušen bod 4 tabulky B přílohy sporného rozhodnutí v rozsahu, ve kterém se jí týká, a aby byla Radě uložena náhrada nákladů řízení.

25

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 15. srpna 2008 podala navrhovatelka žalobu ve věci T-332/08, ve které navrhovala, aby Tribunál:

26

Francouzské republice, Spojenému království Velké Británie a Severního Irska a Komisi Evropských společenství bylo v řízení před Tribunálem povoleno vedlejší účastenství na podporu návrhových žádání Rady.

27

Navrhovatelka na podporu svých návrhových žádání uplatňovala několik žalobních důvodů. První žalobní důvod vycházel ze skutečnosti, že se Bank Melli Iran nepodílela na financování šíření jaderných zbraní. Druhý žalobní důvod vycházel z nesprávného výkladu a použití čl. 7 odst. 2 písm. d) nařízení č. 423/2007 v rozsahu, v němž měla Rada posuzovací pravomoc. Třetí žalobní důvod, který byl uplatňován podpůrně, vycházel z protiprávnosti tohoto čl. 7 odst. 2 písm. d) v rozsahu, v němž ukládá Radě, aby zařadila navrhovatelku na seznam obsažený v příloze V uvedeného nařízení, jelikož porušuje zásadu proporcionality. Čtvrtý žalobní důvod vycházel z nesprávného výkladu nebo použití uvedeného čl. 7 odst. 2 písm. d) v rozsahu, v němž navrhovatelka není „vlastněna nebo ovládána“ mateřským subjektem ve smyslu tohoto ustanovení. Pátý žalobní důvod vycházel z porušení zásady zákazu diskriminace. Šestý žalobní důvod vycházel z porušení povinnosti uvést odůvodnění sporného rozhodnutí.

28

Tribunál prohlásil první žalobní důvod za nepřípustný z toho důvodu, že skutečnost, že se Bank Melli Iran nepodílí na financování šíření jaderných zbraní, byla v žalobě pouze tvrzena a jako žalobní důvod byla uplatněna až později, takže se jednalo o nový žalobní důvod.

29

Poté Tribunál přezkoumal každý z dalších žalobních důvodů a zamítl je.

30

Melli Bank navrhuje, aby Soudní dvůr:

31

Rada, Francouzská republika, Spojené království a Komise navrhují, aby Soudní dvůr:

32

Kasační opravný prostředek je založen na čtyřech důvodech. V rámci prvního důvodu kasačního opravného prostředku, který má dvě části, navrhovatelka tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že čl. 7 odst. 2 písm. d) nařízení č. 423/2007 je závazným ustanovením, přestože je tento výklad podle první části tohoto důvodu v rozporu se zněním tohoto ustanovení a podle druhé části důvodu v rozporu se zásadou proporcionality. V rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že uvedený čl. 7 odst. 2 písm. d) je v souladu se zásadou proporcionality. V rámci třetího důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení při formulaci a použití kritéria k určení toho, zda je vlastněna nebo ovládána mateřským subjektem. V rámci čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když došel k závěru, že Rada splnila svou povinnost odůvodnit rozhodnutí o zařazení osob, subjektů a orgánů uvedených v čl. 7 odst. 2 nařízení č. 423/2007 na seznam.

33

První část důvodu kasačního opravného prostředku se vztahuje především k bodům 61 až 67 napadeného rozsudku, jakož i k bodům 69 a 70 tohoto rozsudku.

34

Navrhovatelka zpochybňuje analýzu výrazu „zmrazují se“ použitého v čl. 7 odst. 2 nařízení č. 423/2007, kterou provedl Tribunál v bodě 63 napadeného rozsudku a na jejímž základě dospěl k závěru, že Rada neměla posuzovací pravomoc. Podle navrhovatelky použití slovního spojení „které byly označeny“ v druhé větě uvedeného odstavce 2 relativizuje předchozí použití výrazu „zahrnuje“ a dokazuje, že Rada měla k tomu, aby určila, zda mají být aktiva vlastněných nebo ovládaných subjektů zmrazena, provést zhodnocení a identifikaci. Tento závěr Tribunálu je kromě toho podle navrhovatelky v rozporu s body 64 a 65 napadeného rozsudku, v nichž měl tento soud za to, že Rada měla posoudit, zda byly podmínky použití čl. 7 odst. 2 písm. d) nařízení č. 423/2007 splněny, a to i ve vztahu k dceřiným společnostem, které jsou zcela vlastněny subjekty, které byly označeny jako podílející se na šíření jaderných zbraní.

35

Podle navrhovatelky je cílem nařízení č. 423/2007 individuální přístup k zařazování osob, subjektů a orgánů uvedených v čl. 7 odst. 2 nařízení č. 423/2007 na seznam, který odůvodňuje povinnost konkrétně odůvodnit zařazení každého subjektu na seznam uvedenou v čl. 15 odst. 3 tohoto nařízení, jež ukládá Radě, aby uvedla důvody, pro které má za to, že konkrétní subjekt splňuje podmínky vyžadované k tomu, aby byl zařazen na uvedený seznam.

36

Rada, Francouzská republika, Spojené království a Komise tento výklad zpochybňují.

37

Článek 7 odst. 2 písm. d) nařízení č. 423/2007 stanoví, že „[z]mrazují se veškeré finanční prostředky [...], které náležejí fyzickým či právnickým osobám, subjektům či orgánům uvedeným v příloze V nebo které tyto osoby, subjekty nebo orgány vlastní, drží, nebo ovládají“ a že „[p]říloha V zahrnuje fyzické a právnické osoby, subjekty a orgány, které nejsou uvedeny v příloze IV a které byly v souladu s čl. 5 odst. 1 písm. b) společného postoje 2007/140/SZBP […] označeny jako právnická osoba, subjekt či orgán, který vlastní nebo ovládá osoba, subjekt nebo orgán uvedený v písmenech a) nebo b) [podílející se na šíření jaderných zbraní, přímo s ním spojené nebo je podporující], a to i nedovolenými prostředky“.

38

V souladu s ustálenou judikaturou (viz obdobně rozsudky ze dne 17. listopadu 1983, Merck, 292/82, Recueil, s. 3781, bod 12, a ze dne 23. února 2010, Teixeira, C-480/08, Sb. rozh. s. I-1107, bod 48) Tribunál při výkladu čl. 7 odst. 2 písm. d) nařízení č. 423/2007 zohlednil znění a kontext uvedeného ustanovení, jakož i cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí.

39

Jak uvedl generální advokát v bodě 40 svého stanoviska, Tribunál se nedopustil nesprávného právního posouzení, když vyložil čl. 7 odst. 2 písm. d) nařízení č. 423/2007 v tom smyslu, že toto ustanovení ukládá Radě, aby zmrazila finanční prostředky subjektu, „který vlastní nebo ovládá“ subjekt, který byl označen jako podílející se na šíření jaderných zbraní ve smyslu čl. 7 odst. 2 písm. a) nebo b) téhož nařízení, přičemž Rada má posoudit případ od případu, zda má subjekt postavení subjektu „vlastněného nebo ovládaného“ dotčeným subjektem.

40

Tribunál měl v bodech 64 a 65 napadeného rozsudku správně za to, že s ohledem na slovní spojení „byly označeny“ uvedené v úvodní části čl. 7 odst. 2 nařízení č. 423/2007 musí Rada posoudit postavení „vlastněného nebo ovládaného“ subjektu případ od případu, zejména v závislosti na rozsahu vlastnictví a intenzitě dotčeného ovládání. Tribunál v bodech 63 a 69 uvedeného rozsudku rovněž správně zdůraznil, že vzhledem k použití slovního spojení „‚zmrazují se‘“ v tomto ustanovení nařízení č. 423/2007 je nutno přijmout opatření, kterým se zmrazují finanční prostředky, vůči subjektu, který Rada označí jako subjekt vlastněný nebo ovládaný subjektem, který byl označen jako podílející se na šíření jaderných zbraní, a toto přijetí nemusí být odůvodněno skutečností, že se vlastněný nebo ovládaný subjekt sám podílí na tomto šíření.

41

Tato dvě posouzení Tribunálu nejsou v rozporu, jelikož první posouzení se vztahuje k povinnosti ověřit na základě určité posuzovací pravomoci, zda dotyčný subjekt má postavení „vlastněného nebo ovládaného“ subjektu, zatímco druhé posouzení se týká povinnosti zmrazit finanční prostředky takového subjektu bez ověření toho, zda se tento subjekt sám podílí na šíření jaderných zbraní.

42

Za těchto podmínek nelze ze skutečnosti, že Rada má posuzovací pravomoc k určení toho, zda subjekt má postavení vlastněného nebo ovládaného subjektu, vyvodit, že Rada má také pravomoc posoudit účast takového subjektu na šíření jaderných zbraní za účelem rozhodnutí o zmrazení jeho finančních prostředků.

43

Z povinnosti uvést odůvodnění stanovené v čl. 15 odst. 3 nařízení č. 423/2007 rovněž nemůže být vyvozen žádný závěr odůvodňující přiznání takové pravomoci. Individuální a konkrétní důvody, které je totiž Rada povinna uvést, jsou důvody, jež se týkají zařazení dotyčných osob, subjektů a orgánu na dotčený seznam, a sice buď účast na jaderných činnostech Íránské islámské republiky, nebo – jedná-li se o vlastněné nebo ovládané subjekty – důvody, které vedou k závěru, že byla podmínka vlastnictví nebo ovládání splněna.

44

S ohledem na výše uvedené není první část prvního důvodu kasačního opravného prostředku opodstatněná, a proto musí být zamítnuta.

45

Druhou částí prvního důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka tvrdí, že tím, že Tribunál vyložil čl. 7 odst. 2 písm. d) nařízení č. 423/2007 v tom smyslu, že neponechává Radě prostor pro uvážení k určení toho, zda dceřiná společnost splňuje kritéria uvedená v tomto ustanovení, porušil zásadu proporcionality. Druhým důvodem kasačního opravného prostředku tvrdí, že pokud by Soudní dvůr měl za to, že použití čl. 7 odst. 2 písm. d) uvedeného nařízení musí být považováno za závazné, porušuje toto ustanovení samo o sobě zásadu proporcionality, a proto musí být rozhodnuto v souladu s článkem 241 ES, že je nepoužitelné v projednávaném případě, čímž ztratí sporné rozhodnutí právní základ. Tato část důvodu a důvod se vztahují především k bodům 75, 76, 99, 102 a 103 napadeného rozsudku, jakož i k bodům 107 až 110 tohoto rozsudku.

46

Navrhovatelka kritizuje úvahu Tribunálu v rozsahu, v němž tento soud při výkladu čl. 7 odst. 2 písm. d) nařízení č. 423/2007 nezohlednil rezoluce Rady bezpečnosti. Připomíná vztah mezi těmito rezolucemi a tímto nařízením, který vyplývá zejména z prvního, druhého, pátého a šestého bodu odůvodnění uvedeného nařízení, jakož i z bodů odůvodnění společného postoje 2007/140. Kromě toho podle navrhovatelky má rezoluce 1803 (2008) – přestože byla přijata až po přijetí nařízení č. 423/2007 – pro výklad čl. 7 odst. 2 písm. d) tohoto nařízení zvláštní význam. Navrhovatelka tvrdí, že skutečnost, že Rada bezpečnosti vůči ní nepřijala žádné opatření, kterým by zmrazila finanční prostředky, ale v bodě 10 této rezoluce doporučila členským státům, aby „zachovávaly obezřetnost“, totiž naznačuje, že k dosažení cílů sledovaných rezolucemi Rady bezpečnosti mohla být účinná méně závažná opatření než zmrazení finančních prostředků.

47

Navrhovatelka má rovněž za to, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to – jak uvedl v poslední větě bodu 103 napadeného rozsudku – že zmrazení finančních prostředků subjektů vlastněných nebo ovládaných subjektem označeným jako podílející se na šíření jaderných zbraní je nezbytné a vhodné k zajištění účinnosti opatření přijatých vůči posledně uvedenému subjektu a toho, že tato opatření nebudou obcházena. Podle navrhovatelky čl. 5 odst. 1, čl. 7 odst. 3 a 4, článek 13, jakož i článek 16 nařízení č. 423/2007 již stanovují účinná opatření. Navrhovatelka tvrdí, že Tribunál neprávem odmítl alternativní opatření, která navrhovala, jako opatření, která nemohou zabránit případným transakcím neslučitelným s přijatými omezujícími opatřeními. Uvádí, že u alternativních opatření ex post bylo každopádně možné stanovit, že dceřiná společnost bude zařazena na seznam až po použití uvedených opatření. Tvrdí, že Tribunál svým závěrem zkreslil zásadu proporcionality a přenesl na ni důkazní břemeno tím, že vyžadoval, aby prokázala absolutní účinnost alternativních opatření.

48

Podle navrhovatelky je dále kategorické odmítnutí její argumentace vycházející z účinnosti těchto alternativních opatření, které provedl Tribunál v bodě 107 napadeného rozsudku, zjevně nepřiměřené vzhledem k rozsahu, v němž byla v důsledku opatření, kterými byly zmrazeny její finanční prostředky, porušena její základní práva.

49

Navrhovatelka konstatuje, že pouze dvě z dvaceti dceřiných společností Bank Melli Iran byly uvedeny ve sporném rozhodnutí. Uvádí, že poskytla Tribunálu také jiný příklad, uvedený v bodě 53 napadeného rozsudku, z něhož vyplývá, že Rada zařadila na dotčený seznam mateřský subjekt, aniž uvedla jednu z jeho šesti dceřiných společností. Vyvozuje z toho, že buď má Rada posuzovací pravomoc při použití čl. 7 odst. 2 písm. d) nařízení č. 423/2007, nebo – jak navrhovatelka tvrdí – tato praxe dokazuje, že povinnost zařadit všechny dceřiné společnosti na uvedený seznam, je nepřiměřená.

50

Na základě výše uvedeného dochází navrhovatelka k závěru, že Rada má prostor pro uvážení a že Tribunál provedl nesprávné právní posouzení, když vyložil čl. 7 odst. 2 písm. d) nařízení č. 423/2007 v tom smyslu, že jeho použití je závazné. Tvrdí, že uvedený čl. 7 odst. 2 písm. d) je přinejmenším nejednoznačný. Podle judikatury však platí, že je-li možný více než jeden výklad ustanovení sekundárního práva, je třeba dát přednost výkladu, který uvádí toto ustanovení do souladu se Smlouvou. Navrhovatelka tvrdí, že Tribunál se v projednávaném případě dopustil nesprávného právního posouzení, když nevyložil čl. 7 odst. 2 písm. d) nařízení č. 423/2003 v tom smyslu, že Rada má prostor pro uvážení.

51

Rada, Francouzská republika, Spojené království a Komise mají za to, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení přiměřenosti dotčeného opatření.

52

Z ustálené judikatury vyplývá, že zásada proporcionality je součástí obecných zásad unijního práva a vyžaduje, aby prostředky zavedené ustanovením unijního práva byly způsobilé k uskutečnění legitimních cílů sledovaných dotyčnou právní úpravou a nepřekračovaly meze toho, co je k dosažení těchto cílů nezbytné (rozsudek ze dne 10. prosince 2002, British American Tobacco (Investments) a Imperial Tobacco, C-491/01, Recueil, s. I-11453, bod 122; ze dne 6. prosince 2005, ABNA a další, C-453/03, C-11/04, C-12/04 a C-194/04, Sb. rozh. s. I-10423, bod 68, jakož i ze dne 8. června 2010, Vodafone a další, C-58/08, Sb. rozh. s. I-4999, bod 51).

53

Navrhovatelka zpochybňuje nikoliv legitimitu sledovaného cíle, a sice boj proti šíření jaderných zbraní v Íránu za účelem zachování míru a mezinárodní bezpečnosti, ale přiměřenost a nezbytnost zmrazení finančních prostředků vlastněných nebo ovládaných subjektů. Zaprvé vytýká Tribunálu, že při výkladu čl. 7 odst. 2 nařízení č. 423/2007 dostatečně nezohlednil rezoluce Rady bezpečnosti.

54

V tomto ohledu je třeba připomenout, že rezoluce Rady bezpečnosti jsou součástí jiného právního řádu než společné postoje Rady a její nařízení. Akty přijaté na půdě Organizace spojených národů na jedné straně a akty přijaté v rámci Unie na straně druhé byly přijaty orgány nadanými samostatnými pravomocemi, které jim byly svěřeny jejich základními dokumenty, tj. smlouvami, jimiž byly založeny (rozsudek ze dne 16. listopadu 2011, Bank Melli Iran v. Rada, C-548/09 P, Sb. rozh. s. I-11381, body 100 a 102).

55

V bodě 103 výše uvedeného rozsudku Bank Melli Iran v. Rada Soudní dvůr připomněl, že při vypracovávání opatření Společenství, jimiž má být provedena rezoluce Rady bezpečnosti, na niž odkazuje společný postoj, je Společenství povinno řádně zohlednit znění a cíle dotyčné rezoluce. Je třeba rovněž zohlednit znění a cíl rezoluce Rady bezpečnosti při výkladu nařízení, jehož cílem je tuto rezoluci provést (výše uvedený rozsudek Bank Melli Iran v. Rada, bod 104 a citovaná judikatura).

56

Tribunál zohlednil rezoluci 1737 (2006), neboť v bodě 6 napadeného rozsudku konstatoval, že byla provedena nařízením č. 423/2007, jehož obsah je v podstatě totožný s obsahem společného postoje 2007/140. V tomto ohledu navrhovatelka neprokázala, jak mohl Tribunál dojít k jinému závěru stran nutnosti zmrazit finanční prostředky vlastněných nebo ovládaných subjektů. Je totiž třeba konstatovat, že rezoluce 1737 (2006) ve svém bodě 12 výslovně stanoví zmrazení finančních prostředků subjektů, které jsou vlastněny nebo ovládány osobami nebo subjekty podporujícími jaderné činnosti v Íránské islámské republice.

57

Rezoluce 1803 (2008) členským státům neukládá přijetí konkrétních opatření, ale žádá je o zachování obezřetnosti vůči činnostem finančních institucí na jejich území ve vztahu k Bank Melli Iran, s cílem zabránit tomu, aby tyto činnosti přispívaly k činnostem představujícím riziko šíření jaderných zbraní (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Bank Melli Iran v. Rada, bod 107). Z tohoto doporučení nelze vyvodit, že nebylo nutné zmrazit finanční prostředky subjektů vlastněných nebo ovládaných Bank Melli Iran.

58

Za těchto podmínek se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když měl v bodě 103 napadeného rozsudku za to, že jsou-li zmrazeny finanční prostředky subjektu označeného jako subjekt podílející se na šíření jaderných zbraní, existuje nezanedbatelné riziko, že bude vyvolávat tlak na subjekty, které vlastní nebo ovládá, za účelem obcházení účinku opatření, která se ho týkají, a že zmrazení finančních prostředků těchto subjektů je nezbytné a vhodné k zajištění účinnosti přijatých opatření a toho, že tato opatření nebudou obcházena.

59

Zadruhé, pokud jde o alternativní opatření uvedená navrhovatelkou, je třeba úvodem konstatovat, že Tribunál v bodě 109 napadeného rozsudku odmítl přezkum opatření spočívajících v předběžném schvalování transakcí a v dohledu nad nimi ze strany nezávislého zmocněnce, jakož i v úplném zákazu transakcí s Íránskou islámskou republikou, která byla poprvé zmíněna na jednání, z toho důvodu, že tato opatření porušují čl. 48 odst. 2 a čl. 76a odst. 3 jednacího řádu Tribunálu. Tribunál v bodě 107 napadeného rozsudku rozhodl, že argument vycházející z vhodnosti opatření dohledu a kontroly existujících v okamžiku přijetí sporného rozhodnutí vzhledem k riziku uvedenému v bodě 103 tohoto rozsudku, není doložen, čímž konstatoval, že neexistují důkazy, což nepřísluší Soudnímu dvoru přezkoumávat v rámci kasačního opravného prostředku. Pokud jde o opatření ex post zmíněná v bodě 108 uvedeného rozsudku, Tribunál ohodnotil účinnost těchto opatření na základě posouzení skutkového stavu, což rovněž nepřísluší Soudnímu dvoru přezkoumávat v rámci kasačního opravného prostředku.

60

S ohledem na tyto skutečnosti nemůže být závěr Tribunálu uvedený v bodě 110 napadeného rozsudku, podle něhož alternativní opatření navrhovaná navrhovatelkou nebyla vhodná k dosažení sledovaného cíle, zpochybněn.

61

Jak uvedl rovněž generální advokát v bodě 53 svého stanoviska a z důvodů uvedených Tribunálem v bodech 111 a 112 napadeného rozsudku, Tribunál mohl, aniž se dopustil nesprávného právní posouzení, učinit závěr, že vzhledem k prvořadé důležitosti zachování míru a mezinárodní bezpečnosti, nebyla omezení svobodného výkonu hospodářské činnosti, jakož i vlastnického práva bankovního ústavu, způsobená opatřeními, kterými se zmrazují finanční prostředky, nepřiměřená vzhledem ke sledovaným cílům.

62

Zatřetí se navrhovatelka dovolává skutečnosti, že není praxí Rady zmrazit finanční prostředky všech vlastněných nebo ovládaných subjektů označených jako subjekty podílející se na šíření jaderných zbraní. Tribunál se však nedopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl:

63

Tribunál měl rovněž v bodě 76 napadeného rozsudku za to – aniž se dopustil nesprávného právního posouzení – že judikatura týkající se výkladu aktů Společenství, které se dovolává navrhovatelka a jež je připomenuta v bodě 50 tohoto rozsudku, není relevantní, jelikož není ohledně výkladu čl. 7 odst. 2 písm. d) nařízení č. 423/2007 pochyb.

64

Z těchto úvah vyplývá, že Tribunál neporušil zásadu proporcionality při výkladu čl. 7 odst. 2 písm. d) nařízení č. 423/2007 ani při svém přezkumu týkajícím se použití tohoto ustanovení na navrhovatelku. Druhá část prvního důvodu kasačního opravného prostředku a druhý důvod kasačního opravného prostředku pro nejsou opodstatněné a musí být zamítnuty.

65

Navrhovatelka kritizuje body 119 až 129 napadeného rozsudku. Uvádí, že kritérium, které mělo být zohledněno, je kritérium uvedené v bodě 121 tohoto rozsudku, podle něhož je třeba zjistit, zda „v důsledku toho, že je [navrhovatelka] vlastněna společností [Bank Melli Iran], může být s nezanedbatelnou pravděpodobností donucena obcházet účinek opatření přijatých vůči svému mateřskému subjektu“.

66

Podle navrhovatelky se nicméně Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl v bodě 123 napadeného rozsudku za to, že nepoužití čl. 7 odst. 2 písm. d) nařízení č. 423/2007 na dceřinou společnost zcela vlastněnou subjektem považovaným za subjekt podílející se na šíření jaderných zbraní mohou odůvodnit pouze zcela výjimečné okolnosti.

67

Navrhovatelka se rovněž dovolává nesprávného právního posouzení, kterého se dopustil Tribunál, když nesprávně zohlednil precedenty z oblasti práva hospodářské soutěže. Navrhovatelka tvrdí, že domněnka používaná v právu hospodářské soutěže je vyvratitelná. Navrhovatelka kromě toho uvádí, že zatímco v tomto právu je dotyčným společnostem povoleno, aby předložily své námitky Komisi, nebylo tomu tak v projednávaném případě, jelikož navrhovatelka byla zařazena na dotčený seznam, aniž měla možnost stanovisko Rady zpochybnit.

68

Navrhovatelka dále tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení při použití kritéria uvedeného v bodě 121 napadeného rozsudku. Podle navrhovatelky se Tribunál dopustil takového posouzení zejména tím, že přiznal nepřiměřeně velký význam schopnosti mateřského subjektu jmenovat řídící pracovníky Melli Bank. Posledně uvedená v tomto ohledu připomíná řadu skutečností uplatňovaných v bodě 17 žaloby podané Tribunálu, jakož i omezení jejích transakcí a vyvozuje z toho, že nebylo nezbytné přijmout takové opatření, jako je zmrazení finančních prostředků.

69

Navrhovatelka tvrdí, že tím, že sporné rozhodnutí a napadený rozsudek vycházejí z toho, že bude jednat protiprávně, porušují zásadu presumpce neviny, jelikož zmrazení finančních prostředků lze postavit na roveň trestněprávní sankci.

70

Komise zdůrazňuje, že ani v rámci tohoto důvodu kasačního opravného prostředku navrhovatelka neprokázala, v jakém směru se Tribunál dopustil ve své úvaze nesprávného právního posouzení. Kromě toho Komise tvrdí, že navrhovatelka zpochybňuje posouzení skutkového stavu a hodnocení důkazů.

71

Francouzská republika, Spojené království a Komise zpochybňují kritérium, které přijal Tribunál v první větě bodu 121 napadeného rozsudku. Podle nich obsahuje čl. 7 odst. 2 písm. d) nařízení č. 423/2007 alternativní podmínku, takže jestliže je prokázáno, že navrhovatelka je zcela vlastněna Bank Melli Iran, není již nutné prokazovat, že byl přezkum této podmínky proveden. Podle Komise musí být různé skutečnosti použité Tribunálem k prokázání toho, že takový přezkum byl proveden, považovány „spíše za aspekty, které […] prokazují ratio legis“ uvedeného čl. 7 odst. 2 písm. d).

72

Spojené království však uvádí, že i kdyby bylo připuštěno kritérium použité Tribunálem, navrhovatelka neprokazuje, že Tribunál se dopustil ve své úvaze nesprávného právního posouzení.

73

Pokud jde o skutečnost, že Tribunál použil kritéria používaná v právu hospodářské soutěže, Rada, Francouzská republika, Spojené království a Komise tvrdí, že Tribunál z nich pouze vyšel.

74

Tyto orgány a členské státy připomínají judikaturu Soudního dvora, podle níž je zmrazení finančních prostředků zajišťovacím opatřením, a nikoliv sankcí.

75

Článek 7 odst. 2 písm. d) nařízení č. 423/2007 stanoví zmrazení finančních prostředků subjektů označených jako subjekty vlastněné nebo ovládané subjekty, které byly označeny jako podílející se na šíření jaderných zbraní, s ním přímo spojené nebo je podporující ve smyslu čl. 7 odst. 2 písm. a) a b) uvedeného nařízení. Toto ustanovení musí být vykládáno ve světle odstavce 12 rezoluce 1737 (2006), který stanoví zmrazení finančních prostředků subjektů, které jsou vlastněny nebo ovládány osobami nebo subjekty označenými jako subjekty podílející se na šíření jaderných zbraní, přímo s ním spojené nebo je podporující.

76

Článek 7 odst. 2 písm. d) nařízení č. 423/2007 stanoví dvě alternativní kritéria, a sice vlastnictví a ovládání. Ze sporného rozhodnutí, jakož i z vyjádření Rady předloženého na jednání před Tribunálem – jak je Tribunál zmínil v bodě 120 napadeného rozsudku – vyplývá, že zmrazení finančních prostředků navrhovatelky bylo provedeno z toho důvodu, že je subjektem „vlastněným“ Bank Melli Iran. Tribunál tedy správně omezil svůj přezkum na ověření skutečnosti, zda Melli Bank je vlastněna společností Bank Melli Iran.

77

Navrhovatelka nezpochybňuje skutečnost, že je zcela vlastněna Bank Melli Iran. Má nicméně za to, že Tribunál neověřil právně dostačujícím způsobem, zda v důsledku toho, že je vlastněna Bank Melli Iran, může být s nezanedbatelnou pravděpodobností donucena obcházet účinek opatření přijatých vůči svému mateřskému subjektu, čímž odkazuje na první větu bodu 121 napadeného rozsudku.

78

V tomto ohledu je nutno konstatovat, že přestože je znění čl. 7 odst. 2 písm. d) nařízení č. 423/2007 vykládaného ve světle odstavce 12 rezoluce 1737 (2006) jasné a i když navrhovatelka nezpochybňovala, že je zcela vlastněna Bank Melli Iran, považoval Tribunál za nezbytné provést dodatečný přezkum.

79

Tímto Tribunál nepoužil unijní právo správně. Pokud totiž 100 % kapitálu subjektu vlastní subjekt, který je považován za podílející se na šíření jaderných zbraní, je podmínka uvedená v čl. 7 odst. 2 písm. d) nařízení č. 423/2007 splněna.

80

Toto nesprávné právní posouzení nicméně nevede ke zrušení napadeného rozsudku, jelikož Tribunál žalobní důvod navrhovatelky každopádně zamítl.

81

V rozporu s tvrzením navrhovatelky opatření přijaté vůči ní v důsledku toho, že je zcela vlastněna Bank Melli Iran, neporušuje zásadu presumpce neviny. Přijetí opatření, kterými se zmrazují finanční prostředky, na základě čl. 7 odst. 2 písm. d) nařízení č. 423/2007 se totiž nevztahuje k samostatnému jednání takového subjektu, jako je navrhovatelka, a nevyžaduje tedy, aby tento subjekt jednal v rozporu s předpisy uvedeného nařízení.

82

Třetí důvod kasačního opravného prostředku je tudíž neopodstatněný.

83

Navrhovatelka zpochybňuje úvahu Tribunálu uvedenou v bodech 143 až 151 napadeného rozsudku. Připomíná, že odůvodnění aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení musí být dotyčné osobě sděleno současně s tímto aktem, a uvádí, že v projednávaném případě sporné rozhodnutí neobsahovalo žádný „individuální a konkrétní důvod“, jak vyžaduje čl. 15 odst. 3 nařízení č. 423/2007. Ve své replice uvádí, že uvedené rozhodnutí jí mělo být oznámeno.

84

Zaprvé podle navrhovatelky nestačilo, že Rada ve sporném rozhodnutí uvedla, že toto rozhodnutí bylo přijato v souladu s čl. 7 odst. 2 nařízení č. 423/2007, neboť toto ustanovení obsahuje různé případy, na základě kterých ji mohla Rada zařadit na dotčený seznam.

85

Navrhovatelka zadruhé tvrdí, že nebyl uveden žádný důvod, který by vysvětloval, proč měla Rada za to, že existuje nezanedbatelná pravděpodobnost, že navrhovatelka může být donucena obcházet účinky zařazení jejího mateřského subjektu na seznam.

86

Zatřetí navrhovatelka uvádí, že závěr Tribunálu, že Rada měla implicitně za to, že navrhovatelka je vlastněna mateřským subjektem ve smyslu čl. 7 odst. 2 písm. d) nařízení č. 423/2007, a že byla tedy zařazena na uvedený seznam na tomto základě, je ukvapeným závěrem, který nijak nevyplývá ze znění sporného rozhodnutí.

87

Začtvrté navrhovatelka uvádí, že možnost podat žalobu proti spornému rozhodnutí nevyvrací skutečnost, že Rada nesplnila povinnost odůvodnit toto rozhodnutí.

88

Zapáté navrhovatelka upozorňuje na to, že zahájila výměnu korespondence s Radou za tím účelem, aby se pokusila zjistit důvody svého zařazení na dotčený seznam a důvody, které vedly ke zmrazení jejích finančních prostředků, ale Rada jí odmítla předat její spis.

89

Rada, Francouzská republika a Komise zpochybňují přípustnost důvodu kasačního opravného prostředku vycházejícího z neoznámení sporného rozhodnutí.

90

Komise uvádí, že navrhovatelka nezpochybňuje zásadu, kterou Tribunál uvedl v bodě 146 napadeného rozsudku, podle níž se povinnost uvést odůvodnění, která byla Radě uložena, týká mimo uvedení právního základu také okolnosti, že dotyčný subjekt je vlastněn nebo ovládán subjektem označeným jako podílející se na šíření jaderných zbraní ve smyslu čl. 7 odst. 2 písm. a) nebo b) nařízení č. 423/2007.

91

Rada, Francouzská republika, Spojené království a Komise mají v tomto ohledu za to, že Tribunál se v bodě 147 a následujících napadeného rozsudku nedopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že sporné rozhodnutí je dostatečně odůvodněno. Zejména uvedení Melli Bank v bodě 4 tabulky B přílohy nařízení č. 423/2007 navrhovatelce umožňovalo zjistit, že ke zmrazení finančních prostředků došlo z důvodu jejího postavení jakožto dceřiné společnosti Bank Melli Iran.

92

Úvodem je třeba odmítnout důvod vycházející z neoznámení sporného rozhodnutí. Jak totiž uvedl generální advokát v bodě 66 svého stanoviska, tento důvod nebyl vznesen v řízení před Tribunálem. Příslušnost Soudního dvora je přitom v rámci kasačního opravného prostředku v zásadě omezena na posouzení právního řešení důvodů kasačního opravného prostředku projednávaných před soudem prvního stupně (rozsudek ze dne 15. září 2011, Německo v. Komise, C-544/09 P, bod 63).

93

Pokud jde o povinnost uvést odůvodnění, navrhovatelka nezpochybňuje, že tato povinnost musí být posouzena v závislosti na okolnostech projednávaného případu, které Tribunál připomněl v bodech 143 až 145 napadeného rozsudku. Tvrdí však, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že odůvodnění sporného rozhodnutí je dostatečné a splňuje povinnost uvést individuální a konkrétní důvody tohoto rozhodnutí uvedenou v čl. 15 odst. 3 nařízení č. 423/2007.

94

Tribunál v bodě 147 napadeného rozsudku konstatoval, že Rada uvedla jak v názvu sporného rozhodnutí, tak ve druhém bodě odůvodnění tohoto rozhodnutí, právní základ, o nějž se opřela při přijetí tohoto rozhodnutí, a sice čl. 7 odst. 2 nařízení č. 423/2007, a v bodě 4 tabulky B přílohy uvedeného rozhodnutí skutečnost, že se Bank Meli Iran podílí na šíření jaderných zbraní a že navrhovatelka patří k dceřiným společnostem a pobočkám této společnosti.

95

V rozporu s tvrzením navrhovatelky se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení v napadeném rozsudku, když rozhodl, že nebylo nezbytné upřesnit, že sporné rozhodnutí v rozsahu, ve kterém se jí týká, bylo přijato na základě čl. 7 odst. 2 písm. d) uvedeného nařízení, jestliže jsou v něm uvedeny pobočky a dceřiné společnosti Bank Melli Iran.

96

Tribunál se tedy nedopustil nesprávného právního posouzení, když měl v bodě 148 napadeného rozsudku za to, že uvedení navrhovatelky jako dceřiné společnosti Bank Melli Iran – skutečnost, která je navrhovatelce nutně známá a kterou nikdy nezpochybňovala – bylo dostatečné s ohledem na judikaturu v oblasti povinnosti uvést odůvodnění, kterou připomněl.

97

Pokud jde o možnost podat žalobu, argument navrhovatelky vychází z nesprávného výkladu napadeného rozsudku. Tribunál totiž v bodě 151 tohoto rozsudku neuvedl pouze to, že navrhovatelka mohla podat žalobu, ale uvedl podrobný obsah žaloby předložené ve věci T-246/08 k tomu, aby podložil svůj závěr týkající se dostatečného odůvodnění, přičemž měl v tomto ohledu za to, že si v okamžiku podání žaloby navrhovatelka byla vědoma vztahu existujícího mezi zmrazením finančních prostředků a účastí na šíření jaderných zbraní vytýkanou jejímu mateřskému subjektu, společnosti Bank Melli Iran.

98

Pokud jde o argument vycházející z neoznámení spisu Rady, tento argument není pro účely přezkumu důvodu kasačního opravného prostředku vycházejícího z porušení povinnosti uvést odůvodnění sporného rozhodnutí relevantní, jelikož Tribunál rozhodl, aniž se dopustil nesprávného právního posouzení, že odůvodnění uvedeného rozhodnutí bylo s ohledem na judikaturu v dané oblasti dostatečné.

99

Z toho vyplývá, že čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut.

100

Jelikož žádnému z důvodů kasačního opravného prostředku uplatňovaných navrhovatelkou nebylo vyhověno, je třeba kasační opravný prostředek zamítnout.

101

Článek 122 jednacího řádu Soudního dvora stanoví, že není-li kasační opravný prostředek opodstatněný, Soudní dvůr rozhodne o nákladech řízení. Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu, který se na základě článku 118 tohoto jednacího řádu použije na řízení o kasačním opravném prostředku, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Rada, Francouzská republika, Spojené království a Komise požadovaly od navrhovatelky náhradu nákladů řízení a navrhovatelka neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto: