4.10.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 299/6

1.1

Hlavním úkolem bankovního sektoru, který představuje v průměru 5 % HDP EU, musí být financování reálné ekonomiky, především inovačních podniků, růstu malých a středních podniků, které jsou hnací silou evropské ekonomiky, a ochránění úspor vkladatelů.

1.2

EHSV vítá úsilí Evropské komise a členských států, jehož cílem je posílit bankovní sektor a předcházet novým finančním krizím prostřednictvím snižování rizik a zmírňováním jejich důsledků.

1.3

EHSV se domnívá, že je třeba se poučit z nedávných finančních a hospodářských krizí a zaujmout nový přístup pro účinnější dohled ze strany vnitrostátních, evropských a mezinárodních orgánů a prostřednictvím zvýšené odpovědnosti finančních institucí.

1.4

EHSV podporuje opatření, jejichž cílem je posílit strukturu kapitálu bank a jejich schopnost financovat ekonomiku a varuje vedoucí pracovníky bank před pokušením dosahovat velmi krátkodobého zisku a před spekulativními aktivitami, jež destabilizují trhy.

Odpovědnost vedoucích pracovníků bank a kontrolních orgánů na vnitrostátní a evropské úrovni a v rámci bank musí být jasně a lépe definována, aby bylo možné podporovat etické chování, a zároveň je třeba vycházet z transparentních pravidel.

1.5

EHSV upozorňuje na potíže, které vznikají v souvislosti se zvyšováním počtu regulačních opatření, a také na výzvy, kterým musí čelit 8 000 evropských bank, aby mohly financovat ekonomiku za složité hospodářské situace v Evropě s ohledem na dluhovou krizi, jejíž rozsah a důsledky doposud nebyly zvládnuty.

1.6

Evropské banky čelí vysoké konkurenci bank ze třetích zemích, které nejsou ve své zemi původu vystaveny stejným legislativním a regulačním omezením jako v Evropě.

1.7

Opatření zaměřená na posílení struktury kapitálu předpokládají vyšší a kvalitnější vlastní kapitál, lepší krytí rizik, zavedení pákového poměru a nový přístup k likviditě. Tato opatření mohou mít dopad na rozvahu bank a mohou zapříčinit citelné snížení jejich rentability.

1.8

V důsledku toho mají banky tendenci snižovat svou velikost, aby se staly odolnějšími, a orientovat se na výnosnější aktivity a omezovat svou nabídku finančních služeb, aby mohly lépe zvládat rizika, jimž jsou vystaveny.

Někteří jsou zastánci toho, že je nutné navrátit se k původnímu poslání banky: přijímat vklady svých klientů, chránit střadatele a financovat reálnou ekonomiku.

1.9

Podle EHSV je žádoucí, abychom se postupně vrátili k oddělení komerčního bankovnictví od bankovnictví korporátního a investičního. Současná světová krize ukazuje, že globalizovaný finanční systém založený na neomezené liberalizaci s sebou nese riziko ztráty kontroly nad situací v souvislosti s tím, že trhy špatně nakládají s touto svobodou.

1.10

Nové povinnosti v oblasti vlastního kapitálu, zejména zvýšení míry vysoce kvalitního základního kapitálu na 9 % k 30. červnu 2012 pro 60 bank systémového charakteru a v období mezi rokem 2015 a koncem roku 2018 pro ostatní banky, by mohly mít negativní důsledky pro místní nebo pro družstevní banky, které jsou vstřícnější vůči malým a středním podnikům a mikropodnikům. Kapitálové požadavky by neměly diskriminovat určitou skupinu bank.

1.11

Pokud budou mít banky potíže se získáváním kapitálu, bude pro malé a střední podniky těžší získat potřebné finanční prostředky. Je třeba zabránit omezení poskytování úvěrů a nárůstu bankovních poplatků. EHSV vyzývá Komisi, Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) a orgány dohledu členských států, aby zajistily, že se kapitálové rezervy u menších bank uzpůsobí podle jejich obchodního modelu.

1.12

Obezřetnostní požadavky již nyní způsobují snižování úvěrů a jejich zdražení pro malé podniky, zejména začínající podniky, inovační podniky a ty podniky, které představují vyšší riziko. Evropa nebude moci dosáhnout cílů strategie Evropa 2020, digitální agendy, Europe Cloud Active, Energetického plánu do roku 2050 či iniciativy Small Business Act, pokud bude část finančních prostředků určená pro malé a střední podniky snížena v souvislosti s uplatňováním nových obezřetnostních opatření.

EHSV vyzývá Komisi, aby velmi pečlivě sledovala vývoj v oblasti úvěrů a bankovních poplatků pro podniky a jednotlivce.

1.13

Opatření, jejichž cílem je zefektivnění dohledu vnitrostátních, evropských a mezinárodních orgánů nad trhy, budou mít závažné důsledky pro organizaci bank a vnitřní kontrolu. Vyplyne z toho nárůst odpovědnosti managementu a povinnost pozorněji posuzovat rentabilitu vlastního kapitálu a lépe řídit rizika. Banky budou muset vypracovávat své prognózy prodeje a své strategie rozvoje produktů a bankovních portfolií s přihlédnutím k jejich rentabilitě a na základě posouzení schopnosti absorbovat jejich vlastní kapitál. To bude mít za následek reorganizaci struktur směřující k nárůstu významu a pracovních míst v oddělení IT, controlingu a řízení rizik na úkor jiných, tradičnějších odvětví.

1.14

Banky v EU zaměstnávají více než 3 miliony zaměstnanců, přičemž velká většina působí v retailovém bankovnictví. Od počátku roku 2011 došlo ke zrušení více než 150 000 pracovních míst a bylo zavřeno velké množství poboček. Podle různých prognóz bude v roce 2012 zrušeno dalších 100 000 pracovních míst. EHSV žádá Komisi, aby podpořila zlepšení sociálního dialogu v tomto odvětví a zintenzivnila konzultaci se sociálními partnery, pokud jde o iniciativy, jež ovlivňují vývoj této profese.

1.15

EHSV si přeje, aby byla při provádění nových předpisů zohledněna různorodost členských států, zejména nových členských států EU, jejichž úvěrové trhy nedosáhly svého potenciálu a kde je většina bank ovládána velkými evropskými a světovými bankovními skupinami. Pro zlepšení jejich rozvahy a s cílem vyhovět novým povinnostem by se mohly tyto skupiny pokoušet převést prostředky ze svých poboček a omezit své investice, čímž by se výrazně snížilo financování ekonomiky v těchto zemích. EHSV v tomto ohledu připomíná závazek vyplývající z Vídeňské iniciativy, na základě něhož není možné přistoupit ke stahování likvidních prostředků. Je nezbytné chránit některé zvláštní modely, jako jsou např. družstevní banky v Německu a Polsku. Jen v Polsku představuje tento sektor více než 300 bank. Jedná se o sektor, jehož hluboká reforma, již vyžadují nová pravidla, nebude moci být realizována bez přechodného období.

1.16

Je nezbytné zvýšit pravomoci Evropského orgánu pro bankovnictví, aby se napomohlo průběhu harmonizace. EHSV připomíná, že na evropské úrovni je zajištěn volný pohyb kapitálu, zatímco bezpečnost vkladů a solventnost bank zůstává v kompetenci vnitrostátních orgánů. Úvěrové trhy se v jednotlivých členských státech liší. V zemích, kde není poskytování úvěru dostatečně vyvinuto, může příliš rychlé dohnání míry zadlužení podnítit vznik spekulativní bubliny. Budou-li obezřetnostní pravidla prováděna jednotným způsobem na evropské úrovni, nebudou vnitrostátní orgány schopny včas zasáhnout. Nicméně stojí za to zvážit návrh několika evropských představitelů na vytvoření evropské bankovní unie, v jehož důsledku by bylo možné provádět na této úrovni dohled nad systémovými bankami a poskytnout záruky za vklady v případě krachu.

1.17

V celosvětovém měřítku hrozí, že evropské banky budou méně schopné konkurovat svým protějškům. V případě bank, které chtějí získat dodatečný vlastní kapitál, je většina tohoto kapitálu k dispozici ve státních investičních fondech a v bankách v Asii a na Blízkém východě. Existuje reálné nebezpečí, že se struktura vlastnictví bankovního systému EU dostane mimo kontrolu členských států EU. Z tohoto důvodu EHSV žádá evropské orgány, aby zvýšily své úsilí, aby byla stejná obezřetnostní pravidla uplatňována také na mezinárodní úrovni s cílem dosáhnout skutečné regulace na celosvětové úrovni.

1.18

Nové informační technologie: e-banking, homebanking, zabezpečené virtuální transakce (elektronický podpis) či cloud computing již nyní znamenají revoluci v tradičních bankovních službách. Banky budou mít těžký úkol, a sice financovat reálnou ekonomiku, a zároveň budou muset čelit vyšším nákladům na financování v souvislosti se zaváděním nových technologií, přičemž budou mít nižší rentabilitu. EHSV se domnívá, že během této rozsáhlé změny je třeba zabezpečit pomoc a podpořit subjekty působící v bankovním sektoru.

2.1

Finanční krize a její důsledky pro ekonomiku vedly vlády a finanční orgány k tomu, aby se zabývaly hlavními příčinami zhroucení finančního systému, jenž byl považován za zakotvený, náležitě regulovaný a účinně kontrolovaný.

2.2

První opatření finančního a měnového rázu (výrazné snížení základní sazby, likvidita a státní podpora) byla přijata narychlo. Cílem dlouhodobějších opatření bylo posílení struktury trhů a zabránění budoucím systémovým krizím, jednalo se tudíž o opatření regulačního, dohledového či fiskálního charakteru. Nadnárodní organizace – MMF, G-20, Banka pro mezinárodní platby či Komise – zaujaly otevřený přístup ke spolupráci, avšak jejich postoje se liší.

2.3

Od období krize v roce 2008 přijala EU více než 50 legislativních opatření. 99 % reforem mělo být realizováno do konce roku 2011, aby mohly vstoupit v platnost v roce 2013, s výjimkou ukazatele kapitálové přiměřenosti, tier 1 (T1), který musí být dodržován od 30. června 2012 60 bankami, jež jsou považovány za systémové. U ostatních bank se vstup v platnost předpokládá v období mezi lety 2015 a 2018.

2.4

Třetí Basilejská dohoda, která byla zveřejněna v listopadu 2010, požaduje, aby banky držely více kvalitnějšího vlastního kapitálu, a mohly tak odolávat budoucím krizím, a zejména:

Basel III navíc zavádí minimálně 3 % pákový poměr a dva povinné koeficienty likvidity: ukazatel krytí likviditou, který vyžaduje, aby banka držela dostatek vysoce kvalitních likvidních aktiv k pokrytí celkových čistých peněžních toků za 30 dní, a ukazatel čistého stabilního financování (Net Stable Funding Ratio), který vyžaduje, aby dostupné množství stabilního financování překračovalo požadované množství stabilního financování během jednoletého období zvýšené zátěže.

2.4.1

V červenci 2011 Evropská komise předložila návrhy na převedení Basel III do směrnice o kapitálových požadavcích CRD IV s cílem posílit evropský bankovní sektor a zároveň podnítit banky, aby i nadále financovaly růst ekonomiky. Komise však nepodnikla žádnou konkrétní iniciativu, jejímž cílem by byla podpora poskytování úvěrů.

2.5

Cílem je povzbudit banky, aby držely více vlastního kapitálu, a mohly tak odolávat krizím, a navrhnout orgánům dohledu nový nástroj, aby kontrolovaly banky a zasáhly, jakmile zjistí rizika.

2.6

Směrnice CRD IV pokrývá oblasti, jež upravuje stávající směrnice o kapitálových požadavcích, musí však být provedena tak, aby to odpovídalo situaci v každém členském státu.

2.7

Navzdory prodlevám a nedokonalostem v přijatých pravidlech došlo na cestě k novým předpisům ke skutečnému pokroku, avšak některé otázky ještě zůstávají nezodpovězeny:

3.1

Banky v Evropě musí v současnosti čelit náhlým změnám v oblasti regulace a konjunktury, které vyvolávají obavy ohledně jejich schopnosti plnit úlohu financování ekonomiky v hospodářské situaci ztížené dluhovou krizí, jež především postihuje eurozónu.

3.2

V souvislosti s prováděním opatření Basilejského výboru (Basel III) musí banky posílit svůj vlastní kapitál, dodržovat velmi vysokou míru dlouhodobé likvidity NSFR a vytvářet obezřetnostní kapitál.

3.3

Zátěžové zkoušky, kterým byly banky podrobeny ve dvou fázích, neodstranily pochybnosti, pokud jde o dopad nesplácení dluhu jedním či několika členskými státy eurozóny.

3.4

V mezinárodním finančním společenství zavládla atmosféra nedůvěry, jež je příčinou problémů s likviditou na mezibankovním trhu a jež vede banky k tomu, aby se orientovaly na ty nejbezpečnější investice.

3.5

V tomto kontextu ECB ve dvou případech intervenovala a celkově poskytla bankovnímu sektoru finanční půjčku ve výši 1 000 miliard eur s 1 % úrokem a s možnou splatností tři roky. Tento nástroj je velice důležitý pro znovunastolení důvěry na mezibankovním trhu a za účelem zachování objemu úvěrů pro ekonomiku. Nicméně značná část těchto prostředků byla znovu uložena v ECB a jiná část byla určena na nákup veřejných dluhů. EHSV se domnívá, že ECB musí vytvořit mechanismus, aby zjistila, jak jsou tyto prostředky využívány.

3.6

Potřeba rekapitalizace bank, kterou Evropský orgán pro bankovnictví odhadl na více než 100 miliard eur, je stále naléhavější.

3.7

Poskytování úvěrů podnikům, zejména malým a středním podnikům, orgánům a jednotlivcům, je stále přísnější. Kromě toho banky důkladně zkoumají související rizika, což má za následek nárůst poplatků za toto financování. Alternativa v podobě financování podniků prostřednictvím finančních trhů se zdá být zároveň ještě složitější. Tato situace související s úspornými opatřeními přispívá k předpovědím nízkého či nulového růstu v roce 2012 v celé Evropské unii (až na několik málo výjimek).

4.1

V tomto kontextu je nutné připomenout krizi rizikových hypoték. Varovné signály, že vypukne krize rizikových hypoték, měly zalarmovat kontrolní úřady. Nikdo nepochyboval o rentabilitě investice, která byla výhodná pro banky a jejich klienty. FDIC (Federal Deposits Insurance Corporation) ovšem před těmito produkty varovala. V období let 2002 až 2006 však centrální banka USA nepřijala žádné opatření.

4.2

Krachu společnosti Lehman Brothers se mohlo předejít, pokud by si kontroloři bývali zavčasu všimli vážných problémů s likviditou, které tato instituce měla. Pozornosti uniklo i nebezpečí, které představuje hypoteční úvěr udělený na 100 % hodnotu záruky a prodaný dále ve formě „balíčků“ prostřednictvím finančních zprostředkovatelů. Chceme-li předejít novým krizím, je třeba zavést opatření v oblasti osobní odpovědnosti vedoucích pracovníků finančních institucí za nedostatek odpovídající kontroly.

4.3

Ačkoli je pravda, že krize vypukla kvůli příliš složitým, tzv. toxickým produktům, je také bez pochyby, že kontroloři mohli na základě platných pravidel zakázat jejich vytvoření či uvedení do oběhu.

Nová pravidla nebudou moci s jistotou zajistit, že se v budoucnu zabrání nové krizi, pokud nebudou mít kontrolní úřady k dispozici dostatečné prostředky pro plnění svých úkolů a pokud budou vnitřní kontroly i nadále neúčinné.

4.4

V souvislosti s liberalizací finančních trhů musí vlády dodržovat své závazky v oblasti spolupráce na mezinárodní úrovni, aby se zabránilo tomu, že budou v různých oblastech platit různé předpisy.

4.5

Nové předpisy by měly vycházet z následujících zásad:

4.6

Činnost orgánů dohledu musí být pravidelně hodnocena nezávislým útvarem složeným z expertů, kteří již nepracují ve finančním odvětví. Toto hodnocení musí klást důraz zejména na dopad rozhodnutí tohoto orgánu na správu bank.

5.1

Banky jsou v současnosti vystavovány velkému tlaku, neboť musí v souvislosti s novými předpisy změnit definici svého obchodního modelu. Pravidla mají v kombinaci s obtížnou finanční a hospodářskou situací následující důsledky:

5.2

To vše má za následek:

5.3

Nová pravidla se uplatňují bez rozlišování mezi velkými a malými bankovními institucemi. Mohou se ukázat jako nepřizpůsobené situaci v některých zemích, např. v nových členských státech ze střední a východní Evropy, jež vykazují vysokou míru růstu.

5.4

Úvěrové trhy se v jednotlivých členských státech liší. V zemích, kde není poskytování úvěrů dostatečně vyvinuto, může příliš rychlé dohnání míry zadlužení podnítit vznik spekulativní bubliny. Budou-li obezřetnostní pravidla uplatňována na evropské úrovni, nebudou vnitrostátní orgány schopny dostatečně rychle zasáhnout. Je nezbytné, aby byly zvýšeny pravomoci Evropského orgánu pro bankovnictví, aby se napomohlo průběhu harmonizace.

5.5

Je nutné zohlednit některé zvláštní modely, jako jsou např. družstevní banky,jež fungují zdravým a autonomním způsobem. Reforma, již vyžadují nová pravidla, nebude moci být realizována bez přechodného období. Družstevní banky jsou klíčovou složkou místního rozvoje a jednají v zájmu svých společníků, což jsou klienti ukládající své vklady a také příjemci úvěrů: malé a střední podniky, zemědělci, obce a řada dalších místních subjektů.

5.6

Velké banky budou hledat investice s omezeným rizikem, které přinášejí vyšší zisky. K tomu je třeba doplnit obavy z vyššího zdanění a ze ztrát v důsledku státního dluhu u některých pasiv.

5.7

Proces konsolidace se pravděpodobně urychlí: spořitelny a družstevní banky se mohou spolehnout na autonomní zdroje financování, avšak banky, které hledají prostředky pro své refinancování na trhu, budou nuceny se vzájemně slučovat, což bude mít negativní důsledky pro malé a střední podniky a pro spotřebitele. Některé banky byly odkoupeny a znovu prodány poté, co byla zlikvidována jejich místní a regionální síť. Koncentrace bank na vnitrostátní úrovni byla výrazná u družstevních bank, pojišťoven a spořitelen.

5.8

Nižší rentabilita bank, jež je mimo jiné způsobena vyššími náklady na financování, a velmi restriktivní zásady pro řízení likvidity mohou mít za následek zvýšení bankovních poplatků a nárůst úrokových sazeb, pokud jde o termínované vklady a osobní účty klientů.

5.9

V souvislosti s novými předpisy banky urychlují svou restrukturalizaci a zavádění nových technologií (internetové bankovnictví, elektronická přepážka, používání chytrých telefonů).

5.10

Vývoj distribučních kanálů v konečném důsledku povede k omezení sítě poboček a ke snížení počtu pracovních míst. Uplatňování směrnice CRD IV přinese vznik dalších pracovních míst v bankách v odděleních IT a řízení rizik na úkor jiných bankovních aktivit. Je nutné rozvíjet kvalitní sociální dialog na všech úrovních, pokud jde o otázky zaměstnanosti a odborné přípravy, aby bylo možné dobře zvládat současný vývoj.

6.1

Evropský parlament přijal zásadu daně z finančních transakcí a Komise zkoumá možnosti jejího zavedení. Členské státy však nedosáhly konsensu a postoj amerických úřadů je negativní. Plánovaná nízká sazba by neměla představovat nepřiměřenou zátěž pro banky ani konkurenční nevýhodu na celosvětové úrovni. Cílem této daně je – jak to zdůrazňují dvě předchozí stanoviska EHSV (1) – vygenerovat nové daňové příjmy, zejména pro financování rozvojové pomoci, a zároveň změnit chování bank s cílem upřednostňovat spíše střednědobé a dlouhodobé financování ekonomiky, nežli krátkodobé spekulativní operace.

6.2

Z iniciativy komisaře Barniera je zkoumána možnost oddělení retailového bankovnictví od korporátního a investičního bankovnictví, což zpochybňuje model univerzální banky. Diskutuje se o úplném oddělení, oddělení pouze činností investičních bank či o zákazu, aby banky investovaly pro vlastní potřebu. Někteří odborníci tuto myšlenku zpochybňují a zastávají názor, že univerzální banky zajišťují hloubku a likviditu trhů a lepší financování ekonomiky.

6.3

V posledních třiceti letech se scénář vývoje finančního světa a bankovního sektoru změnil: otevření trhů vedlo ke globalizaci financí, což přispělo k rozvoji a nárůstu daňových a regulačních rájů. Vyšší konkurence na celosvětové úrovni zároveň podpořila vznik nových finančních institucí, nových produktů a služeb.

6.4

Velké bankovní skupiny ukázaly své slabiny a limity růstu překračující možnost řádné správy. Budou mít tendenci snižovat svou velikost, aby se staly odolnějšími, s menším a předvídatelnějším kolísáním zisku a bez přehnaných bonusů. Zaměří své aktivity na základní služby, jako je přijímání vkladů a poskytování úvěrů, omezí jiné služby, omezí svou mezinárodní expanzi a zaměří své činnosti na trhy s větším růstem, což omezí jejich rentabilitu.

6.5

Díky novým předpisům si bude vyplácení prémií a zvyklosti související s odměňováním vyššího managementu žádat větší odpovědnost a bude podrobeno přísnější kontrole.

6.6

Bankovní kontrola rozšířená na všechny druhy finančních podniků umožní kontrolovat aktivitu parabankovních institucí (např. stínových bank).

6.7

Je nezbytné zavést závazná pravidla týkající se přístupu k bankovní profesi, aby byl umožněn výběr zaměstnanců, jejichž kompetence mohou dávat klientům a investorům pocit bezpečí.

6.8

Po ukončení státní a mezinárodní podpory, která je poskytována v důsledku finanční krize, se bude celý sektor bezpochyby vyvíjet podle konjunktury a rozvoje nových technologií, ale zejména podle strategií vlastních každému podniku, který je dobře spravován. Banky budou mít těžký úkol, a sice zůstat důvěryhodné jakožto poskytovatel půjček pro reálnou ekonomiku, a zároveň budou muset čelit vyšším nákladům na financování a nižší rentabilitě.