22.12.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 376/7

---

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Metropolitní oblasti a městské regiony ve strategii Evropa 2020 (stanovisko z vlastní iniciativy)

2011/C 376/02

Zpravodaj: pan VAN IERSEL

Dne 20. ledna 2011 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 svého jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Metropolitní oblasti a městské regiony ve strategii Evropa 2020.

Specializovaná sekce Hospodářská a měnová unie, hospodářská a sociální soudržnost, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 1. září 2011.

Na 474. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 21. a 22. září 2011 (jednání dne 21. září), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 142 hlasy pro, 3 hlasy byly proti a 1 člen se zdržel hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   EHSV vítá, že evropské instituce – Rada, Komise, Evropský parlament a Výbor regionů – stále více uznávají význam rozvoje metropolí v Evropě v rámci Územní agendy 2020. Tento narůstající význam je v souladu s konzistentními názory, jež Výbor za poslední desetiletí vyjádřil.

1.2   Metropolitní oblast není jen velké město. EHSV ji definuje buď jako velké město nebo jako polycentrickou skupinu měst. Obě kategorie zahrnují okolní menší obce a venkovské oblasti. Metropolitní oblast má kritický počet nejméně 500 000 obyvatel (nebo podstatně víc). Metropolitní oblasti jsou funkční regiony tvořící rozsáhlé hospodářské oblasti a trhy práce. Zpravidla se nekryjí s (dlouhodobými) administrativními celky, jako jsou provincie a okresy. Metropolitní oblasti jsou hlavními uzly transevropské dopravní sítě TEN-T a zároveň samy představují složité dopravní sítě.

1.3   EHSV je zastáncem kreativního přístupu k obrodě měst ve 21. století a odolných a konkurenceschopných metropolitních oblastí. Hospodářské, sociální, environmentální a územní tendence, stejně jako neradostné finanční vyhlídky vyžadují bezodkladné přijetí koherentní městské agendy EU úzce provázané se strategií Evropa 2020. Názory EHSV na městskou agendu a na dopad strategie Evropa 2020 jsou rozpracovány v částech 5 a 6 níže.

1.4   V současnosti není příliš jasné, jak se touto problematikou zabývat na úrovni EU a často také na úrovni jednotlivých států. Příčinou jsou částečně problémy související se správou a vlastní odpovědností a částečně roztříštěnost přístupů. Konkrétně vzniká napětí způsobené konfliktními názory na žádoucí přístupy shora dolů a zdola nahoru, a také problémy mezi velkými městy a menšími (příměstskými) obcemi a venkovskými oblastmi. Dalším významným problémem je, že se rozvoj metropolitních oblastí často neshoduje s hranicemi správních oblastí.

1.5   EHSV se domnívá, že vyvážené a silné metropolitní oblasti stimulované v rámci strategie Evropa 2020 se stanou průkopníky dalšího rozvoje, každá z nich se svou vlastní identitou a rysy. Pro Evropu budou mít také kladný makroekonomický dopad. Politiky rozvoje metropolitních oblastí by měly být vedeny souběžně s orientací na snížení regionálních nerovností.

1.6   EHSV doporučuje ustavit skupinu na vysoké úrovni nebo pracovní skupinu pro rozvoj metropolitních oblastí fungující souběžně s meziútvarovou skupinou pro rozvoj měst existující v Komisi. Tato pracovní skupina by měla být interdisciplinární a obsahovat řadu zástupců z členských států, metropolitních oblastí, veřejných a soukromých zainteresovaných subjektů a občanské společnosti. Měla by být zajištěna strukturální výměna mezi zástupci z praxe a vědeckými pracovníky, např. v evropském institutu pro metropolitní sítě, v iniciativě společného plánování Urban Europe a síti METREX.

1.7   Účelem pracovní skupiny by měla být příprava dlouhodobé vize metropolitní Evropy bez ohledu na hranice států. Koherentní a účinná Evropská městská agenda 2050 by měla roztříštěný přístup nahradit celkovou koncepcí a zaměřit se na ucelený program strategie Evropa 2020 pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění.

1.8   Agenda by se měla opírat o hloubkové analýzy současných (a budoucích) tendencí doplněné o statistiky Eurostatu a o údaje a výzkum sítě ESPON a další řádně definované zdroje.

1.9   Lisabonská smlouva a strategie Evropa 2020 s sebou rovněž nesou změnu ve správě. Víceúrovňová správa by v této fázi již měla být brána vážně a nikoli zůstávat pouhou mrtvou literou. Metropolitní oblasti by měly být uznány za plnohodnotné aktéry regionálního rozvoje. V Komisi by městské a metropolitní záležitosti měly být lépe koordinovány a vhodně prezentovány. Politika pro metropolitní oblasti je skutečně součástí evropské, vnitrostátní (týká se přece nejdůležitějších oblastí v Evropě a v dané zemi), regionální a místní politiky. Všechny tyto aspekty by měly koordinovat orgány metropolitního regionu.

1.10   Rozvoj metropolí v Evropě je v plném proudu. EHSV je přesvědčen, že platforma EU – pracovní skupina a meziútvarová skupina – s orientací na budoucnost může fungovat jako katalyzátor při řízení diskuse o probíhajících procesech, při určování přístupů shora dolů a zdola nahoru, při pobízení místních a regionálních orgánů a občanské společnosti k přípravě vhodných modelů, při propagaci vzájemných propojení a při podpoře přeshraničních iniciativ.

1.11   Celá problematika nabývá na dynamice. V tomto stanovisku EHSV pojednává o analýzách, argumentech a návrzích na podporu žádoucích přístupů. Žádá Komisi a Radu, aby je s cílem posílit městský rozměr zohlednily při přípravě legislativního balíčku pro politiku soudržnosti v souvislosti s úvahami Komise o „městech zítřka“.

2.   Analytické poznámky

2.1   Vtah mezi Evropskou unií a městy a metropolitními oblastmi je nesnadný a komplikovaný. Komplexnost vzájemných vztahů mezi EU a městy a metropolemi je způsobena řadou příčin, od chybějící účinné správy věcí veřejných po široké spektrum situací a aspektů vývoje.

2.2   Historické souvislosti na úrovni Komise a Rady

2.2.1   Evropská rada v roce 1972 prohlásila evropskou regionální politiku za zásadní faktor pro posílení Společenství. Byla zahájena finanční podpora znevýhodněným regionům prosazující vyvážený a harmonický rozvoj v Evropě. V roce 1986 bylo odstranění regionálních nerovností považováno za významný vedlejší cíl vytvoření jednotného trhu.

2.2.2   V osmdesátých a devadesátých letech byla posílena účinnost politik a programů. Smlouva o EU z roku 1992 a jednání o rozšíření Unie, která proběhla o několik let později, měla za následek podstatné navýšení strukturálních fondů.

2.2.3   Města jako taková vstoupila do vytváření politiky EU později, ačkoli pilotní programy s městskou tematikou byly spuštěny již počátkem devadesátých let minulého století. Mezi velkými a malými městy se nečinily téměř žádné rozdíly. Hlavním spatřovaným a projednávaným rozdílem dlouhou dobu zůstaly nerovnosti mezi bohatými a chudými částmi EU, tzv. modrým banánem západní Evropy na jedné straně a ostatními částmi na straně druhé.

2.2.4   V roce 1998 Komise zahájila zajímavou iniciativu sdělením Udržitelný rozvoj měst: rámec činnosti. Vliv tohoto sdělení na jednání v Radě a na každodenní fungování však zůstal velmi omezený.

2.2.5   GŘ pro regionální politiku, GŘ pro výzkum, GŘ pro mobilitu a dopravu, GŘ pro energetiku a GŘ pro zaměstnanost mezitím ve městech rozvíjely programy a projekty. Ty se neřídily žádným určitým geografickým klíčem. Za cílené studie regionálního a metropolitního rozvoje nesla odpovědnost síť ESPON s podporou programu INTERREG.

2.2.6   Rada se začala příměji angažovat v problematice měst od roku 2004. Dvakrát do roka se začaly konat neformální schůzky ministrů odpovědných za územní plánování a územní rozvoj, na kterých je městský rozměr hlavním tématem. Vzhledem k neexistenci formálních pravomocí ukotvených ve Smlouvě mohly Komise a Rada podnikat konkrétní kroky jen v omezeném rozsahu.

2.2.7   Na neformálních schůzkách ministrů byla přijata řada prohlášení. Mezi nimi je velmi důležitá Lipská charta z roku 2007, jež měla stanovit městskou agendu. Vymezila řadu městských témat, včetně otázky velkých měst, jež je třeba řešit společným evropským rámcem v souladu se subsidiaritou. Tento dokument byl zárodkem strukturovanějšího přístupu. Za zmínku stojí také navazující závěry ze schůze ministrů (1) o přínosu architektury a kultury k udržitelnému rozvoji. Cíle a polemiky byly dále rozvíjeny, zejména na neformálních ministerských schůzkách v Marseille a Toledu (2). Závěry a prohlášení z Gödöllő z května 2011 dokazují, že uzrává doba pro integrovaný přístup napříč odvětvími k vyváženému metropolitnímu rozvoji (3).

2.2.8   I když jsou města ve sděleních Evropské komise a v programech EU zmiňována, celkový stav městské agendy a dosažený pokrok nejsou oslňující. Důvodem není jen absence formálních pravomocí, ale také neexistence jasných cílů a přijatelné orientace. Od projednávání městských záležitostí na úrovni EU členské státy odrazují domácí politické důvody a subsidiarita.

2.3   Předchozí postoje EHSV

2.3.1   V roce 2004 EHSV navrhl (4) zintenzivnit pozornost věnovanou v EU metropolitním oblastem a velkým městům s kritickým počtem obyvatel zejména ze dvou důvodů: na jedné straně se svými kladnými i zápornými stránkami představují „laboratoře světového hospodářství“, na druhé straně mají aglomerace tendenci růst. V posledním desetiletí obě tyto tendence zesílily. Nedávno byly plně uznány neformálními schůzkami ministrů.

2.3.2   EHSV prosazoval, aby se souběžně se snižováním regionálních nerovností věnovala stejná pozornost silným metropolitním oblastem, jež mají být považovány za průkopníky budoucího rozvoje.

2.3.3   Velké městské aglomerace v Evropě stejně jako jinde ve světě obvykle přitahují činnosti vyznačující se vysokou kvalitou, mezinárodní společnosti a výzkumná střediska, služby, aspekty kreativního vývoje všeho druhu a vzdělávací instituce. S globalizací se rozostřují státní hranice, a tyto jevy tak ještě více vystupují do popředí: moderní dopravní prostředky a digitální spojení umožňují mezinárodní propojení a současně nabízejí vhodný kontext pro koncentraci talentů.

2.3.4   Nelze popřít, že jakožto centra přitahující nejrůznější typy lidí z EU i přistěhovalce se metropolitní oblasti a městské regiony vyznačují také poměrně vysokou mírou nezaměstnanosti a značným počtem málo kvalifikovaných obyvatel. Pro tyto jevy neexistuje snadné řešení a současně bývají často zdrojem (značných) sociálních, kulturních a hospodářských problémů. Environmentální problémy jsou četné a zřejmé.

2.3.5   Ve svém stanovisku z roku 2008 EHSV přinesl stručný přehled dosavadního vývoje v členských státech. I přes existující tendenci postupovat pravomoci a bez ohledu na celoevropskou diskusi o vhodných přístupech a opatřeních, jež je třeba k metropolitnímu rozvoji zaujmout, má každá země svůj vlastní program, který bezprostředně souvisí s historickým a legislativním vývojem. Proto EHSV doporučoval zřídit skupinu EU na vysoké úrovni, která by projednala a stanovila městskou agendu pro metropolitní oblasti (5) orientovanou na konkurenceschopný a udržitelný růst podporující začlenění. Z tohoto pohledu by metropolitní oblasti měly být pobízeny k tomu, aby si ve spolupráci s vládami členských států určily vlastní Lisabonskou agendu. Tento proces včetně osvědčených postupů by měl být projednán na úrovni EU, přičemž Komise by měla mít aktivní a monitorovací roli.

2.3.6   Takový přístup dosud nebyl uveden do praxe. Zůstává nejasné, kdo za co nese odpovědnost za jakých okolností a v jakém kontextu.

3.   Současný stav

3.1   Dnes význam metropolitních oblastí nikdo nezpochybňuje (6). Celosvětové tendence rovněž analyzuje OECD a Světová banka. Výzkumná střediska po celé Evropě ve své činnosti vycházejí z podobných předpokladů jako toto stanovisko. Přetrvávají však značné nejasnosti ohledně způsobu, jak tuto problematiku řešit na úrovni EU a často také na vnitrostátní úrovni. To lze částečně přičíst problémům souvisejícím se správou a vlastní odpovědností a částečně také roztříštěnosti přístupů. Zde je několik příkladů:

—	urbanisté odpovědní za územní rozvoj, infrastrukturu, bydlení a všeobecné služby ve velkých metropolitních oblastech často nekomunikují s těmi subjekty, jež podporují hospodářský rozvoj, dynamiku a tvorbu pracovních míst; jinými slovy často nedochází ke kontaktu myšlenek;

—	roste počet užitečných případových studií o městských aglomeracích, jejichž autoři jsou akademičtí pracovníci a výzkumné instituty, avšak účinná komunikace s veřejnými správními orgány je doposud omezená;

—	správní orgány vnitrostátní, regionální a místní úrovně nebývají obvykle ochotny sdílet názory se soukromým sektorem, např. s pozemkovými projektanty a investory;

—	města a regiony, ale také vlády, se s žádostí o finanční pomoc obracejí v prvé řadě na Brusel a zpravidla přitom přehlédnou možnost jednat o vhodných politikách nebo potřebu projednat dopady právních předpisů EU na metropolitní oblasti.

3.2   Výraznější zapojení Komise a Rady se projevilo širokou škálou programů. Vzhledem k odlišným uplatňovaným odvětvovým přístupům se tyto programy liší co do orientace a bývají obvykle založeny na nejednotném vymezení jednotlivých témat. Proto tyto přístupy většinou znesnadňují viditelnost a poškozují účinnost pro nezasvěcené a koncové uživatele.

3.3   Lisabonská strategie nepochybně přispěla k začlenění rozvoje měst do širšího evropského rámce a ambicí. Nezřídka nicméně naráží na neochotu členských států, jež málokdy hoří touhou po tom, aby jim „nadnárodní aktéři“ nahlíželi pod pokličku jejich domácích urbanistických záležitostí. Proto evropské financování projektů ve městech zahrnuje často také vnitrostátní správu místo toho, aby šlo pouze o záležitost mezi Komisí a místní úrovní bez zásahů shora dolů.

3.4   Přestože existují názorné osvědčené postupy, v členských státech a také na evropské úrovni obecně vzato panují nejasnosti ohledně toho, jaký druh přístupů zdola nahoru a shora dolů je zapotřebí. Pak ovšem metropole spíše individuálně tržně propagují města, místo aby uplatňovaly strukturovanější přístup.

3.5   A konečně, jednání často ztěžují kontraproduktivní střety zájmů mezi venkovskými a městskými oblastmi (včetně příměstských oblastí).

3.6   Úspěšné víceúrovňové správě věcí veřejných se v mnoha případech staví do cesty historické a kulturní překážky, které zpomalují kladnou odezvu na skutečné problémy.

3.7   Stručně lze říci, že členské státy a městské aglomerace se i nadále často soustřeďují pouze na každodenní fungování namísto úsilí o otevřený přístup k integrovaným strategiím či dlouhodobým cílům. Přidaná hodnota EU není dobře definována, částečně z toho důvodu, že členské státy nesouhlasí s mandátem Komise ani s přesnou úlohou (neformální) Rady, částečně pak proto, že v současnosti není v pravomoci Komise reagovat na rozcházející se názory členských států na její vlastní roli.

4.   Proaktivní přístup k obrodě měst ve 21. století

4.1   Přestože sdělení Komise a programy EU pro města získávají přesnější zaměření, v celkovém náhledu převládá roztříštěnost. Hospodářské, sociální, územní a environmentální požadavky umocněné neradostnými finančními vyhlídkami vyžadují bezodkladné přijetí koherentní a funkční městské agendy. Tato agenda by podpořila existující a skrytý hospodářský, sociální, kulturní a technologický potenciál celého kontinentu.

4.2   EHSV v dřívějších stanoviskách uvedl pádné důvody pro vytvoření takové agendy EU v reakci na mezinárodní politickou a akademickou diskusi o podpoře obrody měst ve 21. století. V diskusi o metropolitním rozměru se jako podstatné jeví tyto prvky:

—	změna paradigmatu směrem k orientaci na metropolitní oblasti a městské regiony, což je následek globalizace, pro niž je charakteristické vytváření mezinárodních sítí a hodnotových řetězců a rozostření státních hranic;

—	restrukturalizace průmyslově orientovaných regionů a jejich přechod k nově specializovaným výrobním odvětvím a službám a následný vliv na hospodářská území a metropolitní oblasti;

—	specializace měst jako základen pro klastry přitahující investice;

—	blízkost univerzit, výzkumných středisek, kvalifikovaných pracovníků, regionálně rozvinutých hodnotových řetězců v průmyslu a vysoce vyvinutých služeb;

—	mezinárodní propojení fungující souběžně s inteligentní interní mobilitou a dopravními systémy;

—	zelené město: změna klimatu, nízkoenergetické a environmentální požadavky vyžadující posílené a cílené místní a regionální řízení a partnerství veřejného a soukromého sektoru;

—	výrazně pociťovaná potřeba koncentrovaného městského osídlení namísto živelného růstu měst;

—	lepší interakce mezi městskými a venkovskými oblastmi;

—	sociální udržitelnost, demografická změna, kvalita práce na všech úrovních společnosti podporovaná vhodným vzděláváním a školením v regionu;

—	naléhavá potřeba překlenout kulturní rozdíly, jejímž cílem je vytváření vhodných příležitostí pro menšiny, jež budou prospěšné pro celou společnost;

—	potřeba zlepšit kvalitu způsobu života a bydlení, zejména v souvislosti s migrací;

—	důraz na umění urbanistického plánování, které zajišťuje podmínky pro optimální rozvoj metropolitních oblastí jako celků, což zahrnuje zapojení urbanistů a architektů;

—	záruky pro interní a externí jistotu a bezpečnost;

—	volný čas.

4.3   V neposlední řadě musí účinná správa metropolitních oblastí a měst vycházet z kombinace přístupů shora dolů a zdola nahoru. Na úrovni metropolitních oblastí musí být zajištěno zapojení všech zainteresovaných stran: nejlepších výsledků bude dosaženo, jestliže všechny zapojené úrovně společnosti ponesou odpovědnost. Čím lepší interakce mezi úrovněmi rozhodování a provádění, tedy čím lepší víceúrovňová správa, tím efektivnější bude výsledek.

4.4   Volení regionální a místní zástupci mají klíčový význam pro převzetí odpovědnosti. Kromě toho lze rozvíjet nové formy participativní demokracie občanské společnosti. Tendence zjištěné na úrovni EU mohou být podporou.

4.5   Smlouva o Evropské unii výslovně uznává „územní soudržnost“ jako obecný cíl po boku hospodářské a sociální soudržnosti (7). Všechny tři aspekty jsou uváděny jako politické oblasti pravomocí sdílených mezi EU a členskými státy. Proto také politiky týkající se regionů nemají být nadále považovány za výlučnou doménu členských států z titulu „subsidiarity“. Tento názor se také odráží v ustanoveních o transevropských sítích (8).

4.6   Zásada subsidiarity je navíc rozšířena na regionální a místní úroveň, neboť Smlouva výslovně zdůrazňuje místní a regionální autonomii (9), což je naprosto v souladu s realitou, neboť realizace politik v oblasti vnitřního trhu, průmyslu, V&V, energetiky, životního prostředí a zdraví do značné míry závisí na provádění v regionech, zejména v metropolitních oblastech.

5.   Městská agenda a rozvoj metropolí

5.1   Evropská společnost se musí připravit na budoucnost. Územní soudržnost je jedním z nástrojů, které má k dispozici. Z pohledu EHSV je ucelený přístup k metropolitním oblastem jakožto centrům dění a k procesům, jež jsou součástí rozvoje metropolí, v souladu s jedinečnou městskou strukturou v Evropě a podporuje socioekonomickou odolnost.

5.2   Rozvoj metropolí by s sebou měl přinést nový možný způsob nahlížení na mapu Evropy. Ta by již neměla být prezentována pouze jako soubor spolupracujících členských států ani definována kontrasty velký–malý či venkovský–městský. Mapa by spíše měla odrážet rozvoj metropolí, a to v rámci zemí i rozvoj přeshraniční, jako prostorové adaptace na společenský, hospodářský a technologický rozvoj současnosti a blízké budoucnosti. V tomto kontextu by agenda pro rozvoj metropolí měla evropské společnosti pomoci s optimální adaptací.

5.3   EHSV je přesvědčen, že rozvoj metropolí by měl skutečně pomoci odstranit polarizaci na venkovské oblasti a města. Tato otázka je předmětem zanícených diskusí. Existuje řada argumentů hovořících pro podporu pozitivní interakce mezi oběma stranami. Musí být vytvořeny nové nástroje na podporu vzájemných přínosů. Síť METREX připravuje zajímavou iniciativu pro spolupráci měst a venkova v metropolitních oblastech (URMA – urban-rural cooperation in metropolitan areas), v níž budou představeny metody a konkrétní projekty ke zlepšení této spolupráce. Dalších pragmatických zlepšení lze dosáhnout vhodným využitím polycentrismu a také vytvářením projektů založených na nových formách správy. Osvědčené postupy by měly být šířeny.

5.4   Kromě dílčích výsledků, které EHSV zmínil v roce 2008, lze zaznamenat zintenzivnění úsilí, jak uvést rozvoj metropolí do pohybu. Většinou mu dodává impuls hospodářství. Významnou roli však mohou hrát také územní, sociální a kulturní důvody. Z mnoha různých příkladů a modelů stojí za zmínku následující:

—	spolupráce mezi německými „Metropolregionen“ nabírá na intenzitě v rámci „Initiativkreis Europäische Metropolregionen“;

—	„pôles métropolitaines“ existující ve Francii souběžně s „pôles d'excellence“;

—	Grand Paris (včetně budoucího spojení s Atlantickým oceánem a se severem);

—	očekávané rozšíření regionu Öresund a posílení Velkého Stockholmu;

—	zvýšená intenzita projektů v nizozemském Randstadtu (okolo Amsterodamu a budoucího dvojměstí Rotterdam – Haag);

—	budování metropolitních oblastí Barcelony, Valencie a Bilbaa;

—	vznikající zkušenosti s místním partnerstvím podniků (local enterprise partnership) v některých větších anglických městech;

—	metropolitní rozvoj městských regionů Varšavy, Gdaňsku a Katovic ve Slezsku; u obou posledně zmíněných příkladů se usiluje o výrazný přeshraniční dopad (Baltské moře a Česká republika);

—	metropolitní rozvoj okolo Prahy a Budapešti;

—	vznikající dvojměstí Vídeň – Bratislava;

—	metropolitní ambice okolo Lipska se společným kulturním jmenovatelem „Lutherovo desetiletí“ v souvislosti s 500. výročím luteránské reformace z roku 1517.

5.5   Rozvoji metropolí může potenciálně dodat zvláštní impuls budování makroregionů jako Pobaltí, Podunají a regionu severozápadní Evropy (ačkoli se nejedná o formální region, v literatuře bývají Nord-Pas-de-Calais, Belgie, Lucembursko, Nizozemsko a Severní Porýní-Vestfálsko označovány za makroregion).

5.6   Z evropské perspektivy si zasluhují zvláštní pozornost přeshraniční iniciativy, někdy podporované vládami členských států, často však nikoli. Za zmínku stojí německá iniciativa „Initiativkreis Metropolitane Grenzregionen“. Kromě existujících modelů, k nimž patří Öresund a Lille-Courtrai, probíhá řada nových iniciativ. Pro příklad uveďme Oberrhein (Basilej, Štrasburk, Karlsruhe), Niederrhein (Porýní-Falc, Lucembursko, Nancy), Katovice, Savojsko-Aosta atd. Hamburk plánuje posílit vazby s regionem Öresund zlepšením vzájemných spojení. Zajímavé příklady spolupráce poskytuje rozvoj vztahů mezi ruským Kaliningradem a metropolitní oblastí Gdaňsk.

5.7   Z řádně definovaných přeshraničních iniciativ mohou mít nejvýraznější prospěch menší členské státy jako Slovinsko. Od roku 2007 jsou tyto nové přeshraniční iniciativy podněcovány právním nástrojem evropské seskupení pro územní spolupráci (ESÚS).

5.8   EHSV doporučuje, aby využívání ESÚS nebylo omezeno na sousedící přeshraniční regiony. Evropské metropolitní regiony, které mají v úmyslu vybudovat Evropu konkurenceschopnější vůči třetím zemím (Čína), by měly být povzbuzovány k vytváření intenzivnější spolupráce na základě hodnotových řetězců, doplněné o „superstrukturu“ tradiční spolupráce v oblasti kultury, vzdělávání, administrativní spolupráce atd., jež hospodářskou spolupráci učiní odolnější vůči krizím. Pro ilustraci lze uvést ESÚS Hamburk-Toulouse, kde se obě města specializují v leteckém průmyslu.

5.8.1   EHSV doporučuje, aby se přezkum nařízení o ESÚS v roce 2011 zabýval problémy zjištěnými zástupci stávajících a připravovaných ESÚS a oznamujícími orgány, které jsou zmíněny ve Zprávě o monitorování ESÚS za rok 2010.

5.9   EU potřebuje podrobnou analýzu rozvoje metropolí v současných socioekonomických podmínkách. Taková analýza vyžaduje aktuální geografickou hospodářskou, sociální a technologickou mapu Evropy. ESPON může v této oblasti velmi pomoci. Eurostat zůstává vzhledem ke své funkci poskytovatele spolehlivých údajů nepostradatelný. Kromě toho by měly být lépe využívány projekt Urban Audit a program Urbact tak, aby bylo zajištěno šíření výsledků výzkumu a praktických zkušeností.

5.10   EHSV se domnívá, že by měla být ustavena skupina na vysoké úrovni nebo pracovní skupina pro rozvoj metropolitních oblastí na základě strategie Evropa 2020 fungující souběžně s existující meziútvarovou skupinou pro rozvoj měst. Tato skupina na vysoké úrovni by měla být interdisciplinární a obsahovat řadu zástupců z členských států, metropolitních oblastí, veřejných a soukromých zainteresovaných subjektů a občanské společnosti.

5.11   Pracovní skupina by měla mít za cíl vypracovat dlouhodobou vizi metropolitní Evropy včetně přeshraničních metropolitních oblastí, jak se rovněž nastiňuje v iniciativě společného plánování Urban Europe, s dlouhodobou perspektivou Evropy v roce 2050.

5.12   V návaznosti na prvky rozvoje metropolí jako ty, jež jsou zmíněny v odstavci 4.2, by s ohledem na následující faktory mohla jako katalyzátor fungovat evropská platforma:

—	k vymezení společných jmenovatelů mezi aspekty rozvoje metropolí i přes velkou různorodost mezi metropolitními oblastmi a k šíření osvědčených postupů;

—	k uplatňování strategie Evropa 2020, jejího uceleného přístupu a jejího důrazu kladeného na zapojení co největšího počtu zainteresovaných subjektů k dosažení cílů EU orientovaných na inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění v metropolitních oblastech;

—	k projednání rozvoje a významných otázek týkajících se vedení a správy;

—	k využívání vědomostí sdílených mezi výzkumnými subjekty a veřejnými správními orgány;

—	k nalezení racionálních reakcí na trvající období finančních škrtů, jež v každém případě vyžaduje účinnější využití dostupných zdrojů;

—	k vytěžení maximálního přínosu z trojúhelníku vzdělávání–výzkum–inovace, jenž je hnací silou metropolizace v celé Evropě;

—	k projednání a zahájení, v rámci koncepce udržitelného města budoucnosti, inteligentních pilotních projektů orientovaných na Obyvatelná města, Propojená města, Podnikatelská města a Průkopnická města;

—	k měření dopadu evropské agendy v oblasti změny klimatu na města (energetika, doprava, budovy) a k formulování žádoucích přístupů;

—	pro přispění k odstranění polarizace mezi venkovskými oblastmi a městy;

—	pro poskytování přidané hodnoty ke stále intenzivnějším vnitrostátním jednáním o rozvoji metropolí a vytváření příležitostí pro odolnější regiony;

—	pro určení významu metropolitních oblastí jako funkčních regionů v širším (celosvětovém) kontextu.

5.13   K dnešnímu dni zůstávají strukturální výměny zkušeností a „získaná ponaučení“ omezené. Pracovní skupina EU by mohla hrát velmi podnětnou roli a šířit osvědčené postupy a praktické zkušenosti. Ty mohou být rovněž přínosné při formulování evropských politik a orientovat zaměření evropských fondů na projekty orientované na nejnižší úroveň.

5.14   Studií a analýz městského rozvoje v Evropě je celá řada. Evropský rámec by měl pomoci odstranit roztříštěnost a posílit spolupráci. Výzkumná střediska orientovaná na specializované znalosti a univerzity mohou být v celé Evropě lépe propojeny.

5.15   Příkladem evropského pilotního projektu by mohlo být zřízení imaginárních „živých laboratoří“ (praktických komunit) ke specifickým tématům, jako jsou např. ekonomické klastry, znalostní trojúhelník, udržitelný rozvoj, inkluzivní partnerství veřejného a soukromého sektoru, sociální bydlení, vedení v projektech (nižšího než národního) územního rozvoje atd. Každou „laboratoř“ by koordinovala jedna metropolitní oblast a byla by složena z různých veřejných a soukromých zainteresovaných subjektů.

5.16   Byl by zde i prostor pro iniciativy orientované na poptávku, kde metropolitní oblasti představují na úrovni EU určité výzvy a problémy. Pak by měly být po celé Evropě hledány cesty a způsoby, jak je vhodně řešit. V pozdější fázi lze shromáždit politická doporučení, zkušenosti a přehledy osvědčených a neosvědčených postupů.

5.17   Z dalších možných iniciativ uveďme evropský výukový systém pro města a metropolitní oblasti, jenž zajišťuje spolehlivé údaje o budoucích projektech, které se již jinde realizují; každoroční konferenci o dosavadním vývoji týkajícím se rozvoje metropolí; a především ponaučení pro dokončení jednotného trhu nabytá z městských zkušeností.

5.18   EHSV se domnívá, že rozvoj interaktivních metod, skutečné funkční víceúrovňové správy a zapojení měst a metropolitních oblastí do evropské integrace umožní otevřít zcela nové přístupy plné skrytého potenciálu a pravděpodobně dá prostor vytváření nepředpojatých postojů.

6.   Strategie Evropa 2020 jako pevný základ pro městskou agendu EU

6.1   EHSV zastává názor, že strategie Evropa 2020 nabízí užitečné nástroje pro rozvoj nevyužitých možností a nepředpojatých postojů. Patřičné zaměření na rozvoj metropolí vytvoří lepší sociální a hospodářské podmínky a stejně tak i zvýší vnitrostátní a mezinárodní publicitu.

6.2   EHSV sdílí názor komisaře Hahna, jenž považuje města a metropolitní oblasti za klíčové partnery strategie Evropa 2020. Na neformální ministerské schůzce o městském rozvoji v Toledu (v červnu 2010) prohlásil, že při řešení problémů souvisejících s rychle postupující globalizací a překotnými strukturálními změnami mají města vedoucí postavení při realizaci inovací a uskutečňování hospodářského pokroku.

6.3   Ve svém stanovisku z roku 2008 EHSV prosazoval agendu pro metropolitní oblasti založenou na Lisabonské strategii (10). Zejména ucelené programování strategie Evropa 2020, jež Lisabonskou strategii obohacuje o nové prvky, nabízí speciální příležitosti pro metropolitní oblasti a také pro zlepšení víceúrovňové správy věcí veřejných, která po léta zůstává velmi slabým místem.

6.4   V metropolitních oblastech jsou komunikační kanály kratší než na vnitrostátní úrovni. Rozhodovací procesy a plánování bývají zpravidla snáze proveditelné. Správní orgány a další subjekty – sociální partneři a občanská společnost, zejména vzdělávání na všech úrovních, urbanisté, pozemkoví projektanti a soukromí investoři – obvykle jednají cílevědoměji. Úspěšné příklady ukazují, že zvláštními hnacími silami pokroku v metropolitních oblastech jsou cílevědomost, společné uvědomění a dokonce hrdost.

6.5   Účelných plánů inspirovaných úspěšnými příklady je stále víc. Ve většině případů tyto plány vděčí za úspěch vedení vizionářských starostů a široce sdílené vizi. Pro příklad uveďme Velké Bilbao, Kodaň-Malmö, Vídeň a Birmingham.

6.6   Městská agenda by byla přínosná pro obě strany: strategie Evropa 2020 může této agendě poskytnout užitečnou strukturu, zatímco úspěšné metropolitní oblasti budou přínosem pro realizaci strategie Evropa 2020 (11). K hlavním prvkům patří následující.

6.6.1   Strategie Evropa 2020 s sebou nese potřebu účinnější koordinace v Komisi v užší spolupráci s Radou. Přípravu politik a programů EU je třeba racionalizovat. EHSV je zastáncem slučování projektů v Komisi. Významným vedlejším účinkem bude lepší zviditelnění činností Komise a (evropská) koordinace.

6.6.2   Dobře definovaný celkový přístup musí pomoci kompenzovat nevyhnutelné finanční škrty, které při současném hospodářském útlumu zasáhly města ve všech členských státech.

6.6.3   Doposud stála realizaci městské agendy v cestě zásada subsidiarity. EHSV se domnívá, že strategie Evropa 2020 vyžaduje užší koordinaci mezi EU a členskými státy s flexibilnějším přístupem k subsidiaritě a méně přísným rozlišováním mezi pravomocemi EU a členských států.

6.6.4   Je zásadně důležité, aby tato flexibilita připravila půdu pro zapojení regionálních, metropolitních a místních orgánů jako zodpovědných subjektů do rámce EU. Po léta se o víceúrovňové správě rozsáhle diskutuje bez jakéhokoli konkrétního výsledku. Nastal čas zanechat řečí, přejít k víceúrovňové správě a posílit funkční interaktivní závazky mezi veřejnými a soukromými subjekty a také občanskou společností.

6.6.5   Městská agenda strategie Evropa 2020 by rovněž vyžadovala zvýšené monitorování ze strany Komise v otázkách přímo souvisejících s městy a metropolitními oblastmi. To znamená, že města a metropolitní oblasti včetně zainteresovaných subjektů a občanské společnosti musí být přijímána jako spoluaktéři při provádění politik a programů EU.

6.6.6   Podobným způsobem strategie Evropa 2020 doporučuje užší vazbu mezi jednotlivými členskými státy. V této oblasti lze rozlišit dva důležité aspekty:

—	členské státy mají mezi sebou pozorněji sledovat postupy a výsledky těch ostatních;

—	užší vazba mezi členskými státy by byla prospěšná pro hraniční regiony a jejich potenciál stát se metropolitními oblastmi. Dvojstranné a třístranné závazky vlád členských států by prohloubení přeshraniční spolupráce nesmírně napomohly.

---

(1)  Úř. věst. C 319/05, 13.12.2008, s. 13.

(2)  Tato prohlášení byla přijata v Marseille během francouzského předsednictví v roce 2008 a v Toledu během španělského předsednictví v roce 2010.

(3)  Viz závěry maďarského předsednictví a Územní agendu Evropské unie 2020, které byly dohodnuty na neformální schůzce ministrů v Gödöllő, 19. května 2011.

(4)  Stanovisko EHSV z vlastní iniciativy k tématu Metropolitní oblasti: sociálně-hospodářské dopady na budoucnost Evropy, Úř. věst. C 302/20, 7.12.2004, s. 101. V roce 2007 EHSV rozpracoval řadu konkrétních otázek v návazném stanovisku ke stanovisku z vlastní iniciativy Evropské metropolitní oblasti – socioekonomické důsledky pro budoucnost Evropy, Úř. věst. C 168/02, 20.7.2007, s. 10.

(5)  Průzkumné stanovisko EHSV k tématu Na cestě k vyváženému vývoji městského prostředí – úkoly a příležitosti, zpravodaj pan van Iersel, Úř. věst. C 77/27, 31.3.2009, s. 123.

(6)  Ke známým dílům patří: Richard Florida „Cities and the creative class“, Charles Landry „The Creative City“ a Edward Glaeser „Triumph of the City“.

(7)  Viz článek 3.3 Smlouvy o EU.

(8)  Viz čl. 170 až 172 SFEU.

(9)  Viz čl. 5 odst.3 Smlouvy o EU.

(10)  Viz poznámka pod čarou č. 5.

(11)  Několik zajímavých komentářů v tomto smyslu lze nalézt ve Zprávě o evropské městské agendě a její budoucnosti v politice soudržnosti, Evropský parlament A7-0218/2011, zpravodaj Oldřich Vlasák, přijata v červnu 2011.

---