11.2.2011

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 44/90

---

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Sociální rozměr vnitřního trhu (stanovisko z vlastní iniciativy)

2011/C 44/15

Zpravodaj: pan JANSON

Dne 16. července 2009 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 Jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Sociální rozměr vnitřního trhu.

Specializovaná sekce Zaměstnanost, sociální věci, občanství, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 5. května 2010.

Na 464. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 14. a 15. července 2010 (jednání dne 14. července 2010), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 143 hlasy pro, 15 hlasů bylo proti a 19 členů se zdrželo hlasování.

1.   Obsah

1.1   Sociální rozměr je stěžejní složkou vnitřního trhu. Má řadu aspektů. Toto stanovisko se zabývá mimo jiné ekonomickými a právními aspekty. Nedávný vývoj vyvolal pochybnosti o schopnosti sociálního rozměru chránit pracovníky. Vnitřní trh nemůže řádně fungovat bez silného sociálního rozměru a podpory občanů.

1.2   EHSV je hluboce přesvědčen, že EU má důležité úkoly v sociální oblasti, neboť sociální problémy nemohou členské státy řešit samy. Má-li být dosaženo politické přijatelnosti, solidarity a koherence, měla by EU ve svých politikách klást větší důraz na sociální aspekty.

1.3   Některé nepříznivé směry vývoje, vedle dalších faktorů, sociální rozměr ohrozily. Evropské hospodářství čelí nejvážnější hrozbě za několik desetiletí. Byl ponechán příliš velký prostor pro růst finančních bublin a obcházení kontrolních mechanismů a tradičních posouzení rizik. Důsledkem je nárůst nezaměstnanosti a trhy práce a sociální situace se budou dále zhoršovat. Prvořadým cílem programu EU musí proto být i nadále zaměstnanost. Evropa potřebuje k financování systémů sociálního zabezpečení udržitelný růst a vysokou míru zaměstnanosti kombinovanou s kvalitním trhem práce.

1.4   V posledních deseti letech prodělaly systémy sociálního zabezpečení reformy zaměřené na podporu účinnějších pracovních pobídek v systémech sociální ochrany, jejichž účelem bylo posílit hodnotu práce a znovu začlenit osoby do trhu práce. Jedním z důsledků je však nárůst nerovnosti, a tedy zhoršení sociálních problémů. Zaměstnanost a systémy sociálního zabezpečení jsou zásadním předpokladem snížení chudoby a bez sociálních dávek bude prohlubování nerovnosti a sociální dopad krize mnohem rychlejší a závažnější. Zhoršování státních financí v mnoha členských státech, které vede ke skutečné či potenciální krizi státního dluhu, vyvíjí na systémy sociálního zabezpečení značný tlak. K možným řešením tohoto problému patří vyšší udržitelná ekonomická aktivita, regulace finančních trhů a investice do výzkumu a vzdělávání.

1.5   Vnitřní trh je oblastí, v níž se současně projevuje sociální rozměr i jiné rozměry. K prosperitě trhu je zapotřebí udržitelný hospodářský růst a tvorba pracovních míst, ze kterých plynou daňové příjmy, jež jsou základem sociálních dávek. Míra nezaměstnanosti a fiskální nerovnováha vypovídají o tom, že na současné situaci lze mnohé zlepšit.

1.6   Byly zpochybněny právní aspekty sociálního rozměru, neboť rozsudky ESD ve čtyřech věcech (Viking, Laval, Rüffert a Komise v. Lucembursko) vyvolaly živou diskusi zejména v politických a akademických kruzích o možných obavách ze zvýšeného rizika sociálního dumpingu. Evropský parlament a akademické kruhy i organizace zastupující zaměstnance (1) daly najevo obavy plynoucí z těchto rozsudků. Jiné subjekty jsou přesvědčeny, že rozsudky ESD v těchto věcech přispějí k lepšímu fungování vnitřního trhu.

1.7   EHSV proto požaduje:

V krátkodobém horizontu EHSV vyzývá k účinnějšímu provádění směrnice o vysílání pracovníků. EHSV navrhuje prozkoumat myšlenku na vytvoření „Evropského sociálního Interpolu“, který by podporoval činnosti inspektorátů práce různých členských států.

EHSV naléhavě vyzývá Komisi ke zhodnocení situace v EU na pozadí nedávných rozsudků Evropského soudu pro lidská práva.

EHSV rovněž podporuje opatření Komise, jejichž cílem bude posílení sociálního dialogu, včetně: — podpory zkvalitnění sociálního dialogu a evropského mechanismu pro řešení sporů a smírčí řízení, — dalšího rozvíjení makroekonomického dialogu s cílem předejít další finanční krizi, — prosazování evropského sociálního modelu v mezinárodních vztazích.

Pokud jde o střednědobý horizont, EHSV podporuje iniciativu Komise, jež objasňuje právní závazky státních orgánů, podniků a pracovníků v rámci provádění směrnice o vysílání pracovníků a zajišťuje, že tyto předpisy budou všeobecně použitelné. EHSV považuje za zajímavý návrh obsažený v Montiho zprávě, kde je právo na stávku vyňato z vnitřního trhu, a věří, že by mohl vyřešit některé problémy. To by však nemělo vyloučit částečný přezkum směrnice o vysílání pracovníků, aby tato směrnice uplatňovala konsistentně zásadu pracoviště, což by umožnilo uzákonit vždy tytéž pracovní a mzdové podmínky pro tutéž práci v témže místě.

V dlouhodobém horizontu by Evropská unie měla usilovat o posílení sociálního rozměru a plné využití potenciálu vnitřního trhu. Lisabonská smlouva a Listina základních práv, jež je její přílohou, ještě neměly plný dopad na rovnováhu mezi základními právy a hospodářskými právy. Posílení sociálního rozměru vyžaduje posílení základních sociálních práv a také, aby jakékoli omezování základních práv, jež zahrnuje práva sociální, bylo velmi limitované. K dosažení tohoto cíle by měla být provedena změna znění Smlouvy.

2.   Vnitřní trh a sociální rozměr

2.1   V roce 1987 EHSV přijal stanovisko (2) k tématu Sociální aspekty vnitřního trhu. EHSV navrhl, aby Evropské společenství zajistilo několik základních sociálních práv souvisejících s trhem práce. Chtěl zajistit, aby nedávno zahájený vnitřní trh nevedl k narušením trhu, a zdůraznit, že Společenství má také sociální cíle. Sociální rozměr zahrnuje právní předpisy a dohody přijaté na evropské úrovni s cílem zajistit zaměstnancům určitá základní práva na pracovišti. To však vyžaduje též spolupráci na zvýšení zaměstnanosti v EU.

2.2   Po tomto stanovisku zveřejnila Evropská komise několik dokumentů, jež se staly východiskem širšího a hlubšího výkladu sociálního rozměru vnitřního trhu (3). Jak Komise uvedla, „sociální rozměr vnitřního trhu je základní složkou tohoto projektu, neboť nejde pouze o posílení hospodářského růstu a zvýšení vnější konkurenceschopnosti evropských podniků, ale také o účinnější využití všech dostupných prostředků a dosažení spravedlivého rozdělení výhod plynoucích z jednotného trhu“ (4).

2.3   V roce 1989 se EHSV podílel na přípravě znění Sociální charty, která zakotvila základní sociální práva pracovníků, jež není možno omezit z důvodu tlaku konkurence nebo s poukazem na rostoucí konkurenceschopnost.Podle názoru EHSV je výkon takových základních práv možný pouze za předpokladu, že nedojde k žádnému jejich neodůvodnitelnému omezení.

2.4   Cílem tohoto stanoviska je zachytit důležitý poslední vývoj možností fungování sociálního rozměru. V posledních letech EHSV přijal další stanoviska týkající se sociálního rozměru, z nichž toto stanovisko částečně vychází (5). Je od počátku jasné, že vnitřní trh nemůže v sociálně tržní ekonomice řádně fungovat bez silného sociálního rozměru a přijetí této koncepce ze strany evropských občanů. Výhod řádně fungujícího jednotného trhu je celá řada a jsou důležité pro společnosti, pracovníky, občany a ekonomiku obecně. Ze znění preambulí smluv nicméně podle všeho vyplývá, že vnitřní trh byl koncipován jako nástroj sloužící blahobytu občanů, nikoli jako cíl sám o sobě.

2.5   Panují tudíž čtyři základní argumenty ve prospěch sociálního rozměru:

—	volný pohyb osob,

—

existují nedělitelná sociální práva, jež by měla ctít každá společnost a jež by měla být za všech okolností respektována;, jedná se o právo na hromadnou žalobu, na svobodu sdružování a na kolektivní vyjednávání a také další práva na základě základních úmluv ILO a mezinárodních a evropských úmluv v oblasti sociálních práv a práv osob,

—	posílení fungování vnitřního trhu a zmírnění jeho negativních dopadů s cílem zajistit přijatelnost politických a hospodářských projektů a posílit rozvoj sociální soudržnosti,

—	sociální politika je též významnou složkou vyšší konkurenceschopnosti.

2.6   „Sociální politika“ je sdílenou pravomocí mezi vnitrostátní a evropskou úrovní. Většina ustanovení týkajících se této oblasti se zaměřila na zajištění svobody pohybu pracovníků a svobody usazování pro účely vnitřního trhu. Sociální rozměr však přesto nabyl na významu. Následující smlouvy rozšířily většinové hlasování na oblasti, jako jsou předpisy týkající se rovných příležitostí, informovanosti a konzultace pracovníků a politiky na pomoc nezaměstnaným. Právní předpisy však neměly (a nemají) právní základ pro otázky, jako jsou platy, práva na sdružování, právo na stávku nebo vysazení z práce, přestože existují rozsudky ESD a právní předpisy EU, jež se těchto otázek dotýkají. Niceská smlouva formalizovala status Listiny základních práv Evropské unie. Lisabonská smlouva dále formalizovala práva tím, že učinila Listinu základních práv právně závaznou.

2.7   Sociální politiky jsou primárně v působnosti členských států. Sociální výzvy vyplývající z globálního či evropského vývoje však postihují obyvatele členských států, a je proto nutný koordinovaný evropský přístup. EU se řešení dilematu zdvojených pravomocí zhostila pomocí různých metod. Pokusila se podepřít sociální normy rozhodnutím o škále minimálních norem. Jinou metodou je otevřená metoda koordinace (OMK). OMK by mohla být využita lépe a efektivněji použitím přístupu „společných zásad“, jenž byl nedávno zaveden, a vytvořením podmínek pro to, aby se organizovaná občanská společnost mohla na evropské úrovni podílet nejen na formulování cílů Lisabonské strategie, ale i na vyjednávání o nich (6).

2.8   Evropa se pyšní pozoruhodným sociálním „acquis“: od vzniku Evropské unie bylo přijato na 70 směrnic a nařízení v této oblasti. Většina z nich byla přijata v období od roku 1985. EHSV je pevně přesvědčen, že EU má důležité sociální poslání. Sociální problémy nemohou členské státy řešit samy. Má-li být dosaženo politické přijatelnosti, solidarity a koherence, měla by EU klást větší důraz na sociální aspekty svých politik za současného dodržování zásady subsidiarity.

3.   Současný vývoj

3.1   Rozvoj ekonomiky

3.1.1   Evropské hospodářství čelí nejvážnější hrozbě za několik desetiletí. Od druhé poloviny roku 2008 (7) zažívá světové hospodářství prudký hospodářský pokles, jehož závažnost v některých zemích dalece překračuje původní očekávání. Právě když se hospodářství začala dostávat z bankovní krize, jsou nyní ohrožena krizí státního dluhu a přísností nařízených nápravných opatření.

3.1.2   Roste nezaměstnanost, a situace se tím dále zhoršuje. Následky finanční krize a požadavky věřitelů vedly ke škrtům v systémech sociálního zabezpečení, důchodech a sociálních dávkách. To dále zhorší problém chudoby, znevýhodní nejzranitelnější skupiny a uvrhne je do začarovaného kruhu. Řada evropských podniků zasažených krizí přesto spolu s veřejnými službami v oblasti zaměstnanosti přijala opatření zaměřena na udržení pracovních sil a zachování zaměstnanosti svých pracovníků.

3.1.3   Náhlá exploze událostí a jejich rychlé šíření ukazují nový fenomén globalizované ekonomiky. Příčin byla celá řada. Monetární a kurzové politiky, jež vedly k nadměrné likviditě, nedostatečná nebo žádná regulace určitých oblastí nebo subjektů, honba za nereálně vysokou návratností spolu s nedostatečným chápáním či analýzou rizik jak u subjektů na trhu, tak u regulačních orgánů, přehnané spekulace, nedostatečně koordinované makroekonomické politiky a nedostatečné strukturální reformy (8).

3.1.4   Vnucuje se proto otázka, zda současný hospodářský rámec EU, včetně nedostatečného makroekonomického dialogu EU, vlastně krizi ještě nezhoršil. Výsledkem jsou oslabené automatické stabilizátory, exploze úvěrů namísto reálných mezd, propadající se míra růstu a nižší pravděpodobnost rozpoznání finančních bublin. EHSV se domnívá, že přesun soukromého dluhu (banky) na dluh veřejný (státy a občané) představuje přílišnou zátěž uvalenou na občany, a to tím spíše, že úpadek veřejných financí a limity Paktu o stabilitě a růstu vyvolávají otázku, jak budou v budoucnu financovány životně důležité investice do systémů sociálního zabezpečení.

3.1.5   V poslední fázi krize vyšlo najevo, že mnoho členských států má neudržitelné rozpočtové deficity. Nápravná opatření, kterých je potřeba pro ozdravení veřejných financí, vyvinou značný tlak na daňové systémy, sociální politiku a programy.

3.1.6   Navzdory nedostatkům, které existují, je třeba poznamenat, že Komise zvažuje vnitrostátní dotace určené mj. také na ochranu práce, v určitém širším evropském rámci. Politika hospodářské soutěže, zejména pokud jde o MSP a státní dotace určené bankám, správně zohledňuje socioekonomický cíl zachování rovných podmínek v Evropě.

3.1.7   EHSV již dříve uvedl (9), že evropští tvůrci hospodářské politiky uznávají potřebu anticyklické makroekonomické politiky jako doplnění dosavadní orientace hospodářské politiky na opatření na straně nabídky. EHSV rovněž uvítal závazek poskytnout lepší ochranu nejslabším členům společnosti a účinněji koordinovat hospodářskou politiku. Zdůraznil však, že Plán hospodářské obnovy EU má ve srovnání s balíčky přijatými v jiných částech světa relativně malý rozsah.

3.2   Rozvoj vnitřního trhu

3.2.1   EHSV přivítal vytvoření a rozvoj vnitřního trhu v několika svých stanoviscích (10). Vnitřní trh, který pokrývá všechny členské státy a země EHP, je prospěšný pro spotřebitele, podniky a pracovníky tím, že poskytuje jednotný právní prostor pro volný pohyb zboží, kapitálu, osob a služeb.

3.2.2   Komise předložila svoji vizi jednotného trhu budoucnosti (11). Zdůraznila zde, že jednotný trh je prospěšný pro spotřebitele i podniky, že podporuje vytváření pracovních míst a podněcuje růst, konkurenceschopnost a inovace. Klíčovými oblastmi do budoucnosti podle Komise jsou:

—	spotřebitelé a podniky, jimž jednotný trh musí zajistit lepší výsledky a výhody odpovídající jejich očekáváním a obavám,

—	zvládnutí globalizace,

—	učinit ze znalostí a inovací „pátou svobodu“,

—	sociální a environmentální rozměr, kde Komise slibuje zlepšení svých posouzení dopadů tak, aby účinněji předvídala změny trhů.

Nejzásadnějším selháním vnitřního trhu je neschopnost podporovat zaměstnanost a ekonomickou činnost prostřednictvím vnitřních investic. Zejména selhává podpora a rozvoj technologií a výzkumu, které by položily základ pro přechod ekonomiky. Nebude-li tato chyba napravena, zůstane Evropa za světovou ekonomikou.

3.2.3   EHSV vyzývá k nastolení větší rovnováhy mezi sociálním rozvojem, příznivým hospodářským prostředím a ochranou životního prostředí, jež je klíčovým předpokladem funkčního vnitřního trhu a propagování dlouhodobého udržitelného rozvoje. Čím více bude vnitřní trh integrován, tím důležitější bude plnění cíle smluv spočívajícího v zajištění blahobytu občanů, a tím lepší sociální ochranu je třeba zajistit. V situaci, kdy existuje 27 trhů práce s různými legislativními tradicemi musí EU zajistit, aby jejich pravidla vnitřní mobility neoslabovala již fungující systémy. Je třeba učinit preventivní opatření, jež zajistí zaměření hospodářské soutěže mezi členskými státy na společném trhu na inovace a zabrání riziku, že bude mít kontraproduktivní nebo dokonce destruktivní dopady (12).

3.2.4   V důsledku krize Evropa navíc zažije vlnu restrukturalizací podniků. EHSV konstatuje, že EU v současné době postrádá společnou strategickou vizi, jak bojovat proti negativním dopadům těchto restrukturalizací, nebo jak využít této příležitosti ke zvýšení konkurenceschopnosti hospodářství EU v globálním hospodářství. EHSV vyzývá Komisi, aby spolu se sociálními partnery přijala evropský postoj na ochranu všech zainteresovaných zaměstnanců. V této souvislosti EHSV vítá iniciativu evropských sociálních partnerů vypracovat studii o restrukturalizaci EU a vytvořit „pracovní plán“ pro společnosti, jak se účinně zapojit do procesu restrukturalizace.

3.2.5   EHSV (13) uvedl, že pokud si chce Evropa z dlouhodobého hlediska zachovat svoji konkurenceschopnost, musí vnitřní trh zajistit udržitelný a dlouhodobý růst, což znamená také zohlednit environmentální rozměr. Konečným cílem je významné zlepšení fungování vnitřního trhu v rámci sociálně tržního hospodářství a zajištění dodržování základních sociálních práv. EHSV rovněž zdůraznil, že by v případě potřeby, a bude-li to náležité, měla být co nejdříve přijata vhodná konkrétní opatření na ochranu pracovníků, v nichž by bylo zakotveno, že ani hospodářské svobody ani pravidla hospodářské soutěže by neměla mít přednost před základními sociálními právy (14). Současně má EHSV na paměti potřebu stimulovat tvorbu pracovních míst, podporovat podnikání a také vytvořit zdravé a udržitelné ekonomiky členských států.

3.2.6   Jedním z nedostatků, které je třeba řešit, má-li vnitřní trh plnit svoji úlohu, je posílení významu a právní jistoty služeb obecného zájmu, jež hrají důležitou úlohu hospodářských stabilizátorů během současné hospodářské krize, a dále rozvíjení mezinárodního rozměru. Musíme na mezinárodní scéně prosazovat svůj sociální model jako faktor rozvoje a na mezinárodních fórech deklarovat vlastní identitu aktivního subjektu založeného na vzájemné podpoře a úsilí o poskytnutí pevnějšího rámce pro globalizaci. Má-li být globalizace spravedlivá, měla by Evropa důrazněji požadovat rovnost obchodu a globalizace v obchodních a dalších mezinárodních dohodách.

3.2.7   EHSV je pevně přesvědčen, že mobilita v Evropě by měla zůstat jednou z politických priorit EU. V této souvislosti EHSV vyzval ty členské státy, jež dále uplatňují přechodná opatření týkající se volného pohybu osob, aby respektovaly postupy vyplývající ze smluv a zrušily tato opatření (15).

3.3   Vývoj systémů sociálního zabezpečení

3.3.1   Zaměstnanost a sociální situace se budou i přes částečné hospodářské zlepšení dále zhoršovat, zvláště v souvislosti se současnými opatřeními pro řešení krize státního dluhu. Komise uvádí, že míra nezaměstnanosti podle odhadů v příštích dvou letech vzroste na hodnoty, jaké jsme nezaznamenali po několik desetiletí (16).

3.3.2   Členské státy podnikly kroky, které měly pozitivní účinek na udržení zaměstnanosti a udržení nízké míry nezaměstnanosti. Zahrnují investiční pobídky, usnadnění kolektivního vyjednávání a specifická opatření na trhu práce financovaná z veřejných programů k řešení nezaměstnanosti. Některé státy se spolehly na „vnitřní flexibilitu“, jako jsou různé programy zaměřené na snížení počtu odpracovaných hodin v kombinaci s odbornou přípravou. V některých zemích došlo k masovému propouštění, částečně vlivem absence takových opatření (17).

3.3.3   Prvořadým cílem programu EU musí být zaměstnanost. Evropa potřebuje vysokou míru zaměstnanosti kombinovanou s kvalitním trhem práce. Vysoce kvalitní pracovní síla potřebuje vysoce kvalitní podnikání a také investice do veřejného a soukromého sektoru, aby byla mezinárodně konkurenceschopná. Financování systémů sociálního zabezpečení je závislé na schopnosti evropského trhu práce absorbovat co nejvíce pracovníků. Evropa stále trpí překážkami bránícími dosažení plné zaměstnanosti. Z důvodu zachování vysoké míry zaměstnanosti v Evropě do budoucna se důraz přesunul na flexikuritu, zaměstnatelnost, vyšší produktivitu a vzdělávání a odbornou přípravu, jež mohou přispět k nastolení efektivnějších trhů práce. Nejvyšší prioritu by navíc měla mít opatření stimulující tvorbu pracovních míst a vznik podniků, jakož i opatření, která budou podporovat udržitelné vnitřní investice.

3.3.4   V posledních deseti letech prodělaly systémy sociálního zabezpečení reformy zaměřené na podporu účinnějších pracovních pobídek v systémech sociální ochrany, v souladu s filozofií orientovanou na stranu nabídky se snížením sociálních dávek a přísnějšími kritérii způsobilosti. Tato opatření jsou považována za prostředek ke snížení nezaměstnanosti. Systémy sociálního zabezpečení musejí nalézt rovnováhu mezi poskytováním podpory určené k zařazení lidí zpět do pracovního procesu a podpory k posílení příjmu v případě nezaměstnanosti.

3.3.5   Účinnost takových politik je otázkou. V posledních dvou desetiletích došlo k nárůstu nerovnosti. Systémy sociálního zabezpečení jsou zásadním předpokladem snížení chudoby a bez sociálních dávek bude prohlubování nerovnosti a sociální dopad krize mnohem rychlejší a závažnější. Panuje nebezpečí, že současná krize zastaví trend rostoucí zaměstnanosti a zlepšení přeshraniční sociální soudržnosti a zároveň ještě zhorší dlouhodobý trend v Evropě, kde se prohlubuje příjmová nerovnost uvnitř jednotlivých zemí (18).

3.3.6   Protikrizová opatření přinesla v mnoha členských státech pozitivní výsledky. Na druhou stranu Komise uvádí (19), že v řadě zemí nedostávají nezaměstnaní podporu příjmů. V některých případech jsou dávky špatně nasměrovány, což znamená, že systémy dávek nejen neposkytují komplexní záchrannou síť, ale nejsou ani správně zacíleny na ty, kteří je nejvíce potřebují. Ohrožena je kvalita těchto systémů i jejich udržitelnost (20). Vzhledem k dopadům hospodářské krize a demografickému vývoji panuje riziko, že systémy sociálního zabezpečení se mohou odklonit od ochrany životní úrovně k prostému zavedení minimálních norem. To platí zvláště v případě, kdy nárokovatelné dávky již přesahují daňové příjmy některých členských států. Přestože v zemích Unie roste úroveň produktivity, vzrůstá i chudoba. Bylo by vhodné zabývat se touto zjevnou nemožností zajistit občanům pokrytí jejich nejzákladnějších potřeb a důstojné zaměstnání. Jedno z dlouhodobých řešení spočívá v růstu veřejného a soukromého sektoru stimulovaném rozvojem konkurenceschopných podniků.

3.3.7   Schopnost EU poskytnout dostatečnou ochranu před riziky a spojit hospodářský růst se sociálním pokrokem však bude udržitelná pouze při zintenzivnění reformního úsilí. Společný pokrok musí být dosažen prostřednictvím zvýšení úrovně zaměstnanosti, růstu produktivity, vhodných daňových systémů a udržitelnosti a možností evropských sociálních systémů zajistit dostatečnou ochranu.

3.4   Vývoj judikatury

3.4.1   Rozsudky ESD ve čtyřech věcech (Viking, Laval, Rüffert a Komise v. Lucembursko (21)) vyvolaly obavy, podložené i nepodložené, o zvýšené riziko sociálního dumpingu. Rozsudky rovněž vyvolaly odezvu evropských institucí a sociálních partnerů.

3.4.2   V říjnu 2008 přijal Evropský parlament usnesení (22) reagující na rozsudky ESD. Parlament v něm uvádí, že svoboda poskytovat služby není nadřazena základním právům stanoveným v Listině základních práv Evropské unie, a především právu odborů vyjednávat, uzavírat a vymáhat dodržování kolektivních smluv a podnikat kolektivní akce. Parlament dále uvedl, že stávající právní předpisy Společenství obsahují mezery a nesrovnalosti. To nebylo záměrem zákonodárce Společenství, jenž usiloval o zajištění rovnováhy mezi svobodou poskytování služeb a ochranou práv pracovníků.

3.4.3   Zásadní byla debata v akademických kruzích (23). V červnu 2009 zaslala více než stovka evropských právníků a akademiků z oboru pracovního práva otevřený dopis hlavám států nebo předsedům vlád, v němž vyjádřili velké obavy ze zhoršení základních sociálních práv a z dopadu nedávných rozsudků ESD o právech pracovníků a jejich organizací. Vyjádřili též obavu, že rozsudky vyvolaly vážné problémy pro účinnou ochranu práv pracovníků. V dopise trvají na tom, že základní sociální práva by neměla být podřízena svobodám vnitřního trhu a pravidlům hospodářské soutěže, nýbrž uznána jako nutný předpoklad udržitelného hospodářského a sociálního rozvoje Evropské unie.

3.4.4   Koncem března 2009 zahájili evropští sociální partneři na žádost Evropské komise a francouzského předsednictví společnou analýzu rozsudků ESD. Pro tyto účely byla vytvořena skupina ad hoc, která se zaměřila na určitý omezený počet klíčových otázek, jako jsou vztah mezi hospodářskými svobodami a sociálními právy, překážky, které je třeba odstranit, a podmínky, které je třeba nastolit ke zlepšení volného pohybu a poskytování služeb, otázka transparentnosti a právní jistoty a nutnost respektovat rozmanitost vnitrostátních systémů průmyslových vztahů (24).

3.4.5   EHSV respektuje výhradní právo ESD na interpretaci existujících předpisů, domnívá se však, že rozsudky zavdávají několik příčin k obavám a je zapotřebí je analyzovat a vysvětlit jejich důsledky.

3.4.5.1   Hierarchie mezi hospodářskými svobodami a základními sociálními právy

Prostřednictvím rozsudků Viking a Laval ESD uznal, že právo uspořádat kolektivní akci je základním právem a jako takové je součástí práva EU; zdůraznil nicméně, že není nadřazené ostatnímu právu EU, jako je svoboda poskytovat služby a svoboda usazování. Dále ESD prohlásil, že svoboda poskytovat služby a svoboda usazování mají horizontální přímý účinek. ESD poznamenal, že protestní akce zaměstnanců by měla mít nejen „legitimní cíl slučitelný se Smlouvou a [být odůvodněna] naléhavými důvody obecného zájmu. V takovém případě je však navíc třeba, aby [byla způsobilá] zaručit uskutečnění sledovaného cíle a [nepřekračovala] meze toho, co je k jeho dosažení nezbytné“ (25). Z tohoto důvodu uznání, že kolektivní akce je základním právem, je spíše teoretickým uznáním než skutečností. V návaznosti na tuto skutečnost ESD prohlásil kolektivní akci za omezení výkonu těchto svobod a otázal se, zda lze toto omezení odůvodnit. To znamená, že kolektivní akce je posuzována s ohledem na omezení, která z ní vyplývají pro ekonomické svobody. Akademická obec upozornila na skutečnost, že Evropský soud pro lidská práva (26) v nedávných rozsudcích pojednal tuto problematiku z opačné strany, tj. otázkou bylo, jaká jsou přijatelná omezení základních práv. Rozsudky ESD vzbuzují určité obavy ohledně neslučitelnosti s jurisdikcí Evropského soudu pro lidská práva.

3.4.5.2   Omezení základních práv

Soud poprvé rozhodl o omezení kolektivní akce na vnitrostátní úrovni v nadnárodním kontextu. EHSV považuje za mimořádně znepokojivou skutečnost, že ESD zavedl kritérium přiměřenosti v tomto bodě. Toto kritérium nejenže odstraňuje základní právo na kolektivní akci, ale omezuje také právo na stávku. Vzhledem k rozsudkům a reakcím Evropského soudu pro lidská práva EHSV zdůrazňuje, že proces definice omezení ekonomických svobod a sociálních základních práv rovněž závisí na budoucích rozsudcích a otázkách, jež vyvolají.

3.4.5.3   Směrnice o vysílání pracovníků

Cílem směrnice o vysílání pracovníků je zajistit nutnou harmonizaci za současného respektování rozmanitosti situace v členských státech při koordinaci národních politik týkajících se dočasného přeshraničního vysílání pracovníků. ESD došel k závěru, že zjištěné problémy jsou způsobeny chybějícím převzetím některých ustanovení směrnice o vysílání pracovníků na vnitrostátní úrovni (Laval), neslučitelnými vnitrostátními právními předpisy (Rüffert (27)) nebo příliš širokou interpretací směrnice o vysílání pracovníků a nejasnými a neoprávněnými kontrolními opatřeními (Komise v. Lucembursko).

Podle ESD směrnice o vysílání pracovníků neukládá rovné zacházení, avšak zaručuje dodržování minimálních požadavků, pokud jde o vyslané pracovníky. Jde de facto o směrnici maximální a nikoli minimální. Rozhodnutí ESD však nebrání uplatnění příznivějších pracovních podmínek ze strany zaměstnavatelů. Cílem čl. 3 odst. 7 směrnice o vysílání pracovníků bylo zajistit, aby uplatnění minimálních pravidel v hostitelském členském státě v praxi nevedlo ke zhoršení pracovních podmínek ve srovnání s podmínkami, na něž měl vyslaný pracovník nárok v zemi původu. Ozývají se argumenty, že tyto rozsudky ruší některé možnosti zavést na vnitrostátní úrovni přísnější normy nad povinná pravidla minimální ochrany zakotvená ve směrnici, ať již ve formě normativního rámce, nebo kolektivních smluv ve prospěch pracovníků.

Z toho pak vyplývají narušení hospodářské soutěže na domácím i na vnitřním trhu, kde domácí podniky musí dodržovat vnitrostátní předpisy nebo kolektivní smlouvy, zatímco konkurenti z jiných členských států by mohli uplatnit minimální pravidla.

3.4.5.4   Kolize mezi různými právními systémy

Dalším výsledkem rozsudků je kolize mezi právem Společenství a mezinárodními normami (28). Dále lze argumentovat, že dochází ke kolizi práva s úmluvami ILO č. 87 a 98, a dále s čl. 6 odst. 4 Evropské sociální charty a judikaturou příslušných institucí, jak bylo zjištěno kontrolními orgány ILO (případ BAPA UK).

4.   Závěry

4.1   Poslední roky i současná krize přinesly nová rizika prohloubení sociálních nerovností. EU kromě toho vlastními rozhodnutími zvýšila riziko narušení sociálních práv a hospodářské soutěže. Hospodářský, sociální a soudní vývoj může vést k situaci, kdy dojde k ohrožení sociálního rozměru vnitřního trhu a omezení základních práv a základních sociálních práv, o nichž pojednává stanovisko EHSV z roku 1987. Sociální rozměr vnitřního trhu by proto měl být ústředním tématem pro nadcházející roky. Aby však bylo možné zlepšit ekonomické aspekty – zaměstnanost, nárokovatelné dávky a daňové výnosy –, bude EU muset napravit zjevné selhání vnitřního trhu při podpoře růstu prostřednictvím vysoce kvalitních pracovních míst a vysoce kvalitních podniků a dalších zaměstnavatelů.

4.2   Jedním z nejdůležitějších aspektů sociálního rozměru je zaměstnanost. Při tlaku na veřejné finance nemůže veřejný sektor vytvářet nekonečný počet pracovních míst, a břemeno tvorby pracovních míst tedy spočívá na bedrech sektoru soukromého. Členské státy musejí vytvořit podmínky pro uzavřený řetězec, který se znovu zaměří na reálnou ekonomiku a v němž spotřebitelé vytvářejí pracovní místa, podniky vytváří spotřebitele a investoři a podnikatelé vytvářejí podniky. Je též důležité vidět sociální investice podporující podniky a kvalitní podnikatelské prostředí. V tomto rámci je sociální ekonomika neocenitelným přínosem.

4.3   EHSV se podílel na formování diskuse o výzvách, před nimiž stojí evropské sociální modely a podstata evropského sociálního modelu (29). EHSV uvedl, že silnou stránkou evropského sociálního modelu je to, jak na sebe vzájemně působí konkurenceschopnost, solidarita a vzájemná důvěra.

4.4   Jedním ze způsobů řešení konfliktu mezi vnitřním trhem a sociálními právy by byl návrat k politice charakterizované heslem „více členského státu, méně Evropy“. EHSV je toho názoru, že potřebujeme pravý opak; potřebujeme více Evropy, ovšem jiné. To však vyžaduje nový právní rámec pro hospodářskou a sociální politiku v Evropě. Pouze plně demokratická a sociální Evropa může překonat pocit odcizení, který Evropané rostoucí měrou zažívají nad projektem evropské integrace. EU však musí také respektovat různé sociální systémy zavedené v členských státech. Pokud judikatura a předpisy EU nezohlední rozmanitost EU, mohly by se minimální normy stát příliš nízkými k tomu, aby dokázaly bránit sociálnímu dumpingu v řadě zemí.

4.5   Velmi významným prvkem evropského sociálního rozměru je harmonizovaná a spravedlivější daňová politika na úrovni EU. EHSV podporuje snahy o zajištění společného konsolidovaného základu daně z příjmů právnických osob, jenž by zabránil škodlivé daňové soutěži. Je nezbytný pro fungující vnitřní trh z dlouhodobého hlediska (30). EHSV rovněž vyzval k širší celoevropské koordinaci daňových politik členských států, primárně v oblastech, kde je pohyblivý daňový základ a nejvyšší riziko daňových úniků a daňové soutěže (31). Je třeba bojovat s daňovými úniky a podvody, stejně jako daňovými ráji.

4.6   Rovněž je třeba připomenout, že částečným odstraněním možnosti regulovat podmínky na trhu práce pomocí kolektivních smluv se snižuje flexibilita trhů práce. Kolektivní smlouvy a sociální dialog jsou nezbytnými nástroji konceptu flexikurity (32).

5.   Jak zajistit účinnější fungování sociálního rozměru

5.1   V krátkodobém horizontu EHSV vyzývá ke kvalitnějšímu provádění směrnice o vysílání pracovníků. Předpokladem splnění cíle směrnice, totiž zabránění sociálnímu dumpingu, jsou účinné kontroly řádného provádění ustanovení směrnice. Má-li být kontrola mzdových a pracovních podmínek vyslaných pracovníků účinná, je třeba zajistit účinnou nadnárodní spolupráci mezi orgány. EHSV podporuje vytvoření „Evropského sociálního Interpolu“, který by zodpovídal za koordinaci činnosti inspektorátů sociálních podmínek v různých členských státech.

5.2   Pokud jde o judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, jenž uvádí, že „Úmluva je živý nástroj,… aby odrážela stále rostoucí požadavky na ochranu lidských práv, a tedy vyžaduje přísnější posuzování narušení základních hodnot demokratických společností, a omezení práv musejí být vymezena restriktivně.“ (33) EHSV vyzývá Komisi ke zhodnocení situace v EU na pozadí nedávných rozsudků Evropského soudu pro lidská práva.

5.3   Zařazení a zapojení pracovníků a jejich představitelů a odborů je klíčovým předpokladem řízení této změny sociálně přijatelným způsobem na úrovni podniků (34). EHSV mnohokrát poukázal na význam sociálního dialogu a posílení systémů pracovněprávních vztahů na evropské i vnitrostátní úrovni, s důrazem na zachování rozmanitosti takových systémů v EU (35). EHSV podporuje všechna opatření Komise, jejichž cílem bude posílení sociálního dialogu, včetně:

—	podpory zkvalitnění sociálního dialogu a evropského mechanismu pro řešení sporů a smírčí řízení,

—	dalšího rozvíjení makroekonomického dialogu s cílem předejít další finanční krizi.

5.4   Pokud jde o střednědobý horizont, EHSV podporuje iniciativu Komise, jež objasňuje právní závazky státních orgánů, podniků a pracovníků v rámci provádění směrnice o vysílání pracovníků a zajišťuje, aby tyto předpisy byly všeobecně použitelné. V této souvislosti EHSV vítá závazek, který v Evropském parlamentu učinil předseda Komise Barroso. Návrh obsažený v Montiho zprávě, aby právo na stávku bylo vyňato z vnitřního trhu, považuje EHSV za zajímavý a je přesvědčen, že by mohl vyřešit některé problémy. To by však nemělo vyloučit částečnou revizi směrnice o vysílání pracovníků, aby směrnice uplatňovala konsistentně zásadu pracoviště, což by umožnilo uzákonit vždy tytéž pracovní a mzdové podmínky pro tutéž práci v témže místě.

5.5   V dlouhodobém horizontu by Evropská unie měla usilovat o posílení základních sociálních práv.

EHSV v řadě případů vyzýval k silnějším evropským sociálním politikám, zvláště pak v souvislosti s probíhající krizí. EU se musí hlásit k politice plné zaměstnanosti, snížení nerovností příjmu, zlepšení sociálních podmínek, posílení sociálního státu, zrušení podmínek zaměstnání bez sociální ochrany a rozšíření práv pracovníků a pracovněprávní demokracie. Lisabonská smlouva a Listina základních práv, jež je její přílohou, ještě neměly plný dopad na rovnováhu mezi základními právy a hospodářskými právy. Tento dopad se teprve projeví.

Posílení základních práv, jejichž součástí jsou sociální práva, však vyžaduje, aby jakékoli restrikce byly velmi omezené. Východiskem tedy musí být, v souladu s jurisdikcí Evropského soudu pro lidská práva, základní práva, nikoli ekonomické svobody. K posílení sociálního rozměru by měly být provedeny úpravy přímo použitelného práva EU (primárního práva).

---

(1)  Evropská konfederace odborových svazů zastupuje 80 milionů zaměstnanců.

(2)  Viz stanovisko HSV ze dne 19. listopadu 1987 k tématu Sociální aspekty vnitřního trhu, zpravodaj: pan Beretta (Úř. věst. C 356, 31.12.1987, s. 31–33).

(3)  Např. Sociální rozměr vnitřního trhu. Pracovní dokument útvarů Komise. SEK(88) 1148 v konečném znění, 14. září 1988 a Sdělení Komise o Akčním programu týkajícím se provádění Charty Společenství pro základní sociální práva pracovníků. KOM(89) 568 v konečném znění, 29.11.1989.

(4)  Sociální rozměr vnitřního trhu. Pracovní dokument útvarů Komise. SEK(88) 1148 v konečném znění, 14. září 1988.

(5)  Viz stanovisko EHSV

ze dne 6. července 2006 k tématu Sociální soudržnost: – naplnit evropský sociální model, zpravodaj: pan Ehnmark (Úř. věst. C 309, 16.12.2006, s. 119–125),

ze dne 9. července 2008 k tématu Nový evropský sociální akční program, zpravodaj: pan Olsson (Úř. věst. C 27, 3.2.2009, s. 99–107),

ze dne 4. listopadu 2009 k tématu Lisabonská strategie po roce 2010, hlavní zpravodaj: pan Greif (Úř. věst. C 128, 18.5.2010, s. 3–9).

(6)  Stanovisko EHSV ze dne 4. prosince 2008 k tématu Účinná správa obnovené Lisabonské strategie, hlavní zpravodajka: paní Florio (Úř. věst. C 175, 28.7.2009, s. 13–19).

(7)  Hospodářská prognóza Evropské komise, jaro 2009.

(8)  Viz stanovisko EHSV ze dne 15. ledna 2009 k Plánu evropské hospodářské obnovy, zpravodaj: pan Delapina (Úř. věst. C 182, 4.8.2009, s. 71–74).

(9)  Tamtéž.

(10)  Viz stanovisko EHSV ze dne 14. května 2009 k tématu Dopad legislativních překážek v členských státech na konkurenceschopnost EU, zpravodaj: pan van Iersel. (Úř. věst. C 277, 17.11.2009, s. 6–14).

(11)  Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Jednotný trh pro Evropu ve 21. století, KOM(2007) 724 v konečném znění.

(12)  Integrovaná zpráva o realizaci a budoucnosti Lisabonské strategie v období po roce 2010.

(13)  Viz stanovisko EHSV ze dne 14. ledna 2009 k tématu Sociální a environmentální rozměr vnitřního trhu, zpravodaj: pan Adamczyk (Úř. věst. C 182, 4.8.2009, s. 1–7).

(14)  Viz stanovisko EHSV ze dne 14. května 2009 k tématu Dopad legislativních překážek v členských státech na konkurenceschopnost EU, zpravodaj: pan van Iersel. (Úř. věst. C 277, 17.11.2009, s. 6–14).

(15)  Viz stanovisko EHSV ze dne 25. března 2009 k tématu Určení přetrvávajících překážek mobility na vnitřním trhu práce, zpravodajka: paní Drbalová (Úř. věst. C 228, 22.9.2009, s. 14–23).

(16)  Hospodářská prognóza Evropské komise, jaro 2009.

(17)  Plant-level responses to the economic crisis in Europe Vera Glassner a Béla Galgóczi WP 2009.01 ETUI.

(18)  Tento trend rostoucí nerovnosti je zřejmý i v zemích OECD.

(19)  Sociální situace v Evropské unii 2008.

(20)  IRES 115.

(21)  Viking C-438/05, Laval C-341/05, Rüffert C-346/06, Komise v. Lucembursko C-319/06.

(22)  Usnesení EP ze dne 22. října 2008 o problematice kolektivních smluv v EU (2008/2085(INI)).

(23)  http://www.etui.org/en/Headline-issues/Viking-Laval-Rueffert-Luxembourg/2-Articles-in-academic-literature-on-the-judgements.

(24)  Zpráva o společné činnosti evropských sociálních partnerů k rozsudkům ESD ve věcech Viking, Laval, Rüffert a Komise v. Lucembursko.

(25)  Viking C-438/05 (75).

(26)  Rozsudek ESLP ve věci Demir a Baykara vs. Turecko (žádost č. 34503/97).

(27)  Ve věci Rüffert ESD rozhodl, že konkurenční výhoda spočívající ve vyplácení nižších mezd je součástí svobody poskytovat služby a jako taková je chráněna.

(28)  Rozsudek ESD ve věci Rüffert nezohlednil úmluvu ILO č. 94, a výklad proto vytváří kolizi mezi různými právními systémy.

(29)  Viz stanovisko EHSV ze dne 6. července 2006 k tématu Sociální soudržnost: naplnit evropský sociální model, zpravodaj: pan Ehnmark (Úř. věst. C 309, 16.12.2006, s. 119–125).

(30)  Viz stanovisko EHSV ze dne 26. září 2007 k tématu koordinace přímých daní, zpravodaj: pan Nyberg (Úř. věst C 10, 15. 1.2008, s. 113–117).

(31)  Viz stanovisko EHSV ze dne 4. listopadu 2009 k tématu Lisabonská strategie po roce 2010, hlavní zpravodaj: pan Greif (Úř. věst. C 128, 18.5.2010, s. 3–9).

(32)  Viz stanovisko EHSV ze dne 11. července 2007 k tématu Koncept flexicurity (kolektivní vyjednávání a úloha sociálního dialogu), zpravodaj: pan Janson (Úř. věst. C 256, 27.10.2007, s. 108–113).

(33)  Rozsudek ESLP ve věci Demir a Baykara vs. Turecko (žádost č. 34503/97).

(34)  Viz stanovisko EHSV ze dne 29. září 2005 k tématu Sociální dialog a průmyslové změny, zpravodaj: pan Zöhrer (Úř. věst. C 24, 30.1.2006, s. 90–94).

(35)  Viz stanovisko EHSV ze dne 11. července 2007 k tématu Koncept flexicurity (kolektivní vyjednávání a úloha sociálního dialogu), zpravodaj: pan Janson (Úř. věst. C 256, 27.10.2007, s. 108–113).

---