5.8.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 212/94

A.

vzhledem k tomu, že poslední usnesení Evropského parlamentu ve věci vztahů s vnitrostátními parlamenty pochází z roku 2002, a je proto načase znovu zhodnotit situaci,

B.

vzhledem k tomu, že občané jsou na úrovni Unie bezprostředně zastoupeni v Evropském parlamentu a že členské státy jsou zastoupeny v Radě jednotlivými vládami, které jsou demokraticky odpovědné svým vnitrostátním parlamentům (viz čl. 10 odst. 2 Smlouvy o EU ve znění Lisabonské smlouvy); proto se nezbytná parlamentarizace Evropské unie musí opírat o dva základní pilíře – za prvé o rozšíření pravomocí Evropského parlamentu ve vztahu ke všem rozhodnutím Unie a za druhé o posílení pravomocí vnitrostátních parlamentů vůči jejich vládám,

C.

vzhledem k tomu, že v rámci Evropského konventu probíhala vynikající spolupráce mezi zástupci vnitrostátních parlamentů a zástupci Evropského parlamentu a také mezi zástupci Evropského parlamentu a zástupci parlamentů přistupujících zemí,

D.

vzhledem k tomu, že se v rámci fáze reflexe osvědčilo pořádání společných zasedání parlamentů věnovaných určitým tématům, a tohoto postupu lze tedy využít i v případě svolávání nového konventu nebo při podobných příležitostech,

E.

vzhledem k tomu, že v posledních letech se vztahy mezi Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty zlepšily a rozšířily a že na úrovni parlamentů jako celků i na úrovni parlamentních výborů probíhá stále více činností,

F.

vzhledem k tomu, že v dalším rozvoji vztahů by měly být zohledněny konkrétní přednosti a nedostatky stávajících postupů,

G.

vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva přiznává vnitrostátním parlamentům nové pravomoci, zejména s ohledem na zásadu subsidiarity, a vede je k tomu, aby se již v počáteční fázi aktivně zapojily do vytváření politik na úrovni EU,

H.

vzhledem k tomu, že všechny podoby meziparlamentní spolupráce by měly naplňovat dvě hlavní zásady, jimiž jsou zvyšování účinnosti a parlamentní demokratizace,

I.

vzhledem k tomu, že prvotním úkolem a funkcí Evropského parlamentu a vnitrostátních parlamentů je podílet se na legislativním rozhodování a kontrolovat politická rozhodnutí na příslušné – vnitrostátní či evropské – úrovni; vzhledem k tomu, že úzká spolupráce ve prospěch obecného zájmu tedy není nadbytečná, zejména pokud jde o provádění práva EU do vnitrostátních předpisů,

J.

vzhledem k tomu, že je vhodné formulovat politické zásady, na jejichž základě budou moci zástupci a orgány Evropského parlamentu určovat svou další činnost, pokud jde o vztahy s vnitrostátními parlamenty a o provádění ustanovení Lisabonské smlouvy, jež upravují činnost vnitrostátních parlamentů,

1.

vítá úkoly a pravomoci svěřené vnitrostátním parlamentům Lisabonskou smlouvou – jež je „smlouvou parlamentů“ –, které posilují jejich úlohu v politických procesech Evropské unie; domnívá se, že tyto nové pravomoci lze rozdělit do tří skupin:

2.

s uspokojením konstatuje, že jeho vztahy s vnitrostátními parlamenty a jejich poslanci se v posledních letech rozvíjely velice příznivě, i když prozatím ne v takové míře, jak by bylo třeba, a to zejména prostřednictvím následujících forem společných činností:

3.

zastává názor, že je třeba zavést nové formy dialogu mezi Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty před legislativní činností a po ní;

4.

důrazně žádá vnitrostátní parlamenty, aby zvýšily své úsilí vedoucí k tomu, aby evropské vlády doložily, jak nakládají s prostředky z fondů EU; vyzývá vnitrostátní parlamenty, aby prověřily kvalitu posouzení dopadů na vnitrostátní úrovni a způsob, jak jednotlivé vlády provádějí právo EU ve vnitrostátních předpisech a realizují politiku EU a programy financování na úrovni státu, regionů a místních úřadů; požaduje, aby vnitrostátní parlamenty pečlivě sledovaly zprávy o národních akčních plánech podle lisabonské agendy;

5.

pokládá za vhodné poskytovat vnitrostátním parlamentům podporu při posuzování návrhů právních předpisů předtím, než je projedná zákonodárný orgán Unie, stejně jako při účinném dohledu nad jejich vládami, když jednají v Radě;

6.

konstatuje, že pravidelné dvoustranné společné schůze výborů za účasti příslušných specializovaných výborů a meziparlamentní schůzky na úrovni výborů ad hoc, jež se konají na pozvání Evropského parlamentu, umožňují vést dialog o předložených nebo plánovaných legislativních návrzích či politických iniciativách již v rané fázi, a proto by měly být zachovány a systematicky rozvíjeny, aby vznikla stálá síť vzájemně si odpovídajících výborů; je přesvědčen, že před těmito schůzkami nebo po jejich skončení by mohla probíhat dvoustranná jednání výborů ad hoc ke konkrétním vnitrostátním otázkám; domnívá se, že sestavením a koordinací programu činnosti specializovaných výborů s vnitrostátními parlamenty by mohla být pověřena Konference předsedů výborů;

7.

konstatuje, že setkání předsedů specializovaných výborů Evropského parlamentu a vnitrostátních parlamentů, jako např. setkání předsedů Výboru pro zahraniční věci, Výboru pro ústavní záležitosti a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, jsou z důvodu omezeného počtu účastníků také nástrojem pro sdílení informací a výměnu názorů;

8.

domnívá se, že k utváření evropského politického prostoru by mohly účinně přispět i jiné než výše uvedené formy spolupráce, které by měly být dále rozvíjeny a rozšiřovány;

9.

v této souvislosti by uvítal inovace na úrovni vnitrostátních parlamentů, například pokud by poslanci Evropského parlamentu získali právo jednou ročně na základě pozvání vystoupit na plenárních zasedáních vnitrostátních parlamentů, účastnit se v poradní roli zasedání výborů pro evropské záležitosti, účastnit se schůzí specializovaných výborů, pokud se na nich projednávají relevantní legislativní návrhy Evropské unie, nebo se v poradní roli účastnit zasedání příslušných politických skupin;

10.

doporučuje vyčlenit dostatečné rozpočtové prostředky na pořádání schůzí specializovaných výborů s příslušnými výbory vnitrostátních parlamentů a na pořádání schůzek zpravodajů Evropského parlamentu s jejich protějšky ve vnitrostátních parlamentech a doporučuje prověřit, zda lze technicky zajistit pořádání videokonferencí mezi zpravodaji specializovaných výborů vnitrostátních parlamentů a Evropským parlamentem;

11.

domnívá se, že silnější pravomoci vnitrostátních parlamentů s ohledem na dodržování zásady subsidiarity stanovené Lisabonskou smlouvou umožní posuzovat a ovlivňovat evropské právní předpisy již v rané fázi, což přispěje ke zkvalitnění legislativní činnosti a k většímu sbližování právních předpisů na úrovni EU;

12.

konstatuje, že vnitrostátní parlamenty získávají poprvé přesně vymezenou úlohu v otázkách EU, která je odlišena od úlohy jejich vnitrostátních vlád, přispívá k větší demokratické kontrole a přibližuje Unii k občanům;

13.

připomíná, že dohled vnitrostátních parlamentů nad vnitrostátními vládami musí být v první řadě vykonáván v souladu s příslušnými ústavními pravidly a právními předpisy;

14.

zdůrazňuje, že vnitrostátní parlamenty jsou důležitými činiteli při provádění práva EU a že je velmi důležité, aby vznikl mechanismus výměny osvědčených postupů v této oblasti;

15.

konstatuje v této souvislosti, že vytvoření elektronické platformy pro výměnu informací mezi parlamenty – internetových stránek IPEX (4) – je významným krokem kupředu, neboť umožňuje sledování dokumentů EU na úrovni vnitrostátních parlamentů a na úrovni Evropského parlamentu, popř. jejich provedení v právních předpisech členských států vnitrostátními parlamenty, v reálném čase; považuje proto za nezbytné, aby měl tento systém vytvořený a provozovaný Evropským parlamentem odpovídající finanční zajištění;

16.

plánuje systematičtější sledování předlegislativního dialogu mezi vnitrostátními parlamenty a Komisí (tzv. Barrosova iniciativa), aby byl informován o postoji vnitrostátních parlamentů již v rané fázi legislativního procesu; vyzývá vnitrostátní parlamenty, aby svá stanoviska, která v této věci zaujmou, zpřístupnila současně i Evropskému parlamentu;

17.

vítá pokrok, jehož bylo v posledních letech dosaženo, pokud jde o prohlubování spolupráce mezi Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty v oblasti zahraničních věcí, bezpečnosti a obrany;

18.

uznává, že vnitrostátní parlamenty hrají důležitou úlohu v informační vnitrostátní diskusi o společné zahraniční a bezpečnostní politice (SZBP) a evropské bezpečnostní a obranné politice (EBOP);

19.

se znepokojením opakovaně konstatuje, že odpovědnost vůči parlamentům za finanční opatření v oblasti SZBP a EBOP je nedostatečná, a že je proto nutné zlepšit spolupráci mezi Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty s cílem zajistit demokratickou kontrolu všech aspektů těchto politik (5);

20.

v zájmu zajištění soudržnosti a účinnosti a s cílem zabránit zdvojování úsilí žádá, aby bylo rozpuštěno Parlamentní shromáždění Západoevropské unie (ZEU), jakmile bude vstupem Lisabonské smlouvy v platnost toto uskupení plně a definitivně začleněno do Evropské unie;

21.

zastává názor, že do budoucna se politická úloha konference COSAC musí opírat o úzkou spolupráci mezi Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty a že konference COSAC by podle Protokolu o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii připojeného k Amsterodamské smlouvě měla zůstat především fórem pro výměnu informací a diskusi o obecných politických otázkách a osvědčených postupech v oblasti dohledu nad vnitrostátními vládami (6); domnívá se, že tato výměna informací a diskuse by se v neposlední řadě měla zaměřit na legislativní činnost týkající se prostoru svobody, bezpečnosti a práva a na dodržování zásady subsidiarity na úrovni Evropské unie,

22.

je odhodlán beze zbytku plnit svoji úlohu, dostát svým povinnostem, jež souvisejí s činností konference COSAC, a i nadále poskytovat sekretariátu konference COSAC a zástupcům vnitrostátních parlamentů technickou podporu;

23.

připomíná, že činnosti Evropského parlamentu a vnitrostátních parlamentů v rámci konference COSAC se musí vzájemně doplňovat, nesmějí být roztříštěné a nesmějí být zneužívány z vnějšku,

24.

zastává názor, že do přípravy zasedání konference COSAC a účasti na nich by měly být více zapojeny jeho specializované výbory; domnívá se, že jeho delegace by měla být vedena předsedou Výboru pro ústavní záležitosti a sestávat z předsedů a zpravodajů specializovaných výborů příslušných pro body jednání zařazené na program příslušného zasedání konference COSAC; považuje za nezbytné, aby byla o průběhu a závěrech každého zasedání konference COSAC následně informována Konference předsedů a poslanci;

25.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.