4.12.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 295/4

A.

vzhledem k tomu, že všichni žadatelé o azyl mají nárok na individuální a podrobné posouzení své žádosti,

B.

vzhledem k tomu, že právní předpisy a postupy jednotlivých zemí v oblasti azylové politiky se stále výrazně liší, a že proto jednotlivé státy účastnící se dublinského systému zacházejí s žadateli o azyl odlišným způsobem,

C.

vzhledem k tomu, že dublinský systém vychází z takových předpokladů, jako je vzájemná důvěra a spolehlivost, a že nejsou-li tyto předpoklady splněny, tedy pokud v určitých členských státech existují závažné nedostatky při shromažďování údajů či rozpory v procesu rozhodování, narušuje to celý systém,

D.

vzhledem k existujícím důkazům o tom, že účinný přístup k postupu pro udělení postavení uprchlíka není v některých členských státech zaručen,

E.

vzhledem k tomu, že některé členské státy neuplatňují směrnici o přijímání žadatelů účinným způsobem, ať se jedná o žadatele o azyl, kteří čekají na přemístění do jiného členského státu podle dublinského nařízení, nebo o žadatele, kteří mají být navráceni do členského státu, který je v jejich věci příslušný,

F.

vzhledem k tomu, že některé členské státy systematicky umísťují osoby, na které se vztahuje dublinský systém, do zadržovacích středisek,

G.

vzhledem k tomu, že vysoký počet vícenásobných žádostí a nízký počet uskutečněných přemístění jsou znakem toho, že dublinský systém je v mnoha ohledech nedokonalý a že je nutné zavést společný evropský azylový systém,

H.

vzhledem k tomu, že správné uplatňování dublinského nařízení může snadno vyústit v nerovnoprávné rozdělení odpovědnosti za osoby žádající o ochranu na úkor některých členských států, které jsou obzvláště vystaveny migračním tokům čistě na základě své geografické polohy,

I.

vzhledem k tomu, že hodnocení provedené Komisí odhaluje, že v roce 2005 muselo třináct členských států nacházejících se na hranicích Unie řešit rostoucí problémy vyvolané dublinským systémem,

J.

vzhledem k tomu že jižní členské státy jsou nuceny přijímat žádosti o azyl od neregulérních přistěhovalců, kteří se při cestě do Evropy ocitají v ohrožení života,

K.

vzhledem k tomu že jižní členské státy jsou nuceny přijímat žádosti o azyl od neregulérních přistěhovalců, kterým neposkytují pomoc třetí země, jež jsou podle mezinárodní práva povinny takovou pomoc poskytnout,

L.

vzhledem k tomu, že členské státy nemusí mít zájem na dodržování závazku registrovat do databáze Eurodac osoby, které nelegálně vstoupily na jejich území, neboť to může mít za následek zvýšení počtu žádostí o azyl, kterými se budou muset zabývat,

M.

vzhledem k tomu, že dublinské nařízení zavádí systém, jenž má určit, kterému členskému státu přísluší zabývat se danou žádostí, avšak původně nebyl zamýšlen jako mechanismus pro sdílení břemene, proto k tomuto účelu ani neslouží,

N.

vzhledem k tomu, že je nezbytné, aby bylo jakékoli hodnocení dublinského systému doplněno o konkrétní, trvalý, spravedlivý a funkční mechanismus pro sdílení břemene,

O.

vzhledem k tomu, že kritérium první země vstupu v rámci dublinského systému vytváří velký tlak na hraniční členské státy,

P.

vzhledem k tomu, že míry přiznání postavení uprchlíka žadatelům se v jednotlivých členských státech u státních příslušníků některých třetích zemí pohybují přibližně od 0 % po 90 %,

Q.

vzhledem k tomu, že je velice důležité, aby byli žadatelé plně obeznámeni s dublinským procesem a jeho možnými důsledky, a to v jazyce, kterému rozumějí,

R.

vzhledem k tomu, že čl. 24 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie stanoví, že při všech činnostech týkajících se dětí, ať už uskutečňovaných veřejnými orgány nebo soukromými institucemi, musí být prvořadým hlediskem nejvlastnější zájem dítěte,

S.

vzhledem k tomu, že ačkoli celistvost rodiny zaujímá mezi kritérii uvedenými v dublinském nařízení první místo, toto ustanovení často není uplatňováno,

T.

vzhledem k tomu, že statistické údaje o přemísťování jsou zjevně nepřesné, neboť neuvádějí například počet žádostí o převzetí žadatele o azyl z důvodu neregulérního překračování hranic či poměr žádostí o převzetí k žádostem o přijetí zpět,

U.

vzhledem k tomu, že v roce 2005 ohlásilo devět nových členských států, že zaznamenaly více „vstupních“ přemístění na základě dublinského nařízení, a že členské státy, které nejsou na vnější pozemní hranici Unie, zaznamenaly více „výstupních“ přemístění,

V.

vzhledem k tomu, že Komise nebyla schopna posoudit náklady dublinského systému a že se jedná o údaj důležitý pro to, aby bylo možné vyhodnotit, nakolik je systém účinný,

W.

vzhledem k tomu, že na zasedání Rady ve složení pro spravedlnost a vnitřní věci, které se konalo ve dnech 12. a 13. června 2007 v Lucemburku, byla Komise vyzvána, aby co nejdříve předložila návrh na změnu nařízení o Eurodac s cílem umožnit policejním a donucovacím orgánům členských států a Europolu za určitých podmínek přístup do této databáze, která byla původně vytvořena jako nástroj pro uplatňování dublinského nařízení,

1.

rozhodně se domnívá, že dokud nebude v celé Evropské unii dosaženo uspokojivé a jednotné úrovně ochrany, bude dublinský systém jak z technického, tak lidského hlediska vždy vykazovat neuspokojivé výsledky a žadatelé o azyl budou mít i nadále pádné důvody, aby o azyl žádali raději v konkrétním členském státě, a mohli tak využít vnitrostátního rozhodovacího procesu, který je pro ně nejvýhodnější;

2.

je pevně přesvědčen, že pokud nevznikne skutečný společný evropský azylový systém a jednotný postup, bude dublinský systém i nadále nespravedlivý jak z hlediska žadatelů o azyl, tak z hlediska některých členských států;

3.

opakuje naléhavou potřebu zlepšit jak kvalitu, tak soudržnost rozhodovacího procesu; je přesvědčen, že v tomto ohledu by mohl sehrávat pozitivní úlohu Evropský úřad na pomoc žadatelům o azyl, například tím, že by poskytoval školení o jednotných normách vysoké úrovně a že by zajišťoval týmy odborné pomoci;

4.

žádá Komisi, aby jako doplněk k projektovému financování zvážila metody přímého financování Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR), aby mohl zdokonalit svou dohlížecí a poradní činnost v EU a dále rozvíjet postupy, které mají podpořit vnitrostátní orgány v jejich úsilí o zlepšení kvality rozhodování;

5.

žádá Komisi, aby navrhla mechanismy sdílení břemene, jejichž zavedení by mohlo pomoci ulehčit nerovnoměrně rozložené břemeno, které by mohlo zatěžovat určité, zejména hraniční, členské státy, avšak které nezapadají do dublinského systému;

6.

žádá Komisi, aby do doby, než budou zavedeny evropské mechanismy sdílení břemene, usilovala o to, aby v rámci dublinského nařízení byly stanoveny jiné než finanční mechanismy, které napraví neblahé důsledky, jež má jeho uplatňování pro členské státy na vnějších hranicích Unie;

7.

žádá Komisi, aby stanovila závazný mechanismus, který ukončí přemísťování žadatelů o azyl do členských států, v nichž není zaručeno podrobné a spravedlivé posouzení jejich žádostí, a aby systematicky přijímala opatření vůči těmto státům;

8.

vyzývá Komisi, aby navázala smysluplné bilaterální pracovní vztahy se třetími zeměmi s cílem usnadnit spolupráci a zajistit, aby tyto třetí země plnily své povinnosti vyplývající z mezinárodního práva v souvislosti s Ženevskou úmluvou o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951 a záchranou na moři;

9.

žádá Komisi, aby do nového nařízení zapracovala jasnější a přísnější ustanovení o prostředcích, kterými jsou osoby usilující o ochranu informovány o dopadech dublinského nařízení, a aby zvážila vytvoření standardního letáku, který by mohl být přeložen do určitého počtu jazyků a distribuován všem členským státům, a který by měl vzít také v úvahu míru gramotnosti v jednotlivých zemích;

10.

žádá Komisi, aby pozměnila články 19 a 20 dublinského nařízení o přebírání a zpětném přebírání tak, aby bylo žadatelům poskytnuto automatické právo s odkladným účinkem na odvolání proti rozhodnutí převést podle dublinského nařízení odpovědnost na jiný členský stát;

11.

znovu zdůrazňuje, že zásada nenavracení by měla zůstat jedním ze základních kamenů jakéhokoli společného azylového systému na úrovni Evropské unie, a trvá na tom, že uplatňování dublinského nařízení by nikdy nemělo vést k tomu, že je žádost z procedurálních důvodů uzavřena a po přemístění v rámci dublinského procesu není znovu otevřena, aby mohlo proběhnout podrobné a spravedlivé posouzení; domnívá se, že by to mělo být v nařízení jasně uvedeno;

12.

domnívá se, že by si členské státy měly lépe předávat informace o přemísťování, zejména s ohledem na informace o zvláštní zdravotní péči, kterou přemísťované osoby potřebují;

13.

žádá Komisi, aby posoudila možnost, že by osoba, která má být přemístěna do jiného členského státu, byla přemístěna do země svého původu, ovšem pouze na její výslovnou žádost a při plném dodržení jejích procesních práv;

14.

doporučuje, aby byl na úrovni Evropské unie přijat soubor společných pokynů ke stanovení věku a aby bylo v případě nejistoty rozhodováno ve prospěch dítěte;

15.

připomíná, že v rámci rozhodování týkajícího se dětí musí být prvořadé nejvlastnější zájmy dítěte; trvá na tom, že nezletilé osoby bez doprovodu by nikdy neměly být zadržovány nebo přemísťovány do jiného členského státu s výjimkou případů, kdy se tak děje za účelem opětovného spojení rodiny, a že pokud se ukáže, že je takové přemístění nutné, musí být dítě během celého postupu řádně zastoupeno a mít s sebou doprovod; vítá proto záměr Komise více upřesnit uplatňování dublinských pravidel v souvislosti s nezletilými osobami bez doprovodu;

16.

vyjadřuje politování nad tím, že definice člena rodiny podle stávajícího nařízení je příliš omezující, a žádá Komisi, aby současnou definici rozšířila na veškeré blízké příbuzné a dlouhodobé partnery, a zejména na ty, kteří nepožívají žádnou jinou podporu rodiny, a zletilé děti, jež nejsou schopny se o sebe postarat;

17.

vítá záměr Komise rozšířit působnost dublinského nařízení na podpůrnou ochranu, neboť by tak žadatelé o takovou ochranu mohli být opětovně spojeni s členy rodiny, jimž byl tento druh ochrany udělen nebo kteří o něj žádají v jiném členském státě;

18.

žádá Komisi, aby do návrhu začlenila ustanovení, kterým bude zadržení žadatelů spadajících do dublinského systému omezeno na opatření využívané jako poslední možnost a v němž vymezí důvody, ze kterých lze zadržení uplatnit, a procesní záruky, jež je třeba poskytnout;

19.

žádá Komisi, aby v dublinském nařízení jednoznačně uvedla, že žadatelé spadající do dublinského systému mají nárok na stejné podmínky přijetí jako ostatní žadatelé o azyl, a to v souladu s čl. 3 odst. 1 směrnice o přijímání žadatelů, který stanoví obecná pravidla, zejména pokud jde o materiální podmínky přijetí, zdravotní péči, svobodu pohybu a školní docházku nezletilých osob;

20.

domnívá se, že humanitární ustanovení v článku 15 dublinského nařízení umožňuje dublinský systém uplatňovat do značné míry pružně, avšak že by měl být uplatňován šířeji, aby nebyly rodiny vystavovány nepřiměřenému strádání v důsledku rozdělení;

21.

domnívá se, že nachází-li se žadatel o azyl v obzvláště zranitelné pozici v důsledku závažné nemoci, vážného postižení, vysokého věku či těhotenství, a tato osoba je tedy závislá na pomoci příbuzného, jenž se nachází na území jiného členského státu, než kterému podléhá posouzení žádosti, měla by být pokud možno s tímto příbuzným opětovně spojena; žádá Komisi, aby zvážila, zda příslušnou část humanitárního ustanovení v čl. 15 odst. 2 neučinit závaznou;

22.

domnívá se, že by měla být zavedena proaktivní povinnost organizací, jako je Červený kříž nebo Červený půlměsíc, pátrat po členech rodiny;

23.

vítá záměr Komise upřesnit okolnosti a postupy pro použití ustanovení o svrchovanosti, a to zejména s cílem zavést podmínku souhlasu žadatele o azyl;

24.

vyjadřuje znepokojení nad rozpory a nedostatky při shromažďování údajů, které odhalilo hodnocení dublinského systému provedené Komisí, zejména ve vztahu k registraci otisků prstů osob, které nelegálně překročily hranice Unie, což výrazně zpochybňuje odůvodněnost tohoto systému; věří, že výše uvedené nařízení (ES) č. 862/2007 o statistice Společenství v oblasti migrace a mezinárodní ochrany poskytne zúčastněným stranám přesnější obrázek o fungování dublinského systému a dalších nástrojů Společenství týkajících se mezinárodní ochrany;

25.

vyjadřuje znepokojení nad skutečností, že v současnosti není k dispozici žádné posouzení nákladů dublinského systému; žádá Komisi, aby tuto problematickou situaci napravila, protože se jedná o důležitý faktor hodnocení systému;

26.

bere se zájmem na vědomí obavy Komise týkající se shromažďování a kvality údajů zasílaných do ústřední jednotky systému Eurodac, jakož i neplnění povinnosti vymazat určité údaje a nedodržování pravidel týkajících se ochrany osobních údajů; domnívá se, že před tím, než budou plánovány další možnosti využití této databáze, je třeba se těmito selháními zpochybňujícími spolehlivost systému Eurodac důkladně zabývat;

27.

domnívá se, že každý členský stát by měl na uzavřeném seznamu jednoznačně uvést, které agentury a orgány mají přístup do databáze Eurodac a za jakým účelem, aby se zabránilo jakémukoli nezákonnému použití údajů;

28.

zdůrazňuje, že poskytnutí přístupu do databáze Eurodac také policejním a donucovacím orgánům členských států a Europolu s sebou nese nebezpečí, že tyto informace mohou být předány třetím zemím, což by mohlo mít negativní dopady na žadatele o azyl a jejich rodiny; je přesvědčen, že by se v důsledku toho také zvýšilo nebezpečí stigmatizace žadatelů o azyl;

29.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.