20.3.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 66/9

—

s ohledem na sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu ze dne 20. listopadu 2007 o přípravě na kontrolu stavu společné zemědělské politiky (KOM(2007)0722),

—

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1782/2003 (1) ze dne 29. září 2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce,

—

s ohledem na své legislativní usnesení ze dne 11. prosince 2007 k návrhu nařízení Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1782/2003 a nařízení (ES) č. 1698/2005 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) (2),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2007 o rostoucích cenách krmiv a potravin (3),

—

s ohledem na své legislativní usnesení ze dne 26. září 2007 k návrhu nařízení Rady, kterým se stanoví odchylka od nařízení (ES) č. 1782/2003 o půdě vyňaté z produkce na rok 2008 (4),

—

s ohledem na své legislativní usnesení ze dne 14. února 2007 k návrhu nařízení Rady o stanovení pravidel pro dobrovolné odlišení přímých plateb podle nařízení (ES) č. 1782/2003 a o změně nařízení (ES) č. 1290/2005 (5),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 8. června 2005 k politickým výzvám a rozpočtovým prostředkům rozšířené Unie v letech 2007–2013 (6),

—

s ohledem na interinstitucionální dohodu mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí ze dne 17. května 2006 o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení (7) a zejména na její přílohy I a III a prohlášení č. 3 a 9,

—

s ohledem na Akt o podmínkách přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky a o úpravách smluv, na nichž je založena Evropská unie (8),

—

s ohledem na rozhodnutí Rady ze dne 22. března 2004, kterým se po reformě společné zemědělské politiky upravuje akt o podmínkách přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky a o úpravách smluv, na nichž je založena Evropská unie (9),

—

s ohledem na pověření, které udělila Evropská rada Evropské komisi pro vyjednávání v oblasti zemědělství, jak je uvedeno v „návrhu postupu Evropského společenství při vyjednávání WTO o zemědělství“ ze dne 26. října 1999,

—

s ohledem na čl. 33 odst. 2 Smlouvy o ES, který byl v nezměněné podobě převzat do Lisabonské smlouvy,

—

s ohledem článek 45 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova a stanovisko Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (A6-0047/2008),

A.

vzhledem k tomu, že zemědělství společně s navazujícím potravinářským průmyslem dosud představuje jedno z největších hospodářských odvětví v EU, že má rozhodující význam z hlediska zajišťování potravin v EU a že se v čím dál tím větším rozsahu podílí na zabezpečení energie v EU,

B.

vzhledem k tomu, že společná zemědělská politika (SZP) EU sledující ekonomický, ekologický a sociální evropský model zemědělství, který zaručuje udržitelnost a bezpečnost potravin, bude potřebná i v budoucnu, nicméně je nutno pokračovat v úspěšném reformním směru, včetně dalšího posilování rozvoje venkova,

C.

vzhledem k tomu, že do budoucna bude muset být cílem SZP zrušení překážek, na které v současnosti narážejí mladí lidé při přístupu k zemědělské činnosti, a to tím, že učiní přenos z jedné generace na druhou jednou ze svých priorit,

D.

vzhledem k tomu, že omezování byrokracie v odvětví zemědělství vyžaduje transparentní, jednodušší a méně těžkopádné předpisy, stejně jako nižší náklady pro zemědělské podniky a výrobce a nižší správní náklady,

E.

vzhledem k tomu, že se SZP musí naučit reagovat na velké rozdíly v zemědělské a regionální struktuře a současně nalézt odpovědi na nové výzvy, jako jsou změna klimatu, ochrana půdy a vody, zesílené otevření světovému trhu nebo zajišťování biomasy, surovin a obnovitelné energie, vzhledem k tomu, že musí mít k dispozici dostatečné prostředky a hájit původní cíle SZP, které byly nedávno potvrzeny v Lisabonské smlouvě a které se dají shrnout jako produkce zdravých a vysoce kvalitních potravin, jimiž se zaručí zásobování všech Evropanů za rozumnou cenu a umožní zachovat úroveň příjmů zemědělců,

F.

vzhledem k tomu, že by veškeré budoucí změny ve společné zemědělské politice měly zohledňovat specifickou situaci rozvojových zemí, zejména nejméně rozvinutých zemí, a neměly by ohrožovat výrobu a obchodní využití zemědělských produktů v těchto zemích,

G.

vzhledem k tomu, že systém přímých plateb byl od roku 1992 třikrát reformován a všechny podstatné organizace trhu, s výjimkou odvětví produkce mléka, byly od roku 2004 s úspěchem zásadně a dalekosáhle reformovány,

H.

vzhledem k tomu, že všechny rozvinuté země mají zemědělskou politiku a že nové situace, jako je nárůst obyvatelstva na světě, změna klimatu, rostoucí spotřeba energie, odstraňování cenových podpor a silnější otevření světovému trhu jsou vyrovnávány na jedné straně vyššími tržními cenami zemědělských produktů v EU a na druhé straně zřetelně výraznějším kolísáním zisků a většími cenovými výkyvy, takže zachování společné zemědělské politiky je nezbytné jako ještě nikdy,

I.

vzhledem k tomu, že zajišťování potravin (ve smyslu kvantitativním i kvalitativním) bude i nadále jedním ze základních cílů SZP, společně se zásadou zachování ekosystémů, bez které není možná zdravá a trvalá produkce, a se zásadou optimalizace využívání půdy v celé Unii,

J.

vzhledem k tomu, že EU vynaložila značné úsilí na snížení výdajů v oblasti zemědělství v poměru k celkovému rozpočtu, takže jejich podíl na něm poklesl z téměř 80 % v sedmdesátých letech dvacátého století na 33 % na konci stávajícího finančního výhledu, zatímco celková zemědělská plocha se zvýšila o 37 % ve srovnání s rokem 2003 z důvodu přistoupení nových členských států,

K.

vzhledem k tomu, že vedoucí představitelé států a vlád učinili na summitu v Berlíně závazky, pokud jde o záruku celkových výdajů na SZP v rámci prvního pilíře do roku 2013,

L.

vzhledem k tomu, že akt o přistoupení z roku 2004 stanoví odchylky od uplatňování některých pravidel SZP na nové členské státy ve snaze vyrovnat nižší úroveň přímých plateb,

M.

vzhledem k tomu, že v některých regionech neexistují alternativy k určitým tradičním formám zemědělské výroby, které často představují hlavní zemědělskou činnost těchto regionů a které je třeba za každou cenu zachovat a podporovat z naléhavých důvodů týkajících se životního prostředí a regionální politiky a pro zachování hospodářské a sociální struktury, zejména s ohledem na úlohu, kterou hraje SZP v tzv. konvergenčních regionech, ve kterých jsou pěstování zemědělských plodin a chov hospodářských zvířat tradičně velmi důležitými nástroji hospodářského rozvoje a tvorby pracovních míst,

N.

vzhledem k tomu, že evropští zemědělci musí mít záruku stability, aby nebyli poškozeni ve svých očekáváních a investicích, a že regulační systémy v některých odvětvích musí umožnit střednědobé a dlouhodobé prognózy,

O.

vzhledem k tomu, že evropský zákonodárce musí zamezit diskriminaci evropských zemědělců a chovatelů v rámci samotné EU i vůči jejich konkurentům ze třetích zemí nebo pomocí vhodných nástrojů vytvořit pro evropské zemědělce a chovatele rovné příležitosti (level-playing-field) a že by se zvláště mělo zajistit, aby normy týkající se kvality, zdraví, životního prostředí, dobrých životních podmínek zvířat atd., které jsou závazné pro zemědělce v EU, byly rovněž dodržovány subjekty, které vyvážejí zemědělské produkty do EU,

P.

vzhledem k tomu, že cíle SZP, které jsou formulovány v článku 33 Smlouvy o ES, a vzhledem k tomu, že ke všem podstatným právním a rozpočtovým rozhodnutím ohledně SZP bude v případě plné ratifikace Lisabonské smlouvy třeba souhlas Evropského parlamentu,

Q.

vzhledem k tomu, že zajištění zásobování občanů EU je prioritou, a vzhledem k tomu, že jí lze nejlépe dosáhnout podporováním produkce potravin v EU a současným podporováním dovozů v rámci pravidel WTO; toto zajišťování potravin závisí rovněž na přispívání EU k vytváření světových zásob (které jsou dnes dramaticky nízké), což EU umožňuje nejen chránit samu sebe před nedostatkem potravin, ale také převzít odpovědnost, pokud jde o zajištění zásobování potravinami na celém světě,

R.

vzhledem k tomu, že je potřeba vypracovat hlubší analýzu vývoje trhů a jeho dopadů na vnitřní trh při zohlednění mezinárodního kontextu, pokud jde o cenovou hladinu a produkci surovin,

1.

trvá na obhajobě modelu udržitelného, konkurenceschopného a multifunkčního zemědělství, které zachovává zvláštnosti každého odvětví a každé oblasti produkce a jehož základním cílem je zásobování obyvatelstva zdravými a bezpečnými potravinami v dostatečném množství a za cenu přijatelnou pro spotřebitele;

2.

domnívá se, že reforma SZP z roku 2003 byla v klíčových aspektech velmi úspěšná, neboť zřetelně zvýšila transparentnost a účinnost SZP i vlastní odpovědnost zemědělců a jejich orientaci na trh, a zastává názor, že tento proces musí pokračovat, aby byly dodrženy závazky přijaté vedoucími představiteli států a vlád v prosinci 2002 týkající se nedotknutelnosti prostředků pro zemědělství v rámci prvního pilíře do roku 2013; poukazuje na to, že na druhé straně je nutno dále výrazně zjednodušit řízení SZP a mnohé směrnice a nařízení EU, které mají na zemědělce dopad, aby se snížila jejich zátěž, aniž by toto zjednodušení vedlo na druhé straně k renacionalizaci SZP a ještě výraznějšímu omezení podpor, jejichž příjemci jsou zemědělci v EU;

3.

domnívá se, že upuštění od veškeré formy regulace společné organizace trhu není politicky žádoucí, protože, jak ukazuje současná situace, evropské a světové zásoby jsou na nebezpečně nízké úrovni, což má nepříznivý dopad na kupní sílu spotřebitelů i na příjmy zemědělců a současně to podporuje spekulace; zdůrazňuje, že ostatně je potřeba mít k dispozici nástroje pro případ, že dojde ke zvrácení růstu, nebo proti rizikům hygienických nehod nebo důsledkům přírodních katastrof, ke kterým vzhledem k poruchám klimatu dochází stále častěji;

4.

vítá proto technické úpravy, které mohou vyplynout ze sdělení Komise o kontrole stavu zemědělské politiky, jejichž cílem je dosáhnout funkčnosti reformy z roku 2003, a žádá Komisi, aby zaručila základní hospodářskou zásadu stability SZP;

5.

žádá Komisi, aby s ohledem na budoucí reformy vypracovala hodnotící studii ohledně nákladů a přínosů SZP, pokud jde o zajišťování potravin, soběstačnost a ochranu venkovského obyvatelstva; žádá Komisi, aby provedla analýzu nákladů, které pro spotřebitele může způsobit zdražení potravin v důsledků zvýšení světové poptávky, ve srovnání s dnešními náklady zemědělské politiky pro občana Unie;

6.

domnívá se, že výzvou pro EU, pokud jde o jednání v rámci WTO, je nastavit veškerá budoucí omezení tak, aby maximalizovala domácí blahobyt; zdůrazňuje, že úkolem EU je co nejlépe využít dostupnou flexibilitu např. v případě „citlivých výrobků“; zdůrazňuje však, že podmínkou pro jakoukoli dohodu v rámci WTO o zemědělství je dosažení dohody o duševním vlastnictví vztahující se na zeměpisná označení a uznání neobchodních zájmů jako dovozního kriteria;

7.

žádá Komisi, aby v souvislosti s probíhajícími jednáními ve WTO zohlednila zvláštnosti zemědělské produkce jako odvětví výroby potravin a strukturujícího prvku územní rovnováhy, ochrany životního prostředí a zachování přiměřené úrovně bezpečnosti potravin, jak z hlediska kvality, tak z hlediska množství;

8.

domnívá se však, že Evropská unie musí mít i v budoucnosti dostatek nástrojů, aby mohla činit opatření proti krizím trhu a zásobování v odvětví zemědělství a zdravotnictví;

9.

zdůrazňuje nutnost účinnými a přiměřenými – finančními i jinými – prostředky uznat produktivní a environmentální funkci a funkci v oblasti venkova, které zemědělství plní;

10.

v zásadě podporuje začlenění všeobecných cílů do SZP, zejména cílů zajišťování potravin, územní soudržnosti, ochrany spotřebitelů, životního prostředí, klimatu, zvířat, obnovitelných energií a biologické rozmanitosti; poukazuje však na to, že to musí být v rámci politiky udržitelného rozvoje, která spojuje hospodářský výkon, zachování životního prostředí a zdrojů, místní rozvoj a sociální spravedlnost; připomíná nicméně, že hlavy států a vlád schválily cíle SZP, přičemž zachovaly obsah článku 33 Smlouvy o ES v Lisabonské smlouvě podepsané dne 13. prosince 2007;

11.

zdůrazňuje, že začlenění obecných cílů do SZP nesmí ohrozit produkci zemědělských výrobků a produktů živočišné výroby v horských, znevýhodněných, odlehlých a ostrovních oblastech Evropské unie, ve kterých je uplatňován systém extenzivní produkce a jejichž produkce je určena z velké části pro místní trh, avšak jejichž zemědělské produkty a produkty živočišné výroby se prodávají také na vnitrostátním trhu členských států;

12.

domnívá se, že ukládá-li EU zvýšené požadavky svým zemědělcům a producentům, musí také dbát na respektování těchto požadavků subjekty, které vyvážejí své zemědělské produkty do EU, a že Evropská unie musí na jednáních v rámci WTO vyvíjet tlak na zapojení uvedených všeobecných cílů;

13.

odmítá snižování celkového rozpočtu prvního pilíře pro období do roku 2013 a poukazuje na to, že zemědělci jsou ve fázi rychlých změn zemědělských a chovatelských trhů a v půli období probíhajících reforem nutně závislí na spolehlivosti, bezpečnosti a zejména na dodržování rozhodnutí přijatých v roce 2003;

14.

odmítá jakoukoli diskriminaci při přímých platbách na základě velikosti podniku a jeho právní formy, ale zároveň uznává, že veškeré přerozdělování podpor v rámci prvního pilíře se musí zakládat na celostním hodnocení jeho dopadů na sociální a regionální soudržnost, zaměstnanost, konkurenceschopnost a inovaci;

15.

požaduje, aby byla podpora poskytována pouze zemědělcům, kteří aktivně hospodaří v oblasti zemědělství;

16.

poukazuje na to, že sdělení Komise věnuje málo prostoru problémům, potřebám a výzvám, před kterými stojí odvětví zemědělství nových členských států, a naléhavě žádá, aby to bylo v nadcházejících reformách zohledněno a aby bylo rovněž zváženo další cílené financování restrukturalizace a modernizace;

17.

pokládá přímé platby za bezpodmínečně nutné i v budoucnosti jakožto základní zajištění příjmů nejenom v případě selhání trhu, ale také proto, že zemědělci poskytují společné statky, a jako vyrovnání za evropskou úroveň životního prostředí, bezpečnosti potravin a jejich zajišťování, sledovatelnosti, životních podmínek zvířat a sociálních norem, která je v mezinárodním srovnání velmi vysoká;

18.

připomíná však, že úroveň plateb se nezdá být vždy v rovnováze s úsilím dotčených zemědělců o přizpůsobení se předpisům, neboť platby stále ještě ve velké míře závisejí na historických výdajích;

19.

vyzývá proto Komisi, aby vypracovala zprávu, která by posoudila zvláštní výdaje, se kterými se zemědělci potýkají z důvodu jejich přizpůsobení obecným normám v oblasti životního prostředí, dobrých životních podmínek zvířat a zajišťování potravin ve srovnání s jejich hlavními konkurenty na světovém trhu; zpráva by měla dále porovnat tyto náklady se stávající výší přímých plateb, které zemědělci obdrželi; zpráva by se měla dostatečně podrobně zabývat různými druhy zemědělců v jednotlivých členských státech; zpráva by také měla být zveřejněna před začátkem rozhodovacích postupů pro společnou zemědělskou politiku po roce 2013;

20.

vítá návrh Komise ponechat členským státům na dobrovolném základě více volnosti pro přechod na systém přímých plateb oddělených od historických referenčních hodnot a na paušální systém a vyzývá Komisi, aby společně s legislativním návrhem objasnila, zda by byl vzhledem k dobrým zkušenostem v členských státech možný urychlený dobrovolný přechod členských států k plošné regionální či vnitrostátní jednotné platbě v rámci oddělených plateb do roku 2013; členské státy s plným (nebo částečným) oddělením plateb od produkce založeným na historických platbách však mohou takto zavedený systém zachovat až do roku 2013; vyzývá Komisi, aby vypracovala studii možného dopadu plošné platby, zejména s ohledem na zemědělské podniky s vysokou koncentrací hospodářských zvířat na relativně malé rozloze zemědělského podniku;

21.

zdůrazňuje, že při volbě přechodu na regionální modely bude potřeba zohlednit problémy spojené se zvláštnostmi specifické právní úpravy chovu hospodářských zvířat, tedy že někteří chovatelé hospodářských zvířat nedisponují žádnou, nebo jen malou zemědělskou plochou, a také skutečnost, že extenzivní chov spočívá v mnoha oblastech EU na kolektivním využívání společných pastvin, které patří obcím, společenstvím nebo státním subjektům;

22.

domnívá se, že vzhledem ke stále vyššímu počtu odvětví, na které se vztahuje režim jednotné platby, a vzhledem ke zkušenosti s uplatňováním režimu jednotné platby, se jeví některá rozhodnutí a prováděcí pravidla jako zbytečně rigidní a složitá, a že se rovněž jeví jako nezbytné nové stanovení norem a rámce pro provádění a administrativní řízení, které usnadní jejich uplatňování ve členských státech a odvětvích, které si to přejí;

23.

domnívá se, že oddělení přímých plateb od produkce obecně vedlo k úspěšné orientaci evropského zemědělství na trh s ohledem na větší účinek, který má na příjmy, a na větší svobodu rozhodování zemědělců i na související zjednodušení SZP; vyzývá Komisi, aby politiku oddělení urychlila, pokud to v určitých regionech, zejména v nejvíce znevýhodněných regionech, nebude mít značně nepříznivý sociálně ekonomický anebo environmentální dopad; poznamenává ovšem, že je třeba vypracovat další hodnocení dopadu, aby byly komplexně vyhodnoceny účinky oddělení plateb na určité regiony, na produkci a trh s pozemky;

24.

je přesvědčen, že obecně může oddělení přímé podpory od zemědělské produkce v dlouhodobém výhledu přispět ke snížení nepříznivých environmentálních dopadů evropského zemědělství za předpokladu, že bude zároveň posílena podpora udržitelných postupů pro rozvoj venkova;

25.

zdůrazňuje, že veškeré další oddělování plateb by mělo být provedeno pouze po pečlivém zvážení možných dopadů, včetně, ale nikoli pouze, rovnováhy mezi různými zemědělskými odvětvími, zvýšeného nebezpečí monokultur a ohrožení pro zemědělská odvětví náročná na pracovní sílu;

26.

uznává, že situace v případě plateb za počet chovaných hospodářských zvířat, včetně plateb za produkci mléka, je zcela odlišná vzhledem k závažným narušením trhu, mj. z důvodu nárůstu cen krmiv, který výrazně ovlivňuje některé systémy živočišné výroby uplatňované v EU;

27.

domnívá se, že při úplném oddělení plateb za počet chovaných hospodářských zvířat mohou v určitých regionech, např. v horských regionech a dalších regionech se specifickými problémy (ostrovy, suché nebo vlhké oblasti, nevzdálenější regiony apod.), v nichž neexistují alternativy k chovu zvířat, který je poměrně náročný na pracovní sílu, hrozit vzhledem ke změně cen vstupů značná sociální, ekonomická a environmentální znevýhodnění, jež nelze uvést v soulad s cíli Smlouvy; vyzývá, aby byly v případě (částečného) oddělení plateb od produkce jako základ pro posouzení platebních nároků využívány přesné referenční údaje;

28.

je si vědom klíčového významu chovu hospodářských zvířat pro evropské zemědělství, zejména pak v některých zemích a regionech s velkochovy zvířat, a proto pokládá za vhodné prozatím zčásti zachovat spojené platby za chov hospodářských zvířat; uznává, že tyto velmi úspěšné zemědělské podniky mají velký význam pro regionální hospodářství; připomíná, že články 47 až 50 nařízení (ES) č. 1782/2003 obsahují řešení pro podniky zabývající se intenzivním chovem hospodářských zvířat, které by mělo být dále zkoumáno pro období po roce 2013;

29.

domnívá se však, že to nebude postačující; vítá proto jako první krok správným směrem ohlášenou změnu článku 69 nařízení (ES) č. 1782/2003 (dále článek 69); upozorňuje však, že by tento nástroj neměl být využíván jako způsob, jak zakrýt zavedení dobrovolného odlišení a dvojího posílení druhého pilíře; mimoto by tento nástroj neměl vést k renacionalizaci SZP a členské státy by měly mít pokud možno stejné podmínky;

30.

žádá, aby byly prostředky uvolněné podle článku 69 přednostně použity na opatření teritoriální soudržnosti a posílení jednotlivých odvětví, zejména na opatření, která zamezí zastavení zemědělské výroby, a zejména v oblastech, v nichž by to vedlo k závažnému negativnímu dopadu na přírodu, krajinu nebo regionální rozvoj (zejména horské oblasti, mokřady nebo oblasti s nedostatkem vody, jiné zvláště znevýhodněné oblasti a pastviny v extrémních oblastech), dále na opatření, která slouží restrukturalizaci a posílení klíčových zemědělských oblastí (např. produkce mléka, skot a ovce), na plošná opatření chránící životní prostředí (např. ekologické zemědělství), která doposud nebyla zahrnuta do druhého pilíře, a na opatření pro řízení rizik;

31.

domnívá se, že prostředky vyčleněné na revidovaný článek 69, by v případě, že výsledky hodnocení dopadu budou dle očekávání a na dobrovolném základě, mohly pokrýt až 12 % přímých plateb na každý členský stát;

32.

vyzývá Komisi, aby předložila návrhy na stanovení společných pravidel týkajících se použití článku 69 členskými státy, aby se v co největší míře zamezilo překážkám obchodu a narušování hospodářské soutěže, a požaduje, aby byl tento návrh v případě potřeby začleněn do rámce společné organizace trhu; žádá mimoto, aby všechna opatření týkající se používání článku 69 byla sdělena Komisi; ukládá konečně Komisi, aby provedla analýzu dopadů, která bude do jejího legislativního návrhu zahrnuta;

33.

domnívá se, že opatření na posílení jednotlivých odvětví se musí z dlouhodobého hlediska financovat zásadně z prvního pilíře; dále je proto toho názoru, že Komise musí při přípravě reformy po roce 2013 důkladně vyhodnotit uplatňování revidovaného článku 69;

34.

vyzývá dále Komisi, aby do 30. června 2010 předložila zprávu, v níž bude podrobně vysvětleno, jak lze dlouhodobě zajistit ochranu výroby rostlinných produktů ve Společenství, stejně jako zajištění dodávek pro chov hospodářských zvířat v Evropě s ohledem na různé systémy živočišné výroby v EU, multifunkčnost a regionální aspekty (např. horské, znevýhodněné nebo malé ostrovní oblasti); domnívá se, že zpráva by měla odpovědět také na otázku, jak lze také s ohledem na udržitelný rozvoj a sociální aspekty pomocí oddělených, nepřímých podpor, např. prémií za extenzivní louky či pastviny, prostřednictvím zvláštních plateb za produkci mléka a masa, plateb za stáje, které jsou postaveny a vybaveny v souladu s obecnými normami dobrých životních podmínek zvířat a životního prostředí, nebo pomocí zvláštních nástrojů pro krizové řízení účinněji a cíleněji dosáhnout cílů SZP; zdůrazňuje, že zpráva musí odpovědět na otázku, zda a do jaké míry budou spojené platby za chov hospodářských zvířat nebo řešení blízká článkům 47 až 50 nařízení (ES) č. 1782/2003 potřebná i po roce 2013, vzhledem ke zvláštním potřebám oblastí s podniky zabývajícími se intenzivním chovem hospodářských zvířat;

35.

doporučuje, aby nové členské státy, které si to přejí, mohly do roku 2013 využívat režimu jednotné platby na plochu (SAPS), a vyzývá Komisi, aby přezkoumala, zda je možné uplatňování SAPS ještě více zjednodušit změnou pravidel o půdě způsobilé pro získání podpory;

36.

domnívá se, že by všechny rozpočtové prostředky určené na provádění SZP, které byly ušetřeny nebo nebyly využity, měly být vynaloženy v rámci SZP;

37.

domnívá se, že přímé platby budou potřebné i po roce 2013, ale měly by se zakládat na nových objektivních kritériích, zejména na přímé tvorbě pracovních míst v zemědělských podnicích, nebo by se měly rozvíjet zřetelněji do podoby odměn zemědělcům za správu půdy nebo odškodnění za určité účinné služby obecného zájmu nebo zvláštní normy, včetně norem pro dobré životní podmínky zvířat, přičemž by bylo následně nutné přehodnotit značné rozdíly v regionálních platbách na plochu v Evropě a rozdílné prostředky vyčleněné na druhý pilíř; vyzývá Komisi, aby navrhla vhodná opatření, která zajistí, že plná částka přímých plateb bude vyplácena pouze osobám a podnikům, které skutečně vyvíjejí zemědělskou činnost;

38.

podporuje postupné začlenění platebních systémů založených na produkci, které jsou menší, a proto se obtížně spravují (suché krmivo, konopí, len, bramborový škrob), do systému jednotných plateb po přiměřeně dlouhém období pro postupné ukončení, pokud by to nevedlo k závažným sociálně hospodářským anebo environmentálním znevýhodněním v některých oblastech; pokud je to z regionálně-politických důvodů nutné, měla by se naplánovat doprovodná opatření podle článku 69; žádá Komisi o analýzu hospodářských a regionálních dopadů v jednotlivých případech, která prokáže, že toto je vhodné řešení a stanoví nezbytný časový rámec pro jeho provedení; zdůrazňuje, že oddělení plateb by nemělo ohrozit samotnou existenci příslušných druhů produkce;

39.

podporuje okamžité zrušení povinnosti vynětí půdy z produkce, která jakožto nástroj řízení množství ztratila v systému oddělených přímých plateb smysl a navíc je extrémně nákladná z hlediska řízení, a přeměnu nároků na vynětí půdy na běžné nároky;

40.

domnívá se, že v souvislosti se snižováním objemu ploch vyňatých z produkce v důsledku zvyšování poptávky po zemědělských produktech lze případných výhod pro životní prostředí získaných vynětím půdy z produkce, jako je např. opylování rostlin včelami, dosáhnout lépe a cíleněji pomocí opatření druhého pilíře a změnou definice udržování půdy v dobrém zemědělském a ekologickém stavu umožňujícího rozvoj biologické rozmanitosti živočichů a jejich stanovišť;

41.

žádá postupné zrušení prémie za energetické plodiny v průběhu období pro postupné ukončení, neboť prémie za energetické plodiny jsou velmi nákladné z hlediska řízení a mají malé či nemají žádné výhody pro energetickou politiku v současném tržním prostředí;

42.

žádá, aby byly prostředky ušetřené zrušením prémie za energetické plodiny cíleně poskytnuty, mimo jiné, na doprovodná opatření v rámci organizace trhu s mlékem, zejména v horských oblastech a dalších oblastech se specifickými problémy;

43.

vyzývá Komisi, aby nevyužité prostředky zemědělského rozpočtu, které byly vyčleněny na opatření na organizaci trhu, jako např. intervence, vývozní dotace nebo skladování, vynaložila přednostně na základě článku 69 na posílení hospodářství ve venkovských oblastech, zejména v zemědělských podnicích, v souladu s rozvojovými cíli pro venkov;

44.

domnívá se, že již nelze odůvodnit přímé platby bez podmíněnosti (cross-compliance); zdůrazňuje v tomto ohledu, že EU musí novým členským státům v průběhu přechodného období pomoci s uplatňováním pravidel podmíněnosti;

45.

vzhledem ke snížení přímých plateb odmítá rozšíření oblasti uplatnění podmíněnosti, dokud členské státy a Komise neučiní podstatný pokrok při zjednodušování a harmonizaci kontrolních předpisů a dokud Komise nepředloží přehled nákladů souvisejících s podmíněností zemědělcům; poukazuje v této souvislosti na své stanovisko ze dne 11. prosince 2007;

46.

domnívá se, že podmíněnost by se měla omezit na kontrolu podstatných norem evropského modelu produkce a takových norem, které lze systematickým a harmonizovaným způsobem kontrolovat v různých členských státech;

47.

žádá vyšší účinnost podmíněnosti ve vztahu k jejím cílům a větší vzájemnou sladěnost při jejím uplatňování v členských státech; vyzývá Komisi, aby vypracovala jasnější pokyny s cílem pomoci členským státům při jejím uplatňování;

48.

požaduje, aby se ukončilo neúměrné zatěžování chovu hospodářských zvířat způsobené podmíněností; požaduje v této souvislosti zejména kritické přezkoumání hygienických norem a norem pro označování (např. ušní značky);

49.

mohl by souhlasit s umírněným přizpůsobením požadavků s cílem zachovat udržitelné zemědělství s ohledem na změnu podmínek životního prostředí a produkce (změna klimatu, biomasa), jestliže se zajistí srovnatelné provádění těchto nových požadavků v Evropě;

50.

domnívá se, že členské státy uplatňující zjednodušený režim jednotné platby na plochu (SAPS), musí mít možnost uplatnit zásadu podmíněnosti rozloženě tak, aby mohly řádně připravit nezbytné systémy kontroly a přesvědčit zemědělce o zásadním významu dodržování stanovených norem;

51.

vyzývá Komisi, aby dále pokračovala ve zjednodušování společné zemědělské politiky a přezkoumávala pravidelně legislativu, pokud jde o nezbytnost a účelnost konkrétní úpravy; v této souvislosti by měla navrhnout další opatření, jako např. zjednodušená pravidla pro přenášení platebních nároků při neuplatnění, sloučení nejmenších platebních nároků, zavedení jednotné prémie u malých příjemců, zjednodušení pravidel pro vnitrostátní rezervu nebo její snížení či zrušení v závislosti na přechodu k regionálně/vnitrostátně jednotné platbě na plochu, zřeknutí se propadání platebních nároků při neuplatnění, zrušení ručně psaného registru skotu a jiných hospodářských zvířat;

52.

vyzývá členské státy, aby zajistily včasné platby, a Komisi, aby povolila poskytování předběžných plateb zemědělcům;

53.

žádá Komisi, aby zavedla mechanismy nezbytné k tomu, aby byl dovoz ze třetích zemí uveden do souladu se stejnými normami jako produkce Společenství v oblasti podmíněnosti, bezpečnosti potravin atd.;

54.

domnívá se, že vzhledem k očekávanému nárůstu hrozeb pro životní prostředí a klima a rizika velkých epidemií a také velkých výkyvů cen na zemědělských trzích, je třeba bezpečnostní síť ve formě dalších preventivních opatření;

55.

poukazuje na to, že důležitými způsoby, jakými se zemědělci mohou chránit před riziky, jsou produkce orientované na trh, patřičný osevní postup, diverzifikace, nástroje finančního trhu, smlouvy s dodavatelským řetězcem a pojištění, a že odpovědnost za přiměřenou prevenci rizik mají v zásadě zemědělci;

56.

domnívá se, že by systém intervencí měl zůstat zachován pro řešení případů selhání trhu, že by měl být reformován do podoby přísné bezpečnostní sítě určené pro výjimečné situace a jeho pravidla by měla být založena na trendech světového trhu;

57.

podporuje proto návrh Komise snížit intervenční úrovně v oblasti trhu s plodinami na nulu a pouze pro pšenici případně zachovat možnost snížené intervence;

58.

domnívá se, že vzhledem k nárůstu rizik je naléhavě nutné vybudovat soukromohospodářské nebo smíšené preventivní systémy, jako je pojištění více rizik; je si vědom skutečnosti, že se to nemůže podařit bez veřejných zdrojů financování; zdůrazňuje skutečnost, že zavedení těchto systémů nesmí za žádných okolností ohrozit rovnost podmínek pro všechny členské státy; žádá Komisi, aby do budoucna zvážila zavedení nebo podporu zajišťovacího režimu pro celé Společenství, který umožní řešit problémy způsobené klimatickými a ekologickými katastrofami;

59.

poukazuje na to, že prakticky všechny příslušné třetí státy provozují takovéto státem podporované systémy;

60.

domnívá se, že jako první krok je tedy třeba vytvořit možnosti financování vnitrostátní či regionální podpory systémů prevence rizik od roku 2009, které zohlední nejrůznější rizikové potenciály v Evropě; Komise by měla prověřit, do jaké míry lze do systémů zapojit organizace výrobců, odvětvová či meziodvětvová sdružení a soukromé pojišťovny;

61.

domnívá se, že vzhledem ke zcela odlišným podmínkám v jednotlivých odvětvích je pravděpodobně lepší upřednostnit diferencovaná odvětvová řešení (podobná řešením v oblasti ovoce a zeleniny) před horizontálními přístupy;

62.

domnívá se, že na podporu těchto opatření by se měly částečně použít prostředky prvního pilíře na základě článku 69, neboť se jedná o opatření spadající do oblasti tržní politiky;

63.

žádá Komisi, aby zvážila zavedení nástroje pro řešení krizí na trhu a klimatických krizí, určených organizacím producentů a družstvům, ve snaze pomoci jim vyrovnat se s náklady spojenými s poklesem produkce jejich členů;

64.

domnívá se, že opatření na řízení rizik a jejich předcházení nesmí vést k opětovnému zavedení výrobně podmíněných podpůrných opatření;

65.

domnívá se proto, že Komise musí vytvořit společný rámec na financování systémů řízení rizik členskými státy, jímž nebudou dotčeny stávající systémy, které by se využívaly i nadále a kterými se již svého času Komise zabývala, aby se co nejvíce vyloučily účinky narušující hospodářskou soutěž a obchod, a to popř. vytvořením společných pravidel v rámci jednotné organizace trhu;

66.

žádá Komisi, aby do 30. června 2010 předložila důkladnou analýzu stávajících systémů řízení rizik a možností jejich dalšího rozvoje na úrovni Společenství po roce 2013;

67.

poukazuje na to, že klesající horní hranice, odlišení a rozpočtová disciplína mohou mít při provádění návrhů Komise v některých regionech významné přerozdělovací účinky;

68.

domnívá se, že na jakékoliv změně prostředků určených na rozvoj venkova, která se neslučuje se schválenými dílčími stropy přílohy III interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006, se musí dohodnout všechny tři strany, které dohodu podepsaly;

69.

poukazuje na to, že dosud nebylo předloženo posouzení dopadů dalšího odlišení, snižování a minimálních prahů na trh práce ve venkovských oblastech a regionální soudržnost; proto je nutné provést hodnocení prvního pilíře;

70

zdůrazňuje, že dolní hranice navržené Komisí by mohly mít nezanedbatelný dopad v některých členských státech a mohly by ovlivnit rozdělování plateb SZP mezi členské státy, vzhledem k tomu, že horní hranice zahrnuje převod asi 500 milionů eur z prvního do druhého pilíře; připomíná, že přetrvávají vážné obavy, pokud jde o stávající rentabilitu opatření druhého pilíře; domnívá se proto, že by úspory vytvořené případným uplatněním tohoto opatření měly zůstat v rámci prvního pilíře;

71.

odmítá stávající podobu návrhu Komise na snižování (až 45 % snížení), neboť v něm neexistuje jasná souvislost mezi velikostí a majetkem zemědělského podniku a návrh nebere v úvahu pracovní sílu potřebnou pro obhospodařování velkého zemědělského podniku; návrh Komise by velké zemědělské podniky a sdružení bezdůvodně znevýhodnil, vedl by k omezování pracovních sil a rozpadu rozvinutých, konkurenceschopných struktur a přinesl by s sebou roztříštění podniků pouze z důvodu nedostatku podpory, což by v některých evropských regionech způsobilo narušení struktury;

72.

domnívá se, že se snižováním nebo stanovením horních hranic lze souhlasit pouze na základě rozsáhlého posouzení dopadů na trh práce a regionální politiku a pouze v případě, že bude vytvořena možnost zohlednit určitý počet zaměstnanců na plný úvazek, kteří mají povinnost platit sociální pojištění, určité podnikové struktury (podniky více rodin, družstevní organizace aj.) nebo celkové náklady na pracovní sílu podniku a zmírnit v těchto případech snižování; žádá Komisi, aby dbala na to, aby nebyly znevýhodněny menší zemědělské podniky, které vytvářejí sdružení pod hlavičkou jediného právního subjektu s cílem dosáhnout úspor z rozsahu a větší konkurenceschopnosti;

73.

žádá, aby prostředky případně uvolněné snižováním zůstávaly na úrovni regionů nebo příslušného členského státu a byly tam použity např. na opatření podle článku 69 nebo v rámci druhého pilíře; vyzývá, aby tyto prostředky byly určeny přímo zemědělcům;

74.

vzhledem k výroční zprávě Evropského účetního dvora za rok 2006 podporuje také navrhované zvýšení minimálních prahů, které by mohly spočívat na jednom ha, resp. odpovídajících 250 eur, ve spojení se zavedením jednotné prémie nebo minimální sazby u malých příjemců; domnívá se však, že v řádně odůvodněných případech, ve kterých budou konstatovány velké rozdíly v zemědělských strukturách, bude potřeba ponechat členským státům možnost stanovit minimální prahy;

75.

nicméně podporuje úsilí Komise o přiměřené financování udržitelné politiky pro venkovské oblasti ve druhém pilíři společné zemědělské politiky, ačkoli se domnívá, že by tohoto cíle nemělo být dosaženo na úkor prvního pilíře;

76.

poukazuje na to, že vzhledem k radikálním snížením jednotlivých plateb nelze souhlasit s dalším snížením přímých plateb o 8 %, aniž by bylo předloženo posouzení dopadů;

77.

domnívá se, že vzhledem k široce rozšířeným požadavkům na snížení vysokých plateb na základě dosavadních poznatků a posouzení rizik, které zohledňuje strukturu zemědělských podniků (sdružení apod.), pracovní sílu podniků anebo náklady na pracovní sílu a zvláštní druhy produkce v rámci různých systémů přímých plateb by mohlo být přijatelné progresivní odlišení (např. specifické problémy zemědělských podniků a regionů s vysokou koncentrací hospodářských zvířat na relativně malou plochu).

Prostředky z progresivního odlišení je třeba rozdělit podle obecně platných pravidel pro prostředky uvolněné odlišením, přičemž zůstávají v regionech nebo členských státech, v nichž vznikly;

Evropský parlament by progresivní odlišení mohl pojmout takto:

78.

žádá, aby dobrovolné odlišení bylo nahrazeno povinným odlišením;

79.

domnívá se, že prostředky uvolněné odlišením by měly být přednostně poskytnuty metodou LEADER na opatření pro boj proti ztrátě biologické rozmanitosti, prevenci rizik, přizpůsobování se změně klimatu, opatření na udržitelné používání biomasy, doprovodná opatření při strukturálních reformách (např. organizace trhu s mlékem), zajištění produkce v horských či malých ostrovních a jiných srovnatelně znevýhodněných oblastech, zajištění jakosti včetně opatření na zajištění dobrých životních podmínek zvířat, ekologické zemědělství, odbytová opatření a přizpůsobení se technickému pokroku; vyzývá, aby všechna tato opatření byla zaměřena přímo na zemědělce;

80.

je si vědom skutečnosti, že dosavadní systém mléčných kvót ve své stávající podobě po roce 2015 pravděpodobně přestane existovat a vyzývá Komisi, aby důkladně prověřila možnosti organizace trhu s mlékem v budoucnosti; vyzývá Komisi, aby pro období po roce 2015 předložila reálnou koncepci pro odvětví mléka, která zajistí pokračování produkce mléka v Evropě, a to i v horských, odlehlých a dalších oblastech se specifickými problémy;

81.

odkazuje Komisi na své rozhodnutí (10) v rámci „mléčného minibalíčku“ týkající se tržních opatření a mléčného fondu;

82.

vyzývá všechny zúčastněné strany, aby využily období do roku 2015 ke stabilizaci nebo posílení pozic na trhu a aby zajistily evropskému odvětví mléka „hladké přistání“, a to nejlépe strukturálním zvýšením kvót;

83.

žádá, aby se mléčná kvóta při změnách poptávky na světových trzích přiměřeně upravila; domnívá se, že národní kvóty jednotlivých členských států by se měly pro hospodářský rok pro mléko 2008/2009 na dobrovolném základě zvýšit o 2 %; vyzývá Komisi, aby nárůst začlenila do vnitrostátní rezervy; žádá roční revizi kvót;

84.

dále žádá podstatné snížení doplňkové dávky pro hospodářský rok pro mléko 2009/2010 a poté další snížení v následujících letech, které bude působit proti nárůstu cen za kvótu a saldování ex-post na úrovni celé EU, které umožní lepší využití kvót;

85.

žádá zvláštní doprovodná opatření, která zabrání rezignaci na odvětví mléka v horských oblastech a jiných oblastech se specifickými problémy, pokud tam neexistují alternativy k tradičnímu mléčnému hospodářství nebo by opuštění zemědělství vedlo ke ztrátě významných přírodních lokalit;

86.

domnívá se, že bude nutno především prostřednictvím článku 69 poskytnout dostatek prostředků na zachování odvětví mléka, zejména v horských, v nejodlehlejších oblastech (např. na Azorských ostrovech) nebo jiných oblastech se srovnatelnými problémy, např. formou navýšení plateb na plochu (podobně jako u opatření v odvětví cukru), formou prémií za dojnice, pastviny nebo extenzivní pasení, zvláštního mléčného fondu nebo regionálních zvláštních programů na posílení či restrukturalizaci odvětví a na podporu některých jakostních produktů;

87.

domnívá se, že posílení sdružení výrobců, odvětvových a meziodvětvových svazů by mohlo být dalším prvkem revidovaného článku 69;

88.

žádá Komisi a členské státy, aby zvážily nelineární zvýšení vnitrostátních kvót s cílem zavést pro členské státy, ve kterých jsou kvóty na produkci tradičně schodkové, dodatečné zvýšení kvót;

89.

domnívá se, že by pro financování těchto opatření měl být vytvořen zvláštní fond (mléčný fond), který by mohl být financován částečně z úspor vytvořených reformou odvětví;

90.

poukazuje na to, že síla a budoucnost evropského zemědělství spočívá v oblasti uznávaných jakostních regionálních, tradičních a jiných kategorií produktů a zpracovaných produktů;

91.

žádá proto Komisi, aby zavedla „evropskou známku“, která by umožnila určit kvalitu zemědělské produkce a produkce potravin na evropském trhu i na mezinárodních trzích a určovala by přísné normy, které je třeba dodržovat při výrobě, pokud jde o životní prostředí, dobré životní podmínky zvířat a bezpečnost potravin;

92.

vyzývá proto Komisi, aby předložila rozsáhlou koncepci, jejímž cílem bude zlepšit uplatnění evropských jakostních produktů na vnitřním a zahraničním trhu, např. vedením informačních a propagačních kampaní, podporou organizací výrobců při plánování a rozvoji jejich činností nebo dalších forem organizací v odvětví a zavedením cíleného označování, které bude zahrnovat zejména údaj o původu použitých zemědělských surovin a které bude jasnější a transparentnější pro spotřebitele;

93.

vyzývá Komisi, aby v rámci řádného rozpočtu navýšila finanční prostředky na informační a propagační kampaně na vnitřním i vnějším trhu;

94.

vyzývá Komisi, aby se zabývala nutností opravdové politiky komunikace, pokud jde o SZP, která by sloužila ke sblížení zemědělského prostředí a společnosti a která by nefungovala výlučně jako mechanismus propagace a reklamy;

95.

domnívá se, že je nutno posílit a ještě více podporovat organizace výrobců a mezioborové organizace, zejména v členských státech, ve kterých jsou málo početné, aby zemědělci získali lepší postavení vůči obchodu a maloobchodu, a současně by měly být podporovány systémy zajištění jakosti v řetězci potravinové produkce, včetně alternativ k dosavadním výrobním postupům;

96.

vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly nezbytná opatření pro zamezení spekulacím, ovládnutí trhu s potravinami a vytváření kartelů potravinářskými podniky, které využívají chybějící legislativy, neexistence kontrol a vhodné infrastruktury či nedostatečné organizovanosti producentů a spotřebitelů ve výlučné snaze zvýšit svůj zisk, snížit platby producentům a uvalit vysoké ceny na spotřebitele;

97.

vyslovuje politování nad tím, že Komise nevyužila příležitosti k tomu, aby širším způsobem řešila problémy související s nárůstem dovozu potravin a krmiv, které nesplňují normy EU a mohou tak ohrozit úspěchy, jichž již Evropská unie dosáhla v podmiňování veřejné podpory dodržováním předpisů týkajících se životního prostředí, životních podmínek zvířat a sociální oblasti; vyzývá Komisi, aby co nejdříve navrhla opatření k nápravě této situace a zajistila dodržování právních předpisů Společenství týkajících se životního prostředí a zdravotnictví;

98.

žádá Komisi, aby neprodleně vytvořila komplexní koncepci k prosazení evropských neobchodních zájmů v diskusích o celosvětovém obchodě, zejména otázky uznávání a ochrany označení původu, životních podmínek zvířat a zdravotní nezávadnosti dovážených živočišných a rostlinných produktů atd., aby se zajistila rovná hospodářská soutěž pro evropské výrobce a zabránilo se přenášení problémů životních podmínek zvířat a životního prostředí na třetí země; vyzývá Komisi, aby koncepci kvalifikovaného přístupu trhu k podpoře standardů udržitelného rozvoje v zemědělství aktivně prosazovala na jednání WTO;

99.

poukazuje na to, že se evropské zemědělství neobejde bez vhodné vnější ochrany ani v budoucnosti; žádá proto, aby na produkty pocházející ze třetích zemí byla uplatňována stejná kritéria jakosti a bezpečnosti, jako na produkty EU;

100.

domnívá se, že zrušení vývozních dotací musí být doplněno organizováním propagačních akcí ve třetích zemích;

101.

připomíná, že v souvislosti se změnou klimatu vyvstávají pro zemědělskou politiku dvě výzvy: snížení emisí skleníkových plynů odpovědných za změnu klimatu a přizpůsobení se dopadům změny klimatu; zdůrazňuje, že to znamená, že zemědělství čelí dvojí výzvě: omezení svých vlastních emisí a přizpůsobení se očekávaným dopadům globálního oteplování;

102.

zdůrazňuje, že změna klimatu není pouze environmentálním, ale také sociálně-ekonomickým problémem, a že by proto environmentální problémy a úsilí v odvětví zemědělství, které je jedním z nejzranitelnějších odvětví, jenž přímo závisí na klimatických faktorech, měly zohlednit potřebu zajistit hospodářskou a sociální životaschopnost venkovských oblastí;

103.

připomíná, že příspěvek zemědělství ke skleníkovému efektu (jako zdroj dvou významných skleníkových plynů: metanu a oxidu dusného) je omezený a v EU se snižuje díky provádění opatření, která již byla zavedena v rámci SZP, jako je podmíněnost, agroenvironmentální režimy a jiná opatření pro rozvoj venkova;

104.

vyzývá Komisi, aby přezkoumala, do jaké míry lze tyto dosažené úspěchy ještě zvýšit zapojením zemědělství do kjótských mechanismů;

105.

domnívá se, že dopad zajišťování obnovitelných energií ze zemědělství nesmí probíhat jednostranně v neprospěch chovu hospodářských zvířat a zajišťování potravin pro obyvatelstvo v Evropě a ve světě, udržitelnosti a biologické rozmanitosti; vyzývá proto Komisi, aby prověřila únosnost podpory obnovitelných energií s ohledem na zajišťování potravin a životní prostředí; žádá přiměřené financování výzkumu a zavedení příslušných nových a účinných energetických technologií, které zhodnotí veškerou biomasu (např. biopaliva druhé generace); důrazně připomíná, že zařízení na výrobu bioplynu z živočišných zbytků mají krátkodobě největší a nejudržitelnější potenciál zvýšení, pokud jde o výrobu další energie z biomasy;

106.

poukazuje na významnou souvislost mezi zemědělskou činností a kvalitou a množstvím vody a zdůrazňuje, že tlak zemědělství na vodní prostředí je zapotřebí zvládat udržitelným způsobem; domnívá se, že udržitelného vodního hospodářství a životního prostředí lze účinně dosáhnout při dodržení právních předpisů týkajících se životního prostředí a zásady „znečišťovatel platí“;

107.

domnívá se, že systém zemědělských plateb je nutno dále rozvíjet i po roce 2013, a vyzývá proto Komisi, aby do 30. června 2010, také vzhledem ke skutečnosti, že evropští zemědělci potřebují dlouhodobou jistotu plánování, předložila rozsáhlou analýzu jeho případných nových podob, zejména stanovením strategických cílů, které by uvedly rozvoj evropského zemědělství do perspektivy, která uznává inovaci, zhodnocování půdy, kvalitu produkce, příjem zemědělců, ochranu životního prostředí a zajišťování potravin; vyzývá Komisi, aby provedla analýzu zásadního zjednodušení administrativy, zejména pokud jde o roční výplatu prémií do výše 20 000eur na každého příjemce;

108.

zdůrazňuje, že zemědělství současně ovlivňuje, vytváří i ohrožuje biologickou rozmanitost; domnívá se, že je zapotřebí vyvinout úsilí na celosvětové, místní a evropské úrovni zaměřené na ochranu cenných funkcí ekosystémů, které biologická rozmanitost zajišťuje, zejména čištění vody a vzduchu, opylení plodin a ochranu před erozí;

109.

zdůrazňuje, že ve stávajícím programovém období 2007–2013 má rozvoj venkova (a jeho finanční nástroj EZFRV) jako druhý pilíř SZP významné regionální dopady; naléhavě žádá Komisi, aby u programů v oblasti regionální politiky (strukturálních fondů) využila možnosti pro jejich soudržnější provádění, jež umožní uplatnění integrovaného přístupu v oblastech, kde lze docílit synergie;

110.

domnívá se, že není možný rozvoj venkova bez zemědělské činnosti a že cílem musí být zaručit hospodářskou životaschopnost venkovských oblastí a zlepšit kvalitu života jejich obyvatel;

111.

naléhá na Komisi, aby předložila soudržný soubor návrhů s cílem zachovat a rozvinout udržitelnou zemědělskou činnost především ve znevýhodněných oblastech, včetně přírodně znevýhodněných oblastí, neboť ty mají pro biologickou rozmanitost a zachování ekosystémů zásadní význam;

112.

vyzývá Komisi, aby v zájmu udržitelného rozvoje urychlila opatření na přenos výzkumu a technologií, zejména za účelem podpory výrobních postupů šetrnějších k životnímu prostředí a ekosystémům;

113.

upozorňuje na úspěšné projekty v EU, kde spolupráce na místní a regionální úrovni mezi zemědělci, ekologickými skupinami a úřady zdárně snížila environmentální dopady zemědělství;

114.

zejména se domnívá, že se budoucí systém musí více soustředit na aspekty sociální, hospodářské a územní soudržnosti a integrovaného rozvoje venkova a také příměstských oblastí, posílení zemědělských klíčových odvětví, platby za výkon či odškodnění za zvláštní zatížení a řízení rizik; zastává názor, že proto musí být zcela nově určen vztah mezi prvním a druhým pilířem;

115.

domnívá se, že evropské zemědělství může nabídnout ekologická řešení nejnaléhavějších problémů naší urbanizované společnosti také v příměstských oblastech a tím přispět k plnění cílů lisabonské i göteborské agendy;

116.

upozorňuje na zvláštní úlohu, kterou hrají zemědělci v příměstských oblastech; zemědělci a subjekty hospodařící s půdou v příměstských oblastech mohou prosazovat řešení, která splňují jak lisabonské cíle (znalosti, výzkum, inovace), tak i ty göteborské (udržitelnost);

*

**

117.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.