Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 32006D0063

2006/63/ES: Rozhodnutí Komise ze dne 26. listopadu 2003 týkající se režimu podpory, který Itálie, region Piemont, plánuje provést za účelem snížení znečištění vzduchu nad svým územím (oznámeno pod číslem K(2003) 3520) (Text s významem pro EHP)

Úř. věst. L 32, 4.2.2006, pp. 82–90 (ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, NL, PL, PT, SK, SL, FI, SV)

Legal status of the document In force

ELI: http://data.europa.eu/eli/dec/2006/63(1)/oj

4.2.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 32/82


ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 26. listopadu 2003

týkající se režimu podpory, který Itálie, region Piemont, plánuje provést za účelem snížení znečištění vzduchu nad svým územím

(oznámeno pod číslem K(2003) 3520)

(Pouze italské znění je závazné)

(Text s významem pro EHP)

(2006/63/ES)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 88 odst. 2 první pododstavec této smlouvy,

s ohledem na dohodu o Evropském hospodářském prostoru, a zejména na článek 62 odst. 1 písm. a) této dohody,

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (1),

poté, co vyzvala zúčastněné strany k předložení připomínek v souladu s uvedeným článkem,

vzhledem k těmto důvodům:

1.   POSTUP

(1)

Dopisem ze dne 16. prosince 2002, který Komise zaevidovala dne 18. prosince (A/39321), a dopisem ze dne 20. prosince 2002, který zaevidovala dne 31. prosince (A/39483), italské orgány oznámily ve smyslu čl. 88 odst. 3 Smlouvy o ES režim podpory poskytované regionem Piemont a týkající se rozšíření distribuční sítě pro prodej zemního plynu jako pohonné hmoty.

(2)

Dopisem D/50722 ze dne 3. února 2003 si Komise vyžádala doplňující informace o oznámeném režimu podpory.

(3)

Dne 25. března 2003 italské orgány předložily dopisem A/32278, který Komise zaevidovala dne 28. března, doplňující informace.

(4)

Dopisem SG(2003) D/229965 ze dne 28. května 2003 Komise informovala Itálii o rozhodnutí zahájit ohledně navrhovaného opatření řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES.

(5)

Rozhodnutí Komise zahájit řízení bylo uveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie (2). Komise vyzvala zúčastněné strany, aby ve stanovené lhůtě (1 měsíc) předložily své připomínky ve smyslu čl. 6 odst. 1 nařízení (ES) č. 659/1999.

(6)

Komise obdržela připomínky od třetích stran dne 29. srpna 2003 (Bundesverband der deutschen Gas- und Wasserwirtschaft e V., BGW, Německo), dne 1. září 2003 (Bundesministerium der Finanzen, Německo) a dne 2. září 2003 (OMV Erdgas, Rakousko).

(7)

Oficiální odpověď Itálie byla zaslána dopisem ze dne 10. října 2003 (A/37006) poté, co italské orgány dvakrát požádaly dne 10. července a 5. srpna 2003 o prodloužení lhůty pro odpověď, kterou jim Komise prodloužila dne 7. srpna 2003.

2.   PODROBNÝ POPIS REŽIMU PODPORY

2.1.   Právní základ a předmět režimu podpory

(8)

Oznámená podpora má právní základ v těchto ustanoveních právních předpisů:

A.

Základní právní předpisy

rozhodnutí regionální rady (DGR) č. 67-7675 ze dne 11. listopadu 2002 „Projekt rozšíření distribuční sítě metanu jako pohonné hmoty. Převedení fondů na samosprávné jednotky za účelem financování podniků, které plánují zakládat distribuční síť pro prodej metanu jako pohonné hmoty. Lhůty pro podávání nabídek a kritéria pro jejich hodnocení.“

B.

Prováděcí právní předpisy

Zákon ze dne 9. prosince 1998 č. 426 „Nová opatření v oblasti životního prostředí“,

vyhláška ministerstva ze dne 22. prosince 2000 „Určení vnitrostátní sítě plynovodů ve smyslu článku 9 nařízení vlády ze dne 23. května 2000 č. 164“,

vyhláška ministerstva ze dne 17. července č. 256 „Předpisy, jimiž se stanoví pravidla o pobídkách pro motorová vozidla poháněná metanem nebo zkapalněným plynem (LPG)“,

vyhláška ministerstva ze dne 28. května 1999 „Poskytnutí půjček od Cassa depositi e prestiti orgánům místní samosprávy na financování opatření v oblasti životního prostředí vyplývajících ze zákona ze dne 9. prosince 1998 č. 426“,

vyhláška ministerstva ze dne 5. dubna 2001 „Přímé příspěvky občanům na nákup motorových vozidel poháněných elektrickou energií, metanem a LPG a na instalaci zařízení na metan a LPG“,

rozhodnutí regionální rady č. 13-7622 „Rozšíření používání metanu, LPG a ostatních inovativních prostředků, jež mají malý dopad na životní prostředí, v dopravních prostředcích používaných ve veřejné dopravě. Kritéria pro přidělování a převod finančních prostředků ve prospěch jednotlivých provincií“,

rozhodnutí regionální rady č. 62-6806 „Obecná kritéria a způsob poskytování příspěvků z Plánu investic do veřejné místní dopravy v regionu Piemont ve smyslu zákona 194/98. Přidělení finančních prostředků ve prospěch Regionálního dopravního ředitelství ve výši 9 009 895,07 EUR, a to v rámci okruhu 25192/2002“.

(9)

Režim se týká rozšíření sítě čerpacích stanic pro prodej zemního plynu (metanu) jako pohonné hmoty. V současné době se na území regionu Piemont nachází pouze dvanáct takových zařízení, 80 na území regionu Emilia Romagna a 64 v regionu Veneto. Je pravděpodobné, že tento počet nebude dostatečný pro dosažení cílů z Kjóta, které směřují ke snižování emisí CO2 a které byly zapracovány do vnitrostátních i regionálních právních předpisů, a pro snížení dopadu jiných nebezpečných látek přítomných v ovzduší na životní prostředí, a to snížením míry znečišťujících látek na místní úrovni. Jedná se o tyto znečišťující látky: a) oxid dusičitý; b) jemné částice; c) benzen. Emise těchto znečišťujících látek jsou důsledkem dopravní přetíženosti a nadměrného používání určité směsi tradičních pohonných hmot. Z tohoto důvodu region Piemont soustředil svá opatření na veřejnou i soukromou dopravu jak z hlediska provozu/struktury používaných vozidel, tak z hlediska distribuce pohonných hmot.

2.2.   Forma opatření

(10)

Navrhovaná podpora se poskytuje ve formě příspěvků.

2.3.   Míra podpory, příjemci a způsobilé náklady

(11)

Podpora se poskytuje ve výši 150 000 EUR na jednu čerpací stanici. Míra podpory není uvedena. Jak způsobilé náklady, tak příjemci podpory jsou popsáni v části 4 „Připomínky Itálie“.

2.4.   Rozpočet a doba trvání

(12)

Rozpočet představuje přibližně 5 milionů EUR. Doba trvání režimu podpory závisí na příspěvcích z rozpočtu, jež jsou rozvrženy na roky 2002, 2003 a 2004.

3.   DŮVODY PRO ZAHÁJENÍ ŘÍZENÍ

(13)

Komise ve svém rozhodnutí ze dne 28. května 2003 (dále jen „rozhodnutí o zahájení řízení“) uvedla pochybnosti, které v různých ohledech vyvolal oznámený režim podpory.

3.1.   Pochybnosti ohledně výše podpory

(14)

Komise upozornila na skutečnost, že částka podpory přesahuje maximální výši 100 000 EUR poskytnutých jednomu podniku v období tří let, což vyplývá z nařízení Komise (ES) č. 69/2001 ze dne 12. ledna 2001 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na podpory de minimis (3), a uvedla, že italské orgány neplánovaly snížit částku podpory stanovené pro každou čerpací stanici ve výši 150 000 EUR, neboť tato částka představovala minimální pobídku nezbytnou k podpoře investic do nových čerpacích stanic v tomto regionu.

3.2.   Pochybnosti ohledně vzdálenosti sítě od vnitřních hranic Společenství a možného dopadu opatření na obchod v rámci Společenství, neboť se nejedná o opatření představují podporu de minimis

(15)

Komise v rozhodnutí o zahájení řízení uvedla, že na první pohled dojde k ovlivnění obchodu, neboť zemní plyn je předmětem mezinárodní obchodní výměny a čerpací stanice se mohou nacházet v blízkosti hranic.

3.3.   Pochybnosti ohledně vlastnictví čerpacích stanic zemního plynu a totožnosti příjemců podpory

(16)

Komise se v rozhodnutí o zahájení řízení odvolala na předchozí rozhodnutí v obdobném případě, a to rozhodnutí 1999/705/ES ze dne 20. července 1999 týkající se státní podpory, kterou Nizozemsko poskytlo 633 nizozemským čerpacím stanicím nacházejícím se v regionech na hranici s Německem (4). Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozsudkem Soudního dvora ze dne 13. června 2002 (5).

3.4.   Pochybnosti ohledně dopadu opatření na životní prostředí

(17)

Komise uvedla, že v oznámení italské orgány jasně neprokázaly, že tento režim je pro životní prostředí skutečně přínosný.

(18)

Tohoto případu se zejména týkají dva body, které Komise uvedla v rozhodnutí 1999/705/ES a které vyplývají z bodu 16 rozsudku Soudního dvora.

(19)

Komise v rozhodnutí o zahájení řízení trvala na správném určení totožnosti „příjemce“, jenž se jako subjekt může lišit od „čerpací stanice“ a nemusí s ní být totožný. Například by se mohlo jednat o případ, kdy a) by stejný majitel vlastnil a provozoval několik čerpacích stanic nebo b) by stejný obchodník zažádal o podporu více než jednou. Je možné, že ve skutečnosti má kontrolu nad provozováním čerpacích stanic velká ropná společnost, a to na základě výhradní smlouvy o nákupu nebo jiného druhu smlouvy.

(20)

Komise tudíž za účelem ověření, zda se nejedná o kumulaci podpor neslučitelnou s vnitřním trhem, rozdělila čerpací stanice do šesti kategorií, z nichž tři nejvýznamnější jsou tyto:

a)

kategorie čerpací stanice obchodníků/majitelů („dealer-owned/dealer-operated“, dále jen „Do/Do“), kde je obchodník majitelem čerpací stanice, kterou provozuje na vlastní riziko, a je současně vázán s ropnou společností (dodavatelem) výhradní smlouvou o nákupu;

b)

kategorie čerpací stanice obchodníků/nájemců („company-owned/dealer-operated“, dále jen „Co/Do“), kde je obchodník nájemcem čerpací stanice, kterou provozuje na vlastní riziko, a je současně vázán s dodavatelem výhradní smlouvou o nákupu;

c)

kategorie čerpací stanice závislých obchodníků („company-owned/company-operated“, dále jen „Co/Co“), kdy čerpací stanici provozují zaměstnanci ropné společnosti nebo její dceřiné společnosti, jež nenesou provozní riziko a nemohou si vybrat dodavatele.

(21)

Je povinností italských orgánů, aby prokázaly, kdo je skutečným vlastníkem čerpacích stanic a jaká je povaha smluvního závazku mezi dodavatelem a provozovatelem. V tomto směru se Komise obrátila na italské orgány se dvěma otázkami ohledně 1. návrhu na změnu režimu podpory tak, aby byl slučitelný se všemi ustanoveními nařízení (ES) č. 69/2001 (6), a 2. vlastnické struktury čerpacích stanic a velikosti podniků, které jsou příjemcem podpory. Komise se zejména snažila zjistit, zda všichni noví distributoři nebo někteří z nich by byli součástí distribuční sítě, která patří velkému podniku nebo mezinárodní ropné společnosti.

(22)

Komise považovala odpovědi italských orgánů za nedostatečné. Italské orgány na jednu stranu nedokázaly vyloučit, že žádosti o příspěvky by mohly být opakovaně předkládány různými čerpacími stanicemi, jež náleží stejnému velkému podniku. Na druhou stranu neprokázaly skutečnost, že smluvní vztah (7) váže provozovatele (provozujícího čerpací stanice) k dodavateli takovým způsobem, který mu neponechává možnost rozhodování.

3.5.   Pochybnosti ohledně způsobilých nákladů

(23)

Komise uvedla, že podpora investic zjevně není spjatá s žádnými způsobilými náklady ve smyslu Pokynů Společenství pro státní podporu na ochranu životního prostředí (8), a zejména bodu 37 těchto pokynů. Ani podpory investic oznámené v rámci předmětného režimu neodpovídají žádnému z případů uvedených v bodech 29 (podpora na splnění norem Společenství), 30 (úspora energie), 31 (kombinovaná výroba elektrické energie a tepla) a 32 (podpora na prosazování obnovitelných zdrojů energie) pokynů pro státní podporu na ochranu životního prostředí (9).

3.6.   Závěrečné připomínky

(24)

Komise bez ohledu na své pochybnosti uznala, že a priori existuje předpoklad, že by hospodářská soutěž byla narušena skutečně v omezené míře.

(25)

Komise rovněž uvedla, že režim není v souladu s jinými pokyny nebo rámci.

4.   PŘIPOMÍNKY ITÁLIE

4.1.   Vliv opatření na životní prostředí

(26)

Italské orgány ve svých připomínkách uvádějí, že pro dosažení cílů z Kjóta, které byly přijaty jak do právních předpisů Společenství, tak Itálie, je třeba zasáhnout v případě nejvíce znečišťující lidské činnosti, kterou je silniční doprava (zajišťování mobility). Hlavními znečišťujícími látkami produkovanými v důsledku této činnosti jsou CO2, PM10, PM2,5 a NO2. Metan je ve vztahu k tradičním pohonným hmotám lepší alternativou. Jeho používání by mělo mít dopad na veřejnou dopravu, a to jak na dopravu veřejnými dopravními prostředky, tak na dopravu zboží po silnicích (automobilová doprava).

(27)

V regionu Piemont byl navíc omezen provoz automobilů v centrech měst s více než 10 000 obyvatel. V tomto směru může metan hrát důležitou roli pro dosažení udržitelné mobility.

(28)

Údajný dopad na znečišťující emise díky nahrazení vozidel poháněných tradičními pohonnými hmotami (autobusy, kamiony, nákladní automobily apod.) vozidly byl potvrzen statistikami předloženými regionálními orgány Piemontu.

(29)

Komise sama navrhla nahrazení 20 % benzínu a nafty používaných v odvětví silniční dopravy alternativními pohonnými hmotami a zemní plyn byl uveden jako pohonná hmota, která by mohla k tomuto cíli výrazně přispět.

4.2.   Výše podpory

(30)

Ve svých připomínkách italské orgány uvedly, že příspěvek 150 000 EUR na čerpací stanici představuje minimální částku podpory způsobilou stimulovat a podporovat investice do infrastruktury, a to buď jako část zcela nové čerpací stanice metanu jako pohonné hmoty, nebo jako nového prodejního místa (automat nebo pumpa s dostupnou infrastrukturou) v rámci stávající čerpací stanice. Podpora ve výši 150 000 EUR se zakládá na minimálním odhadu podpory v odvětví, v němž ziskovost v běžných tržních podmínkách byla považována za nízkou z důvodu dlouhé doby návratnosti kapitálu a velmi malého zisku. To potvrzuje skutečnost, že za posledních 25 let bylo vybudováno pouze šest prodejních míst.

(31)

K podpoře svých tvrzení italské orgány Komisi poskytly odhady provozního zisku vlastníka středně velké čerpací stanice, které opřely o výpočet nákladů podle hypotetické čerpací stanice metanu jako pohonné hmoty napojené na plynovod s tlakem 5 až 12 barů. Provozní rozpětí při proměnlivých a fixních nákladech představuje částku 0,069 EUR/m3 prodaného plynu. V čistém vyjádření bez proměnlivých nákladů rozpětí pokleslo na 0,040 EUR/m3 (standardní rozpětí použité dodavatelem) a může se dále snížit z důvodu fixních ročních nákladů (náklady na personál, údržbu čerpací stanice a administrativní náklady), které se odhadují na 10 000 EUR ročně.

(32)

V případě uvedeném italskými orgány zemní plyn představoval pouze 2,51 % ročního obratu čerpací stanice.

4.3.   Investičních náklady na čerpací stanice

(33)

Italské orgány ve své odpovědi poskytly podrobný seznam způsobilých investičních nákladů. Omezovaly se výlučně na stroje a zařízení určené pro dodávku plynu a bezpečnost zařízení, zejména:

měřící kabina

kompresory

tlumicí nádoby

kontrolní panely a desky na ovládání plynu

držák na kompresory

chladicí jednotky

elektrické stanice

dvojité měrné trysky

kryty metanových trysek

ostatní případné vybavení nezbytné pro čerpání metanu a bezpečnost zařízení.

(34)

Podle italských orgánů představují náklady na uvedená zařízení, pro která je možné poskytnout podporu, průměrnou částku 500 000 EUR na kompresní systémy na čerpání plynu pod tlakem mezi 5 a 12 bary.

(35)

Další náklady, které nejsou způsobilé pro podporu, zahrnují: přípojku k rozvodné síti plynu, k elektrické síti a ostatním veřejným službám (které průměrně dosahují částky přibližně 100 000 EUR s možnou odchylkou, jež ve velké míře závisí na vzdálenosti a charakteru pozemku); nákup pozemků; stavební práce (silniční spojení); doplňující náklady (projekty, získání nezbytných povolení a dokladů). Tyto náklady nese v plné míře investor.

(36)

I když není nutné dále analyzovat částky na investiční náklady uvedené italskými orgány a týkající se dalšího prodejního místa zemního plynu v rámci stávající čerpací stanice, Komise se od přijetí rozhodnutí o neposkytnutí podpory ohledně navrhovaného opatření domnívá, že je přijatelná maximální částka 300 000 EUR na náklady na vybudování čerpací stanice plynu, a to na základě tržních podmínek v ostatních členských státech.

4.4.   Vzdálenost sítě od vnitřních hranic Společenství a ohledně možného dopadu opatření na obchod mezi členskými státy

(37)

Na základě zvláštní struktury domácí nabídky a vzhledem ke strategickým rozhodnutím přijatým v minulosti za účelem diversifikace nabídky a snížení závislosti na ropě vykazuje Itálie vysoký podíl metanu v rámci nejvíce užívaných pohonných hmot.

(38)

Uvedená tabulka porovnává situaci v Itálii a v ostatních evropských zemích. (10)

Země

Zařízení na LPG

Zařízení na metan

Rakousko

15

8

Belgie

625

8

Bulharsko

36

0

Chorvatsko

16

1

Dánsko

465

1

Finsko

3

5

Francie

1 962

12

Německo

396

356 (51 ve výstavbě)

Řecko

35

neuv.

Irsko

150

2

Itálie

2 126

402

Lucembursko

12

5

Norsko

31

4

Nizozemsko

2 200

9

Polsko

3 300

8

Portugalsko

140

5

Spojené království

1 254

13

Česká republika

350

12

Rusko

342

208

Slovensko

25

4

Slovinsko

6

neuv.

Španělsko

39

10

Švédsko

11

23

Švýcarsko

14

27

Turecko

181

3

Ukrajina

neuv.

87

Maďarsko

40

3

(39)

Následující tabulka porovnává situaci v různých regionech Itálie.

Region

Zařízení na metan

Valle d'Aosta

0

Piemont

12  (11)

Ligurie

7

Lombardie

29

Benátsko

68

Furlánsko–Julské Benátsko

4

Trentino-Alto Adige

3

Emilia-Romagna

81

Marche

44

Abruzzo

12

Molise

3

Toskánsko

51

Umbrie

16

Lazio

13

Puglia

20

Kampánie

19

Basilicata

3

Kalábrie

1

Sicílie

6

Sardínie

0

„Bílé pumpy“ (nezávislá zařízení, která nejsou uvedena na regionální úrovni) všechny druhy pohonných hmot

(976 )

Itálie celkem

392

(40)

Z celkového počtu 1 974 (12) distribučních zařízení pohonných hmot v regionu Piemont (v roce 1980 jich bylo 3 753) má 14 zařízení rovněž povolení k distribuci metanu a 12 z nich je funkčních a šest z těchto dvanácti bylo vybudováno v posledních 25 letech. Oblasti Turín a Alessandria vykazují nejvyšší počet (každá z nich má šest zařízení), následuje Cuneo a Novara, kde je po jednom zařízení. Asti, Biella, Verbania a Vercelli nemají žádné zařízení.

(41)

Předpokládané poskytnutí podpory umožní výstavbu pouze 33 zařízení. Co se týče poptávky, v regionu Piemont je v provozu přibližně 5 500 vozidel na metan (což odpovídá 0,16 % všech vozidel). Na celostátní úrovni existuje celkem 330 000 vozidel na metan, což představuje 0,80 % všech vozidel.

(42)

Co se týče blízkosti zařízení k hranici s Francií a možného dopadu na obchod mezi členskými státy, italské orgány uvedly tato tvrzení:

Jízdní dosah vozidel na metan je přibližně 300 km; načerpání zemního plynu se tudíž musí uskutečnit v prodejních místech a v otvírací době (italské právní předpisy vylučují možnost samoobslužného prodeje).

Místní distribuce z potrubí pro metan zásadně vyžadují, aby byla zařízení – za účelem jejich hospodářské výnosnosti – umístěna v krátké vzdálenosti od nejbližšího potrubí pro metan. Mapa předložená regionálními orgány dokládá trasu dvou potrubí pro metan umístěných nejblíže hranici mezi Itálií a Francií, a to 1) potrubí pro metan „Val di Susa“, které spojuje místa Salbertrand a Bardonecchia přes Oulx, a 2) potrubí pro metan „Val Chisone“, které sleduje linii údolí mezi Roure a Cesana Torinese, na půli cesty mezi Sestrière a Clavière na francouzské hranici. Obě potrubí jsou spojena prostřednictvím Sauze d’Oulx.

Regionální orgány Piemontu uvádějí, že čerpací stanice zemního plynu v Itálii nepředstavují konkurenci francouzským čerpacím stanicím, stávajícím nebo budoucím, a že nenarušují nebo nehrozí narušením hospodářské soutěže takovým způsobem, který ovlivňuje obchod mezi členskými státy ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES. Plánované zvýšení počtu vozidel na metan v regionu Piemont by naopak mohlo, a to díky zvýšení přeshraničního provozu, podpořit zvýšení prodeje metanu u čerpacích stanic mimo Itálii, ať již ve Francii, nebo v jiných členských státech.

(43)

Závěrem lze uvést, že výše popsaná situace vylučuje jakýkoli negativní přeshraniční vliv piemontských obchodníků s metanem a v současné době předpokládá pouze místní, resp. regionální dopad opatření a možný pozitivní dopad do budoucnosti.

4.5   Vlastnictví distribučních zařízení metanu a totožnosti příjemců podpory (povaha dohody mezi dodavatelem a provozovatelem)

(44)

Odvětví nabídky pohonných hmot (distribuce) bylo liberalizováno v roce 1998. (13)

(45)

Všechny hospodářské subjekty, které splňují subjektivní a objektivní požadavky (bezpečnost, minimální standard služeb, ochrana životního prostředí apod.), mají nárok na udělení povolení. Povolení uděluje příslušný orgán místní správy. Opatření nerozlišuje investory na základě velikosti nebo tržní síly a je určeno jak velkým ropným společnostem, tak nezávislým provozovatelům, kteří již na trhu působí nebo na něj chtějí vstoupit. Z důvodu omezeného rozpočtu lze vybudovat pouze 33 zařízení. Příjemci budou vybráni na základě otevřeného řízení (veřejné soutěže).

(46)

Držitel povolení se může rozhodnout, zda bude přímo provozovat vlastní zařízení nebo zda jej svěří třetí osobě (provozovateli) na základě bezplatné smlouvy o přenechání užívání v trvání ne kratším než šest let (obnovitelná) nebo na základě smlouvy o prodeji pohonných hmot (14).

(47)

Držiteli povolení mohou být jak ropné společnosti s vlastní značkou (ERG, Tamoil) nebo nezávislé subjekty (tzv. retisti – provozovatelé sítí). Na základě údajů poskytnutých italskými orgány mají ropné společnosti s vlastní známkou oprávnění k přibližně 65 % stávajících zařízení v regionu Piemont a nezávislé subjekty ke zbývajícím 35 %.

(48)

Pokud je držitelem povolení ropná společnost, což je nejběžnější model jak v regionu Piemont, tak v celé Itálii, jsou distribuční zařízení ve vlastnictví ropné společnosti, ale provozuje je třetí osoba („Co/Do“). V tomto případě si prodejce bere do nájmu čerpací stanici, kterou provozuje na vlastní nebezpečí a je vázaný na dodavatele/poskytovatele licence prostřednictvím výlučné smlouvy o nákupu (subdodávky) nebo prostřednictvím smlouvy o přenechání do bezplatného užívání (ropná výpůjčka) (15). V tomto případě nese distribuční zařízení označení ropné společnosti, vlastníka struktury, jenž realizuje všechny nezbytné investice za účelem transformace a modernizace zařízení. Provozovatel nakupuje pohonné hmoty od ropné společnosti a platí za ně s odkladem tří až čtyř dnů. Provozovatel, jenž se stal výlučným vlastníkem pohonných hmot (metan/LPG), je dále prodává za volně stanovenou cenu, ale společnost mu může doporučit prodejní cenu pro veřejnost a/nebo určit maximální cenu.

(49)

V regionu Piemont je pouze deset případů přizpůsobených modelu „Co/Co“, kdy ropná společnost vlastní čerpací stanici a přímo zabezpečuje i její provoz. Žádná z těchto čerpacích stanic neprodává metan.

(50)

Smlouvy/dohody mezi ropnými společnostmi (vlastníky/držiteli povolení) a provozovateli byly oznámeny Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a trhu a jím schváleny.

(51)

Pro zbývajících 35 % zařízení, kde jsou prodejci rovněž vlastníky („Do/Do“), provozovatel (provozovatel sítě) uzavírá smlouvu s ropnou společností, která stanovuje podmínky užívání ochranné známky a výhradního nákupu pohonných hmot (16).

5.   PŘIPOMÍNKY ZÚČASTNĚNÝCH STRAN

(52)

Všechny zúčastněné strany, které předložily své připomínky ve smyslu čl. 6 odst. 1 nařízení (ES) č. 659/1999 (17), shodně podporují stanovisko regionu Piemont v souvislosti s potřebou prosazovat používání metanu v oblasti dopravy a chránit tak životní prostředí.

(53)

OMV Erdgas podtrhuje kladný účinek na životní prostředí, který by mělo navrhované opatření životnímu prostředí přinést, a význam podpory používání metanu jako cíle politiky životního prostředí. Používání metanu jako pohonné hmoty pro automobilovou dopravu si vyžádalo úsilí při přestavbě vozidel ze strany hlavních evropských výrobců automobilů (Fiat, Opel, Volvo, Renault, VW, Ford a Mercedes) a stále rovněž významně ovlivňuje odvětví užitkových motorových vozidel. Trh s metanem však ještě dostatečně nedozrál a vyžaduje další investice. První krok v tomto směru představuje rozvoj vhodné infrastruktury čerpacích stanic, která s ohledem na omezený počet vozidel poháněných metanem užívaných v Evropě zatím není výnosná. Návrh směrnice předložený Komisí dne 7. listopadu 2001 si za cíl stanovil, že do roku 2020 bude podíl metanu jako pohonné hmoty činit 10 % trhu s pohonnými hmotami. (18) Jeví se proto jako nutné a odůvodněné poskytnout podporu na výstavbu infrastruktury pro metan. OMV Erdgas podtrhuje mimo jiné značný rozdíl režimu navrženého regionem Piemont ve vztahu k nizozemskému projektu, který předpokládá poskytování podpory nizozemským čerpacím stanicím na hranici s Německem za účelem kompenzace rozdílu ve spotřební dani uplatňované v pohraničních regionech a umožňuje tak nizozemským prodejcům konkurovat s německými čerpacími stanicemi, a to i za hranicemi a za stejných podmínek. To však není případ regionu Piemont.

(54)

Spolková vláda Německa ve svých připomínkách rovněž podtrhuje zásadní rozdíl mezi italským a nizozemským případem. Je především zřejmé, že pravidlo de minimis není použitelné na opatření přijatá regionem Piemont a jakákoli debata o tomto tvrzení by byla bezpředmětná. Na druhou stranu německá vláda uvádí, že předmětné opatření je v souladu s ustanoveními Společenství o státní podpoře na ochranu životního prostředí a je třeba ho z tohoto hlediska posuzovat, a to z důvodu jeho uvedeného cíle (který musí být vnímán odlišně od jeho účinku). Ostatní tvrzení uvedená německou vládou jsou totožná s tvrzeními předloženými společností OMV Erdgas (19).

(55)

BGW (Bundesverband der deutschen Gas- und Wasserwirtschaft), spolkové sdružení v oblasti vodního hospodářství a plynu, schvaluje iniciativu regionu Piemont a uvádí podobný vývoj a opatření přijatá v Německu za účelem vytvoření trhu s metanem pro silniční dopravu. Hlavním argumentem byla skutečnost, že čerpací stanice zemního plynu v Itálii nekonkurují německým prodejcům, a tudíž neexistuje žádný důkaz narušení nebo hrozby narušení hospodářské soutěže, které by mělo negativní dopad na obchod mezi členskými státy ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES. Předpokládané zvýšení počtu vozidel poháněných metanem v regionu Piemont by naopak mohlo, a to díky intenzivnějšímu přeshraničnímu provozu, přinést zvýšení prodeje metanu i na německých čerpacích stanicích, což samo o sobě představuje kladný vývoj. Je třeba dodat, že regionální orgány Piemontu použily stejnou argumentaci ve vztahu k Francii.

6.   POSOUZENÍ

6.1.   Oprávněnost podpory

(56)

Italské orgány splnily povinnost vyplývající z čl. 88 odst. 3 Smlouvy, neboť Komisi podporu oznámily dříve, než ji začaly poskytovat.

6.2.   Existence podpory podle čl. 87 odst. 1

(57)

Ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy „jsou podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné se společným trhem“.

(58)

Opatření regionu Piemont představuje výhodu udělenou z veřejných zdrojů (příspěvky ve výši 150 000 EUR z rozpočtu regionu Piemont) ve prospěch určitých podniků (držitelů povolení, vlastníků čerpacích stanic). Opatření je tudíž selektivní. Na základě důkazů předložených italskými orgány a poté, co Komise rozhodla o zahájení formálního vyšetřovacího řízení, se však neprojevil žádný účinek na obchod mezi členskými státy podle čl. 87 odst. 1 Smlouvy.

(59)

Navíc je zřejmé, že opatření by mohlo ovlivnit obchod mezi členskými státy, pokud by existovala konkurence mezi italskými obchodníky, kteří dostávají podporu ze strany regionu Piemont a obchodníky s metanem z jiného členského státu. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že jediný členský stát, se kterým má region Piemont společnou hranici, je Francie. Z větší části je hranice tvořena horami, kde je přejezd motorovým vozidlem možný pouze přes alpské průsmyky nebo za poplatek silničními tunely. Obchodníci navíc musí být napojeni na stávající plynovody v rámci regionálních hranic. Jak již bylo uvedeno, dva plynovody jsou v blízkosti hranice mezi regionem Piemont a Francií a přecházejí Alpy v Bardonecchia a v Cesana Torinese, v obcích přístupných z Francie placeným tunelem Frejus a průsmykem Montgenèvre. Na rozdíl od skutečností případu, který byl předmětem rozhodnutí 1999/705/ES, není myslitelné, aby řidič motorového vozidla překročil hranici za účelem nakoupit metan za nižší cenu. Dojezd motorového vozidla poháněného metanem je totiž nižší než dojezd vozidla na benzín (300 km v porovnání s minimálně 600 km) a k načerpání zemního plynu může dojít pouze v průběhu otvírací doby čerpacích stanic.

(60)

Navíc je zřejmé, že opatření by mohlo ovlivnit obchod, pokud by stejný podnik mohl získat více podpor na výstavbu více distribučních zařízení metanu. V tomto směru se uvádí, že se z rozpočtových důvodů předpokládá pouze výstavba 33 nových distribučních zařízení. Podpory budou uděleny v návaznosti na oznámení veřejné soutěže. V praxi dostanou stávající čerpací stanice podporu pouze za předpokladu, že stanice nebude výnosná, pokud bude prodávat pouze metan. Z 1 974 čerpacích stanic v regionu Piemont je pouze 10, které jsou provozovány přímo vlastnickou společností („CoCo“), tedy samotnou ropnou společností. Zbývajících 1 964 čerpacích stanic provozují prodejci, kteří nejsou vlastníky „Do/Do“ (přibližně 35 %) a přibližně 65 % vlastní ropná společnost, ale jsou provozovány třetí osobou („Co/Do“). V tomto případě neexistuje nástroj podobný ujednání ohledně systému řízení cen, na jehož základě v modelech „Do/Do“ a „Co/Do“ jde podpora na vyrovnání ropné společnosti, jako tomu bylo v případě, který byl předmětem rozhodnutí 1999/705/ES (20). Proto stejná společnost může získat různé podpory pouze v případě modelu „Co/Co“. V případě, že 33 příspěvků bude poměrně rozděleno podle podílů stávajících druhů zařízení „CoCo“, „DoDo“ a „CoDo“, není možné, aby jedna ropná společnost získala více příspěvků. Navíc je třeba uvést, že v současné době žádná ze 14 čerpacích stanic prodávajících metan není typu „Co/Co“. Italské orgány se zavázaly, že tomuto typu čerpacích stanic neudělí žádnou podporu. Na základě těchto skutečností je nemožné, aby jedna ropná společnost mohla získat různé příspěvky, což by mohlo mít vliv na obchod mezi členskými státy ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

6.3.   Závěr

(61)

Komise se na základě výše uvedeného domnívá, že režim podpory oznámený regionem Piemont za účelem rozšíření distribuční sítě pro prodej zemního plynu pro silniční dopravu nepředstavuje státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ

Článek 1

Opatření, které Itálie (region Piemont) plánuje uskutečnit za účelem snížení emisí skleníkových plynů v souladu s „rozhodnutím regionální rady (DGR) č. 67-7675 ze dne 11. listopadu 2002, nepředstavuje státní podporu“.

Článek 2

Toto rozhodnutí je určeno Italské republice.

V Bruselu dne 26. listopadu 2003.

Za Komisi

Mario MONTI

člen Komise


(1)   Úř. věst. L 83, 27.3.1999, s. 1.

(2)   Úř. věst. C 183, 2.8.2003, s. 5.

(3)   Úř. věst. L 10, 13.1.2001, s. 30.

(4)   Úř. věst. L 280, 30.10.1999, s. 87.

(5)  Rozsudek Soudního dvora ze dne 13. června 2002, Nizozemské království v. Komise, C-382/99, Sb. rozh. s. I–5163.

(6)  Viz poznámka pod čarou č. 4.

(7)  Například výhradní smlouva o nákupu nebo jiná závazná dohoda a případně zvláštní výhradní doložky, které zavazují dodavatele a čerpací stanici.

(8)   Úř. věst. C 37, 3.2.2001, s. 3.

(9)  Body 68 až 71 Pokynů Společenství pro státní podporu na ochranu životního prostředí (Úř. věst. C 37, 3.2.2001, s. 3) odkazují na závazek vyplývající z Kjótského protokolu, podepsaný členskými státy a Společenstvím, jehož cílem je omezení nebo snížení emisí skleníkových plynů, ale rovněž zdůrazňují, že je „předčasné stanovit podmínky schvalování (podpor poskytovaných za tímto účelem členskými státy“).

(10)  Assogasliquidi Consorzio ECOGAS.

(11)  Počet pro Piemont je 14, pokud se zohlední 2 „bílé pumpy“.

(12)  Stav v červnu 2003.

(13)  Nařízením vlády č. 32/1998.

(14)  V italštině se tyto smlouvy nazývají contratto di comodato a contratto di somministrazione.

(15)  S odkazem na diskusi o nizozemském judikátu, viz body 17 až 22.

(16)  Smlouva je označená jako „contratto di convenzionamento“. Tyto smlouvy mají různou dobu platnosti, nejčastěji jsou uzavřeny na jeden rok, nejdéle však na pět let.

(17)  Viz poznámku pod čarou č. 2.

(18)  Tyto připomínky nevzala Komise dostatečně do úvahy, což vyplývá ze závěru, kdy rozhodla, že předmětné opatření neschvaluje jako státní podporu, i když Komise nemusí s těmito připomínkami v plné míře souhlasit.

(19)  Na podporu svých tvrzení německá vláda uváděla další dokumenty a programy Komise, a to Zelenou knihu Komise – Směrem k evropské strategii pro bezpečnost zásobování energií, směrnici 1999/30/ES (o mezních hodnotách kvality ovzduší pro částice různých látek), Zelenou knihu Komise „Evropská dopravní politika pro rok 2010“, programy Společenství pro výzkum a rozvoj CIVITAS I a CIVITAS II (čistá městská doprava), sdělení Komise o alternativních pohonných hmotách 20 20 20 pro silniční dopravu a o opatřeních k prosazování používání biologických paliv (KOM(2001) 547 v konečném znění).

(20)  Viz zejména bod 85 rozhodnutí.


Top