(1)

Dne 18. ledna 2018 české orgány předběžně oznámily, že České poště bude poskytnuta náhrada za plnění povinnosti univerzální poštovní služby v období 2018–2022. Dne 8. března 2019 české orgány po jednáních v souvislosti s předběžným oznámením, jež se týkala především metodiky čistých ušetřených nákladů, uvedené předběžné oznámení stáhly.

(2)

Dne 20. srpna 2019 české orgány znovu oznámily vyrovnávací platbu určenou pro Českou poštu za povinnost poskytovat všeobecné služby v období 2018–2022 (dále jen „opatření“). Ve srovnání s předběžným oznámením ze dne 18. ledna 2018 bylo opatření pozměněno, zejména pokud jde o výpočet čistých ušetřených nákladů.

(3)

Dne 8. a 22. listopadu 2019 obdržela Komise dvě formální stížnosti od dvou konkurentů České pošty, od společnosti Zásilkovna s.r.o. (dále jen „Zásilkovna“) a od První novinové společnosti a.s. (dále jen „PNS“, dříve „Mediaservis“). Stížnosti byly zaevidovány pod čísly SA.55686 (2019/FC), resp. SA.55497 (2019/FC) (1).

(4)

Tyto stížnosti byly českým orgánům zaslány dne 4. prosince 2019. České orgány odpověděly dopisem ze dne 31. ledna 2020.

(5)

Dne 28. ledna 2020 české orgány oznámily vyrovnávací platbu, která má být České poště poskytnuta za povinnost poskytovat všeobecné služby v období 2018–2022.

(6)

Dne 12. března 2020 požádala Komise české orgány o doplňující informace a české orgány odpověděly dopisem ze dne 24. dubna 2020.

(7)

Rozhodnutím ze dne 23. června 2020 Komise českým orgánům sdělila, že se rozhodla zahájit ve věci podpory řízení podle čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie („SFEU“) (2) (dále jen „rozhodnutí o zahájení řízení“). Komise české orgány požádala, aby předložily své připomínky a poskytly veškeré informace, které mohou pomoci podporu posoudit, a vyzvala rovněž zúčastněné strany, aby podaly své připomínky k podpoře.

(8)

Připomínky českých orgánů a České pošty k rozhodnutí o zahájení řízení obdržela Komise dopisem ze dne 24. července 2020.

(9)

Připomínky společnosti Zásilkovna k rozhodnutí o zahájení řízení obdržela Komise dopisem ze dne 2. října 2020 a připomínky PNS dopisem ze dne 3. října 2020.

(10)

Připomínky všech třetích stran předložila Komise českým orgánům dne 9. listopadu 2020.

(11)

České orgány se k připomínkám třetích stran vyjádřily dopisem ze dne 3. února 2021.

(12)

Dne 9. července 2021 zaslaly útvary Komise společnostem Zásilkovna a PNS dopis, v němž je informovaly o tom, že věci SA.55686 (2019/FC) a SA.55497 (2019/FC) budou uzavřeny a že formální vyšetřovací řízení bude vedeno společně pod číslem jednacím SA.55208 (2020/C). Připomínky a informace poskytnuté v souvislosti se stížnostmi ve věcech SA.55686 (2019/FC) a SA.55497 (2019/FC) budou proto posouzeny v rámci formálního vyšetřovacího řízení SA.55208 (2020/C).

(13)

Dne 12. listopadu 2021 požádala Komise české orgány o doplňující informace. České orgány odpověděly dopisem ze dne 10. prosince 2021.

(14)

Dne 2. prosince 2021 zaslala společnost Zásilkovna Komisi další připomínky.

(15)

Ve dnech 17. února 2022 a 29. března 2022 si Komise vyžádala vysvětlení k informacím, jež české orgány předložily dopisem ze dne 10. prosince 2021. České orgány odpověděly dopisy ze dne 16. března 2022, resp. 1. dubna 2022.

(16)

Česko výjimečně souhlasilo s tím, že se vzdá svých práv vyplývajících z článku 342 SFEU ve spojení s článkem 3 nařízení č. 1/1958 (3) a že nechá toto rozhodnutí přijmout a oznámit v angličtině.

(17)

Jediným příjemcem opatření je Česká pošta, která je hlavním provozovatelem poštovních služeb v Česku.

(18)

Česká pošta je zcela ve vlastnictví státu a byla založena v roce 1993 Ministerstvem hospodářství České republiky podle zákona o státním podniku (4). Její právní postavení a vlastnická struktura jsou upraveny zákonem o státním podniku (5).

(19)

Kromě poštovních služeb poskytuje Česká pošta také řadu dalších služeb, jako jsou finanční služby (bankovní služby, služby nakládání s hotovostí a služby související s výplatou důchodů).

(20)

Navzdory liberalizaci českého poštovního trhu, k níž došlo dne 1. ledna 2013, se hospodářská soutěž na trhu s listovními zásilkami významně nerozvinula. Nejvýznamnějšími konkurenty České pošty na trhu s listovními zásilkami jsou společnosti PNS a Česká distribuční a na trhu s balíkovými službami společnosti PPL CZ (Professional Parcel Logistic), Direct Parcel Distribution CZ (DPD), General Logistics Systems Czech Republic (GLS) a Zásilkovna.

(21)

Rozhodnutím národního poštovního regulátora (Český telekomunikační úřad, dále jen „ČTÚ“) ze dne 12. prosince 2017 (6) byla Česká pošta pověřena povinností poskytovat všeobecné služby od 1. ledna 2018 do 31. prosince 2022.

(22)

Rozsah povinnosti poskytovat všeobecné služby, kterou byla Česká pošta pověřena, je definován ve vnitrostátních právních předpisech, konkrétně v § 3 odst. 1 zákona o poštovních službách (7), a zahrnuje:

(23)

Jako poskytovatel všeobecných služeb je Česká pošta povinna zajistit přístupnost všech všeobecných poštovních služeb za dostupné ceny na celém území Česka, a to alespoň jednou denně každý pracovní den.

(24)

Právním základem plnění povinnosti poskytovat všeobecné služby je:

(25)

Česká pošta je v období 2018–2022 rovněž pověřena provozem Informačního systému datových schránek („ISDS“). Dne 2. února 2018 přijala Komise rozhodnutí (10), v němž došla k závěru, že částka ve výši 2,3 mld. CZK (85,1 mil. EUR), která má být České poště poskytnuta na zajištění provozu ISDS v období 2018–2022, představuje státní podporu slučitelnou s vnitřním trhem podle rámce pro služby obecného hospodářského zájmu z roku 2012 (11).

(26)

ISDS je elektronický kanál pro interní komunikaci v rámci veřejné správy a pro zabezpečenou komunikaci mezi veřejnou správou a občany a podniky, který v některých případech nahrazuje konvenční poštovní služby, například doporučenou poštu.

(27)

Oznámené opatření se týká veřejného financování povinnosti poskytovat všeobecné služby vymezené českými orgány (viz 22. bod odůvodnění) ze strany České pošty v období 2018–2022, které má být poskytnuto na základě zákona o poštovních službách. Podle § 34e odst. 3 zákona o poštovních službách nepřevede ČTÚ peněžní prostředky k úhradě předběžných čistých nákladů nebo čistých nákladů představujících nespravedlivou finanční zátěž, dokud Komise nerozhodne o slučitelnosti náhrady s vnitřním trhem.

(28)

Výše vyrovnávací platby, která má být České poště poskytnuta, bude záviset na čistých nákladech na povinnost poskytovat všeobecné služby vymezené českými orgány, což bude ověřeno ČTÚ, přičemž jejich maximální výše bude každoročně omezena na 1,5 mld. CZK (55,5 mil. EUR (12)) (viz 33. bod odůvodnění).

(29)

Podle § 34c zákona o poštovních službách není výše vyrovnávací platby za povinnost poskytovat všeobecné služby pro každý rok stanovena předem, nýbrž se každoročně vypočítává a vyplácí ve třech krocích.

(30)

V případě předběžných čistých nákladů vzniklých v daném roce může Česká pošta podle § 34c zákona o poštovních službách od 1. července do 31. prosince uvedeného roku podat u ČTÚ žádost o úhradu předběžných čistých nákladů za uvedený rok (rok t). V takových případech ČTÚ rozhodnutím určí předběžné čisté náklady ve výši 50 % čistých nákladů vypočtených (metodou popsanou v oddíle 8.2.8) za předchozí rok (rok t-1), za nějž byla výše čistých nákladů ověřena. Česko prostřednictvím ČTÚ uhradí České poště předběžné čisté náklady nejpozději do 30 dnů ode dne právní moci rozhodnutí.

(31)

V případě skutečných čistých nákladů vzniklých v daném roce může Česká pošta podle § 34d zákona o poštovních službách do 31. srpna následujícího roku (rok t+1) podat u ČTÚ žádost o úhradu. ČTÚ ověří výši čistých nákladů vypočtenou Českou poštou za použití metodiky čistých ušetřených nákladů. ČTÚ rozhodnutím určí čisté náklady odpovídající výši čistých nákladů ověřených podle § 34b zákona o poštovních službách. Na úhradu čistých nákladů ČTÚ započte předběžné čisté náklady již uhrazené České poště. Pokud jsou vyplacené předběžné čisté náklady vyšší než čisté náklady vzniklé v daném roce, uhradí Česká pošta tento rozdíl státu.

(32)

ČTÚ ověří původ a výši čistých nákladů způsobem stanoveným v § 34b zákona o poštovních službách. Jestliže toto ověření prokáže, že výpočet čistých nákladů je správný, bude mít Česká pošta právní nárok na úhradu čistých nákladů.

(33)

ČTÚ ověřuje čisté náklady na plnění povinnosti poskytovat všeobecné služby vymezené českými orgány podle § 34b zákona o poštovních službách. Čisté náklady jsou každoročně propláceny do maximální výše 1,5 mld. CZK v souladu s § 34d zákona o poštovních službách, a to na základě analýzy nespravedlivé finanční zátěže spojené s povinností poskytovat všeobecné služby.

(34)

Společnost Zásilkovna, konkurent České pošty působící na trhu s doručováním balíků, tvrdí, že Česká pošta měla prospěch z protiprávní podpory „minimálně“ od roku 2013. Stížnost podaná společností Zásilkovna je shrnuta níže.

(35)

Společnost Zásilkovna má za to, že pověřovací akt není v souladu s rámcem pro služby obecného hospodářského zájmu, neboť způsob výpočtu výše vyrovnávací platby pro Českou poštu není objektivní a transparentní. Společnost Zásilkovna tvrdí, že české orgány ani Česká pošta nevysvětlily ani nezveřejnily žádné podrobnosti o výpočtu čistých nákladů, na jejichž základě byla stanovena výše vyrovnávací platby.

(36)

Společnost Zásilkovna se rovněž domnívá, že Česká pošta obdržela nadměrné finanční prostředky jako vyrovnávací platbu za povinnost poskytovat všeobecné služby vymezené českými orgány v období 2013–2017 a že tomu tak bude „tím spíše“ v případě období 2018–2022. V tomto ohledu společnost Zásilkovna poukazuje na skutečnost, že se roční limit nespravedlivé finanční zátěže v období 2018–2022 ztrojnásobil, a to na 1,5 mld. CZK, ve srovnání s částkou přijatou v rozhodnutí Komise, které se vztahuje na vyrovnávací platby za povinnost poskytovat všeobecné služby v období 2013–2017 (dále jen „rozhodnutí o poskytování všeobecné poštovní služby z roku 2018“) (13). Společnost Zásilkovna se domnívá, že Česká pošta využívá nadměrné vyrovnávací platby ke křížovému subvencování svých služeb, které nespadají do povinnosti všeobecných služeb, zejména na trhu s balíkovými službami (14).

(37)

Společnost Zásilkovna má zejména za to, že Česká pošta dostává nadměrnou vyrovnávací platbu, neboť plné náklady na svou doručovací a přepravní síť alokuje na povinnost poskytovat všeobecné služby, a proto odpovídajícím způsobem nepřipisuje podíl těchto nákladů službě „Balíkovna“ (dodání balíků jiným výdejním místům než poštovním pobočkám), tuto službu tudíž křížově subvencuje z údajně nadměrné vyrovnávací platby za plnění povinnosti všeobecných služeb. Podle společnosti Zásilkovna je služba nazývaná „Balíkovna“ nabízena „podstatně pod cenou“. Zdá se, že společnost Zásilkovna má za to, že Česká pošta od roku 2013 nesprávně alokovala náklady.

(38)

Společnost Zásilkovna dokládá své tvrzení týkající se cen za službu „Balíkovna“ odkazem na vlastní ceny a na ceny ostatních soukromých konkurentů za službu dodání balíků na výdejní místa (všechny tyto ceny jsou údajně vyšší). Společnost Zásilkovna mimoto uvádí, že ceny za službu České pošty spočívající v dodání balíků do poštovních poboček, což je služba, která je podle společnosti Zásilkovna velmi podobná službě „Balíkovna“, protože obě mají vysokou výši společných nákladů a stejnou úroveň účinnosti vyřízení, jsou dva až třikrát vyšší.

(39)

Společnost PNS tvrdí, že České poště bude poskytnuta nadměrná vyrovnávací platba za povinnost poskytovat všeobecné služby vymezené českými orgány. Společnost PNS uvádí, že hypotetický srovnávací scénář čistých ušetřených nákladů není věrohodný, neboť významné snížení počtu poštovních poboček by mělo značný vliv na výnosy České pošty ze služeb, jež nespadají do povinnosti všeobecných služeb. Společnost PNS tvrdí, že by hypotetický srovnávací scénář znamenal ztrátu všech výnosů ze služeb nespadajících do povinnosti všeobecných služeb ve výši 4,25 mld. CZK (157,3 mil. EUR) ročně, což výpočty českých orgánů a České pošty údajně řádně nezohlednily.

(40)

Společnost PNS rovněž tvrdí, že Česká pošta klasifikovala některé služby jako služby nespadající do povinnosti všeobecné služby nesprávně, čímž uměle snížila výnosy plynoucí z povinnosti poskytovat všeobecné služby. To podle společnosti PNS vede k uměle vyšším čistým nákladům, které mají být vyrovnávací platbou kompenzovány.

(41)

Společnost PNS v tomto ohledu rovněž podotýká, že zákon o poštovních službách byl změněn tak, aby výrazně zvýšil limity pro úhradu čistých nákladů na 1,5 mld. CZK (55,5 mil. EUR) ročně, a to z předchozích 500 mil. CZK (18,5 mil. EUR) ročně. Společnost PNS poukazuje na to, že v rozhodnutí o poskytování všeobecné poštovní služby z roku 2018 české orgány odhadly čisté náklady na povinnost poskytovat všeobecné služby v maximální výši 984 mil. CZK (36,4 mil. EUR) ročně, což je výrazně pod tímto stropem.

(42)

Společnost PNS se rovněž domnívá, že Česká pošta porušila požadavky na transparentnost stanovené ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 97/67/ES (15), zejména v příloze 1 části C pododstavci 1, jakož i v čl. 7 odst. 5 uvedené směrnice, a to tím, že zveřejnila pouze výši vyrovnávací platby, a nikoli výpočty čistých ušetřených nákladů.

(43)

Společnost PNS tvrdí, že výpočet čistých nákladů České pošty není v souladu s přílohou 1 částí B pododstavcem 5 směrnice 97/67/ES. V posledně zmíněném ustanovení se uvádí, že „výpočet vychází z nákladů připadajících na prvky vymezených služeb, které lze poskytovat pouze se ztrátou nebo za nákladových podmínek, které nejsou běžnými obchodními podmínkami“ . Společnost PNS se také domnívá, že Česká pošta porušuje § 33 zákona o poštovních službách, který jí ukládá povinnost nabízet služby v rámci všeobecné služby za nákladově orientované ceny.

(44)

Společnost PNS tvrdí, že Česká pošta nabízí velkým odesílatelům „obrovské“ slevy až do výše 60 %, což vede k „mimořádně“ nízkým cenám, jež jsou nižší než náklady. Podle společnosti PNS je tato skutečnost výsledkem vlastní cenové politiky České pošty a neměla by být chápána jako něco, co spadá mimo běžné obchodní podmínky ve smyslu směrnice 97/67/ES, tj. povinnost poskytovat všeobecné služby vymezené českými orgány nenutí Českou poštu k tomu, aby si účtovala ceny pod úrovní nákladů. Výpočet vyrovnávací platby pro Českou poštu tak nemůže zohlednit žádné ztráty vyplývající z uvedené praxe.

(45)

K doložení tohoto tvrzení zmínila společnost PNS jiný příklad a uvedla, že se ceny hybridních poštovních služeb (16) v roce 2019 zvýšily téměř o 20 %, což podle společnosti PNS znamená, že nová cena je buď příliš vysoká a přesahuje přiměřené ziskové rozpětí, nebo že předchozí, nižší cena nebyla nákladově orientovaná, neboť by byla příliš nízká k pokrytí nákladů.

(46)

Dne 23. června 2020 zahájila Komise formální vyšetřovací řízení týkající se náhrady za plnění povinnosti všeobecné služby pro Českou poštu v období 2018–2022 kvůli pochybnostem ohledně její slučitelnosti s vnitřním trhem.

(47)

V rozhodnutí o zahájení řízení vyslovila Komise za prvé pochybnosti týkající se rozsahu povinnosti poskytovat všeobecné služby vymezené českými orgány. Povinnost poskytovat všeobecné služby svěřená České poště (popsaná v 22. bodě odůvodnění) je ve skutečnosti širší než služby popsané v článku 3 směrnice 97/67/ES. Komise podotkla, že povinnost poskytovat všeobecné služby zahrnuje zejména poštovní peněžní poukázky, které v uvedeném ustanovení nefigurují a ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/6/ES (17) jsou uvedeny jako další či doplňující služby. Komise se mimoto domnívala, že neproběhla veřejná konzultace týkající se konkrétně zahrnutí poštovních peněžních poukázek do rozsahu povinnosti poskytovat všeobecné služby v oznámeném období. Komise proto dospěla k závěru, že existují pochybnosti o tom, zda lze povinnost poskytovat všeobecné služby, které Česko vymezilo v zákonu o poštovních službách, (nebo přinejmenším poštovní peněžní poukázky) považovat za skutečnou službu obecného hospodářského zájmu.

(48)

Za druhé, v souvislosti s pochybnostmi ohledně rozsahu povinnosti poskytovat všeobecné služby vymezené českými orgány vyslovila Komise pochybnosti rovněž ohledně souladu s pravidly EU pro zadávání veřejných zakázek, pokud jde o přímé zadání povinnosti všeobecných služeb. Podle čl. 4 odst. 2 směrnice 97/67/ES je možné poskytovatele všeobecných služeb určit tehdy, pokud lze rozsah činností vykonávaných poskytovatelem všeobecných služeb považovat za všeobecnou službu definovanou v článku 3 zmíněné směrnice.

(49)

V rozhodnutí o zahájení řízení vyslovila Komise za třetí pochybnosti ohledně výše vyrovnávací platby poskytnuté České poště. Komise v tomto ohledu vyjádřila pochybnosti týkající se věrohodnosti hypotetického srovnávacího scénáře České pošty. Komise zejména pochybovala o tom, že by Česká pošta podle hypotetického srovnávacího scénáře uzavřela více než 1 000 poštovních poboček, které dobrovolně provozovala do konce roku 2015. Komise uvedla, že pouhý vstup prováděcího nařízení v platnost v roce 2016, které brání uzavření některých poštovních poboček, sám o sobě nečiní z těchto poboček zátěž, a Česká pošta je mohla uzavřít kdykoli před vstupem prováděcího nařízení v platnost, a rozhodla se tak neučinit.

(50)

Komise vyjádřila navíc pochybnosti ohledně vyčíslení dopadů změn, které Česká pošta navrhla v hypotetickém srovnávacím scénáři pro svou poštovní infrastrukturu a četnost doručování. Co se týče vyčíslení účinků omezení infrastruktury (18) na poptávku v hypotetickém srovnávacím scénáři, české orgány provedly průzkum, z něhož mimo jiné vyplynulo, že by 29 % respondentů přestalo používat finanční služby České pošty, pokud by byla uzavřena pošta, kterou doposud využívali, přičemž by výrazně ovlivněny byly i poštovní služby, jelikož 20 % respondentů by přestalo využívat Českou poštu k odesílání doporučených dopisů. Ačkoli reakce poptávky podle průzkumů nevede nutně k odpovídajícímu poklesu poptávky, podle českých orgánů by v hypotetickém srovnávacím scénáři klesly výnosy ze služeb nespadajících do povinnosti všeobecných služeb pouze o 4 %, zatímco poptávka po doporučených dopisech by se snížila o pouhých 1,1 %. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem měla Komise pochybnosti, zda byly účinky uzavírání poštovních poboček na poptávku vyčísleny správně.

(51)

Pokud jde o vyčíslení účinků snížení četnosti doručování (19) na poptávku v hypotetickém srovnávacím scénáři, české orgány provedly další průzkum vzorku 1 002 občanů, kteří v posledních šesti měsících použili Českou poštu k zasílání dopisů, a zjišťovaly, zda by podle nich bylo „přijatelné“, aby listovní zásilky, které posílají, byly doručeny do dvou pracovních dnů, a nikoli do následujícího dne. Podle průzkumu by to [70–95] % respondentů považovalo za přijatelné, [2,5–15] % respondentů za nepřijatelné a dalších [2,5–15] % by to nepovažovalo ani za přijatelné, ani za nepřijatelné. Podle českých orgánů by se v důsledku snížení četnosti doručování objemy jiných než doporučených dopisů snížily v hypotetickém srovnávacím scénáři o [5–15] %. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem vyjádřila Komise za prvé pochybnosti, zda tento průzkum umožňuje jakékoli pevné závěry ohledně přesných účinků snížení četnosti doručování na poptávku, neboť to, že respondent považuje změnu četnosti doručování Českou poštou za přijatelnou, či nikoli, nemusí nutně ilustrovat, jaký dopad by tato skutečnost na poptávku měla. Komise měla za druhé pochybnosti, zda české orgány vyčíslily tento účinek na poptávku správně, a to s ohledem na rozdíl mezi výsledky průzkumu a snížením objemu.

(52)

Pokud jde o čisté ušetřené náklady na povinnost všeobecných služeb, Komise vyslovila pochybnosti, zda české orgány správně zohlednily čisté náklady na zajišťování ISDS. Při výpočtu čistých ušetřených nákladů souvisejících s povinností poskytovat všeobecné služby je nutné se vyhnout jakémukoli dvojímu započtení čistých ušetřených nákladů na ISDS, jehož zajišťováním byla Česká pošta pověřena v témže období („rozhodnutí o ISDS“) (20). V daném případě české orgány vypočítaly, že čisté ušetřené náklady (povinnost všeobecných služeb + ISDS) v období 2018–2022 činí 15,2 mld. CZK (562,6 mil. EUR). Čisté ušetřené náklady (ISDS) v témže období činí 5,2 mld. CZK (192,5 mil. EUR) (21). Výsledkem jsou čisté ušetřené náklady (povinnost všeobecných služeb) ve výši 10,0 mld. CZK (370,1 mil. EUR). České orgány však dospěly k výsledné hodnotě čistých ušetřených nákladů (povinnost všeobecných služeb) ve výši 12,3 mld. CZK (455,3 mil. EUR), tj. průměrně 2,5 mld. CZK (92,5 mil. EUR) ročně. Zdá se tudíž, že se české orgány dopustily metodické chyby.

(53)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěla Komise k závěru, že existují pochybnosti ohledně odhadu hodnoty čistých ušetřených nákladů na povinnost všeobecných služeb v období 2018–2022. Komise uvedla, že navzdory stropu ve výši 7,5 mld. CZK (277,6 mil. EUR) byla hodnota čistých ušetřených nákladů odhadnuta na 12,3 mld. CZK, nejistoty spojené s čistými ušetřenými náklady jsou příliš velké na to, aby vyloučily, že by jejich hodnota mohla být potenciálně dokonce nižší než předem stanovená maximální výše vyrovnávací platby, a že Česká pošta mohla za povinnost poskytovat všeobecné služby potenciálně získat nadměrnou vyrovnávací platbu.

(54)

Komise za čtvrté vyslovila pochybnosti ohledně pobídky ke zvyšování efektivity. Maximální částka vyrovnávací platby pro Českou poštu za období 2018–2022 je uvedena v zákoně o poštovních službách a je stanovena na dobu trvání pověření. Pokud je strop vyrovnávací platby pro Českou poštu nižší než čisté ušetřené náklady, považovala by Komise tento přístup za přijatelný, aby se zajistila pobídka ke zvyšování efektivity. S ohledem na nejistoty zmíněné v 53. bodě odůvodnění však měla Komise pochybnosti, zda povinnost všeobecných služeb splňuje požadavek týkající se pobídek ke zvyšování efektivity, jak je uvedeno v bodě 39 rámce pro služby obecného hospodářského zájmu z roku 2012 (22).

(55)

Komise měla za páté pochybnosti ohledně toho, zda byly splněny požadavky na transparentnost stanovené v bodě 60 rámce pro služby obecného hospodářského zájmu z roku 2012. Komise se domnívala, že veřejná konzultace uvedená v 47. bodě odůvodnění by za předpokladu nezbytnosti jejího konání měla být zveřejněna.

(56)

Společnost Zásilkovna má stejné pochybnosti, jaké Komise uvedla v rozhodnutí o zahájení řízení, a předložila další připomínky, pokud jde o slučitelnost opatření.

(57)

Společnost Zásilkovna zastává zejména názor, že povinnost poskytovat všeobecné služby vymezené českými orgány, nebo přinejmenším služby dodání balíků mohou plnit i soukromí provozovatelé, jak je tomu v Německu, Nizozemsku a Švédsku, a to na komerční bázi bez státní podpory. Za tímto účelem tvrdí, že stávající tržní podmínky neodpovídají selhání trhu pro plnění povinnosti všeobecných služeb na komerční bázi, a že tudíž povinnost poskytovat všeobecné služby nelze považovat za skutečnou službu obecného hospodářského zájmu.

(58)

Společnost Zásilkovna objasňuje, že její síť pro dodání poštovních balíků splňuje požadavek týkající se nejméně 3 200 poštovních poboček stanovený v nařízení vlády č. 178/2015 Sb. Rovněž uvádí, že její poštovní síť splňuje všechna základní kritéria kvality, aby byla zajištěna dostatečná dostupnost, a velkou většinu kritérií pro zajištění dostatečné hustoty sítě. Poštovní síť společnosti Zásilkovna by mohla velmi rychle splnit i zbývající kritéria, aby byla způsobilá jako celostátní poštovní síť potřebná pro plnění povinnosti všeobecných služeb, jak je stanoveno ve vyhlášce č. 464/2012.

(59)

Společnost Zásilkovna tvrdí, že doby amortizace aktiv potřebných pro plnění povinnosti poskytovat všeobecné služby stanovené českými orgány pro účely doby trvání pověření jsou neopodstatněné, neboť není zřejmé: která aktiva uvedená v tabulce 1 rozhodnutí o zahájení řízení mají být financována z vyrovnávací platby za povinnost všeobecných služeb; kdy byla tato aktiva pořízena nebo kdy mají být pořízena nebo zda již uplynula doba jejich amortizace. V seznamu chybí taktéž jakékoli odůvodnění týkající se nezbytnosti aktiv pro plnění povinnosti poskytovat všeobecné služby. Podle názoru společnosti Zásilkovna je tento seznam naprosto netransparentní a nelze jej použít jako důkaz.

(60)

Podle společnosti Zásilkovna není vyrovnávací platba za povinnost poskytovat všeobecné služby v souladu s požadavky na finanční transparentnost, které jsou stanoveny v rámci pro služby obecného hospodářského zájmu. Společnost Zásilkovna je názoru, že Česká pošta již část vyrovnávací platby formálně zahrnula do výroční zprávy za rok 2019 před schválením Komisí a vyplacením náhrady. Společnost Zásilkovna navíc tvrdí, že Česká pošta dobrovolně subvencuje ceny svých služeb nespadajících do povinnosti všeobecných služeb, které jsou nižší než náklady, a to z vyrovnávací platby za povinnost poskytovat všeobecné služby, zvyšuje své ztráty a přiřazuje je činnostem v rámci povinnosti všeobecných služeb, jak je vymezily české orgány.

(61)

Společnost Zásilkovna také tvrdí, že české orgány porušily pravidla pro zadávání veřejných zakázek stanovená v čl. 4 odst. 2 směrnice 97/67/ES, neboť příslušná kritéria stanovil regulační orgán (tj. ČTÚ) diskriminačním způsobem tak, aby byla přizpůsobena České poště. Společnost tvrdí, že: i) do rozsahu povinnosti poskytovat všeobecné služby byly záměrně zahrnuty poštovní peněžní poukázky, což zvýhodnilo Českou poštu, která byla jediným provozovatelem poštovních služeb, který mohl takovéto služby nabízet (tj. infrastrukturu, síť, zvláštní logistiku atd.), a ii) hodnotící kritéria / body byly stanoveny tak, aby Česká pošta mohla získat většinu přidělovaných bodů.

(62)

Podle společnosti Zásilkovna vede oznámená výše čistých ušetřených nákladů k nadměrné vyrovnávací platbě za povinnost poskytovat všeobecné služby vymezené českými orgány, a to z řady důvodů, například:

(63)

Společnost Zásilkovna se rovněž domnívá, že křížové subvencování činností čistě mimo povinnost všeobecných služeb, jak je uvedeno v 60. bodě odůvodnění, představuje samostatnou státní podporu, kterou by Komise měla posoudit zvlášť. Podle společnosti Zásilkovna Česká pošta křížově subvencuje ceny svých činností mimo povinnost všeobecných služeb, jež jsou nižší než náklady. Česká pošta je mimoto schopna poskytovat tyto služby za ceny, jež jsou nižší než náklady, v důsledku toho, že nerozděluje správně náklady na infrastrukturu a provozování sítě mezi činnosti v rámci povinnosti všeobecných služeb a mimo tuto povinnost.

(64)

Společnost PNS zastává názor, že pověření povinností poskytovat všeobecné služby vymezené českými orgány není v souladu s bodem 13 rámce pro služby obecného hospodářského zájmu z roku 2012, podle něhož nemohou členské státy připojit specifické závazky veřejné služby ke službám, které již jsou nebo mohou být uspokojivě poskytovány podniky působícími v běžných tržních podmínkách. Společnost PNS v této souvislosti tvrdí, že existuje řada konkurentů, přičemž jedním z nich je i PNS, kteří jsou nejenže připraveni a ochotni plnit povinnost poskytovat všeobecné služby v Česku, nýbrž ve skutečnosti již poskytují služby, jež jsou zaměnitelné se službami spadajícími do rozsahu povinnosti všeobecných služeb v celém Česku, což by mohlo zajistit plnění povinnosti poskytovat všeobecné služby ve stejném rozsahu a se stejnou kvalitou jako v případě České pošty a za mnohem nižší náhradu čistých nákladů, pokud by vůbec byla taková vyrovnávací platba nezbytná.

(65)

Podle společnosti PNS jsou poštovní peněžní poukázky mimo rámec povinnosti poskytovat všeobecné služby, jak jsou vymezeny v článku 3 směrnice 97/67/ES. Toto ustanovení zákona o poštovních službách je proto v přímém rozporu se směrnicí 97/67/ES. Společnost PNS také tvrdí, že zahrnutí poštovních peněžních poukázek do povinnosti všeobecných služeb nemá z ekonomického hlediska smysl, neboť služby spojené s poštovními peněžními poukázkami by mohly snadno poskytovat banky, jakož i jiné profesionální peněžní instituce, a to bez dodatečných nákladů a jistě levněji než Česká pošta. Co se týče čistých ušetřených nákladů na poštovní peněžní poukázky, společnost PNS se domnívá, že tyto musí být z povinnosti poskytovat všeobecné služby vyňaty, což znamená snížení nejméně o 200 mil. CZK (přibližně 8 mil. EUR) ročně (23).

(66)

Společnost PNS je rovněž názoru, že pověření České pošty plněním povinnosti poskytovat všeobecné služby vymezené českými orgány prostřednictvím přímého zadání porušuje pravidla zadávání veřejných zakázek. Společnost PNS v této souvislosti tvrdí, že výběrové řízení týkající se povinnosti všeobecných služeb bylo pro jiné provozovatele než Českou poštu diskriminační. Podle názoru společnosti PNS byly poštovní peněžní poukázky úmyslně zahrnuty do povinnosti veřejných služeb, což zvýhodnilo Českou poštu, která je jediným provozovatelem poštovních služeb, který mohl takovéto služby nabízet (tj. infrastrukturu, síť, zvláštní logistiku atd.), a hodnotící kritéria / body byly stanoveny tak, aby Česká pošta mohla získat většinu přidělovaných bodů.

(67)

Podle společnosti PNS pouhý vstup prováděcího nařízení v platnost v roce 2016, které brání uzavření některých poštovních poboček, sám o sobě nečiní z těchto poboček zátěž – Česká pošta je mohla uzavřít kdykoli před vstupem prováděcího nařízení v platnost, a rozhodla se tak neučinit.

(68)

Podle společnosti PNS se vyrovnávací platba za povinnost veřejných služeb zakládá na nerealistickém hypotetickém srovnávacím scénáři spočívajícím v uzavření poštovních poboček, což neodráží běžné nebo tržně orientované chování řádného účastníka trhu, přičemž počet uzavřených poštovních poboček je zvolen záměrně na podporu nové náhrady čistých nákladů stanovené od roku 2018, která je tak vyšší než předchozí vyrovnávací platba za období 2013–2017. Uzavření poštovních poboček je v rozporu s trendem na trhu, neboť hlavní konkurenti České pošty, jako jsou společnosti PNS a Zásilkovna, provozují více než 3 000 poštovních poboček bez povinnosti poskytovat všeobecné služby.

(69)

Podle společnosti PNS jsou čisté ušetřené náklady na povinnost poskytovat všeobecné služby vykonstruovány a vypočítány nesprávně, aniž by se zohlednily tyto skutečnosti: i) řádné vyčíslení čistých nákladů plynoucích z provozování poboček, které mají být ve srovnávacím hypotetickém scénáři uzavřeny; ii) úspory generované novým režimem České pošty týkajícím se méně častého doručování a iii) dobrovolné ztráty České pošty spojené se službami mimo povinnost všeobecných služeb, jež je třeba odečíst od výše čistých ušetřených nákladů.

(70)

Společnost PNS rovněž tvrdí, že Česká pošta nevede řádně systém oddělených účtů a že nesprávně přiřazuje náklady související se službami mimo povinnost všeobecných služeb všeobecným službám vymezeným českými orgány a poté požaduje náhradu těchto uměle navýšených čistých nákladů na povinnost poskytovat všeobecné služby, přičemž křížově subvencuje ztráty plynoucí z činností mimo povinnost všeobecných služeb. Společnost PNS uvádí, že ČTÚ pravidelně vyvozuje závěr, že Česká pošta plní požadavky vnitrostátních právních předpisů týkajících se oddělení účtů, ve skutečnosti však neprověřuje, zda jsou alokační klíče v zásadě správné. Podle názoru společnosti PNS auditor pouze potvrzuje, že Česká pošta správně vložila čísla do připravených tabulek, přičemž nebylo provedeno věcné hodnocení metodiky oddělených účtů, a to ani ze strany ČTÚ, ani ze strany auditora, od doby, kdy ČTÚ přijal tuto metodiku oddělení účtů před více než sedmi lety.

(71)

Společnost PNS podotýká, že řada skutečností naznačuje, že Česká pošta neplní svou povinnost poskytovat všeobecné služby efektivně jako správně řízený podnik. Například nezisková organizace Hlídač státu, jejímž úkolem je objasňovat a zajišťovat transparentnost fungování české vlády a nakládání s veřejnými financemi, uvádí Českou poštu na druhém místě na černé listině údajně nejméně transparentních subjektů, což naznačuje extrémně vysoké riziko korupce. Společnost PNS je rovněž názoru, že finanční prostředky České pošty nejsou vynakládány rozumně, účelně a efektivně. Veškeré výdaje tohoto druhu je proto třeba z výpočtu čistých ušetřených nákladů vyloučit, jelikož tyto náklady nejsou relevantní pro plnění povinnosti všeobecných služeb ani poskytování služeb nespadajících do této povinnosti, jelikož jsou vynakládány zbytečně (24).

(72)

Společnost PNS upozorňuje Komisi také na smlouvu mezi Českou poštou a Českým statistickým úřadem týkající se sčítání lidu v roce 2021, přičemž tato zakázka byla zadána České poště bez veřejného výběrového řízení, třebaže hodnota této zakázky činí 876 859 000 CZK (přibližně 33 mil. EUR). Společnost PNS tvrdí, že by Komise měla tuto zakázku zadanou České poště pečlivě prověřit, jelikož protiplnění poskytnuté České poště v rámci této zakázky by mohlo představovat neoznámenou státní podporu České pošty v rozporu s čl. 108 odst. 3 SFEU.

(73)

Česká pošta se domnívá, že zahrnutí poštovních peněžních poukázek do rozsahu povinnosti všeobecných služeb bylo předmětem veřejné konzultace, a i v případě, že by Komise nepovažovala konzultaci, která se uskutečnila, za „řádnou veřejnou konzultaci“, se Česká pošta domnívá, že představuje „[jiný] vhodný nástroj, jehož prostřednictvím ověřila, že zahrnutí poštovních peněžních poukázek do povinnosti všeobecných služeb je nezbytné v zájmu uživatelů. Česká pošta má za to, že veřejnost byla konzultována ohledně povinnosti všeobecných služeb obecně, včetně poštovních peněžních poukázek, prostřednictvím těchto nástrojů:

(74)

Podle České pošty má služba poštovních peněžních poukázek pozitivní dopad na výši čistých nákladů na plnění povinnosti poskytovat všeobecné služby vymezené českými orgány (konkrétně výši těchto nákladů snižuje). Služba poštovních peněžních poukázek tudíž pokrývá vlastní náklady a přispívá k uhrazení nákladů na jiné prvky povinnosti poskytovat všeobecné služby. Poskytování služby poštovních peněžních poukázek Českou poštou tudíž nevyžaduje platby z veřejných prostředků. Není proto nutné, aby byly s ohledem na tuto službu splněny podmínky rámce pro služby obecného hospodářského zájmu (včetně požadavku na veřejnou konzultaci), jelikož České poště není v souvislosti s touto službou poskytována žádná státní podpora.

(75)

Česká pošta nesouhlasí s tvrzením Komise, že uložení další nebo doplňující služby ve smyslu 30. bodu odůvodnění směrnice 2008/6/ES vylučuje přímé zadání podle čl. 4 odst. 2 směrnice 97/67/ES, neboť bylo řádně ověřeno, že existoval veřejný zájem na zajištění, aby byla povinnost poskytovat služby poštovních peněžních poukázek uložena poskytovateli všeobecných služeb, a současně bylo postupem uvedeným v zákoně o poštovních službách ověřeno, že Česká pošta je jediným subjektem, který je schopen plnit povinnost poskytovat všeobecné služby vymezené českými orgány.

(76)

Co se týče pochybností Komise ohledně hypotetického srovnávacího scénáře (107. bod odůvodnění rozhodnutí o zahájení řízení), Česká pošta uvedla, že až do roku 2016 sice neexistovala formální povinnost udržovat určitý (vyšší) počet poštovních poboček, na základě dostupných informací a politické debaty v té době nebylo pochybností o tom, že teoretická možnost snížení počtu poštovních poboček na 2 100 je pouze dočasná, jelikož Česká pošta by byla ze zákona povinna znovu otevřít poštovní pobočky, které uzavřela. Tento postup by byl z ekonomického hlediska naprosto neracionální. Česká pošta dále tvrdí, že z tohoto nelze odvozovat nic v souvislosti s hypotetickým srovnávacím scénářem, který modeluje situaci, kdy by Česká pošta nebyla vázána povinností poskytovat všeobecné služby vymezené českými orgány, a uzavření určitých poštovních poboček by tudíž nebylo pouze dočasné.

(77)

Česká pošta uvádí, že pochybnosti Komise ohledně vyčíslení účinku uzavření poštovních poboček na poptávku v hypotetickém srovnávacím scénáři nejsou odůvodněné, jelikož:

(78)

Česká pošta rovněž uvádí, že pochybnosti Komise ohledně vyčíslení účinku snížení četnosti doručování na poptávku v hypotetickém srovnávacím scénáři jsou neopodstatněné, a to ze dvou důvodů. Za prvé, z hlediska zákazníků se jedná pouze o menší pravděpodobnost, že jejich zásilky budou doručeny následující den, kdy ve většině případů tuto změnu ve způsobu doručování nezaznamenají, pokud na ni nejsou výslovně upozorněni. Za druhé, hypotetický srovnávací scénář předpokládá, že pro poštovní zásilky se zaručenou dobou dodání není nabízen jiný adekvátní náhradní produkt (28), což by mohlo přispět k odpovídajícím ztrátám příjmů.

(79)

Česká pošta je názoru, že ani zdaleka nedostává náhradu za celkové náklady na plnění povinnosti poskytovat všeobecné služby vymezené českými orgány, a je tudíž trvale motivována k zvyšování efektivity služeb poskytovaných v rámci této povinnosti.

(80)

Česká pošta také tvrdí, že je splněn bod 60 rámce pro služby obecného hospodářského zájmu, který se týká požadavku na transparentnost. Za tímto účelem Česká pošta uvádí, že: i) výsledky přezkumu, který ČTÚ provedl v roce 2016 (29), a veřejné konzultace uspořádané ČTÚ v roce 2016 byly zveřejněny na internetových stránkách ČTÚ (30); ii) výsledky veřejných konzultací, které se konaly v rámci přípravy a přijetí novely zákona o poštovních službách v letech 2011 a 2012, byly zveřejněny jako součást důvodové zprávy k novele (31) v knihovně eKLEP pro veřejnost (32) a na internetových stránkách Poslanecké sněmovny a iii) výsledky jednotlivých fází legislativního procesu jsou dostupné společně s těsnopisnými záznamy z každé schůze Poslanecké sněmovny a Senátu, na níž byl návrh novely zákona o poštovních službách projednáván (33).

(81)

České orgány zastávají názor, že se služba poštovních peněžních poukázek pokládá za službu obecného hospodářského zájmu, a proto by měla být zahrnuta do rozsahu povinnosti poskytovat všeobecné služby. České orgány se za prvé domnívají, že na komerční bázi nejsou poskytovány žádné služby podobné poštovním peněžním poukázkám (34). Za druhé, poštovní peněžní poukázky mají povahu veřejné služby, která má uspokojit potřeby veřejnosti (zejména zranitelných skupin obyvatelstva). Za třetí, rozsah povinnosti poskytovat všeobecné služby byl předmětem diskusí a konzultací se širokou veřejností a zúčastněnými stranami při přípravě novely zákona o poštovních službách v roce 2012. A v neposlední řadě se záměr uložit povinnost všeobecných služeb včetně poštovních peněžních poukázek na období 2018–2022 zakládal na závěrech vyvozených z rozsáhlého přezkumu kvality a způsobu poskytování a zajišťování všeobecných služeb a jejich obecné dostupnosti na území Česka, který provedl regulační orgán, ČTÚ. Výsledkem přezkumu bylo to, že poštovní služby i služby poštovních peněžních poukázek zahrnuté v povinnosti všeobecných služeb nemůže poskytovat trh.

(82)

České orgány vysvětlily, že povinnost poskytovat a zajišťovat všeobecné služby je podle § 22 zákona o poštovních službách uložena na základě výběrového řízení. Podmínky tohoto výběrového řízení byly stanoveny tak, aby se jej mohla zúčastnit kterákoli osoba, která má zájem poskytovat všeobecné služby vymezené českými orgány a aby byly splněny platné požadavky na transparentnost, rovné zacházení a nediskriminaci. Před vyhlášením výběrového řízení byl ČTÚ neoficiálně vyrozuměn o tom, že zájem o účast má několik provozovatelů; ve výběrovém řízení se však nakonec zaregistroval pouze jeden zájemce – Česká pošta. Kvůli nesplnění jedné z podmínek pro účast ve výběrovém řízení byla její žádost zamítnuta.

(83)

S cílem zajistit trvalé poskytování všeobecných služeb v souladu s platnými kvalitativními požadavky na celém území Česka uložily české orgány povinnost všeobecných služeb České poště, jelikož nejlépe splňovala hodnotící kritéria. České orgány přitom použily postup podle § 22 odst. 9 zákona o poštovních službách, podle něhož může ČTÚ uložit rozhodnutím o udělení poštovní licence povinnost poskytovat a zajišťovat všeobecné služby uvedené ve vyhlášení výběrového řízení provozovateli, který nejlépe vyhovuje kritériím hodnocení žádosti. Z tohoto důvodu zahájil ČTÚ z moci úřední s Českou poštou správní řízení o udělení poštovní licence na období od 1. ledna 2018 do 31. prosince 2022, neboť Česká pošta nejlépe splňovala kritéria stanovená ve vyhlášení výběrového řízení. Vzhledem ke skutečnostem uvedeným v 81. a 82. bodě odůvodnění byly podle českých orgánů v procesu ukládání povinnosti poskytovat všeobecné služby splněny všechny platné požadavky na transparentnost, rovné zacházení a nediskriminaci, jak vyplývají ze směrnice 97/67/ES a pravidel pro zadávání veřejných zakázek, splněny tudíž byly i požadavky bodu 19 rámce pro služby obecného hospodářského zájmu.

(84)

Pokud jde o hodnověrnost hypotetického srovnávacího scénáře, české orgány objasňují, že v tomto scénáři budou služby přijímání a doručování doporučených dopisů a balíků poskytovány nejen na poštovních pobočkách, nýbrž také na poštách Partner spolu s doručováním expresních balíků, jež v současné době nespadá do povinnosti všeobecných služeb vymezených českými orgány (např. služby Balík do ruky, Balík na poštu, Balík do Balíkovny), jakož i sítí Balíkoven (tj. sítí výdejních míst nabízejících pouze jednu službu „Balík do Balíkovny“), a to přidáním poboček třetích stran, čímž bude vytvořena externí síť výdejních míst provozovaných podobným způsobem, jaký využívají konkurenti na českém trhu s balíkovými službami. Česká pošta bude proto poskytovat poštovní služby prostřednictvím pošt Partner a sítě Balíkoven, nebude však na těchto místech nabízet komerční nepoštovní služby (např. bankovní služby, prodej loterijních tiketů). České orgány uvádějí, že to, co konkurenti považují za „poštovní pobočky“ v rámci své sítě poboček, jsou pouze prodejní místa (např. novinové stánky) a výdejní místa (obslužná místa třetích osob na základě provize), jež nelze považovat za rovnocenná poštovním pobočkám ve smyslu zákona o poštovních službách, neboť nesplňují příslušné požadavky na poskytování celého rozsahu všeobecných služeb. Poštovní pobočky České pošty poskytují více služeb, a jsou tudíž nákladnější než prodejní místa a výdejní místa konkurentů.

(85)

Podle českých orgánů byla povinnost zajistit dostupnost všeobecných služeb na nejméně 3 200 poštovních pobočkách uložena ještě před určením poskytovatele všeobecných služeb na oznámené období (2018–2022). Tato povinnost se bude vztahovat na kteréhokoli určeného poskytovatele všeobecných služeb v Česku. Z tohoto důvodu se české orgány domnívají, že počet poštovních poboček, kde Česká pošta nabízela své služby v období 2013–2015, není relevantní pro posouzení hodnověrnosti hypotetického srovnávacího scénáře, pokud jde o uzavření poštovních poboček. České orgány však objasnily, že z ekonomického hlediska bylo pro Českou poštu smysluplné v období 2013–2015 dobrovolně udržovat 1 118 (nepovinných) ztrátových poštovních poboček, jelikož v té době bylo předem známo, že by tyto pobočky byly v roce 2016 znovu otevřeny.

(86)

České orgány rovněž uvádějí, že na základě finančních údajů by odhadované ztráty příjmů kvůli uzavření poštovních poboček podle hypotetického srovnávacího scénáře byly omezené, neboť uzavřené poštovní pobočky vytvářejí pouze malý zlomek ([15–35] %) celkových výnosů vytvořených celou poštovní sítí, přičemž některé výnosy plynoucí z poštovních poboček, které budou uzavřeny, budou převedeny na pošty Partner. Ztráty příjmů jsou odvozeny nejen z výsledků příslušného průzkumu, nýbrž také z jiných skutečností, jako je vzdálenost k nejbližší poštovní pobočce a dostupnost podobné služby na trhu.

(87)

Co se týká pochybností Komise ohledně použití výsledků průzkumů k vyčíslení účinků zmenšení velikosti sítě poštovních poboček na poptávku v hypotetickém srovnávacím scénáři, české orgány objasnily, že zohlednily výsledky průzkumu (35), podle nichž by 23 % respondentů přestalo využívat finanční služby České pošty, které nespadají do rozsahu povinnosti poskytovat všeobecné služby vymezené českými orgány, pokud by byla uzavřena pošta, kterou doposud využívali. Tento procentní podíl poklesu poptávky se vztahoval jen na výnosy plynoucí z finančních služeb realizovaných pouze na uzavřených poštovních pobočkách v hypotetickém srovnávacím scénáři (nikoli na všechny výnosy plynoucí z finančních služeb realizovaných na všech poštovních pobočkách provozovaných Českou poštou). Finanční služby však představují pouze okrajovou obchodní činnost České pošty, jelikož příjmy z finančních služeb představují méně než [5–20] % celkových příjmů České pošty. Odpovídající pokles poptávky podle hypotetického srovnávacího scénáře by byl proto rovněž pouze zanedbatelný. Pokles poptávky u doporučených dopisů byl vypočítán stejně. Jelikož zákazníci odesílají z poštovních poboček přibližně pouze [20–45] % doporučených dopisů, očekává se v hypotetickém srovnávacím scénáři poměrně omezený pokles poptávky v tomto ohledu.

(88)

Pokud jde o vyčíslení zbývající poptávky, která podle hypotetického srovnávacího scénáře přešla z uzavřených poboček na ponechané pobočky, české orgány objasnily, že nepředpokládají, že by zbývající poptávka s ohledem na uzavřené poštovní pobočky byla procentuálně stejná u všech uzavřených poboček a u všech druhů poštovních služeb (tj. bez ohledu na blízkost ponechané poštovní pobočky a přítomnost konkurence). Konkrétně, procentní podíl ztráty příjmů z listovních zásilek závisí na vzdálenosti, kterou musí zákazníci urazit na nejbližší poštovní pobočku (např. u obyčejných listovních zásilek do 3 km [0,5–2] %, do 5 km [1–3] %, do 10 km [2–6] % a více než 10 km [3–8] %). U balíků byl použit jiný přístup, kdy české orgány použily jiný procentní podíl (tj. [30–55] %) poklesu poptávky bez ohledu na vzdálenost mezi uzavřenou pobočkou a nejbližší ponechanou otevřenou poštovní pobočkou. Tento přístup vycházel ze skutečnosti, že trh s balíkovými službami je v Česku vysoce konkurenční, služby konkurentů jsou dostupné v celé zemi, proto nezvažují rozdílný dopad na poptávku v závislosti na vzdálenosti od nejbližší poštovní pobočky. Podle jejich názoru přesun zbývající poptávky na nejbližší tři poštovní pobočky nejlépe simuluje skutečný přechod zákazníků na ponechané poštovní pobočky na základě pravděpodobnosti pohybu zákazníků. České orgány rovněž uvedly, že provedly cílený průzkum s cílem výše zmíněné předpoklady vyčíslit.

(89)

Co se týče dopadu zmenšení velikosti sítě poštovních poboček v hypotetickém srovnávacím scénáři na celkové fungování České pošty, české orgány objasnily, že Česká pošta zajišťuje výběr z poštovních schránek, třídění a doručování nezávisle na poštovních pobočkách. Snížení počtu poštovních poboček proto nezpůsobuje nárůst nákladů na třídění.

(90)

Navzdory pochybnostem, které Komise uvedla v 114. bodě odůvodnění rozhodnutí o zahájení řízení, české orgány tvrdí, že účinek snížení četnosti doručování na poptávku byl vyčíslen správně, neboť ČTÚ vzal v potaz nabídku náhradních služeb, které by mohly ovlivnit změnu poptávky, spolu s průzkumem trhu, jenž byl zmíněn v 113. bodě odůvodnění rozhodnutí o zahájení řízení (dále jen „průzkum trhu“). České orgány uvedly, že Česká pošta změnila četnost doručování v únoru 2020 a že nabízí „ekonomické zásilky“ s doručením D+n (36) a „prioritní zásilky“ s doručením D+1 (37). Ekonomické zásilky jsou o 7 CZK levnější než prioritní zásilky (tento rozdíl platí u obyčejných i doporučených dopisů). Zdá se, že z údajů (38) odpovídajících omezenému období od února do května 2020 vyplývá, že účinek snížení četnosti doručování na poptávku bude v hypotetickém srovnávacím scénáři spíše omezený.

(91)

České orgány rovněž objasnily, že v hypotetickém srovnávacím scénáři odhadly věrohodnou dodatečnou kapacitu nezbytnou k tomu, aby mohla Česká pošta fungovat i nadále. Za prvé odhadly, jaká kapacita je zapotřebí pro přesun z jednotlivých uzavřených poštovních poboček, poté převedly odkloněný objem (v odpracovaných hodinách) na ponechané poštovní pobočky a nakonec otestovaly novou kapacitu ponechaných poštovních poboček. České orgány uvedly, že se nadměrná kapacita na komerčních (39) poštovních pobočkách týká povinnosti poskytovat všeobecné služby, neboť poptávka po službách je rozložena na všechny povinné poštovní pobočky, a tyto poštovní pobočky nejsou proto plně využity a nejsou ziskové (poptávka po poštovních službách se nezvyšuje úměrně s počtem poštovních poboček, tj. více poštovních poboček nevede nutně k vyšším výnosům). Nízké pracovní vytížení na těchto komerčních poštovních pobočkách je zapříčiněno také výkyvy v době špičky a mimo špičku během otevírací doby. Česká pošta pružně mění počet otevřených přepážek, aby se těmto výkyvům přizpůsobila, toto přizpůsobování má však své meze kvůli pracovní době zaměstnanců.

(92)

Pokud jde o názor Komise uvedený v 115. bodě odůvodnění rozhodnutí o zahájení řízení, že se české orgány mohly při výpočtu čistých ušetřených nákladů dopustit metodologické chyby, české orgány předpokládají, že se jedná o nedorozumění, a trvají na svém názoru, že ve výpočtu čistých ušetřených nákladů na plnění služby poskytovat všeobecné povinnosti řádně zvážily čisté ušetřené náklady na ISDS. Podle jejich názoru se významně neodchýlily od zásad výpočtu, které byly použity pro období 2013–2017, nýbrž pouze přepracovaly hypotetický srovnávací scénář tak, aby zohledňoval současnou situaci na českém poštovním trhu.

(93)

Pokud jde o pochybnosti Komise ohledně toho, zda je splněn požadavek uvedený v bodě 39 rámce pro služby obecného hospodářského zájmu, české orgány tvrdí, že stanovení maximální přípustné částky k uhrazení čistých nákladů představuje běžný nástroj k zajištění efektivity poskytovatele všeobecných služeb, který je tudíž motivován k snižování nákladů a zlepšení organizace práce s cílem snížit náklady, jež nebudou nahrazeny. České orgány se také domnívají, že kontrolu kvality (40) všeobecných služeb ze strany ČTÚ lze považovat za jiný dostupný nástroj k vyloučení nadměrné vyrovnávací platby a k zajištění efektivního poskytování všeobecných služeb.

(94)

České orgány také uvádějí, že rozsah povinnosti všeobecných služeb splňuje požadavek na transparentnost stanovený v rámci pro služby obecného hospodářského zájmu z roku 2012, neboť byl uložen po řádné konzultaci, jak je objasněno v 81. bodě odůvodnění, včetně zveřejnění výsledků konzultace.

(95)

Česko nepokládá za náležitou argumentaci, v jejímž rámci společnost Zásilkovna používá stávající údaje o situaci na trhu s ohledem na závěry ČTÚ týkající se potřeby uložit povinnosti všeobecných služeb po dokončení přezkumu z roku 2016, jelikož se situace na trhu v roce 2020 liší od situace, na jejímž základě byla uložena povinnost poskytovat všeobecné služby. Rozhodnutí o uložení povinnosti poskytovat všeobecné služby se zakládá na výsledku přezkumu, který byl proveden v roce 2016. Při posuzování řádnosti přístupu, který Česko zaujalo při rozhodování o nutnosti uložit tyto povinnosti, je nutné vyhodnotit situaci v době přijetí tohoto rozhodnutí, a nikoli stávající situaci.

(96)

Co se týká tvrzení společnosti Zásilkovna, že by se povinnost poskytovat všeobecné služby vymezené českými orgány neměla považovat za skutečnou službu obecného hospodářského zájmu, neboť ji mohou poskytovat soukromí provozovatelé na komerční bázi bez jakékoli podpory, Česko tvrdí, že při ukládání povinnosti postupovalo v souladu s požadavky zákona o poštovních službách, který provádí směrnici 97/67/ES. Tento postup potvrdil, že služby v rámci povinnosti poskytovat všeobecné služby představují i nadále objektivní veřejnou potřebu, která by měla být uložena jako povinnost. Záměr uložit povinnost poskytovat službu poštovních peněžních poukázek byl zahrnut do veřejné konzultace, jež byla součástí přezkumu, a byl rovněž představen na pracovním setkání se zúčastněnými stranami, které bylo uspořádáno dne 5. ledna 2017. Společnost Zásilkovna však nevyužila svého práva podat připomínky a během veřejné konzultace nevznesla proti tomuto záměru námitky.

(97)

Co se týče tvrzení společnosti Zásilkovna, že doby amortizace aktiv potřebných pro poskytování všeobecných služeb vymezených českými orgány za účelem doby trvání pověření jsou neodůvodněné, Česko tvrdí, že předpokládaná doba amortizace aktiv České pošty byla předložena Komisi pro účely oznámení státní podpory na období 2018–2022. Tento přehled je v souladu s očekávanou dobou životnosti aktiv podle finanční části výroční zprávy České pošty, která byla ověřena auditorem, přičemž výrok auditora je součástí výroční zprávy. ČTÚ posuzuje aktiva uvedená jako nezbytná pro poskytování všeobecných služeb a pokládá jejich předpokládané doby amortizace za přiměřené.

(98)

Pokud jde o tvrzení společnosti Zásilkovna týkající se údajného porušení pravidel finanční transparentnosti vztahujících se na veřejné podniky, Česko tvrdí, že účtování odhadovaných aktiv a závazků je v souladu s účetními pravidly platnými v České republice, přičemž účetnictví České pošty je ověřováno příslušným subjektem (nezávislým auditorem). Podle názoru Česka nevede skutečnost, že část vyrovnávací platby za povinnost poskytovat všeobecné služby byla zaevidována v účetnictví za rok 2019, k podezření z porušení transparentnosti finančních vztahů mezi členskými státy a veřejnými podniky, nýbrž spíše naznačuje, že společnost Zásilkovna nesprávně pochopila informace uvedené ve výroční zprávě.

(99)

Co se týče tvrzení společnosti Zásilkovna uvedeného v 61. bodě odůvodnění, že byla porušena pravidla pro zadávání veřejných zakázek, Česko uvádí toto: i) výběrové řízení bylo zrušeno z objektivních zákonných důvodů a způsobem stanoveným v zákoně, jelikož žádný z účastníků nesplňoval kritéria způsobilosti pro účast ve výběrovém řízení; ii) společnost Zásilkovna neprojevila každopádně o účast ve výběrovém řízení zájem; iii) před podáním nabídek umožnil ČTÚ všem potenciálním žadatelům položit otázky týkající se podmínek a rozsahu výběrového řízení pro zajištění maximální transparentnosti a s cílem umožnit všem získat potřebné informace pro přípravu nabídek a iv) ČTÚ začal hodnotit nabídky po uplynutí stanovené lhůty v souladu s běžnou praxí. Výběrové řízení bylo navrženo tak, aby umožnilo účast řadě žadatelů, třebaže neposkytují celé portfolio služeb v rámci povinnosti všeobecných služeb, jak jsou vymezeny českými orgány, a umožňovalo taktéž udělit různým poskytovatelům všeobecných služeb řadu licencí na poskytování jednotlivých všeobecných služeb. Nebylo třeba zaručit poskytování veškerých požadovaných všeobecných služeb jediným provozovatelem. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se Česko domnívá, že výběrové řízení nebylo diskriminační, nýbrž naopak bylo navrženo tak, aby umožnilo kterémukoliv provozovateli poštovních služeb požádat o určení jakožto poskytovatele všeobecných služeb.

(100)

Pokud jde o tvrzení společnosti Zásilkovna, že hypotetický srovnávací scénář není realistický a byl vypracován pouze za účelem vytvoření dostatečné rezervy k odůvodnění čistých nákladů v období 2018–2022 ve výši 10 mld. CZK, Česko uvádí toto: i) metodika čistých ušetřených nákladů, která byla použita při výpočtu čistých nákladů, není držitelem poštovní licence uplatněna libovolně, nýbrž je stanovena v zákoně o poštovních službách; ii) ceny České pošty nespadající do povinnosti všeobecných služeb jsou ve faktickém i hypotetickém srovnávacím scénáři zvažovány ve stejné výši a povinnost týkající se orientace na náklady se na ně nevztahuje, na rozdíl od cen za služby, jež jsou součástí všeobecných služeb; iii) uhrazení čistých nákladů je omezeno ekonomickými ztrátami plynoucími z všeobecných služeb zaevidovanými v oddělené evidenci nákladů a výnosů; iv) před vydáním nařízení vlády č. 178/2015 Sb. bylo k výpočtu čistých nákladů podle faktického scénáře použito pouze 2 108 povinných poštovních poboček, zatímco od roku 2016 se povinnost rozšířila na 3 200 poštovních poboček, a v) hypotetický srovnávací scénář je věrohodný a je vyčíslen správně (viz 82. až 89. bod odůvodnění), přičemž Česká pošta působí v souladu s tržními trendy. Česko se domnívá, že stávající maximální výše vyrovnávací platby představuje účinnou pobídku k dosažení nákladové efektivnosti, přičemž z výše uvedených důvodů není tvrzení, že hypotetický srovnávací scénář byl upraven tak, aby odpovídal vyššímu stropu, odůvodněné.

(101)

Pokud jde o tvrzení společnosti Zásilkovna, že Česká pošta nadhodnotila čisté ušetřené náklady tím, že v hypotetickém srovnávacím scénáři nezohlednila náležitě zavedení ekonomického režimu doručování D+n, Česko tvrdí, že toto bylo skutečně zohledněno, jak dokládá podrobná dokumentace, která byla Komisi předložena dne 18. ledna 2020.

(102)

Česko popírá tvrzení společnosti Zásilkovna, že Česká pošta křížově subvencuje čistě komerční činnosti zřízením 781 výdejních míst Balíkovny a následným přesměrováním balíků a příslušných výnosů z méně ziskových poštovních poboček na těchto 781 výdejních míst s cílem uměle navýšit čisté ušetřené náklady, což zase vede k nadměrné vyrovnávací platbě pro Českou poštu. Česko tvrdí, že tomu tak není, neboť: i) Česká pošta musí hledat způsoby zefektivnění svých činností a zajištění větší přitažlivosti svých služeb pro zákazníky a ii) výpočet čistých ušetřených nákladů náležitě zohledňuje čisté náklady služby Balíkovna jak ve faktickém, tak i v hypotetickém srovnávacím scénáři, služby Balíkovna tudíž nevedou k nadměrné náhradě, a neexistuje proto křížové subvencování služeb mimo povinnost všeobecných služeb.

(103)

Analogicky s názorem Česka uvedeným v 95. bodě odůvodnění ohledně připomínek společnosti Zásilkovna pokládá Česko za zcela nepodloženou argumentaci, v jejímž rámci společnost PNS používá stávající údaje o situaci na trhu s ohledem na závěry ČTÚ týkající se potřeby uložit povinnost po dokončení přezkumu v roce 2016.

(104)

Stejně jako v případě názoru Česka uvedeného v 96. bodě odůvodnění ohledně toho, zda povinnost poskytovat všeobecné služby vymezené českými orgány mohou plnit soukromí provozovatelé na komerční bázi bez jakékoli podpory, Česko tvrdí, že při ukládání povinnosti postupovalo v souladu s požadavky zákona o poštovních službách, který provádí směrnici 97/67/ES. V rámci veřejné konzultace uskutečněné ČTÚ v souvislosti s přezkumem v roce 2016 vyslovila společnost PNS (tj. v té době Mediaservis s.r.o.) názor, že uložení povinnosti všeobecných služeb bylo v té době dosud nezbytné, neboť trh by nebyl schopen tyto služby poskytovat. Česko dodává, že během přezkumu v roce 2016 nebyli zjištění žádní jiní provozovatelé, kteří by byli schopni zajistit na komerční bázi poskytování poštovních služeb způsobem odpovídajícím poskytování všeobecných služeb.

(105)

Pokud jde o tvrzení společnosti PNS, že službu poštovních peněžních poukázek mohou poskytovat finanční instituce stejně jako Česká pošta, avšak levněji, a proto by měla být tato služba z rozsahu povinnosti všeobecných služeb vyloučena, Česko uvádí, že přezkum v roce 2016, v jehož rámci společnost PNS nevznesla proti zahrnutí poštovních peněžních poukázek do rozsahu povinnosti poskytovat všeobecné služby námitky, dospěl k těmto závěrům: i) služba poštovních peněžních poukázek představuje objektivní veřejnou potřebu; ii) žádná jiná služba na trhu by nemohla peněžní poštovní poukázky nahradit a iii) je třeba tuto službu zahrnout do rozsahu povinnosti poskytovat všeobecné služby. Česko rovněž uvádí, že na základě informací z oddělené evidence nákladů a výnosů nebyla služba poštovních peněžních poukázek v roce 2018 ani 2019 ztrátová (ziskovost v obou letech překročila [5–25] %) a při poskytování této služby nevznikly žádné dodatečné náklady, jak potvrdila také Česká pošta ve svém dopise Komisi ze dne 21. července 2020 (bod [18]).

(106)

Analogicky s názorem Česka uvedeným v 99. bodě odůvodnění ohledně toho, zda došlo k porušení pravidel pro zadávání veřejných zakázek, neboť kritéria pro účast ve výběrovém řízení za účelem výběru držitele poštovní licence byla údajně navržena diskriminačním způsobem, Česko zastává názor, že výběrové řízení nebylo diskriminační, nýbrž bylo naopak navrženo tak, aby kterémukoli provozovateli poštovních služeb umožnilo požádat o určení jakožto poskytovatele všeobecných služeb.

(107)

Co se týče tvrzení společnosti PNS, že Česká pošta dostává nadměrnou náhradu, jelikož počet poštovních poboček, které by Česká pošta neprovozovala, pokud by nebyla uložena žádná povinnost, byl záměrně pozměněn tak, aby vedl k vyšším čistým ušetřeným nákladům ve spojení s vyšším stropem vyrovnávací platby od roku 2018, Česko v souladu se svými vysvětleními uvedenými ve 100. bodě odůvodnění, uvádí toto: i) změna počtu poštovních poboček, které mají být v hypotetickém srovnávacím scénáři uzavřeny, vyplývá ze změny povinnosti provozovat vyšší počet poštovních poboček; ii) uzavření poštovních poboček bylo v hypotetickém srovnávacím scénáři vyčísleno správně a iii) celkový provoz a rozvoj sítě České pošty je v souladu s tržními trendy.

(108)

Pokud jde o tvrzení společnosti PNS, že dvourychlostní doručování České pošty (prioritní zásilky D+1 a ekonomické zásilky D+n), jež bylo zavedeno v únoru 2020, porušuje povinnost zaručit doručování poštovních zásilek každý pracovní den, Česko uvádí toto: i) Česká pošta má i nadále povinnost zaručit doručování na jakoukoli adresu každý pracovní den, pokud to zákazníci vyžadují; ii) zákazníci tento požadavek vyjadřují uhrazením poštovného za prioritní poštovní zásilky a poštovní zásilka je doručena v režimu D+1 a iii) změna služeb poskytovaných Českou poštou ve formě dvourychlostního doručování a výsledné úspory nákladů byly při vypracovávání odhadu čistých nákladů pro účely tohoto oznámení řádně zohledněny.

(109)

Co se týče tvrzení společnosti PNS, že Česká pošta zneužívá vyrovnávací platbu za plnění povinnosti poskytovat všeobecné služby ke křížovému financování služeb, které jsou poskytovány mimo rozsah povinnosti všeobecných služeb, a nabízí služby mimo tuto povinnost za mimořádné nízké ceny, Česko tvrdí, že příklad srovnání cen mezi dvěma službami, „ekonomickým obyčejným psaním“ v porovnání s „obchodním psaním“, který uvedla společnost PNS k doložení tohoto tvrzení, není vhodný. Zatímco služba „obyčejné psaní“ je dostupná každému a psaní lze odeslat podáním na kterékoliv poštovní pobočce České pošty nebo jeho vhozením do poštovní schránky a není stanoven minimální objem jednotlivých poštovních zásilek (41), služba „obchodní psaní“ je určena pro odesílatele hromadné pošty s minimálním objemem 500 ks daných poštovních zásilek stejných rozměrů a tyto poštovní zásilky lze odesílat pouze na základě smlouvy s Českou poštou a pouze z vybraných poštovních poboček, přičemž poštovní zásilky musí být předem zpracovány (roztříděny a svázány) podle požadavků, které jsou stanoveny předem ve smlouvě. Tyto poštovní zásilky mohou mimoto obsahovat pouze noviny, časopisy, knihy, brožury, katalogy, letáky nebo tiskoviny výhradně propagační povahy, informace určené pro členy zákaznických a věrnostních klubů, jakož i sdělení určená k získání finančních prostředků nebo jiných zdrojů na činnosti vykonávané organizacemi nebo jednotlivci ve veřejném zájmu. Rozdíl v cenách obou služeb odráží výše zmíněné rozdíly v kvalitě a zdrojích společnosti vynaložených na poskytování každé služby. Česko mimoto připomíná rozsudek Tribunálu ve věci První novinová společnost (42), který obsahuje závěr, že rámec pro služby obecného hospodářského zájmu nijak nevylučuje, že poskytovatel všeobecných služeb může přidělit náhradu vyplacenou za tímto účelem na jiné služby.

(110)

Česko odmítá tvrzení společnosti PNS, že: i) náklady na služby mimo povinnost všeobecných služeb jsou nesprávně přidělovány všeobecným službám vymezeným českými orgány s cílem vyvolat dojem, že plnění povinnosti poskytovat všeobecné služby představuje pro Českou poštu významnou finanční zátěž; ii) pravidla upravující alokaci nákladů a výnosů pro účely vedení oddělené evidence jsou zcela na uvážení držitele poštovní licence a iii) ČTÚ nezkoumá, zda jsou alokační pravidla (klíče) věcně správná. Česko uvádí, že držitelé poštovní licence v České republice mají podle § 33a odst. 4 zákona o poštovních službách povinnost předložit alokační pravidla ČTÚ ke schválení, přičemž toto ustanovení stanoví rovněž pravomoc ČTÚ tato pravidla přezkoumat a schválit. Schválená alokační pravidla obsahují podrobný popis zásady upravující přiřazování nákladů a výnosů z finančního účetnictví s mírou podrobnosti potřebnou pro oddělenou evidenci nákladů a výnosů, jak od držitelů poštovní licence vyžaduje zákon o poštovních službách, a v souladu s vyhláškou č. 465/2012 Sb., kterou se tento zákon provádí. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se Česko domnívá, že účetnictví České pošty náležitě odděluje všeobecné služby vymezené českými orgány od služeb mimo povinnost poskytovat všeobecné služby.

(111)

Pokud jde o tvrzení společnosti PNS uvedená v 71. bodě odůvodnění, že Česká pošta vynakládá prostředky „nerozumně, neúčelně a neefektivně“ v rámci „pochybných smluv, transakcí a situací“, Česko tvrdí, že to, zda jsou výdaje České pošty vynakládány účinně a efektivně, sleduje její zakladatel, tj. Ministerstvo vnitra, přičemž Česká pošta zavedla rovněž vlastní podnikový compliance program proti korupci a jiným formám nekalého jednání (43), a pokud navzdory všem zavedeným opatřením existují pochybnosti ohledně nekalých praktik při zadávání konkrétní zakázky, řeší dotyčnou záležitost příslušné orgány, jako je Městský soud v Praze.

(112)

Podle čl. 107 odst. 1 SFEU „ [p]odpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem“.

(113)

Z toho plyne, že se opatření považuje za státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, pokud jsou splněny tyto čtyři kumulativní podmínky: i) opatření musí být přičitatelné členskému státu a poskytované ze státních prostředků; ii) musí podnikům poskytovat hospodářskou výhodu; iii) toto zvýhodnění musí být selektivní a iv) opatření musí nebo může narušovat hospodářskou soutěž a ovlivňovat obchod mezi členskými státy.

(114)

Aby mohlo být opatření kvalifikováno jako státní podpora, musí být přičitatelné státu a musí být přímo nebo nepřímo poskytnuto ze státních prostředků.

(115)

Vyrovnávací platbu za povinnost poskytovat všeobecné služby vymezené českými orgány vyplácí český stát ze svého vlastního rozpočtu a spravuje ji ČTÚ. ČTÚ určuje výši vyrovnávací platby postupem stanoveným v zákoně o poštovních službách (viz oddíl 8.2.2).

(116)

Vyrovnávací platba přiznaná České poště za plnění povinnosti poskytovat všeobecné služby je tudíž přičitatelná státu a poskytuje se ze státních prostředků.

(117)

Poskytování veřejných finančních prostředků určitému subjektu může být kvalifikováno jako státní podpora jen tehdy, pokud je tento subjekt „podnikem“ ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Podle ustálené judikatury Soudního dvora zahrnuje pojem „podnik“ jakýkoli subjekt vykonávající hospodářskou činnost (44). Označení konkrétního subjektu za podnik proto závisí zcela na povaze jeho činnosti, bez ohledu na právní postavení tohoto subjektu nebo způsob jeho financování (45). Obecně je třeba mít za to, že určitá činnost má hospodářskou povahu, pokud spočívá v nabízení zboží a služeb na trhu (46). Subjekt, který vykonává jak hospodářské, tak nehospodářské činnosti, se považuje za podnik pouze v souvislosti s činnostmi hospodářskými (47).

(118)

V daném případě poskytuje Česká pošta na českém poštovním trhu poštovní služby za úplatu, přičemž soutěží s ostatními poskytovateli. Poskytování poštovních služeb na tomto trhu proto představuje hospodářskou činnost. Stát poskytuje České poště vyrovnávací platbu za poskytování některých z uvedených poštovních služeb (povinnost poskytovat všeobecné služby vymezené českými orgány), a uděluje tudíž vyrovnávací platbu za hospodářskou činnost. S ohledem na činnosti financované dotyčnými opatřeními je tudíž nutné pokládat Českou poštu za podnik.

(119)

Zvýhodnění ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU je jakýkoli ekonomický prospěch, jejž by podnik nezískal za normálních tržních podmínek, tj. bez zásahu státu (48). Důležitý je pouze účinek opatření na podnik, a nikoli důvod či cíl státního zásahu (49). Pokud se v důsledku státního zásahu zlepší finanční situace podniku, jedná se o zvýhodnění.

(120)

Vyrovnávací platba za povinnost poskytovat všeobecné služby má pokrývat veškeré čisté náklady vynaložené Českou poštou při plnění povinnosti všeobecných služeb vymezených českými orgány nebo část těchto nákladů. Bez zásahu státu by Česká pošta musela nést tyto náklady sama. Předmětné opatření osvobozuje Českou poštu od některých nákladů na její hospodářské činnosti a zlepšuje finanční situaci České pošty. Aniž by byla dotčena otázka, zda opatření splňuje podmínky stanovené Soudním dvorem v rozsudku ve věci Altmark, C-280/00 (50), poskytuje tudíž předmětné opatření České poště prima facie výhodu.

(121)

Má se za to, že vyrovnávací platba za závazek veřejné služby udělená určitému podniku, který splňuje čtyři kritéria stanovená v rozsudku ve věci Altmark, neposkytuje hospodářskou výhodu, a nepředstavuje tudíž státní podporu. Jedná se o tato čtyři kumulativní kritéria:

(122)

Pokud jde o vyrovnávací platbu poskytnutou České poště během období, které je předmětem přezkumu, české orgány uznávají, že čtvrté kritérium podle rozsudku ve věci Altmark není splněno. Komise se rovněž domnívá, že čtvrté kritérium podle rozsudku ve věci Altmark splněno není, jelikož při neexistenci postupu zadávání veřejných zakázek, jenž umožňuje vybrat uchazeče, který je schopen poskytnout službu za nejmenších nákladů pro územně správní celek (51), české orgány neprokázaly, že výše vyrovnávací platby byla stanovena na základě analýzy nákladů správně řízeného podniku ve stejném odvětví s přihlédnutím k příjmům a přiměřenému zisku.

(123)

Kvůli kumulativní povaze čtyř kritérií podle rozsudku ve věci Altmark se v případě, není-li některé z těchto kritérií splněno, má za to, že vyrovnávací platba představuje výhodu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Jelikož v daném případě není splněno minimálně jedno za čtyř kritérií stanovených v rozsudku ve věci Altmark, vyvozuje Komise závěr, že vyrovnávací platba za plnění povinnosti všeobecných služeb poskytuje České poště výhodu.

(124)

Podle čl. 107 odst. 1 SFEU se opatření považuje za státní podporu, pokud zvýhodňuje „určité podniky nebo určitá odvětví výroby“. Komise konstatuje, že vyrovnávací platba za povinnost poskytovat všeobecné služby bude poskytnuta výhradně České poště. Jelikož se projednávaná věc týká individuálního opatření podpory, zjištění hospodářského zvýhodnění (viz 119. až 123. bod odůvodnění) umožňuje předpokládat, že opatření je selektivní (52). V každém případě se nezdá, že by ze stejného zvýhodnění měly prospěch i jiné podniky ve stejném nebo jiném odvětví ve srovnatelné skutkové a právní situaci. Opatření je tudíž selektivní ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

(125)

Veřejná podpora poskytovaná podnikům představuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, pokud „narušuje nebo může narušit hospodářskou soutěž“ a „ovlivňuje obchod mezi členskými státy“.

(126)

Co se týká narušení hospodářské soutěže, má se za to, že opatření provedené státem narušuje nebo může narušit hospodářskou soutěž, pokud může posílit soutěžní postavení příjemce ve vztahu k ostatním podnikům, s nimiž soutěží (53). Z praktického hlediska se proto narušení hospodářské soutěže předpokládá tehdy, poskytne-li stát finanční výhodu určitému podniku v liberalizovaném odvětví, v němž existuje nebo může existovat hospodářská soutěž.

(127)

Co se týče ovlivnění obchodu, v judikatuře Soudního dvora je stanoveno, že obchod mezi členskými státy může ovlivnit poskytnutí podpory jakémukoli podniku vykonávajícímu činnosti na vnitřním trhu (54). V oblasti pravidel státní podpory není ovlivnění obchodu předem vyloučeno místní či regionální povahou poskytované služby. Ačkoliv neexistuje striktní prahová hodnota nebo procentní podíl, při jejichž nedosažení by bylo možné mít za to, že obchod mezi členskými státy není ovlivněn, omezený rozsah hospodářské činnosti doložený velmi nízkým obratem znamená menší pravděpodobnost ovlivnění obchodu.

(128)

Pokud jde o projednávanou věc, Komise uvádí, že Česká pošta působí na českém poštovním trhu, který je liberalizován od 1. ledna 2013. Česká pošta proto působí v konkurenci s ostatními provozovateli.

(129)

Někteří konkurenti České pošty, zejména konkurenti, kteří poskytují služby doručování balíků, jsou součástí mezinárodních skupin, jež působí rovněž v jiných členských státech (např. DPD).

(130)

V poštovním odvětví tak existuje obchod mezi členskými státy a vyrovnávací platba za závazek veřejné služby poskytnutá České poště posiluje její postavení vůči ostatním poštovním podnikům soutěžícím v rámci obchodu uvnitř Unie.

(131)

Komise proto vyvozuje závěr, že vyrovnávací platba přiznaná České poště za plnění povinnosti poskytovat všeobecné služby vymezené českými orgány může ovlivnit obchod a narušit hospodářskou soutěž.

(132)

Na základě výše uvedených skutečností vyvozuje Komise závěr, že vyrovnávací platba, která má být poskytnuta České poště za poskytování všeobecných služeb v období 2018–2022, splňuje kritéria stanovená v čl. 107 odst. 1 SFEU, a proto opatření představuje státní podporu ve smyslu uvedeného ustanovení.

(133)

Podle § 34c a § 34d zákona o poštovních službách má Česká pošta nárok na obdržení roční vyrovnávací platby odpovídající čistým nákladům (v maximální výši 1,5 mld. CZK, pokud čisté náklady překročí 1,5 mld. CZK), jakmile ČTÚ ověří čisté náklady České pošty. V § 34c odst. 3 zákona o poštovních službách je stanoveno, že „stát prostřednictvím [ČTÚ] uhradí předběžné čisté náklady držiteli poštovní licence […] “ . V čl. 34d odst. 4 zákona o poštovních službách je dále uvedeno, že „stát prostřednictvím [ČTÚ] uhradí částku ve výši rozdílu [mezi předběžnými čistými náklady a konečnými čistými náklady představujícími nespravedlivou finanční zátěž] držiteli poštovní licence […] “ .

(134)

Po ověření čistých nákladů České pošty ze strany ČTÚ již Česká pošta zaevidovala ve svém účetnictví roční vyrovnávací platby za období 2018–2022, ačkoli tato náhrada dosud vyplacena nebyla (55).

(135)

Komise se proto domnívá, že vyrovnávací platba za povinnost poskytovat všeobecné služby představuje protiprávní podporu ve smyslu čl. 1 písm. f) procesního nařízení.

(136)

Jelikož vyrovnávací platba za plnění povinnosti všeobecných služeb udělená České poště představuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, je třeba posoudit její slučitelnost s vnitřním trhem.

(137)

České orgány se domnívají, že vyrovnávací platba za plnění povinnosti všeobecných služeb představuje náhradu za poskytování služeb obecného hospodářského zájmu. Slučitelnost tohoto opatření s vnitřním trhem je proto třeba posoudit podle čl. 106 odst. 2 SFEU.

(138)

V čl. 106 odst. 2 SFEU je stanoveno: „Podniky pověřené poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu nebo ty, které mají povahu fiskálního monopolu, podléhají pravidlům obsaženým ve Smlouvách, zejména pravidlům hospodářské soutěže, pokud uplatnění těchto pravidel nebrání právně nebo fakticky plnění zvláštních úkolů, které jim byly svěřeny. Rozvoj obchodu nesmí být dotčen v míře, která by byla v rozporu se zájmem Unie.“

(139)

Podle tohoto ustanovení může Komise prohlásit vyrovnávací platby za služby obecného hospodářského zájmu za slučitelné s vnitřním trhem, jsou-li splněny určité podmínky. Komise stanovila podmínky, podle nichž uplatňuje ustanovení čl. 106 odst. 2 SFEU, v rozhodnutí o službách obecného hospodářského zájmu z roku 2012 (56) a v rámci pro služby obecného hospodářského zájmu z roku 2012.

(140)

České orgány oznámily vyrovnávací platbu v maximální roční výši 1,5 mld. CZK (55,5 mil. EUR). Vzhledem k tomu, že výše vyrovnávací platby, která má být poskytnuta České poště, přesahuje 15 mil. EUR ročně, nespadá uvedená vyrovnávací platba do působnosti rozhodnutí o službách obecného hospodářského zájmu z roku 2012, jak je stanoveno v článku 2 uvedeného rozhodnutí.

(141)

Státní podporu, která nespadá do oblasti působnosti rozhodnutí o službách obecného hospodářského zájmu z roku 2012, lze prohlásit za slučitelnou s čl. 106 odst. 2 SFEU, je-li to nutné pro poskytování dané služby obecného hospodářského zájmu a jestliže není narušen vývoj obchodu do takové míry, která by byla v rozporu se zájmy Unie (57). V tomto ohledu stanoví pokyny pro posuzování slučitelnosti vyrovnávací platby za služby obecného hospodářského zájmu rámec pro služby obecného hospodářského zájmu z roku 2012.

(142)

Za účelem posouzení slučitelnosti vyrovnávací platby za plnění povinnosti všeobecných služeb, která má být poskytnuta České poště, popisuje rámec pro služby obecného hospodářského zájmu z roku 2012 příslušné podmínky, které musí být splněny. Tyto podmínky jsou uvedeny níže.

(143)

Jak je uvedeno v bodě 46 sdělení Komise o službách obecného hospodářského zájmu (58), mají členské státy široké rozhodovací pravomoci při označení určité služby za službu obecného hospodářského zájmu. Pravomoc Komise je omezena na ověření toho, zda jsou rozhodovací pravomoci uplatňovány bez zjevného pochybení, pokud jde o definici služby obecného hospodářského zájmu, a na posouzení každé státní podpory, která je předmětem vyrovnávací platby. Bod 56 rámce pro služby obecného hospodářského zájmu z roku 2012 potvrzuje širokou rozhodovací pravomoc členských států při definování služby obecného hospodářského zájmu.

(144)

Za účelem prokázání toho, že vyrovnávací platba je poskytnuta za skutečnou službu obecného hospodářského zájmu, „členské státy by měly [při poskytování vyrovnávací platby podle rámce pro služby obecného hospodářského zájmu (59)] prokázat, že řádně zvážily potřeby veřejné služby veřejnou konzultací nebo jinými vhodnými nástroji, jimiž přihlédly k zájmům uživatelů a poskytovatelů“.

(145)

Povinnost poskytovat všeobecné služby vymezená v článku 3 směrnice 97/67/ES je uznána jako skutečná služba obecného hospodářského zájmu (60). V důsledku toho nemusí členské státy prostřednictvím veřejné konzultace nebo jiných vhodných nástrojů prokázat, že při pověření provozovatele povinností poskytovat všeobecné služby vymezené v uvedeném článku 3 vzaly v úvahu potřeby veřejné služby.

(146)

Povinnost poskytovat všeobecné služby svěřená České poště (popsaná v 22. bodě odůvodnění) je však ve skutečnosti širší než služby popsané v článku 3 směrnice 97/67/ES. Konkrétně povinnost poskytovat všeobecné služby vymezené českými orgány zahrnuje poštovní služby (dále jen „poštovní služby obecného hospodářského zájmu“) definované ve zmíněném ustanovení, jakož i služby poštovních peněžních poukázek, jež nejsou ve zmíněném ustanovení uvedeny a na něž se ve směrnici 2008/6/ES odkazuje jako na další či doplňující služby, jež mohou být dostupné na vnitrostátní úrovni.

(147)

České orgány objasnily, že jelikož jsou služby poštovních peněžních poukázek ziskové, zahrnutí těchto služeb do povinnosti poskytovat všeobecné služby nezvyšuje čisté náklady, nýbrž má naopak pozitivní dopad na výši čistých nákladů na plnění povinnosti všeobecných služeb (jejich výši snižuje). České orgány rovněž objasnily, že služby poštovních peněžních poukázek nepředstavují výhradní právo. Jedná se o služby, které jsou nezbytné k uspokojení potřeb veřejnosti a orgánů ve vztahu k určitým platbám. Z hlediska zákona o poštovních službách jsou služby poštovních peněžních poukázek součástí povinnosti všeobecných služeb, přičemž povinnost poskytovat služby poštovních peněžních poukázek lze uložit zvlášť nebo společně s jinými základními poštovními službami.

(148)

Komise se domnívá, že služby poštovních peněžních poukázek nejsou zahrnuty do rozsahu povinnosti poskytovat všeobecné služby, jak jsou vymezeny v článku 3 směrnice 97/67/ES. Podle 30. bodu odůvodnění směrnice 2008/6/ES se však členské státy mohou rozhodnout zpřístupnit veřejnosti na svém území další či doplňující služby, jako jsou poštovní peněžní poukázky, s výjimkou služeb vázaných na povinnosti všeobecných služeb, jak jsou vymezeny ve směrnici 97/67/ES. Členské státy mohou uložit povinnosti poskytovat takovéto služby poskytovateli všeobecných služeb.

(149)

Komise podotýká, že ČTÚ přijal rozhodnutí o klasifikaci poštovních služeb a služeb poštovních peněžních poukázek, které jsou zahrnuty v povinnosti všeobecných služeb, jako skutečných služeb obecného hospodářského zájmu v roce 2016 v rámci pravidelného pětiletého přezkumu, přičemž byly zohledněny tržní podmínky v té době, tj. v roce 2016. V rámci přezkumu v roce 2016 mimoto společnosti Zásilkovna ani PNS nevznesly námitky proti veřejné potřebě těchto poštovních služeb a služeb poštovních peněžních poukázek. Tyto společnosti nevznesly rovněž námitky proti rozhodnutí ČTÚ o uložení těchto služeb obecného hospodářského zájmu na základě selhání trhu.

(150)

Co se týká tvrzení společnosti Zásilkovna uvedených v 57. a 58. bodě odůvodnění a tvrzení společnosti PNS uvedených v 64. a 65. bodě odůvodnění, že na základě stávajících tržních podmínek neexistuje s ohledem na poštovní služby ani služby poštovních peněžních poukázek selhání trhu, Komise podotýká, že české orgány mají pravomoc týkající se organizování a zajištění poskytování služeb obecného hospodářského zájmu. Za tímto účelem zavedly české orgány pravidelný pětiletý přezkum poštovních služeb i služeb poštovních peněžních poukázek, na jehož základě posuzují veřejné potřeby společně s tržními podmínkami v době přezkumu. Přezkum posuzující potřebu uložit povinnost poskytovat oboje služby ve stávajícím období 2018–2022 se uskutečnil v roce 2016 a došel k závěru, že u obou druhů služeb, tj. poštovních služeb i služeb poštovních peněžních poukázek, existuje selhání trhu. Stávající podmínky na trhu i budoucí možný vývoj byly vzaty v úvahu v přezkumu v roce 2021, který se týkal období 2023–2027.

(151)

Jak je uvedeno v 4. až 8. bodě odůvodnění směrnice 2008/6/ES, poštovní všeobecné služby vymezené na základě článku 3 směrnice 97/67/ES jsou uznány jako skutečná služba obecného hospodářského zájmu (61). Jelikož poštovní služby zahrnuté do povinnosti všeobecných služeb vymezených českými orgány, která byla svěřena České poště, odpovídají požadavkům stanoveným ve směrnici 97/67/ES, má Komise za to, že Česko nemusí prokázat, že vzalo v úvahu potřeby veřejné služby formou veřejné konzultace nebo jiných vhodných nástrojů. Komise se proto domnívá, že s ohledem na tyto služby je dodržen bod 14 rámce pro služby obecného hospodářského zájmu.

(152)

Co se týče služeb poštovních peněžních poukázek, Komise má za to, že Česko prokázalo, že vzalo v úvahu potřeby veřejné služby formou veřejné konzultace nebo jiných vhodných nástrojů, jak je uvedeno v 73., 81., 95., 96. a 103. až 105. bodě odůvodnění. Na základě informací poskytnutých v průběhu vyšetřovacího řízení se Komise domnívá, že služba poštovních peněžních poukázek, kterou poskytuje Česká pošta, představuje skutečnou službu obecného hospodářského zájmu. České orgány zejména objasnily, že podobné služby, které jsou na trhu dostupné, nesplňují požadavky z hlediska dodání, územní působnosti nebo dostupné ceny. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se Komise domnívá, že s ohledem na poštovní peněžní poukázky je splněn bod 14 rámce pro služby obecného hospodářského zájmu z roku 2012.

(153)

Jak je uvedeno v bodě 15 rámce pro služby obecného hospodářského zájmu z roku 2012, pojem služeb obecného hospodářského zájmu ve smyslu článku 106 SFEU vyžaduje, aby dotčený podnik byl pověřen poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu prostřednictvím jednoho nebo více aktů. Jak vyžaduje bod 16 rámce pro služby obecného hospodářského zájmu z roku 2012, tyto pověřovací akty stanoví zejména:

(154)

Česká pošta byla určena jakožto poskytovatel všeobecných služeb na období od 1. ledna 2018 do 31. prosince 2022 rozhodnutím ČTÚ (viz 21. bod odůvodnění). Pověření České pošty upřesňuje náplň závazku veřejné služby a dotčené území (viz 22.–23. bod odůvodnění). Mechanismus vyplácení vyrovnávacích plateb a metodika použitá pro jejich výpočet jsou stanoveny v zákoně o poštovních službách, jak je popsáno v oddíle 2.4.2.

(155)

České orgány potvrdily, že České poště nejsou udělena žádná výhradní práva, pokud jde o poštovní služby přidělené České poště v souladu s čl. 7 odst. 1 směrnice 97/67/ES. Pokud jde o ujednání k vyloučení vyplacení nadměrné vyrovnávací platby a zajištění jejího navrácení, vyrovnávací mechanismus zajišťuje, aby byla výše vyrovnávací platby vypočtena a následně přezkoumána, čímž se zabraňuje vyplacení nadměrné vyrovnávací platby ve prospěch České pošty (viz oddíl 8.2.10).

(156)

S ohledem na tvrzení stěžovatelů uvedená v 35. a 42. bodě odůvodnění, že Česká pošta porušuje požadavky na transparentnost stanovené v rámci pro služby obecného hospodářského zájmu, jakož i ve směrnici 97/67/ES tím, že nezveřejňuje výpočty čistých ušetřených nákladů, Komise podotýká, že se požadavky na transparentnost uvedené v bodě 60 rámce pro služby obecného hospodářského zájmu týkají: i) výsledků veřejné konzultace nebo jiných příslušných nástrojů; ii) náplně a délky trvání závazků veřejné služby; iii) toho, o který podnik a případně o které území se jedná, a iv) částky podpory udělené danému podniku za rok. V čl. 7 odst. 5 směrnice 97/67/ES se stanoví, že pokud se členský stát rozhodne zavést mechanismus náhrad poskytovaných poskytovateli či poskytovatelům všeobecných služeb z veřejných prostředků, mělo by se toto rozhodnutí zakládat na objektivních a ověřitelných kritériích a mělo by být zveřejněno. Rámec pro služby obecného hospodářského zájmu ani směrnice 97/96/ES proto nevyžadují, aby byly zveřejněny výpočty čistých ušetřených nákladů. Jak již bylo objasněno v 155. bodě odůvodnění, mechanismus a parametry použité pro výpočet vyrovnávací platby jsou stanoveny v zákoně o poštovních službách, a jsou tudíž veřejně přístupné. Komise se proto domnívá, že tato tvrzení stěžovatelů jsou nepodložená.

(157)

Komise dále uvádí, že povinnost poskytovat všeobecné služby vymezené českými orgány, která byla svěřena České poště, sestává ze dvou služeb obecného hospodářského zájmu, a sice z poštovních služeb obecného hospodářského zájmu ve smyslu směrnice 97/67/ES a služby obecného hospodářského zájmu ve formě poštovních peněžních poukázek. Pověřovací akt obsahuje náplň a délku trvání závazků veřejné služby; to, o který podnik a o které území se jedná, a částku podpory udělené danému podniku za rok pro oba druhy služeb obecného hospodářského zájmu. Komise má za to, že skutečnost, že oba druhy služeb obecného hospodářského zájmu jsou svěřeny stejným pověřovacím aktem, neporušuje požadavky na transparentnost stanovené v rámci pro služby obecného hospodářského zájmu ani požadavky uvedené ve směrnici 97/67/ES.

(158)

Komise závěrem uvádí, že pověření České pošty na období 2018–2022 je v souladu s požadavky rámce pro služby obecného hospodářského zájmu z roku 2012.

(159)

Jak je stanoveno v oddíle 2.4 rámce pro služby obecného hospodářského zájmu z roku 2012, „doba trvání pověření by měla být odůvodněná objektivními kritérii, například potřebou amortizovat nepřevoditelná fixní aktiva. Trvání pověření by v zásadě nemělo být delší než doba nutná k odpisu nejvýznamnějších aktiv nezbytných k poskytování SOHZ.“

(160)

Česká pošta byla ČTÚ určena jakožto poskytovatel všeobecných služeb na období od 1. ledna 2018 do 31. prosince 2022, tj. na období pěti let.

(161)

Podle českých orgánů byla doba trvání pověření stanovena v souladu s čl. 4 odst. 2 směrnice 97/67/ES, podle něhož délka trvání určení zajišťuje dostatečně dlouhou dobu pro návratnost investic.

(162)

České orgány objasnily, že pětiletá doba trvání pověření České pošty může být odůvodněna odkazem na předpokládanou dobu amortizace nejvýznamnějších aktiv nezbytných pro poskytování všeobecných služeb. Investice do fixních aktiv, které Česká pošta uskutečnila s cílem zajistit poskytování všeobecných služeb, mají účetní doby amortizace, jež se velmi liší (viz tabulka 4). České orgány také vysvětlily, že v České republice musí podle § 28 odst. 6 zákona o účetnictví (zákon č. 563/1991 Sb.) každý podnik sestavit odpisový plán. Zákon o účetnictví nestanoví přesnou dobu amortizace jednotlivých druhů aktiv; doba amortizace by však měla odpovídat době používání, jelikož účetní údaje musí podávat věrný a poctivý obraz skutečnosti. Dobu amortizace ověřuje rovněž finanční auditor. Podniky zveřejňují odpisový plán ve svých účetních závěrkách a tento plán by měl být každoročně aktualizován. Zdrojem údajů použitým ke stanovení předpokládané doby amortizace byla účetní závěrka České pošty. Doba trvání pověření je každopádně stanovena v době zahájení řízení o udělení poštovní licence, tj. před udělením poštovní licence konkrétnímu provozovateli poštovních služeb. Pětileté období představuje běžné období stanovené českými orgány v rámci jejich postupů za účelem organizování a zajištění poskytování služeb obecného hospodářského zájmu s přihlédnutím k vývoji trhu a společenským potřebám. České orgány také tvrdí, že doba trvání pověření je v souladu s praxí uplatňovanou v jiných členských státech (62).

(163)

S ohledem na tvrzení společnosti Zásilkovna uvedené v 59. bodě odůvodnění, že pro účely stanovení doby pověření nejsou doby amortizace podstatné, jelikož není zřejmé, která aktiva uvedená v tabulce 1 rozhodnutí o zahájení řízení mají být financována z vyrovnávací platby za plnění povinnosti všeobecných služeb, nebo kdy byla tato aktiva pořízena či mají být pořízena, nebo zda již doba jejich amortizace uplynula, Komise uvádí, že doba trvání pověření je stanovena předem v rámci postupů, které Česko zavedlo za účelem organizování a zajištění poskytování všeobecných služeb a byla uvedena předem v rámci původního výběrového řízení na provozovatele poštovních služeb. Tudíž dříve, než byl znám držitel poštovní licence. Dále není reálné, aby orgán poskytující vyrovnávací platbu znal předem dobu amortizace veškerých aktiv všech potenciálních provozovatelů poštovních služeb, kteří se mohou případně zúčastnit výběrového řízení, aby stanovil dobu trvání pověření. Doba amortizace aktiv se používá pouze jako referenční údaj pro určení doby pověření. V čistých ušetřených nákladech se neberou v potaz amortizační náklady, jelikož nepředstavují skutečné náklady, nýbrž pouze nehotovostní výdaje pro daňové účely. Podle judikatury (63) může Česká pošta použít vyrovnávací platbu za plnění povinnosti všeobecných služeb k jakémukoli účelu. Ve výpočtech čistých ušetřených nákladů však nejsou zohledněny investiční náklady, jako jsou pořizovací náklady aktiv souvisejících se změnou ve fungování České pošty podle faktického scénáře a hypotetického srovnávacího scénáře, a proto nemají na vyrovnávací platbu za plnění povinnosti všeobecných služeb žádný dopad.

Tabulka 4

Doba amortizace aktiv České pošty (potřebných pro poskytování všeobecných služeb)

(164)

Podle oddílu 2.4 rámce pro služby obecného hospodářského zájmu z roku 2012 by doba trvání pověření měla být odůvodněna objektivními kritérii a v zásadě by neměla být delší než doba nutná k odpisu nejvýznamnějších aktiv nezbytných k poskytování služeb obecného hospodářského zájmu. Komise se domnívá, že svěření povinnosti poskytovat všeobecné služby na pětileté období je odůvodněno odkazem na dobu amortizace nejvýznamnějších aktiv nezbytných k poskytování obou druhů služeb obecného hospodářského zájmu, které jsou zahrnuty v povinnosti všeobecných služeb. Tabulka 4 dokládá, že doba amortizace většiny aktiv České pošty nezbytných k poskytování všeobecných služeb překračuje pět let. Doba trvání pověření je navíc stanovena předem s přihlédnutím k dobám amortizace obvykle používaným u těchto aktiv, a to bez ohledu na výběr poskytovatele všeobecných služeb. Komise se proto domnívá, že české orgány dobu trvání pověření dostatečně odůvodnily.

(165)

Podle bodu 18 rámce pro služby obecného hospodářského zájmu z roku 2012 se „podpora považuje za slučitelnou s vnitřním trhem na základě čl. 106 odst. 2 [SFEU], pouze pokud podnik v příslušném případě splňuje požadavky směrnice [Komise] 2006/111/ES o zprůhlednění finančních vztahů mezi členskými státy a veřejnými podniky a o finanční průhlednosti uvnitř jednotlivých podniků (64)“.

(166)

V bodě 44 rámce pro služby obecného hospodářského zájmu z roku 2012 se dále vyžaduje: „Vykonává-li podnik činnosti spadající do rozsahu SOHZ i mimo něj, musí ve svém vnitropodnikovém účetnictví uvádět náklady a příjmy spojené s SOHZ odděleně od nákladů a příjmů za poskytování jiných služeb v souladu se zásadami stanovenými v odstavci 31.“

(167)

Zákon o poštovních službách v § 33a stanoví, že držitel poštovní licence je povinen vést oddělenou evidenci nákladů a výnosů spojených s poskytováním jednotlivých služeb zahrnutých v rozsahu povinnosti všeobecných služeb, pro něž je určen (poštovních služeb obecného hospodářského zájmu i služeb obecného hospodářského zájmu ve formě poštovních peněžních poukázek), a ostatních služeb. Zákon dále předpokládá, že způsob vedení oddělené evidence bude stanoven prováděcí vyhláškou a že oddělená evidence bude každoročně ověřena nezávislým auditorem.

(168)

ČTÚ přijal prováděcí vyhlášku (65), která v § 1 stanoví, že přímé náklady musí být přiřazeny službě, se kterou přímo souvisejí, zatímco nepřímé náklady nebo společné náklady se přiřazují na základě příčinné souvislosti s dotčenými procesy, činnostmi nebo službami. Jak je stanoveno v § 33a zákona o poštovních službách, zvláštní pravidla pro přiřazování společných nákladů navržená Českou poštou musí schválit ČTÚ.

(169)

Systém oddělených účtů České pošty a způsob alokace nákladů vychází především z metodiky účtování nákladů zvané ABC (Activity Based Costing, metoda stanovování nákladů podle činností). V prvním kroku jsou náklady přiřazovány nákladovým střediskům, jako jsou pošta, depo, třídící uzel atd. Náklady se přiřazují nákladovým střediskům pro každou činnost, která může být zaznamenána odděleně. V současné době obsahuje účetní systém České pošty 5 740 nákladových středisek. Nákladové položky, které se nezaznamenávají v provozních nákladových střediscích (např. DPH, režijní náklady), jsou přiřazovány podle předem schválených pravidel na základě výpočtu na úrovni provozních nákladových středisek. Přiřazení těchto nákladů je úměrné k přiřazení přímých nákladů.

(170)

České orgány uvedly, že oddělení účtů je předmětem kontroly ze strany nezávislé profesionální společnosti. Auditor musí ověřit, že držitel poštovní licence použil v účetní praxi schválená pravidla a že roční výsledky oddělení účtů jsou správné. Česko předložilo mimoto zprávy nezávislého auditora pro roky 2018, 2019 a 2020, které osvědčují, že interní účetnictví České pošty je v souladu se směrnicí 97/67/ES, vnitrostátními právními předpisy a pravidly schválenými ČTÚ, a je tudíž vhodné pro vyčíslení čistých nákladů na plnění povinnosti všeobecných služeb, která jí byla svěřena.

(171)

Společnost PNS v 70. bodě odůvodnění tvrdí, že Česká pošta nevede oddělenou evidenci řádně a že nesprávně přiděluje náklady související se službami mimo povinnost všeobecných služeb všeobecným službám vymezeným českými orgány, takže křížově subvencuje ztráty z činností nespadajících do povinnosti všeobecných služeb. Společnost PNS také tvrdí, že ČTÚ ani auditor ve skutečnosti neověřují, zda je oddělená evidence vedena řádně nebo zda jsou alokační klíče věcně správné. Komise se v tomto ohledu domnívá, že české orgány prokázaly, že systém oddělených účtů a přiřazování nákladů České pošty umožňuje rozdělení nákladů a výnosů mezi činnosti s dostatečnou úrovní přiměřenosti. Jak uvedly české orgány, náklady jsou alokovány na základě zásady proporcionality s přihlédnutím k využívání jednotlivých prvků poštovní sítě. Jak je objasněno v 171. bodě odůvodnění, při osvědčování, že interní účetnictví České pošty v období 2018–2020 je v souladu se směrnicí 97/67/ES, vnitrostátními právními předpisy a pravidly schválenými ČTÚ, nezávislý auditor kontroluje oddělení účtů a klíče pro alokaci nákladů, a tudíž to, zda jsou vhodné pro vyčíslení čistých nákladů na služby obecného hospodářského zájmu (poštovní služby i služby poštovních peněžních poukázek), které jí byly svěřeny. Komise připomíná rovněž 139. bod odůvodnění rozhodnutí o zahájení řízení, v němž je objasněno, že údajné nesprávné alokování nákladů je záležitostí chybného vyúčtování a neimplikuje převod státních prostředků, a tudíž nepředstavuje státní podporu podle čl. 107 odst. 1 SFEU.

(172)

Co se týká obdobně tvrzení společnosti Zásilkovna v 37., 38., 60. a 63. bodě odůvodnění, že Česká pošta dobrovolně subvencuje ceny svých služeb nespadajících do povinnosti všeobecných služeb, jako je Balíkovna, které jsou nižší než náklady, a přiřazuje náklady a ztráty související s činnostmi mimo povinnost všeobecných služeb činnostem v rámci povinnosti poskytovat všeobecné služby, jak jsou vymezeny českými orgány, Komise se domnívá (analogicky se svým závěrem v 172. bodě odůvodnění), že české orgány dostatečně prokázaly, že účty České pošty jsou odděleny v souladu s požadavky směrnice 97/67/ES, a tudíž křížové subvencování poštovních služeb obecného hospodářského zájmu i služeb obecného hospodářského zájmu ve formě poštovních peněžních poukázek nesprávným alokováním nákladů je vyloučeno. Křížové subvencování nelze každopádně považovat za samostatnou otázku, jelikož může nastat pouze tehdy, existuje-li nadměrná vyrovnávací platba z důvodu nesprávného alokování nákladů či nepřiměřeného vyčíslení v hypotetickém srovnávacím scénáři. U daného opatření neplatí ani jedno, jak je objasněno v 206. bodě odůvodnění.

(173)

Co se týče tvrzení společnosti Zásilkovna uvedeného v 60. bodě odůvodnění, že vyrovnávací platba za plnění povinnosti všeobecných služeb není v souladu s požadavky na finanční transparentnost stanovenými v rámci pro služby obecného hospodářského zájmu z roku 2012, jelikož Česká pošta formálně zahrnula část vyrovnávací platby již do výroční zprávy za rok 2019, Komise uvádí, že skutečnost, že tato položka byla zaevidována v účetnictví, nesouvisí jako taková s porušením výše zmíněných požadavků na finanční transparentnost, pokud jde o oddělení účtů.

(174)

Komise podotýká, že účetní systém České pošty je týž jako v předchozím období pověření. Otázku účetního systému nadnesla rovněž společnost PNS v odvolání proti rozhodnutí o poskytování všeobecné poštovní služby z roku 2018 ve věci T-316/18 (66), kdy Tribunál dospěl k závěru, že Komise provedla důkladnou analýzu účetního systému, zejména jeho spolehlivosti, a proto se Komise při hodnocení v tomto ohledu nedopustila zjevné chyby.

(175)

Komise tudíž vyvozuje závěr, že uplatňované oddělení účtů mezi činnostmi nespadajícími do služeb obecného hospodářského zájmu a činnostmi v rámci služeb obecného hospodářského zájmu je vhodné. Z toho vyplývá, že Česká pošta dodržuje směrnici 2006/111/ES i bod 44 rámce pro služby obecného hospodářského zájmu z roku 2012.

(176)

V bodě 19 rámce pro služby obecného hospodářského zájmu z roku 2012 se uvádí: „Podpora se považuje za slučitelnou s vnitřním trhem na základě čl. 106 odst. 2 [SFEU] pouze za předpokladu, že odpovědný orgán při pověřování dotyčného podniku poskytováním služby dodržel nebo se zavázal dodržet platná pravidla Unie v oblasti zadávání veřejných zakázek. Patří sem veškeré platné požadavky na transparentnost, rovné zacházení a nediskriminaci, které vyplývají přímo ze [SFEU] a případně ze sekundárního práva Unie. Podpora, která neodpovídá těmto pravidlům a požadavkům, se považuje za podporu, která by narušila obchod v míře, která by byla v rozporu se zájmy Unie ve smyslu čl. 106 odst. 2 [SFEU].“

(177)

Zákon o poštovních službách stanoví, že poskytovatel všeobecných služeb bude určen prostřednictvím výběrového řízení. ČTÚ provedl v souladu s § 22 zákona o poštovních službách výběrové řízení na držitele poštovní licence pro období 2018–2022. ČTÚ v tomto řízení žádného poskytovatele nevybral kvůli nesplnění podmínek účasti.

(178)

České orgány uvedly, že po ukončení neúspěšného výběrového řízení zahájily z moci úřední správní řízení s cílem uložit České poště povinnost poskytovat všeobecné služby, jak je stanoveno v § 22 odst. 9 zákona o poštovních službách.

(179)

Pokud jde o tvrzení společnosti Zásilkovna uvedené v 61. bodě odůvodnění a společnosti PNS uvedené v 65. bodě odůvodnění, že české orgány porušily pravidla pro zadávání veřejných zakázek uvedená v čl. 4 odst. 2 směrnice 97/67/ES tím, že do rozsahu povinnosti všeobecných služeb záměrně zahrnuly službu poštovních peněžních poukázek, přičemž stanovily kritéria pro hodnocení/zadání v rámci výběrového řízení ve prospěch České pošty, Komise uvádí, že (jak objasnily české orgány) výběrové řízení (67) bylo navrženo tak, aby se jej mohla zúčastnit řada žadatelů, třebaže nemohli poskytovat celé portfolio služeb, a rovněž umožňovalo udělit několik poštovních licencí na jednotlivé služby. Bylo proto možné určit různé poskytovatele za účelem poskytování jednotlivých služeb zahrnutých do povinnosti všeobecných služeb v souladu s čl. 4 odst. 2 směrnice 97/67/ES. Uchazeč mohl podat také nabídky na jednotlivé poštovní služby, které jsou součástí povinnosti všeobecných služeb vymezených zákonem, vyjma služeb poštovních peněžních poukázek. ČTÚ mimoto umožnil všem potenciálním žadatelům položit otázky týkající se podmínek a rozsahu výběrového řízení pro zajištění maximální transparentnosti a s cílem umožnit všem získat potřebné informace pro přípravu nabídek. Společnost Zásilkovna v tomto ohledu neprojevila každopádně zájem o účast ve výběrovém řízení. Podle názoru Komise nebylo výběrové řízení diskriminační, nýbrž naopak bylo navrženo tak, aby umožnilo kterémukoliv provozovateli poštovních služeb požádat o určení jakožto poskytovatele všeobecných služeb.

(180)

Komise se domnívá, že by se pravidla pro zadávání veřejných zakázek uplatnila pouze v případě, že se členský stát rozhodne uspořádat výběrové řízení na poskytovatele všeobecných služeb, a že by tudíž slučitelnost financování povinnosti všeobecných služeb s vnitřním trhem závisela na tom, zda byla tato pravidla skutečně dodržena. V daném případě se české orgány po neúspěšném výběrovém řízení nakonec rozhodly pro přímé určení zavedeného provozovatele jakožto poskytovatele všeobecných služeb, jak povoluje čl. 7 odst. 2 směrnice 97/67/ES. České orgány přitom použily postup podle § 22 odst. 9 zákona o poštovních službách, podle něhož může ČTÚ uložit rozhodnutím o udělení poštovní licence povinnost poskytovat a zajišťovat všeobecné služby uvedené ve vyhlášení výběrového řízení provozovateli, který nejlépe vyhovuje kritériím hodnocení žádosti. Z tohoto důvodu zahájil ČTÚ z moci úřední s Českou poštou správní řízení o udělení poštovní licence na období od 1. ledna 2018 do 31. prosince 2022, neboť Česká pošta nejlépe splňovala kritéria stanovená ve vyhlášení výběrového řízení. Z toho vyplývá, že přímé pověření České pošty jako poskytovatele všeobecných služeb s ohledem na poštovní služby obecného hospodářského zájmu je v souladu s bodem 19 rámce pro služby obecného hospodářského zájmu z roku 2012. Skutečnost, že české orgány zahrnuly do rozsahu povinnosti všeobecných služeb i služby obecného hospodářského zájmu ve formě poštovních peněžních poukázek, neznamená, že přímé svěření poštovních služeb obecného hospodářského zájmu je nezákonné, neboť české orgány uskutečnily výběrové řízení, které nebylo úspěšné, a teprve poté se rozhodly určit Českou poštu jakožto poskytovatele všeobecných služeb, jelikož se jednalo o provozovatele, který splňoval požadavky na poskytování všech všeobecných služeb, jak byly vymezeny českými orgány. Komise každopádně podotýká, že české orgány mohou využít jednací řízení bez předchozího zveřejnění, pokud ve výběrovém řízení nebyly podány žádné nabídky nebo žádné vhodné nabídky nebo žádné žádosti o účast nebo žádné vhodné žádosti o účast, a to podle čl. 32 odst. 2 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU (68).

(181)

Co se týká přímého zadání služeb obecného hospodářského zájmu ve formě poštovních peněžních poukázek, Komise se domnívá, že české orgány přezkoumaly stávající síť poštovních a finančních institucí (viz 81. bod odůvodnění) a dospěly k závěru, že na trhu nepůsobí žádný jiný provozovatel, který by mohl poskytovat na komerční bázi na celém území České republiky služby poštovních peněžních poukázek způsobem, který se vyžaduje u všeobecné služby, a který by tudíž splňoval technické specifikace stanovené ve výběrovém řízení. Služby obecného hospodářského zájmu ve formě poštovních peněžních poukázek mají zvláštní povahu a způsob poskytování a v době provádění přezkumu všeobecných služeb neexistoval na trhu náhradní produkt poskytovaný na komerční bázi. Za účelem poskytování služeb obecného hospodářského zájmu ve formě poštovních peněžních poukázek musí mít provozovatel hustou a rozsáhlou distribuční síť a zajišťovat každodenní činnosti dodávání ve spojení s vysokými bezpečnostními zárukami. Ostatní provozovatelé takovéto kapacity, které jsou nezbytné pro poskytování služeb obecného hospodářského zájmu ve formě poštovních peněžních poukázek v souladu s požadavky českého státu, neměli k dispozici. Žádný jiný provozovatel nebyl mimoto schopen tyto kapacity rozvinout před obdobím 2018–2022. Pouze Česká pošta vlastnila síť potřebné hustoty, velikosti a kvality, která mohla uspokojovat cíle služby obecného hospodářského zájmu ve formě poštovních peněžních poukázek. I když nelze vyloučit, že konkurenti vyvinou takovouto síť v budoucnu, Česká pošta je jediným provozovatelem, který může v období 2018–2022 spolehlivě poskytovat služby obecného hospodářského zájmu ve formě poštovních peněžních poukázek. Z tohoto důvodu Komise uznává, že Česká pošta vlastní jedinečnou logistickou síť poboček, pokud jde o hustotu, velikost a každodenní činnosti dodávání, což z ní činí během tohoto období jediného možného poskytovatele služeb obecného hospodářského zájmu ve formě poštovních peněžních poukázek. Na tomto základě se Komise domnívá, že se na přímé zadání služeb obecného hospodářského zájmu ve formě poštovních poukázek může vztahovat výjimka týkající se jediného poskytovatele a že tyto služby mohou být svěřeny prostřednictvím jednacího řízení bez předchozího zveřejnění podle čl. 32 odst. 2 písm. b) směrnice 2014/24/EU (69).

(182)

Bod 20 rámce pro služby obecného hospodářského zájmu z roku 2012 uvádí: „Jestliže určitý orgán pověří poskytováním stejné služby obecného hospodářského zájmu několik podniků, měla by se vyrovnávací platba počítat pro každý podnik podle stejné metody.“

(183)

Jelikož oba druhy služeb obecného hospodářského zájmu byly přiděleny pouze České poště, má Komise za to, že požadavek bodu 20 rámce pro služby obecného hospodářského zájmu z roku 2012 není použitelný.

(184)

V bodě 21 rámce pro služby obecného hospodářského zájmu z roku 2012 je uvedeno, že „[v]ýše vyrovnávací platby nesmí překročit částku, která je nezbytná k pokrytí čistých nákladů na plnění závazků veřejné služby, včetně přiměřeného zisku“. V této souvislosti je v bodě 24 rámce pro služby obecného hospodářského zájmu z roku 2012 stanoveno: „Čisté náklady, které jsou nebo podle očekávání budou nezbytné ke splnění závazků veřejné služby, by se měly vypočítat za použití metodiky čistých ušetřených nákladů, pokud to vyžadují právní předpisy Unie nebo členského státu i v jiných případech, v nichž je to možné.“

(185)

V bodě 25 rámce pro služby obecného hospodářského zájmu z roku 2012 se uvádí: „Podle metodiky čistých ušetřených nákladů se čisté náklady, které jsou nezbytné nebo které budou podle očekávání nezbytné k plnění závazků veřejné služby, vypočítají jako rozdíl mezi čistými náklady poskytovatele, který vykonává svou činnost se závazkem veřejné služby, a čistými náklady nebo ziskem téhož poskytovatele, který vykonává svou činnost bez takového závazku.“

(186)

Prováděcí vyhláška č. 466/2012 Sb. stanoví postup ČTÚ při výpočtu čistých nákladů na poskytování všeobecných služeb, jak jsou vymezeny v zákoně o poštovních službách, Českou poštou.

(187)

Metodika čistých ušetřených nákladů použitá českými orgány vychází ze čtyř hlavních prvků:

(188)

Co se týká tvrzení společnosti Zásilkovna uvedeného v 62. bodě odůvodnění písm. f), že při výpočtu čistých ušetřených nákladů je vhodnější metodika alokace nákladů, Komise podotýká, že v souladu s bodem 27 rámce pro služby obecného hospodářského zájmu považuje „metodiku čistých ušetřených nákladů za nejpřesnější metodu určování nákladů na závazek veřejné služby“ . Rovněž v příloze I směrnice 97/67/ES je použita metodika čistých ušetřených nákladů ke stanovení čistých nákladů na poskytování všeobecných služeb.

(189)

Ve faktickém scénáři jsou zohledněny skutečné výnosy a náklady České pošty související s jednotlivými prvky a veškerými jejími činnostmi v letech 2018–2020. Pro roky 2021 a 2022 se bere v úvahu odhad nákladů a výnosů České pošty. Použití skutečných údajů pro období 2018–2020 a odhadovaných údajů pro roky 2021 a 2022 se považuje za přiměřené a přesné, neboť pro období 2018–2020 jsou k dispozici skutečné údaje. Tyto vstupní údaje se považují za vhodné a schopné vyloučit nadměrnou vyrovnávací platbu, neboť jsou odvozeny z účetního systému České pošty, který je (jak je objasněno v 176. bodě odůvodnění) v souladu se směrnicí 2006/111/ES a s bodem 44 rámce pro služby obecného hospodářského zájmu z roku 2012.

(190)

V hypotetickém srovnávacím scénáři se bere v úvahu chování České pošty v případě, že by nebyla pověřena poskytováním všeobecných služeb (poštovních služeb obecného hospodářského zájmu a služeb obecného hospodářského zájmu ve formě poštovních peněžních poukázek) ani provozováním ISDS. Česká pošta uvážila možnosti optimalizace činnosti a ve srovnání s faktickým scénářem provedla v hypotetickém srovnávacím scénáři změny, které se týkají těchto čtyř prvků:

(191)

S ohledem na výše uvedené čtyři prvky české orgány uvádějí, že by Česká pošta: i) ukončila poskytování služeb ISDS, ii) uzavřela řadu poštovních poboček a mimoto přeměnila řadu z nich na pošty Partner (70), iii) snížila četnost doručování u některých poštovních zásilek a iv) ukončila provádění některých administrativních činností souvisejících s požadavky týkajícími se povinnosti všeobecných služeb, nebo by tyto činnosti vykonávala v menším rozsahu. Čtyři prvky hypotetického srovnávacího scénáře jsou blíže popsány níže:

(192)

Zavedení ISDS změnilo u všech uživatelů komunikujících s veřejnou správou formu doručování některých poštovních zásilek, především obyčejných a doporučených dopisů („kanibalizované“ zásilky), a to z doručování ve fyzické formě na doručování v elektronické podobě. V hypotetickém srovnávacím scénáři, kdy by Česká pošta přestala služby ISDS poskytovat, by byly kanibalizované poštovní zásilky doručovány tradičním způsobem, tj. fyzicky. Na straně jedné by se náklady a výnosy České pošty snížily o výnosy z ISDS a související náklady a na straně druhé by výnosy a náklady České pošty vzrostly v důsledku opětovného doručování kanibalizovaných poštovních zásilek ve fyzické podobě. Počet poštovních zásilek ve faktickém a hypotetickém srovnávacím scénáři s přihlédnutím k údajům o kanibalizovaných zásilkách podle odhadu ve 152. bodě odůvodnění rozhodnutí o ISDS je uveden v tabulce 5:

Tabulka 5

Počet poštovních zásilek ve faktickém a hypotetickém srovnávacím scénáři s přihlédnutím k zásilkám kanibalizovaným datovými schránkami (ISDS) podle odhadu v rozhodnutí o ISDS:

(193)

Pro období 2018–2022 bere Česká pošta ve faktickém scénáři v úvahu 3 210 poštovních poboček, které budou součástí sítě poštovních poboček. Tento počet zahrnuje 3 200 povinných poštovních poboček v rámci povinnosti všeobecných služeb a deset dobrovolně provozovaných poboček ve zvláštních turistických oblastech (např. na horách nebo v muzeích v přírodě), jež umožňují turistům posílat dopisy nebo pohlednice se zvláštními známkami. Bez povinnosti poskytovat všeobecné služby by Česká pošta provozovala méně hustou síť a zachovala by pouze ziskové poštovní pobočky s přihlédnutím ke skutečnosti, že držitel poštovní licence je národním provozovatelem poštovních služeb a využívá své prostory tak, aby byla zajištěna dostupnost jeho služeb na území celého státu. Podle interního účetního systému přiřazuje Česká pošta výnosy a náklady poštovním pobočkám s cílem určit ziskovost každé pobočky. Česká pošta analyzovala tyto informace společně s řadou provozních kritérií a kritérií týkajících se dostupnosti, aby rozhodla, zda bude v hypotetickém srovnávacím scénáři daná poštovní pobočka zachována. Na základě analýzy České pošty by v hypotetickém srovnávacím scénáři její síť sestávala z 583 poštovních poboček z povinných poštovních poboček, které Česká pošta provozuje v rámci povinnosti poskytovat všeobecné služby, deseti poštovních poboček nad rámec povinných poštovních poboček a 462 pošt Partner. Jelikož by podle hypotetického srovnávacího scénáře bylo uzavřeno přibližně 80 % poštovních poboček, činila by maximální vzdálenost mezi většinou (přibližně 89 %) komerčních poštovních poboček a pošt Partner (třebaže by byla větší než ve faktickém scénáři) méně než 10 km. Podle názoru České pošty by se v takovém případě výrazně snížila dostupnost všech služeb nabízených na poštovních pobočkách (včetně poštovních služeb a služeb poštovních peněžních poukázek). Počet povinných poboček, které budou v hypotetickém srovnávacím scénáři ponechány, se během doby trvání pověření pokládá za stálý a představuje předběžné výhledové rozhodnutí o optimalizaci činnosti. Tabulka 6 udává síť poštovních poboček (počet poboček) v rámci faktického a hypotetického srovnávacího scénáře:

Tabulka 6

Počet poštovních poboček podle faktického a hypotetického srovnávacího scénáře

(194)

České orgány uvedly, že nižší četnost doručování listovních zásilek by znamenala přechod z doručování pět dní v týdnu na pět dní každé dva týdny. Trh s doručováním balíků je dostatečně konkurenční, a u balíků by se tudíž četnost doručování nesnížila. České orgány také objasnily, že se v období 2018–2022 očekávají změny v doručování listovních zásilek. Ve faktickém scénáři byl v roce 2020 zaveden nový režim doručování. Stávající režim doručování D+1 (71) bude prodloužen na doručování D+n a předpokládá se, že se většina poptávky přesune na doručování D+n, jelikož zákazníci upřednostňují úsporu nákladů na doručení před rychlostí doručení. V hypotetickém srovnávacím scénáři nabídka spočívá v doručování D+n. V rámci celostátního monitorování přezkoumala Česká pošta četnost a počet doručených listovních zásilek u jednotlivých adres (tj. domácností). Tabulky 6a a 6b ukazují počet potřebných pracovníků v ekvivalentech plného pracovního úvazku (FTE), jakož i počet vozidel potřebných ve faktickém scénáři a v hypotetickém srovnávacím scénáři pro doručování pět dní každé dva týdny.

Tabulka 7a

Doručovací síť v roce 2018

Tabulka 7b

Doručovací síť v roce 2019

Tabulka 7c

Doručovací síť v letech 2020, 2021 a 2022

(195)

Česká pošta by přestala rovněž vykonávat určité administrativní činnosti související s poskytováním všeobecných služeb. Jedná se o tyto administrativní činnosti související s poskytováním všeobecných služeb, které by podle hypotetického srovnávacího scénáře Česká pošta přestala vykonávat:

(196)

Co se týká věrohodnosti hypotetického srovnávacího scénáře, podle něhož by se významně zmenšila síť poštovních poboček, české orgány objasnily, že Česká pošta provozuje několik typů poštovních poboček, od malých poštovních poboček s jednou přepážkou v malých obcích po velké poštovní pobočky s mnoha přepážkami ve velkých městech. Počet zákazníků obsloužených konkrétní poštovní pobočkou závisí na její velikosti. Nejvyšší počet zákazníků obsluhují velké a střední poštovní pobočky nacházející se v hustě obydlených oblastech. V hypotetickém srovnávacím scénáři jsou tyto poštovní pobočky většinou zachovány. Na druhou stranu by v hypotetickém srovnávacím scénáři nebyly ponechány malé poštovní pobočky obsluhující menší počty zákazníků. Podle názoru českých orgánů není zjednodušený předpoklad, že uzavření 81,5 % poštovních poboček (většinou menších a ztrátových) povede k přesunu 81,5 % poptávky na zbývající poštovní pobočky, správný a neodpovídá situaci v České republice. Podle finančních údajů vytváří 583 poštovních poboček, které jsou v hypotetickém srovnávacím scénáři ponechány, [50–75] % výnosů (poptávky) z celkového objemu výnosů zaznamenaných na poštovních pobočkách v roce 2018. Celkem 2 155 poštovních poboček, jež mají být uzavřeny, vytvořilo v roce 2018 pouze [15–35] % výnosů a v ostatních letech je tento poměr podobný. Některé z výnosů plynoucích z poštovních poboček, které mají být uzavřeny, jsou převedeny na pošty Partner, neboť na ně se přesune poptávka zákazníků u doporučených dopisů a balíků, o zbývající část poptávky Česká pošta přijde, jelikož někteří zákazníci přestanou využívat její služby, včetně poštovních peněžních poukázek. Co se týče poštovních peněžních poukázek, ztraceno bude [30–55] % výnosů vytvořených uzavřenými pobočkami. Celkový účinek na poptávku byl odhadnut nejen na základě výsledků průzkumu, nýbrž také jiných skutečností, jako je vzdálenost k nejbližší poštovní pobočce a dostupnost podobné služby na trhu.

(197)

Pokud jde o účinek snížení četnosti doručování na poptávku, české orgány uvedly, že ČTÚ vzal v potaz řadu okolností, jež by mohly ovlivnit změnu poptávky, nejen průzkum trhu (viz 90. bod odůvodnění). Dalším důležitým prvkem bylo například to, nakolik jsou dostupné služby, které mohou nahradit doručování listovních zásilek. Zatímco doručování expresních balíků nabízí v Česku několik provozovatelů, zaručené doručení listovních zásilek podle modelu D+1 nabízejí pouze kurýrní služby. Očekává se, že jednotliví zákazníci zpravidla nepřejdou ke kurýrním službám či elektronické komunikaci za účelem doručení D+1. Místo toho by přešli na režim doručování D+n. Jednotliví zákazníci mohou využít kurýrní služby nebo elektronickou komunikaci, důvod pro využití těchto služeb namísto odeslání listovních zásilek však bude pravděpodobně jiný a nesouvisí se změnou v četnosti doručování z D+1 na D+n, neboť ani zásilka doručená podle modelu D+1 nemůže konkurovat elektronické komunikaci, pokud jde o rychlost a cenu; kurýrní služby jsou navíc mnohem dražší. Česká pošta změnila v únoru 2020 četnost doručování a nabízí „ekonomické zásilky“ s doručením D+n a „prioritní zásilky“ s doručením D+1. Ekonomické zásilky jsou o 7 CZK levnější než prioritní zásilky (tento rozdíl platí u obyčejných i doporučených dopisů). Podle údajů České pošty týkajících se poměru ekonomických a prioritních zásilek pro období od února do května 2020, které jsou uvedeny v tabulce 7, upřednostňuje většina zákazníků nižší ceny oproti rychlejšímu, avšak dražšímu doručení (přibližně [93–96] % zákazníků volí ekonomický model u obyčejných dopisů a zhruba [82–87] % u doporučených dopisů), což odpovídá výsledkům průzkumu.

Tabulka 8

Poměr prioritních a ekonomických zásilek (všichni zákazníci):

(198)

Co se týká tvrzení společnosti PNS uvedeného v 67. bodě odůvodnění, že se Česká pošta rozhodla dobrovolně provozovat do roku 2016 řadu poštovních poboček, Komise uvádí, že rozhodnutí České pošty ohledně dobrovolného provozování řady poboček v období 2013–2015 nevede nutné k závěru, že by Česká pošta měla zvolit stejný přístup i v období 2018–2020. Jak mimoto české orgány objasnily v 85. bodě odůvodnění, rozhodnutí České pošty o dočasném zachování těchto poštovních poboček mělo z ekonomického hlediska smysl vzhledem k chystanému politickému rozhodnutí zvýšit počet povinných poštovních poboček na 3 200. Komise také podotýká, že členské státy v zásadě nemusí v každém oznámení vyrovnávací platby za plnění povinnosti všeobecné služby použít stejný hypotetický scénář, nýbrž se mohou rozhodnout přizpůsobit jej vývoji na trhu. Takovýto vývoj na trhu se reálně odráží v nákladech a výnosech každé poštovní pobočky, jelikož jsou vzaty v úvahu v analýze za účelem rozhodnutí, která pobočka by měla být v hypotetickém srovnávacím scénáři uzavřena a která by měla zůstat otevřená. Rozhodujícím faktorem je však každopádně to, zda byl zvolený hypotetický srovnávací scénář vyčíslen správně a realisticky, jak je uvedeno v 205. a 206. bodě odůvodnění.

(199)

Co se týče tvrzení společnosti Zásilkovna v 62. bodě odůvodnění a tvrzení společnosti PNS v 71. a 72. bodě odůvodnění, že Česká pošta není správně řízeným podnikem, jelikož přesně nevysvětluje a neodůvodňuje nezbytnost veškerých nákladů potřebných pro efektivní plnění povinnosti, Komise uvádí, že výdaje České pošty sleduje Ministerstvo vnitra, přičemž Česká pošta současně zavedla vlastní podnikový compliance program proti korupci a jiným formám nekalého jednání, a pokud navzdory všem zavedeným opatřením existují pochybnosti ohledně udělení konkrétní zakázky, je dotyčná záležitost předložena příslušným orgánům, jako je Městský soud v Praze. Komise se proto domnívá, že společnost Zásilkovna neprokázala, že Česká pošta není správně řízeným podnikem. Komise dále opakuje svůj závěr uvedený ve 175. bodě odůvodnění, že zavedené oddělení účtů mezi činnostmi mimo služby obecného hospodářského zájmu a činnostmi v rámci těchto služeb je v souladu se směrnicí 2006/111/ES a s bodem 44 rámce pro služby obecného hospodářského zájmu z roku 2012. Výpočet čistých ušetřených nákladů tudíž skutečně zahrnuje pouze nezbytné náklady České pošty na plnění povinnosti. Metodika čistých nákladů navíc nezohledňuje pouze náklady, které by vynaložil průměrný, správně řízený a přiměřeně vybavený podnik ve stejném odvětví, jelikož by to znamenalo, že dotyčné opatření daný podnik nezvýhodňuje (bylo by splněno i čtvrté kritérium stanovené v rozsudku ve věci Altmark – 120. a 121. bod odůvodnění). Komise rovněž uvádí, že přímé zadání ohledně sčítání lidu v roce 2021 České poště zmíněné v 72. bodě odůvodnění není předmětem tohoto rozhodnutí.

(200)

S ohledem na tvrzení společnosti Zásilkovna v 62. bodě odůvodnění a tvrzení společnosti PNS ve 44., 45. a 69. bodě odůvodnění, že Česká pošta neodečetla od konečných čistých ušetřených nákladů ztráty, které jí vznikly dobrovolně poskytováním služeb mimo povinnost všeobecných služeb za ceny, které jsou nižší než náklady, Komise uvádí, že slevy mohou být v zásadě poskytnuty i u služeb v rámci povinnosti poskytovat všeobecné služby. V článku 12 směrnice 97/67/ES je stanoveno, že ceny musí vycházet z nákladů. Na produkty nespadající do rozsahu všeobecných služeb se však povinnost týkající se orientace na náklady nevztahuje a Česká pošta může své ceny stanovit libovolně na základě poptávky a nabídky. Kromě tvrzení stěžovatelů týkajících se produktů mimo rozsah povinnosti všeobecných služeb Komise každopádně posoudila snížené ceny i u produktů v rámci povinnosti všeobecných služeb a na základě informací předložených českými orgány zjistila, že dobrovolně snížené ceny produktů v rámci povinnosti všeobecných služeb jsou vyšší než jejich průměrné variabilní náklady a jako takové nemají nepatřičný dopad na čisté ušetřené náklady. Závěrem Komise uvádí, že alokace nákladů, fixních i variabilních, různým produktům nesouvisí s cenou jednotlivých produktů, ať už sníženou, či nikoli. Jelikož náklady každého produktu vycházejí ze spotřeby zdrojů a neorientují se na cenu, metodika alokace nákladů a příslušné alokační klíče představují rozhodující prvky při přiřazování nákladů jednotlivým produktům. Jak je však objasněno ve 169. až 172. bodě odůvodnění, Komise zjistila, že metodika alokace nákladů a příslušné alokační klíče jsou v souladu se směrnicí 97/67/ES, vnitrostátními právními předpisy a pravidly schválenými ČTÚ, jak osvědčil nezávislý auditor pro období 2018–2020. Komise proto vyvozuje závěr, že Česká pošta nepřiřazuje náklady na produkty mimo povinnost všeobecných služeb nepatřičně produktům v rámci povinnosti všeobecných služeb, aby zvýšila čisté ušetřené náklady.

(201)

Pokud jde o tvrzení společnosti Zásilkovna uvedené v 62. bodě odůvodnění a tvrzení společnosti PNS v 69. bodě odůvodnění, že výrazné snížení počtu poštovních poboček je zcela nereálné a v rozporu s tržními trendy a že nebylo správně vyčísleno, Komise opakuje své připomínky uvedené ve 197. bodě odůvodnění, že v hypotetickém srovnávacím scénáři je odhadovaný účinek nejen činnosti v rámci povinnosti všeobecných služeb, jak jsou vymezeny českými orgány, nýbrž také činnosti mimo tuto povinnost na poptávku spolehlivý. V reakci na rychlý rozvoj segmentu výdejních míst (segment meziročně roste o 70–100 % a v současnosti na něj připadá přibližně 20 % distribuce zboží z internetových obchodů) zavedla Česká pošta podobný produkt s nízkými náklady nazvaný Balík do Balíkovny, což prokazuje, že přeměna poštovních poboček na pošty Partner je v souladu s vývojem trhu.

(202)

Co se týká tvrzení společnosti Zásilkovna v 66. bodě odůvodnění a tvrzení společnosti PNS v 72. bodě odůvodnění, že snížení četnosti doručování představuje současnou situaci České pošty, která nebyla při vyčíslení příslušného účinku na poptávku zohledněna, Komise uvádí, že i v případě nového režimu dvourychlostního doručování má Česká pošta i nadále povinnost doručovat každý den, pokud to zákazníci vyžadují a za tuto službu zaplatí. V hypotetickém srovnávacím scénáři takovéto doručování neexistuje. České orgány ve výpočtech čistých ušetřených nákladů každopádně rozlišují období před zavedením dvourychlostního doručování a posléze, přičemž vyčíslení příslušného účinku na poptávku vycházelo z řádného průzkumu trhu a je podpořeno nedávnými zjištěními týkajícími se zákaznických trendů.

(203)

S ohledem na tvrzení společnosti Zásilkovna v 36. bodě odůvodnění, že v období 2013–2017 byla České poště vyplácena nadměrná náhrada za plnění povinnosti všeobecných služeb a že Česká pošta tuto nadměrnou vyrovnávací platbu využila ke křížovému subvencování svých komerčních činností, Komise uvádí, že vyrovnávací platba za plnění povinnosti všeobecných služeb v období 2013–2017 byla schválena v rozhodnutí o poskytování všeobecné poštovní služby z roku 2018, jež potvrdil Tribunál v rozsudku ve věci T-316/18 (72). Jelikož toto rozhodnutí nebylo napadeno, platí zjištění Komise uvedená v tomto rozhodnutí a jsou konečná.

(204)

Komise podotýká, že v průběhu formálního vyšetřovacího řízení revidovalo Česko oznámené výpočty čistých ušetřených nákladů uvážením konzervativnějších předpokladů v hypotetickém srovnávacím scénáři (tj. snížení čistých ušetřených nákladů). Česko konkrétně předpokládalo: i) vyšší posílení kapacit ponechaných komerčních poštovních poboček za účelem uspokojení odkloněné poptávky z uzavřených poboček a ii) vyšší ztráty příjmů v důsledku konzervativnějšího výkladu výsledků průzkumů trhu. Česko rovněž ve faktickém scénáři zohlednilo skutečné údaje, pokud byly k dispozici, namísto odhadovaných údajů, takže výpočty čistých ušetřených nákladů jsou realističtější; pomocí náhradních výpočtů prokázalo, že by Česká pošta dosáhla dodatečných úspor nákladů v rámci svých činností v oblasti vyzvedávání/doručování, aniž by však tyto úspory nákladů zohlednila ve výpočtech čistých ušetřených nákladů; prokázalo, že dobrovolně snížené ceny produktů v rámci povinnosti všeobecných služeb, které jsou nabízeny velkým zákazníkům, jsou vyšší než příslušné průměrné variabilní náklady, a neovlivňují tudíž nepatřičně čisté ušetřené náklady, a ve výpočtu ušetřených čistých nákladů na plnění povinnosti všeobecných služeb správně zohlednilo čisté ušetřené náklady na ISDS, které byly aktualizovány pomocí skutečných údajů. Česko proto snížilo oznámenou celkovou výši čistých ušetřených nákladů v období 2018–2022 z 12 300 433 665 CZK na 9 996 852 907 CZK, což je úprava o minus 18,73 %, jak je podrobně uvedeno pro každý rok v tabulce 9:

Tabulka 9

Oznámené čisté ušetřené náklady a upravené čisté ušetřené náklady

(205)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem má Komise za to, že popsaný hypotetický srovnávací scénář je věrohodný a vychází z racionálních předpokladů, které zohledňují úsilí České pošty o optimalizaci činnosti úsporou nákladů a zvýšením výnosů, přičemž odhad účinku poptávky na služby České pošty byl správný, na rozdíl od tvrzení stěžovatelů uvedených v 62. bodě odůvodnění písm. c) a v 68. bodě odůvodnění. Komise se dále domnívá, že vysvětlení, která poskytly Česká pošta (jak je uvedeno v 73. až 80. bodě odůvodnění) a české orgány (jak je uvedeno v 81. až 93. a 197. až 198. bodě odůvodnění), jsou přiměřená a postačují k rozptýlení pochybností, jež Komise vyslovila v rozhodnutí o zahájení řízení. Za tržních podmínek je pochopitelné, že by Česká pošta uzavřela poštovní pobočky, které jsou ztrátové, a zachovala ziskové pobočky. Komise nepokládá porovnání poštovní sítě uvedené v hypotetickém srovnávacím scénáři se sítěmi stěžovatelů za smysluplné z toho důvodu, že tzv. „poštovní pobočky“ stěžovatelů jsou převážně prodejní místa (např. novinové stánky) a výdejní místa (tj. prostory třetích osob poskytnuté za provizi), jež nelze považovat za rovnocenná poštovním pobočkám ve smyslu zákona o poštovních službách. Tato prodejní místa nesplňují příslušné požadavky stanovené ve vnitrostátních právních předpisech a nemohou nabízet celou škálu služeb v rámci povinnosti všeobecných služeb. Stejně tak je také logické, že by se četnost doručování změnila s cílem přizpůsobit se tržním podmínkám a nutnosti snížit ztráty. Ačkoliv by nižší četnost doručování a omezení sítě poštovních poboček mělo negativní dopad na poptávku, české orgány toto vzaly při navrhování hypotetického srovnávacího scénáře v úvahu.

(206)

Je nutné zjistit výši nákladů a výnosů odpovídajících zrušeným činnostem a prvkům sítě. Zdrojem těchto informací je interní účetnictví České pošty, tj. oddělená účetní evidence nákladů a výnosů, zejména nákladů a výnosů zjištěných v jednotlivých skupinách nákladů (nákladových střediscích). Používá se metoda ABC. Pokud by nebyla dotyčná činnost vykonávána nebo pokud by nebyly určité prvky sítě provozovány, související náklady by byly ušetřeny. Náklady spojené s provozem jednotlivých poštovních poboček jsou zaznamenány ve zvláštních nákladových střediscích. Každá poštovní pobočka má ve svém účetnictví individuální evidenci veškerých nákladů na provoz budovy a vybavení a na údržbu a opravy, veškerých mzdových nákladů na zaměstnance přepážek a jiných přímých nákladů souvisejících s poskytováním určitých služeb (např. používání štítků, ceniny, poplatky za přístup do externích databází atd.). V účetnictví jednotlivých poštovních poboček jsou zaznamenány rovněž výnosy z poštovních a jiných služeb poskytovaných poštovními pobočkami. Výnosy plynoucí z určité poštovní pobočky jsou dále zaznamenány (v plné výši) v jejím nákladovém středisku bez ohledu na skutečnost, že tyto výnosy pokrývají také náklady na jiné části poštovního řetězce (tj. třídění, přeprava a doručení). Výnosy z poštovních služeb jsou rozděleny mezi tyto části poštovního řetězce, aby bylo možno porovnat náklady poštovních poboček s příslušnou částí výnosů generovaných těmito pobočkami. Účelem je posoudit, zda je určitá poštovní pobočka zisková, či nikoli, což je důležité pro rozhodnutí, zda bude tato poštovní pobočka v hypotetickém srovnávacím (alternativním) scénáři zachována.

(207)

Tabulky 10–14 porovnávají náklady poštovních poboček ve faktickém a hypotetickém srovnávacím scénáři a určují ušetřené náklady v důsledku omezení navrženého v hypotetickém srovnávacím scénáři pro období 2018–2022.

Tabulka 10

Porovnání nákladů všech poštovních poboček ve faktickém a hypotetickém srovnávacím scénáři (rok 2018)

Tabulka 11

Porovnání nákladů všech poštovních poboček ve faktickém a hypotetickém srovnávacím scénáři (rok 2019)

Tabulka 12

Porovnání nákladů všech poštovních poboček ve faktickém a hypotetickém srovnávacím scénáři (rok 2020)

Tabulka 13

Porovnání nákladů všech poštovních poboček ve faktickém a hypotetickém srovnávacím scénáři (rok 2021)

Tabulka 14

Porovnání nákladů všech poštovních poboček ve faktickém a hypotetickém srovnávacím scénáři (rok 2022)

(208)

Nelze však očekávat, že je možné v plné výši dosáhnout všech odhadovaných úspor nákladů v důsledku navrhovaného uzavření některých poštovních poboček a ukončení služeb ISDS v hypotetickém srovnávacím scénáři. Pokud je určitá poštovní pobočka uzavřena nebo služba ISDS již není poskytována, poptávka po službách poskytovaných danou pobočkou nezmizí zcela, zatímco poštovní zásilky, které byly kanibalizovány službou ISDS, budou v hypotetickém srovnávacím scénáři nadále doručovány tradiční poštou (tj. v papírové podobě) Tato změna poptávky ovlivňuje náklady i výnosy, a proto musí být v hypotetickém srovnávacím scénáři zohledněna. České orgány objasnily, že za účelem modelování změny poptávky použily tržní průzkumy a analýzu uvedenou v rozhodnutí o ISDS (viz 193. bod odůvodnění). Podle provedených průzkumů by se někteří zákazníci rozhodli po uzavření jejich poštovní pobočky dále využívat služby České pošty a svou poptávku po službách by uspokojili na jiné poštovní pobočce. Určitá poptávka by však byla nevyhnutelně ztracena, jelikož někteří zákazníci by přešli ke konkurentům a někteří zákazníci by se rozhodli svou poptávku snížit. Česká pošta by proto přišla o výnosy plynoucí ze služeb obecného hospodářského zájmu i z jiných služeb. Vyčíslení předpokládaného poklesu výnosů kvůli změně poptávky po uzavření poštovních poboček je uvedeno v tabulce 15.

Tabulka 15

Pokles výnosů (2018–2022)

(209)

Česko objasnilo, že by v hypotetickém srovnávacím scénáři nebyly vynaloženy veškeré náklady spojené s poskytováním služby ISDS (ve faktickém scénáři). ISDS je z provozního a technologického hlediska oddělený od činností v rámci tradiční poštovní sítě a mezi ISDS a poštovními a jinými procesy zavedenými v poštovních pobočkách, přepravní síti nebo místech dodání neexistují žádné společné procesy, takže lze přesně určit ušetřené přímé náklady na ISDS.

(210)

V návaznosti na analýzu dopadu na výnosy skutečnost, že zákazníci uspokojují svou poptávku po poštovních a jiných službách na jiné poštovní pobočce, znamená, že v této pobočce musí být k dispozici dostatečná kapacita. Je-li zapotřebí dodatečná kapacita, zvyšuje to náklady této poštovní pobočky na lidské zdroje a vybavení. Náklady na vytvoření dostatečné (dodatečné) kapacity na poštovních pobočkách, které zůstanou otevřené, proto představují položku, která snižuje náklady ušetřené uzavřením jiných poštovních poboček (tj. snížení částky, která má být podle odhadu ušetřena, v tabulkách 10–14). Výpočet této dodatečné kapacity vychází z objemu služeb, jež by se podle očekávání přesunuly z uzavřených poštovních poboček. Objem se promítá do odpracovaných hodin na základě norem pracovní doby u daných činností a dále se promítá do (dodatečných) nákladů. Náklady spojené s nutností zvýšit kapacitu na ponechaných poštovních pobočkách a dopad na ušetřené náklady jsou uvedeny v tabulce 16.

Tabulka 16

Úspory nákladů u sítě poštovních poboček po zohlednění navýšení kapacity (2018–2022)

(211)

Česká pošta provedla s pomocí externího poradce analýzu množství a četnosti listovních zásilek doručovaných na území celého státu. Analýza vycházela z četnosti návštěv individuálních prostor zákazníků v jednotlivých listovních doručovacích okrscích, jakož i ze struktury doručovaných zásilek.

(212)

Česká pošta nemá v úmyslu změnit doručování balíků, jelikož trh s doručováním balíků je dostatečně konkurenční. Četnost doručování balíků proto v hypotetickém srovnávacím scénáři nepodléhá žádným změnám.

(213)

Pro období 2018–2019 zahrnuje u obyčejných a doporučených dopisů faktický scénář režim doručování D+1 a hypotetický srovnávací scénář režim doručování D+n. Nižší četnost doručování v hypotetickém srovnávacím scénáři vede k úsporám u vozidel a pracovních sil (tj. počtu poštovních doručovatelů). Úspory nákladů jsou odvozeny z analýzy nákladů zaznamenaných v účetnictví v nákladových střediscích a ve specializovaných provozních systémech (tj. systém měření produktivity doručování). Náklady jsou rozděleny na dva typy: fixní náklady spojené s doručováním poštovních zásilek a variabilní náklady související s manipulací s listovními zásilkami (vhození dopisů do schránek, předání doporučených dopisů, provedení záznamů o doručení – podpisy příjemců). Náklady na uskutečnění doručovací trasy lze považovat za náklady, které lze ušetřit, pokud by poštovní doručovatel doručovací trasu neuskutečnil (ušetřené náklady na vozidlo, palivo a zaměstnance). Náklady na činnosti spojené s vlastním doručením (předáním) zásilek adresátům jsou částečně ušetřeny v závislosti na přesném snížení poptávky po službách.

(214)

V období 2020–2022 zahrnuje u listovních zásilek faktický scénář režim doručování D+1 a D+n a hypotetický srovnávací scénář režim doručování D+n. Čisté náklady na doručování jsou pro období 2020–2022 nižší, neboť zahrnují pouze dodatečné náklady a dodatečné výnosy spojené s doručováním listovních zásilek v režimu D+1. Neočekává se, že snížení četnosti doručování sníží poptávku po službách. Pokles poptávky se předpokládá pouze v důsledku omezení sítě poštovních poboček.

(215)

Předpoklady uvedené v 215. bodě odůvodnění potvrdil nejen průzkum trhu, nýbrž také nedávná pozorování trhu, jak je uvedeno v 203. bodě odůvodnění. Při měření ušetřených nákladů je každý typ úspor nákladů vyčíslen zvlášť. Úspory nákladů jsou podrobně uvedeny v tabulkách 17–21.

Tabulka 17

Úspory nákladů v důsledku snížení četnosti doručování s přihlédnutím k dopadu způsobenému zrušením ISDS (2018)

Tabulka 18

Úspory nákladů v důsledku snížení četnosti doručování s přihlédnutím k dopadu způsobenému zrušením ISDS (2019)

Tabulka 19

Úspory nákladů v důsledku snížení četnosti doručování s přihlédnutím k dopadu způsobenému zrušením ISDS (2020)

Tabulka 20

Úspory nákladů v důsledku snížení četnosti doručování s přihlédnutím k dopadu způsobenému zrušením ISDS (2021)

Tabulka 21

Úspory nákladů v důsledku snížení četnosti doručování s přihlédnutím k dopadu způsobenému zrušením ISDS (2022)

(216)

Ve faktickém scénáři existují administrativní činnosti, které jsou přímo spojené s poskytováním všeobecných služeb, jak jsou vymezeny českými orgány. Česká pošta předpokládá v hypotetickém srovnávacím scénáři ukončení některých těchto činností.

(217)

Existují jiné administrativní činnosti, které by v hypotetickém srovnávacím scénáři Česká pošta vykonávala dobrovolně, ačkoli v menším rozsahu než ve faktickém scénáři. Česká pošta by například nadále vedla systém nákladového účetnictví, i kdyby jí nebyla svěřena povinnost poskytovat všeobecné služby vymezené českými orgány.

(218)

Příslušnými administrativními činnostmi, které Česká pošta podle hypotetického srovnávacího scénáře plánuje ukončit, jsou:

(219)

Související úspory nákladů plynoucí z omezení těchto administrativních činností jsou uvedeny v tabulkách 22 až 26.

Tabulka 22

Úspory nákladů plynoucí z administrativních činností (2018)

Tabulka 23

Úspory nákladů plynoucí z administrativních činností (2019)

Tabulka 24

Úspory nákladů plynoucí z administrativních činností (2020)

Tabulka 25

Úspory nákladů plynoucí z administrativních činností (2021)

Tabulka 26

Úspory nákladů plynoucí z administrativních činností (2022)

(220)

Nehmotné a tržní výhody jsou výhody, které plynou poskytovateli z jeho statusu poskytovatele všeobecných služeb a které vedou ke zvýšení jeho ziskovosti.

(221)

Mezi typické nehmotné výhody v odvětví poštovních služeb uváděné v literatuře patří:

(222)

Nehmotné a tržní výhody související se statusem poskytovatele všeobecných služeb, které byly určeny Českou poštou, jsou uvedeny níže:

(223)

Zvýšení hodnoty značky se považuje za výhodu, jelikož poskytovatel všeobecných služeb dosáhne vyšších výnosů, neboť značka je dobře známá a lidé věří, že zaručuje určitou kvalitu služeb. Tato výhoda je vyjádřena finančně jako výše výnosů odpovídajících procentu zákazníků držitele licence, kteří by jeho poštovních služeb nevyužívali, pokud by neposkytoval všeobecné služby, jak jsou vymezeny českými orgány. Pro výpočet této výhody byl použit procentní poměr 0,4 % (73) a byly zohledněny závěry vyvozené v rámci „Studie o zásadách používaných pro výpočet čistých nákladů na povinnost všeobecných poštovních služeb“ (Study on the principles used to calculate the net costs of the postal USO) (74).

(224)

Výhoda vyplývající z výhradního práva poskytovatele všeobecných služeb prodávat poštovní známky a jiné ceniny je dána skutečností, že některé prodané známky a ceniny nejsou nikdy použity (jsou například sbírány pro filatelistické účely). Hodnota této výhody je vyjádřena finančně jako součet: i) odhadu hodnoty prodaných a nepoužitých poštovních známek a cenin a ii) odhadu výnosů z prodeje poštovních známek, cenin a ostatních podobných produktů pro filatelistické účely.

(225)

Posílený účinek reklamy se považuje pro poskytovatele všeobecných služeb za výhodu, neboť mu umožňuje používat vybrané části jeho majetku (například automobily nebo budovy) pro účely marketingu. Tuto výhodu lze vyčíslit jako úspory poskytovatele všeobecných služeb v oblasti marketingových nákladů (např. nákladů, které by musel platit na trhu za propagaci své značky a produktů v tom samém místě), přičemž se zohlední skutečné výnosy získané z pronájmu reklamních ploch v jeho prostorách jiným podnikům. Například pro výpočet hodnoty reklamní plochy v prostorách se použily ceníky reklamních společností nebo obcí. Tyto ceny byly následně přepočteny na velikost reklamní plochy v prostorách České pošty. Na tomto základě odhadly české orgány hodnotu plynoucí z reklamy na budovách a na vozidlech.

(226)

Poštovní služby, které jsou součástí povinnosti poskytovat všeobecných služeb, jak jsou vymezeny českými orgány, jsou osvobozeny od daně z přidané hodnoty (DPH). Osvobození těchto služeb od DPH ovlivňuje poskytovatele v hypotetickém srovnávacím scénáři dvěma způsoby: i) v oblasti jeho výnosů (výhoda závisí na cenové elasticitě u různých kategorií zákazníků) a ii) v oblasti jeho nákladů (poskytovatel všeobecných služeb v současné době nemůže uplatnit DPH na vstupu u faktur, které se týkají všeobecných služeb).

(227)

Při výpočtu této nehmotné výhody byly zohledněny oba dopady DPH a výsledná hodnota se rovná rozdílu těchto prvků.

(228)

Dopad v oblasti výnosů se vypočítá na základě toho, jak by zákazníci poštovních služeb vnímali zavedení DPH ve výši 21 %. Pro stanovení výše výhody vyplývající z DPH má zásadní význam struktura zákazníků z hlediska toho, zda jsou plátci DPH (či nikoliv). Zákazníci, kteří si nemohou uplatnit DPH ve svém daňovém přiznání (podniky – neplátci DPH), by zvýšení cen v důsledku zavedení DPH vnímali jako absolutní nárůst cen, což by je mohlo od využívání poštovních služeb České pošty odradit. U zákazníků se zvláštním režimem (státní orgány) lze očekávat určité snížení výnosů; pouze u doporučených dopisů je elasticita nízká, neboť některé typy dokumentů musí být zasílány doporučeně. Hodnota výhody DPH byla u doporučených dopisů stanovena (75) ve výši [2–8] % výnosů z doporučených dopisů veřejné správy. Zvýšení ceny v důsledku DPH by se mohlo projevit ve velké míře u koncových (maloobchodních) zákazníků. Výhoda DPH ve vztahu k těmto zákazníkům byla vyčíslena ve výši [4–9] % výnosů ze služeb. Zákazníci, kteří jsou plátci DPH, si mohou DPH uplatnit ve svém daňovém přiznání, a zvýšení ceny o DPH by proto na ně nemělo negativní dopad a jejich chování by nárůstem ceny o DPH nebylo ovlivněno. Z tohoto důvodu nepředstavuje DPH ve vztahu k těmto zákazníkům výhodu.

(229)

České orgány objasnily, že zvážily rovněž potenciální nehmotné výhody uvedené ve 215. bodě odůvodnění písm. e) až g), domnívají se však, že by v případě České pošty nebyly relevantní. Podle českých orgánů jsou v hypotetickém srovnávacím scénáři započítány úspory z rozsahu, takže výpočet nehmotné výhody tohoto typu by vedl ke dvojímu započtení. Pokud jde o výhodu všudypřítomnosti a výhodu sítě České pošty, české orgány zastávají názor, že tyto prvky (jak se zdá) představují pro určeného držitele poštovní licence spíše nevýhodu, neboť tento je povinen provozovat poštovní pobočky i v místech s nízkou (nedostatečnou) poptávkou. Tuto nevýhodu vyrovnává jen mírně možnost komerčního využití poštovních poboček s velkým portfoliem služeb. Konkurenti České pošty navíc rovněž nabízejí doručovací služby na území celého státu bez nutnosti udržovat takovouto hustou síť poštovních poboček, která musí splňovat minimální požadavky z hlediska dostupných služeb. Co se týče uplatňování jednotných cen, české orgány vysvětlily, že by Česká pošta nabízela jednotné ceny rovněž v hypotetickém srovnávacím scénáři, a proto by z nich neplynula žádná výhoda. Jednotné ceny navíc nabízejí i jiní provozovatelé poštovních služeb.

(230)

V tabulce 27 je uvedena roční odhadovaná výše nehmotných výhod podle kategorie nehmotné výhody, jakož i souhrnná hodnota.

Tabulka 27

Nehmotné výhody v období 2018–2022

(231)

Tabulky 28 až 32 podávají přehled různých prvků výpočtu celkových čistých nákladů na ISDS i povinnost všeobecných služeb vymezených českými orgány, jak je vysvětleno výše.

Tabulka 28

Souhrn výpočtu čistých celkových nákladů na ISDS a povinnost všeobecných služeb za rok 2018

Tabulka 29

Souhrn výpočtu čistých celkových nákladů na ISDS a povinnost všeobecných služeb za rok 2019

Tabulka 30

Souhrn výpočtu čistých celkových nákladů na ISDS a povinnost všeobecných služeb za rok 2020

Tabulka 31

Souhrn výpočtu čistých celkových nákladů na ISDS a povinnost všeobecných služeb za rok 2021

Tabulka 32

Souhrn výpočtu čistých celkových nákladů na ISDS a povinnost všeobecných služeb za rok 2022

(232)

Tabulka 33 podává přehled čistých ušetřených nákladů České pošty na povinnost všeobecných služeb, které odpovídají rozdílu mezi čistými ušetřenými náklady na povinnost všeobecných služeb a ISDS a čistými ušetřenými náklady na ISDS přepočítanými podle metodiky schválené v rozhodnutí o ISDS, avšak s přihlédnutím ke skutečným údajům ve faktickém scénáři pro období 2018–2021.

Tabulka 33

Čisté ušetřené náklady České pošty na povinnost všeobecných služeb v období 2018–2022

(233)

Komise uvádí, že metodika pro výpočet čistých nákladů České pošty na povinnost poskytovat všeobecné služby, jak byly vymezeny českými orgány, není založena na metodice přiřazování nákladů, která počítá čisté náklady nezbytné k plnění závazků veřejné služby jako rozdíl mezi náklady a výnosy určeného poskytovatele v souvislosti s plněním závazku veřejné služby, nýbrž na metodice čistých ušetřených nákladů. Podle metodiky čistých ušetřených nákladů se čisté náklady, které budou podle očekávání nezbytné k plnění závazku veřejné služby, v tomto případě povinnosti poskytovat všeobecné služby, vypočítají jako rozdíl mezi čistými náklady poskytovatele (Česká pošta), který vykonává svou činnost se závazkem veřejné služby, a čistými náklady, které by uvedenému poskytovateli vznikly, kdyby uvedený závazek veřejné služby plnit nemusel. Bez ohledu na existenci cenové politiky všeobecných poštovních služeb stanovenou zákonem o poštovních službách, u níž se má za to, že již zajišťuje přiměřenou výši zisku, proto mohou České poště vznikat při plnění závazku veřejné služby, jako je povinnost poskytovat všeobecné služby, čisté náklady. Metodika čistých ušetřených nákladů totiž oproti hypotetické situaci, kdy poskytovatel nemusí poskytovat veřejnou službu, zohledňuje dodatečné náklady vzniklé poskytovateli při plnění povinnosti poskytovat všeobecné služby.

(234)

Komise proto vyvozuje závěr, že metodika čistých ušetřených nákladů navržená českými orgány je pro určení čistých nákladů vynaložených Českou poštou při plnění povinnosti všeobecných služeb vhodná. Metodika splňuje požadavky rámce pro služby obecného hospodářského zájmu z roku 2012. Hypotetický srovnávací scénář je důvěryhodný, stejně jako odhad jeho finančních dopadů na činnosti České pošty. Mimoto byly dostatečně zohledněny opravy nehmotných výhod.

(235)

Bod 21 rámce pro služby obecného hospodářského zájmu z roku 2012 umožňuje zahrnout do čistých nákladů na poskytování služeb obecného hospodářského zájmu přiměřený zisk. České orgány připočetly přiměřený zisk k výpočtu čistých ušetřených nákladů, který byl stanoven jako rozdíl v nákladech České pošty na investovaný kapitál při přechodu z faktického scénáře na hypotetický srovnávací scénář (76). Tyto náklady na kapitál vycházely z metodiky vážených průměrných nákladů kapitálu (WACC). Hodnoty WACC pro faktický scénář (tj. 8,22 %) i hypotetický srovnávací scénář (tj. 8,92 %) pro období pověření 2018–2022 vypočítal ČTÚ ve spolupráci s poradci ve druhém pololetí roku 2018.

(236)

Podle pracovního dokumentu útvarů Komise z roku 2015 (77) se pojem „náklady na kapitál“ používá jako přiměřené ekonomické měřítko ziskovosti. Jako koncept nákladů na kapitál se obvykle používají vážené průměrné náklady kapitálu. Ty udávají míru návratnosti, které musí být dosaženo, aby bylo zajištěno, že investoři budou ochotni zachovat své investice za podmínek hospodářské soutěže. Vážené průměrné náklady kapitálu spojené s poskytováním všeobecné služby jsou vhodné k zajištění toho, aby byly zohledněny veškeré příslušné náklady poskytovatele všeobecných služeb. Komise uvádí, že použitá metodika, která je podrobně popsána ve výročních zprávách ČTÚ o ověření čistých ušetřených nákladů, i hodnota vážených průměrných nákladů kapitálu ve faktickém i hypotetickém srovnávacím scénáři jsou vhodné pro odhad přiměřeného zisku České pošty při poskytování všeobecných služeb vymezených českými orgány. Komise se závěrem domnívá, že přiměřený zisk, který se bere v úvahu ve výpočtech čistých ušetřených nákladů, je přijatelný.

(237)

České poště je poskytována vyrovnávací platba pouze za část čistých nákladů na plnění povinnosti všeobecných služeb, které se považují za nespravedlivou zátěž poskytovatele. V § 34d zákona o poštovních službách je uvedeno, že čisté náklady, které překročí v daném roce 1,5 mld. CZK, nejsou považovány za nespravedlivou zátěž (78).

(238)

Podle českých orgánů spočívá poslední krok administrativního postupu v porovnání čistých nákladů na povinnost poskytovat všeobecné služby s limitem (stropem) nespravedlivé zátěže uvedeným v zákoně o poštovních službách. Maximální částka vyrovnávací platby, kterou je možné udělit České poště za plnění povinnosti poskytovat všeobecné služby, je omezena na částku uvedenou v 238. bodě odůvodnění. Pro účely státní podpory je důležité, že České poště není poskytována nadměrná náhrada (tj. nedostává vyrovnávací platbu přesahující výsledek výpočtu čistých ušetřených nákladů). Určení nespravedlivé zátěže a její výše představuje regulační otázku, která neovlivňuje posouzení slučitelnosti podle rámce pro služby obecného hospodářského zájmu.

(239)

Bod 39 rámce pro služby obecného hospodářského zájmu z roku 2012 uvádí: „Při stanovení metody vyrovnání musí členské státy začlenit pobídky k efektivnímu poskytování SOHZ vysoké kvality, pokud nemohou řádně odůvodnit, že zavedení takových pobídek není proveditelné nebo vhodné.“

(240)

České orgány objasnily, že pobídky ke zvyšování efektivity jsou ve vyrovnávacím mechanismu stanoveny takto:

(241)

Maximální výše vyrovnávací platby je stanovena v zákoně o poštovních službách (tj. 1,5 mld. CZK za každý rok). Tato částka je pevně stanovena a nebude upravena o inflaci. V případě, že čisté náklady na plnění povinnosti všeobecných služeb převýší 1,5 mld. CZK ročně, musí Česká pošta takovýto rozdíl pokrýt z vlastních prostředků. To Českou poštu motivuje k tomu, aby byl její provoz efektivní.

(242)

České orgány potvrdily, že je zaveden mechanismus, který má zabránit nadměrným vyrovnávacím platbám: v souladu s § 34d zákona o poštovních službách může držitel poštovní licence podat ČTÚ žádost o úhradu čistých nákladů představujících nespravedlivou finanční zátěž. Žádost za předchozí rok (zúčtovací období) musí být podána do 31. srpna běžného roku. ČTÚ provádí administrativní postup ověření čistých nákladů vypočtených Českou poštou za použití metodiky čistých ušetřených nákladů. Po ověření ČTÚ určí, zda čisté náklady představují nespravedlivou finanční zátěž podle limitů stanovených v § 34d zákona o poštovních službách. To konkrétně znamená, že úhrada nesmí překročit částku 1,5 mld. CZK za každý rok. Komise navíc uvádí, že maximální částky vyrovnávací platby za závazek veřejné služby, které mohou být vyplaceny České poště v období 2018–2022, jsou podstatně nižší než čisté náklady vypočtené pro toto období. Tabulka 43 udává odhadované čisté ušetřené náklady na povinnost poskytovat všeobecné služby a porovnává je s maximální částkou vyrovnávací platby za závazek veřejné služby, která může být České poště vyplacena za období 2018–2022. Na tomto základě a vzhledem ke skutečnosti, že ČTÚ bude provádět následné kontroly za účelem zjištění nadměrné vyrovnávací platby, se Komise domnívá, že je zabráněno riziku nadměrné vyrovnávací platby udělené České poště za poskytování všeobecných služeb v období 2018–2022.

(243)

Jak je vysvětleno v bodě 51 rámce pro služby obecného hospodářského zájmu z roku 2012, „požadavky stanovené v oddílech 2.1 až 2.8 obvykle dostačují k zajištění toho, že podpora nenarušuje hospodářskou soutěž způsobem, který by byl v rozporu se zájmy Unie“.

(244)

Komise se domnívá, že v daném případě neexistují důvody vyžadovat od Česka podmínky nebo závazky.

(245)

V bodě 60 rámce pro služby obecného hospodářského zájmu z roku 2012 se uvádí: „U každé vyrovnávací platby za SOHZ, která spadá do rámce tohoto sdělení, musí příslušný členský stát zveřejnit na internetu nebo jiným vhodným způsobem následující informace:

(246)

České orgány se ve svém oznámení zavázaly dodržet u vyrovnávací platby za období 2018–2022 požadavky uvedené v bodě 60 rámce pro služby obecného hospodářského zájmu. České orgány uvedly zejména toto:

(247)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise k závěru, že vyrovnávací platba za závazek veřejné služby udělená České poště za poskytování všeobecných služeb, jak jsou vymezeny v zákoně o poštovních službách, v období 2018–2022 představuje státní podporu podle čl. 107 odst. 1 SFEU, která je slučitelná s vnitřním trhem na základě čl. 106 odst. 2 SFEU.

(248)

Komise konstatuje, že Česko poskytlo protiprávně České poště vyrovnávací platbu za plnění povinnosti poskytovat všeobecné poštovní služby vymezené českými orgány v období 2018–2022 v rozporu s čl. 108 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie.

(249)

Komise nicméně Česku sděluje, že po přezkoumání informací poskytnutých jeho orgány ohledně výše uvedených opatření představuje státní vyrovnávací platba udělená České poště za plnění povinnosti všeobecných služeb vymezených v zákoně o poštovních službách v období 2018–2022 státní podporu, která je slučitelná s vnitřním trhem podle rámce pro služby obecného hospodářského zájmu z roku 2012, který stanoví podmínky, jež by měly být splněny, aby byla podpora slučitelná podle čl. 106 odst. 2 SFEU,