(1)

Směrnice 2014/59/EU vyžaduje, aby členské státy zavedly mechanismy financování k řešení krizí, aby orgány příslušné k řešení krize mohly účinně uplatňovat nástroje a pravomoci k řešení krize. Tyto mechanismy financování k řešení krizí by měly mít k dispozici odpovídající finanční zdroje, které by umožnily účinné fungování rámce pro řešení krizí, a proto by měly být oprávněny vybírat od institucí povolených na jejich území, včetně poboček v Unii (dále jen „instituce“) příspěvky předem.

(2)

Členské státy jsou povinny vybírat příspěvky předem do mechanismů financování k řešení krizí nejen od institucí, ale podle čl. 103 odst. 1 uvedené směrnice též od poboček v Unii. Pravomoc Komise přijímat akty v přenesené pravomoci podle čl. 103 odst. 7 a 8 uvedené směrnice se vztahuje i na pobočky v Unii. Avšak vzhledem k tomu, že v souladu s článkem 47 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU (2) spadají požadavky obezřetnosti pro pobočky úvěrových institucí třetích zemí a zacházení s těmito pobočkami z hlediska dohledu do odpovědnosti členských států, není u mnohých parametrů pro úpravu podle rizikového profilu stanovených v tomto nařízení v přenesené pravomoci vhodné, aby se přímo vztahovaly na pobočky v Unii. Proto, ačkoli pobočky v Unii nespadají do oblasti působnosti tohoto nařízení, mohou být předmětem zvláštního režimu, který Komise vypracuje v příštím aktu v přenesené pravomoci.

(3)

Podle článků 6, 15, 16, 95 a 96 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 (3) nepodléhají určité investiční podniky s povolením provozovat pouze omezené služby a činnosti jistým kapitálovým požadavkům a požadavkům na likviditu nebo od nich mohou být osvobozeny. V důsledku toho by se na ně mnohé parametry, které je třeba stanovit pro úpravu podle rizikového profilu, nevztahovaly. Protože členské státy podléhají podle čl. 103 odst. 1 směrnice 2014/59/EU povinnosti vybírat od těchto investičních podniků příspěvky předem, je vhodné ponechat pravomoc zavést úpravu příspěvků podle rizikového profilu členským státům, aby tyto podniky nebyly neúměrně zatěžovány. Uvedené investiční podniky by proto neměly spadat do oblasti působnosti tohoto nařízení.

(4)

Podle čl. 102 odst. 1 směrnice 2014/59/EU by členské státy měly v období od vstupu uvedené směrnice v platnost do 31. prosince 2024 zajistit, aby finanční prostředky v jejich mechanismech financování dosáhly výše nejméně 1 % hodnoty pojištěných vkladů všech institucí povolených na jejich území. Během tohoto období by příspěvky do mechanismů financování měly být co nejrovnoměrněji rozloženy v čase, dokud nebude dosaženo cílové úrovně, přičemž se zohlední fáze hospodářského cyklu a dopad, který mohou mít procyklické příspěvky na finanční pozici přispívajících institucí.

(5)

Ustanovení čl. 103 odst. 1 směrnice 2014/59/EU vyžaduje, aby za účelem dosažení cílové úrovně uvedené v článku 102 byly příspěvky vybírány nejméně jednou ročně. Podle čl. 103 odst. 2 směrnice 2014/59/EU byroční příspěvek měl odrážet velikost instituce, neboť by se měl zakládat na pevné částce stanovené na základě závazků dané instituce („základní roční příspěvek“); zadruhé odráží úroveň rizika příslušných činností instituce, neboť základní roční příspěvek by měl být uzpůsoben v poměru k rizikovému profilu dané instituce („dodatečná úprava podle rizikového profilu“). Velikost instituce je prvním ukazatelem rizika, které instituce představuje. Čím větší instituce je, tím je pravděpodobnější, že orgán příslušný k řešení krize by v případě problémů měl za to, že je ve veřejném zájmu, aby její krizi řešil a k zajištění účinného uplatňování nástrojů k řešení krize použil mechanismus financování.

(6)

K vyjasnění toho, jak by orgány příslušné k řešení krize měly upravit příspěvky v poměru k rizikovému profilu institucí, je nutné určit soubory ukazatelů rizik a jednotlivé ukazatele rizik, které by se měly ke stanovení rizikového profilu institucí použít, mechanismus pro použití úpravy základního ročního příspěvku podle rizikového profilu a základní roční příspěvek jako výchozí bod pro úpravu podle rizikového profilu. Zmíněné prvky, jež by měly doplnit kritéria rizik stanovená v čl. 103 odst. 7 směrnice 2014/59/EU, by měly být zavedeny tak, aby se zabránilo nejednotnému přístupu členských států k výpočtu příspěvků do jejich příslušných mechanismů financování k řešení krizí, a tím se zachovaly rovné podmínky mezi členskými státy a silný vnitřní trh. To umožní, aby příspěvky placené institucemi do mechanismů financování k řešení krizí byly pro jednotlivé druhy bank srovnatelné a předvídatelné, což je důležitou součástí rovných podmínek na vnitřním trhu.

(7)

V čl. 5 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014 (4) se stanoví, že výbor pro řešení krizí (dále jen „výbor“) zřízený podle čl. 42 odst. 1 uvedeného nařízení se považuje pro účely uvedeného nařízení a směrnice 2014/59/EU za relevantní vnitrostátní orgán příslušný k řešení krize, pokud tento výbor plní úkoly a vykonává pravomoci, které má podle uvedené směrnice plnit nebo vykonávat vnitrostátní orgán příslušný k řešení krize. Vzhledem k tomu, že čl. 70 odst. 7 nařízení (EU) č. 806/2014 zmocňuje výbor, aby vypočítal příspěvky institucí do Jednotného fondu pro řešení krizí, který by od 1. ledna 2016 nahradil mechanismy financování členských států zúčastněných v jednotném mechanismu pro řešení krizí použitím tohoto nařízení založeného na čl. 103 odst. 7 směrnice 2014/59/EU, pojem orgánu příslušného k řešení krize pro účely tohoto nařízení by měl zahrnovat také tento výbor.

(8)

Výpočet příspěvků na individuální úrovni by vedl v případě skupin při určování základního ročního příspěvku jednotlivých subjektů skupiny k dvojímu započtení některých závazků, protože závazky související s dohodami, jež subjekty téže skupiny uzavřely mezi sebou, by byly součástí celkových závazků, které se berou v úvahu ke stanovení základního ročního příspěvku každého subjektu skupiny. Proto by v případě skupin mělo být stanovení základního ročního příspěvku dále specifikováno, aby se zohlednila vzájemná propojenost subjektů skupiny a předešlo se dvojímu započtení expozic uvnitř skupiny. V zájmu zajištění rovných podmínek mezi subjekty, jež jsou členy jedné skupiny, a institucí, jež jsou členy téhož institucionálního systému ochrany (IPS) nebo jsou trvale přidruženy k témuž ústřednímu subjektu, by se mělo na tyto instituce vztahovat stejné zacházení.

(9)

Pro účely výpočtu základního ročního příspěvku subjektu skupiny by se do celkových závazků, které se berou v úvahu, neměly zahrnout závazky plynoucí ze smlouvy, jež daný subjekt skupiny uzavřel s jiným subjektem, jenž je členem téže skupiny. Vyloučení těchto závazků by však mělo být možné pouze, je-li každý subjekt skupiny usazen v Unii, je zahrnut v téže konsolidaci v plném rozsahu, podléhá odpovídajícím centralizovaným postupům hodnocení, měření a kontroly rizika a neexistují-li současné či předvídatelné podstatné věcné či právní překážky bránící okamžitému splacení dotčených závazků, jakmile nabudou splatnosti. Tím by se mělo zabránit tomu, aby závazky byly vyloučeny ze základu pro výpočet příspěvků v případě, že neexistují záruky, že úvěrové expozice uvnitř skupiny by byly pokryty, jestliže se finanční situace skupiny zhorší. Navíc, aby se zabránilo tomu, že vyloučením závazků uvnitř skupiny se poskytne výhoda subjektům skupiny, které na ně mají nárok, nemělo by vyloučení těchto závazků dotčeným institucím umožnit, aby využívaly systému zjednodušených příspěvků určeného pro malé instituce, i kdyby po vyloučení závazků uvnitř skupiny daná instituce podmínky pro zjednodušený systém splňovala. V zájmu zajištění rovných podmínek mezi subjekty, jež jsou členy jedné skupiny, a institucí, jež jsou členy téhož institucionálního systému ochrany (IPS) nebo jsou trvale přidruženy k témuž ústřednímu subjektu, by se na tyto instituce mělo vztahovat stejné zacházení.

(10)

Odchylně od pravidla, že výpočet příspěvků by se měl provádět na individuálním základě, v případě ústředního subjektu s přidruženými institucemi, které jsou zcela nebo částečně osvobozeny od obezřetnostních požadavků na základě vnitrostátního práva v souladu s článkem 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013, by se pravidla o příspěvcích předem měla uplatnit jen na ústřední subjekt a přidružené úvěrové instituce jako celek na konsolidovaném základě, protože platební schopnost a likvidita ústředního subjektu a všech přidružených institucí se sleduje jako celek na základě konsolidované účetní závěrky těchto institucí.

(11)

Stanovení základního ročního příspěvku by se mělo rovněž dále specifikovat v případě infrastruktur finančního trhu. Některé infrastruktury finančního trhu, například ústřední protistrany nebo centrální depozitáře cenných papírů, jsou rovněž povoleny jako úvěrové instituce. Zejména některé centrální depozitáře cenných papírů poskytují služby bankovního typu, které jsou doplňkové k jejich činnosti v roli infrastruktury trhu. Centrální depozitáře cenných papírů na rozdíl od úvěrových institucí nedrží pojištěné vklady, ale většinou vnitrodenní nebo jednodenní vklady, které pocházejí z vypořádání operací s cennými papíry, jež depozitáře zajišťují pro finanční instituce nebo centrální banky. Výsledkem těchto operací zpravidla nejsou peněžní zůstatky, které by se mohly připodobnit finančním prostředkům získaným za účelem provádění bankovních činností. Protože služby bankovního typu prováděné infrastrukturami finančního trhu jsou doplňkové k jejich hlavním činnostem clearingu a vypořádání, pro něž tyto subjekty podléhají přísným obezřetnostním požadavkům podle nařízení (EU) č. 648/2012 (5) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 909/2014 (6), jakož i podle příslušných ustanovení nařízení (EU) č. 575/2013 a směrnice 2013/36/EU, a protože z obchodního modelu infrastruktur finančního trhu nevyplývají rizika srovnatelná s riziky úvěrových institucí, měly by se při stanovení objemu jejich celkových závazků pro účely výpočtu jejich základního ročního příspěvku brát v úvahu pouze závazky související s jejich činnostmi bankovního typu.

(12)

Účetnictví derivátů není v Unii harmonizováno ve vztahu k jednotlivým účtům a to by mohlo mít dopad na objem závazků, které se berou v úvahu pro výpočet příspěvků každé banky. Metodika pákového poměru uvedená v čl. 429 odst. 6 a 7 nařízení (EU) č. 575/2013 se vztahuje na všechny banky a zajišťuje, že tatáž derivátová smlouva, a zejména vzájemné započtení (netting) derivátových smluv, se bude brát v úvahu stejným způsobem bez ohledu na účetní rámec, kterému daná banka podléhá. Proto, aby se při určování základního ročního příspěvku zajistilo harmonizované zacházení s deriváty, které umožní srovnatelnost jejich oceňování mezi institucemi a rovné podmínky v celé Unii, by se hodnota derivátů měla určovat v souladu s čl. 429 odst. 6 a 7 nařízení (EU) č. 575/2013. Aby však byla zajištěna předvídatelnost oceňování derivátů podle nařízení (EU) č. 575/2013, mělo by být stanoveno, že takové oceňování nesmí vyústit v hodnotu, která je nižší než 75 % hodnoty dotčených derivátů určené podle příslušného účetního rámce.

(13)

Některé úvěrové instituce jsou bankami poskytujícími podporu, jejichž účelem je prosazovat cíle veřejné politiky ústřední nebo regionální vlády členského státu či místního orgánu především poskytováním podpůrných úvěrů na nesoutěžním, neziskovém základě. Úvěry, které tyto instituce poskytují, jsou přímo či nepřímo částečně zaručeny ústřední nebo regionální vládou nebo místním orgánem. Podpůrné úvěry jsou poskytovány na nesoutěžním, neziskovém základě za účelem podpory cílů veřejné politiky Unie nebo ústřední nebo regionální vlády členského státu. Podpůrné úvěry jsou někdy poskytovány prostřednictvím jiné instituce jakožto zprostředkovatele (průchozí úvěry). V takových případech obdrží zprostředkovatelská úvěrová instituce podpůrné úvěry od mezinárodní rozvojové banky nebo subjektu veřejného sektoru a poskytne je jiným úvěrovým institucím, které by je poskytly konečným zákazníkům. Protože zprostředkovatelské úvěrové instituce předávají likviditu těchto úvěrů od původní banky poskytující podporu instituci poskytující úvěr nebo jiné zprostředkovatelské instituci, tyto závazky by neměly být zahrnuty do celkových závazků, které se pro účely výpočtu základního ročního příspěvku mají vzít v úvahu.

(14)

Ustanovení čl. 103 odst. 1 směrnice 2014/59/EU vyžaduje, aby do mechanismů financování k řešení krizí přispívaly všechny instituce. Je však třeba nalézt úměrnou a spravedlivou rovnováhu mezi povinností určité instituce přispívat do mechanismu financování k řešení krizí a její velikostí, rizikovým profilem, rozsahem a složitostí jejích činností, jejím propojením s ostatními institucemi nebo finančním systémem obecně, dopadem jejího selhání na finanční trhy, na ostatní instituce, na podmínky financování nebo na širší ekonomiku, tedy pravděpodobností, že u instituce bude zahájen proces řešení krize a že k tomu bude použit mechanismus financování. Orgány příslušné k řešení krize tyto prvky zohlední v souladu s článkem 4 směrnice 2014/59/EU při rozhodování, zda by určitá instituce měla požívat zjednodušených povinností ohledně požadavků navypracování ozdravných plánů a plánů řešení krize. Při posuzování správné rovnováhy mezi dodržováním požadavků stanovených ve směrnici 2014/59/EU a zvláštnostmi rozličných institucí podléhajících směrnici by též měla být zohledněna administrativní zátěž, která pro určité instituce a orgány příslušné k řešení krize z výpočtu ročních příspěvků vyplývá.

(15)

Malé instituce většinou nemají vysoce rizikový profil, ve srovnání s velkými institucemi jsou méně rizikové pro systém a v mnoha případech je dopad jejich selhání na širší ekonomiku menší než dopad velkých institucí. Zároveň však nelze potenciální dopad selhání malých institucí na finanční stabilitu zcela vyloučit, neboť i malé instituce mohou vytvořit systémové riziko v důsledku své úlohy v širším bankovním systému, kumulativním účinkům svých sítí nebo mohou krizi rozšířit tím, že způsobí ztrátu důvěry v bankovní systém.

(16)

S ohledem na to, že malé instituce ve většině případů nepředstavují systémové riziko a že je méně pravděpodobné, že u nich bude zahájen postup řešení krize, což ve srovnání s velkými institucemi snižuje pravděpodobnost, že budou využívat mechanismy financování k řešení krizí, měla by být metodika pro výpočet jejich ročních příspěvků do mechanismů financování k řešení krizí zjednodušena. Roční příspěvek malých institucí by měl sestávat z jednorázové částky, která se zakládá pouze na jejich základním ročním příspěvku úměrnému jejich velikosti. Taková metodika by měla umožnit poměrný systém ročních příspěvků, jelikož při určování ročních příspěvků každé instituce musí orgán příslušný k řešení krize dodržet roční cílovou úroveň mechanismu financování. Jednorázová částka tedy odráží skutečnost, že malé instituce jsou v mnoha případech méně rizikové, a umožňuje větší úpravu příspěvků velkých institucí, které jsou pro systém obecně významnější, v poměru k jejich rizikovému profilu.

(17)

K určení, které instituce se považují za malé, by se měly použít dva prahy, přičemž první práh založený na celkových závazcích (bez započtení kapitálu), od nichž jsou odečteny pojištěné vklady, by měl být nejvýše 300 milionů EUR a druhý práh založený na celkových závazcích by neměl být vyšší než 1 miliarda EUR. Druhý práh by měl zamezit větším institucím, které splňují první práh související s celkovými závazky, aby mohly těžit ze zjednodušeného systému.

(18)

V kategorii malých institucí by se mělo dále rozlišovat, protože některé jsou velmi malé, zatímco jiné se blíží maximálním prahům, které jim umožňují využívat zjednodušeného systému. Pokud by byla stanovena pouze jedna jednorázová částka, roční příspěvky velmi malých institucí by byly nepřiměřeně vysoké oproti příspěvkům malých institucí, které se blíží maximálním prahům. Současně je třeba zabránit tomu, aby zjednodušený systém způsobil nepoměrné rozdíly v ročních příspěvcích mezi největšími z malých institucí a institucemi, které nesplňují podmínky pro zjednodušený systém, neboť se nacházejí těsně nad prahy. K zabránění těmto nechtěným účinkům by proto bylo vhodné zavést systém několika kategorií malých institucí, jejichž roční příspěvky by byly stanoveny jako různě vysoké jednorázové částky. Tím by se umožnilo odstupňovat příspěvky ve zjednodušeném systému a mezi nejvyšší jednorázovou částkou a nejnižším příspěvkem vypočítaným podle metody, podle níž se základní roční příspěvek upravuje v závislosti na rizikovém profilu instituce.

(19)

Určí-li orgán příslušný k řešení krize, že malá instituce má obzvláště vysoký rizikový profil, měl by mít tento orgán možnost rozhodnout, že dotčená instituce by již neměla požívat zjednodušeného systému, ale její příspěvek by se měl místo toho vypočítat podle metody, podle níž se základní roční příspěvek upraví podle faktorů rizika jiných než velikost instituce.

(20)

Instituce uvedené v čl. 45 odst. 3 směrnice 2014/59/EU nebudou rekapitalizovány s použitím mechanismů financování k řešení krizí v souladu s články 44 a 101 směrnice 2014/59/EU, protože budou zlikvidovány ve vnitrostátním úpadkovém řízení nebo jiném postupu prováděném v souladu s článkem 38, 40 nebo 42 směrnice 2014/59/EU a ukončí svou činnost. Tato řízení zajistí, aby věřitelé těchto institucí, včetně případných držitelů krytých dluhopisů, nesli ztráty způsobem, který dosahuje účelu řešení krize. Jejich příspěvky do mechanismů financování k řešení krizí by proto měly tyto zvláštnosti odrážet. Mechanismy financování k řešení krizí by však mohly být využity pro ostatní účely uvedené v článku 101 směrnice 2014/59/EU. V případě, že taková instituce použije mechanismus financování k řešení krizí pro některý z těchto účelů, orgán příslušný k řešení krize by měl mít možnost porovnat rizikový profil všech ostatních institucí, na něž se vztahuje čl. 45 odst. 3 směrnice 2014/59/EU, s profilem instituce, která využila mechanismu financování k řešení krizí, a použít metodiku stanovenou v tomto aktu v přenesené pravomoci na ty instituce, jež mají podobný nebo vyšší rizikový profil nežinstituce, které využily mechanismu financování k řešení krizí. Je vhodné sestavit seznam prvků, které by orgán příslušný k řešení krize měl při porovnávání rizikových profilů vzít v úvahu.

(21)

Aby se orgánům členských států příslušných k řešení krize umožnil harmonizovaný výklad kritérií stanovených v čl. 103 odst. 7 směrnice 2014/59/EU, takže určování ukazatele rizik institucí pro účely výpočtu jednotlivých příspěvků do mechanismů financování k řešení krizí se bude provádět v celé Unii podobným způsobem, mělo by být poskytnuto několik souborů ukazatelů rizik a odpovídající ukazatele pro každý soubor, jež mají orgány příslušné k řešení krize při posuzování rizikového profilu institucí vzít v úvahu. K zajištění soudržnosti s postupy dohledu by ukazatele rizik měly sestávat ze současných regulačních kritérií, která jsou již dostupná nebo se právě stanovují.

(22)

Stanoví-li příslušné právní předpisy výjimky, jež instituce osvobozují od stanovování některých ukazatelů rizik na úrovni instituce, a případně za předpokladu, že příslušné orgány použití takových výjimek povolí, měly by orgány příslušné k řešení krize posoudit dotčené ukazatele na konsolidované, případně subkonsolidované úrovni, aby dosáhly souladu s postupy dohledu a zajistily, že skupiny, jež tyto výjimky využívají, nejsou nepřiměřeně penalizovány.

(23)

Aby se orgánům příslušným k řešení krize umožnil konzistentní přístup, pokud jde o význam souborů ukazatelů rizik a jednotlivých ukazatelů, jež by měly pro účely určení rizikového profilu institucí vzít v úvahu, mělo by toto nařízení rovněž stanovit relativní váhu každého souboru ukazatelů rizik i jednotlivých ukazatelů. Je však důležité, aby orgánům příslušným k řešení krize byla udělena dostatečná flexibilita při posuzování rizikového profilu institucí, aby mohly přizpůsobit uplatňování souborů ukazatelů rizik a jednotlivých ukazatelů podle zvláštností každé instituce. Jelikož toho nelze dosáhnout výhradně poskytnutím rozmezí pro posuzování rizikového profilu, ale vyžaduje to jistý stupeň volnosti v rozhodování o významu určitých ukazatelů rizik v jednotlivých případech, měla by být váha některých ukazatelů rizik pouze orientační, nebo by pro ně mělo být stanoveno rozmezí, aby orgány příslušné k řešení krize mohly rozhodnout o důležitosti dotčených ukazatelů v daném případě.

(24)

Při rozhodování o významu různých ukazatelů odpovídajících jistému souboru ukazatelů by se měla v rámci souboru použít agregace určením aritmetického váženého průměru jednotlivých ukazatelů. Pokud jde o výpočet konečného složeného ukazatele rizik odpovídajícího jednotlivé instituci, aby nedocházelo ke kompenzaci mezi soubory tak, že instituce, která má poměrně dobré výsledky v několika souborech a velmi špatný výsledek jednom dalším souboru, by podle aritmetického průměru všech souborů obecně získala středně dobré hodnocení, měl by se takový výpočet zakládat na váženém geometrickém průměru jednotlivých souborů.

(25)

Rozmezí pro posuzování stupně rizika, jež instituce představuje, by mělo být takové, aby umožnilo dostatečné přizpůsobení rizikového profilu institucí podle různých souborů ukazatelů rizik a jednotlivých ukazatelů stanovených v tomto nařízení, a zároveň by mělo poskytovat dostatek jistoty a předvídatelnosti ohledně ročních částek, kterými by instituce měly podle směrnice 2014/59/EU a tohoto nařízení přispívat.

(26)

K zajištění toho, že příspěvky budou řádně placeny, je nutné upřesnit podmínky a způsoby platby. Zejména pro příspěvky, jež nejsou placeny v hotovosti, ale prostřednictvím neodvolatelných platebních příslibů podle článku 103 směrnice 2014/59/EU, je nezbytné upřesnit podíl neodvolatelných platebních příslibů, který může každá instituce použít, a druh zajištění, který je pro krytí těchto neodvolatelných platebních příslibů přijatelný, aby se orgánu příslušnému k řešení krize umožnilo při realizaci neodvolatelného platebního příslibu zajistit skutečnou platbu, narazí-li orgán příslušný k řešení krize při realizaci neodvolatelného platebního příslibu na obtíže. K zajištění toho, že roční příspěvky budou řádně placeny, je nutné udělit orgánům příslušným k řešení krize zvláštní pravomoc ukládat správní sankce a jiná správní opatření institucím, které nedodržují požadavky stanovené v tomto nařízení ohledně výpočtu a úpravy příspěvků, například za nedodržení povinnosti poskytovat informace požadované orgánem příslušným pro řešení krize. Orgán příslušný k řešení krize by rovněž měl mít pravomoc uložit instituci penále, zaplatí-li dotčená instituce splatný roční příspěvek pouze z části, nezaplatí-li ho vůbec nebo nesplní-li požadavky stanovené v oznámení, které orgán příslušný k řešení krize učinil. Kromě toho je nezbytné stanovit zvláštní povinnosti týkající se sdílení informací mezi příslušnými orgány a orgány příslušnými k řešení krize.

(27)

K zajištění toho, aby úprava příspěvku podle rizikového profilu odrážela vývoj v bankovním sektoru, a tím neustále splňovala požadavky směrnice 2014/59/EU, Komise na základě zkušeností s jejím prováděním přezkoumá úpravu příspěvku podle rizikového profilu pro účely výpočtu ročních příspěvků, a zejména přiměřenost multiplikátoru úpravy podle rizikového profilu stanoveného v tomto nařízení a potřebu možného zvýšení horního limitu multiplikátoru úpravy do 1. června 2016.

(28)

Protože podle čl. 130 odst. 1 směrnice 2014/59/EU se povinnost členských států vybírat roční příspěvky od institucí povolených na jejich území použije od 1. ledna 2015, toto nařízení by se mělo použít od 1. ledna 2015,