5.2.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 42/5

1)

Musí vnitrostátní rozhodovací orgán při rozhodování o přemístění žadatele o mezinárodní ochranu podle nařízení č. 604/2013 (1) do Spojeného království při posuzování otázek, které vyvstaly v souvislosti s posuzovací pravomocí podle článku 17, a/nebo jakýchkoli otázek ohledně ochrany základních práv ve Spojeném království ignorovat v okamžiku takového posuzování okolnosti týkající se navrhovaného vystoupení Spojeného království z EU?

2)

Zahrnuje pojem „členský stát, který vede řízení o určení příslušného státu“, obsažený v nařízení č. 614/2013 taktéž roli členského státu při výkonu pravomoci uznané a svěřené článkem 17 nařízení?

3)

Zahrnují pravomoci členského státu podle článku 6 nařízení č. 604/2013 pravomoc uznanou či svěřenou článkem 17 nařízení?

4)

Uplatní se koncept účinného opravného prostředku na prvostupňové rozhodnutí podle článku 17 nařízení č. 604/2013 v tom smyslu, že musí být přípustné odvolání či rovnocenný opravný prostředek proti takovému rozhodnutí, a/nebo mají být vnitrostátní právní předpisy upravující odvolací řízení proti prvostupňovému rozhodnutí podle nařízení vykládány tak, že zahrnuje rovněž odvolání proti rozhodnutí podle článku 17?

5)

Vyplývá z čl. 20 odst. 3 nařízení č. 604/2013 to, že v případě nedostatku důkazů pro vyvrácení domněnky, že v nejlepším zájmu dítěte je posoudit jeho situaci jako neoddělitelnou od situace jeho rodičů, nemá vnitrostátní rozhodovací orgán povinnost vzít v úvahu takový nejlepší zájem dítěte odděleně od rodičů jako samostatnou otázku nebo jako výchozí bod pro posouzení, zda se má přemístění uskutečnit?