Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62017TN0084

    Věc T-84/17: Žaloba podaná dne 8. února 2017 – Consorzio IB Innovation v. Komise

    Úř. věst. C 95, 27.3.2017, p. 24–25 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

    27.3.2017   

    CS

    Úřední věstník Evropské unie

    C 95/24


    Žaloba podaná dne 8. února 2017 – Consorzio IB Innovation v. Komise

    (Věc T-84/17)

    (2017/C 095/32)

    Jednací jazyk: italština

    Účastníci řízení

    Žalobce: Consorzio IB Innovation (Bentivoglio, Itálie) (zástupci: A. Masutti a P. Manzini, advokáti)

    Žalovaná: Evropská komise

    Návrhová žádání

    Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

    zčásti nebo zcela zrušil napadené rozhodnutí na základě uplatněných žalobních důvodů;

    uložil Komisi náhradu veškerých nákladů řízení.

    Žalobní důvody a hlavní argumenty

    Na podporu žaloby předkládá žalobce pět žalobních důvodů.

    Tato žaloba byla podána proti rozhodnutí Generálního ředitelství Evropské komise pro výzkum a inovace ze dne 30. listopadu 2016 (č.j. Ares 2016-6711369), v němž Komise odsouhlasila konečnou zprávu společnosti Lubbock Fine č. 14-BA259-027 ze dne 21. listopadu 2016 a poté rozhodla, že Consorzio IB Innovation (dále jen „sdružení“ nebo „IBI“) mělo povinnost vrátit 294 925,43 eur ve vztahu ke smlouvě č. 261679-CONTAIN a 155 482,91 eur ve vztahu ke smlouvě č. 288383-ICARGO, a dále mělo povinnost ověřit, zda došlo k systémovým chybám ve vztahu k řadě dalších smluv.

    1.

    První žalobní důvod vycházející z nesprávného a rozporuplného výkladu pojmů „příjemce“ a „třetí strany“ v rozporu s obecnou smlouvou a obecnými podmínkami obsaženými v příloze II obecné smlouvy.

    Žalobce v tomto ohledu tvrdí, že s ohledem na charakteristické rysy sdružení, kolektivní subjekt, který je třeba považovat za příjemce ve vztahu k obecné smlouvě, sestává ze všech členů sdružení. Členové sdružení nejsou tudíž ve vztahu k příjemci třetími stranami, ale součástí příjemce samotného. Tudíž pracovníci poskytnutí těmito členy sdružení k úkolům uvedeným v obecné smlouvy by měli být považováni za pracovníky příjemce a nesmí být uvedeni v příloze I, jak se uvádí v napadeném rozhodnutí.

    2.

    Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že napadené rozhodnutí postrádá právní základ, obsahuje rozporuplné odůvodnění a porušuje zásadu řádné správy.

    Žalobce v tomto ohledu tvrdí, že napadené rozhodnutí musí nutně vycházet z výslovné právní normy a nikoli – jako v tomto případě – z Příručky k finančním záležitostem, kterou vydaly útvary Komise a která není právně závazná. Toto rozhodnutí rovněž porušuje zásadu řádné správy, která Komisi brání, aby přijímala opatření, jež jsou pro příjemce závazná a vycházejí z neúplné a rozporuplné zprávy auditora mimo Komisi.

    3.

    Třetí žalobní důvod vycházející z nesprávného výkladu a nesprávného použití článku II.15 odst. 2 písm. c) přílohy II obecných smluv CONTAIN a ICARGO.

    Žalobce v tomto ohledu tvrdí, že poradci sdružení IBI, jimž bylo odmítnuto proplacení nepřímých nákladů, jsou odborníky bez závazků v jiném orgánu, jedná se o osoby samostatně výdělečně činné. Nevztahuje se na ně ani jedna ze situací, v nichž odstavec 2 písm. c) dotčeného ustanovení brání náhradě nákladů. Pokud se poradci sdružení IBI, kteří pracují z domu, nenacházejí v žádné ze dvou výjimečných situací, nutně se na ně vztahuje obecné pravidlo, tj. na nepřímé náklady se uplatňuje paušální náhrada ve výši 60 %.

    4.

    Čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení pravidel pro používání jazyků v Evropské unii.

    Žalobce v tomto ohledu tvrdí, že auditorská zpráva a rozhodnutí žalované o přijetí této zprávy byly v angličtině, tedy v jiném než národním jazyce sdružení IBI. Byl tedy porušen článek 3 nařízení Rady (EHS) č. 1 ze dne 15. dubna 1958 o užívání jazyků v Evropském společenství pro atomovou energii.

    5.

    Pátý žalobní důvod vycházející z porušení zásady řádné správy z důvodu nedostatku péče při přezkoumání věci.

    Žalobce v tomto ohledu tvrdí, že v situaci, kdy Komise pověří externího auditora úkolem prověřit přesnost projektového účetnictví, přechází povinnost řádné péče na tohoto auditora. Navíc jakmile Komise obdrží auditorskou zprávu, zásada řádné péče vyžaduje, aby ji Komise obzvláště pečlivě prověřila a dává Komisi pravomoc v případě nutnosti zasáhnout a opravit její obsah. Komise tuto povinnost řádné péče porušila.


    Top