—

Žalobce tvrdí, že podle článku 215 Smlouvy o fungování Evropské unie smí být omezující opatření přijata pouze na základě společného podnětu Komise a vysokého představitele. Napadená rozhodnutí a nařízení byla přijata samotnou Radou. Proto trpí vadou spočívající v nedostatku příslušnosti.

—

Žalobce tvrdí, že předložený důvod, na jehož základě byl M. Jannatiana zařazen na seznam v příloze II, je příliš nepřesný na to, aby mohl splňovat požadavky stanovené judikaturou týkající se povinnosti uvést odůvodnění. Aby Rada splnila svou povinnost uvést odůvodnění, měla doložit konkrétní a specifické skutečnosti charakterizující skutečnou podporu žalobce íránské vládě nebo íránským činnostem v oblasti šíření jaderných zbraní. Napadená rozhodnutí a nařízení proto trpí vadou spočívající v nedostatku odůvodnění.

—

Žalobce tvrdí zaprvé, že v rozsahu, v němž napadená rozhodnutí a nařízení nejsou odůvodněna, porušují jeho právo na obhajobu; zadruhé, že protiprávnost napadených rozhodnutí a nařízení má negativní dopad na toto řízení, neboť na jednu stranu znemožňuje žalobci hájit se a na druhou stranu narušuje schopnost Tribunálu posoudit legalitu napadených rozhodnutí a nařízení. Z toho plyne, že bylo porušeno žalobcovo právo na účinný právní prostředek nápravy. Konečně potud, pokud byl žalobce připraven o své právo na obhajobu, a vzhledem k tomu, že je tak narušena schopnost Tribunálu posoudit legalitu napadených rozhodnutí a nařízení týkajících se opatření, jimiž se zmrazují finanční prostředky — a která jsou již svou povahou „zvlášť represivní“ — bylo nedůvodně omezeno žalobcovo právo vlastnit majetek.

—

Žalobce tvrdí, že Rada nepředložila důkazy a informace, z nichž při přijímání napadených rozhodnutí a nařízení vycházela.

—

Žalobce tvrdí, že na rozdíl od toho, co je uvedeno v napadených rozhodnutích a nařízeních, v době svého zařazení na seznam osob a subjektů, na které se vztahují omezující opatření, již nebyl zástupcem vedoucího organizace pro atomovou energii (AEOI). Rada se tedy dopustila nesprávného skutkového zjištění, když žalobce zařadila na seznam z pouhého důvodu, že v době přijetí jednotlivých napadených rozhodnutí a nařízení byl zástupcem vedoucího AEOI.

—

Žalobce tvrdí, že se čl. 20 písm. b) nemá sám o sobě použít na jednotlivce, kteří zastávají vedoucí pozice v subjektu zařazeném na seznam v příloze VIII. Článek 20 písm. b) navíc stanoví, že se na tento seznam zařadí jednotlivci, kteří „ se podílejí na íránských jaderných činnostech, jež by mohly ohrozit nešíření, […] nebo jsou s těmito činnostmi přímo spojeny nebo je podporují “. Zařazením žalobce na seznam v příloze II bez předložení jakýchkoli důkazů o tom, že žalobce poskytoval aktivní a skutečnou podporu íránským jaderným činnostem v době svého zařazení na seznam v příloze II, se Rada dopustila nesprávného právního posouzení.

—

Žalobce tvrdí, že v projednávané věci není dán žádný cíl obecného zájmu, kterým by bylo možné odůvodnit přijímání takto přísných opatření vůči jednotlivcům, kteří byť jen po krátkou dobu zastávali vedoucí pozici v AEOI. I kdyby navíc bylo možné se domnívat, že jsou tato opatření odůvodněna cílem obecného zájmu, stále by bylo možné namítat, že nerespektují vztah přiměřenosti mezi použitými prostředky a dosahovaným cílem.