22.12.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 376/102

1.1

EHSV se domnívá, že konference Organizace spojených národů o udržitelném rozvoji, jež se uskuteční v roce 2012 v Riu, musí vyslat jasný signál obyvatelům celého světa, jehož součástí budou konkrétní návrhy na přechod k hospodářskému systému založenému na kvalitativním hospodářském růstu, který napomůže odstranit chudobu a sociální nespravedlnost a současně zachová přírodní prostředí pro budoucí generace.

1.2

Výbor vítá sdělení Komise (1) jako důležité východisko pro společnou analýzu a pozici institucí EU při přípravě na konferenci Rio+20. V této souvislosti Výbor poukazuje na svou práci související se stěžejní iniciativou Evropa účinněji využívající zdroje a s Plánem přechodu na nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050 (2). Na tomto základě chce Výbor definovat následující hlavní body.

1.3

EHSV je přesvědčen, že přechod k udržitelné ekonomice musí být součástí zastřešující strategie pro udržitelný rozvoj a musí být spravedlivý. Výbor vítá, že i Komise se nyní věnuje sociálnímu rozměru udržitelného rozvoje. Výbor si přeje, aby byl na tento aspekt kladen větší důraz. Zásadní význam v tomto směru mají sociální soudržnost, spravedlnost včetně mezigenerační, spravedlivé přerozdělování a řešení sociálních problémů, jako např. rostoucí nerovnosti, chybějícího přístupu k celé škále zdrojů, chudoby a nezaměstnanosti.

1.4

Výbor podporuje doporučení MOP k politikám, která se vztahují na zelená pracovní místa, a zdůrazňuje zejména potřebu aktivní spolupráce sociálních partnerů v procesu přechodu v pracovním prostředí. EHSV dále bezvýhradně schvaluje iniciativu o minimální úrovni sociální ochrany (Social Protection Floor Initiative), jejímž smyslem je poskytnout základní soubor sociálních práv a transferů a také dodávku základní úrovně zboží a sociálních služeb dostupných všem.

1.5

Výbor vítá, že sdělení Komise bylo předloženo společně komisařem pro životní prostředí a komisařem pro rozvoj, čímž se jednoznačně zdůrazňuje souvislost mezi životním prostředím, udržitelným rozvojem a rozvojovou pomocí. Výbor se zasazuje o to, aby byla politika rozvojové pomoci EU nově formulována v duchu udržitelného rozvoje a aby se to projevilo jak ve směřování plateb, tak v koncepci místních projektů rozvojové pomoci.

1.6

EHSV v nejvyšší míře odsuzuje fakt, že miliarda lidí v různých částech světa, zejména v rozvojových zemích, trpí hladem. Tato situace je v naprostém rozporu se záměrem dosáhnout prvního z rozvojových cílů tisíciletí. Výbor je přesvědčen, že zaručení přístupu ke zdrojům, potravinám a energii musí být prioritou celosvětové agendy udržitelnosti. Je nezbytné, aby se občanská společnost aktivně účastnila provádění projektů udržitelnosti na místní a vnitrostátní úrovni, v rozvojových zemích je třeba zejména zdůraznit úlohu žen.

1.7

Výbor je přesvědčen, že je zapotřebí politických opatření na mezinárodní, vnitrostátní, regionální a místní úrovni obsahujících širokou škálu politických nástrojů za účelem vytvořit přechod k zelené ekonomice. K tomu patří zejména opatření, která zaručí, že do tržních cen budou vhodně zahrnuty ekologické náklady, jakož i finanční politika šetrnější k životnímu prostředí, jež se zaměří na zdanění spotřeby zdrojů místo na zdanění práce. Veřejné výdajové programy je třeba zaměřit na podporu investic do udržitelných technologií a projektů, a je nutné odstranit dotace poškozující životní prostředí, přičemž je třeba příslušně zohlednit sociální dopady. Zadávání veřejných zakázek musí být využito k podpoře výrobků a služeb šetrných k životnímu prostředí. Je třeba přijmout opatření k lepší vzájemné podpoře celosvětového obchodu a udržitelného rozvoje.

1.8

Je třeba zavést parametry, které budou jasně udávat stupeň pokroku k větší udržitelnosti. Je nutné vyvinout metody jiné než HDP pro měření hospodářského pokroku podle zlepšení blahobytu občanů a kvality jejich života za zohlednění boje proti chudobě, vytvoření důstojných pracovních podmínek a zachování přírodního prostředí. EHSV chce s přihlédnutím ke stanovisku na téma Více než HDP – ukazatele pro udržitelný rozvoj (3) ještě před konferencí Rio+20 předložit svůj postoj týkající se způsobu zapojení občanské společnosti do vývoje těchto ukazatelů.

1.9

V této souvislosti by měl být na konferenci Rio+20 schválen mandát k „zelené ekonomice“, jenž by OSN měla cílevědomě prosazovat. Tento mandát by se měl týkat šesti hlavních bodů:

1.10

Výsledky prací na základě uvedeného mandátu mají být využity k vypracování akčních plánů a strategií pro přechod k zelené ekonomice na vnitrostátní úrovni, přičemž je nutno zohlednit příslušné národní odlišnosti.

1.11

Na mezinárodní úrovni a úrovni OSN je naléhavě nutné lépe integrovat a posílit správu v oblasti udržitelného rozvoje, aby mohly být zahájeny potřebné kroky celosvětového společenství směrem k udržitelnému rozvoji. Konference Rio+20 musí být využito ke stanovení pevného institucionálního rámce na úrovni OSN. UNEP by měl být posílen a institucionálně dále vyvíjen. Výbor se dále domnívá, že koncepce Rady pro udržitelný rozvoj, již by tvořili vedoucí političtí představitelé členských států OSN a jež by byla přímo podřízena Valnému shromáždění, je vhodná pro plnění výzev v rámci kroků nutných k zajištění udržitelného rozvoje a k zavedení zelené ekonomiky.

1.12

Přechod k udržitelnému hospodaření může být úspěšný pouze tehdy, bude-li ho akceptovat a podporovat občanská společnost. Výbor proto důrazně usiluje o aktivní zapojení zástupců organizované občanské společnosti do příprav a sledování konference Rio+20 a o zaručení toho, aby byli na jednáních konference a při provádění na ní přijatých rozhodnutí účinně vyslyšeni. Dosavadní způsoby účasti je třeba kriticky přezkoumat, zda účinně plní tento úkol. Výbor tento proces aktivně podporuje již před konáním konference Rio+20 prostřednictvím konferencí s občanskou společností a konzultací se zástupci evropské občanské společnosti a jiných částí světa.

1.13

Na vnitrostátní, regionální a místní úrovni a na úrovni podnikového řízení je třeba posílit správu směřující k udržitelnému rozvoji. To předpokládá účinnou a institucionálně zajištěnou účast občanské společnosti na tématech a projektech, které jsou významné pro ekologizaci hospodářství a udržitelný rozvoj, prostřednictvím demokratických procesů a zřízení struktur pro dialog. Evropa by měla v rámci diskuze na summitu Rio+20 předvést pozitivní zkušenosti s účastí veřejnosti na rozhodování, s veřejným přístupem k informacím v oblasti životního prostředí a s přístupem k právní ochraně na základě tzv. Aarhuské úmluvy a usilovat o ustanovení podobných struktur na globální úrovni.

1.14

K zajištění toho, že budou brány více a s právní závazností v potaz zájmy dlouhodobé udržitelnosti, podporuje EHSV iniciativu Rady pro budoucnost světa, aby byli v rámci OSN a v jednotlivých státech jmenováni veřejní ochránci práv pro budoucí generace.

1.15

EU a členské státy by si měly zamést před vlastním prahem, co se týče všech výzev udržitelného rozvoje a přechodu k zelené ekonomice. EHSV je přesvědčen, že EU může posílit svoji vyjednávací pozici na konferenci Rio+20, pokud bude věrná své historické odpovědnosti a stanoví si ambiciózní cíle v oblasti udržitelného rozvoje. V některých oblastech tak již učinila, v jiných je toho ještě třeba učinit hodně a v některých se ještě nezačalo. Výbor naléhavě vyzývá Radu, Komisi a Evropský parlament, aby do roku 2020 plně provedly všechny stávající cíle týkající se snížení emisí a přezkoumaly, zda cíl stanovený pro rok 2020 týkající se snížení emisí nelze zvýšit na 25 %, aby mohly být hospodárně dosaženy budoucí cíle a byla připravena cesta pro další globální dohody. Členské státy by měly urychleně zavést všechna nutná opatření za účelem dosažení cíle zvýšit do roku 2020 energetickou účinnost o 20 %. Obecně by EU měla zohlednit důsledky, které bude mít přechod k zelenější ekonomice podporující udržitelnější rozvoj pro jednotlivé politiky při určování nového víceletého finančního rámce, v návrhu svých hlavních politik, jako je zemědělská politika, politika soudržnosti, obchodní politika a rozvojová politika a v dalším provádění strategie Evropa 2020. Po konferenci Rio+20 by EU měla přepracovat svoji strategii udržitelnosti.

2.1

Dne 24. prosince 2009 přijalo Valné shromáždění OSN usnesení o uspořádání další konference o udržitelném rozvoji (UNCSD) v roce 2012 v Riu.

2.2

EHSV projednal v roce 2010 přístup EU k této významné události a přijal první stanovisko k tomuto tématu v září 2010 (4). Od té doby proběhla přípravná setkání v New Yorku i jinde a Evropská komise předložila sdělení (KOM(2011) 363 v konečném znění) k možným hlavním směrům EU pro jednání na konferenci Rio+20. Na základě rozsáhlých debat se zástupci organizované občanské společnosti rozvíjí EHSV v tomto stanovisku své postoje dále a usiluje o zahrnutí řady bodů do vyjednávací strategie EU pro konferenci Rio+20 jako jejích pilířů.

2.3

Podle usnesení Valného shromáždění by konference měla mít tři cíle:

2.4

Současná situace. Ačkoliv bylo v posledních dvaceti letech dosaženo pokroku v některých aspektech udržitelného rozvoje, v mnoha oblastech se situace zhoršuje:

2.5

Nové a budoucí výzvy. Rostoucí počet obyvatel na světě, zvyšující se očekávaná životní úroveň a rostoucí materiální spotřeba začínají zatěžovat světové dodávky potravin, energie a dalších přírodních zdrojů. To vede ke zvyšování cen a vážným sociálním a politickým problémům.

2.6

Jednou z největších nových výzev, jimž svět čelí v tomto století, je zachování či dosažení náležité úrovně zabezpečení potravin, energie a zdrojů pro všechny dnes a v budoucnosti ve světě, v němž roste počet obyvatel a přírodní zdroje jsou omezené. Ve výsledku je nutno zajistit kvalitativní hospodářský růst, jenž napomůže odstranit chudobu a sociální nespravedlnost a současně zachová přírodní prostředí pro budoucí generace. Ústředním tématem summitu v roce 2012 by mělo být zavedení institucionálních struktur pro zvládnutí této výzvy.

2.7

Čelní političtí představitelé a ministerstva financí a hospodářství jsou v posledních třech letech velmi vytíženi finanční a hospodářskou krizí. Tyto naléhavé krátkodobé problémy však nesmějí odvádět pozornost od problémů vznikajících v reálné ekonomice světa a od naléhavé potřeby transformovat fungování světových ekonomik udržitelnějším, spravedlivějším a ekologičtějším směrem. Tento přechod by sám o sobě měl být zdrojem nových investic a nových pracovních míst a měl by vést k větší rovnosti, soudržnosti, stabilitě a odolnosti. Může být příspěvkem k řešení stávajících hospodářských problémů.

2.8

Obnovený politický závazek. Summit v Riu v roce 2012 nabízí klíčovou příležitost pro vytvoření rámce této transformace a k přijetí politického závazku na vysoké úrovni k uskutečnění této změny. Je zásadně důležité, aby se samotní předsedové vlád zhostili těchto otázek, zúčastnili se konference a zajistili její hladký průběh. Jelikož je transformace světové ekonomiky klíčovým tématem konference, měli by se jí zúčastnit rovněž ministři financí a ministři pro životní prostředí a rozvoj.

2.9

Udržitelný rozvoj závisí na iniciativách občanské společnosti a jejím zapojení. Občanská společnost se musí aktivně zapojit jak do přípravy summitu, tak do činnosti po něm následující a do provádění na něm přijatých rozhodnutí. Na vnitrostátní a mezinárodní úrovni by měla být vytvořena fóra pro dialog s cílem usnadnit dialog o otázkách spojených s ekologizací hospodářství a udržitelným rozvojem mezi zainteresovanými subjekty občanské společnosti a tvůrci politických rozhodnutí.

2.10

Usnesení Valného shromáždění stanovilo dvě specifická témata:

2.11

Na jednom summitu nebude samozřejmě možné dosáhnout dohody ohledně všeho, co je ve světě potřeba učinit k ekologizaci světové ekonomiky a k účinnější podpoře udržitelného rozvoje. Výbor se proto domnívá, že hlavním cílem konference Rio+20 by mělo být stanovení pevného institucionálního rámce uvnitř systému OSN pro provádění rozhodnutí, jež budou trvale podporovat udržitelný rozvoj ve světě a provádění akčního programu ekologizace světové ekonomiky v příštích letech.

3.1

Na mezinárodní úrovni má v posledních 19 letech za monitorování pokroku v oblasti udržitelného rozvoje ve světě odpovědnost Komise OSN pro udržitelný rozvoj (CSD). Ve své současné podobě však již není přínosná. Dobře analyzovala některé problémy, není ale schopná je zásadně řešit v praxi. V systému OSN je tedy zapotřebí výkonnější struktury k efektivnějšímu řešení velkých globálních otázek udržitelnosti.

3.2

Z různých možností pro posílení institucionální struktury uvnitř OSN schvaluje Výbor vznikající koncepci nové Rady pro udržitelný rozvoj, která by byla přímo podřízena Valnému shromáždění a propojila by a posílila činnost, již v současnosti nezávisle na sobě provádí Hospodářská a sociální rada OSN (ECOSOC) a CSD.

3.3

Členství v Radě by mělo pokrývat všechny země světa, které by měly zastupovat jejich vedoucí političtí představitelé. Rada má podporovat globální činnost ve všech aspektech udržitelného rozvoje a přechod k zelenější ekonomice, jakož i opatření související s nově vznikajícími a na významu nabývajícími problémy, jakými jsou např. zabezpečení potravin a energie.

3.4

Nová Rada by měla navázat užší vztahy se Světovou bankou a MMF, jež by samy o sobě měly být pověřeny novým úkolem učinit z propagace udržitelného rozvoje jádro svého poslání.

3.5

Měl by být posílen Program OSN pro životní prostředí (UNEP) a Rozvojový program OSN (UNDP), aby mohly společně lépe přispět k environmentálnímu a rozvojovému rozměru udržitelného rozvoje.

3.6

Vnitrostátní správa. Čelní političtí představitelé musejí využít příležitost, již nabízí summit v Riu, nejen ke zřízení funkčních struktur v rámci OSN, ale rovněž ke vzpružení vnitrostátního aparátu pro podporu udržitelného rozvoje.

3.7

Je třeba obnovit a posílit vnitrostátní strategie pro udržitelný rozvoj, do nichž se musí plně zapojit a jež musí plně podpořit podniky a všechny části občanské společnosti. Poradní orgány, jako jsou Rady pro udržitelný rozvoj, musí být náležitě financovány, aby mohly plně hrát svoji úlohu v prosazování nového myšlení a udržování tlaku na pokrok.

3.8

Regionální, městská a místní správa. Ve světě se lze setkat s mnoha vynikajícími příklady toho, čeho mohou subnárodní orgány dosáhnout. Na summitu by měly být předvedeny osvědčené postupy a národní vlády by se měly zavázat, že místním a regionálním orgánům uloží provádění dalších kroků vpřed a podpoří je v nich.

3.9

Úloha podniků a sociálních partnerů. Přišel čas využít nejlepší příklady osvědčených postupů a nařídit v širším rozsahu nejlepší podnikové postupy v oblasti udržitelnosti tím, že se na základě ISO 26000 sjedná rámcová úmluva o společenské odpovědnosti podniků za udržitelnost a rámcová úmluva o zodpovědnosti. Na summitu by měla být zahájena jednání za tímto účelem. Sociální partneři musejí být do tohoto procesu rozsáhle zapojeni.

3.10

Úloha občanské společnosti. Přechod k udržitelnému hospodaření může být úspěšný pouze tehdy, když do tohoto procesu bude aktivně zapojena občanská společnost. Předpokladem pro to jsou demokratické procesy a zřízení struktur pro dialog mezi občanskou společností a tvůrci politických rozhodnutí. Ve všech zemích musejí být obecně přístupné informace o životním prostředí, o pokroku směrem k zelenější ekonomice a o dalších aspektech udržitelného rozvoje, aby mohla probíhat odborná veřejná debata o těchto klíčových otázkách. Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (tzv. Aarhuská úmluva) z roku 1998 vedla v Evropě k úspěšnému rozšíření a zakotvení práv veřejnosti na informace a k podpoře veřejné účasti a přístupu k právní ochraně. Summit by měl podpořit vznik podobných úmluv ve všech regionech světa a nová Rada pro udržitelný rozvoj by měla být pověřena sledováním tohoto cíle v globálním rámci.

3.11

Veřejní ochránci práv pro budoucí generace. Potřeby budoucích generací jsou klíčovým prvkem udržitelného rozvoje, nejsou však součástí příslušného rozhodovacího procesu. K nápravě této situace a k zajištění toho, že budou brány více a s právní závazností v potaz dlouhodobé zájmy, podporuje EHSV iniciativu Rady pro budoucnost světa (5), aby byli v rámci OSN a v jednotlivých státech jmenováni veřejní ochránci práv pro budoucí generace.

4.1

Světová ekonomika při svém současném fungování nezajišťuje udržitelný rozvoj. Z environmentální hlediska podněcuje nadměrnou spotřebu přírodních zdrojů, umožňuje znečišťování životního prostředí a není úspěšná v předcházení změně klimatu. Ze sociálního hlediska pak umožňuje rozsáhlý výskyt nezaměstnanosti, chudoby, špatného zdravotního stavu a nízkého vzdělání.

4.2

Ekologizace světové ekonomiky znamená udat nový směr jejímu fungování, a zajistit tak udržitelnější výsledky. Je třeba přehodnotit další hospodářské cíle z hlediska jejich přínosu k udržitelnému rozvoji. Je třeba restartovat všechny nástroje řízení ekonomiky, a směrovat tak ekonomiku udržitelnějším směrem.

4.3

Hospodářský růst byl v rámci dosavadního hospodářského rozvoje důležitým předpokladem pro zvýšení obecné životní úrovně. Klíčovým cílem musí zůstat i v budoucnu, zejména v rozvíjejících se zemích, v nichž musejí být důstojné životní podmínky pro všechny teprve vytvořeny. Zelená ekonomika je zaměřena na oddělení hospodářského růstu od negativních dopadů na životní prostředí. Musí být součástí strategie pro udržitelný rozvoj, která je zaměřena na kvalitativní hospodářský růst, jenž napomůže odstranit chudobu a sociální nespravedlnost a současně zachová přírodní prostředí pro budoucí generace. Změna orientace na zelenou ekonomiku musí zohlednit hlavní zásady spravedlnosti, spolupráce a společné, ale diferencované odpovědnosti.

4.4

Výbor považuje za pozitivní, že v mezinárodních jednáních v oblasti klimatu se nyní v souvislosti s přechodem k nízkouhlíkové ekonomice zohledňuje i sociální rozměr a aspekt důstojné práce, jak bylo uvedeno ve společné vizi dlouhodobé globální akce v dohodě z Cancúnu. Podporuje doporučení MOP k politikám, která se vztahují na zelená pracovní místa, a zdůrazňuje zejména potřebu aktivní spolupráce sociálních partnerů v procesu přechodu v pracovním prostředí.

4.5

Ekologizace hospodářství je rozsáhlý úkol, který je nutné provést v řadě různých oblastí:

4.6

Z konference Rio+20 by měl vzejít nový politický závazek k podpoře udržitelného rozvoje a přechodu k zelené ekonomice na celém světě. Účastníci konference by měli vypracovat soubor zásad pro přechod k zelenější ekonomice. Odpovědné orgány OSN by na ní měly být pověřeny přípravou prakticky orientovaného pracovního programu týkajícího se bodů klíčových pro pokrok v udržitelném rozvoji na světě.

4.7

Mandát k zelené ekonomice pro orgány OSN. EHSV navrhuje, aby do mandátu pro další práci orgánů OSN pro udržitelný rozvoj bylo začleněno šest pilířů nebo hlavních bodů:

4.8

EU a členské státy shromáždily při uplatňování politických nástrojů na podporu udržitelnosti řadu zkušeností. EU by proto měla tyto zkušenosti aktivně uplatnit na mezinárodní úrovni.

4.9

Měření pokroku na cestě k zelenější ekonomice. Je třeba zavést parametry, které budou jasně udávat stupeň pokroku k větší udržitelnosti. Je třeba vyvinout metody pro měření hospodářského pokroku podle zlepšení blahobytu občanů a kvality jejich života za zohlednění boje proti chudobě, vytvoření důstojných pracovních podmínek a zachování přírodního prostředí. Zejména je třeba dohodnout se na způsobech měření zatížení různých druhů přírodního kapitálu v naší pevnině, mořích a atmosféře a biosystémech, jež vyživují, ekonomickou činností.

4.10

Summit by měl stanovit časový plán pro vytvoření systému měření pokroku na cestě k zelenému způsobu hospodaření.

4.11

EHSV již předložil ve stanovisku na téma Více než HDP – ukazatele pro udržitelný rozvoj (6) úvahy ohledně hranic HDP, možných úprav a doplnění, jakož i nutnosti vypracovat nová kritéria, s nimiž budou stanoveny dodatečné ukazatele prosperity (hospodářské, sociální a ekologické) a udržitelnosti. EHSV chce ještě před konferencí Rio+20 předložit své stanovisko týkající se způsobu zapojení občanské společnosti do vývoje těchto ukazatelů.

4.12

Regulační opatření. Normy účinnosti mnoha různých výrobků a výrobních postupů (zejména normy pro energetickou účinnost) se v Evropě neustále zvyšují následkem postupného zpřísňování minimálních norem v průběhu let. Evropa by měla navrhnout podobný mechanismus k podpoře téhož procesu v mezinárodním měřítku. Je možná rovněž vhodné vyvíjet nové mezinárodní iniciativy týkající se nakládání s chemickými látkami a řízení dopadů nových rozvíjejících se technologií, jako např. nanotechnologie.

4.13

Vzdělávání a výměna informací. Existuje několik zemí, regionů, měst, podniků atd., které již prakticky prokazují úspěch přechodu k udržitelnosti.

4.14

Evropa je aktivní v propagaci vzdělávání a v šíření informací o osvědčených postupech a nových iniciativách v oblasti udržitelnosti. Z toho získané zkušenosti by měly být zahrnuty do mezinárodní debaty o nástrojích pro zelenou ekonomiku.

4.15

Daňová opatření. Summit by měl dodat další důraznější podnět vnitrostátnímu a mezinárodnímu úsilí o ekologizaci daňového základu tím, že budou odstraněny nevhodné dotace a daňová politika bude utvářena tak, aby podporovala zaměstnanost, bránila znečišťování životního prostředí a snižovala spotřebu fosilních paliv a jiných přírodních zdrojů. Je rovněž na čase zahájit novou iniciativu v oblasti zdanění finančních transakcí na globálně dohodnutém základě a využít výtěžky k financování investic do udržitelného rozvoje.

4.16

Investice do výzkumu a vývoje. Odpovědné orgány OSN by měly být pověřeny stanovením toho, v jakých oblastech výzkumu a vývoje technologií a nástrojů pro zelenou ekonomiku by bylo prospěšné sdružování úsilí v této oblasti prostřednictvím mezinárodní spolupráce. Bude důležité, aby byly nové ekologičtější technologie rychle zavedeny po celém světě. Odpovědné orgány OSN by měly být obzvláště pověřeny zjišťováním překážek rychlého transferu těchto technologií a nacházením způsobů jejich překonání.

4.17

Účinným nástrojem orientace výrobců na ekologičtější výrobky a služby mohou být programy zadávání veřejných zakázek. Evropa má zkušenosti s prováděním „zeleného“ zadávání veřejných zakázek za dodržení zásad volného obchodu v evropském kontextu. Odpovědné orgány OSN by měly být konkrétně pověřeny propagací osvědčených postupů v této oblasti.

4.18

Investiční toky. Nová globální dohoda. Podle úředních odhadů dosahují jen investice do energetiky, které jsou ve světě v nadcházejících 40 letech potřeba k přechodu na nízkouhlíkové hospodářství, bilionů eur. I u ostatních aspektů přechodu k udržitelnosti budou zapotřebí velmi vysoké částky. Odpovědné orgány OSN by měly být pověřeny tím, že nabídnou fórum pro monitorování hlavních světových investičních toků a pro stanovení oblastí, v nichž je za účelem podpory přechodu k udržitelnosti třeba investice zvýšit nebo změnit.

4.19

Schopnost učinit přechod k udržitelnosti se mezi jednotlivými zeměmi značně liší z hlediska přírodních, ekonomických a lidských zdrojů. Jednou z nejdůležitějších výzev pro summit v roce 2012 je způsob, jak lépe realizovat a rozšířit globální dohodu, aby došlo k mobilizaci veřejných a soukromých zdrojů na budování kapacit, transfer technologií a programy udržitelných investic, a pomohlo se tak nejméně rozvinutým zemím a jiným rozvojovým zemím držet krok s přechodem na udržitelnost spravedlivým způsobem. Odpovědné orgány OSN by měly sledovat pokrok ve finančních a jiných závazcích k podpoře rozvojových zemí v přechodu k udržitelnosti.

5.1

Zelenější ekonomika ovlivní všechna hlavní hospodářská odvětví. V každém odvětví bude třeba propagovat účinnější využívání energie a všech ostatních přírodních zdrojů, snížit dopady znečištění a produkci odpadu, brát větší ohled na přírodní prostředí a biologickou rozmanitost a zajistit rovnost a spravedlnost.

5.2

Mezinárodní rozvojové cíle se v současnosti soustředí na provádění rozvojových cílů tisíciletí. Výbor se domnívá, že při jejich přezkumu v roce 2015 by se měl stanovit nový soubor mezinárodních rozvojových cílů na další období s vyšším důrazem na cíle udržitelného rozvoje. Na summitu v Riu by se tento úkol měl přijmout jak obecný cíl a nová Rada by měla být pověřena jeho zdárným provedením, k čemuž by měla přijmout specifické návrhy v oblastech klíčových témat. V následujících odstavcích jsou stručně uvedeny priority některých klíčových odvětví.

5.3

Energetika. Ekologizace energetiky je tou největší výzvou v rámci celého projektu zelenější ekonomiky.

5.4

Přechod na zelenější ekonomiku si žádá radikální transformaci energetiky ve smyslu přechodu od fosilních paliv k energetickým zdrojům s nulovými emisemi uhlíku, např. obnovitelným zdrojům. Aby bylo možné tento přechod provést úsporněji a účinněji, je třeba, aby se ve všech odvětvích vyvinulo úsilí o účinnější využívání energie, a tedy o zadržení či snížení růstu celkové poptávky po energii na světě.

5.5

Přístup k čistým, dostupným a moderním energetickým službám je podmínkou pro posílení trvalého sociálního a hospodářského rozvoje a dosažení rozvojových cílů tisíciletí. Podle Mezinárodní energetické agentury nemá více než 1,4 miliardy osob na celém světě přístup k elektřině. Další miliarda osob má přístup pouze k nespolehlivým elektrickým sítím. Valné shromáždění OSN nedávno jmenovalo rok 2012 „mezinárodním rokem udržitelné energie pro všechny“, což bude velmi naléhavá příležitost k tomu, aby se mezinárodní pozornost zaměřila na energetickou chudobu, jakož i na dostupná řešení a obchodní modely, které již existují a mohou být uplatněny v globálním měřítku. EHSV byl aktivně zapojen do debaty o udržitelném rozvoji a udržitelné energii a bude dále přispívat k tomuto důležitému tématu.

5.6

Mnoho lidí ještě stále nemá dostatečný přístup k energii (energetická chudoba). Prvořadým cílem přechodu k ekologickým způsobům zásobování energií musí být dostatečné zásobování energií za akceptovatelnou cenu pro chudší vrstvy obyvatelstva.

5.7

Zemědělství, biologická rozmanitost a přírodní prostředí. EHSV v nejvyšší míře odsuzuje fakt, že miliarda lidí v různých částech světa, zejména v rozvojových zemích, trpí hladem. Tato situace je v naprostém rozporu se záměrem dosáhnout prvního z rozvojových cílů tisíciletí.

5.8

EHSV vyzývá mezinárodní společenství, aby uznalo právo na potraviny na mezinárodní a vnitrostátní úrovni, posílilo právo vlastnit půdu a mít přístup k půdě a k vodě a drželo pod kontrolou velkoplošný zábor půdy státními subjekty a soukromými investory v rozvojových zemích.

5.9

V mnoha částech světa je třeba důkladně přehodnotit zemědělství z hlediska zelené ekonomiky, zajišťování potravin pro všechny, zachování přírodního kapitálu území a jeho zdrojů biologické rozmanitosti a propagace účinného využívání zdrojů v tomto odvětví. Je obzvláště potřeba lépe hospodařit s vodními zdroji a lépe je chránit. V těchto oblastech je třeba stanovit nové cíle.

5.10

EHSV považuje pro udržitelné zemědělství za klíčové, aby byla zachována dostatečná vysoce kvalitní a regionálně rozlišná produkce potravin, jež by byla prováděna celoplošně a šetrně k životnímu prostředí, jež by chránila a kultivovala venkovské oblasti, vyznačovala se rozmanitostí a rozlišností produktů a podporovala pestré a na druhy bohaté kulturní krajiny a venkovské oblasti (7). Navzdory celosvětové potřebě biologické rozmanitosti dochází i nadále k vymírání druhů. Biologickou rozmanitost ohrožuje rovněž lesnictví, těžba, průmysl, jakož i v neposlední řadě růst počtu obyvatelstva.

5.11

Je nutné zavést účinná opatření pro lepší a transparentní fungování zemědělských trhů. Je třeba bojovat s volatilitou a nepřípustným zvyšováním cen potravin. Využití obnovitelných zdrojů k výrobě energie nesmí probíhat na úkor globálního zajišťování potravin. Bezpečné zásobování potravinami musí být zajištěno prostřednictvím zásob na regionální úrovni. Kromě toho je třeba usilovat o větší využití zbytkové biomasy ze zemědělství a produkce potravin.

5.12

Prováděním stávajících úmluv MOP je třeba zaručit práva zemědělských pracovníků. Je nezbytné, aby se občanská společnost aktivně účastnila provádění projektů udržitelnosti na místní a vnitrostátní úrovni, v rozvojových zemích je třeba zejména zdůraznit úlohu žen.

5.13

Mořské prostředí. Mořské prostředí se vyznačuje znečištěním, nadměrným rybolovem a nadměrným využíváním jiných mořských zdrojů. Summit by měl pověřit odpovědné orgány OSN iniciováním nového mezinárodního procesu posílení a koordinace stávajících mechanismů ochrany mořského prostředí a účinnější ochrany rybolovných zdrojů a jiných mořských zdrojů než za současných právních předpisů.

6.1

EU si musí nejprve zamést před vlastním prahem, co se přístupu k udržitelnosti týče, aby byla důvěryhodná.

6.2

Členské státy a EU musí:

—

Po přijetí stanoviska se bude zpravodaj aktivně snažit o zapojení postoje EHSV do interinstitucionálního dialogu vedoucího ke společné pozici EU.

—

Na základě přijatého stanoviska bude EHSV dále rozvíjet dialog s evropskou organizovanou občanskou společností. Plánují se setkání se styčnou skupinou, se zástupci národních HSR, a dále s dalšími organizacemi a sítěmi občanské společnosti, které také pracují na definování postojů pro konferenci Rio+20. Dalším milníkem v této probíhající debatě občanské společnosti bude větší konference, jež EHSV plánuje na začátek roku 2012.

—

EHSV se tématu konference Rio+20 věnuje kromě v rámci vnitroevropského dialogu také v rámci vztahů se zástupci organizované občanské společnosti z jiných oblastí světa, zejména s Brazílií, jež je hostitelskou zemí konference, s Čínou a Jižní Afrikou. Zpravodaj se bude tohoto dialogu aktivně účastnit za účelem stanovení společných hlavních bodů v rámci cílů organizované občanské společnosti z různých oblastí světa a předložení těchto postojů v červnu 2012 v Rio de Janeiru. Zpravodaj bude také zastupovat EHSV v procesu debat týkajících se Ria+20 v rámci Mezinárodní asociace hospodářských a sociálních rad a obdobných institucí (AICESIS). Příští rok je v Riu plánována paralelně ke konferenci řada setkání s mezinárodními partnery Výboru.