11.2.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 44/40

1.1

Celosvětový kontext, do nějž zapadá žádost belgického předsednictví o prozkoumání průmyslových změn vyvolaných v oblasti zaměstnanosti bojem proti oteplování klimatu, se vyznačuje trojím neúspěchem, či pokud má být použit méně silný termín, třemi negativními scénáři uprostřed ohromné hospodářské krize.

1.2

EU musí efektivně přispívat k celosvětovému snižování emisí skleníkových plynů a zároveň rozvíjet své hospodářství a svůj trh práce, aby během příštího desetiletí dosáhla lisabonských cílů, tj. konkurenčního postavení na světové úrovni a odstranění masové nezaměstnanosti v Evropě.

1.3

Výbor, a v jeho rámci CCMI, vypracoval několik příspěvků, které se zabývaly výzvami v oblasti energetiky a klimatu, udržitelnosti, průmyslových změn a zaměstnanosti. Mimo jiné se jedná o následující stanoviska: CCMI/002, 024, 027, 029, 045, 052 a 053; ECO/267; NAT/392, 440 a 453; TEN/401. Toto stanovisko sleduje horizontální linii řešení problému, ale je zřejmé, že pro konkretizaci myšlenek, které rozvíjí, jsou také nezbytné regionální a odvětvové studie, zejména v oblasti zaměstnanosti.

1.4

Strategie Evropa 2020 bude muset reagovat na neúspěch, který zaznamenala Lisabonská strategie. Představuje tedy novou příležitost, pokud bude posílena rozhodující úloha malých a středních podniků. EHSV navrhuje posílit hospodářskou spolupráci na evropské úrovni a propagovat novou společnou koncepci pojmu konkurenceschopnost.

1.5

EU potřebuje posílenou hospodářskou správu v rámci svých institucí (tedy úvahu o přesunu svrchovanosti v některých oblastech hospodářské politiky na existující evropské instituce), která podpoří průmyslové změny orientované na ekologičtější (tzv. „zelenější“) evropskou ekonomiku a udržitelné pracovní příležitosti.

1.6

Demografický rozvoj, environmentální potíže v Africe, v Asii a v Latinské Americe), nedostatek pitné vody v mnoha zemích a boj proti změně klimatu, to jsou okolnosti, které podporují světovou poptávku po „zelených“ výrobcích a technologiích, a tudíž vytváření „udržitelných pracovních příležitostí“. Je třeba rovněž zohlednit, že známé zásoby nerostných surovin, jež slouží k výrobě energie, nejsou neomezené.

1.7

Strategie zaměstnanosti ve smyslu udržitelného hospodářství, by mohla být založena na znalostech a know-how, které je již dobře rozvinuto v členských státech. EU, která potřebuje kvalifikovaná pracovní místa, musí tato pozitiva podporovat. Členské státy tedy musí více investovat do svých systémů vzdělávání a další odborné přípravy a podporovat mimo jiné vědu, technologii a inženýrství. EHSV považuje za zcela nedostačující současnou úroveň veřejných investic do vzdělávání, jež se musí stát součástí ucelené strategie celoživotního učení.

1.8

EU a její členské státy musí přijmout nezbytná opatření pro zajištění takové přeměny průmyslu, jež nebude v rozporu s jejími cíli, pokud jde o zachování a vytváření pracovních míst.

1.9

Zelená ekonomika zahrnující vysokou úroveň výzkumu a používání nových znalostí a usilující o zvýšení konkurenceschopnosti by měla mít pozitivní následky na trh práce, neboť vytvoří větší počet kvalifikovaných a stálých pracovních míst a sníží riziko nejistoty. Proto by členské státy měly více investovat do svých systémů vzdělávání a další odborné přípravy.

1.10

Veřejný sektor hraje důležitou roli v podpoře výzkumu a v účinném využívání nových ekologických technologií a zlepšení existujících a účinných ekologických technologií, a to především díky svým daňovým nástrojům. Z tohoto důvodu je pro hospodářský, sociální a environmentální pokrok zapotřebí zdravého a vhodně kvalifikovaného veřejného sektoru. Jeho oslabení privatizací všech hospodářských aktivit by ne vždy sloužilo veřejnému zájmu. EHSV se domnívá, že bude třeba přezkoumat regulační rámec liberalizovaných trhů s energií s cílem zajistit zachování obecného zájmu.

1.11

Soukromý sektor a zejména malé a střední podniky vytváří nová pracovní místa. Úlohou veřejného sektoru bude také vytvoření stabilního a konstruktivního rámce na evropské úrovni, který podnikům umožní optimalizovat přechod na ekologičtější a výkonnější hospodářství, jež bude bohatší na udržitelné pracovní příležitosti.

1.12

EHSV navrhuje, aby byl vytvořen specifický evropský fond na podporu průmyslových změn a zejména výzkumu, vývoje a aplikací ekologických technologií, což budou technologie z obnovitelných zdrojů energie či nové technologie umožňující efektivní snížení emisí v energeticky náročných odvětvích.

1.13

Výbor připomíná, že EU bude potřebovat pevnou průmyslovou základnu, jež je nezbytná pro dosažení cílů udržitelné zaměstnanosti. Mnoho pracovních míst, dokonce v odvětví služeb, závisí na úspěchu evropského průmyslu. Z toho důvodu se průmyslové změny liší v jednotlivých odvětvích i v regionech a musí probíhat postupně, přičemž je třeba zabránit negativním dopadům na trhy práce a neohrozit existenci nezbytné průmyslové sítě. Nejde o to zablokovat politiky v oblasti životního prostředí, jde o to řídit je sociálně udržitelným způsobem.

1.14

EHSV doporučuje, aby reforma společné zemědělské politiky po roce 2013 zohlednila význam zemědělství a přispěla k rozvoji potřebných synergií s dalšími politikami EU v oblasti výzkumu, nových technologií a modernizace průmyslu.

1.15

Členské státy se musí dohodnout na zdanění finančních transakcí. Příjmy z takovéto daně by měly být využity na snížení deficitu veřejných rozpočtů členských států, které tím získají více volnosti, např. pro lepší financování svých vzdělávacích systémů.

1.16

Průmyslové změny směřující k zelené ekonomice si vyžádají zcela novou koncepci růstu a konkurenceschopnosti. EHSV se již vyjádřil ve prospěch nového přístupu na měření hospodářského a sociálního pokroku. Znovu potvrzuje své přesvědčení, že průmyslové změny a zaměstnanost budou slučitelné s cíli udržitelnosti, pouze pokud se EU a svět dohodnou na nové koncepci růstu. Návrh Komise učiněný v rámci strategie 2020 je nedostačující.

1.17

EHSV je toho názoru, že evropským institucím přísluší prosazovat na světové úrovni „level playing field“ (stejné podmínky pro všechny), jež zabrání relokacím či zničení celých odvětví, které mají negativní dopad na zaměstnanost a životní prostředí.

1.18

Jakožto institucionální mluvčí evropské občanské společnosti a významný představitel strukturovaného dialogu se EHSV zasazuje o demokratickou účast evropských občanů na rozsáhlých diskusích, které jsou nezbytné v případě průmyslových změn, jejich dopadů na trhu práce a jejich rytmu a celkových sociálních dopadů.

2.1

Belgické předsednictví požádalo, aby byl tento dokument politické povahy a otvíral nové směry úvah. Podle zástupců budoucího předsednictví nesmí být přístup tohoto textu odvětvový, ale horizontální a všeobecný. Nejedná se o studii, ale o politickou strategii. Belgické předsednictví předpokládá, že toto stanovisko bude projednáno na neformální schůzi Rady ministrů pro energetiku.

2.2

Ekologické a klimatické výzvy jsou ty, na nichž jsou založena prohlášení Evropské rady, pokud jde o summit v Kodani. Energetická výzva obsahuje několik rozměrů. Přístup Evropanů ke zdrojům energie musí být zajištěn v rámci mezinárodní politiky EU a jejích členských států. Tímto aspektem se toto stanovisko nezabývá. Věnuje se spíše energetickým výzvám v rámci průmyslových změn způsobených bojem proti změně klimatu, a zejména pokud jde o jejich dopad na zaměstnanost v Evropě.

2.3

Toto stanovisko používá termín „zelený“ pro označení zboží nebo výrobních metod, které jsou v souladu s udržitelností, a přispívají tak k dosažení cílů EU v oblasti boje proti oteplování světového klimatu. EHSV prosazuje „zelenější“ evropskou ekonomiku, a co se týká trhů práce vytvořit maximální počet zelených pracovních míst, tj. pracovní místa (včetně odborné přípravy a kvalifikací) nutná k dosažení tohoto výsledku, která jsou jednak kvalitní, pokud jde o jejich stupeň kvalifikace, ale také pokud jde o jejich schopnost zajistit sociální začlenění (viz stanovisko TEN/401 Podpora udržitelných zelených pracovních míst pro balíček EU v oblasti energetiky a změny klimatu, které cituje definici zelených pracovních míst navrženou ředitelem oddělení pro hospodářské analýzy a analýzy trhu práce Mezinárodní organizace práce v reakci na nedávnou iniciativu Evropské komise).EHSV v této souvislosti připomíná své stanovisko z října 2009 k tématu „flexikurita“. (1)

3.1

Je třeba stručně připomenout celosvětový kontext, do nějž zapadá žádost belgického předsednictví. Tento kontext odpovídá výzvám, které lze shrnout do tří úzce propojených neúspěchů.

3.2

Lisabonská strategie, jak byla oficiálně definována v závěrech Evropské rady z Lisabonu ve dnech 23. a 24. března 2000, měla za cíl vytvořit „do roku 2010 nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomiku na světě, která je schopna udržitelného hospodářského růstu s lepšími pracovními příležitostmi a jejich větším počtem a s větší sociální soudržností“.

3.3

Na počátku roku 2010 musí Výbor bohužel konstatovat, že tyto dobře zvolené a nezbytné cíle nebyly téměř vůbec dosaženy. V oblasti zaměstnanosti je bilance obzvláště špatná. Lisabonská strategie mimo jiné počítala s pozitivními dopady, které by měla konkurenceschopnější ekonomika na zaměstnanost.

3.4

Zlepšená hospodářská situace, fáze růstu v letech 2005 až 2008, se dala vysvětlit různými faktory. Evropské země zaměřené na vývoz průmyslového zboží těžily ze silné poptávky asijských zemí, především Číny. Některé evropské země zaznamenaly růst, který se dnes v odvětví finančních spekulací a nemovitostí ukázal být nezdravým. Dosažený pokrok totiž na jedné straně spočíval na zahraniční poptávce a na straně druhé na velkých spekulacích v odvětví nemovitostí. Jednalo se tedy o neudržitelný růst v EU. Udržitelný růst a dobře fungující trhy práce rovněž potřebují vývoz a domácí poptávku.

3.5

Celosvětová finanční krize ukončila veškeré naděje související s Lisabonskou strategií. Ta tak zaznamenala totální neúspěch. Nezaměstnanost v Evropě roste a konec krize je v nedohlednu. Znalostní společnost ještě není skutečností vzhledem k potížím, které mají některé státy ve svých vzdělávacích systémech, a části HDP, jež je vyčleněna na výzkum v EU, což se v řadě zemí nepřibližuje lisabonským cílům. Veřejné zadlužení, a v některých případech také soukromé zadlužení, dosáhlo v EU takové výše, že některým členským státům hrozí bankrot. Je zapotřebí, aby řešení těchto problémů, na straně příjmů i na straně výdajů, nebránilo významným investicím.

3.6

Ve dnech 15. a 16. června 2001 doplnila Evropská rada na svém zasedání v Göteborgu nový rozměr k Lisabonské strategii. K Lisabonské strategii byla přidána strategie udržitelného rozvoje. Obecně bylo doporučeno přezkoumat hospodářské, sociální a environmentální důsledky evropských politik a zahrnout především celosvětový rozměr změny klimatu.

3.7

Na celosvětové úrovni ve dnech 7. až 18. prosince 2009 OSN usilovala o uzavření dohody v Kodani, aby byl posílen boj proti oteplování klimatu, které je podle většiny vědeckých analýz způsobeno emisemi skleníkových plynů. 192 zemí, které ratifikovaly Rámcovou úmluvu Organizace spojených národů o změně klimatu z roku 1997, se marně pokoušelo znovu dojednat mezinárodní dohodu o klimatu, jež by nahradila Kjótský protokol, který je v platnosti od roku 2005.

3.8

Je samozřejmé, že změna klimatu a znečištění životního prostředí, především ve velmi velkých městech, představuje vážný problém. Kromě toho demografický vývoj na celosvětové úrovni si žádá naléhavé reakce. Devět miliard lidí nemůže na této planetě přežít, nebudou-li zdroje využívány udržitelnějším a vyváženějším způsobem. Stále častěji bude kladena otázka nedostatku energie a její dostupnosti, nenajde-li naše společnost inteligentní odpovědi dříve, než bude příliš pozdě. Za těchto okolností je nutné využívat existující technologie a řešení, jako např. ty, jež umožňují zlepšit energetickou účinnost stávajících budov. Kromě toho je zapotřebí nových technologií, zejména pro energeticky náročná odvětví, avšak je také nezbytné, aby se objevilo nové povědomí o veřejném bohatství jako např. vodě – kterou je třeba lépe spravovat a hlavně lépe chránit, přičemž přístup k ní musí být považován za lidské právo.

3.9

Tento celosvětový rozměr je významný, neboť dává příležitosti inovačnímu odvětví v Evropě, které je již dnes charakterizováno vysokou konkurenceschopností na trhu se „zeleným“ zbožím a službami. Při hájení této příznivé pozice může EU, aniž by byla naivní při svých jednáních na mezinárodní úrovni, jednak účinně přispívat k celosvětovému snižování emisí skleníkových plynů a také rozvíjet svou ekonomiku a pracovní trh, aby byly dosaženy lisabonské cíle.

3.10

V posledních letech Výbor, a v jeho rámci CCMI, vypracoval několik příspěvků, které se odkazovaly na výzvy v oblasti energetiky a klimatu, udržitelnosti, průmyslových změn a zaměstnanosti. Toto stanovisko tyto důležité činnosti zohledňuje. Nové prvky, které se zde objevují, vycházejí z uvědomění si výše uvedeného trojího neúspěchu (Lisabonské strategie, pravidel finančního trhu a konference v Kodani).

3.11

EHSV již zdůraznil potřebu „kombinovat konkurenceschopnost s udržitelným rozvojem a sociální a územní soudržností“ (2).

3.12

EHSV byl toho názoru, že strategie zaměstnanosti „nemůže být zkoumána odděleně od makroekonomických rámcových podmínek“ (3).

3.13

EHSV připomněl, že „politickým rozhodnutím zainteresovaných států a EU byla přijata hypotéza antropogenní příčiny globální změny klimatu v důsledku nárůstu obsahu skleníkových plynů v atmosféře“ (4).

3.14

CCMI rovněž zmínila téma udržitelného rozvoje a průmyslových změn s cílem „zjistit, jak se může udržitelný rozvoj dle Brundtlandovy definice stát katalyzátorem průmyslových změn“ (5) Definice udržitelného rozvoje předložená v roce 1987 Světovou komisí pro životní prostředí a rozvoj v Brundtlandově zprávě rovněž tvoří základ tohoto stanoviska.

3.15

Výbor také přijal stanovisko, v němž si je vědom „nové průmyslové revoluce, která staví do čela rozvoje kvalitu života a životního prostředí“ (6).

3.16

EHSV zdůraznil, že pro evropský sociální model je klíčová pevná průmyslová základna. Varuje, že „možné přemístění energeticky náročných odvětví mimo EU by výrazně snížilo přitažlivost lokalizace průmyslu v Evropě, zbrzdilo by hospodářský růst a zaměstnanost“ (7). V tomto kontextu bude EHSV se zájmem sledovat konkretizaci stěžejních iniciativ „Evropa méně náročná na zdroje“ a „Průmyslová politika pro věk globalizace“, jež jsou součásti strategie Evropa 2020.

3.17

EHSV sdílí názor, podle něhož je hrubý domácí produkt (HDP) nedostatečným ukazatelem „jako nástroj pro řízení politiky, která čelí výzvám 21. století“ (8). Výbor přijal stanovisko, v němž doporučuje, aby Komise zahrnula do strategie 2020 nová opatření, aby „byl v roce 2011 k dispozici rámec, na jehož základě by bylo možno připravit jasné návrhy porovnatelných akcí v globálním měřítku pro Světový summit udržitelného rozvoje, který OSN svolává na rok 2012“ (9).

3.18

Co se týká strategie „Evropa 2020“ (10). Výbor vyzval, aby byla dána priorita vytváření nových pracovních míst.

3.19

EHSV kritizoval Komisi, že více nerozvinula svou analýzu týkající se významných témat budoucnosti, tj. „přechod na nízkouhlíkové hospodářství, ochrana biologické rozmanitosti, vodních a ostatních přírodních zdrojů, podpora sociálního začleňování a posílení mezinárodního rozměru udržitelného rozvoje“ (11). Pro dosažení těchto cílů by strategie udržitelného rozvoje EU potřebovala „zcela novou strukturu správy“ (12). EHSV byl toho názoru, že je zapotřebí měřit pokrok lidského blahobytu jinak, nežli tomu bylo do dnešní doby.

3.20

EHSV rovněž připomněl, že nejrozvinutější průmyslové země světa by měly do roku 2050 snížit své emise skleníkových plynů přinejmenším o 80 %.

3.21

Strategie Evropa 2020 bude muset reagovat na neúspěch Lisabonské strategie. Evropská komise vydala 3. března 2010 sdělení navrhující tuto novou hlavní filozofii socioekonomického vývoje EU (KOM(2010) 2020). Komise prohlásila, že by ráda vypracovala strategii, jež by z EU učinila „inteligentní a udržitelnou ekonomiku podporující začlenění a vykazující vysokou úroveň zaměstnanosti, produktivity a sociální soudržnosti“. EHSV konstatuje, že se od superlativů formulovaných v roce 2000 pro předchozí strategii upustilo. EU by měla podle Komise podporovat ekologičtější hospodářství zaměřené mimo jiné na investice do výzkumu a vývoje ve výši 3 % HDP, úroveň zaměstnanosti dosahující 75 % populace ve věku 20 až 64 let a, což je důležité v kontextu tohoto stanoviska, snížení emisí skleníkových plynů minimálně o 20 % v porovnání s referenčním rokem 1990. Komise by si přála, aby byla kvalita vzdělávání posílena, a byl tak dosažen inteligentní růst založený na větší konkurenceschopnosti „ve vztahu k našim hlavním obchodním partnerům cestou vyšší produktivity“. EU by si měla udržet vedoucí postavení na trhu s ekologicky šetrnými technologiemi, ale její náskok nyní „stahují hlavní konkurenti, především Čína a Severní Amerika“.

3.22

První reakce ukazují určité zklamání, pokud jde o to, co evropští občané očekávají od svých vlád a také od evropské správy, pokud jde o pravomoci a odpovědnosti evropských institucí. Zástupci skupin Evropského parlamentu označili strategii Komise za málo ambiciózní a nedostačující, aby byla schopna reagovat na stávající a budoucí výzvy.

3.23

EHSV je především toho názoru, že ve strategii Evropa 2020 musí být výrazně posílena rozhodující úloha malých a středních podniků, jelikož to jsou právě malé a střední podniky, které vytvářejí nejvíce pracovních míst v Evropě a jsou bezpochyby hnací silou průmyslových změn. EHSV tedy také vyzývá Evropskou komisi, aby zintenzívnila své úsilí na zavedení systému ochrany duševního vlastnictví, z čehož by měly mít prospěch především malé a střední podniky, které často nemají prostředky na ochranu svých vynálezů.

3.24

EHSV navrhuje, aby byla posílena hospodářská spolupráce na evropské úrovni a propagována nová společná koncepce pojmu konkurenceschopnost. Průmyslové změny, které již probíhají a jsou nezbytné pro

tedy mohou, za předpokladu, že budou zlepšeny vzdělávací systémy a zvýšeny investice do výzkumu, vytvořit více kvalitních pracovních míst v členských státech EU.

4.1

EU potřebuje posílenou hospodářskou správu v rámci svých institucí (tedy úvahu o přesunu svrchovanosti v některých oblastech hospodářské politiky na existující evropské instituce), ať již na úrovni Evropské rady nebo na úrovni euroskupiny. Důsledky finanční krize ukazují, že je zapotřebí více koordinace, aby se zabránilo deformaci vnitřního trhu, a díky níž se podpoří průmyslové změny orientované na ekologičtější (tzv. „zelenější“) evropskou ekonomiku a udržitelné pracovní příležitosti.

4.2

Udržitelné pracovní příležitosti mají budoucnost, neboť budou podporovány světovým vývojem, který se stane výzvou, jíž bude zapotřebí čelit na úrovni EU, nikoli pouze na úrovni členských států. Těmito oblastmi vývoje jsou:

4.3

Tento zjevný vývoj pak podpoří poptávku po environmentálních produktech a technologiích a potažmo moderní průmyslové odvětví podporující udržitelné pracovní příležitosti. Ty budou vyvážené a produktivní a zajistí spravedlivý přechod a silnou konkurenceschopnost. Ta navíc nebude řízena čistě kvantitativním hospodářským růstem založeným na energeticky náročných odvětvích, ale na udržitelnosti. O to víc je zřejmé, že je nutný strategický odvětvový přístup. Jsou to především základní průmyslová a technologická odvětví, např. stavebnictví, bio a nanotechnologie, ale také nové ekologické technologie, která mohou znásobit efekt průmyslových změn ve smyslu lidštější a „zelenější“ ekonomiky.

4.4

Tyto průmyslové změny také přispívají ke stabilitě společnosti a mezinárodní bezpečnosti, jelikož negativní dopady znečištění, změny klimatu, nedostatků a nárůstu světové populace představují hlavní rizika pro mír ve 21. století. Výzvy na té to úrovni jsou takového rázu, že řešení není možné nalézt na vnitrostátní úrovni, ale pouze v úzké spolupráci na mezinárodní úrovni a v rámci EU. Integrovaný prostor EU musí být vybaven politickými a právními prostředky, které jsou nezbytné pro splnění tohoto úkolu.

4.5

Takováto strategie zaměstnanosti slibuje střednědobé a dlouhodobé zisky v oblasti produktivity a rentability. V dnešní době může být založena na znalostech a know-how, které je již v členských státech EU dobře rozvinuto, a na pokroku na světovém trhu v oblasti ekologických technologií. Tato pozitiva je třeba podporovat prostřednictvím EU, hlavních směrů, evropských fondů a – se souhlasem sociálních partnerů (zejména na základě článku 155 SFEU) – evropskými právními předpisy, které připravují přechod na udržitelnou ekonomiku s trhem práce, jenž je charakterizován nízkou mírou nezaměstnanosti a kvalitními pracovními místy. Zelená ekonomika zahrnující vysokou úroveň výzkumu a používání nových znalostí by měla mít pozitivní následky na trh práce, neboť vytvoří větší počet kvalifikovaných a stálých pracovních míst a sníží riziko nejistoty.

4.6

Tyto pozitivní následky by také přispěly k vytváření kvalitních pracovních míst, spíše než atypických, či dokonce nejistých pracovních míst, jež by nepřispívala k posilování znalostní společnosti, která je bezpochyby důležitou podmínkou konkurenceschopné a udržitelné ekonomiky. Právě naopak, EU potřebuje kvalifikovaná pracovní místa. Členské státy by tedy měly více investovat do svých systémů vzdělávání a další odborné přípravy. EHSV považuje za zcela nedostačující současnou úroveň veřejných investic do vzdělávání, jež se musí stát součástí ucelené strategie celoživotního učení.

4.7

Koncept konkurenceschopnosti musí být přezkoumán na evropské úrovni. Komise dostatečně nepokročila ve svém sdělení ze dne 3. března 2010. Investice do nových environmentálních technologií spolu s častějším používáním stávajících technologií, vyžadují úsilí v současnosti, které nutně nezvyšuje konkurenceschopnost okamžitě, ale popřípadě v dlouhodobém horizontu.

4.8

EU by měla přezkoumat svůj pohled na úlohu, kterou může hrát veřejný sektor v členských státech při propagaci nových technologií, průmyslových změn a vytváření udržitelných pracovních příležitostí. Veřejný sektor může mít kapacitu na dlouhodobé investice při podpoře nových technologií, jež doposud nejsou rentabilní, ale jsou slibné do budoucnosti, a neopomíjet podporu existujících a účinných ekologických technologií. Veřejný sektor hraje důležitou roli v podpoře výzkumu a účinném využívání nových ekologických technologií, především díky svým daňovým nástrojům. Veřejné orgány by měly v prvé řadě zajistit investice, jež mají nejvyšší účinnost při snižování spotřeby energie a tvorby skleníkových plynů. K tomu by mohl přispět níže uvedený evropský fond.

4.9

Z tohoto důvodu je pro hospodářský, sociální a environmentální pokrok zapotřebí zdravého a vhodně kvalifikovaného veřejného sektoru; jeho oslabení kvůli privatizaci všech hospodářských aktivit by ne vždy prospívalo veřejnému zájmu. Veřejný sektor, pokud možno v partnerství se soukromým sektorem, musí být schopen vytvořit potřebné investice do veřejné infrastruktury ve prospěch evropských občanů a průmyslových odvětví. Mělo by se naopak předejít subvencím, z nichž mají prospěch pouze některé podniky, aby nebylo ohroženo fungování trhu. Členské státy musí spíše využívat daňových nástrojů na usnadnění ekologických průmyslových změn.

4.10

Dále se EHSV domnívá, že liberalizace trhu s energií doposud nepřispěla ani k lepší kvalitě služeb, ani ke snížení cen. Existuje zde příliš vysoké riziko nedostatečných investic do energetických sítí. Bude třeba přezkoumat regulační rámec liberalizovaných trhů, aby bylo dosaženo účinné konkurenceschopnosti v zájmu evropských občanů a aby byla zároveň zachována bezpečnost dodávek a splněny cíle v oblasti klimatu.

4.11

EHSV navrhuje, aby byl vytvořen specifický evropský fond na podporu průmyslových změn a zejména výzkumu, vývoje a aplikací ekologických technologií, což budou technologie využívající obnovitelné zdroje energie či nové technologie umožňující efektivní snížení emisí.

4.12

Výbor připomíná, že EU bude potřebovat pevnou průmyslovou základnu. EHSV zdůrazňuje, že socioekonomický význam energeticky náročných průmyslových odvětví se liší podle jednotlivých evropských regionů. Z toho důvodu musí průmyslové změny proběhnout postupně a musí umožnit přechod, který zabrání negativním dopadům na trhy práce dotyčných regionů. Zásobování energií je strategickou otázkou do budoucna. Je třeba více investovat do nových technologií umožňujících efektivní zvýšení produktivity ve vztahu ke spotřebované energii a zároveň snížit emise skleníkových plynů. Co se týká pracovních míst v energeticky náročných odvětvích, mohou být více zabezpečena tak, že se zlepší energetická bilance těchto odvětví.

4.13

EHSV doporučuje, aby reforma společné zemědělské politiky po roce 2013, která již byla předmětem stanoviska z vlastní iniciativy, s nímž souhlasila naprostá většina členů, dohlížela na zajišťování rozvoje v souladu s významem zemědělství pro venkovské oblasti EU (jež představují 80 % jejího území) a mezinárodní závazky přijaté ve prospěch rozvojových zemí. Proces přezkumu musí přispět k optimalizaci nezbytných synergií a zároveň dodat impuls ostatním evropským politikám v oblasti výzkumu, nových technologií a modernizace průmyslu. To platí zejména pro odvětví a regiony, které jsou výrazně zasaženy probíhajícími změnami, tj. ty, pro než je příznačná přítomnost energeticky náročných odvětví, a musí tudíž investovat do nových ekologických technologií na snížení svých emisí a ochranu svých pracovních míst.

4.14

Členské státy se musí shodnout na dani z finančních transakcí, aby byly zmírněny ničivé dopady spekulace, a byl tak stabilizován bankovní sektor a v rámci eurozóny posílena společná měna. Příjmy z takovéto daně by měly být využity na snížení deficitu veřejných rozpočtů členských států, které tím získají více volnosti např. pro lepší financování svých vzdělávacích systémů. Zdravé veřejné finance a trhy práce s kvalifikovanou pracovní silou jsou základem ekologické přeměny evropského průmyslu.

4.15

Takováto průmyslová revoluce má společenské důsledky, které stimulují udržitelnost. Průmyslové změny směřující k zelené ekonomice si vyžádají zcela novou koncepci růstu. V dnešní době je občan definován svou schopností spotřeby. Budeme schopni definovat blahobyt, který bude charakterizován veřejným a duševním zdravím, demokratickými a účastnickými právy, sociálním začleněním (které se projevuje především začleněním do trhu práce za předpokladu, že pracovní místa jsou kvalitní), dodávkami energie a přístupem k veřejným statkům, jako jsou např. služby obecného zájmu? Je třeba chápat, že takovýto krok bude spojen s jinou koncepcí růstu, s jiným fungováním ekonomiky. Množství měřená prostřednictvím HDP k jeho dosažení nestačí. EHSV se již vyjádřil ve prospěch nového přístupu na měření hospodářského a sociálního pokroku. Znovu potvrzuje své přesvědčení, že průmyslové změny a zaměstnanost budou slučitelné s cíli udržitelnosti, pouze pokud se EU a svět dohodnou na nové koncepci růstu. Návrh Komise učiněný v rámci strategie 2020 je nedostačující.

4.16

EHSV je toho názoru, že evropským institucím přísluší prosazovat na světové úrovni „level playing field“ (stejné podmínky pro všechny), jež zabrání relokacím či zničení celých odvětví, které mají negativní dopad na zaměstnanost a životní prostředí. Evropa musí jít příkladem v osvědčených postupech, ale musí též dohlížet na jejich celosvětové uplatňování v co nejkratším rozumném horizontu, což jednoznačně zabrání negativním důsledkům (včetně důsledků pro životní prostředí), které by způsobilo omezení jejich uplatňování výlučně na Evropu.

4.17

Jakožto institucionální mluvčí evropské občanské společnosti a významný představitel strukturovaného dialogu se EHSV zasazuje o demokratickou účast evropských občanů na rozsáhlých diskusích. EU potřebuje ucelenější a naléhavější strategii, nežli tu, kterou dnes známe pod názvem „Evropa 2020“, strategii umožňující spravedlivý, vyvážený a udržitelný přechod na zelenou ekonomiku založenou na nové koncepci růstu. Nový růst, který Evropa, ale také celý svět potřebuje, bude založen na udržitelnosti a kvalitním, účastnickém a zdravém životě.