5.8.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 212/37

1.

vítá závazný charakter, který Smlouva dává Listině základních práv, a vítá uznání práv, svobod a zásad stanovených touto Listinou pro všechny občany a obyvatele EU; zdůrazňuje, že Parlament udělá vše pro zajištění úplného dodržování Listiny;

2.

vítá posílení zastupitelské a participativní demokracie vyplývající mimo jiné ze zavedení ustanovení o tzv. „občanské iniciativě“ (článek 11 Smlouvy o EU ve znění Lisabonské smlouvy (Smlouva o EU)), které umožňuje jednomu milionu občanů pocházejících z významného počtu členských států vyzvat Komisi, aby předložila návrh právního aktu;

3.

vítá skutečnost, že ochrana životního prostředí zaujímá významné postavení ve všech politikách EU a že v článku 191 Smlouvy o fungování Evropské unie (Smlouva o fungování EU) ve znění stanoveném Lisabonskou smlouvou je výslovně zmíněn boj proti změně klimatu na mezinárodní úrovni; zdůrazňuje, že by Parlament měl nadále tlačit Evropskou unii, aby převzala vedoucí úlohu ve všech politikách týkajících se boje proti změně klimatu a globálnímu oteplování;

4.

vítá skutečnost, že nová Smlouva o fungování EU spojuje budování prostoru svobody, bezpečnosti a práva s ochranou základních práv a právních systémů Evropské Unie a jejích členských států (článek 67 Smlouvy o fungování EU);

5.

bere na vědomí zejména úsilí o dosažení „vysoce konkurenceschopného sociálně tržního hospodářství směřujícího k plné zaměstnanosti a společenskému pokroku a vysokého stupně ochrany a zlepšování kvality životního prostředí“ (čl. 3 odst. 3 Smlouvy o EU), což propojuje cíl dokončení vnitřního trhu s jinými cíli;

6.

s uspokojením konstatuje, že rovnost žen a mužů byla zařazena mezi hodnoty Unie (článek 2 Smlouvy o EU) a mezi její cíle (čl. 3 odst. 3 Smlouvy o EU);

7.

vítá skutečnost, že podle čl. 208 odst. 1 Smlouvy o fungování EU „politika rozvojové spolupráce Unie a politika, kterou v této oblasti vedou členské státy, se navzájem doplňují a posilují“, zatímco podle současného znění čl. 177 odst. 1 Smlouvy o založení Evropského společenství „politika Společenství v oblasti rozvojové spolupráce … představuje doplnění odpovídajících politik prováděných členskými státy“; zdůrazňuje větší odpovědnost Parlamentu vzhledem k tomu, že Unie bude hrát významnější úlohu, pokud jde o iniciativy při vytváření politik, která by měla vést k lepší koordinaci dárců a dělbě práce a k větší účinnosti pomoci za účelem „snížení a výhledově i vymýcení chudoby“ v rámci rozvojových cílů tisíciletí;

8.

domnívá se, že začlenění územní soudržnosti do cílů Unie (článek 3 Smlouvy o EU) doplňuje cíl hospodářské a sociální soudržnosti a že zavedení právních základů do příslušných oblastí zvýší pravomoc Parlamentu při posuzování územního dopadu klíčových politik Unie; s potěšením konstatuje, že články 349 a 355 Smlouvy o fungování EU potvrzují zvláštní status nejvzdálenějších regionů;

9.

vítá začlenění průřezových ustanovení týkajících se vysoké úrovně zaměstnanosti, sociální ochrany, boje proti sociálnímu vyloučení, vysoké úrovně všeobecného a odborného vzdělávání, ochrany zdraví, boje proti diskriminaci a ochrany životního prostředí, která budou při vytváření politik Evropské unie působit jako obecné zásady (články 9, 10 a 11 Smlouvy o fungování EU);

10.

vítá také posílení ochrany spotřebitele v celé řadě oblastí, kde jsou stanovovány a prováděny jiné evropské politiky, neboť význam ochrany spotřebitele vzrostl na základě článku 12 Smlouvy o EU;

11.

vítá ustanovení o solidaritě uvedené v článku 122 Smlouvy o fungování EU, na jehož základě může Rada rozhodnout o přiměřených opatřeních v případě závažných problémů se zásobováním určitými produkty, především v oblasti energetiky;

12.

vítá skutečnost, že článek 214 Smlouvy o fungování EU uznává humanitární pomoc jako plnohodnotnou politiku Unie; je toho názoru, že část 5 hlava III kapitola 1 (rozvojová spolupráce) a kapitola 3 (humanitární pomoc) poskytují jasný právní základ pro rozvojovou a humanitární pomoc, na které se vztahuje řádný legislativní postup;

13.

vítá dále posílení pravomoci Evropské unie v oblasti civilní ochrany poskytovat pomoc ad hoc a provádět záchranné práce v třetích zemích (článek 214 Smlouvy o fungování EU);

14.

zdůrazňuje, že rozšíření vnější činnosti Unie podle Lisabonské smlouvy, včetně vytvoření nových právních základů a nástrojů, které mají určitý dopad na oblasti spojené se zahraniční politikou (vnější činnost a společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP) / společná bezpečnostní a obranná politika), vyžaduje novou interinstitucionální rovnováhu, která zaručí odpovídající demokratickou kontrolu ze strany Parlamentu;

15.

vítá skutečnost, že oblast energetiky bude nyní spadat pod samostatnou hlavu XXI v třetí části Smlouvy o fungování EU, a že opatření v této oblasti tak budou mít právní základ (článek 194 Smlouvy o fungování EU); konstatuje však, že ačkoli se bude obecně uplatňovat řádný legislativní postup, rozhodnutí o struktuře energetických zdrojů budou i nadále v pravomoci členských států a pro daňová opatření v této oblasti bude nadále nezbytná pouze konzultace s Parlamentem;

16.

pozitivně vnímá společné hodnoty Unie, pokud jde o služby obecného hospodářského zájmu, a vítá právní základ umožňující definovat zásady a podmínky pro poskytování služeb obecného hospodářského zájmu stanovené na základě řádného legislativního postupu (článek 14 Smlouvy o fungování EU a protokol č. 26 o službách obecného zájmu);

17.

domnívá se, že změny zaváděné Lisabonskou smlouvou v oblasti společné obchodní politiky (články 206 a 207 Smlouvy o fungování EU) celkově přispívají k posílení její demokratické legitimity a účinnosti, zejména zavedením řádného legislativního postupu a požadavku na získání souhlasu pro všechny dohody; konstatuje, že všechny záležitosti, které spadají pod společnou obchodní politiku, budou v budoucnu ve výlučné pravomoci Unie s tím, že již nebudou existovat žádné smíšené obchodní dohody uzavírané jak Unií, tak členskými státy;

18.

vyjadřuje uspokojení nad začleněním ustanovení o evropské politice pro oblast vesmíru (článek 189 Smlouvy o fungování EU) a vítá příležitost, jež byla poskytnuta Parlamentu a Radě, přijmout řádným legislativním postupem nezbytná opatření zakládající evropský kosmický program; zastává však názor, že slova „s vyloučením harmonizace právních předpisů členských států“, která jsou obsažena v uvedeném článku, mohou znamenat určité překážky provádění společné evropské politiky pro oblast vesmíru;

19.

upozorňuje na to, že Lisabonská smlouva zahrnuje nový právní základ pro spolurozhodování v oblasti ochrany práv duševního vlastnictví (článek 118 Smlouvy o fungování EU);

20.

vítá rozšíření působnosti EU v oblasti politiky týkající se mládeže podporující účast mladých lidí na demokratickém životě Evropy (článek 165 Smlouvy o fungování EU);

21.

vítá nový právní základ stanovený v článku 298 Smlouvy o fungování EU, podle kterého „[se] při plnění svých úkolů […] orgány, instituce a jiné subjekty Unie opírají o otevřenou, efektivní a nezávislou evropskou správu“, neboť poskytuje základ pro regulaci, jíž se řídí správní postup Unie;

22.

vítá posílení právního základu pro přijetí opatření Evropské unie nezbytných k předcházení a potírání podvodů ohrožujících finanční zájmy Unie (článek 325 Smlouvy o fungování EU); upozorňuje na skutečnost, že Lisabonská smlouva odstraňuje omezení obsažené v současném článku 280 Smlouvy o ES, podle něhož „použití trestního práva členských států a organizace soudnictví nejsou těmito opatřeními dotčeny“;

23.

upozorňuje na to, že nová ustanovení Smlouvy týkající se justiční spolupráce v občanských a trestních věcech obsahují právní základ pro přijetí opatření na podporu dalšího vzdělávání soudců a soudních zaměstnanců (články 81 a 82 Smlouvy o fungování Evropské unie);

24.

zdůrazňuje, že Lisabonská smlouva rovněž umožňuje případné vytvoření Úřadu evropského veřejného žalobce pro boj proti trestným činům poškozujícím finanční zájmy Unie (článek 86 Smlouvy o fungování EU);

25.

vítá skutečnost, že Lisabonská smlouva zavádí závazná ustanovení na ochranu práv dítěte při prosazování vnitřních a vnějších cílů Evropské unie (čl. 3 odst. 3 pododstavec 2 a odst. 5 Smlouvy o EU);

26.

vítá zahrnutí cestovního ruchu jako nové hlavy do Lisabonské smlouvy (článek 195 Smlouvy o fungování EU), která stanovuje, že Unie doplňuje činnost členských států; dále vítá ustanovení, že návrhy právních předpisů spadajících pod tuto hlavu budou přijímány řádným legislativním postupem;

27.

vítá skutečnost, že Lisabonská smlouva zahrnula sport mezi oblasti, pro které je stanoven právní základ (článek 165 Smlouvy o fungování EU); zdůrazňuje zejména, že Unie může konečně přijmout opatření na rozvoj sportu a zejména jeho evropského rozměru a může náležitě zohlednit zvláštní povahu sportu při uplatňování ostatních evropských politik;

28.

vítá skutečnost, že Lisabonská smlouva značně posílí demokratickou legitimitu Evropské unie rozšířením spolurozhodovacích pravomocí Parlamentu;

29.

vítá skutečnost, že prostor svobody, bezpečnosti a práva je plně začleněn do Smlouvy o fungování EU (články 67 až 89), čímž formálně končí třetí pilíř; vítá skutečnost, že většina rozhodnutí v oblasti občanského práva, azylu, přistěhovalectví a vízové politiky i v oblasti justiční a policejní spolupráce v trestních věcech bude spadat pod řádný legislativní postup;

30.

je přesvědčen, že zavedení řádného legislativního postupu v oblasti společné zemědělské politiky (SZP) posiluje demokratickou odpovědnost Evropské unie, neboť se Evropský parlament bude spolupodílet na tvorbě právních předpisů se stejnými pravomocemi jako Rada; zdůrazňuje, že spolurozhodování se bude vztahovat na všechny právní předpisy v oblasti zemědělství podle čl. 43 odst. 2 Smlouvy o fungování EU, především pak na čtyři hlavní průřezové texty v oblasti zemědělství (jednotná společná organizace trhu, nařízení o přímých platbách, nařízení o rozvoji venkova a financování SZP); kromě toho poukazuje na to, že do oblasti působnosti čl. 43 odst. 2 Smlouvy o fungování EU budou spadat také právní předpisy o kvalitě, ekologickém zemědělství a podpoře;

31.

zdůrazňuje, že jakákoli pravomoc Rady přijímat opatření podle čl. 43 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie vyžaduje, aby byl předtím řádným legislativním postupem přijat legislativní akt podle čl. 43 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, který předepisuje podmínky a omezení pravomocí udělených Radě; zastává názor, že čl. 43 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie nepředstavuje právní základ, ani autonomní pravomoc, která by umožňovala přijetí nebo změnu jakéhokoli aktu Rady, který je nyní v platnosti v oblasti společné zemědělské politiky; vyzývá Radu, aby se zdržela přijímání opatření uváděných v čl. 43 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie bez předchozí konzultace s Parlamentem;

32.

konstatuje, že Lisabonská smlouva zavádí zásadní změny v procesu rozhodování v oblasti společné rybářské politiky (SRP) a rovněž zvýší jeho demokratickou odpovědnost; vítá skutečnost, že Parlament a Rada přijmou řádným legislativním postupem ustanovení nezbytná pro uskutečnění cílů SRP (čl. 43 odst. 2 Smlouvy o fungování EU); v této souvislosti zastává názor, že jakékoli jiné otázky, než je stanovení rybolovných práv a přidělení kvót, jako např. technická opatření či intenzita rybolovu, které by byly formálně zahrnuty do každoročního nařízení, nebo začlenění dohod přijatých regionálními rybolovnými organizacemi, které mají vlastní právní základ, by měly podléhat řádnému legislativnímu postupu;

33.

vítá zavedení řádného legislativního postupu pro přijímání podrobných pravidel pro postup při mnohostranném dohledu (čl. 121 odst. 6 Smlouvy o fungování EU), který by měl posílit hospodářskou koordinaci;

34.

je přesvědčen, že odpovědnost Evropské centrální banky (ECB) podávat zprávy o měnové politice je nyní větší, jelikož je ECB uznána za orgán Evropské unie; vítá skutečnost, že vícero ustanovení statutu Evropského systému centrálních bank (ESCB) a ECB může být změněno po konzultaci s Parlamentem v souladu s článkem 40.2 statutu ESCB a ECB; potvrzuje, že to nepředstavuje omezení nezávislosti ECB v oblasti měnové politiky nebo priorit stanovených ve Smlouvě;

35.

má za to, že článek 182 Smlouvy o fungování EU představuje zlepšení, protože víceletý rámcový program a uskutečnění evropského výzkumného prostoru, které jsou v něm uvedeny, budou spadat pod řádný legislativní postup; konstatuje však, že zvláštní programy zmiňované v tomto článku budou přijaty zvláštním legislativním postupem, který předpokládá pouhou konzultaci s Evropským parlamentem (čl. 182 odst. 4 Smlouvy o fungování EU);

36.

vítá skutečnost, že v otázce využívání strukturálních fondů dává Lisabonská smlouva Evropskému parlamentu stejné pravomoci jako Radě, a nahrazuje tak nynější postup souhlasu řádným legislativním postupem; domnívá se, že se tato změna významným způsobem projeví zejména v případě strukturálních fondů v období po roce 2013, neboť zvýší transparentnost a odpovědnost těchto fondů vůči občanům;

37.

bere na vědomí, že právní předpisy zakazující diskriminaci na základě pohlaví, rasy nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo přesvědčení, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace budou v budoucnu přijímány zvláštním legislativním postupem po obdržení souhlasu Parlamentu (článek 19 Smlouvy o fungování EU);

38.

vítá skutečnost, že řádným legislativním postupem budou přijímána opatření pro boj proti obchodu s lidmi, především se ženami a s dětmi, a proti sexuálnímu vykořisťování (čl. 79 odst. 2 a čl. 83 odst. 1 Smlouvy o fungování EU);

39.

vítá rozšíření rozhodování kvalifikovanou většinou na oblast vzdělávání, včetně sportu (čl. 165 odst. 4 Smlouvy o fungování EU);

40.

vítá skutečnost, že se na služební řád úředníků Evropské unie bude napříště vztahovat postup spolurozhodování (článek 336 Smlouvy o fungování EU), což Parlamentu umožní podílet se na úpravě služebního řádu stejnou měrou jako Rada;

41.

konstatuje, že Lisabonská smlouva přináší rozsáhlé změny v oblasti financí Unie, především pokud jde o interinstitucionální vztahy a rozhodovací postupy;

42.

poukazuje na to, že v rámci limitu vlastních zdrojů se Rada a Parlament musejí dohodnout na plánování výdajů, jež bude právně závazné (článek 312 Smlouvy o fungování EU); vítá skutečnost, že rozpočet jako celek musí být přijat společně Parlamentem a Radou v souladu s víceletým finančním rámcem; vítá zrušení rozlišení mezi povinnými a nepovinnými výdaji (článek 314 Smlouvy o fungování EU); vítá skutečnost, že přijetí finančního nařízení bude spadat pod řádný legislativní postup (článek 322 Smlouvy o fungování EU);

43.

odkazuje na své usnesení ze dne 7. května 2009 o finančních aspektech Lisabonské smlouvy (4);

44.

vítá skutečnost, že zjednodušený postup pro přijímání změn s ohledem na zavedení hlasování kvalifikovanou většinou a zavedení řádného legislativního postupu v dané oblasti podle Hlavy V Smlouvy o EU nebo Smlouvy o fungování EU vyžaduje souhlas Parlamentu;

45.

bere na vědomí zavedení doložky o vystoupení pro členské státy (článek 50 Smlouvy o EU); zdůrazňuje, že dohoda, která stanovuje podmínky umožňující členskému státu vystoupit z Unie, může být uzavřena až po obdržení souhlasu Parlamentu;

46.

vítá skutečnost, že souhlas Parlamentu bude nutný pro řadu mezinárodních dohod podepsaných Unií; zdůrazňuje, že má případně v úmyslu požadovat, aby Rada nezahajovala jednání o mezinárodních dohodách, dokud jí Parlament nesdělí své stanovisko, a aby Parlamentu na základě zprávy příslušného výboru umožnila, aby kdykoli v průběhu jednání přijal doporučení a aby tato doporučení byla ještě před uzavřením jednání zohledněna;

47.

naléhavě žádá, aby bylo ke každé budoucí „smíšené“ dohodě obsahující jak prvky SZBP, tak i prvky, které se této politiky netýkají, běžně přistupováno v souladu s jediným právním základem, kterým by měl být ten, jenž se bude přímo týkat hlavního předmětu dohody; konstatuje, že Parlament bude mít právo být konzultován, a to s výjimkou případů, kdy se dohoda týká výhradně SZBP;

48.

vítá skutečnost, že předsedu Komise bude volit Evropský parlament na základě návrhu Evropské rady, která zohlední volby do Evropského parlamentu; odkazuje na své usnesení ze dne 7. května 2009 o dopadu Lisabonské smlouvy na rozvoj institucionální rovnováhy Evropské unie (5);

49.

vítá skutečnost, že místopředseda Komise / vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku bude muset být schválen Evropským parlamentem spolu s ostatními členy Komise, jež bude schválena jako jeden subjekt, a bude možné mu rovněž vyslovit nedůvěru, a bude tudíž Parlamentu odpovědný;

50.

vítá nový postup pro jmenování soudců a generálních advokátů Soudního dvora a Tribunálu, který stanovuje článek 255 Smlouvy o fungování EU, podle nějž má výbor skládající se ze sedmi odborníků, z nichž jeden je navržen Evropským parlamentem, vydat stanovisko k vhodnosti kandidátů na tyto funkce před jejich jmenováním vládami členských států;

51.

zdůrazňuje, že zřízení Evropské služby pro vnější činnost (EEAS) podle čl. 27 odst. 3 Smlouvy o EU by mělo být transparentní a podrobeno demokratickému dohledu, a připomíná, že má právo být ve věci zřízení této služby konzultován; domnívá se, že by EEAS měla být administrativně připojena ke Komisi;

52.

očekává, že budou vyjasněna kritéria pro zvláštní zástupce EU a jejich jmenování a hodnocení, včetně stanovení jejich úkolů a účelu těchto úkolů, délky jejich funkčního období, koordinace a doplňkovosti s budoucími delegacemi Unie;

53.

zdůrazňuje potřebu transparentnosti a demokratického dohledu v souvislosti s Evropskou obrannou agenturou (EDA) a činnostmi, které bude tato agentura vykonávat, a to prostřednictvím zajištění pravidelné výměny informací mezi ředitelem EDA a příslušným výborem Evropského parlamentu;

54.

vítá novou konzultační úlohu, kterou získá na základě článku 40.2 statutu ESCB a ECB v souvislosti se změnou složení Rady guvernérů ECB;

55.

vítá skutečnost, že agentury (zejména Europol a Eurojust) budou podléhat větší parlamentní kontrole (články 85 a 88 Smlouvy o fungování EU); je proto přesvědčen, že zachování postupu konzultací pro zakládání společných podniků v oblasti výzkumu a technologického rozvoje (články 187 a 188 Smlouvy o fungování Evropské unie) nemusí být v souladu s duchem právních aktů Unie při zřizování agentur;

56.

vyzývá předsedu Evropské rady, aby Parlament v plném rozsahu informoval o přípravách zasedání Evropské rady a podával mu zprávy o jejich výsledcích, pokud možno do dvou pracovních dnů (je-li to nutné pro zvláštní zasedání Parlamentu);

57.

vyzývá předsedu rotujícího předsednictví Rady, aby Parlament informoval o programech předsednictví a o dosažených výsledcích;

58.

naléhavě vyzývá budoucího místopředsedu Komise / vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby se s Parlamentem dohodl na odpovídajících postupech, které zajistí, že Parlament bude plně informován o vnější činnosti Unie a že s ním tato činnost bude plně konzultována, přičemž se do tohoto postupu řádně zapojí všechny parlamentní výbory, jež jsou příslušné pro oblasti spadající do pole působnosti vysokého představitele;

59.

zdůrazňuje, že pokud jde o sjednávání a uzavírání mezinárodních dohod, bude mít Komise zákonnou povinnost informovat Parlament o vývoji jednání stejným způsobem jako zvláštní výbor určený Radou v souladu s článkem 218 Smlouvy o fungování EU; požaduje, aby byly tyto informace poskytovány ve stejném rozsahu a ve stejné lhůtě, jako jsou poskytovány příslušnému výboru Rady podle uvedeného článku;

60.

vítá novou úlohu Parlamentu při iniciování změn Smluv; hodlá tohoto práva využít, a pokud si to vyžádají nové úkoly, přicházet s novými myšlenkami pro budoucnost Evropy;

61.

vítá skutečnost, že Parlament bude mít při dodržení zásad stanovených Smlouvami právo iniciativy, co se týče návrhů na své vlastní složení (článek 14 Smlouvy o EU);

62.

konstatuje, že Lisabonská smlouva zavádí zvláštní legislativní postup pro přijímání ustanovení stanovujících způsoby činnosti a pravomoci dočasných vyšetřovacích komisí (článek 226 Smlouvy o fungování EU);

63.

vítá nová práva udělená vnitrostátním parlamentům, jež se týkají posouzení způsobu, jakým je zásada subsidiarity uplatňována ve všech právních předpisech Unie; je toho názoru, že posílení kontroly evropských politik ze strany vnitrostátních parlamentů rovněž rozšíří povědomí veřejnosti o činnosti Unie;

64.

zdůrazňuje, že jakmile vstoupí Lisabonská smlouva v platnost, musejí být nové výsady vnitrostátních parlamentů plně respektovány;

65.

vítá krok místních a regionálních orgánů, které se zavázaly dodržovat zásadu subsidiarity; bere na vědomí právo Výboru regionů obrátit se na Soudní dvůr, domnívá-li se, že zásada subsidiarity byla porušena (čl. 8 odst. 2 protokolu č. 2);

66.

oceňuje zlepšení plynoucí z nových ustanovení týkajících se právních aktů a hierarchie norem, zejména zavedení aktů v přenesené pravomoci (článek 290 Smlouvy o fungování EU), které umožňuje přenést na Komisi pravomoc přijímat nelegislativní akty s obecnou působností nebo měnit jiné než podstatné prvky legislativního aktu; upozorňuje, že cíle, obsah, rozsah a dobu trvání takového přenesení pravomoci musí jasně vymezit Parlament a Rada v legislativním aktu;

67.

vítá zvláště ustanovení čl. 290 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, který předpokládá, že Parlament (a Rada) má právo zrušit přenesení pravomocí i vyslovit námitky proti jednotlivým aktům v přenesené pravomoci;

68.

bere na vědomí, že Smlouva o fungování EU neposkytuje právní základ pro rámcové opatření týkající se aktů v přenesené pravomoci; navrhuje však, aby se orgány dohodly na standardním znění pro přenášení pravomocí, které by mohla Komise pravidelně vkládat do samotných návrhů legislativních aktů; zdůrazňuje, že by tento krok zachoval svobodu zákonodárce;

69.

žádá Komisi, aby vyjasnila, jak hodlá interpretovat prohlášení 39 o konzultacích s odborníky v oblasti finančních služeb, jež je připojeno k závěrečnému aktu mezivládní konference, která přijala Lisabonskou smlouvu, a jak hodlá tuto interpretaci uplatňovat nad rámec ustanovení o aktech v přenesené pravomoci ve Smlouvě o fungování EU;

70.

konstatuje, že Lisabonská smlouva zrušuje stávající článek 202 Smlouvy o ES o prováděcích pravomocech a místo toho zavádí v článku 291 Smlouvy o fungování EU nový postup („prováděcí akty“), který umožňuje svěřit prováděcí pravomoci Komisi v případech, kdy jsou „pro provedení právně závazných aktů Unie nezbytné jednotné podmínky“;

71.

konstatuje, že čl. 291 odst. 3 Smlouvy o fungování EU vyžaduje, aby Parlament a Rada předem přijaly nařízení týkající se mechanizmů, jakými členské státy kontrolují výkon prováděcích pravomocí ze strany Komise;

72.

konstatuje, že Lisabonská smlouva již neobsahuje podklad pro stávající postup projednávání ve výborech a že neprojednané legislativní návrhy, které nebudou přijaty před vstupem této smlouvy v platnost, musejí být upraveny, aby splňovaly požadavky článků 290 a 291 Smlouvy o fungování EU;

73.

je toho názoru, že pro počáteční období je možné s Radou vyjednat dočasné řešení, aby kvůli případné právní mezeře nevznikly žádné překážky a zákonodárce mohl nové nařízení přijmout po řádném projednání návrhů Komise;

74.

žádá Komisi, aby spoluzákonodárcům předala všechny neprojednané návrhy, na něž se vztahují nové právní základy a změny v legislativních postupech;

75.

upozorňuje, že Parlament přijme rozhodnutí o tom, jaký zaujme postoj ke stanoviskům, která již byla přijata postupem konzultace a která se týkají záležitostí, jejichž projednávání bylo změněno na projednávání řádným legislativním postupem, ať již toto rozhodnutí bude znamenat potvrzení předchozího postoje či přijetí postoje nového; zdůrazňuje, že Parlament může hlasovat o tom, zda svá stanoviska potvrdí jako postoj Parlamentu v prvním čtení, teprve poté, co Lisabonská smlouva vstoupí v platnost;

76.

trvá na tom, aby byla uzavřena interinstitucionální dohoda, jež by zabránila přijetí neprojednaných legislativních návrhů spadajících do „třetího pilíře“, které se týkají základních práv, před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost, aby tyto otázky mohly být podrobeny plné právní kontrole; opatření, která nemají žádný nebo mají jen omezený dopad na základní práva, mohou být přijata i před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost;

77.

vyzývá ostatní orgány, aby zahájily jednání o uzavření interinstitucionální dohody, jež by pokryla:

78.

požaduje aktualizaci interinstitucionální dohody mezi Parlamentem a Radou vymezující jejich pracovní vztahy, pokud jde o zahraniční politiku, včetně výměny důvěrných informací na základě článků 14 a 36 Smlouvy o EU a článku 295 Smlouvy o fungování EU;

79.

vyzývá Radu a Komisi, aby uvažovaly o sjednání nové interinstitucionální dohody s Parlamentem, která by jasně definovala jeho účast ve všech fázích postupu uzavírání mezinárodních dohod;

80.

s ohledem na nová ustanovení o víceletém finančním rámci (článek 312 Smlouvy o fungování EU) a o finančním nařízení (článek 322 Smlouvy o fungování EU) vyzývá k přezkumu interinstitucionální dohody o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení;

81.

domnívá se, že by měly být podniknuty veškeré kroky k vytvoření evropské informační a komunikační politiky, a považuje společné politické prohlášení všech tří institucí o komunikaci za užitečný první krok k dosažení uvedeného cíle;

82.

vyzývá Komisi, aby urychleně předložila iniciativu zaměřenou na provádění „občanské iniciativy“, v níž by stanovila jasné, jednoduché a uživatelsky vstřícné podmínky pro uplatňování tohoto občanského práva; odkazuje na své usnesení ze dne 7.května 2009 obsahující výzvu Komisi k předložení návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o uplatňování občanské iniciativy, podle čl. 11 odst. 4 Smlouvy o EU (6);

83.

vyzývá Komisi, aby přijala nařízení provádějící článek 298 Smlouvy o fungování EU týkající se řádné správy, a splnila tak dlouhodobý požadavek Parlamentu a Evropského veřejného ochránce práv na vytvoření společného systému správního práva, jež by upravovalo evropskou správu;

84.

konstatuje, že Lisabonská smlouva umožňuje zařazení Evropského rozvojového fondu do rozpočtu Unie, což zlepší demokratickou legitimitu důležité části rozvojové politiky Evropské unie; vyzývá Radu a Komisi, aby v souvislosti s rozpočtem Evropské unie učinily potřebné kroky v rámci přezkumu v polovině období 2008/2009;

85.

doporučuje neprodleně přezkoumat a posílit postavení Unie v mezinárodních organizacích, jakmile vstoupí v platnost Lisabonská smlouva a Unie nahradí Evropská společenství;

86.

vyzývá Komisi a Radu, aby se s Parlamentem dohodly na strategii zaměřené na zajištění soudržnosti přijatých právních předpisů s Listinou základních práv i s pravidly, jež jsou součástí Smluv a jimiž se řídí politiky jako prevence diskriminace, ochrana žadatelů o azyl, zlepšování transparentnosti, ochrana údajů, práva menšin a práva obětí a podezřelých;

87.

žádá Komisi a Radu, aby přispěly ke zlepšení vztahů mezi evropskými a vnitrostátními orgány, zejména v legislativní a soudní oblasti;

88.

vyzývá Komisi a Radu, aby stanovily účinnou společnou politiku v oblasti energetiky s cílem efektivně koordinovat trhy s energií v členských státech EU a jejich další rozvoj a aby v ní zohlednily vnější aspekty se zvláštním důrazem na zdroje energie a trasy energetického zásobování;

89.

vyzývá Radu, aby ve spolupráci s Parlamentem zvážila, jakým způsobem by měla být využita ustanovení čl. 127 odst. 6 Smlouvy o fungování EU, která Radě umožňují svěřit ECB zvláštní úkoly, jež „se vztahují k pečlivému dohledu nad úvěrovými a dalšími finančními institucemi, s výjimkou pojišťovacích podniků“;

90.

zavazuje se přizpůsobit svou vnitřní organizaci a kromě toho optimalizovat a racionalizovat výkon nových kompetencí, které mu podle Smlouvy příslušejí;

91.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a parlamentům členských států.