4.10.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 299/76

1.1

EHSV vítá tuto regulační iniciativu. Zavedením nařízení o centrálních depozitářích cenných papírů Komise dokončí nový rámec regulace finanční infrastruktury v EU založený na třech pilířích, kterými jsou: nařízení o centrálních depozitářích cenných papírů, nařízení o infrastruktuře evropských trhů (EMIR) a směrnice/nařízení o trzích finančních nástrojů (MiFID/MiFIR).

1.2

Zavedení eura se stalo katalyzátorem pro přeshraniční investice do cenných papírů a hladké fungování přeshraničních investic je založeno na společných standardech v celé Unii. Vysoká úroveň disciplíny při vypořádání snižuje riziko protistrany, neboli konkrétněji riziko likvidity a riziko náhrady. Dále pak podporuje ochranu investora; pomáhá zajistit, aby obchody mezi kupujícími a prodávajícími cenných papírů byly vypořádány bezpečně a včas. V tomto ohledu je nařízení významným krokem směrem k dotvoření jednotného trhu.

1.3

Zásadní změna navrhovaná v rozsahu činností centrálních depozitářů cenných papírů je zákaz držet omezené bankovní licence. Tento zákaz bude mít dopad na dva velké mezinárodní centrální depozitáře, které ve velmi širokém měřítku využívají své bankovní schopnosti na podporu vypořádání obchodů a na podporu úschovy. EHSV uznává, že na celosvětové úrovni převažují názory (G20, Evropská komise, IOSCO atd.), které jsou silně pro oddělení úvěrových institucí. Výbor podporuje Komisi v názoru, že nejlepším řešením je samostatná banka.

1.4

Velmi důležitý je návrh požadavku jednotného vypořádání T+2. I když je pravděpodobné, že toho lze dosáhnout v EU, bude nutné vyřešit řadu problematických otázek u obchodů na celosvětové úrovni.

1.5

Návrhy vyžadují dematerializaci obchodovatelných cenných papírů. Je stanoveno přechodné období, které skončí k 1. lednu 2020. Členské státy v tomto ohledu dosáhly nerovnoměrného pokroku a může být nutný politický kompromis.

2.1

Centrální depozitáře cenných papírů (dále jen „centrální depozitáře“) jsou ze systémového hlediska významnými institucemi pro finanční trhy. Po každém obchodu s cennými papíry na burze cenných papírů nebo mimo ni následují procesy, které vedou k vypořádání obchodu, tj. dodání cenných papírů proti zaplacení. Centrální depozitáře jsou hlavní instituce, které vypořádání umožňují, protože provozují systémy vypořádání obchodů s cennými papíry (dále jen „vypořádací systémy“). Zajišťují rovněž prvotní zápis a centrální vedení účtů cenných papírů, na nichž se eviduje, kolik cenných papírů bylo vydáno a kým a každá změna v jejich držení.

2.2

Centrální depozitáře také hrají zásadní úlohu na trhu s finančním kolaterálem, zejména pro účely měnové politiky. Například téměř veškerý finanční kolaterál způsobilý pro měnově-politické operace centrálních bank v EU, zvláště v eurozóně, prochází vypořádacími systémy provozovanými centrálními depozitáři.

2.3

V roce 2010 byly přes vypořádací systémy v EU vypořádány obchody v hodnotě přibližně 920 bilionů EUR a ke konci roku 2010 tyto systémy evidovaly cenné papíry v hodnotě téměř 39 bilionů EUR. V EU existuje více než 30 centrálních depozitářů, obvykle v každé zemi jeden, a dva „mezinárodní“ depozitáře (Clearstream Banking Luxembourg a Euroclear Bank), které jsou podkategorií centrálních depozitářů a specializují se na emise mezinárodních dluhopisů obecně známých jako „eurobondy“.

2.4

Zatímco v rámci hranic jednotlivých států fungují centrální depozitáře obecně bezpečně a účinně, přeshraniční vypořádání podporující přeshraniční investice je složitější a přináší vyšší náklady než vypořádání domácí. Například počet selhání vypořádání je u přeshraničních transakcí vyšší než u domácích a náklady na přeshraniční vypořádání jsou až čtyřikrát vyšší než náklady na vypořádání domácí. Náklady na centrální depozitáře jsou v rámci celkových nákladů spojených s používáním všech prvků infrastruktury obecně nízké, i když představují významné náklady pro emitenty.

2.5

Tyto bezpečnostní problémy jsou důsledkem několika faktorů, mezi něž patří:

2.6

Zdrojem vážných obav je také neexistence účinného jednotného vnitřního trhu pro vypořádání. Nadále existují významné překážky bránící rozvoji evropského poobchodního trhu, jako je omezený přístup emitentů cenných papírů k centrálním depozitářům, rozdílné vnitrostátní režimy udělování povolení a rozdílná pravidla pro centrální depozitáře v rámci EU a omezená konkurence mezi centrálními depozitáři jednotlivých států. Tyto překážky vedou k velké roztříštěnosti trhu. V důsledku toho přeshraniční vypořádání obchodů závisí na zbytečně složitých řetězcích držitelů cenných papírů, často zahrnujících několik centrálních depozitářů a několik dalších zprostředkovatelů. To má negativní dopad na efektivnost, ale také na rizika spojená s přeshraničními obchody.

2.7

Tyto problémy jsou důležité vzhledem k tomu, že přeshraniční transakce v Evropě, od obvyklého nákupu/prodeje cenných papírů až po převody finančního kolaterálu, neustále narůstají a centrální depozitáře jsou stále více propojeny. Tento vývoj se pravděpodobně urychlí se zavedením systému TARGET2 Securities (T2S), což je projekt, který zahájil Eurosystém s cílem vytvořit společnou evropskou platformu pro vypořádání obchodů s cennými papíry bez ohledu na hranice a který má být spuštěn v roce 2015.

3.1

Navrhované nařízení má dvě hlavní části: opatření určená pro všechny hospodářské subjekty v souvislosti s vypořádáním obchodů s cennými papíry (hlava II) a opatření určená konkrétně pro centrální depozitáře (hlavy III, IV a V).

3.2

Hlava II ukládá tzv. dematerializaci/imobilizaci cenných papírů, což znamená vydávání cenných papírů v zaknihované podobě. Cílem tohoto opatření je zvýšit efektivnost vypořádání, napomoci zkrácení vypořádacích lhůt a zajistit celistvost emisí cenných papírů usnadněním sesouhlasení evidovaných držených cenných papírů. Navrhované nařízení stanoví dostatečně dlouhé přechodné období – do 1. ledna 2020 –, aby hospodářské subjekty z členských států, kde stále existuje značný objem cenných papírů v listinné podobě, měly čas dosáhnout souladu s tímto opatřením.

3.3

Hlava II slaďuje vypořádací lhůtu obchodů s cennými papíry v celé EU. V Evropě dochází k vypořádání obchodů s cennými papíry dva nebo tři dny po dni uzavření obchodu v závislosti na každém trhu. Vypořádací lhůta bude sladěna na dva dny po dni obchodu, ale bude povolena i lhůta kratší.

3.4

Hlava II harmonizuje opatření k zajištění disciplíny při vypořádání v celé EU. Ta zahrnují opatření ex ante k prevenci selhání vypořádání a opatření ex post po té, co k selhání dojde.

3.5

Směrnice 98/26/ES již definuje vypořádací systémy jako formální dohody umožňující převody cenných papírů mezi různými účastníky. Uvedená směrnice se však nezabývá institucemi, které jsou odpovědné za provozování těchto systémů. Vzhledem k rostoucí složitosti těchto systémů a rizikům souvisejícím s vypořádáním je nezbytné, aby instituce provozující vypořádací systémy byly právně vymezeny, povolovány a dozorovány podle souboru společných obezřetnostních standardů.

3.6

Centrální depozitáře budou muset být povoleny a dozorovány vnitrostátními příslušnými orgány podle místa, kde jsou usazeny. Nicméně s ohledem na rostoucí přeshraniční dimenzi jejich činnosti budou muset být konzultovány i jiné orgány, které odpovídají za vypořádací systémy provozované centrálními depozitáři a za další členy skupiny. Evropský orgán pro cenné papíry a trhy bude mít důležitou roli při přípravě návrhu technických norem pro harmonizaci povolovacího procesu a pro zajištění spolupráce mezi orgány.

3.7

Podle návrhu lze povoleným centrálním depozitářům udělit „pas“, neboli oprávnění poskytovat služby v celé Unii buď na základě přímého poskytování služby v jiném členském státě, nebo prostřednictvím zřízení pobočky v tomto členském státě. Centrálnímu depozitáři ze třetí země může být povolen přístup do Unie, pokud ho uzná Evropský orgán pro cenné papíry a trhy.

3.8

Jelikož jsou centrální depozitáře systémově důležité a poskytují zásadní služby pro trh s cennými papíry, musí podléhat vysokým obezřetnostním standardům, aby byla zajištěna jejich životaschopnost a ochrana jejich účastníků. Požadavky na centrální depozitáře jsou rozděleny do několika kategorií: organizační požadavky, pravidla chování, požadavky na služby centrálních depozitářů, obezřetnostní požadavky a požadavky na propojení centrálních depozitářů.

3.9

Pravidla chování vyžadují, aby činnosti byly nediskriminační, transparentní a striktně založené na rizicích a aby byly příslušným orgánům poskytovány veškeré informace o nákladech a výnosech.

3.10

Požadavky na služby centrálních depozitářů zahrnují povinnosti týkající se vypořádání účtů a oddělení účtů během provozního dne. Pokud jde o peněžní vypořádání, návrh požaduje, aby centrální depozitáře prováděly vypořádání na účtech u centrální banky, kdykoli je to vhodné a možné. Peněžní vypořádání přes komerční banky je na rozdíl od některých současných postupů povoleno, musí však být prováděno prostřednictvím samostatné úvěrové instituce, která funguje jako zúčtovatel.

3.11

Obezřetnostní požadavky na centrální depozitáře obsahují důležitá ustanovení o snížení provozního rizika. Protože by centrálním depozitářům nemělo být umožněno poskytovat bankovní služby přímo, hlavním rizikem, kterému budou vystaveny, je provozní riziko. Tato ustanovení zahrnují vhodná opatření k zajištění kontinuity provozu, včetně vypořádání, za všech okolností. Kapitálové požadavky jsou také stanoveny odkazem na provozní náklady – centrální depozitáře by měly držet kapitál, nerozdělený zisk a rezervní fondy za účelem pokrytí provozních nákladů alespoň po dobu šesti měsíců.

3.12

Požadavky na propojení centrálních depozitářů zahrnují zavedení jednotných pravidel o neodvolatelnosti vypořádání.

3.13

Jedním z cílů této iniciativy je otevření trhu služeb centrálních depozitářů a odstranění překážek přístupu na něj. Jsou zvažovány tři druhy přístupu: a) ve vztahu mezi emitenty a centrálními depozitáři, b) mezi centrálními depozitáři navzájem a c) mezi centrálními depozitáři a jinými subjekty tržní infrastruktury.

3.14

Návrh zavádí právo emitentů zaevidovat své cenné papíry u jakéhokoli centrálního depozitáře povoleného v Unii, jakož i právo centrálních depozitářů poskytovat služby pro cenné papíry, které byly vydány podle práva jiného členského státu.

3.15

Centrální depozitář by měl mít právo obdržet údaje o obchodech od ústředních protistran a obchodních systémů a tyto subjekty infrastruktury by měly mít přístup k vypořádacím systémům, které centrální depozitáře provozují.

3.16

Pokud vypořádání prostřednictvím centrální banky není vhodné či možné, mohou centrální depozitáře účastníkům nabídnout peněžní vypořádání přes komerční banky. Centrální depozitáře by však neměly poskytovat bankovní služby doplňkové k vypořádání samy, ale měly by být svými příslušnými orgány oprávněny určit úvěrovou instituci, která bude vystupovat jako zúčtovatel, jenž bude otevírat peněžní účty a poskytovat úvěrové nástroje pro účely vypořádání.

3.17

Toto oddělení centrálních depozitářů od zúčtovatelů je důležitým opatřením, které řeší a zvyšuje bezpečnost centrálních depozitářů. Bankovní služby doplňkové k vypořádání zvyšují rizika, kterým jsou centrální depozitáře vystaveny, a tudíž i pravděpodobnost, že depozitář nebude schopen hradit své závazky nebo se dostane do závažných potíží.

3.18

I když jsou bankovní služby některými centrálními depozitáři poskytovány obvykle na bázi provozního dne (jsou plně kryty kolaterálem a dalšími finančními zdroji) a jsou omezeny na služby doplňkové k vypořádání, jsou vyřizované objemy významné a jakékoli selhání centrálních depozitářů by mělo negativní důsledky pro cenné papíry a platební trhy. Povinnost poskytovat bankovní služby v rámci odděleného právního subjektu, než který poskytuje základní služby centrálního depozitáře, zabrání přenosu rizik z bankovních služeb na poskytování základních služeb centrálního depozitáře, zejména v případě platební neschopnosti nebo vážných obtíží plynoucích z poskytování bankovních služeb.

3.19

Pro centrální depozitáře, jež v současnosti poskytují bankovní služby, představují hlavní náklady související s tímto opatřením právní náklady spojené se zřízením odděleného právního subjektu pro poskytování bankovních služeb. Výbor se domnívá, že žádné jiné méně přísné alternativy k oddělení bankovních služeb, které by zcela eliminovaly nebezpečí přenosu rizik z bankovních služeb na hlavní služby centrálního depozitáře, neexistují.

3.20

Aby byla zajištěna efektivnost vyplývající z poskytování služeb centrálního depozitáře a bankovních služeb v rámci jedné skupiny podniků, neměl by požadavek, že bankovní služby musí být prováděny prostřednictvím samostatné úvěrové instituce, bránit tomu, aby úvěrová instituce náležela do stejné skupiny podniků jako centrální depozitář.

3.21

Příslušný orgán by měl být schopen v konkrétních případech doložit, že poskytováním bankovních služeb a služeb centrálního depozitáře stejným právním subjektem nevzniká systémové riziko. V takovém případě by mohla Evropská komise na základě odůvodněné žádosti povolit výjimku. V každém případě by měly být činnosti centrálního depozitáře licencovaného jako úvěrová instituce omezeny na poskytování bankovních služeb doplňujících vypořádání.

3.22

„Inventarizace“ stávajících vnitrostátních režimů dohledu například ukázala, že úroveň peněžitých sankcí se mezi členskými státy velmi liší, že některé příslušné orgány nemají určité důležité sankční pravomoci a že některé orgány nemohou ukládat sankce fyzickým a právnickým osobám. Komise proto navrhuje, že by příslušné orgány měly mít k dispozici základní soubor správních sankcí a opatření, který by zahrnoval odnětí povolení, veřejné varování, odvolání vedení, navrácení zisku získaného porušením tohoto nařízení, pokud lze určit jeho výši, a správní pokuty.

4.1

EHSV vítá tuto regulační iniciativu. Zavedením nařízení o centrálních depozitářích Komise dokončí nový rámec regulace finanční infrastruktury v EU založený na třech pilířích, kterými jsou: nařízení o centrálních depozitářích, nařízení o infrastruktuře evropských trhů (EMIR) a směrnice/nařízení o trzích finančních nástrojů (MiFID/MiFIR). Tyto tři nástroje dohromady znamenají široké a komplexní pokrytí trhu. Komise musí zajistit, aby se tyto nástroje vzájemně doplňovaly, aniž by docházelo k překrývání, které by mohlo vést k odlišným výkladům nových pravidel. Je rovněž zásadní, aby byly tyto jednotlivé legislativní návrhy v klíčových oblastech soudržné a důsledné.

4.2

Evropský orgán pro cenné papíry a trhy ponese odpovědnost za návrhy technických standardů pro tyto nové právní předpisy stejně jako v případě zbývajících dvou pilířů. Výbor bere na vědomí rozsah úkolů a odpovědností svěřených Evropskému orgánu pro cenné papíry a trhy v poměrně krátkém časovém rámci. Mimo jiné zahrnují také odpovědnosti spojené s regulací ratingových agentur, dohledem v odvětví auditu, rolí v oblasti krátkého prodeje a swapů úvěrového selhání a dohledem nad směrnicí o správcích alternativních investičních fondů. Je zásadní, aby Evropský orgán pro cenné papíry a trhy disponoval skupinou pracovníků, kteří mají schopnosti a zkušenosti, aby mohli účinně vykonávat jeho úkoly.

4.3

Na podniky v odvětví finančních služeb se vztahují nové požadavky na regulaci a dohled, nové obezřetnostními požadavky atd. Nařízení o centrálních depozitářích vytvoří pro odvětví finančních služeb další soubor změn. EHSV podporuje zavedení těchto dalších změn, naléhavě však vyzývá regulační orgány a orgány dohledu, zejména Evropský orgán pro cenné papíry a trhy, aby věnovaly pozornost potenciálním problémům, jež by mohla způsobit nadměrná regulační zátěž.

4.4

Zavedení eura se stalo katalyzátorem pro přeshraniční investice do cenných papírů a hladké fungování přeshraničních investic je založeno na společných standardech v celé Unii. Vysoká úroveň disciplíny při vypořádání snižuje riziko protistrany, neboli konkrétněji riziko likvidity a riziko náhrady. Dále pak podporuje ochranu investora; pomáhá zajistit, aby obchody mezi kupujícími a prodávajícími cenných papírů byly vypořádány bezpečně a včas. V tomto ohledu je nařízení významným krokem směrem k dotvoření jednotného trhu.

4.5

V souvislosti s jednotným trhem je také třeba uvítat návrh na udělování „pasu“, jelikož to napomůže odstranění překážek v přístupu a emitenti zároveň získají právo zaevidovat své cenné papíry u jakéhokoli centrálního depozitáře povoleného v EU. Toto prolomení národních monopolů je na vnitřním trhu rovněž vítané.

4.6

Lze očekávat, že přístup k definici obchodního modelu centrálních depozitářů založený na nízkém riziku ve spojení se skutečností, že tento model bude v důsledku omezen nařízením, bude mít na konkurenceschopnost a inovace centrálních depozitářů jak pozitivní, tak negativní dopady. Otevření přeshraničního trhu bude bezpochyby přínosem. Centrální depozitáře mohou mimo jiné poskytovat celou škálu služeb, pokud přispívají k posilování bezpečnosti, efektivnosti a transparentnosti trhů s cennými papíry. EHSV kromě toho a v zájmu další podpory inovací navrhuje, aby bylo centrálním depozitářům zakázáno vlastnit podniky, které neprovozují činnosti centrálních depozitářů, pouze tehdy, pokud by takové činnosti negativně působily na rizikový profil centrálního depozitáře.

4.7

Jedna z hlavních změn navrhovaných v rozsahu činností centrálních depozitářů zakazuje centrálním depozitářům držet omezené bankovní licence. Tento zákaz bude mít dopad na dva velké mezinárodní centrální depozitáře – Euroclear a Clearstream –, které ve velmi širokém měřítku využívají své bankovní schopnosti na podporu vypořádání obchodů a na podporu úschovy. Rozsah bankovních činností je velmi omezený a během nedávné krize obstál bez jakýchkoli problémů. EHSV nicméně uznává, že vlivné názory na celosvětové úrovni (G20, Evropská komise, IOSCO atd.) jsou silně pro oddělení úvěrových institucí. Centrálním depozitářům bude umožněno zřídit banku s omezenou oblastí působnosti v rámci skupinového vlastnictví, ale není jasné. Neočekává se, že by to způsobilo zásadní změnu obchodního modelu centrálních depozitářů.

4.8

Navzdory tomu, že Komise vyslovila názor, že k oddělení bankovních služeb od hlavní činnosti centrálních depozitářů neexistuje žádná alternativa, poskytuje ustanovení uvedené v odstavci 3.21 možnost výjimky, pokud ji podpoří příslušný vnitrostátní orgán. Ačkoliv možnost výjimky existuje, podporuje Výbor Komisi v názoru, že nejlepším řešením je samostatná banka.

4.9

Návrhy vyžadují dematerializaci obchodovatelných cenných papírů. Je stanoveno přechodné období, které skončí v roce 2020. Členské státy však v tomto ohledu dosáhly nerovnoměrného pokroku a může být nutný politický kompromis.

4.10

Dalším klíčovým návrhem je požadavek jednotného vypořádání, ke kterému by mělo dojít nejpozději druhý provozní den po uskutečnění obchodu (T+2). I když je pravděpodobné, že toho lze dosáhnout na vnitřním trhu, bude nutné vyřešit řadu problematických otázek u obchodů na celosvětové úrovni. Ty zahrnují komplikace způsobené cizí měnou, možností, že cenné papíry mohou být na úvěr, nesouladem v důsledku různých časových pásem, různými cykly vypořádání na trzích jiných regionů a významnými náklady, které mohou být spojeny s automatizací systémů, aby bylo umožněno vypořádání ve lhůtě T+2.

4.11

Nařízení v podstatě vyžaduje, aby všechny centrální depozitáře zavedly režimy „pokutující“ účastníky, kteří nevypořádají svůj závazek včas, ale takový režim musí být uzpůsoben danému nástroji. Pokutování pozdního dodání nelikvidních akcií či akcií malých a středních podniků by mělo škodlivé účinky na jejich tržní likviditu. V případě kotovaných malých a středních podniků by měla být zvážena výjimka. Návrh nařízení neřeší, jak naložit s finančními prostředky vybranými na pokutách.