Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62020CN0553

    Věc C-553/20: Žaloba podaná dne 26. října 2020 – Polská republika v. Evropský parlament a Rada Evropské unie

    Úř. věst. C 19, 18.1.2021, p. 38–39 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

    18.1.2021   

    CS

    Úřední věstník Evropské unie

    C 19/38


    Žaloba podaná dne 26. října 2020 – Polská republika v. Evropský parlament a Rada Evropské unie

    (Věc C-553/20)

    (2021/C 19/40)

    Jednací jazyk: polština

    Účastníci řízení

    Žalobkyně: Polská republika (zástupce: B. Majczyna, zmocněnec)

    Žalovaní: Evropský parlament a Rada Evropské unie

    Návrhová žádání žalobkyně

    Zrušit čl. 1 bod 6 písm. d) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1054 ze dne 15. července 2020, kterým se mění nařízení (ES) č. 561/2006, pokud jde o minimální požadavky na maximální denní a týdenní dobu řízení, minimální přestávky v řízení a týdenní doby odpočinku, a nařízení (EU) č. 165/2014, pokud jde o určování polohy pomocí tachografů (1);

    uložit Evropskému parlamentu a Radě Evropské unie náhradu nákladů řízení.

    Podpůrně, v případě, že by Soudní dvůr rozhodl, že napadené ustanovení nařízení 2020/1054 nelze oddělit od zbytku tohoto nařízení, aniž by se změnila jeho podstata, Polská republika navrhuje, aby bylo nařízení 2020/1054 zrušeno v celém rozsahu.

    Žalobní důvody a hlavní argumenty

    Polská republika vznáší proti napadenému ustanovení nařízení 2020/1054 následující žalobní důvody:

    1)

    žalobní důvod vycházející z porušení zásady proporcionality (čl. 5 odst. 4 SEU) svévolným určováním míst, kde si řidiči musí odpočinout;

    2)

    žalobní důvod vycházející z porušení čl. 91 odst. 2 SFEU přijetím opatření bez zohlednění jejich dopadu na kvalitu života a míru zaměstnanosti v určitých regionech, jakož i na fungování dopravní infrastruktury;

    3)

    žalobní důvod vycházející z porušení článku 94 SFEU přijetím opatření bez zohlednění ekonomické situace dopravců;

    4)

    žalobní důvod vycházející z porušení zásady právní jistoty tím, že napadené ustanovení je formulováno nepřesně a neumožňuje určení povinností, které z něj vyplývají;

    5)

    žalobní důvod vycházející z porušení článku 11 SFEU a článku 37 Listiny základních práv Evropské unie tím, že napadené ustanovení nebere v úvahu požadavky ochrany životního prostředí.

    Polská republika zejména tvrdí, že napadené ustanovení porušuje zásadu proporcionality. Vzhledem k přijetí nevhodných kritérií určujících místa, kde by si řidiči měli odpočinout, je porušena zásada volného využívání času řidičem během odpočinku, vyplývající z nařízení (ES) č. 561/2006. Současně je na silniční dopravce kladena nadměrná zátěž, což bude mít negativní dopad nejen na situaci jednotlivých podnikatelů, zejména malých a středních, a na trh dopravních služeb, ale také na životní prostředí. Negativní dopady uplatňování napadeného ustanovení pocítí zejména podnikatelé ze zemí nenacházejících se ve středu Evropské unie. Přijaté řešení zároveň není objektivně odůvodněno s ohledem na situaci řidičů. Neodráží ani specifickou povahu regulovaných služeb.


    (1)  Úř. věst. 2020, L 249, s. 1


    Top