22.1.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 22/26

1)

Musí být ustanovení 4 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou, která je přílohou směrnice 1999/70 (1), vykládáno v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která nestanoví žádné odstupné pro případ skončení prozatímního pracovního poměru na dobu určitou, uzavřeného za účelem zastupování jiného pracovníka, jenž má nárok na zachování pracovního místa, je-li takové skončení důsledkem návratu zastupovaného pracovníka, a která naopak stanoví takové odstupné pro případ skončení pracovního poměru z jiných zákonem vymezených důvodů?

2)

V případě záporné odpovědi na první otázku, spadá takové opatření, jako je opatření stanovené španělským zákonodárcem a spočívající ve stanovení odstupného ve výši 12násobku denní mzdy za každý odpracovaný rok, jež má být pracovníkovi vyplaceno při skončení dočasného pracovního poměru uplynutím smluvené doby nebo dosažením smluveného účelu, i když v jeho rámci došlo k uzavření jen jedné pracovní smlouvy, do působnosti ustanovení 5 rámcové dohody?

3)

V případě kladné odpovědi na druhou otázku, je zákonné ustanovení, které pracovníkům se smlouvou na dobu určitou přiznává při skončení pracovního poměru uplynutím smluvené doby nebo dosažením smluveného účelu odstupné ve výši 12násobku denní mzdy za každý odpracovaný rok, ale nepřiznává takové odstupné pracovníkům se smlouvou na dobu určitou, jejichž pracovní poměr je uzavřen prozatímně za účelem zastupování pracovníka, jenž má nárok na zachování pracovního místa, v rozporu s ustanovením 5 rámcové dohody?