20.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 264/11

Zpravodajka:

Laura GONZÁLEZ DE TXABARRI ETXANIZ

Spoluzpravodajka:

Dorthe ANDERSEN

1.1

EHSV je toho názoru, že v současné politické situaci musí Komise i členské státy vyvinout zvláštní úsilí, aby zaručily a podpořily volný pohyb pracovníků v EU tím, že odstraní diskriminaci na základě státní příslušnosti a zabrání neoprávněným omezením jak pro pracovníky, tak pro podniky, jelikož tyto zásady představují základní svobody zakotvené ve SFEU a jeden z nejoceňovanějších úspěchů budování Evropy. EHSV podporuje iniciativy, které mohou povzbudit a podpořit spravedlivou pracovní mobilitu v rámci EU, což bylo rovněž vyjádřeno nizozemským předsednictvím a Komisí, která má za cíl podpořit mobilitu.

1.2

Pokud pracovní mobilita probíhá na základě spravedlivých podmínek a odpovídá pozitivní možnosti volby, může být pro pracovníky, zaměstnavatele a společnost jako celek obohacující a přínosná. Pracovní mobilita je základním prvkem vnitřního trhu a může evropským občanům a podnikům přinést pracovní příležitosti a prosperitu. Může představovat důležitý prvek pro splnění cílů v oblasti zaměstnanosti a hospodářského růstu v EU tím, že napomůže k vyrovnání různé míry zaměstnanosti v členských státech tak, že poskytne pracovní sílu a schopné pracovníky tam, kde chybějí, může umožnit lepší přidělování lidských zdrojů a také podpořit předávání znalostí, inovace a rozvoj schopností, což je důležité ve společnosti, v níž probíhají technologické změny. Zároveň může pomoci zmírnit dopady stárnutí pracovní síly v cílové zemi.

1.3

Mobilita pracovních sil může v některých případech a v některých odvětvích způsobit jev nazvaný „odliv mozků“, a to zejména u mladých lidí z některých zemí s vysokou mírou nezaměstnanosti, kteří se stěhují za účelem získání zaměstnání nebo lepších pracovních příležitostí. Při tom nesmí být oslabena ani zpochybněna pozitivní hodnota volného pohybu pracovníků z důvodu neopodstatněných obav z jakéhokoli zneužití.

1.4

Aby se těmto situacím zamezilo, naléhá EHSV na Komisi a členské státy, aby podporovaly hospodářské politiky, které budou zaměřené na zvýšení růstu a produktivity a budou vytvářet kvalitní pracovní místa ve všech členských státech, aby se zlepšily životní podmínky všech evropských občanů.

1.5

Spravedlivá mobilita vyžaduje, aby bylo zaručeno splnění zásad rovnosti zacházení a nediskriminace na základě státní příslušnosti v souladu s evropským acquis pro evropské mobilní pracovníky, kteří využívají svého práva na volný pohyb a podléhají pracovním podmínkám hostitelské země a jejím předpisům týkajícím se stanovování mezd, přičemž budou plně dodržovány vnitrostátní systémy kolektivního vyjednávání a pracovněprávních vztahů.

1.6

EHSV naléhavě vyzývá Komisi, aby na základě konzultace se sociálními partnery řešila veškeré nezbytné otázky týkající se vyslaných pracovníků s cílem čelit nekalým praktikám, které vedou k sociálnímu dumpingu. Obdobně platí, že jakákoliv nová opatření na evropské úrovni musí dodržovat vnitrostátní pravomoci v oblasti kolektivního vyjednávání a rozdílné systémy pracovněprávních vztahů.

1.7

Co se týče příhraničních (přeshraničních) pracovníků, je EHSV toho názoru, že je nutné monitorovat situaci a shromažďovat údaje na úrovni EU s cílem odstranit případné překážky a zajistit svobodnou a spravedlivou mobilitu těchto pracovníků.

1.8

EHSV žádá Komisi, aby v souladu s ohlášeným úmyslem odstranit sociální dumping a zneužívání zabránila tomu, aby je nakonec umožnily jiné iniciativy v oblasti vnitřního trhu (např. plánovaný pas služeb).

1.9

V zajišťování spravedlivé mobility má hrát zásadní úlohu inspekce práce. Za tímto účelem vyzývá EHSV členské státy, aby jejich vnitrostátní inspekční orgány a orgány dohlížející na trh práce byly náležitě vyškoleny a měly dostatečné dovednosti, lidské zdroje a prostředky, a také se zasazuje o zlepšení evropských přeshraničních nástrojů inspekce trhu práce, včetně zlepšení přeshraničního vymáhání sankcí.

1.10

EHSV podporuje zjednodušení pravidel pro koordinaci systémů sociálního zabezpečení a spolupráci mezi členskými státy k jejich provádění a zdůrazňuje, že přezkum nařízení (ES) č. 883/2004 (1) musí být v každém případě v souladu se zásadou rovného zacházení ve vztahu k mobilním pracovníkům, aby neztratili nabytá práva nebo jim nebyla práva odepřena z toho důvodu, že odešli pracovat do jiného členského státu.

2.1

EHSV vypracoval toto průzkumné stanovisko k tématu spravedlivější pracovní mobility v EU na žádost nizozemského předsednictví, které ve svých prioritách stanoví, že „mobilita pracovníků může stimulovat hospodářský růst a zaměstnanost, ale je třeba řešit její stinné stránky, aby se posílila podpora volného pohybu pracovníků ze strany veřejnosti“.

2.2

Volný pohyb pracovníků představuje jednu ze základních svobod vnitřního trhu a jeden z pilířů evropské integrace. Je také jedním z úspěchů, který evropští občané nejvíce oceňují. Vnitřní trh vznikl na základě volného pohybu a přispěl k vytváření hospodářského růstu, pracovních míst a příležitostí pro občany, pracovníky a podniky. Pracovní mobilita, která se uskutečňuje za spravedlivých podmínek, může být pro pracovníky, podniky a společnost jako celek prospěšná, a proto je třeba ji usnadnit, tzn. v co největší míře odstranit překážky, které jí brání. Na vnitřním trhu se nesmí připustit nekalá soutěž nebo diskriminace pracovníků.

2.3

Pracovní mobilita může rovněž způsobit řadu problémů, které je třeba řešit, aby se snížila její rizika a pracovníci i podniky mohli plně využívat příležitostí, jež poskytuje.

2.4

EU usiluje o zvýšení spravedlivé pracovní mobility v Evropě odstraněním překážek, které v ní brání. Evropská komise ve svém pracovním programu na rok 2016 oznámila, že budou předloženy návrhy týkající se mobility pracovních sil, jež budou obsahovat „opatření na boj proti zneužívání prostřednictvím lepšího prosazování a koordinace systémů sociálního zabezpečení“, a rovněž bude proveden cílený přezkum „směrnice o vysílání pracovníků (2) za účelem odstranění nekalých praktik vedoucích k sociálnímu dumpingu a odlivu mozků tím, že bude zajištěno, že za tutéž práci na tomtéž pracovním místě náleží tatáž mzda“. Rovněž bude podpořena pracovní mobilita v rámci EU.

2.5

Toto stanovisko Výboru se zabývá různými aspekty pracovní mobility v kontextu trhu práce, který se nadále vyznačuje vysokou mírou nezaměstnanosti a prochází hlubokými změnami na pozadí globalizace, sociálních změn a technologických inovací.

2.6

Po několika desetiletích, během nichž byla mobilita v rámci Unie dosti nízká, vedly rozšíření EU, krize, jež začala v roce 2008, a nárůst nezaměstnanosti ke zvýšení mobility pracovníků. V roce 2014 čítala EU přibližně 15 milionů mobilních osob oproti téměř 12 milionům v roce 2006 (3). V témže roce představoval počet mobilních pracovníků v produktivním věku, kteří žili a pracovali v jiném členském státě, 8,3 milionu osob, což odpovídalo 3,4 % celkové pracovní síly, k čemuž je třeba připočítat 1,6 milionu osob, které žily v jedné zemi, ale pracovaly ve druhé (příhraniční pracovníci) (4).

2.7

Volný pohyb občanů a pracovníků v EU je nicméně v současnosti v důsledku nejrůznějších faktorů zpochybňován. Výbor je tímto vývojem znepokojen. Omezení vztahující se na schengenský prostor, která některé členské státy zavádějí z důvodu přílivu uprchlíků (5), stejně jako výjimky z rovného zacházení s mobilními pracovníky v rámci EU, které byly dohodnuty se Spojeným královstvím na zasedání Evropské rady ve dnech 18. a 19. února 2016 (6), by mohly mít negativní dopad na jeden z nejvíce ceněných úspěchů budování Evropy.

2.8

Volný pohyb pracovníků a odstranění diskriminace na základě státní příslušnosti jsou hlavní zásady zakotvené ve Smlouvě o fungování Evropské unie (SFEU), které musí být zaručeny a podpořeny. Schengenský prostor je rovněž ústředním prvkem procesu evropské integrace a správného fungování jejího hospodářství. Zaručit, že hranice budou otevřené a občané se budou moci volně pohybovat, žít a pracovat za stejných podmínek v jakémkoli z členských států, musí být pro EU a její členské státy prioritou a odpovědností.

2.9

Vzhledem k tomu, že má tato problematika dopad zejména na pracovníky a podniky, musí Komise konzultovat nutnost veškerých iniciativ v této oblasti a jejich případný obsah se sociálními partnery jak na odvětvové, tak na meziodvětvové úrovni. Veškerá nová opatření na evropské úrovni musí rovněž respektovat vnitrostátní pravomoci v oblasti kolektivního vyjednávání a různé systémy pracovněprávních vztahů.

3.1

Volný pohyb pracovníků je upraven čl. 3 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii a čl. 4 odst. 2 písm. a), články 20, 26 a 45 až 48 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU). To znamená, že mezi pracovníky členských států je zakázána jakákoli diskriminace na základě státní příslušnosti, pokud jde o zaměstnávání, odměnu za práci a jiné pracovní podmínky. Umožňuje přístup k právům na mobilitu, pobyt a k hospodářským a sociálním právům, jejichž základní regulace je obsažena ve směrnici 2004/38/ES o právu svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států Unie (7) a ve směrnici 2014/54/EU o opatřeních usnadňujících výkon práv udělených pracovníkům v jiném členském státě (8).

3.2

Volný pohyb pracovníků zakládá právo volně se pohybovat a pobývat v některém z členských států za účelem výkonu zaměstnání v souladu s právními a správními předpisy, jež upravují zaměstnávání vlastních státních příslušníků. Zahrnuje proto vlastní svobodu pohybu a právo na rovné zacházení, co se týče mimo jiné zaměstnání, sociálních služeb, vzdělávání a odborné přípravy.

3.3

Pokud pracovní mobilita probíhá na základě spravedlivých podmínek, může být pro pracovníky, podniky a společnost jako celek přínosná. Může být velkou příležitostí pro osobní, hospodářský a sociální rozvoj občanů a pracovníků, a je proto třeba ji usnadnit.

3.4

Mobilita je hlavním faktorem zaměstnatelnosti a rozvoje schopností a může být prostředkem, jak čelit odlišné úrovni zaměstnanosti v jednotlivých členských státech, což může pomoci vyrovnat nedostatek pracovní síly tam, kde k němu dochází, a lépe využít schopností pracovnic a pracovníků. Poskytuje větší možnosti zaměstnávání pracovnic a pracovníků a nabízí větší prostor zaměstnavatelům při hledání schopných zaměstnanců. V této souvislosti může mobilita představovat důležitý prvek při dosahování cílů v oblasti zaměstnanosti a hospodářského růstu v rámci strategie Evropa 2020.

3.5

Pracovní mobilita může rovněž sloužit k podpoře předávání znalostí, inovací a rozvoje lidského kapitálu, což je v kontextu rychlých technologických změn a globalizace zásadní. Za vhodných podmínek by spravedlivá pracovní mobilita měla podporovat spolupráci mezi evropskými občany a zlepšovat vzájemné poznání a uznávání, a tím přispět k tolerantnější a inkluzivnější společnosti.

3.6

Nemůžeme však opomíjet skutečnost, že pracovní mobilita s sebou nese také řadu nevýhod. Evropští pracovníci, kteří pracují v jiném členském státě, jsou někdy z různých důvodů méně chráněni proti zneužívání a diskriminaci v oblastech, jako je sociální zabezpečení, pracovní podmínky a mzdy, přístup k sociálním dávkám a ke vzdělávání, v daňové oblasti a dalších. To může rovněž způsobit narušení soutěže mezi podniky, zvláště v odvětvích, která využívají velké množství pracovní síly, jako je stavebnictví, v němž působí celá řada velmi malých podniků. Mobilita může rovněž vést k rozdělení rodin a k obtížím s integrací v jiné zemi z důvodu jazykových a kulturních překážek atd. EHSV vypracoval řadu stanovisek o tom, jak je důležité podporovat mobilitu v rámci EU a tyto překážky odstranit (9).

3.7

Přetrvávající negativní hospodářské perspektivy, vysoká míra nezaměstnanosti a nedostatek pracovních vyhlídek v jistých zemích EU vede některé pracovníky, zejména mladé lidi, aby hledali zaměstnání nebo vyšší mzdy a lepší pracovní podmínky v jiných zemích. To může mít pozitivní aspekt, neboť to umožňuje mladým lidem pracovat v zahraničí, získat zkušenosti a rozvíjet své schopnosti místo toho, aby zůstávali nezaměstnaní v zemi původu. Kromě toho budou po jejich návratu získané zkušenosti přínosné pro jejich zemi. Současně však může nastat problém tzv. „odlivu mozků“ a zhoršení následků stárnutí populace v zemích původu.

3.8

Vysoká mobilita navíc může způsobit velké problémy a vytvořit napětí na trhu práce v cílových zemích, zvláště tehdy, pokud hospodářská situace nezajišťuje odpovídající míru růstu a vytváření pracovních míst, které by zabránily zvyšování míry nezaměstnanosti.

3.9

Nezbytná předběžná podmínka pro optimalizaci výhod pracovní mobility v EU a zároveň snížení jejích rizik a umožnění toho, aby pracovníci i podniky mohli plně využívat příležitostí, které nabízí, spočívá v podpoře hospodářské politiky zaměřené na posílení růstu, produktivity a vytváření pracovních míst, která by umožnila zlepšit životní podmínky ve všech zemích.

3.10

Představa veřejnosti, že pracovní mobilita může v některých zemích způsobit soutěž v sociální a mzdové oblasti, spolu s neodůvodněným přesvědčením o zneužívání veřejných a sociálních služeb ze strany těchto mobilních pracovníků, tzv. „sociální turistika“, přispívají k udržování nepřátelských pocitů vůči pracovní mobilitě. Pokud jde o toto přesvědčení, různé studie došly k závěru, že neexistují důkazy o tom, že by významným důvodem pracovní mobility bylo poskytování vyšších sociálních dávek v některých státech v porovnání se zeměmi původu. To je prokázáno tím, že v porovnání s příslušníky daného státu využívají mobilní pracovníci v rámci EU těchto výhod méně. Pokud jich využívají intenzivněji, je to způsobeno specifickými sociálně-ekonomickými podmínkami mobilních pracovníků (10). Studie prokazují, že vazba mezi mobilitou a sociálními dávkami je minimální a že stávající míra nezaměstnanosti a úroveň mezd je daleko více rozhodující (11).

4.1.1

Stejně tak je nutné překonat administrativní, institucionální a jazykové překážky, které nadále brání mobilitě pracovních sil, a to přijetím konkrétních opatření, jako je poskytování informací a poradenství mobilním pracovníkům ve spolupráci se sítí EURES a evropskou sítí veřejných služeb zaměstnanosti, které by byly posíleny, dále opatření ke zlepšení jazykových dovedností, uznávání odborných kvalifikací atd. v souladu s návrhy obsaženými v předchozích stanoviscích EHSV (12).

4.1.2

Spravedlivá pracovní mobilita musí být také doprovázena opatřeními, která zajistí růst a vytváření pracovních míst ve všech zemích EU, s cílem zabránit prohlubování rozdílů mezi nimi a dosáhnout toho, aby z ní všichni měli prospěch.

4.1.3

Pouze za těchto podmínek lze zaručit spravedlivou pracovní mobilitu, která bude pojímána jako pozitivní volba pracovnic a pracovníků a nikoli jako volba, k níž byli přinuceni.

4.2.1

Na vyslané pracovníky se vztahuje odlišná právní úprava, jelikož nevyužívají práva na volný pohyb, avšak jejich zaměstnavatel využívá práva volného pohybu služeb za účelem dočasného přidělení pracovníků do jiné země. Jak podnikatel, tak pracovník využívají toho, že není nutné měnit místo výkonu práce uvedené ve smlouvě a je možné zachovat odvádění příspěvků na sociální zabezpečení v zemi původu.

4.2.2

Na tyto vyslané pracovníky se vztahuje právní úprava daná směrnicí 96/71/ES (13) a směrnicí 2014/67/EU (14) o prosazování právních předpisů o vysílání pracovníků, přijatou v květnu 2014.

4.2.3

Ačkoli neexistují oficiální statistiky o mzdách vyslaných pracovníků, ve zprávě zadané Komisí (15) se uvádí, že v odvětvích stavebnictví a dopravy pobírají nižší mzdy než místní pracovníci, a to až o 50 %. Tyto rozdíly lze vysvětlit nesprávným uplatňováním minimálních mezd a jinými důvody, jako je tendence zařazovat vyslané pracovníky na nízký stupeň tradiční klasifikace. Rozdíly, ačkoli menší, existují také v jiných výrobních odvětvích, které se v závislosti na jednotlivých zemích liší. Je třeba upozornit na různorodost zdrojů informací: inspekce práce, zprávy odborových organizací a organizací zaměstnavatelů a sdělovací prostředky (16).

4.2.4

Soudní dvůr Evropské unie řešil otázku mezd stanovených pro vyslané pracovníky a svou judikaturou přispěl ke vzniku rozsáhlé polemiky. Tato situace vedla Komisi k navržení směrnice 2014/67/EU (17), jejímž cílem je zlepšit boj proti podvodům a zneužívání vysílání pracovníků. Členské státy mají tuto prováděcí směrnici provést do 18. června 2016. EHSV vyjádřil názor, že i když je tato směrnice krokem k posílení sociálního rozměru vnitřního trhu, není dostatečná, aby splnila přání Výboru (18).

4.2.5

V rámci balíčku o mobilitě pracovní síly oznámila Komise cílený přezkum směrnice o vysílání pracovníků „za účelem odstranění nekalých praktik vedoucích k sociálnímu dumpingu a odlivu mozků tím, že bude zajištěno, že za tutéž práci na tomtéž místě náleží tatáž mzda“ (19). 8. března zveřejnila svůj legislativní návrh přezkumu směrnice (20), který předcházel předložení balíčku o mobilitě pracovní síly a byl zveřejněn před vypršením lhůty pro provedení prováděcí směrnice. EHSV se bude zabývat všemi otázkami týkajícími se tohoto tématu ve zvláštním stanovisku věnovaném návrhu Komise.

4.2.6

V každém případě bere EHSV se zájmem na vědomí, že Evropská komise ohlásila záměr ukončit sociální dumping. Výbor opakuje, co uvedl ve stanovisku SOC/460, tedy že „zdůrazňuje význam zaručení ochrany vyslaných pracovníků, za zohlednění rozdílných modelů trhu práce v členských státech a účinného působení proti sociálnímu dumpingu a nekalé soutěži“. Je důležité – rovněž do budoucna – najít správnou rovnováhu mezi potřebou podpořit volný pohyb služeb a potřebou chránit práva vyslaných pracovníků. EHSV se k tomuto tématu hodlá vrátit.

4.2.7

EHSV žádá Komisi, aby v souladu s ohlášeným úmyslem odstranit sociální dumping a zneužívání zabránila tomu, aby je nakonec umožnily jiné iniciativy v oblasti vnitřního trhu (např. plánovaný pas služeb).

4.4.1

EHSV se domnívá, že inspekce práce na vnitrostátní úrovni musí hrát zásadní úlohu v boji proti fiktivním podnikům, nižším mzdám a nehlášené práci tím, že bude dbát na respektování a naplňování práv mobilních a vyslaných pracovníků a zabraňovat zneužívání. To rovněž umožní zabránit narušení hospodářské soutěže mezi podniky.

4.4.2

Ke zneužívání přispívá skutečnost, že v některých zemích chybí kontrola, ať už z důvodu chybějící náležité struktury inspektorů práce, nedostatku odpovídajících kompetencí a znalostí nebo nezbytných zdrojů. Inspektoři práce a jiné orgány dohlížející na trh práce mohou účinně provádět svou činnost, pouze pokud jsou dostatečně finančně a personálně vybavené a mají zaměstnance s příslušným vzděláním. V této souvislosti jsou nezbytné předpisy na evropské úrovni, včetně zlepšení přeshraničního vymáhání sankcí, a také podpora určená členským státům, které mají problémy se zaváděním těchto infrastruktur.

4.4.3

Zároveň s tím by zlepšení evropských přeshraničních nástrojů inspekce trhu práce, jak se navrhuje v usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. ledna 2014 (21), přispělo ke zjišťování a potírání případů sociálního dumpingu, zejména pomocí odhalení fiktivních společností.

4.4.4

To by bylo zcela v souladu s nedávno zřízenou evropskou platformou pro boj proti nehlášené práci.

4.5.1

EHSV podporuje zjednodušení pravidel pro koordinaci systémů sociálního zabezpečení a spolupráci mezi členskými státy k jejich provádění a zdůrazňuje, že přezkum nařízení (ES) č. 883/2004 musí být v každém případě v souladu se zásadou rovného zacházení ve vztahu k mobilním pracovníkům, aby neztratili nabytá práva nebo jim nebyla práva odepřena z toho důvodu, že odešli pracovat do jiného členského státu.

4.5.2

Nezbytným aspektem spravedlivé mobility je rovněž zaručení přenositelnosti sociálních práv mobilních pracovníků, a to jak těch, kteří odejdou pracovat do jiné země, tak těch, kteří se vracejí do země původu poté, co pracovali v jiné zemi.

4.5.3

S cílem usnadnit volný pohyb osob a podpořit pracovní mobilitu se v EU rozvinula koordinace systémů sociálního zabezpečení, jejímž účelem je regulovat vazby mezi vnitrostátními systémy, aniž by byl narušován obsah jejich předpisů.

4.5.4

Při vypracování Smluv byla vydána pravidla koordinace systémů sociálního zabezpečení, mimo jiné nařízení (EHS) č. 1408/71 (základní nařízení) a nařízení (EHS) č. 574/72 (prováděcí nařízení), která byla nahrazena nařízením (ES) č. 883/2004 (základním) a nařízením (ES) č. 987/2009 (22) (prováděcím). V současnosti probíhá přezkum nařízení č. 883/2004.

4.5.5

EHSV naplánoval vypracování podrobné zprávy, jakmile mu Komise předloží návrh přezkumu nařízení č. (ES) 883/2004. Jak již uvedl v předchozím stanovisku, právní rámec musí pružně reagovat na měnící se realitu ve světě práce, na nové formy práce a především na nové formy mobility (23).

4.5.6

EHSV je toho názoru, že zásady rovného zacházení, sčítání doby přenositelnosti dávek a stanovení použitelných právních předpisů (zásada jednotnosti) mají zásadní význam pro volný pohyb pracovníků a měly by být zajištěny v rámci případného budoucího přezkumu nařízení (ES) č. 883/2004.

4.5.7

Pokud jde o volný pohyb osob hledajících práci v jiné zemi, EHSV upozorňuje na prohlášení komisařky Thyssen ze dne 13. listopadu 2015 v Dublinu: „Právo na volný pohyb osob hledajících práci je třeba podle našeho názoru podpořit, zejména s ohledem na velmi rozdílnou míru nezaměstnanosti v jednotlivých členských státech. Je však nezbytné, aby to nebylo na úkor systému sociálního zabezpečení hostitelské země. V této souvislosti chceme umožnit nezaměstnané osobě, aby přenesla své dávky v nezaměstnanosti do jiné země, kde může mít lepší možnost najít práci. To je možné již nyní na dobu 3 měsíců.“ Komise chce toto období prodloužit na 6 měsíců.

4.5.8

V důsledku složitosti regulace nařízení (ES) č. 883/2004 je zapotřebí úzká spolupráce mezi orgány členských států, aby bylo zaručeno, že rozmanitost státních regulací nebude ztěžovat volný pohyb a že informace budou co nejjasnější, aby všichni příjemci dávek a podniky znali svá práva a povinnosti. Rovněž je třeba posílit používání elektronickým prostředků a spolupráci mezi členskými státy, aby se snížily požadavky na informace od pracovníků a podniků.