20.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 264/98

Zpravodaj:

Cillian LOHAN

1.1

EHSV doufá, že záměr Komise podpořit přechod na oběhové hospodářství bude prvním krokem vedoucím ke změně paradigmatu v chování i v praxi. Připomíná, že nesouhlasí se stažením předchozího balíčku opatření týkajících se oběhového hospodářství předloženého v roce 2014.

1.2

EHSV rovněž vítá skutečnost, že Komise přijala některá z jeho doporučení pro uvedený balíček z roku 2014 – např. zaměření se na tu fázi životního cyklu výrobku, jež předchází produkci výrobku („upstream“). Pokud však jde o úroveň ambicí tohoto balíčku, je stále co zlepšovat. Cíle vytyčené v balíčku z roku 2014 představovaly větší hospodářské a environmentální přínosy (1). EHSV doporučuje znovu stanovit cíle balíčku z roku 2014, pokud jde o nakládání s odpadem, a zároveň zajistit, že bude možné je nákladově efektivním způsobem splnit. Celkově vzato se v porovnání s předešlým balíčkem nezdá, že by rozsah či ambice nového balíčku ospravedlňovaly 18měsíční zpoždění.

1.3

Politiky oběhového hospodářství by měly zajistit, aby cykly byly dlouhotrvající, malé, lokální a čisté. U konkrétních průmyslových činností mohou mít cykly tendenci být velké.

1.4

Návrhy Komise se dostatečně nevěnují přínosům a rizikům v sociální a pracovní oblasti, které s sebou přechod na oběhové hospodářství nese (2). Nestanoví opatření pro nezbytnou adaptaci prostřednictvím odborné přípravy a vzdělávání pracovní síly. Je nutné určit nejchoulostivější odvětví a pracovníky, aby pro ně mohly být vytvořeny komplexní podpůrné struktury.

1.5

EHSV vítá zahrnutí povinného podávání zpráv o využívání odpovídajících hospodářských nástrojů coby hnací síly k dosažení cílů v oblasti omezování množství odpadu, mělo by však být uplatněno v širším kontextu. Využívání hospodářských nástrojů coby hnací síly přechodu by mělo být posíleno a systemizováno.

1.6

Výbor hodlá prozkoumat schůdnost otevřené evropské platformy pro oběhové hospodářství, jež by sdružovala zúčastněné strany a občanskou společnost z veřejného, poloveřejného a soukromého sektoru zapojené do problematiky účinného využívání zdrojů a již by EHSV spravoval. Tato platforma by poskytovala příležitosti pro výměnu a zvyšování povědomí, pokud jde o osvědčené postupy.

1.7

Zásadní součást přechodu na oběhové hospodářství bude tvořit vzdělávání ve všech podobách a na všech úrovních. To musí zahrnovat určení potřeb v oblasti odborné přípravy pracovníků, jež musí být součástí jak okamžité změny, tak dlouhodobější činnosti, jíž je vzdělávání budoucích generací.

1.8

Přechod na oběhové hospodářství musí být přínosný pro podnikatelskou sféru. Opatření na podporu malých a středních podniků byla určena ve stanovisku NAT/652 (3). Pro malé a střední podniky a podnikatele, kteří chtějí využít příležitostí, jež se v prostoru oběhového hospodářství otevírají, bude problémem přístup k financování.

1.9

Předpokládaná revize směrnice o ekodesignu musí zohlednit celý životní cyklus výrobků, včetně trvanlivosti, opravitelnosti, fyzické a cenové dostupnosti náhradních dílů a bezpodmínečného poskytování informací ze strany výrobců ohledně oprav a servisu. EHSV zdůrazňuje, že je nutné, aby se zásady ekodesignu uplatňovaly ve všech výrobních odvětvích. To by umožnilo hospodářsky a technicky proveditelné zpětné získávání surovin a součástek z produktů, které se přestanou používat. Obvyklým příkladem, kterým se na tuto skutečnost poukazuje, je elektronika, a především mobilní telefony.

1.10

Vyžaduje se úplnější označování, které bude zahrnovat očekávanou dobu životnosti výrobků. Nestačí vyhodnotit možnost existence plánovaného zastarávání. EHSV opakuje svou výzvu, aby tvůrci politiky zvážili úplný zákaz výrobků se zabudovaným defektem, jenž má vyvolat ukončení životnosti přístroje (4).

1.11

Změny chování je nejlépe možné dosáhnout jasnými cenovými signály, tj. tak, že se spotřebitelům nabídnou vyhovující podmínky a konkurenční stanovování cen. Výrobky či služby, které dodržují zásady oběhovosti, by se měly jasně lišit cenou, a to na základě dostupnosti nebo nedostatkovosti zdrojů nebo na základě toho, jak je výrobek navržen. Toho lze zpočátku dosáhnout pomocí systémů rozšířené odpovědnosti výrobců nebo ekologického zdanění. EHSV podtrhuje význam testování proveditelnosti veškerých nových opatření.

1.12

EHSV vítá zavedení minimálních požadavků týkajících se systémů rozšířené odpovědnosti výrobců, je však nezbytné, aby byly ještě více vyjasněny úlohy a odpovědnost různých zúčastněných stran v rámci řetězce. Členské státy by měly mít povinnost systémy rozšířené odpovědnosti výrobců přijmout.

1.13

Je třeba vyvinout podpůrné mechanismy, které chudším lidem umožní přístup ke zboží a službám vyšší kvality (a s vyšší počáteční cenou). Mezi ty by mohly patřit režimy státem krytých úvěrů nebo režimy financování krytého výrobcem, které by měly nižší sazby a vztahovaly se výhradně na výrobky s určitou minimální očekávanou dobou životnosti a které by byly navrženy tak, aby začlenily všechny prvky oběhovosti.

1.14

Ukázalo se, že konkrétní nástroje politik, jako jsou systémy zálohování a zpětného odběru a integrované systémy řízení, jsou účinné a měly by být jako součást balíčku podpořeny. Snížené sazby DPH nebo osvobození od DPH pro recyklované výrobky, jakož i činnosti týkající se opětovného používání a oprav, mohou podnikatele motivovat k aktivitě v této oblasti a spotřebitelům mohou nabídnout výrobky za konkurenceschopné ceny, což pomůže prosazovat dalekosáhlou změnu chování. Mělo by dojít k posunu zaměření dotací tak, aby podporovaly využívání recyklovaných surovin a pobízely k uplatňování zásad ekodesignu napříč všemi výrobními odvětvími.

1.15

Vlády a jejich orgány by měly převzít vedoucí úlohu při uplatňování zelených veřejných zakázek na všechny nákupy výrobků a služeb, které spadají do jejich pravomoci. Automaticky by vždy měla být vybírána nejekologičtější možnost, přičemž jakákoli jiná volba by vyžadovala odůvodnění.

1.16

Zcela zásadní pro dosažení oběhovosti jsou systémy tříděného sběru odpadů. Výbor vítá skutečnost, že byl dodán závazný požadavek, aby byl okamžitě zaveden oddělený sběr biologického odpadu. Požadavek uvedený ve směrnici by měl být posílen u všech druhů odděleného sběru a měl by se stát povinným, až na případy, v nichž bude udělena výjimka z důvodu omezení praktické proveditelnosti.

1.17

Omezení plýtvání potravinami lze dosáhnout pouze tehdy, budou-li v rámci plnění druhého cíle udržitelného rozvoje stanoveny milníky. Příloha by se měla zabývat mechanismem pro kvantifikaci potravinových ztrát a plýtvání potravinami a měla by obsahovat konkrétní lhůtu, přičemž by stavěla na práci, která již byla vykonána (5).

1.18

Koncepce oběhového hospodářství nelze vyvíjet izolovaně. Je nutné ustavit orgán dohledu, jako je např. Evropská platforma pro účinné využívání zdrojů, jehož úkolem bude zajistit, aby ostatní odvětvové strategie ze strany Komise byly v souladu se zásadami oběhového hospodářství.

1.19

Proces evropského semestru lze prostřednictvím doporučení pro jednotlivé země využít k tomu, aby bylo zajištěno provedení na úrovni členských států, a může zajistit, že se přechod na model oběhového hospodářství stane jednou z priorit.

2.1

Evropská komise dne 2. prosince 2015 zveřejnila revidovaný balíček o oběhovém hospodářství. Návrh se skládá z nelegislativní části obsahující sdělení Uzavření cyklu – akční plán EU pro oběhové hospodářství a části, v níž je předložena řada změn stávajících evropských právních předpisů týkajících se nakládání s odpady a recyklace.

2.2

Nové návrhy nahrazují předešlý balíček, který vydala Evropská komise pod vedením José Manuela Barrosa v červenci 2014 v rámci stěžejní iniciativy strategie EU 2020 s názvem „Evropa účinněji využívající zdroje“. Nový balíček obsahuje některá vylepšení – v první řadě je komplexnější a zahrnuje všechny fáze životního cyklu výrobků – a některé oblasti, kde naopak došlo ke zmírnění ambicí. Existuje nebezpečí, že se balíček zaměří na recyklaci a nezavede politické nástroje odpovídající kýženému cíli, kterým je dosáhnout nového hospodářského modelu oběhovosti. Vyšší míra recyklace není synonymem pro vyšší míru oběhového hospodářství. Celkově vzato se v porovnání s předešlým balíčkem nezdá, že by rozsah či ambice nového balíčku ospravedlňovaly 18měsíční zpoždění.

3.1

Přechod z lineárního hospodářství založeného na principu „vytěžit-zpracovat-použít-vyhodit“ k oběhovému hospodářství, v němž se z odpadů mohou stát zdroje, představuje pro Evropu zásadní výzvu. Hospodářství je díky němu udržitelnější a díky lepšímu řízení zdrojů a omezení těžby a znečištění rovněž snižuje svou environmentální stopu. Podnikům také umožňuje získat konkurenční výhodu díky lepšímu hospodaření se surovinami a zároveň napomáhá tomu, aby bylo hospodářství méně závislé na dovážených – potenciálně klíčových a vzácných – materiálech. Nabízí rovněž nové ekonomické příležitosti a nové trhy v rámci Evropy i mimo ni a vede k vytvoření nových lokálních pracovních míst.

3.2

Uznání toho, že je třeba přejít na oběhové hospodářství, je vítané. Má-li být plně využit potenciál četných hospodářských a sociálních výhod, je hlavní výzvou dosažení systémové změny. Politiky ve prospěch oběhového hospodářství by měly zajistit, že cykly budou trvalé, malé, lokální a čisté. Velikost cyklů však může být variabilní. V oběhovém hospodářství je důležitější používat než vlastnit. V tomto ohledu mohou velmi pozitivně přispět systémy kombinující výrobky a služby („product-service systems“) a spoluspotřebitelské vzorce, které budou podrobněji popsány ve dvou připravovaných stanoviscích EHSV. Oběhové hospodářství neznamená jen lineární hospodářství, v němž se odpad snažíme zapojit zpět do fáze produkce, ale snahou je dosáhnout úplné transformace hospodářství, v rámci níž je třeba zcela nově definovat pojmy odpovědnosti a vlastnictví. Tyto základní změny musí být provedeny s vědomím vzájemně propojeného globálního kontextu stávajícího hospodářského modelu. Řešit globální otázky pouze na regionální úrovni bývá zřídkakdy úspěšné a je třeba zahájit globální iniciativu.

3.3

Je nutné nepřetržitě analyzovat, jaké důsledky má přechod na oběhové hospodářství pro ekonomiku. Jelikož nemoderní obchodní praktiky zastarávají, je třeba identifikovat ty, kteří jsou tím nejvíce zasaženi, a nabídnout jim podporu, aby byl zajištěn poctivý a spravedlivý přechod na oběhové hospodářství. Je třeba se zabývat přínosy a riziky v sociální a pracovní oblasti (6).

3.4

Chybějí hospodářské nástroje, které by byly hybnou silou přechodu. EHSV konstatoval, že k tomu, aby bylo docíleno hospodářství účinně využívajícího zdroje, je zapotřebí kombinace regulatorních a tržních nástrojů (7). Čl. 4 odst. 3 vyžaduje, aby členské státy využívaly hospodářské nástroje, a obsahuje mechanismus pro podávání zpráv po 18 měsících a opět po 5 letech. Tento požadavek by mohl být posílen tak, aby zahrnoval průběžnou zprávu po 3 letech a doporučení uplatňovat ekologické zdanění. Vytváření nástrojů založených na osvědčených postupech by mělo být sdíleno mezi členskými státy. Zavádění těchto nástrojů by pak mělo být podporováno prostřednictvím procesu evropského semestru.

3.5

Komise musí vyjasnit soudržnost různých akčních plánů, které byly přijaty v minulých letech, a jejich provázanost, pokud jde o hierarchii a podmíněnost: Plán pro Evropu účinněji využívající zdroje (8), 7. akční program pro životní prostředí do roku 2020 (9) a akční plán EU pro oběhové hospodářství. Řada činností nadnesených v nedávném akčním plánu již byla zmíněna v dřívějších iniciativách. Zásadní tedy je vypracovat úplné posouzení úspěchů a neúspěchů předchozích iniciativ.

3.6

Balíček pro oběhové hospodářství představuje krok správným směrem. Zásadní otázkou nicméně zůstává, zda budou opatření v souhrnu stačit k tomu, aby evropské ekonomiky posunula ze současné cesty vývoje (čímž se zároveň zvýší účinnost využívání zdrojů) ke skutečně oběhovému modelu, který by rozpojil vazbu mezi hospodářskou prosperitou a využíváním přírodních zdrojů (absolutní zrušení vazby) a znásobil hospodářské a sociální výhody (10). Akční plán je třeba přizpůsobit tak, aby řešil základní systémové výzvy a vytvořil dostatečný rámec pro zahájení uvedeného přechodu (11).

3.7

EHSV vítá posouzení dopadu, které je doprovodným dokumentem legislativního návrhu Komise o odpadech (12). Výbor si všímá toho, že přínosy, které tento balíček nabízí, pokud jde o ekonomiku, zaměstnanost a snížení emisí, jsou ve srovnání s balíčkem, jenž byl stažen, omezené. Analýza nákladů a přínosů nelegislativního akčního plánu by mohla pomoci určit nejúčinnější a nejpřiměřenější opatření k uskutečnění přechodu na oběhové hospodářství (13).

3.8

Klíčem k úspěchu je provádění. EHSV vyzývá k ustavení zvláštního orgánu odpovědného za ucelenost a podmíněnost, který by se podobal Evropské platformě pro účinné využívání zdrojů (14), jež přispěla k vypracování 7. akčního programu pro životní prostředí a balíčku pro oběhové hospodářství.

3.9

Výbor oceňuje snahy Komise zapojit široké spektrum zúčastněných stran a odborníků, jak požadoval ve svém stanovisku NAT/652 (15). Přechod na oběhové hospodářství je dlouhodobý proces a vyžaduje vlastní odpovědnost na všech úrovních a ve všech odvětvích. Komise zdůrazňuje svůj záměr aktivně zapojit do provádění akčního plánu zúčastněné strany (16). Klíčové budou podrobnosti tohoto záměru.

3.10

EHSV znovu opakuje svou nabídku, kterou vyslovil ve svém stanovisku NAT/652, že bude aktivně podporovat sítě subjektů občanské společnosti zasazující se o přechod na model oběhového hospodářství a že rovněž posoudí zavedení a řízení evropského fóra pro oběhové hospodářství. Řada stávajících fór nabízí odbornou perspektivu jednotlivých odvětví. Postavení EHSV je velmi příhodné pro to, aby nabídl viditelné fórum, které usnadní podávání zpráv zúčastněných stran o oběhovém hospodářství a zapojení těchto stran do této problematiky. Toto fórum může být organizováno ve spolupráci s Komisí, aby tak byla vytvořena meziodvětvová platforma umožňující zapojení mnoha zúčastněných stran. EHSV již pořádá fórum pro migraci, jež by mohlo představovat vhodný model, který by bylo možné napodobit.

3.11

Zcela zásadní je úloha pracovníků v rámci modelu oběhového hospodářství během přechodu a po něm a vytváření kvalitních pracovních míst. EHSV vyjádřil svůj postoj (17), že navzdory Iniciativě zelené zaměstnanosti  (18) se stažený balíček dostatečně nezabýval konkrétními socioekonomickými přínosy a výzvami oběhového hospodářství. Totéž platí i pro balíček z roku 2015. Aby bylo zajištěno, že přechod bude spravedlivý, musí se část podpory zaměřit na odvětví a podniky, na něž bude mít přechod negativní dopad. Pracovníci musí být ochráněni a musí jim být umožněno těžit z řady příležitostí (19), které nový oběhový model skýtá.

3.12

Vzdělání se musí rozšířit na všechny stupně, od základních škol po společnosti, malé a střední podniky, investory a financující subjekty. Vzdělávání a odborná příprava musí být propojeny v rámci uceleného programu, který bude řešit rozpoznané socioekonomické výzvy. Vzdělávání bude představovat jeden z hnacích mechanismů hromadné změny chování a může napomoci formování nové generace odpovědných spotřebitelů prostřednictvím spotřebitelských možností, jejichž cena bude přesně stanovena a jež budou praktické, vysoce kvalitní a etické.

3.13

Přechod na oběhové hospodářství musí být přínosný pro podnikatelskou sféru. Opatření na podporu malých a středních podniků byla určena ve stanovisku NAT/652 (20). Pro malé a střední podniky a podnikatele, kteří chtějí využít příležitostí, jež se v prostoru oběhového hospodářství otevírají, bude problémem přístup k financování. Možnými zdroji jsou Fond soudržnosti, evropské strukturální a investiční fondy, Evropský fond pro strategické investice a také tematické fondy, jako jsou LIFE a COSME. V jejich rámci by měly být vytvořeny dostupné možnosti financování.

4.1.1

Očekávaná revize směrnice o ekodesignu (21) musí zohlednit celý životní cyklus výrobků, včetně trvanlivosti, plánovaného zastarávání (nebo „očekávané doby životnosti“), opravitelnosti, fyzické/cenové dostupnosti náhradních dílů a bezpodmínečného poskytování informací ze strany výrobců.

4.1.2

Směrnice o ekodesignu se v současnosti vztahuje pouze na výrobky spojené se spotřebou energie. V dřívějších publikacích (22) byly za původce 70–80 % nepříznivých dopadů na životní prostředí označeny mobilita, bydlení a potraviny. Díky tomu je zřejmé, že je třeba, aby se zásady ekodesignu uplatňovaly napříč všemi odvětvími. Jedná se o klíčový průřezový prvek. Zejména pro vývoj regionálních malých a středních podniků v oblastech, které skýtají mnoho příležitostí, jako je opravování, opětovné použití, příprava na opětovné použití a recyklace, je třeba, aby výchozí materiály byly navrženy s ohledem na různá vícečetná použití, rozebrání a opětovné zpracování.

4.1.3

Systémy rozšířené odpovědnosti výrobců by měly plně zohledňovat všechny uvedené cykly. Je sice uznávanou skutečností, že regulace materiálové účinnosti je složitější problematikou než energetická účinnost, je však třeba k ní přistupovat inovativně. Je třeba zajistit, aby se nové pobídky týkající se rozšířené odpovědnosti výrobců projevily zásadními změnami chování na úrovni výrobců, což se odrazí ve změnách chování na úrovni spotřebitelů. Výrobci by měli být povinni uvádět očekávanou životnost svých výrobků.

4.1.4

Symbióza mezi odvětvími vstřícná k malým a středním podnikům a založená na místních hospodářských a sociálních ekosystémech s podporou regionálních politik ekologického průmyslu bude v realizační fázi přechodu potřebovat pomoc a podporu. První fáze oběhovosti bude zahrnovat regionální ekonomiky s množstvím malých a středních podniků. Větší využívání vedlejších průmyslových produktů jakožto surovin pro jiná odvětví přispěje k účinnějšímu využívání zdrojů. Chybějí informace o tom, jak hodlá Komise za tímto účelem použít pozměněný článek 5 směrnice 2008/98/ES o odpadech.

4.1.5

Oběhové hospodářství lze později dále rozvíjet tak, aby podpořilo udržitelnou reindustrializaci Evropy. Může dojít k tomu, že nastane vývojová fáze s jasným průmyslovým rozměrem, která bude vycházet ze standardizace, aby bylo zajištěno, že se může jednat o účinný model ve velkém měřítku.

4.1.6

Skutečné oběhové hospodářství se zaměřuje na vlastnictví a odpovědnost. Je třeba podnítit výrobce, aby vyvíjeli obchodní modely založené na funkčnosti, v nichž se pronájem a prodej zboží jakožto služeb stanou běžnou praxí, při níž jsou všechny náklady internalizovány. To představuje pojítko mezi výrobou zboží a poskytováním služeb pro oběhový model, v jehož rámci vznikne „hospodářství založené na výkonu“, v němž obchodní modely plně zohledňují nedostatek zdrojů.

4.1.7

Potenciál činností spojených s opětovným použitím a opravami výrobků by mohl být, pokud jde o hospodářskou činnost a vytváření lokálních pracovních míst, lépe využit prostřednictvím lepší spolupráce s výrobci. Klíčovými prvky, jež by mohly přispět k rozvoji subjektů zabývajících se opětovným použitím a opravami, jsou především informace o výrobcích a fyzická i cenová dostupnost náhradních dílů po určitou minimální dobu od uvedení výrobku na trh. Bylo by vhodné podporovat dobrovolné programy pro lepší spolupráci zapojující výrobce a posoudit možnost právních požadavků týkajících se poskytování informací o produktech. Stejně tak by subjekty zabývající se opětovným použitím a opravami měly mít snazší přístup k výrobkům na konci životnosti. Mohly by tak být hybnou silou inovace a vytváření pracovních míst v tomto odvětví.

4.1.8

EHSV vítá skutečnost, že Komise vnímá plánované zastarávání jako záležitost, kterou je třeba řešit. Účinnou protiváhou plánovaného zastarávání může být prosazování inovativních obchodních modelů, které se soustředí na služby a výkon. Ve svém dřívějším stanovisku, jež bylo věnováno udržitelné spotřebě a životnosti výrobků (23), Výbor vyzýval k tomu, aby tvůrci politiky zvážili úplný zákaz výrobků s programovaným defektem, jenž má vyvolat ukončení životnosti přístroje. Pouhé nezávislé testování v rámci programu Horizont 2020 zaměřené na odhalování praktik plánovaného zastarávání, jak se uvádí v akčním plánu, není dostatečným řešením, jež by se touto záležitostí zabývalo v plném rozsahu. EHSV vyzývá Evropskou komisi, aby urychleně předložila ambicióznější návrhy.

4.2.1

Změny chování je možné dosáhnout tak, že se spotřebitelům nabídnou vyhovující podmínky a konkurenční stanovování cen. Výrobky či služby, které dodržují zásady oběhovosti, by se měly lišit cenou, a to na základě dostupnosti nebo nedostatkovosti zdrojů nebo na základě toho, jak je výrobek navržen. Toho lze zpočátku dosáhnout pomocí systémů rozšířené odpovědnosti výrobců nebo ekologického zdanění. EHSV podtrhuje význam testování proveditelnosti veškerých nových opatření.

4.2.2

EHSV očekává návrh Komise týkající se racionalizace ekoznačení a předcházení klamavým tvrzením o ekologických vlastnostech. Přesné uvádění zásadních informací, které kupující potřebují, umožní spotřebitelům lépe vybírat a umožní jim rozhodovat se na základě skutečně srovnatelných aspektů výrobku. Například kuchyňský spotřebič s vyšší počáteční cenou může ve skutečnosti díky své dlouhé životnosti, kvalitě a výkonnosti být v dlouhodobém horizontu hospodárnější volbou.

4.2.3

Problémem je fyzická a cenová dostupnost výkonnějších spotřebičů pro všechny spotřebitele. Je třeba vyvinout podpůrné mechanismy, které chudším lidem umožní přístup ke zboží a službám vyšší kvality s vyšší počáteční cenou. Mohly by mít podobu režimů státem krytých úvěrů nebo režimů financování krytého výrobcem, které by měly nižší sazby a vztahovaly se výhradně na výrobky s určitou minimální očekávanou dobou životnosti a které by byly navrženy tak, aby začlenily všechny prvky oběhovosti. Tuto záležitost by řešil odklon od vlastnictví směrem k modelu založenému na pronájmu výrobků.

4.2.4

Je nezbytné, aby oběhová varianta byla pro spotřebitele cenově dostupná. Výrobek vyšší kvality s delší očekávanou dobou životnosti je obvykle z hlediska počáteční investice dražší. Během celkové doby používání výrobku se však tato cenová nevýhoda obvykle srovná. Vylepšené značení a informace spolu s finančními nástroji, které podporují delší životnost, poctivější součástky, lepší opravitelnost a možnost rozebrání pro opětovné použití podnítí změny v chování spotřebitelů.

4.2.5

Sedmý akční program pro životní prostředí (bod 41 písm. d)) stanoví vytvoření soudržnějšího rámce pro udržitelnou spotřebu a výrobu a určení cílů týkajících se snižování celkového dopadu spotřeby. Zmíněn je cíl udržitelného rozvoje č. 12 týkající se udržitelné spotřeby a výroby, avšak ani akční plán, ani příloha nezohledňují potřebu cílů stanovených v 7. akčním programu pro životní prostředí.

4.2.6

Potenciál digitalizace hospodářství pro snížení environmentální stopy spotřeby a výroby a rozvoj v oblasti vícečetného použití a oprav musí být propojen s dosažením přechodu na oběhovost.

4.2.7

Pro odpovědná rozhodnutí spotřebitelů je zapotřebí, aby byly spotřebitelům poskytovány smysluplné informace. Bylo by tudíž záhodno vyvinout metodiku pro environmentální stopu produktu. Testování však bylo zmíněno již v plánu účinného využívání zdrojů z roku 2011 (24).

4.2.8

Výbor požaduje samostatné, kvantitativní cíle pro opětovné použití, které budou nezávislé na cílech pro recyklaci. V zájmu dosažení těchto cílů je nutné vytvořit potřebné podmínky.

4.2.9

Podpora režimů opětovného použití a oprav by mohla být dobrým příkladem využití ekonomických nástrojů. Je třeba zvážit uplatnění nižší sazby DPH na výrobky, které jsou připraveny k opětovnému použití nebo které jsou opraveny a znovu prodány. Proměnila by se tím konkurenceschopnost opraveného zboží a podpořily by se inovace a podnikatelská činnost v této oblasti.

4.2.10

Na poli spoluspotřebitelství je třeba zvážit myšlenky vyslovené v dřívějších stanoviscích EHSV (25). Aby se spotřebitelům pomohlo činit odpovědnější rozhodnutí, měl by být zohledněn slibný vývoj v oblasti nejnovějšího vědeckého výzkumu, především pokud jde o behaviorální vědy a koncepci nepřímých pobídek („nudge“). Výbor k tomuto tématu v brzké době vypracuje stanovisko.

4.2.11

Důležitou hybnou silou podporující udržitelnou spotřebu jsou zelené veřejné zakázky. Je třeba posoudit momentální podíl zelených veřejných zakázek ve srovnání s celkovou veřejnou spotřebou. Výchozím měřítkem pro volbu vítězné veřejné zakázky je v současné době nejnižší cena. Mělo by jím však být ekologické hledisko, a jakákoli jiná varianta než ta nejekologičtější by tudíž vyžadovala polehčující okolnosti a patřičné zdůvodnění.

4.3.1

Je nezbytné, aby v celé EU byly řádně prováděny stávající evropské právní předpisy týkající se odpadů. EHSV znovu vyslovuje svou podporu hierarchii způsobů nakládání s odpady a naléhavě vyzývá všechny veřejné a soukromé zúčastněné strany, aby ji plně uplatňovaly.

4.3.2

Ustanovení legislativní části balíčku pro oběhové hospodářství, jimiž se doplňuje několik směrnic o odpadech, byla v porovnání s návrhem z roku 2014 jednoznačně zmírněna. EHSV konstatuje, že návrh Komise rovněž nereflektuje ambiciózní cíle v oblasti předcházení vzniku odpadů a recyklace, jež v červenci 2015 požadoval Evropský parlament (26).

4.3.3

Je třeba ocenit návrh, aby členské státy měly povinnost zavést ekonomické nástroje na podporu hierarchie způsobů nakládání s odpady (27) a přijmout opatření za účelem předcházení vzniku odpadů (28). Není však jasné, zda budou členské státy muset v souvislosti s novými ustanoveními provést přezkum stávajících programů předcházení vzniku odpadů (29).

4.3.4

EHSV je přesvědčen, že by členské státy měly mít povinnost přijmout systémy rozšířené odpovědnosti výrobců. Vítá zavedení minimálních požadavků týkajících se systémů rozšířené odpovědnosti výrobců vzhledem k tomu, že se výkonnost těchto systémů mezi jednotlivými členskými státy EU značně liší. Tato ustanovení by nicméně mohla být vylepšena s cílem ještě více harmonizovat minimální požadavky, a to zejména vyjasněním úlohy a odpovědnosti zúčastněných stran v rámci celého hodnotového řetězce, jakož i jejich finanční odpovědnosti. Zákonodárci by navíc v zájmu zefektivnění zvláštních požadavků týkajících se systémů rozšířené odpovědnosti výrobců měli zvážit jejich zahrnutí do směrnice o obalech a obalových odpadech (30).

4.3.5

EHSV poznamenává, že Evropský parlament požadoval cíle v oblasti předcházení vzniku odpadů pro komunální, obchodní a průmyslový odpad, avšak legislativní návrh nic z toho nestanoví.

4.3.6

Cíle v oblasti recyklace stanovené pro komunální odpad a obalový odpad do roku 2030 byly oproti předchozímu návrhu sníženy, ačkoli doprovodný pracovní dokument útvarů Komise (31) dospěl k závěru, že vyšší cíle v oblasti recyklace jsou spojeny s většími finančními, společenskými a environmentálními přínosy (32). Nutno říci, že Komise připravila propracovanou strategii provádění, která se zabývá konkrétními podmínkami jednotlivých členských států a kombinuje opatření s finančními nástroji politiky soudržnosti EU a jinými nástroji (33).

4.3.7

Irsko zaznamenalo během 10 let rychlý pokrok, když u téměř 100 % skládek splnilo všechny své cíle v oblasti recyklace. V současnosti existuje jeden plán v oblasti předcházení vzniku odpadů a tři regionální plány týkající se odpadu. Irsko bylo světovým průkopníkem v zavádění zdanění plastových tašek, které pak bylo zavedeno po celém světě. Stále existují problémy, které je třeba překonat, jako např. to, že činnosti týkající se nakládání s odpady jsou téměř výhradně pod kontrolou soukromého sektoru a že skládky jsou příliš často nahrazovány spalováním odpadu. Irsko však zůstává dobrou ukázkou toho, čeho lze dosáhnout rychle. Tím se jasně ukazuje, že není třeba, aby byla některým členským státům udělena tak velká výjimka, jakou je 5leté prodloužení lhůty pro dosažení daných cílů.

4.3.8

Třídit odpadové toky se zdá nezbytné k tomu, aby bylo možné zajistit, že se uzavřou cykly s vysoce kvalitními recyklovanými surovinami. Ustanovení čl. 11 odst. 1 směrnice 98/2008/ES o odpadech požaduje do roku 2015 systémy tříděného sběru odpadu alespoň pro papír, kov, plast a sklo. Předešlý návrh tento požadavek posílil tím, že zavedl tříděný sběr biologického odpadu do roku 2025 (článek 25). Nový návrh místo těchto přísných požadavků na třídění odpadu zahrnuje „mírné“ – a v praxi méně účinné – ustanovení požadující třídění odpadu, „pokud je to proveditelné z hlediska technického, hospodářského a z hlediska životního prostředí a je-li to vhodné“. EHSV požaduje, aby toto ustanovení bylo zpřísněno. Vzhledem k tomu, že toto nové ustanovení o tříděném sběru biologického odpadu vstoupí v platnost bez náležitého přechodného období, může takto výslovná „úniková doložka“ vést k tomu, že na úrovni členských států k naplnění těchto ambicí v praxi vůbec nedojde.

4.3.9

Je nutno poznamenat, že vysoká míra recyklace sama o sobě nedokáže zachovat zdroje v případě rychloobrátkového spotřebního zboží, jako jsou hliníkové plechovky na nápoje, jejichž životní cyklus od výroby po likvidaci má délku v rozmezí tří týdnů až šesti měsíců (34).

4.3.10

EHSV vítá snahy Komise sladit definice a metody výpočtu s cílem zajistit, že shromážděné údaje budou spolehlivé a srovnatelné. Je nezbytné se postarat o to, aby navrhované definice, zejména definice „přípravy k opětovnému použití“ a „procesu konečné recyklace“ (35), nepředstavovaly pro zúčastněné hospodářské subjekty zapojené do opětovného používání a recyklace omezení nebo překážky. Tyto definice by naopak měly přesně odrážet jejich potřeby a měly by jim pomáhat v rozvíjení jejich činnosti.

4.4.1

Vzhledem k nejistotě, co se týče kvality recyklovaných surovin, a vzhledem k právní nejistotě, pokud jde o interakci mezi právními předpisy o odpadech, výrobcích a chemických látkách, se Komise zabývá hlavními překážkami fungování trhu s recyklovanými surovinami. Komise nehodnotí, proč nástroj současné směrnice 2008/98/ES o odpadech, tj. stanovení kritérií vymezujících, kdy odpad přestává být odpadem, nakonec nebyl úspěšný.

4.4.2

Je třeba rozlišovat mezi zárukami a odpovědností za výkon výrobků a odpovědností za jejich součásti. První uvedené bude hnací silou změny chování spotřebitelů. Druhé bude zásadní pro zachování zdrojů a pro odstranění odpadu ze systému. Rozšířená odpovědnost za součásti výrobku by znamenala, že vyplýtvané zdroje mají i nadále majitele, který nenese pouze odpovědnost, ale má i konkurenční výhodu, co se týče opětovného použití zdroje.

4.4.3

Je třeba zavést účinnější opatření za účelem zvýšení poptávky po recyklovaných surovinách. Komise se v plánu účinného využívání zdrojů zavázala k ambicióznějším opatřením, jako je posouzení zavedení minimálního „množství surovin, jež musí být recyklováno,“ u klíčových výrobků.

4.4.4

Zlepšování využití recyklovaných surovin při výrobě nového zboží by také mohlo představovat prostor pro partnerství veřejného a soukromého sektoru na úrovni EU, jako je evropské inovační partnerství v oblasti surovin. Některá evropská odvětví jsou zřejmě již nyní připravena přijmout závazky týkající se oběhového hospodářství. Například evropský papírenský průmysl v nedávné době oznámil, že se zaváže ke zvýšení současné míry recyklace papíru, která činí téměř 72 % (36).

4.5.1

EHSV vítá, že byla oznámena strategie pro plasty, která by měla být zahájena v roce 2017, a těší se na možnost vypracovat k tomuto tématu podrobný příspěvek.

4.5.2

Klíčové bude, aby se tato strategie věnovala problému znečišťování moří plasty, a rovněž bude nutné, aby byly v této oblasti stanoveny konkrétní cíle. Konkrétní kroky ke snížení znečištění moří stanovené v souladu s cílem udržitelného rozvoje a uvedené v příloze budou významně podpořeny stanovením kvantifikovatelného cíle ve strategii pro plasty.

4.5.3

Je zde také příležitost zabývat se problémem vlastnictví a rozšířené odpovědnosti výrobců, a to konkrétně v souvislosti s plasty. To je zásadní vzhledem k tomu, že momentálně žijeme v antropocénu, tedy v geologickém období, které bude pravděpodobně oficiálně uznáno na základě míry obsahu plastů v geologické vrstvě, která se nyní tvoří.

4.5.4

EHSV nesouhlasí s tím, že je příliš obtížné změřit úroveň plýtvání potravinami, ani s tím, že je předčasné vytyčit cíle v této oblasti. Na stanovení kritérií pro posouzení míry plýtvání potravinami se již pracuje (37).

4.5.5

Pouhý odkaz na cíl udržitelného rozvoje sám o sobě nepostačuje k tomu, aby se v oblasti plýtvání potravinami dosáhlo zlepšení. Je nutno stanovit milníky a harmonogramy pro plnění – aby bylo možné průběžně poměřovat pokrok do roku 2030 – a provádět průběžné přezkumy.

4.5.6

Často uváděným příkladem, kterým se zdůrazňuje problematika zpětného získávání kritických surovin, je mobilní telefon. Takto všudypřítomný výrobek bude zajímavým barometrem úspěchu mnoha aspektů balíčku opatření týkajících se oběhového hospodářství – od ekodesignu přes zastarávání po zpětné získávání kritických surovin.

4.5.7

Je třeba zrušit možnost zasypávání.

4.5.8

Stávající budovy musí být spravovány jako zdroje, kterými jsou, tzn. pomocí strategií, jež maximalizují opětovné využití a recyklaci mnoha zdrojů, které tyto budovy obsahují.

4.5.9

Důležitou součástí oběhového hospodářství by měla být voda jakožto zdroj (38). Zásadními aspekty hospodaření s vodními zdroji v oběhovém modelu jsou využívání uzavřených cyklů, snižování objemu odpadů a odstranění znečišťujících látek. Jsou zapotřebí podrobnější informace o tom, jak toho bude dosaženo.

4.6

4.6.1

V předešlém balíčku pro oběhové hospodářství (39) Komise oznámila, že posoudí doporučení platformy pro účinné využívání zdrojů stanovit při přezkumu strategie Evropa 2020 hlavní cíl pro účinné využívání zdrojů. To by představovalo jeden ze způsobů, jak tento aspekt začlenit do odvětví klíčových politik. Výsledek tohoto posouzení by měl být zveřejněn a měla by být zavedena použitelná metrika pro monitorování rozvoje oběhového hospodářství.

4.6.2

Proces evropského semestru představuje stávající mechanismus, který k podpoře provádění iniciativ týkajících se oběhového hospodářství a k podpoře přechodu ze současného neudržitelného lineárního modelu může využívat jak analýzu výzev v oblasti investic, jimž čelí jednotlivé země, tak doporučení pro jednotlivé země a údaje z roční analýzy růstu a dalších databází. Proces evropského semestru a jeho nástroje by měly být využity jako nástroje politiky, jejichž pomocí lze podněcovat provádění a podporu oběhového hospodářství. Klíčovým prvkem pro dosažení stanovených cílů je opětovná ekologizace procesu evropského semestru. EHSV požaduje, aby bylo posouzeno postupné rušení dotací s nepříznivým vlivem na životní prostředí a aby byla začleněna doporučení uvádějící, že by k podpoře oběhového hospodářství mělo být využíváno fiskálních možností, jako je například uplatňování environmentálních daní.

4.6.3

Meziodvětvový charakter oběhového hospodářství vyžaduje zřízení meziodvětvového monitorovacího orgánu. Ten by měl mít pravomoc prověřit potřebnou horizontální integraci, jakož i vertikální integraci nezbytnou k provedení akčního plánu.

4.6.4

Má-li přechod probíhat v měřítku, které Komise určila jako nezbytné, měl by každý členský stát určit konkrétní kontaktní místo pro podávání hlášení o provádění opatření, která s přechodem souvisejí.