20.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 264/77

Zpravodaj:

Paulo BARROS VALE

1.1

Záležitosti související se zbraněmi jsou vždy kontroverzním tématem, ale tragické události v Evropě vedou k ještě zapálenější diskuzi o těchto otázkách. Nicméně posouzení přezkumu směrnice musí nutně probíhat střízlivější a objektivnější formou prostřednictvím vyvážené analýzy otázek týkajících se bezpečnosti a trhu a zásadní otázky boje proti terorismu a organizované trestné činnosti je nutné nechat na jiné debaty lépe odpovídající závažnosti této problematiky.

1.2

Podle Study on Firearms  (1) (Studie týkající se střelných zbraní), provedené Úřadem OSN pro drogy a kriminalitu, existovalo v roce 2007 odhadem 875 milionů zbraní. Z nich byla pouze 3 % v držení policie a 23 % v držení armády. Úlohou zákonodárce je v kontextu průmyslu těchto rozměrů nalézt a prosadit prostředky schopné zmírnit latentní nebezpečnost držení tak velkého množství zbraní.

1.3

EHSV podporuje přijetí dotčené směrnice, která vyjasňuje definice, zavádí nové, koherentnější požadavky a pravidla pro označování a ničení zbraní, chce však rovněž navrhnout postupy, o kterých se domnívá, že mohou přispět ke zvýšení bezpečnosti občanů.

1.4

Evropská unie sice přijala mnoho právních předpisů v řadě odvětví, není to však případ zbrojařského průmyslu, kde zavedená pravidla zůstávají pozadu za tím, co by mohlo být v oblasti bezpečnosti a sledování zbrojení a osob zapojených do trestné činnosti možné. Měli bychom tedy být nekompromisní, co se týče cílů vytyčených v oblasti tak citlivé, jako je bezpečnost.

1.5

EHSV se s ohledem na důležitost sledovatelnosti nejen zbraní, ale také střeliva domnívá, že by se měla ve střednědobém či dlouhodobém horizontu prozkoumat možnost vést průmysl k vývoji označování projektilů nesmazatelnou formou a na použitím nezničitelném místě. Pokud by bylo pro úřady technicky možné zpřístupnit tyto a ostatní údaje týkající se zbraní prostřednictvím interoperabilních databází, výrazně by to přispělo ke zlepšení efektivity vyšetřování. Tyto databáze se nesmí omezit na funkci vnitrostátních rejstříků; měly by naproti tomu představovat databázi na evropské úrovni, do níž by přispívaly a měly přístup orgány každého členského státu.

1.6

EHSV se domnívá, že Evropa může prošetřit možnost následovat australský a britský příklad programů na výkup zbraní, a dokázat tak stáhnout z oběhu mnoho tisícovek zbraní. Přímý vztah mezi počtem zbraní v oběhu a množstvím deliktů sice nemusí být dokázán, statisticky by však pravděpodobnost, že dojde ke spáchání trestné činnosti, k nehodě, či k tomu, že se zbraň dostane do rukou pachatelů trestných činů, byla menší.

1.7

Zdrojem nebezpečí je rovněž technologický vývoj 3D tisku, který umožňuje výrobu zbraní, ať smrtících či jiných, bez možnosti kontroly a sledovatelnosti. Navíc jsou tyto zbraně většinou vyrobeny z materiálů, které nejsou zjistitelné tradičními bezpečnostními systémy. Je naléhavě nutné zařadit tuto záležitost do bezpečnostní agendy zemí, aby mohla být harmonizovaně přijata preventivní opatření proti šíření smrtících zbraní bez jakékoli kontroly.

2.1

V kontextu zvláštních obav o bezpečnost přichází Komise s návrhem na změnu směrnice 91/477/EHS (2), změněné směrnicí 2008/51/ES (3), týkající se kontroly nabývání a držení zbraní.

2.2

Tato změna je součástí Evropského programu pro bezpečnost, předloženého dne 28. dubna 2015, jehož cílem je zajistit na evropské úrovni efektivní a koordinovanou reakci na bezpečnostní hrozby. Evropský program pro bezpečnost poukázal na rozdíly mezi vnitrostátními právními předpisy jako na překážku účinné kontroly zbraní a spolupráce policie členských států a vyzval k přezkumu právních předpisů týkajících se střelných zbraní a pravidel pro znehodnocování zbraní.

2.3

Cílem směrnice je usnadnit fungování vnitřního trhu se střelnými zbraněmi stanovením pravidel pro celý životní cyklus střelných zbraní, od jejich vyrobení až po jejich zničení, a zaručit zároveň bezpečnost občanů.

2.4

Směrnice stanovuje minimální požadavky, které by měl každý členský stát zavést, pokud jde o nabývání, držení a převod různých kategorií zbraní včetně zbraní určených pro lov a sportovní střelbu.

2.5

Jako základ přezkumu aktuálního právního rámce byly realizovány tři studie týkající se přiměřenosti platných právních předpisů, které dospěly k závěru, že je vhodné na úrovni EU přijmout minimální pravidla týkající se nedovoleného obchodování se zbraněmi a přezkoumat stávající směrnice s cílem:

2.6

Komise vyslechla zúčastněné strany – zástupce evropských sdružení výrobců střelných zbraní a střeliva pro civilní použití, osoby zabývající se obchodem se zbraněmi pro civilní použití, lovce, sběratele, nevládní organizace, výzkumné ústavy atd. Členské státy a nevládní organizace se shodly na užitečnosti stávající směrnice pro zamezení odklonu střelných zbraní na nelegální trh, zatímco soukromé zúčastněné strany vyjádřily obavy v souvislosti se změnami kategorií střelných zbraní a jejich dopadem na malé a střední podniky.

2.7

Zúčastněné strany, s nimiž Komise konzultovala, považují uschopnění znehodnocených zbraní ke střelbě za významný zdroj zbraní pro trestnou činnost a za účelem zabránění této praxi považují za zásadní harmonizaci pravidel pro znehodnocování.

2.8

Body, na kterých se shodnou konzultované zúčastněné strany, jsou potřeba sdílení informací mezi členskými státy, harmonizace definic a stanovení minimálních norem pro pokyny týkající se znehodnocování zbraní.

3.1

Navrhovaná vyjasnění zásadně zlepšují předchozí směrnici, a jako taková je EHSV vítá. Cílem těchto návrhů není vymýtit střelné zbraně, ale harmonizovat používané normy pro nabývání a držení zbraní během celého jejich životního cyklu, regulovat trh a zaručit bezpečnost.

EHSV nicméně provedl konzultace se zúčastněnými stranami, zejména policií, průmyslem, obchodem, uživateli, sběrateli a nevládními organizacemi, o bezpečnosti občanů a domnívá se, že právní předpisy týkající se tohoto tématu by měly být tváří v tvář přetrvávajícím bezpečnostním problémům ambicióznější. Komise by neměla vytvářet právní předpisy pouze jako okamžitou reakci na nedávné teroristické činy, ale měla by tak činit s cílem vyřešit otázku bezpečnosti legálních střelných zbraní.

3.2

V oblasti kontroly zbraní bylo provedeno několik studií. Některé poukazují na to, že s omezováním zbraní se snižuje násilí (4), nehody (5) a sebevraždy (6), jiné tvrdí, že když se bezúhonným občanům bez duševních problémů umožňuje držet zbraň, snižuje se počet násilných trestných činů a nemá to samo o sobě výrazný dopad na zvyšování počtu sebevražd či nehod (7).

3.2.1

Modelovým případem kontroly zbraní je Austrálie. Po události, kdy muž vstoupil do kavárny a dvěma zbraněmi zavraždil 35 lidí a dalších 23 zranil, zahájila Austrálie v roce 1997 jednu z největších reforem pravidel užívání a držení střelných zbraní v historii s viditelným dopadem na snížení počtu úmrtí způsobených střelnými zbraněmi. Zakázala některé typy zbraní, zavedla povinnost uvedení legitimního důvodu k držení zbraně (což nemůže být pouze sebeobrana) a financovala program výkupu zbraní státem. Tato iniciativa dostala z oběhu téměř 700 000 zbraní a společně s novými omezeními vedla k drastickému poklesu míry vražd s použitím střelné zbraně (8).

3.2.2

Australský program výkupu zbraní byl založen na myšlence, že široká dostupnost zbraní usnadňuje to, že se vražedné impulsy jednotlivce transformují v masovou vraždu.

3.2.3

Austrálii následovala Velká Británie poté, co zde bylo při náhodné střelbě zavražděno 15 lidí a dalších 15 lidí zraněno, a také zakázala některé typy zbraní, zavedla povinnost registrace pro majitele zbraní a financovala program výkupu zbraní. Tento případ nevyvolal stejný účinek, pokud jde o počet úmrtí způsobených střelnou zbraní (9), jako ten australský.

3.2.4

Poslední velká studie týkající se kontroly zbraní byla zveřejněna v únoru 2016 a analyzovalo se v ní 130 jiných studií provedených v deseti zemích v letech 1950–2014 (10). Autoři se domnívají, že i když zjištěné údaje nedokazují, že restriktivní zákony snižují násilí, naznačují, že v určitých zemích souvisí zavádění zákonů usilujících o omezení přístupu k různým typům zbraní se snížením počtu úmrtí způsobených střelnou zbraní. Zavedení zákonů omezujících podmínky pro nabývání střelných zbraní (např. ověření bezúhonnosti) je rovněž spojeno s poklesem vražd z vášně a zavedení zákonů omezujících přístup ke zbraním (např. skladování) zase s počtem náhodných úmrtí dětí.

3.3

Vzhledem k těmto příkladům a studiím se EHSV domnívá, že by se měla dodržovat přísná pravidla pro získání licence k používání a nošení zbraně, nabývání zbraní a střeliva, zákaz určitých typů zbraní a jejich znehodnocování i program výkupu zbraní ze strany jednotlivých členských států s cílem jejich zničení.

4.1

Tato iniciativa respektuje zásadu subsidiarity a proporcionality. Formu směrnice lze považovat za správnou, jelikož lze pochybovat o tom, že by členské státy byly ochotny akceptovat nařízení.

4.2

Tato směrnice mění několik článků předchozí směrnice, vyjasňuje je a zavádí nové požadavky, které výrazně zlepšují předchozí předpis, a jako takové jsou ze strany EHSV vítány.

4.3

EHSV podporuje zavedení povinných lékařských vyšetření fyzického a duševního zdraví pro vydávání nebo prodlužování platnosti povolení k používání a nošení zbraně, což je praxe, která již byla přijata v některých členských státech. Tato vyšetření by se měla zakládat na minimální evropské kvalitě a minimálních evropských požadavcích. Uvádí však, že by směrnice mohla rovněž požadovat absolvování školení o manipulaci se střelnou zbraní a požadavky na bezpečné skladování (především v trezoru, což je již povinné v některých členských státech) a bezpečnou přepravu zbraní a jejich součástí.

4.4

Evropská unie byla schopna přijmout mnoho právních předpisů v mnoha oblastech. Modelový je případ automobilového průmyslu, který byl nucen reagovat na požadavky v oblasti bezpečnosti (pasažérů a životního prostředí) velkými investicemi do výzkumu a vývoje. K rozšíření pojmů dochází také v oblasti označování zbraní a jejich součástí. EHSV navrhuje, aby se ve střednědobém a dlouhodobém horizontu zašlo v označování projektilů ještě o krok dále a posoudila se možnost vést průmysl k používání nesmazatelných značek na použitím nezničitelném místě, například uvnitř střeliva, aby byla umožněna jejich plná sledovatelnost. Na místě činu obvykle zůstane náboj, a nikoli zbraň, a toto označení tak může být důležitým zdrojem informací při policejním vyšetřování.

4.5

Co se týče databází střelných zbraní, EHSV podporuje novou formulaci, která rozšiřuje rozsah záznamů až po zničení zbraně. To je přínosem a důležitým nástrojem kontroly a vyšetřování. Komise by měla podpořit státní orgány v tom, aby tyto záznamy byly ve všech členských státech dávány k dispozici v reálném čase, a usnadnilo se tak poskytování důkazů a umožnila se rychlá a účinná výměna informací o údajích vedoucích k identifikaci a lokalizaci střelných zbraní.

4.6

Do kategorie zakázaných zbraní jsou také zařazeny civilní poloautomatické střelné zbraně, „které mají vzhled zbraní s automatickým mechanismem“. Výraz „mají vzhled“ se nejeví jako objektivní a dostatečný, měla by být spíše definována jasná kritéria týkající se „vzhledu“, která by vedla k zahrnutí těchto zbraní do kategorie zakázaných střelných zbraní.

4.7

Poplašné a signalizační zbraně, salutní a akustické zbraně, jakož i napodobeniny jsou nově součástí kategorie C, zbraně podléhající ohlášení. I když se s tímto již ve vnitrostátních právních předpisech některých zemí počítá, má EHSV o vhodnosti tohoto začlenění pochybnosti, neboť kromě toho, že tento typ zbraní není v protokolu OSN charakterizovaný jako „střelná zbraň“, povede povinné hlášení tam, kde to právní předpisy dosud nevyžadují, ke značným administrativním nákladům, a to u typu zbraní, jejichž riziko pro veřejnou bezpečnost se nezdá být příliš významné.

4.8

Rizika pro bezpečnost občanů u těchto a dalších zbraní, jako například u vzduchových zbraní, by měla být předmětem studie, která by posoudila jejich nebezpečnost a možnosti jejich úpravy na zbraně s vyšší schopností zabíjet. Tato studie by mohla tvořit základ pro zavedení nových technických a právních norem týkajících se bezpečnosti, úpravy, přeměny, znehodnocení a zničení zbraní.

4.9

V digitální společnosti je nutné zabývat se nebezpečím elektronického obchodu se zbraněmi a střelivem. Společnosti Facebook a Instagram oznámily omezení prodeje zbraní na svých sociálních sítích a zakázaly svým uživatelům inzerovat nebo domlouvat obchody se zbraněmi prostřednictvím zveřejňovaných příspěvků, diskusních skupin nebo soukromých zpráv. EHSV se domnívá, že i přestože je tak stanoveno, může být povolen elektronický prodej pouze některých typů zbraní a střeliva podnikatelům v oboru zbraní a zprostředkovatelům, přičemž předání by mělo být povoleno pouze osobně, aby byla zajištěna důsledná kontrola ze strany příslušných orgánů.

4.10

Technologické inovace vedly ke vzniku 3D tiskáren. Zbraně nezůstaly touto technologií nedotčené a brzy se na internetu objevily návody a programy umožňující tisk zbraně schopné způsobit smrt. Vzhledem k tomu, že dosud neexistují jakékoli právní předpisy upravující tisk zbraní, představuje tato technologie skutečnou hrozbu, které zatím nebyl přikládán dostatečný význam. Země by měly tuto otázku společně projednat, měly by monitorovat internet, či dokonce kontrolovat nákup materiálů použitelných pro výrobu tohoto typu zbraní a vážně uvažovat o zákazu jejich výroby.

4.11

Členské státy mohou podle směrnice povolit subjektům zabývajícím se kulturními a historickými hledisky zbraní, které jsou jako takové uznány, aby ve svém fondu měly i nadále střelné zbraně klasifikované v kategorii A nabyté před vstupem směrnice v platnost, pokud byly znehodnoceny. EHSV je toho názoru, že by měl být zvážen zvláštní režim uplatňování směrnice na sbírky uložené v muzeích, jejichž činnost náležitě uznají členské státy za relevantní, pokud nebude ohrožena bezpečnost nebo veřejný pořádek. V rámci tohoto režimu by se musela dodržovat přísná pravidla pro vystavování, registraci a skladování zbraní a manipulaci s nimi, ale jeho prostřednictvím by se předešlo zničení zbraní kategorie A, které mají vysokou historickou hodnotu.