8.9.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 221/113

1.1

Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru byl předložen také vysvětlující dokument Evropské komise adresovaný Radě z 25. června 2004 (Dokument 10865/04) a dokument 11153/04 ze dne 5. července 2004 k článku 24) a dále pracovní dokumenty Evropského parlamentu z 25. března 2004 (Výbor pro právo a vnitřní trh – Zpravodaj: Evelyne Gebhard) a 26. března 2004 (Výbor pro zaměstnanost a sociální věci – Zpravodaj: Anne E.M. Van Lancker).

1.2

Specializovaná sekce „Jednotný trh, výroba a spotřeba“ pověřená pracemi k tomuto tématu uspořádala na základě předem zaslaného katalogu otázek dne 24. května 2004 veřejné slyšení za účasti zástupců z oblasti hospodářství a zpracovala více než 100 dodatečných ústních a písemných podání.

2.1

Sektor služeb zaujímá dle Lisabonské strategie klíčové postavení při vytváření jednotného vnitřního trhu EU a má zásadní význam pro hospodářský růst v EU. Komise předkládá návrh směrnice o službách na vnitřním trhu s vysvětlujícími poznámkami jako součást evropského hospodářského reformního procesu, díky němuž se má EU do roku 2010 stát nejkonkurenceschopnější, nejdynamičtější a na znalostech založenou ekonomikou světa, schopnou hospodářského růstu s větším počtem a lepšími pracovními příležitostmi a větší sociální soudržností. Návrh směrnice je významným krokem k dosažení tohoto cíle a poskytuje spolehlivý právní rámec pro přeshraniční pohyb služeb a zakládání provozoven mezi členskými státy pro oblast průmyslu, obchodu, řemesel a svobodných povolání, pro práci na plný, částečný úvazek a pronájem pracovní síly. Nový horizontální přístup předpokládá zejména zjednodušení administrativních procedur, jednotné zajištění kvality i zvýšenou průhlednost příslušných předpisů vůči spotřebiteli. Směrnice by měla vést ke zvýšení nabídky a podpořit konkurenci. Což bude pro spotřebitele znamenat nižší ceny a větší možnost výběru. Obecné cíle návrhu směrnice proto EHSV výslovně vítá.

2.1.1.

Dobře fungující vnitřní trh potřebuje ale kromě odstranění překážek i přiměřenu regulaci. Aby se současně zvýšila v rámci Evropy konkurenceschopnost, je zapotřebí mít národní předpisy a předpisy v celé EU, a tím sladěné standardy.

2.2

EHSV si je vědom toho, že vytvoření vnitřního trhu služeb je s ohledem na rozdíly vycházející z rozdílných právních řádů a kultur jednotlivých členských států komplexní záležitostí. EHSV to vyjádřil již ve svém stanovisku INT/105 z 28. listopadu 2001 (1) ke sdělení Komise o „Strategii vnitřního trhu pro sektor služeb“ a výslovně uvítal úsilí Evropské komise směřující k urychlení vytvoření vnitřního trhu. Cíl návrhu směrnice, aby byl pro vnitřní trh přímo vytvořen rámec přesahující hranice jednotlivých odvětví, by proto měl zahrnovat nebyrokratická a pružná řešení při zapojení osvědčených samoregulačních systémů v Evropské unii. Integrační proces musí být – v neposlední řadě i pomocí dalšího návrhu směrnice Evropské komise o vzájemném uznávání odborných kvalifikací – dále optimalizován a nesmí opomenout osvědčené sociální a ekologické (bezpečnostní) standardy a standardy dle práva v oblasti ochrany spotřebitelů.

2.3

Návrh směrnice o službách na vnitřním trhu úzce souvisí s návrhem směrnice o uznávání odborných kvalifikací a se sdělením o volné soutěži ve službách v oblasti svobodných povolání, probíhající diskusí o službách obecného zájmu a pokračujících konzultacích k sociálním službám obecného zájmu a s Úmluvami Řím I a navrhovaným nařízením Řím II. Cílem všech těchto návrhů je lepší fungování vnitřního trhu. Proto by byla žádoucí zvláštní a lepší koordinace uvnitř Komise za účelem potřebného propojení prací a předpisů.

2.4

Návrh směrnice se soustředí na dva druhy volného pohybu služeb přes hranice a svobody usazování: poskytovatel služeb z jednoho členského státu se chce usadit v jiném členském státu, aby tam poskytoval služby; a poskytovatel služeb chce ze svého členského státu původu poskytovat služby v jiném členském státu, přičemž se zejména odebere na přechodnou dobu do tohoto jiného členského státu. Za účelem odstranění překážek, které zde dle názoru Evropské komise dosud existují, jsou navrhována čtyři hlavní opatření:

3.1

Evropský hospodářský a sociální výbor provedl důkladnou analýzu návrhu směrnice s ohledem na požadavky, které musejí být na takto široce pojatou směrnici kladeny, a dospěl k přesvědčení, že je třeba provést ještě četná upřesnění a změny, aby byly dostatečně zodpovězeny dosud nevyjasněné otázky a aby se tento nový návrh podpory služeb na vnitřním trhu stal skutečným krokem vpřed. Tento dojem vzbuzují i nedostatečné analýzy, které byly provedeny před zveřejněním návrhu směrnice. Četné pochybnosti širokých hospodářských a společenských kruhů vznesené při konzultaci dne 24. května 2004 se dosud ani prostřednictvím dokumentu Evropské komise předloženého Radě Evropské unie dne 25. června (Dokument Rady 10865/04) nepodařilo plně odstranit. Komplexnější odhad důsledků ze strany Komise by byl užitečný pro všechny zúčastněné.

3.2.1

EHSV si všiml, že ve zdůvodnění k návrhu směrnice nejsou uvedeny žádné spolehlivé statistické podklady ke kvantifikaci přeshraničního pohybu služeb a usazování. Hodnotící zpráva Komise by proto měla být doplněna o tyto údaje. Má-li být v budoucnu spolehlivě zobrazen význam sektoru služeb a – pozitivní nebo dokonce negativní – účinek zjednodušené úpravy zamýšlené v návrhu směrnice na fungování vnitřního trhu, připadne přesnějším empirickým podkladům značný význam. Výbor považuje co nejpřesnější zachycení skutečných poměrů v přeshraničním pohybu služeb a usazování za nosný prvek pro realizaci vnitřního trhu.

3.2.2

Existující statistické údaje ve veřejné správě, u výzkumných ústavů, pojišťoven a orgánů samosprávy různých členských států by měly být zohledněny v silnější míře.

3.2.3

EHSV navíc považuje při existenci stávajících mezer za nezbytné hledat nové cesty při získávání empirických údajů, které především omezí další byrokracii. Zde lze případně uvažovat o provádění jednotlivých průzkumů dodatečně k úředním statistikám.

3.3.1

EHSV dává podnět k tomu, aby byla oblast působnosti a úprava výjimek v návrhu směrnice jasněji propracována a ostřeji vůči sobě vzájemně vymezena. Z důvodu nedostatečného jasného definitorního vymezení zůstávají při praktické aplikaci nejasnosti o dotčených oblastech služeb, o druhu a způsobu, jak se jich to dotýká a o oblasti působnosti.

3.3.2

EHSV souhlasí s požadavkem definitorního vymezení mezi službami poskytovanými na základě živnosti a službami v oblasti svobodných povolání. Definitorní vymezení je nutné také na pozadí zesílení harmonizace v určitých oblastech (svobodná povolání, jiné obzvlášť citlivé oblasti) navrhovaného Výborem během přechodného období. To především proto, aby bylo možné vytvořit mechanismy zajištění kvality uvedené v Kapitole IV návrhu směrnice v souladu s ochranou spotřebitele. Evropský soudní dvůr ve svém rozsudku z 11.10.2001 (Rs. C-267/99) například uvádí podstatné prvky svobodného povolání, které mohou sloužit jako základ pro vytvoření definice na evropské úrovni.

3.3.3

Komise předložila k tématu služeb v obecném zájmu v roce 2003 Zelenou knihu a dne 12. května 2004 Bílou knihu, je tedy žádoucí, aby byly účinky návrhu směrnice na tuto citlivou oblast v členských státech přesněji stanoveny a vzájemně vymezeny... Vzhledem k tomu, že Komise je zavázána k tomu, aby do konce roku 2005 podala zprávu o proveditelnosti a potřebě rámcové právní úpravy (jak výslovně ukládá článek III-122 Ústavní smlouvy), považuje Výbor za vhodné vyloučit všechny služby obecného zájmu (hospodářské i nehospodářské povahy) z pole působnosti Směrnice o službách očekávaje v rámci Společenství vytvoření principů a podmínek, zejména hospodářských a finančních, které umožní naplnění účelu služeb obecného zájmu.

3.3.4

Úpravu výjimky z principu země původu ve článku 17 bod 8 pro – dosud připravovanou – směrnici o vzájemném uznávání odborných kvalifikací nelze omezit na jednotlivé články nebo kapitoly. Používání principu země původu musí být koordinováno s realizací návrhu směrnice o vzájemném uznávání odborných kvalifikací. Pokud by se úprava výjimky dle § 17 bod 8 omezila pouze na kapitolu II návrhu Směrnice o vzájemném uznávání odborných kvalifikací, vzniká otázka, jak má například vypadat rozdělení úkolů mezi takzvanými „vnitrostátními kontaktními místy“ (čl. 53 návrhu Směrnice o uznávání odborných kvalifikací) a zde stanovenými „One-Stop-Shops“ (čl. 6 návrhu Směrnice). Má-li se jednat o místa vykonávající stejnou funkci, mělo by se již ve fázi vniku návrhů obou Směrnic dbát na jednotné označení.

3.3.5

Je třeba vyjasnit, zda a jak má být oblast působnosti směrnice – zejména s ohledem na princip země původu – přesněji vymezena vůči vnitrostátně „kolidujícím“ oblastem národní legislativy v, daňovém a trestně-právním systému, aby se zabránilo kolizím. Tak například v některých členských státech platí pro auditory, daňové poradce, advokáty v souladu s trestním právem povinnosti mlčenlivosti a práva mlčenlivosti vůči orgánům vyšetřování, naproti tomu v jiných členských státech je pro příslušníky těchto profesí stanovena – i když omezená – povinnost poskytování informací nebo dokonce oznamovací povinnost. Smí dotčený poskytovatel služeb, který v jednom státu musí poskytnout informaci, dle principu země původu by však byl oprávněn a povinen informaci neposkytovat, nedbat národního trestně-právního systému? Trestní a daňové právo patří do kompetence členských států – ne do kompetence EU, proto je nutné právně jednoznačné vymezení za účelem zabránění nežádoucích důsledků pro uživatele.

3.3.6

Rovněž je třeba přesně ověřit, zda je možné propojení sociálních systémů s rozpočtovými povinnostmi při uplatňování principu země původu. Kde uplatňování principu země původu skrývá nebezpečí, že dojde celkově k narušení národních systémů sociálního a zdravotního zabezpečení, je nutné stanovit úpravu výjimky.

3.3.7.

EHSV navrhuje zvážit, zda by v oblasti zdravotnictví měla být prověřena otázka zahrnutí sektoru nemocnic. Možná lze judikaturu Evropského soudního dvora, aby byla poskytnuta náhrada nákladů i při přeshraniční zdravotní péči, smluvně upravit ustanovením ad hoc pro zákonné systémy pojištění, avšak mimo návrh směrnice.

3.3.7.1

Výbor doporučuje vyčkat nejprve sdělení Komise, které bylo pro oblast zdravotnických a sociálních služeb ohlášeno pro rok 2005 a zajistit příslušnou koordinaci.Upozorňuje, že se mnoho hlasů vyjádřilo spíš pro vyjmutí této oblasti.

3.3.8

Rovněž by mělo být jasně stanoveno koherentní vymezení k oblasti působnosti 8. směrnice Rady o schvalování osob odpovědných za provedení statutárních auditů účetních dokumentů (článek 17 bod 15), která v současné době prochází reformním procesem. Ne ve všech překladech návrhu Komise to dosud bylo vyjádřeno s potřebnou jasností.

3.3.9

Vysvětlení nepoužití ustanovení o pohybu služeb a usazování na činnosti ve výkonu veřejné moci (článek 45 a 55 Smlouvy o ES) uvedené ve zdůvodnění návrhu směrnice by mělo být zahrnuto do závazného textu směrnice samotné.

3.3.10

I u pronájmu pracovní síly se jedná o obzvláště citlivou oblast, která by měla být výslovně z celé oblasti uplatnění vyňata. Žádoucí je harmonizace národních úprav této oblasti na úrovni celé Evropské unie. V této souvislosti Výbor upozorňuje na ohlášený návrh Směrnice o pracovních podmínkách pronájmu pracovní síly. Stejně tak musí být zohledněna dohoda Mezinárodní organizace práce (ILO) č. 181 o soukromých zprostředkovatelnách práce, která v článku 3, odstavce 2 výslovně definuje povolovací a schvalovací systém, tak aby byli zaměstnanci chráněni a aby se podpořila vysoká kvalita práce těchto zprostředkovatelen.

3.3.11

V některých členských státech platí neobyčejně přísné zákonné předpisy pro dodržování svobody tisku. I zde považuje EHSV za potřebné pevně stanovit příslušnou oblast působnosti ve vymezení k návrhu směrnice.

3.3.12

Komise kromě toho musí jednoznačně stanovit, zda tento návrh platí také pro služby televizního vysílání, a pokud ano, jak tedy zamýšlí uvést návrh do souladu s ustanoveními směrnice „Televize bez hranic“. Rovněž je potřeba vyjasnění ohledně působnosti návrhu pro audiovizuální služby obecně a pro audiovizuální služby zvlášť poskytované na základě individuální poptávky („service on demand“), které jsou již předmětem specifických komunitárních předpisů o určitých právních aspektech (směrnice 2000/31/ES o elektronickém obchodu).

3.3.13

Dle názoru EHSV však musejí být tyto služby v současném stadiu z oblasti působnosti navrhované směrnice výslovně vyloučeny, především co se týče ustanovení o principu země původu a pojmu „usazování“ jako podstatného spojovacího bodu a hlavního kriteria pro stanovení příslušného členského státu.

3.4.1

Myšlenku zjednodušení administrativních procedur na základě vytvoření jediného (prvního) úředního kontaktního místa pro poskytovatele služeb je třeba uvítat. EHSV však pohlíží s obavou na to, že návrh směrnice pro svobodu usazování ve článku 6 formuluje, že určité procedury – tak především při zahájení činnosti – lze vyřídit u jediného úředního místa. Zde Výbor vidí problém, že by to s ohledem na zákonné povinnosti zápisu do veřejných registrů (např. obchodní rejstřík) již muselo vést k tomu, že jednotné kontaktní místo bude dále odkazovat na příslušná registrační místa. Tuto oblast nebudou takzvané „One-Stop-Shops“ moci samy „vyřídit“. Je třeba zjistit, jakým způsobem může v praxi spolupracovat jednotné úřední kontaktní místo se stávajícími příslušnými registračními orgány.

3.4.2

Čl. 53 návrhu Směrnice o uznávání odborných kvalifikací hovoří o „kontaktních místech“, která mají fungovat jako ústřední informační místa. Dle čl. 46 zde předmětného návrhu Směrnice mají být vytvořeny takzvané „one-stop-shops“ jako ústřední kontaktní místa. Zde je třeba dbát na koordinaci, aby nebyla vytvářena nová, různá místa, která by byla v rozporu s nadřazeným cílem zajistit právo občanů na jednoduše přístupné informace v Evropské unii a o její práci. Během mandátního období nové Komise by odstranění byrokratických překážek obzvlášť mělo být prioritou. Je nutno zabránit vytváření nových byrokratických překážek v jednotlivých členských státech.

3.4.3

Vedle toho je třeba vyjasnit otázky ručení za „jednotná kontaktní místa“ v případě neúplných nebo dokonce chybných informací. Ty mohou mít za určitých okolností negativní důsledky pro poskytovatele služeb, pokud bylo zapomenuto určité povolení, a proto došlo k porušení zákona. Mohou však nastat také negativní důsledky pro spotřebitele, když například nebude ověřena existence dostatečné ochrany na základě pojištění zákonné odpovědnosti.

3.5.1

Výbor se domnívá, že dříve než se přejde k uplatnění principu země původu, bude třeba vytvořit vhodné podmínky ke schválení přístupu diferenciace, který umožní harmonizaci s normami v oblasti ochrany pracovníků, spotřebitelů a životního prostředí v různých sektorech, aby mohla být uskutečněna myšlenka kvalitního vnitřního trhu.

3.5.2

Zásadní platnost principu země původu stanovená v článku 16 návrhu směrnice představuje ve spojení s výjimkami uvedenými ve článku 17 návrhu směrnice stěžejní část návrhu. To je však vhodné pouze tam, kde lze tyto služby standardizovat jako zboží nebo kde harmonizace pravidel je dostatečně pokročilá, aby zabránila narušení konkurenceschopnosti, praktikám sociálního dumpingu a nedůvěře spotřebitelů. Návrh směrnice by měl uznat, že existují oblasti služeb, pro které nebyly ani nemohou být ustanoveny normy (tzv. nezařaditelné služby).

3.5.3

EHSV proto považuje zásadní používání principu země původu v oblasti přeshraničního poskytování služeb za předčasné. Princip země původu předpokládá, že lze vycházet ze srovnatelné skutečné a právní úrovně. Dle přesvědčení Výboru slibuje používání principu země původu úspěch pouze tehdy, je-li dána právní jistota a právní jasnost ohledně jeho oblasti působnosti. Platnost principu země původu bez přiměřeného přechodného období se proto Výboru jeví jako problematická, zejména protože považuje nástroje sektorové harmonizace, které jsou k dispozici, za dosud dostatečně nevyčerpané. Dosud se zde skrývá nebezpečí systémové soutěže a s tím spojené nivelizace spotřebitelských, zaměstnaneckých a ekologických standardů, jelikož v EU nadále existují různé právní, sociální a zdravotní systémy. Sektorovým přístupem cestou harmonizace lze, zejména v obzvlášť citlivých oblastech, dosáhnout lepšího přizpůsobení se výzvám vnitřního trhu než prostřednictvím předčasně aplikovaného čistě horizontálního přístupu. Přitom je třeba každý sektor v rámci obsáhlého hodnocení důsledků, i pokud se týče sociálních aspektů a aspektů životního prostředí, prověřit z hlediska jeho vhodnosti pro zavedení principu země původu, ve spojení se všemi zúčastněnými skupinami, zejména organizacemi pro ochranu spotřebitelů a sociálními partnery. Protože opatření harmonizace představují minimálně rovnocenné nástroje pro uskutečňování vnitřního trhu, mělo by být v rámci přiměřených časových horizontů dosaženo přiblížení různých předpisů v oblastech, ve kterých existují zvláštní zdravotně-právní, sociálně-právní a profesně-právní ustanovení členských států. V přechodném období Evropská komise, Evropský parlament a Rada pozitivně rozhodnou o tom, zda byla ve výše uvedených oblastech harmonizace dostatečným způsobem pojata a realizována. Podle stavu přiblížení práva by nakonec měla být dána příležitost k přiblížení cestou harmonizace. Tato metoda skýtá – společně s přesným definitorním vymezením těchto zvláštních služeb (například svobodných povolání) – dle přesvědčení Výboru tu výhodu, že postupně může a musí být provedena optimální příprava na uplatňování principu země původu platného pro zúčastněné kruhy v návaznosti na přechodné období, aby byl vytvořen vnitřní trh. To platí i pro mechanismy spoluregulace a samoregulace.

3.5.4

EHSV doporučuje prověřit, zda by mohl pomoci ústřední, vlastními silami spravovaný registr pro přestupky a chybné jednání v regulovaných živnostech v oblasti poskytování přeshraničních služeb, jehož obsah lze ihned konzultovat. Do registru mají příslušná místa zaznamenávat porušení předpisů při výkonu povolání. Registr má umožnit co nejméně byrokratickou a rychlou komunikaci mezi příslušnými národními úřady. Má ale také zajistit úspěšnou kontrolu a dodržování disciplíny účastníků trhu.

3.5.5

V návrhu Směrnice je stanoveno, že členský stát původu je povinen provádět kontrolu poskytovatelů služeb a jimi poskytovaných služeb, i když poskytují tyto služby v jiném členském státu. Toto ustanovení znamená závažnou odpovědnost – a pracovní zatížení – pro zemi původu a její příslušné orgány. Ve článku 6 b) návrhu Směrnice o vzájemném uznávání odborných kvalifikací je však u poskytování služeb přes hranice již zdůrazněna nutnost ohlášení činnosti s určitou odbornou kvalifikací v přijímajícím členském státu. Kromě toho může dojít k neočekávaným zkreslením hospodářské soutěže, pokud se poskytovatel služeb odebere do jiného členského státu, ve kterém platí přísnější předpisy. Takovým zkreslením hospodářské soutěže lze dle přesvědčení Výboru zabránit prostřednictvím postupného přibližování národních legislativ minimálním standardům kvality na přiměřené úrovni ochrany pro spotřebitele, zaměstnance a životní prostředí. Pravidla a podmínky dohledu na společnosti poskytující služby do jiných členských států musí být jasně definovány, aby měli zákazníci jistotu, že služby, které se jim nabízejí, odpovídají platným zákonům.

3.5.6

Princip země původu může účinkovat pouze tehdy, jsou-li orgány jednotlivých států velice dobře organizovány, a to i na regionální a místní úrovni. Současné kontrolní a kooperační sítě na elektronické bázi jsou nedostatečně propojeny. Předpokládaný profesní dohled státu původu by – tak jak je nyní předpokládán dle článku 36 a 37 návrhu směrnice formou „kooperace“ státu původu a přijímajícího státu – nesliboval žádný účinek.

3.5.7

EHSV je jinak přesvědčen o tom, že prodlevy způsobené jazykovými bariérami a delšími komunikačními cestami nemohou umožnit rychlý efekt ve prospěch spotřebitele postiženého nebo poškozeného špatnou službou. Zákazníkům musí být zaručena možnost účinného a bezprostředního vznášení stížností a reklamování neuspokojivých služeb. Dle návrhu směrnice by příslušná místa v přijímajícím státu ani nemohla sama vyvíjet činnost, protože ani nejsou pravidelně informována o tom, pod jakým označením, s jakým pojištěním zákonné odpovědnosti atd. cizí poskytovatel služeb vstupuje do styku se spotřebiteli v přijímajícím státu. Proto bude nutné alespoň doplňkově stanovit oznamovací povinnosti adresované příslušným místům přijímajícího státu a jejich disciplinární oprávnění a tyto lze plnit prostřednictvím navrhovaného ústředního registru. Pozměňovací návrhy v tomto smyslu již byly projednávány také Evropským parlamentem v 1. čtení v rámci zákonodárného řízení k návrhu směrnice o vzájemném uznávání odborných kvalifikací.

3.5.8

EHSV se konečně obává, že i přes jednotlivé úpravy výjimek ve čl. 17 bod 20 až 23 návrhu směrnice je ohroženo úspěšné vytvoření jednotného právního nástroje pro smluvní a mimosmluvní závazkové vztahy, jak probíhá na základě nařízení Řím I a návrhu nařízení Řím II. Obě nařízení sledují univerzální účel: jednotně upravují Mezinárodní právo soukromé jak pro interní skutkové podstaty EU tak pro skutkové podstaty třetích států a zajišťují tak jasnost práva pro všechny smluvní strany.

3.6.1

Účelem „směrnice o vysílání pracovníků“ 96/71 ES z 16.12.1996 je sladit rozšíření možností pro podniky poskytovat služby v jiných členských státech s prosazením sociálních minimálních standardů pro pracovníky. Směrnice o vysílání pracovníků upravuje praktickou koordinaci pracovních podmínek a podmínek zaměstnanosti pro vysílané pracovníky. Komise proto v článku 17 odstavec 5 návrhu směrnice stanovila výjimku pro platnost principu země původu pro směrnici o vysílání pracovníků a ukázala tak, že chce čisté vymezení příslušných oblastí působnosti. EHSV však má při bližším prostudování článku 24 a 25 zde předmětného návrhu směrnice pochybnosti o tom, zda je zamýšlená úprava výjimky formulována dostatečně jasně a rozsáhle.

3.6.1.1

Vztah mezi Směrnicí o vysílání pracovníků a Směrnicí o službách vyvolal řadu otázek. Tyto otázky se liší stát od státu a závisí na různých systémech trhu práce. Má-li být směrnice o službách přijatelná, musíme pečlivě zvážit názory sociálních partnerů, evropských i vnitrostátních.

3.6.1.2

Směrnice o službách nesmí negativně ovlivnit práva odborů, právo organizovat se a kolektivního vyjednávání, včetně práva sociálních partnerů uzavírat kolektivní smlouvy nebo práva na stávku. Navrhujeme, aby výše uvedené bylo vysvětleno v článku 3. S pracovníky z jiného členského státu se nesmí zacházet hůř než s pracovníky ze státu, ve kterém se práce provádí. Z hlediska zásad nediskriminace, o které se opírají smlouvy EU, to jednoznačně vyplývá. Mzdy a pracovní podmínky se proto budou řídit ve všech důležitých aspektech pravidly, která se aplikují v zemi, kde se práce provádí. Aby byla tato pravidla účinná, musí být kontrolováno jejich dodržování ve všech důležitých aspektech v místě výkonu práce. Ze směrnice o službách musí tudíž jednoznačně vyplývat, že cílem směrnice o vysílání pracovníků je jejich ochrana a že podle této směrnice je zcela přípustné mít v dané zemi lepší pravidla než povinné minimální požadavky pro pracovníky, pokud však nedojde k diskriminaci zahraničních společností.

3.6.2

Dle přesvědčení EHSV dovádí zákaz kontrolních postupů stanovený ve článku 24 a 25 návrhu směrnice tuto úpravu výjimky dle článku 17 odstavec 5 ad absurdum. Neboť zůstává nejasné, jakým způsobem se členský stát původu dozví o případných porušeních předpisů ve státu vyslání, který za svou stranu již nesmí provádět žádné kontroly a pátrání. I za předpokladu, že by to bylo možné, zůstává nadále nejasné, jak má stát původu působit v cizím státu, ve kterém nemá žádná vlastní výsostná oprávnění. Směrnice o vysílání pracovníků naproti tomu členským státům umožňuje stanovit, jaká prohlášení firem (např. v rámci zadávání veřejných zakázek) lze v přijímajícím státu požadovat, kdo je vnitrostátně zmocněncem pro doručování pro případy pokut a žalob a jak by měla kvalifikovaně vypadat oznámení o činnosti. Tak by to mělo zůstat.

3.6.3

Lepší spolupráce mezi orgány státu původu a státu vyslání je v budoucnu jistě žádoucí a hodna podpory – avšak: zkušenosti z praxe zde skýtají ještě jiný obrázek, se kterým se návrh směrnice dle názoru EHSV ještě dostatečně nevyrovnává. Výbor proto dochází k závěru, že směrnice o službách musí být s ohledem na spolupráci mezi státem původu a státem vyslání formulována specifičtěji a jednoznačněji.

3.6.4

Při přeshraničním vysílání pracovníků ze třetích států musí být, dle návrhu směrnice, úkolem státu původu zajistit, aby poskytovatel služeb vysílal pouze pracovníky, ať již jsou občany Unie nebo ne, kteří splňují požadavky předepsané v členském státu původu pro pobyt a řádné zaměstnání. Přijímající členský stát nesmí ani zaměstnance ani poskytovatele služeb podrobit preventivním kontrolám. Účinky tohoto návrhu by mohly být spojeny se srovnatelnými problémy, jak je uvedeno shora. I zde by proto Směrnice měla jasně stanovit, že nadále platí dosavadní právní situace.

3.7.1

EHSV uznává, že pro poskytovatele služeb, jejichž služby pro příjemce představují zdravotní, bezpečnostní nebo finanční riziko, může povinnost uzavřít pojištění zákonné odpovědnosti při výkonu povolání představovat nástroj pro podporu důvěry spotřebitelů. Jednotná úprava pojištění zákonné odpovědnosti při výkonu povolání pro celou EU může být vhodná také za účelem zachování rovných podmínek hospodářské soutěže mezi poskytovateli služeb. S ohledem na argumenty hovořící pro i proti této úpravě je ale povinné pojištění odůvodněné pouze tehdy, existuje-li nadřazený zájem ochrany třetích osob nebo spotřebitelů. Definice zde relevantních profesních skupin a odvětví musí být uvedena již ve směrnici. Dále je potřebná úprava, která je dostatečně pružná, aby mohla zohlednit individuální rizikové situace a potřebnost zajištění řady potenciálně stanovených pojistníků.

3.8.1

EHSV si je jistý tím, že služba založená na znalostech již nutí účastníky hospodářské soutěže k neustálému dalšímu vzdělávání. Mohou se prosadit pouze na úrovni nejnovějších vědeckých a technických standardů. Pečeti jakosti a certifikáty dosáhnou požadovaného zajištění kvality pouze tam, kde spotřebitel může vidět, jaké standardy se za těmito certifikáty skrývají. Pro obecné uznání musí být dosažen určitý stupeň známosti. Jinak chybí pro spotřebitele nezbytná průhlednost. Zákazníkům by se mělo dostat jasných a srozumitelných informací, jak je vyznačena kvalita služeb. Vzhledem k tomu, že na trhu se objevuje mnoho certifikátů, které zákazníci nerozeznávají, mohou tyto certifikáty ztratit na významu a zákazníci neobdrží potřebné informace.

3.9.1

Průhlednost by měla – jak již zamýšlí článek 26 odstavec 3 návrhu směrnice – panovat také v oblasti tvorby a výpočtu cen. Zde Výbor považuje za vhodné zvážit, že by průhlednost cen nebyla vytvořena pouze vůči spotřebiteli na základě dotazu (business to consumer), nýbrž by měla být zajištěna na základě nevyžádaného sdělení při udělení zakázky. Tato průhlednost by mohla být pro spotřebitele dosažena například prostřednictvím smluvních poplatkových a nákladových řádů EU. Od této úpravy lze upustit případně pro vztah „business to business“.

3.10.1

EHVS vítá, že se veškeré administrativní procedury mají zásadně provádět elektronickou cestou. To je petit orientovaný do budoucnosti, který lze zásadně přivítat. Nelze však opomenout – a to lze vyvozovat také již z omezení v článku 5 návrhu Směrnice –, že originály dokladů nebo ověřené překlady takových originálních dokladů u významných dokumentů jako vysvědčení, výpisy z registrů atd. je možné předkládat elektronickou cestou jedině tehdy, lze-li jejich autenticitu ověřit na základě autorizovaného podpisu nebo podobným způsobem. To při jednoduché elektronické komunikaci zatím není možné a musejí zde být ještě vytvořeny příslušné technické předpoklady ve všech členských státech (viz práce Výboru k moderním médiím a komunikaci).

3.11.1

EHSV oceňuje, že pro spotřebitele existuje možnost rozsáhlých komplexů řešení u mezioborových kooperací v oblasti služeb. Z důvodu zvláštního postavení některých poskytovatelů služeb v právních řádech jejich zemí je však třeba dbát na to, že jsou pro spolupráci důležitá zákonná ustanovení: V případě práv a povinností mlčenlivosti určitých poskytovatelů služeb bude kooperace možná pouze tam, kde jsou tato ustanovení jednotná pro příslušné příslušníky různých profesí v jedné kanceláři. Jinak hrozí porušení práv jednotlivého spotřebitele zaručených Evropskou chartou lidských práv.

3.12.1

EHSV vítá návrh zavedení kodexů chování na evropské úrovni. S ohledem na různé národní úpravy v oblasti profesních řádů a profesního chování, představují kodexy chování jednu z více možností zajištění kvality poskytovaných služeb. Systémy zajištění kvality zavedené poskytovateli služeb jsou dobrovolnými ujednáními bez právní závaznosti. To v žádném případě neznamená, že jsou neúčinné, představuje to však určité omezení vzhledem k prosaditelnosti. Zákonné výhrady existující v některých členských státech ztěžují realizaci takových ujednání.

3.13.1

Rozšířená Evropská unie je mozaikou složenou z mnoha rozdílných systémů sociálního zabezpečení, které byly po mnoho let budovány v úzké spolupráci se sociálními partnery. Výměna osvědčených postupů byla nejvýznamnějším nástrojem na podporu dalšího rozvoje systémů sociálního zabezpečení. To se projevuje také v návrhu Směrnice o službách na vnitřním trhu. Je nutno zajistit, aby nedošlo ke ztrátě společných sociálně-politických vymožeností.

3.13.2

Sociální partneři mají při rozvoji sektoru služeb přirozeně silnou roli – to je skutečnost, kterou není třeba výslovně zmiňovat. V této souvislosti je však třeba poukázat na to, že při konzultaci „zúčastněných zájmových skupin“ obsažené v návrhu směrnice nejsou explicitně uvedeny odbory. EHSV důrazně poukazuje na to, že sociální partneři a organizovaná občanská společnost musejí být při rozvoji sektoru služeb konzultováni vždy, kdy je to vhodné. Také vlastní iniciativy zúčastněných subjektů jsou vždy vítány.

3.13.3

Obzvlášť významným bodem je v této souvislosti skutečnost, že návrh směrnice nepřihlíží k tomu, že kolektivní ujednání v některých členských státech mají postavení právních předpisů. To v praxi znamená, že jsou právně závazné stejnou měrou jako obvyklé právní předpisy. Zejména v severských zemích mají kolektivní ujednání často tuto specifickou roli, kde je dominantní, že nezávislí sociální partneři sjednávají mzdy a pracovní podmínky s kolektivním účinkem. Proto musí být návrh směrnice v tomto smyslu pozměněn, aby byla kolektivní ujednání výslovně uznána jako nástroj ke splnění povinností vyplývajících z této směrnice.

3.14.1

„Omezení předpokládaná pro možnosti jednání členských států s ohledem na zavedení nebo zachování jejich vlastního povolovacího systému jsou velmi přísná a způsobí změny v řadě členských států. Z toho nevyhnutelně vyplývá otázka, zda nebude omezena možnost členských států podporovat používání jejich národních právních úprav, například v oblasti, například v oblasti sociální, ve zdravotnictví a v oblasti životního prostředí. Tvůrčí možnosti státu a volný prostor v rozhodování na místě, ať již na úrovni národní, regionální nebo místní, představují základní prvky vlivu na standardy kvality a bezpečnosti v sociálním sektoru a ve zdravotnictví. Právě sociálně-politické utváření souvisí s možností klást jednotlivé podmínky a požadavky na poskytovatele služeb na místě.“

3.15.1

Návrh směrnice předpokládá ve článku 2 výjimky v oblasti daní pro oblast působnosti směrnice. EHSV poukazuje na to, že jedna z hlavních překážek při vytváření vnitřního trhu nadále spočívá v tom, že se v členských státech s daňovými předpisy nezachází jednotně. Harmonizované předpisy na úrovni Společenství zde mohou v jednotlivých bodech zajistit přizpůsobení. Ale také v této oblasti není princip země původu považován průběžně za použitelný: Tak Evropská komise při reformě 6. směrnice (o dani z přidané hodnoty) navrhuje, aby byly služby poskytované mezi plátci daně zdaněny ve státu přijetí služby – a ne v zemi původu. Koherence při zjednodušení služeb poskytovaných přes hranice zde není rozpoznatelná, byla by však užitečná až nutná.

4.1

EHSV vítá cíl Evropské komise, definovaný v návrhu směrnice o službách na vnitřním trhu, aby byl vytvořen vnitřní trh a proveden další krok ke vzniku nejkonkurenceschopnějšího, nejdynamičtějšího a na znalostech založeného hospodářského prostoru světa, schopného hospodářského růstu s větším počtem a lepšími pracovními příležitostmi a větší sociální soudržností a realizovat ho v EU (Lisabonská strategie). Trh služeb je významným multiplikátorem pro vytváření pracovních míst a hospodářského růstu v celé EU. Navíc může realizace vnitřního trhu v oblasti služeb rovněž přinést obrovské výhody spotřebitelům v podobě nižších cen a většího výběru. EHSV jinak zastává názor, že by do návrhu směrnice měly být zahrnuty zde navrhované změny a specifikace, aby bylo možné tohoto cíle také skutečně dosáhnout.

4.2

K hlavním bodům stanoviska patří:

4.2.1

Harmonizace ve dvoustupňovém přechodném období pro určité služby: EHSV považuje proto zásadní uplatňování principu země původu v oblasti přeshraničního poskytování služeb za předčasné. EHSV zcela obecně doporučuje prověřit zavedení principu země původu v různých sektorech (např. v oblasti zdravotnictví a oblasti sociálních služeb) z hlediska proveditelnosti. Kde se zavedení jeví jako zásadně možné, by se mělo dbát na následující: Harmonizace a princip země původu jsou jako nástroje k vytvoření vnitřního trhu téměř rovnocenné. Pro odděleně definované činnosti v národních zdravotních systémech, ve svobodných povoláních a jiných citlivých oblastech by měla být alespoň na přechodné období dána přednost harmonizaci. V současné době vyjadřuje Výbor obavu, že okamžité zavedení principu země původu by vedlo k nivelizaci „směrem dolů“. Nová ustanovení musejí být strukturována co nejjasněji a nejvstřícněji k uživatelům, aby jejich provádění probíhalo jednoduše a bez problémů. To platí také pro mechanismy spoluregulace a samoregulace.

4.2.2

Problematika sociální dimenze: Návrh směrnice nesmí vést ke snížení stávajících sociálních, mzdových a bezpečnostních standardů na pracovišti, především ne u směrnice o vysílání pracovníků. Národní systémy pro kolektivní vyjednávání a kolektivní smlouvy včetně s tím souvisejícího národního provádění směrnice o vysílání pracovníků (směrnice 96/71/ES) nemají být omezovány. Členské státy musejí být schopny závazně definovat pojmy zaměstnanec, samostatný podnikatel a zdánlivě samostatný podnikatel, aby tak pro oblast působnosti směrnice o vysílání pracovníků při omezení principu země původu vytvořily jednoznačné základy pro používání. Kromě toho je třeba členským státům uložit, aby obecně platné pracovní podmínky, které platí v jejich zemi pro příslušné zaměstnance, prosazovaly také vůči přistěhovalým/vyslaným pracovníkům. Popř. by na místě měl být ustanoven jeden pracovník jako zmocněnec pro doručování, který by byl povinen uchovávat nutné pracovní doklady.

4.2.3

Oblast působnosti a kolizní normy: Oblast působnosti, úpravy výjimek a kolize při aplikaci principu země původu je nutno u přeshraničního pohybu služeb ještě přesněji propracovat a ostřeji vůči sobě vzájemně vymezit. To se týká vymezení k oblasti působnosti plánované směrnice o vzájemném uznávání odborných kvalifikací stejně jako vyjasnění, zda a jak lze například zabránit kolizím mezi normou země původu – dle návrhu Směrnice vždy prvořadě platné – a sociálně-, daňově- a trestně-právními normami přijímajícího státu. Celkově je v každém případě třeba zabránit právní inkoherenci pro jiné právní akty. Zejména Úmluvy Řím I a II by měly zůstat nedotčeny. Mezinárodní právo soukromé ale v mnohých konstelacích nabízí jasnější úpravu pro řešení sporných otázek. Všechny služby v obecném zájmu budou muset být vyloučeny z oblasti působnosti plánované směrnice o službách, než bude vypracován evropský rámec.

4.2.4

Ústřední registr pro evidenci přeshraničních aktivit: Pro provádění dohledu nad činnostmi určitých poskytovatelů služeb, jmenovitě služeb svobodných povolání, jak je stanoveno ve směrnici, by dle názoru EHSV mělo být prověřeno, zda by v rámci výkonu dohledu mohlo být prospěšné a efektivní zřízení ústředního, unijního registru pro záznamy uložených opatření a evidenci porušení předpisů.

4.2.5

Zlepšení empirického zjišťování: Nástroje zachycování toků vnitřního trhu u služeb musejí být prověřeny a zlepšeny, aby bylo možné lépe odhadnout a umístit opatření s ohledem na příčinu a účinek.

4.2.6

Zajištění kvality a průhlednost cen: Ochrana spotřebitelů musí být prostřednictvím systémů zajištění kvality a – případně – také prostřednictvím zavedení povinností pojištění udržována na vysoké úrovni. V oblasti přeshraničního pohybu služeb je nutné dbát na to, aby spotřebitel v oblasti „business to consumer“ i bez konkrétní poptávky získal představu o tom, za jakých podmínek a s jakými náklady bude výkon poskytnut. Poplatkový a nákladový řád – pokud je v souladu s právem EU – by mohl být způsobem, jak toho dosáhnout.

4.2.7

Vyrovnání daňové úpravy: Kromě mnoha menších překážek, skutečných i pouze vnímaných, je hlavní překážka uskutečnění jednotného trhu v působnosti členských států a místních orgánů: odlišné a nekonzistentní úprava legislativy v oblasti příspěvků na sociální zabezpečení a zdanění. Výbor připomíná členským státům, že tato situace nadále vyžaduje jejich zvláštní pozornost.

5.

Všeobecně řečeno by se měly intenzivněji prosazovat kladné aspekty jednotného trhu, zejména pro malé a střední podniky a osoby samostatně výdělečně činné, za použití projektu PRISM Výboru. Pokud nebude významný počet poskytovatelů služeb a odběratelů přesvědčen o výhodách jednotného trhu, nebude podle mínění Výboru možné zužitkovat rostoucí potenciál sektoru služeb.