This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Článek 77 Smlouvy o fungování Evropské unie vyžaduje, aby Evropská unie (EU) rozvíjela politiku týkající se kontrol osob na hranicích a účinný dohled nad vnějšími hranicemi, neprovádění kontrol osob na vnitřních hranicích a postupného zavádění integrovaného systému řízení vnějších hranic.
Dvacet pět členských států EU je členy schengenského prostoru bez vnitřních hranic. Tento prostor zahrnuje také Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko. Mezi těmito zeměmi neexistují žádné vnitřní hraniční kontroly.
Tyto země společně usilují o zlepšení bezpečnosti prostřednictvím účinných kontrol na svých vnějších hranicích, přičemž zároveň umožňují osobám s právem na vstup do EU hladký přechod hranic.
Kypr je členským státem Schengenu, což znamená, že se země účastní schengenské užší spolupráce. Hraniční kontroly s Kyprem však dosud nebyly zrušeny, neboť v současné době probíhá jeho úplné začlenění do schengenského prostoru.
Irsko je od uplatňování schengenských pravidel osvobozeno. V rámci Schengenského protokolu se rozhodlo pro výjimku a zachovává svou vlastní politiku v oblasti hranic a víz. Irsko se však rozhodlo účastnit se některých částí schengenského prostoru, jako je Schengenský informační systém (SIS) a justiční a policejní spolupráce. Evropská integrovaná správa hranic vychází z nařízení (EU) 2019/1896 o Evropské pohraniční a pobřežní stráži. Členské státy přijaly národní strategie pro uplatňování této koncepce v praxi. Hlavním cílem je podpořit členské státy při provádění účinných hraničních kontrol na vnějších hranicích EU.
Pravidla pro překračování vnitřních i vnějších hranic EU jsou stanovena v Schengenském hraničním kodexu (nařízení (EU) 2016/399), který také definuje hlavní pojmy týkající se této problematiky, včetně ochrany hranic, hraničních kontrol a ostrahy hranic.
Při překročení vnějších hranic jsou občané třetích zemí podrobeni důkladným kontrolám v souladu s podmínkami vstupu do země zahrnující systematické nahlížení do příslušných databází, jako je SIS, jakož i ověřování ve vízovém informačním systému, pokud příslušná osoba podléhá vízové povinnosti. Občané EU jsou rovněž podrobováni kontrole v systému SIS z bezpečnostních důvodů. Na základě nařízení (EU) 2017/2226 o inteligentních hranicích byl zaveden automatizovaný centralizovaný elektronický systém vstupu/výstupu (EES) pro občany třetích zemí překračující krátkodobě vnější hranice EU. Jakmile bude systém EES zprovozněn, bude zaznamenávat a uchovávat jméno a příjmení osoby, typ cestovního dokladu, biometrické údaje (otisky prstů a snímky obličeje) a datum a místo vstupu a výstupu při plném respektování základních práv a ochrany údajů. Bude zaznamenávat také odepření vstupu a generovat upozornění pro státy schengenského prostoru v případě uplynutí doby oprávněného pobytu.
EU vytvořila automatizovaný informační systém nazvaný Evropský systém pro cestovní informace a povolení (ETIAS), který je určen k identifikaci rizik v oblasti bezpečnosti, nelegální migrace nebo vysokého rizika šíření epidemií, jež před svou cestou představují návštěvníci bez vízové povinnosti cestující do schengenských států za účelem krátkodobého pobytu. Systém ETIAS usnadní rovněž překračování hranic naprosté většině cestujících, kteří takové riziko nepředstavují. Až systém ETIAS vstoupí v platnost, budou moci o cestovní povolení žádat občané více než 60 zemí.
Operativní spolupráce mezi členskými státy s cílem zajistit integrovanou správu hranic EU probíhá v rámci Evropské pohraniční a pobřežní stráže tvořené Evropskou agenturou pro pohraniční a pobřežní stráž (Frontex) a národními orgány pro ochranu hranic.
Schengenské vízum je povolení ke vstupu pro občany zemí, které nejsou členy EU, za účelem vstupu a pobytu v schengenském prostoru pro krátkodobé návštěvy v délce trvání maximálně 90 dnů během jakéhokoli období 180 dnů.
Politika EU týkající se hranic náleží k schengenským pravidlům a vztahuje se na 26 členských států a čtyři země přidružené k Schengenu (Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko) v souladu s Protokolem č. 19. Irsko, jak již bylo zmíněno, má podle Schengenského protokolu možnost výjimky a zachovává si vlastní vízovou a pohraniční politiku.