All official European Union website addresses are in the europa.eu domain.
This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Článek 77 Smlouvy o fungování Evropské unie vyžaduje, aby Evropská unie (EU) rozvíjela politiku týkající se kontrol osob na hranicích a účinný dohled nad vnějšími hranicemi, neprovádění kontrol osob na vnitřních hranicích a postupného zavádění integrovaného systému řízení vnějších hranic.
22 členských států EU je členy schengenského prostoru, který zahrnuje tyto členské státy spolu s Islandem, Lichtenštejnskem, Norskem a Švýcarskem. Mezi těmito zeměmi neexistují žádné vnitřní hraniční kontroly. Společně se snaží dosáhnout cíle zlepšit bezpečnost prostřednictvím účinných kontrol na vnějších hranicích a zároveň usnadnit přístup osobám, které mají oprávněný důvod ke vstupu do EU. Hraniční kontroly osob mezi členskými státy EU, které nejsou členy schengenského prostoru (Bulharsko, Chorvatsko, Kypr, Irsko a Rumunsko), a těmi, které členy schengenského prostoru jsou (například u osob cestujících z Irska, které není součástí schengenského prostoru, do Francie, která součástí schengenského prostoru je), stále přetrvávají.
Evropská integrovaná správa hranic je zakotvena v nařízení (EU) 2019/1896 o Evropské pohraniční a pobřežní stráži. Členské státy vypracovaly národní strategie, které mají zajistit a usnadnit praktické uplatňování této koncepce. Jednou z jeho hlavních součástí je podpora členských států při provádění účinných hraničních kontrol na vnějších hranicích EU.
Pravidla pro překračování vnitřních i vnějších hranic EU jsou stanovena v Schengenském hraničním kodexu (nařízení (EU) 2016/399), který také definuje hlavní pojmy týkající se této problematiky, včetně ochrany hranic, hraničních kontrol a ostrahy hranic.
Při překročení vnějších hranic jsou státní příslušníci třetích zemí podrobeni důkladným kontrolám v souladu s podmínkami vstupu do země zahrnující systematické nahlížení do příslušných databází, jako je Schengenský informační systém (SIS), jakož i ověřování ve Vízovém informačním systému, pokud příslušná osoba podléhá vízové povinnosti. Státní příslušníci EU jsou rovněž podrobováni hraničním kontrolám v systému SIS z bezpečnostních důvodů. Právní rámec systému SIS byl v roce 2018 aktualizován. Změny systému, včetně nových funkcí a údajů, budou zavedeny počátkem roku 2022.
Na základě nařízení (EU) 2017/2226 o inteligentních hranicích byl zaveden automatizovaný centralizovaný elektronický Systém vstupu/výstupu (EES) pro státní příslušníky třetích zemí překračující krátkodobě vnější hranice EU. Systém EES zaznamenává a uchovává jméno a příjmení osoby, typ cestovního dokladu, biometrické údaje (otisky prstů a snímky obličeje) a datum a místo vstupu a výstupu při plném respektování základních práv a ochrany údajů. Zaznamenává také odepření vstupu a generuje upozornění pro země schengenského prostoru v případě uplynutí doby oprávněného pobytu.
EU vytvořila automatizovaný informační systém nazvaný Evropský systém pro cestovní informace a povolení (ETIAS), který je určen k identifikaci rizik v oblasti bezpečnosti, nelegální migrace nebo vysokého rizika šíření epidemií, jež před svou cestou představují návštěvníci bez vízové povinnosti cestující do schengenských států za účelem krátkodobého pobytu. Systém ETIAS zároveň usnadní překračování hranic naprosté většině cestujících, kteří takové riziko nepředstavují. Až systém ETIAS vstoupí v platnost, budou moci o cestovní povolení žádat státní příslušníci více než 60 zemí.
Operativní spolupráce mezi členskými státy EU s cílem zajistit integrovanou správu hranic EU probíhá v rámci Evropské pohraniční a pobřežní stráže (tvořené Evropskou agenturou pro pohraniční a pobřežní stráž (Frontex) a orgány členských států pro správu hranic).
Krátkodobé vízum může vydat jeden ze států schengenského prostoru. Jeho držitele opravňuje k cestování po celém území schengenského prostoru po dobu až 90 dnů během jakéhokoli období 180 dnů. Seznam zemí, jejichž občané potřebují vízum, je uveden v příloze nařízení (EU) 2018/1806.
Politika EU týkající se hranic náleží k schengenskému acquis (dohoda a úmluva) a vztahuje se na členské státy a země přidružené k Schengenu (Island, Norsko, Švýcarsko a Lichtenštejnsko) v souladu s Protokolem č. 19. Irsko se nepodílí na opatřeních schengenského acquis, která se týkají hranic.
VIZ TAKÉ: