Migrace a azyl

Článek 67 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) pověřuje Evropskou unii (EU) zajištěním toho, aby na vnitřních hranicích neprobíhala kontrola osob, a rozvíjením společné politiky v oblasti azylu, přistěhovalectví a ochrany vnějších hranic, a to na základě solidarity mezi členskými státy EU, která je spravedlivá vůči státním příslušníkům zemí mimo EU.

Článek 77 SFEU vyžaduje, aby EU rozvíjela politiku ohledně hraničních kontrol osob a účinného dohledu nad vnějšími hranicemi, neprovádění kontrol osob na vnitřních hranicích a postupného zavádění integrovaného systému řízení vnějších hranic.

Článek 78 SFEU vyžaduje, aby EU vyvíjela společnou politiku týkající se azylu, doplňkové ochrany a dočasné ochrany s cílem poskytnout každému státnímu příslušníkovi země mimo EU, který potřebuje mezinárodní ochranu, přiměřený status a zajistit dodržování zásady nenavracení (hlavní zásada mezinárodního uprchlického práva a práva v oblasti lidských práv, která státům zakazuje navracet osoby do země, kde existuje reálné riziko, že budou podrobeny pronásledování, mučení, nelidskému či ponižujícímu zacházení či jinému porušování lidských práv).

Podle článku 79 SFEU je cílem přistěhovalecké politiky EU řídit migrační toky, zajistit spravedlivé zacházení pro státní příslušníky zemí mimo EU oprávněně pobývající v členských státech a předcházet nedovolenému přistěhovalectví a obchodu s lidmi a bojovat proti těmto činnostem.

Co se týče legální migrace, má EU pravomoc stanovit podmínky upravující vstup do členského státu a legální pobyt v něm, a to také pro účely slučování rodin pro státní příslušníky zemí mimo EU. Členské státy však mají pravomoc rozhodovat o počtu státních příslušníků ze zemí mimo EU, kteří mohou být přijati za účelem hledání práce.

EU se snaží předcházet nelegální migraci a omezovat ji, zejména prostřednictvím účinné politiky v oblasti navracení a zpětného přebírání osob, a to způsobem, který respektuje lidská práva.

Podle článku 80 SFEU se politika EU v oblasti migrace a azylu řídí zásadou solidarity a spravedlivého rozdělení odpovědnosti mezi členskými státy, a to i na finanční úrovni.

V průběhu let EU rozvíjela a zdokonalovala svůj společný přístup k migraci a azylu. Od roku 1999 EU usiluje o vytvoření společného evropského azylového systému. V roce 2020 Evropská komise zveřejnila nový pakt o migraci, který se vztahuje na všechny různé prvky, jež jsou potřebné ke komplexnímu evropskému přístupu k migraci, a usiluje o zajištění větší soudržnosti při začleňování vnitřních a vnějších aspektů migračních politik. Komise navrhuje vylepšené a rychleji a lépe integrované postupy napříč azylovým a migračním systémem a usiluje o zajištění vyváženého společného rámce, který propojí všechny aspekty azylové a migrační politiky. Uznává, že účinné navracení vyžaduje zlepšení postupů uvnitř EU, které sníží roztříštěnost vnitrostátních přístupů a díky kterým mezi všemi členskými státy dojde k užší spolupráci a posílené solidaritě.

Politika EU týkající se migrace a azylu se vztahuje na všechny členské státy, vyjma Dánska, které má výjimku v souladu s Protokolem č. 22, a Irska, které má právo na výjimku s ohledem na konkrétní opatření v souladu s Protokolem č. 21.

Politika EU týkající se hranic náleží k schengenskému acquis a vztahuje se na členské státy a země přidružené k Schengenu (Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko) v souladu s Protokolem č. 19. Irsko se nepodílí na opatřeních schengenského acquis, která se týkají hranic.