Pravidla o překračování hranic EU

KLÍČOVÉ BODY

Kodex stanoví pravidla, která upravují:

• kontroly osob na vnějších hranicích,
• podmínky vstupu a
• podmínky dočasného znovuzavedení ochrany vnitřních hranic v schengenském prostoru (což je oblast bez hranic složená z 25 členských států EU a Islandu, Lichtenštejnska, Norska a Švýcarska) v případě závažné hrozby pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost.

Na koho se vztahuje?

Schengenský hraniční kodex stanoví pravidla, která se týkají všech osob překračujících vnější hranice schengenského prostoru. Bulharsko a Rumunsko se staly plnoprávnými členy schengenského prostoru dne 1. ledna 2025 na základě rozhodnutí Rady (EU) 2024/3212. Kypr však ještě není plnohodnotnými členem schengenského prostoru, ale musí dodržovat pravidla týkající se kontrol na vnějších hranicích.

Vnější hranice

Při překročení vnějších hranic jsou státní příslušníci zemí mimo EU, kteří podle právních předpisů EU nemají svobodu pohybu, podrobeni důkladné kontrole v souladu s podmínkami vstupu do příslušné země, která zahrnuje systematické nahlížení do příslušných databází, jako je Schengenský informační systém (SIS), jakož i ověřování ve Vízovém informačním systému (VIS), pokud příslušná osoba podléhá vízové povinnosti.

V případě zamýšleného pobytu na území některé země schengenského prostoru po dobu nejdéle 90 dnů v jakémkoli období o délce 180 dní státní příslušníci zemí mimo EU:

• musí vlastnit platný cestovní doklad nebo vízum, je-li vyžadováno,
• musí odůvodnit účel a podmínky zamýšleného pobytu a doložit, že mají dostatek prostředků pro obživu,
• nesmí se na ně vztahovat záznam v systému SIS pro odepření vstupu a
• nesmí být považováni za hrozbu pro veřejný pořádek, vnitřní bezpečnost, veřejné zdraví EU nebo mezinárodní vztahy členských států.

Vstup státnímu příslušníkovi třetí země (mimo schengenský prostor nebo EU), který podle právních předpisů EU nemá svobodu pohybu, lze odepřít pouze rozhodnutím příslušného vnitrostátního orgánu s uvedením přesných důvodů odepření a proti tomuto rozhodnutí se lze odvolat.

Pravidla pro malý pohraniční styk na vnějších pozemních hranicích

Nařízení (ES) č. 1931/2006 stanoví režim malého pohraničního styku na vnějších pozemních hranicích EU a zavádí povolení pro malý pohraniční styk pro účely státních příslušníků sousedních zemí mimo EU, kteří mají bydliště v pohraniční oblasti.

Vnitřní hranice

V prostoru bez ochrany vnitřních hranic (tedy v schengenském prostoru s výjimkou Bulharska, Kypru a Rumunska) může jakákoli osoba bez ohledu na státní příslušnost překročit vnitřní hranice bez provedení hraniční kontroly. Nicméně vnitrostátní policejní orgány mají s výhradou konkrétních pravidel a omezení právo provádět policejní kontroly v pohraniční oblasti.

Země, které jsou součástí tohoto prostoru bez ochrany vnitřních hranic, musí odstranit všechny překážky bránící plynulému provozu na silničních přechodech na vnitřních hranicích, a zejména omezení rychlosti, jež se nezakládají výlučně na hlediscích bezpečnosti silničního provozu nebo technologiích sledování používaných k řešení hrozeb pro veřejnou bezpečnost nebo veřejný pořádek.

Dočasné znovuzavedení ochrany vnitřních hranic

Pozměňující nařízení (EU) 2024/1717 stanovuje podmínky pro znovuzavedení a prodloužení kontrol na vnitřních hranicích. V případě, že v oblasti bez ochrany hranic existuje závažná hrozba pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost v členském státě, může tento členský stát pouze jako krajní opatření ve výjimečných situacích znovu zavést hraniční kontroly. Tato závažná hrozba může být způsobena:

• teroristickými činy nebo hrozbami a hrozbami spojenými se závažnou organizovanou trestnou činností,
• rozsáhlými mimořádnými situacemi v oblasti veřejného zdraví,
• výjimečnou situací charakterizovanou náhlými rozsáhlými a neoprávněnými pohyby státních příslušníků zemí mimo EU mezi členskými státy, které vedou k podstatnému tlaku na celkové zdroje a kapacity připravených příslušných orgánů a které by mohly ohrozit celkové fungování prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích, jak dokládají informační analýzy a všechny dostupné údaje, včetně informací z příslušných agentur EU a
• rozsáhlými nebo velmi významnými mezinárodními událostmi.

Členské státy mají možnost rozšířit kontroly na vnitřních hranicích na základě bezpečnostních rizik nebo migračních toků na dobu 6 měsíců. Mohou obnovit znovuzavedení po dobu od 6 měsíců až po nejvýše 2 roky. Každé znovuzavedení musí oznámit a vysvětlit nezbytnost a přiměřenost rozhodnutí o znovuzavedení kontrol na vnitřních hranicích. Pokud má znovuzavedení trvat dvanáct měsíců, musí Evropská komise vydat stanovisko týkající se toho, zda jsou tato opatření přiměřená a nezbytná. V případě významné mimořádné situace, která souvisí se závažným přetrvávajícím rizikem, mohou členské státy výjimečně obnovit znovuzavedení ochrany hranic nad toto období 2 let, přičemž může být prodlouženo nejvýše 2krát o 6 měsíců.

Pokud Komise zjistí, že v oblasti veřejného zdraví došlo k rozsáhlé mimořádné situaci, která ovlivňuje více členských států a představuje vážné riziko pro celkové fungování prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích, může navrhnout, aby Rada Evropské unie přijala prováděcí rozhodnutí, kterým schválí znovuzavedení ochrany vnitřních hranic členskými státy, včetně vhodných zmírňujících opatření, jež mají být přijata na vnitrostátní úrovni a na úrovni EU, pokud dostupná opatření (v článcích 21a a 23 nařízení (EU) 2024/1717) nejsou k řešení rozsáhlých mimořádných situací v oblasti veřejného zdraví dostatečná.

Pokud Komise zjistí, že existují výjimečné okolnosti, které v důsledku přetrvávajících závažných nedostatků v ochraně vnějších hranic ohrožují celkové fungování prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích a které představují závažnou hrozbu pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost, může navrhnout, aby Rada přijala doporučení, aby jeden nebo více členských států obnovily hraniční kontroly na celých svých vnitřních hranicích nebo v jejich konkrétních úsecích.

Schengenský hodnotící mechanismus

Provádění nařízení (EU) 2016/399 ze strany každého členského státu se přezkoumává přinejmenším každých pět let prostřednictvím hodnotícího mechanismu¹ v souladu s pravidly stanovenými v nařízení (EU) 2022/922 (viz shrnutí).

Systematické kontroly podle příslušných databází na vnějších hranicích

Od dubna 2017 je třeba na vnějších hranicích schengenského prostoru kromě stávajících kontrol již prováděných u státních příslušníků ze zemí mimo EU provádět systematické kontroly občanů EU / EHP (Evropského hospodářského prostoru) / Švýcarska s nahlédnutím do příslušných databází.

Tato pravidla byla zavedena v reakci na teroristické útoky, které v nedávných letech zasáhly různé členské státy, a měla by zejména pomoci při řešení hrozeb ze strany teroristických bojovníků narozených v EU odcházejících do zahraničí nebo vracejících se ze zahraničí. Kontroly se provádějí jak při vstupu, tak při výstupu přes vnější hranice. Při kontrolách se nahlíží do databází, jako je SIS a databáze Interpolu odcizených a ztracených cestovních dokladů.

Systém vstupu/výstupu

Nařízení (EU) č. 2016/399 bylo pozměněno právním rámcem upravujícím systém vstupu a výstupu („Entry/Exit System“ – EES), konkrétně nařízením (EU) č. 2017/2225.

Systém EES je automatizovaný informační systém zřízený nařízením (EU) 2017/2226, který využívá 29 zemí schengenského prostoru. Zaznamenává vstupy, výstupy a odepření vstupu státních příslušníků třetích zemí překračujících vnější hranice schengenského prostoru za účelem krátkodobého pobytu. Zaznamenává údaje státních příslušníků třetích zemí, včetně informací o pasech, otisků prstů a snímků obličeje, a postupně nahrazuje stávající razítkování cestovních dokladů.

Podle rozhodnutí (EU) 2025/1544 byl systém EES uveden do provozu dne 12. října 2025, přičemž některé země schengenského prostoru jej od počátku plně provozují a jiné jej zavádějí postupně.

Toto postupné zavádění bylo možné díky pravidlům zavedeným nařízením (EU) 2025/1534. Schengenské země mohou rovněž zavést vnitrostátní programy usnadňující překračování hranic, které umožní předem prověřeným státním příslušníkům třetích zemí, aby při vstupu mohli využívat výjimky z některých aspektů hraničních kontrol.

Toto nařízení umožňuje postupné zahájení provozu systému EES po dobu 6 měsíců. Během tohoto období mají schengenské země možnost zavádět tento systém na svých hraničních přechodech postupně, pokud splní požadované prahové hodnoty. Mohou se rovněž rozhodnout urychlit zavedení systému nebo jej od 12. října plně zprovoznit.

Nařízením (EU) 2025/1534 bylo zavedeno několik pravidel, která mají umožnit postupné zahájení provozu, včetně těchto:

• Po dobu 6 měsíců od postupného zahájení provozu systému EES musí členské státy i nadále opatřovat cestovní doklady otiskem razítka. Souběžně s tím budou muset zaznamenávat údaje do systému EES v souladu s pravidly flexibility.
• Nařízení (EU) 2025/1534 stanoví několik záruk na ochranu státních příslušníků třetích zemí před možnou neúplností spisů v systému EES, včetně jasných pravidel přednosti určujících, zda mají přednost razítko, nebo údaje systému EES.
• Dopravci musí během postupného zavádění a ještě 180 dní poté nadále ověřovat pasová razítka.
• V případě selhání systému nebo nadměrné čekací doby mohou členské státy pozastavit provoz systému EES jako celku nebo pouze jeho biometrických funkcí na konkrétních hraničních přechodech. Po 6měsíčním postupném zavádění mohou být biometrické funkce i nadále pozastaveny na další období, pokud nejsou splněny prahové hodnoty stanovené nařízením (EU) 2025/1534.

Na podporu zavádění systému EES vypracovala Agentura Evropské unie pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů v prostoru svobody, bezpečnosti a práva (eu-LISA) plán zavádění na vysoké úrovni a předkládá pravidelné zprávy. Každý členský stát rovněž vypracoval vnitrostátní plán zavádění a pravidelně podává zprávy o dosaženém pokroku.

Agentura eu-LISA již odpovídá za provoz tří informačních systémů EU, které jsou zásadní pro ochranu schengenského prostoru a správu hranic. Jedná se o:

• Eurodac (azylová daktyloskopická databáze EU),
• SIS a
• VIS.

Podle nařízení (EU) 2017/2226 je dodatečným úkolem agentury rozvíjet systém EES a zajišťovat jeho dobré řízení.