6.12.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 328/55

(1)

Rasismus a xenofobie jsou přímým porušením zásad svobody, demokracie, dodržování lidských práv a základních svobod a právního státu, zásad, na kterých je Evropská unie založena a které jsou společné členským státům.

(2)

Akční plán Rady a Komise o nejlepších způsobech provádění ustanovení Amsterodamské smlouvy o vytvoření prostoru svobody, bezpečnosti a práva (2), závěry ze zasedání Evropské rady v Tampere ve dnech 15. a 16. října 1999, Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 20. září 2000 o postoji Evropské unie na Světové konferenci proti rasismu a současné situaci v Unii (3) a sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu o pololetní aktualizaci jejího „vysvědčení“ hodnotícího pokrok při vytváření prostoru „svobody, bezpečnosti a práva“ v Evropské unii (druhá polovina roku 2000) vyzývají k přijetí opatření v této oblasti. V Haagském programu ze 4. a 5. listopadu 2004 Rada připomíná svůj pevný závazek postavit se proti jakékoli formě rasismu, antisemitismu a xenofobie, jak jej již formulovala Evropská rada v prosinci roku 2003.

(3)

Společná akce Rady 96/443/SVV ze dne 15. července 1996 týkající se opatření pro boj proti rasismu a xenofobii (4) by měla být následována dalšími legislativními kroky řešícími nutnost dalšího sbližování právních předpisů členských států a nutnost odstranit překážky účinné soudní spolupráce, vznikající především z rozdílnosti právních přístupů jednotlivých členských států.

(4)

Podle hodnocení společné akce 96/443/SVV a jak vyplývá z činnosti na jiných mezinárodních fórech, jako je Rada Evropy, se stále objevují problémy týkající se justiční spolupráce, a proto je nutné dále sbližovat trestní právo členských států, aby se zajistilo účinné provádění komplexních a jasných právních předpisů pro boj proti rasismu a xenofobii.

(5)

Rasismus a xenofobie představují hrozbu pro skupiny lidí, proti nimž je takové jednání namířeno. V Evropské unii je nutné vymezit společný trestněprávní přístup k tomuto jevu a zajistit tak, aby stejné jednání bylo trestným činem ve všech členských státech a aby byly stanoveny účinné, přiměřené a odrazující tresty fyzickým či právnickým osobám, které takové trestné činy spáchaly nebo jsou za ně odpovědné.

(6)

Členské státy si jsou vědomy toho, že boj proti rasismu a xenofobii vyžaduje různá opatření, jež jsou součástí komplexního rámce a jež nelze omezit pouze na trestněprávní záležitosti. Toto rámcové rozhodnutí se vztahuje na boj proti zvláště závažným formám rasismu a xenofobie prostřednictvím trestního práva. Vzhledem k tomu, že kulturní a právní tradice členských států se v určité míře liší, zejména pak v této oblasti, není v současnosti plná harmonizace trestního práva možná.

(7)

V tomto rámcovém rozhodnutí je výraz „původ“ třeba chápat tak, že se vztahuje především na osoby nebo skupiny osob, které jsou potomky osob, které bylo možné rozpoznat podle určitých charakteristických znaků (jako je rasa nebo barva pleti), i když ne všechny tyto znaky se musí stále ještě vyskytovat. Přesto mohou být tyto osoby nebo skupiny osob kvůli svému původu vystaveny nenávisti nebo násilí.

(8)

Výraz „náboženské vyznání“ je třeba chápat tak, že se obecně vztahuje na osoby vymezené podle jejich náboženského přesvědčení nebo víry.

(9)

Výraz „nenávist“ je třeba chápat tak, že se vztahuje na nenávist založenou na rase, barvě pleti, náboženském vyznání, původu nebo národnostním či etnickém původu.

(10)

Toto rámcové rozhodnutí nebrání členskému státu, aby přijal ve vnitrostátním právu ustanovení, která rozšíří oblast působnosti čl. 1 odst. 1 písm. c) a d) na trestné činy směřující proti skupině osob, která je vymezena jinak než podle rasy, barvy pleti, náboženského vyznání, původu nebo národnostního či etnického původu, například podle společenského postavení nebo politického předsvědčení.

(11)

Je třeba zajistit, aby vyšetřování a stíhání trestných činů, které souvisejí s rasismem a xenofobií, nebylo závislé na oznámeních nebo obviněních, která učiní oběti, jež jsou často obzvlášť zranitelné a zdráhají se dát podnět k zahájení řízení.

(12)

Sbližování trestního práva by mělo vést k účinnějšímu boji proti rasistickým a xenofobním trestným činům prostřednictvím prosazování úplné a účinné justiční spolupráce mezi členskými státy. Za účelem posouzení, zda je v této oblasti třeba přijmout další opatření, by Rada měla při přezkumu tohoto rámcového rozhodnutí vzít v úvahu obtíže, které se v této oblasti mohou vyskytovat.

(13)

Jelikož cíle tohoto rámcového rozhodnutí, totiž zajistit trestání rasistických a xenofobních trestných činů ve všech členských státech účinnými, přiměřenými a odrazujícími tresty alespoň na minimální úrovni, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni jednotlivých členských států, neboť pravidla musejí být společná a slučitelná, a proto ho může být lépe dosaženo na úrovni Evropské unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity uvedenou v článku 2 Smlouvy o Evropské unii a stanovenou v článku 5 Smlouvy o založení Evropského společenství. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v posledně uvedeném článku toto rámcové rozhodnutí nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.

(14)

Toto rámcové rozhodnutí ctí základní práva a dodržuje zásady uznané článkem 6 Smlouvy o Evropské unii a Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, zejména jejími články 10 a 11, a zohledněné v Listině základních práv Evropské unie a zejména v kapitolách II a VI této listiny.

(15)

Ohledy na svobodu sdružování a svobodu projevu, zejména svobodu tisku a svobodu projevu v jiných sdělovacích prostředcích, vedly v mnoha členských státech k procesním zárukám a ke zvláštním pravidlům vnitrostátního práva, pokud jde o určení či omezení odpovědnosti.

(16)

Společná akce 96/443/SVV by měla být zrušena, protože vstupem Amsterodamské smlouvy v platnost, jakož i vstupem v platnost směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ (5), a tohoto rámcového rozhodnutí se stane zastaralou,

a)

veřejné podněcování k násilí nebo nenávisti namířené proti skupině osob nebo proti příslušníkovi této skupiny vymezené podle rasy, barvy pleti, náboženského vyznání, původu nebo národnostního či etnického původu;

b)

spáchání činu uvedeného v písmenu a) veřejným šířením nebo distribucí tiskovin, obrazového nebo jiného materiálu;

c)

veřejné schvalování, popírání nebo hrubé zlehčování zločinů genocidia, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů vymezených v článcích 6, 7 a 8 statutu Mezinárodního trestního soudu, namířených proti skupině osob nebo proti příslušníkovi této skupiny vymezené podle rasy, barvy pleti, náboženského vyznání, původu nebo národnostního či etnického původu, jsou-li projevy jednání takové, že mohou vést k podněcování k násilí nebo nenávisti proti této skupině osob nebo proti příslušníkovi této skupiny;

d)

veřejné schvalování, popírání nebo hrubé zlehčování zločinů uvedených v článku 6 Charty Mezinárodního vojenského tribunálu přiložené k Londýnské dohodě ze dne 8. srpna 1945, namířených proti skupině osob nebo proti příslušníkovi této skupiny vymezené podle rasy, barvy pleti, náboženského vyznání, původu nebo národnostního či etnického původu, jsou-li projevy jednání takové, že mohou vést k podněcování k násilí nebo nenávisti proti této skupině osob nebo proti příslušníkovi této skupiny.

a)

oprávnění zastupovat tuto právnickou osobu;

b)

pravomoci přijímat rozhodnutí jménem této právnické osoby nebo

c)

pravomoci vykonávat kontrolu v rámci této právnické osoby.

a)

zbavení oprávnění pobírat veřejné výhody nebo podpory;

b)

dočasný nebo trvalý zákaz provozování obchodních činností;

c)

uložení soudního dohledu;

d)

její zrušení rozhodnutím soudu.

a)

zcela nebo zčásti na jeho území;

b)

jedním z jeho státních příslušníků nebo

c)

ve prospěch právnické osoby, která má své sídlo na území tohoto členského státu.

a)

pachatel je v době jednání fyzicky přítomen na jeho území bez ohledu na to, zda se jednání týká materiálu shromážděného v informačním systému na jeho území;

b)

toto jednání se týká materiálu shromážděného v informačním systému na jeho území bez ohledu na to, zda je pachatel v době jednání fyzicky přítomen na jeho území.